Dějiny Řecka 19. - 20. století

Tereza Szedláková FF Mediteránní studia

362307

Argumentace: Toto téma jsem si vybrala, protože studuji obor Mediteránní studia. Letošní rok mám

předmět, který se zabývá dějinami 19. století v Řecku. Toto téma mne velice zajímá.

Pracovala jsem s knihou Dějiny Řecka od Pavla Hradečného a taky s internetem. Používala

jsem různé internetové zdroje a také své poznámky z hodin. V této práci se budu zabývat

nejvýznamnějšími osobnostmi 19. století v Řecku.

Grafy: http://infogr.am/Vlady-v-Recku-640

Anotace:

Tento článek je zaměřen na významné osobnosti 19. století v Řecku. Dále rozebírá politickou

situaci.

Začíná Ottou Wittlsbachem a jeho nástupem na trůn, po jeho neúspěšné vládě ho vystřídá rod

Glucksburgů. Dále rozebírá život Venizelose a jeho působení v řecké politice, následuje

stručné shrnutí o střídání státního zřízení v Řecku a končí vypovězením o diktaturách.

Obsah: Argumentace: .....................................................................................................................................2

Grafy: .................................................................................................................................................2

Anotace: .............................................................................................................................................2

Obsah: ................................................................................................................................................3

Ota I. Wittelsbach ...............................................................................................................................5

Glückburkové ......................................................................................................................................6

ELEFTHERIOS VENIZELOS 1864-1936 ...................................................................................................6

Situace v Řecku ...............................................................................................................................7

Životopos Venizelose ......................................................................................................................8

Venizelova ideologie a jeho přesvědčení: ........................................................................................9

STŘÍDÁNÍ REPUBLIKY A MONARCHIE ................................................................................................. 10

KONSTANTINOS I. (1913-1917, 1920-1922) ....................................................................................... 10

ALEXANDROS .................................................................................................................................... 11

KONSTANTINOS ................................................................................................................................ 11

JIŘÍ II. ................................................................................................................................................ 11

JIŘÍ II. ................................................................................................................................................ 12

PAVEL I. ............................................................................................................................................ 13

KONSTANTINOS II. ............................................................................................................................ 13

Junta a nastolení republiky ............................................................................................................... 14

Královská rodina nyní ........................................................................................................................ 15

Shrnutí, proč královská rodina skončila ......................................................................................... 16

Řečtí prezidenti ................................................................................................................................. 17

KOSTAS TSATSOS .......................................................................................................................... 17

KOSTAS KARAMANLIS ................................................................................................................... 17

CHRISTOS SARTZETAKIS ................................................................................................................. 17

KONSTANTINOS STEFANOPULOS ................................................................................................... 17

KAROLOS PAPULIAS ...................................................................................................................... 17

DIKTATURY V ŘECKU ......................................................................................................................... 17

THEODOROS PANGALOS ............................................................................................................... 18

Jeho působení v politice ................................................................................................................ 19

IOANNIS METAXAS ........................................................................................................................ 20

Situace v Řecku: ............................................................................................................................ 21

Závěr: ............................................................................................................................................... 22

Zdroje: .............................................................................................................................................. 23

Ota I. Wittelsbach

Ota byl dosazeni velmocemi (Velkou Británií a Francií) na řecký trůn roku 1833, jeho vláda

nebyla v řeckém prostředí oblíbená, vládl autoritářsky, bez ústavy, byl to katolík a nemínil se

toho vzdát, nebyl mezi Řeky oblíben, ale Řecko za tohoto panovníka „dostalo“ území směrem

na sever

Otta I. se snažil stabilizovat poměry v Řecku, státní správa byla v rozkladu, snaha budovat

infrastrukturu, eliminovat kodžabašije („venkovská šlechta“, nobilitní vrstva, která si

dokázala uzurpovat půdu, stali se vládnoucí vrstvou na venkově, i v novém státě se snažili

držet své postavení) a jejich moc – čili snaha o pozemkovou reformu a půdu přerozdělit mezi

venkovské obyvatelstvo, ale také snaha o armádu, četnictvo

Ottův otec Ludvík byl velký filhelén zavedl řadu opatření například měna (finikas do té

doby, na nátlak Ludvíka se začalo platit drachmou)

Byl mezi lidmi neoblíbený jelikož se snažil dostat pod svůj vliv pravoslavnou církev (dodnes

je zde specifické propojení státní a církevní moci) - a tak roku 1833 nechal pravoslavnou

řeckou církev vyjmout z K/pole patriarchátu a tím ji chtěl získat pod dikci, Řekové si ovšem

na ni nenechali sáhnout a tento krok mu velice uškodil

Nespokojenost s Bavory rostla, nakonec došlo roku 1842 k povstání, které bylo

zorganizováno armádou – šlo jim o ústavu . Tímto krokem byl zahájen ústávní život, aby se

král vzdal absolutistického vládnutí, to se jim nakonec podařilo, Otto musel ústavu přijmout,

ale ústava byla velmi specifická, jelikož nakonec utvrdila jeho postavení ve státě, nadále vládl

absolutisticky bez parlamentu, vládní rady, ale bylo to kodifikováno ústavou.

Toto období je v Řecku ovlivněno tzv. velkou myšlenkou – zahraniční politická doktrína,

obnova řecké velikosti pokud možno v hranicích byzantské říše, součástí této myšlenky byla

kontinuita řeckého národa od antiky po současnost

Glückburkové

Jiří se stal králem Řeků.

S přijetím nového krále byly Řecku podstoupeny Jónské ostrovy – VB je už nepotřebovala,

chtěla si uchovat Kypr, Řekové doufali, že touto jónskou cestou bude k Řecku jednou

připojen i Kypr. S nástupem nové dynastie je spjato přijetí nové ústavy, což vedlo k

demokratizaci veřejného života, ústava byla hodně liberální, ale nebyl to lék na problémy,

které v Řecku existovaly od počátku - vlády se střídaly, král vstupoval do politiky, jmenoval

premiéra.

v 2.pol.19.st. se zde objevuje Charilos Trikupis (premiérem celkem 10 let), střídal se

s rivalem Theodorem Dilijanisem – Trikupis učinil pozemkovou reformu (alespoň zčásti) –

přerozdělení, snažil se podporovat střední třídu ,toto pak nastartovalo řeckou ekonomiku,

Řecko začalo prosperovat, Trikupis musel zvýšit daně (to nebylo oblíbené) a samozřejmě

další půjčky.

Dilijanis byl populista, neměl ucelený politický program, jeho body byly de facto opaky

Trikupise, a když se dostal do vlády zrušil jeho nařízení, a tak se to střídalo díky tomu se

politický život se pak v 90.letech 19.století zastavil, a politika stála na hašteření politických

rivalů.

Zahraniční politika Řecka byla ovládána Velkou myšlenkou, ale nezmohli se na to, aby

Osmanské říši vyhlásili válku, jelikož to byl malý a slabý stát, s bídnou armádou, a tak

pletichařili a podporovali zahraniční povstalce – např. Kréťany, kteří velmi často povstávali +

další povstání v Thesálii a Epiru, které byly do té doby ještě pod osmanskou říši

ELEFTHERIOS VENIZELOS 1864-1936

Byl celkem 6x premiérem, celkem 20 let působil v řecké politice, jeho aktivity ovlivnily řecký

stát a společnost Byl velkým modernizátorem Řecka, jednalo se o osobnost evropského, ne-li

světového formátu. Ovlivnil nejen politiku a společnost i po své smrti, dodnes má příznivce a

odpůrce .Kontroverzně se zapojil do války, za jeho vlády nastala modernizace aparátu

řeckého. Kostis Palamas ho přirovnal ke Kapodistriasovi a Trikupisovi .V politice měl

následovníky, postavy jeho formátu se objevují až v 50.letech: Karamanlis – EU, Papandreu .

Původně byl právníkem,vzácně se na rozdíl od jiných dokázal vyznat v mnoha oblastech měl

širokou působnost.

Během 20 let dovedl Řecko z malé země nevýznamné pozvednout do evropských

rovnocenných vztahů.

Šlo mu hlavně o prospěch vlastní země.Prosazoval své názory (mnohdy radikálně – měl pak

odpůrce), věřil, že dělá vše pro dobro země a nejen, že se šel zaopatřit (jeho rodina nezbohatla

prokazatelně, vzal si bohatou dědičku z anglické diaspory), nepodnikal diletantské kroky.

Situace v Řecku

- pomalu se zde začínají organizovat vojáci, kteří se vždy považovali za dohlížitele

vývoje v řeckém státě . Mladí důstojníci si uvědomili, že je potřeba zasáhnout, je

třeba se zbavit staré politiky a přivést do politiky osobnost, která politický život

nastartuje.A tak v 1.polovině v době balkánských válek – architekt-připojení

egejských ostrovů, Epirus- navýšení obyvatelstva .Často je mu vyčítáno, že zavlekl

Řecko do 1.sv.války, rozšířil území Řecka na úkor skomírající Osmanské říše,tehdy

měl na dosah splnění Velké myšlenky.

Někdy považován vedle Lenina za nejvýznamnější postavu 1.pol.20.st. Poslední

období 1928-1932 je charakteristické jeho myšlenkovým posunem, od samotného

počátku byl antisocialista a v posledním premiérském angažmá, se zasazoval o

maximální potlačování socialismu a komunismu. Od liberála se ke konci života dostal

k zastání stabilizační vlády silné ruky, ale nemusel to být nutně fašistický model.

Nakonec byl donucen odejít z řecké politiky, zemřel v Paříží roku 1936 jako vyhnanec

do řecké politiky jej vynesla revoluce Gudy

V té době bylo Řecko v době krize: bankrot, neúspěšná válka s Tureckem, společnost byla

silně frustrována – to vede k radikalizaci obyvatelstva na obou pólech společnosti. Politikové

v tehdejší době nebyli schopni nic učinit.Čekalo se, až vypukne revoluce.Pověstnou jiskrou se

stala mladoturecká revoluce – jednalo se o svržení sultána a nastolení relativně liberální vlády

– tyto ideály svobody se dostávají i do sousedního Řecka.R

oku 1909 se vytváří základ pro revoluci – nezávisle na sobě vznikají kroužky důstojníků,

jejichž cílem je vrhnout stávající politický systém a přivést do politiky někoho s vizí, kdo by

Řecko modernizoval.

Tyto důstojnické organizace se nakonec spojí v létě roku 1909 do Vojenské ligy – předsedou

se stal NIKOLAOS ZORBAS – plukovník dělostřelectva.Důstojníci věděli, že je potřeba staré

politiky svrhnout, ale k provedení potřebovali najít vhodného politika, dlouho nemohli nikoho

takového najít – provedli převrat v polovině srpna 1909, kdy se přívrženci ligy sjeli do

kasáren Gudy – východní předměstí Athén, zde si přinutili otevření arsenálů – bylo jich 3000

a zaslali athénské vládě telegram, aby ustoupila. Premiér to odmítl, pochod Vojenské ligy do

centra Athén, lidé se přidávali, vláda jen bezmocně sledovala, jak se přidávají i četníci a další

obyvatelstvo. Během jednoho dne bylo po všem, jenže vyvstala otázka, co dále jelikož zde

nebyl někdo, kdo by situaci dořešil a ještě se vyskytlo nebezpečí v tom, že nebyl rozpuštěn

parlament, a ten by mohl znemožnit Vojenské lize další kroky a tak Vojenská liga musela

začít hledat nějakou osobnost a na jednu ze schůzek padlo jméno Venizela – to bylo

zamítnuto, ale podruhé návrh prošel o jeden jediný hlas – neměl takovou podporu a byl to

občan Osmanské říše (Kréta oficiálně patřila Osmanům) liga se tedy shodla, že do Řecka bude

povolán Venizelos a nabídnou mu premiérské křeslo.

Životopos Venizelose

Narodil se na Krétě do obchodnické rodiny jako pátý syn jeho předkové se na Krétu

přestěhovali v 18.století, utekli před útlakem paši v severním Řecku a původně se tak ani

nejmenovali jmenovali se Krevatas, pak se zde objevuje křestní jméno Benizelos a postupem

času se toto křestní jméno stalo příjmením a vlivem hláskových změn se z toho stal

Venizelos. Byla to povstalecká rodina, již jeho otec Kyriakos se roku 1864 účastnil povstání

proti Turkům, za to byla celá rodina deportována na ostrov Syros, kde malý Eleftherios chodil

do školy a učil se tam obchodnictví a když sultán zrušil příkaz k vyhnanství, tak se rodina

vrací na Krétu,nakonec se rozhodl pro studium práv. Studoval v Athénách jako výborný

student posléze se vrátil na Krétu, kde určitou dobu provozoval právnické řemeslo, ale na

konci 80.let vstoupil do politiky – roku 1889 se stal poslancem krétského parlamentu .Byl

velmi charismatický řečník, strhával posluchače.Na Krétě se také poprvé oženil s Marié

Katoluzu měli spolu 2 děti: Kyriakis a Sofoklis,ale po porodu 2.syna žena umírá na znamení

smutku si nechal narůst typický knír.

Jeho druhou ženou se stala ve 20.letech z řecké diaspory v Londýn, zlé jazyky tvrdí, že si ji

vzal kvůli jmění,Elena Skylitsi.

Účastnil se povstání 1896/7 kdy se svou jednotkou 2000 můžů se postavil Turkům – „živé nás

nedostanou“ .Po roce 1897 dostává Kréta autonomii (1898-1913.

Venizelos přijel do Řecka z Kréty koncem roku 1909 a společnost jej přijala velice kladně a

nadšeně, protože právě tehdy se zrodila jeho přezdívka.

V následujících volbách získání naprostou většinu, vytváří politickou stranu: Liberální strana

a stává se vůdcem, jde o první moderní politickou stranu, jak to známe dodnes .

Mladoturecká vláda neuznala vládu Venizela jelikož měl stále občanství osmanské.

Příchodem Venizela do Řecka se uzavírá jedna kapitola řeckých dějin a začíná desetiletí

působení Venizela na premiérském křesle a jeho modernizační kroky.

Venizelova ideologie a jeho přesvědčení:

1) myšlenkově a politicky patřil zcela bezpochyby ke střední podnikatelské třídě

– snažil se ji prosazovat, produktivní třída, která může politiku nastartovat –

navazoval na Trikupise

2) byl to liberál, zastánce pokroku – zájmy řeckého národa stavěl nad zájmy

jednotlivce – tím se řídila v prvních letech vlády

3) především šlo o uskutečnění velké myšlenky – péče o jedince byla na druhé

koleji

4) jeho liberalismus neměl jen světlé stránky: až přehnané anglofilství – to je

slabina a negativum, šel jim vždy na ruku – to se projevilo, kdy se Řecko

muselo účastnit tažením proti bolševikům v SSSR: museli vyslavit 20 000

kontigent a roku 1931 v době kyperské krize – povstali proti britské koloniální

vládě a Venizelos, který byl premiérem, povstalce nepodpořil a dokonce

pohrozil sankcemi, kdo by chtěl pomoci – je to záležitost VB

5) jeho osobní přesvědčení: velmi přizpůsobivý, pružný v uvažování, podle něj

nezávisí na státním zřízení, ale musí fungovat a politici se musí chovat

zodpovědně.

STŘÍDÁNÍ REPUBLIKY A MONARCHIE

Roku 1830 vládl provizorní správce země Kapodistrais. Posléze nastupuje absolutistický

panovník Otto.Po něm rod Glückburků a král Jiří.

Roku 1924 zrušení monarchie kdy si řekové svobodně zvolili.Ale není to jediný stát, u

kterého se střídalo zřízení. V 19.st. zde vládly aristokratické vlády, dosazovány dynastie, aby

se udržoval poměr sil , jen v Jugoslávii byla domácí dynastie Obrenovič a Karadžovič .

Monarchie:

a) parlamentní – „ozdobná“ funkce panovníka, tak jako dneska VB, Dánsko, Norsko,

Švédsko, …

b) konstituční – panovník má vysoký podíl na správě země

c) je zde i určitý mezistupeň

V Řecku jsou zde zastánci obou zřízení, monarchie i republiky. Zastánci rodiny, církve, vlasti

volili monarchii, konzervativci, přináší to prestiž pro zemi.

Levicoví intelektuálové byli proti monarchii, je to podle nich zpátečnické zřízení, které

zatěžuje státní pokladnu.

KONSTANTINOS I. (1913-1917, 1920-1922)

Byl synem Jiřího Glücksburga. Byl opakem svého otce,reformním premiérům nepřál. Byl

velice nekompromisní, dostával se do sporů s premiérskou mocí. Měl absolutistické choutky,

velmi tvrdohlavý, jako „fracek“ . Jeho manželka byla královna Sofia Hohenzollern – sestra

Viléma II. – jedna z královen, která byla autokratická, král nebral názory premiéra na vědomí

– viz historika o balkánských válkách a nájezd na Soluň (jelikož dostal informace, že Bulhaři

se zde opravdu řítí) – jen on má právo jednat. Pěstoval si „kult“ vůdce, generál, řecký

Napoleon – ale všechno prohrál,pak v národním rozkolu, během války, král měl spor

s Venizelosem, problém byl v tom, že Venizelos se chtěl přidat na stranu Dohody a král chtěl

zachovat neutralitu (i když jeho švagr byl v bloku Ústředních velmocí). VB a Francie, které

podporovaly Venizela vytvořili spojenecký kontingent a vylodili se v Soluni, roku 1917 kdy

byl král svržen, jelikož provozuje politiku nepřátelskou vůči Dohodě. Pak je zde přestávka

v jeho vládě, znovu vládne až roku 1920. Spíše se snažil hledět si zájmu dynastických a

nehleděl tak ani na zájmy země, jeho snaha udržet dobré vztahy s Německem – přirozený

partner (manželka byla německá princezna), nehleděl na územní zisky Řecka (Venizelos to

vycítil několikrát)

Dnes je chválen, že se snažil zachovat Řecko neutrální , ale ani to nebylo zadarmo, měli

ustoupit přístav Kavala kdyby k tomu došlo, to by se pak samozřejmě řeckému národu

nelíbilo.

ALEXANDROS

Konstantinův mladší syn, který byl dosazen velmocemi.Nijak zvlášť se do dějin nezapsal,byl

oblíbený řecký král vzal si za manželku ženu z lidu: Aspasiu Manu, dceru generála. Strávili

spolu část od mala, byla dvorní dáma, čelil velkému tlaku ze strany rodiny , matka na něj

tlačila, ale nic to nepomohlo.Velmi brzy umírá za kuriózní situace: pokousala ho opice

nečekaně umírá v zahradách královského paláce, dostal otravu krve a do několika dní byl

mrtvý .Bylo okamžitě uspořádáno referendum

KONSTANTINOS

Byla to jeho druhá vláda. Byl neschopný stratég v době maloasijského tažení,nakonec byl

svržen revoluční vládou v Řecku

JIŘÍ II.

Byl bratr Konstantina, ale nastoupil v nešťastný čas – desetiletí vyplněno válkami, nebyl zde

dlouho, jelikož sílily republikánské nálady. Musel roku 1923 abdikovat

Roku 1924 bylo referendum, ve kterém byla zrušena monarchie a byla ustanovena republika

na 12 let.

1. Republika

Myšlenka republika měla čím dál více zastánců v té době, již roku 1920 se poslanci k ní klo-

nili,je to přirozené zřízení pro Řecko, které v době svého vzniku nemělo žádnou aristokracii.

Konec 1.sv. války byl v Evropě pádem celé řady monarchií, a tyto nálady se dostávají i do

Řecka. Období to nebylo moc šťastné, mysleli si, že to bude všelék, byla ovšem nestabilní,

střídaly se vlády – jasné, že se republika nemohla udržet, když došla hospodářská krize do

Evropy, tak v Řecku hodně uhodila, republika se pak stala obětním beránkem. Začaly vznikat

filmonarchistické organizace – podhoubí pro návrat monarchie do Řecka, zhoršující se vni-

tropolitická situace, nárůst monarchistických nálad nad republikánskými, vedlo k tomu, že se

roku 1933 a 1935 puče pod vedením Venizela pokusily zvrátit situaci – ale to byla záminka

pro monarchisty. A tak roku 1935 bylo uspořádáno referendum – na 99% bylo zmanipulova-

né, jelikož se lid z 98% vyslovil pro návrat monarchie a tak se zde vrací monarchie.

JIŘÍ II.

Vrací se z Londýna, jedná se o jeho druhé působení .

Začal nepokrytě stranit svému koni Metaxasovi – ustanovil je bez precedentně premiérem a

dokonce roku 1936 ho nechal provést převrat . Režimem Metaxasem se pak král diskreditoval

. Slávu mu pak zajistil tzv. epos z roku 1940 – postavil se do čela bojujícího národa – repre-

zentant sjednoceného národa. Už hned ráno, kdy Mussolini vyhlásil válku, tak král promluvil

do rozhlasu a vyzval lid ke klidu a k válce za vlast. Za války utíkal král do zahraničí – do

Londýna, kde se stal oficiálním reprezentantem bojujícího Řecka. Za 2.sv.války se zde vytvo-

řilo silné odbojové hnutí – komunistické bylo nejsilnější, a oni formulovali požadavek, že by

si každý měl zvolit vládu – mělo dojít k referendu, které by s největší pravděpodobností skon-

čilo ve prospěch republikou – král nepřijel do Řecka hned, jelikož zde byly pochyby, jestli by

se král vůbec mohl vrátit do země. Řecko spadlo do sféry vlivu Velké Británie – stoupá napětí

mezi stoupenci VB a levicí – pronásledování levicových odbojářů, zastrašování. V této atmo-

sféře pak proběhly volby, a referendum o státní zřízení – opět bylo zmanipulované, v této vy-

pjaté situaci se pak vrací Jiří na trůn . Povstání vojáků na předním východě za něj odmítal

jakoukoli diskuzi, že by po válce se mělo debatovat, jestli se vrátí a nebo ne – doufal, že se

vrátí jako nesporný král (Glückburkové se domnívali a považovali se za panovníky seslané do

Řecka bohem, poprvé se tato teze projevila v třenicích mezi králem a Venizelem – ten se ho

snažil usměrnit a „zklidnit“). Mínil pokračovat v kurzu, který byl nastolen za Metaxase . Po

smrti nastupuje mladší bratr .

PAVEL I.

Doba ovlivnila jeho vládu – konflikt občanské války. Nemá zrovna nejlepší pověst – ale za tu

si může do jisté míry sám. Dlouhou dobu žil v zahraničí a měl vojenské vzdělání, snažil se

příliš do politiky nevstupovat, ale ztotožnil se brzy s politikou, která byla nastolena předtím –

čili půjde-li to jinak, než se mu bude líbit, tak zasáhnoune. Byl pod vlivem své manželky

Friederiky – princezna Hannoverská – snažila se budovat svůj zjev jako královna, která miluje

lid, ale její rodina měla zkušenosti s Hitlerjugend– ona i její bratři (pak se hájila tím, že tam

vstoupila z nutnosti), pro velkou část řecké společnosti byla nestavitelná. Skrze manžela vstu-

povala do politiky, ke konci života, kdy měl Pavel rakovinu, de facto vládla za něj, chtěla si

napravit svůj profil – velice horlivě organizovala sbírky, nadace pro nemajetné dívky a umož-

ňovala jim vzdělání (ale bylo zjištěno, že organizace měla větší příjmy, než sama přiznala –

zpronevěřování)

Královský pár byli představitelé režimu, který vládl v Řecku po občanské válce – temné ob-

dobí řecké demokracie, kdy za jejich souhlasu došlo k vytvoření parakratosu – stínový me-

chanismus, poloilegální monarchistické organizace které ve skutečnosti ovládaly stát. Přimkli

se k USA – hlavně bezpečností složky a to CIA – země pod americkým vlivem, silně omezo-

vána lidská práce – potrestání poražených (věznění, popravy,…)

KONSTANTINOS II.

Zpočátku stále Friederika vládla skrze syna. Roku 1964 nastupuje na trůn ve 24letech (vládne

do roku 1974), neměl žádné zkušenosti, ale byl velmi sebevědomý – pokračoval v praktikách

svého otce – absolutismus . Narodil se roku 1940 v paláci Tatoi – sídlo řeckých králů, nachází

se 15km severně od Athén, velmi dobrý vztah ke sportu – roku 1960 se jako člen účastnil OH

v Římě a vybojoval v plachtění zlatou medaili pro Řecko. Byl vychováván v tomto duchu,

hodně podporován svou matkou Friderikou. Autoritativně a absolutisticky jako jeho otec a

strýc a děd taky. Silně zasahoval a vstupoval do politiky, zavinil pád vlády Papandrea roku

1965 (byla to středová vláda) a kdo liknavým přístupem umožnil vojenský převrat a ustano-

vení vojenské junty, ale když pak došlo na lámání chleba, tak vždycky selhal. Oženil se

s Annou Marií – dánská princezna, příliš do politiky se nehrnula – stála v pozadí, ale stále zde

byla královna matka Friederika s vlivem. 21.4.1967 byl proveden převrat „jménem krále“

(jeho role v puči je hodně diskutovaná) – ale ten o tom nevěděl, zneužili jeho jméno, král ale

svým nerozhodným a liknavým postupem zapříčinil to, že si junta upevnila svou pozici – ale

kdyby zasáhl proti juntě lépe, tak by to mohlo dopadnout jinak, ale kdo ví. Král si myslel, že

s juntou nějak vyjde, ale pak viděl, že to nejde, pokusil se o protipuč proti juntě, ale nepodařil

se mu to, byli pevně uchyceni, ovládali klíčové body ve správě země. Nakonec emigroval do

zahraničí - pak ho vypráskali ze země. V zahraničí měli možnost postavit se do čela proti jun-

tě, zlegalizovat odboj proti nim, mohl se stát vůdčí osobností, být radikální – v médiích, roz-

hlase, prostřednictvím periodik. Ale byl velmi nerozhodný a neudělal to, dokonce se snažil

s plukovníky vyjednávat a prosil je, aby ho uvedli zpátky na trůn - což je skutečnost, která mu

pak nepřidala na oblíbenosti. Měl se postavit hned první den – snad by byl zatknut – ale to by

vyvolalo nevoli v zahraničí a tento fakt by pak mohl způsobit pád – ale kdo ví . A tak když

roku 1974 padla junta, tak král byl detronizován a s ním celá dynastie, a nastává tak období

republiky – ta je v Řecku dodnes.

Když pak roku 1974 padla junta, tak se pak král nesnažil vrátit do Řecka, čekal v Londýně,

co se stane – nečekal na obranu svých zájmů v Řecku, nechal si to projít mezi prsty, čili tento

vlažný postup pak byl jedním z důvodů, proč se do Řecka nevrátila dynastie.

Junta a nastolení republiky

Když byl vyhnán roku 1967 v zemi – funkce vícekrále se ujal JORGOS PAPADOPULOS.

Takže junta se pak po nějaké době provizorního řešení, že roku 1973 monarchii svévolně zru-

šila, junta chtěla, aby krok, který udělala svévolně, ale aby to mělo aspoň patinu demokracie –

bylo vyhlášeno referendum, kterému přecházela mediální masáž za republiku – v referendu

pak v létě 1973 se asi 70% vyslovilo pro republiku (těžko říct, jak moc svobodné to bylo).

Poté, co byla zrušena monarchie, tak junta vyhlásila roku 1973 republiku a prvním preziden-

tem se stal PAPADOPULOS, když junta padla roku 1974, tak zde byla nastolena otázka, jestli

republika a nebo se vrátí král – bylo rozhodnuto, že bude další referendum – tentokrát nebude

zmanipulované – dopadlo tak, že zřízením se stala republika (67% - ale ani tady nemůžeme

mluvit o tom, že by nebylo úplně zmanipulované, bylo zde mnoho skandálů – politici ovliv-

ňovali lidi, dokonce poplatky jim dávali za demonstrace pro či proti republice), když roku

1988 promluvil jeden z politiků PASOK, tak musel přiznat, že referendum z roku 1974 neby-

lo provedeno spravedlivě .

Od roku 1974 je tedy Řecko republikou a poté, co byly zveřejněny výsledky, tak řekl KA-

RAMANLIS, že rakovina byla konečně odstraněna (rodina Glückburků)

Roku 2007 provedly noviny Βήμα – průzkum, že asi 10% lidí se vyslovilo pro návrat monar-

chie . Král odchází s rodinou do Londýna, kroků nikdy nelitoval a vše co dělal, tak bylo pro

blaho národa .

Královská rodina nyní

Rodina žije dodnes v Londýně, král Pavel Řecký – je jeho nejstarší syn. Do ještě se dnes ob-

jevuje mezi dynastiemi:

1) SOFIA – dcera Pavla I., současná španělská královna, syn Filip a snacha Leti-

cia, manžel Juan Carlos

2) ELLENA – se stala rumunskou královnou od roku 1920

3) AELEXANDRA – dcera Alexandra, se stala jugoslávskou královnou roku

1944

Dnes nemají územní nároky vůči řeckému státu, i když krále prý velmi mrzí, že mu odebrali

občanství, jelikož on se stále cítí jako Řek (když se narodil jako Řek, měl řecké školy, řecké

rodiče a řečtina jako mateřský jazyk )a odmítá uznat, že by v minulosti udělal nějakou chybu

– vše udělal správně a udělal by to znovu.

Co se týče majetku řecké rodiny poté, co rodina odešla a byl zakázán vstup do Řecka, tak zde

byla otázka co s 11 paláci a loveckými zámečky a dalšími rezorty, které měla rodina

k dispozici, tak majetek jim byl v 70.letech zdaněn a situace se hnula až v 90.letech, kdy král

podepsal dohodu, že se vzdává veškerého majetku, který patřil řecké rodině – 1994 ratifiko-

váno přijetím zákona, ale vyhráli alespoň zámek od Athén v Tatoi (obrátili se na Mezinárodní

soudní dvůr), velmi významné místo pro řecké dějiny a přívržence rodiny, ale dneska velmi

chátrá, chtěli se zavázat, že zde bude muzeum, které mělo být 2012 otevřeno, ale neděje se

zde nic.

Shrnutí, proč královská rodina skončila

Od samotného začátku vlády v Řecku měli silně autokratické sklony, ale vykonavatelé cizích

doporučení - byli symbolem nadvlády cizích velmocí – byli dosazeni díky nim (a tak rodina

neprováděla nijak moc samotnou politiku). Zbavení se rodiny je malé vítězství. Byli velmi

ovlivněni politickou sférou, nadržovali monarchistickým stranám, vstupovali do politiky, od-

volávali premiéry, jak se jim líbilo (kvůli osobním antipatiím, bez základu v ústavě). Byli

obklopeni kamarilou, armádou, která na ně měla velký vliv a okruh dvorských kariéristů to-

tálně odstřihla od běžného života – díky nim byli odříznuti od reality v zemi.

Navíc sami sebe považovali za zaslané Bohem a chyběla jim jakási pokora vůči poddaným.

Královský institut je velmi drahá záležitost – spravovat zámky, svatby byly velkolepé, to bylo

moc pro daňové poplatníky, a rodina měla vlastní vozový park s letadly a cestovali si do za-

hraničí, velmi štědře byli placeni zaměstnanci dvora + měli štědré důchody – velmi drahá zá-

ležitost.

Řečtí prezidenti

Právníci, ekonomové a podobně. Společnost vždy rozdělovali. Je volen na 5 let, 2x po sobě

maximálně, za junty to bylo jinak. Je volen parlamentem, a nemá skoro žádné pravomoci – je

to „okrasa“ .

KOSTAS TSATSOS

KOSTAS KARAMANLIS

CHRISTOS SARTZETAKIS

- vyšetřoval zavraždění Lambrakise, usvědčil je – morální kredit

KONSTANTINOS STEFANOPULOS

- právník

KAROLOS PAPULIAS - také právník, současný

DIKTATURY V ŘECKU

Všechny byly nastoleny armádou – vojenští důstojníci .

Výsadní postavení armády v Řecku – v 19. a 20.st. vždycky hrála významnou roli – hybatelé

velkých změn, nutně ne ve špatném slova smyslu. Povstání roku 1843 – důstojníci si vymohli

ústavu na králi – demokratizační akt. Přivedli Venizela do politiky, takže to byl určitý dohlíži-

tel ve společnosti, potřeba nasměrovat vývoj správným směrem. Důstojníci byli ovlivněni

politikou, byli napojeni na konkrétní stranu a jejím jménem často jednali – politické strany

pak ve 20. a 30.letech se snažily budovat si v politických stranách svoji složku.

Hromadně začali vstupovat do politiky po MAK roku 1922 – demoralizovaní vojáci, kteří se

vraceli do Řecka, tak nestabilní situaci (vnitřní i vnější) využili a převedli v září 1922 – poža-

dovali odstup vlády, která měla na svědomí MAK.

Ve 20.století celkem 10x došlo k pokusu o puč – byla to těžká doba: příchod Řeků – potřeba

se vyrovnat s uprchlíky – byli zdrojem hospodářského úpadku země.

THEODOROS PANGALOS

Byla špatná situace, a tak chtěl ujmout moc. Byl to voják z povolání, jeho rodina byla ze Sa-

lamíny, prošel si válečnými taženími od roku 1897 až po MAK.

Byl aktivní v pučistické činnosti, účast ve všem možném př. Gudy, podílel se na puči z roku

1922 myslel si, že tak bude moc ovládnout situaci, ale byl rozčarován z poměrů v politice, a

tak se rychle vrátit zpět do armády.

Svým zaměřením to byl venizelista, a byl to jeho velký stoupenec, byl to také republikán.

Do povědomí řecké veřejnosti se dostal roku 1923, kdy probíhala jednání v Lausanne, kde

bylo Řecku nadiktováno, že se musí vzdát ziskům 1.sv.války po MAK a on nesl toto jednání

velmi těžce, je dokonce prokázáno, že připravoval puč, kterým měl zamezit přijetí podmínek

Lausannské mírové smlouvy, ale nakonec k tomu nedošlo, plány vyzrazeny – hrozilo mu za-

tknutí, a tak utekl do zahraničí. To mu ale přidalo docela na oblibě.

Roku 1924 se vrací do Řecka, vstupuje do politiky – je úspěšný – stává se poslancem,

v parlamentu se pak x-krát porval s ostatními poslanci.

Nelíbil se mu totiž vývoj situace ve 20.let, shromažďuje kolem sebe okruh věrných důstojní-

ků, s kterými pomalu připravuje převzetí moci .

Zprávy o těch přípravách ale prosákly na veřejnost, Pangalos se tím dokonce netajil – dokon-

ce to potvrdil novinářům.

Byl na něj pak vydán zatykač, Pangalos se to dozvěděl s předstihem, ale předběhl je, ještě než

si pro něj přišla policie, tak provedl rychlý puč v Soluni koncem června 1925 a díky neroz-

hodnosti tehdejšího premiéra a vlády se mu podařilo je vyšachovat a sám se pak prohlásil

premiérem .

Proti jeho praktikám nedemokratickým se snažil vystoupit i prezident a bývalý voják PAV-

LOS KUNDURIOTIS.

Vzdal se funkce prezidenta a doufal, že tím dojde k povstání, Pangalos ale pak sám sebe jme-

noval prezidentem. Dokonce to byl i ministr vojenských záležitostí (to si ale podrželi pak

všichni tito). Pak se dobrovolně vzdal funkce premiéra a hledal vhodného kandidáta – dosadil

tam samozřejmě svého člověka.

Jeho působení v politice

– některá vtipná nařízení př. ihned po svém nástupu do funkce premiéra př. nemohli nosit

sukně kratší než 30cm od chodidla. Ostatní nařízení, ale tak vtipná nebyla – politické a

finanční skandály. Snažil se provozovat politiku úsporných opatření (to se děje od 19.st.

dodnes v podstatě), ale dělal to velmi nešikovně – nebyl to ekonom ani politik, jen voják –

takže ponořil politiku ještě do většího úpadku. Pronásledoval své politické odpůrce (to je

typické pro diktátorské režimy) – politiky, novináře a vojáky – dokonce nechal zavřít i

Metaxase .

Byl ovlivněn Velkou myšlenkou (Řecko má nárok na území, která patřila sousedním státům)

– osvojil si šovinistickou politiku a stupňoval tak napětí se sousedními státy – tyto jeho vášně

pak vedly k mnoha chybám a kolapsům, šarvátky vedly ke síle, Pangalos pak bez udání důvo-

du vyhlásil Bulharsku válku a požadoval, ať tam táhne armáda – bez jakékoli záminky – Spo-

lečnost Národů označila Řecko za agresora a Řecko se pod tlakem zahraničí muselo

z Bulharska stáhnout a Řekové museli uhradit škody v Bulharsku, které způsobili – museli

zaplatit 50 000 liber.

Za jeho vlády proběhlo uzavření nevýhodné smlouvy s Jugoslávií v létě 1926 – pospíchal na

uzavření spojenecké smlouvy: doufal, že když se mu podaří vytvořit spojenectví s Jugoslávií,

tak se mu podaří je přesvědčit, že je potřeba zaútočit na Turecko – Jugoslávie si nadiktovala

velmi tvrdé podmínky, on s nimi souhlasil: budou mít volný přístup do přístavu Soluň (správa

Soluně) a přáli si, aby spolu s Řeky mohli spravovat železnici vedoucí ze Soluně do Bělehra-

du – to by znamenalo přítomnost jugoslávských vojáků na řeckém území, i když proti této

smlouvě protestovali řečtí diplomaté, řecký soukromá i státní sféra, tak Pangalos si to ale pro-

sadil a to byl začátek jeho konce – jelikož proti tomu vystupovala i armáda, která v tom viděla

ohrožení integrity řeckého státu, proto se začal připravovat pokus o jeho svržení – zatímco

v létě 1926 absolvoval Pangalos turné po řeckém venkově – toho využili důstojníci okolo

Kondylise, velice rychle provedli v Athénách a Soluni převrat a Pangalos byl internován na

Krétě.

V dalších letech se projednávala otázka jeho potrestání, jak moc to bylo legitimní – parlament

mu přece dal důvěru – soudní pře se táhly několik let, nakonec byl odsouzen – ne na diktátor-

ské působení, ale za finanční úniky a skandály.

Jeho manželka byla zapletena do pašování drahých látek – samet a jeho příbuzní učinil mnoho

zpronevěr, ve 30.letech se pak snažil vstoupit do politiky, dokonce i v 50.letech, ale to se mu

už pak nepodařilo, lidi si to pamatovali.

IOANNIS METAXAS

Ve 30.letech se otevírá cesta k diktátorským režimům – počátek je hospodářská krize (Z USA

1929 se šíří do Evropy – počátkem 30.let) – nese s sebou celou řadu negativ, nasytil se trh,

poklesl odbyt produktů, služeb, s tím bylo spjato propouštění, růst nezaměstnanosti, všeobec-

ná nespokojenost, pokles životní úrovně nahrával pak extremismu (nalevo i napravo)

V této době se objevují diktátorské režimy po celé Evropě:

1) Španělsko – Franco: občanská válka 1936-1939

2) Itálie – Mussolini (vládl zde od 20.let, ve 30.letech si posiluje svoji pozici)

3) Německo – Hitler (hospodářská krize)

4) Jugoslávie – premiér byl také diktátorsky zaměřen

5) Portugalsko – Salazar

6) Maďarsko – už ve 20.letech se zde uchytil, ve 30.letech zde vznikly Šípové

kříže (deportace maďarských Židů)

7) Rumunsko – posilovaly fašistické režimy, pak Ioanescu zapojil zemi do války

8) Bulharsko – car Boris III. dokonce

9) Polsko – sanační režim Pildsuckého

10) Belgie – silné fašistické hnutí, to samé Holandsko – fašistická hnutí pak byla

využívána okupanty za 2.sv.války – ale k moci se přímo nedostaly

11) i v českých zemích existovaly organizace: Hlinkovy gardy, …

Situace v Řecku:

Zvolení představitelé nebyli schopni vytvořit pořádnou vládu, chaos, zmatky, politikové se

jen hašteřili a vlády se střídaly a podle toho to také vypadalo, po posledních svobodných vol-

bách v lednu 1936 trvalo čtvrt roku než se politikové dohodli domluvit na vládě, a tak Jiřímu

II. došla trpělivost, a tak v dubnu jmenoval premiérem země Ioannise Metaxase (jeho černý

kůň) – tento krok neměl oporu v ústavě ani legislativě řeckého státu, ale politikové ve vládě si

stejně nakonec oddechli, a dokonce mu vyslovili důvěru, parlament pak byl okamžitě po vy-

slovení důvěry rozpuštěn, byl vytvořen 40členný parlamentní výbor místo dosavadních 300

poslanců.

V květnu 1936 povstání dělníků v tabákovém průmyslů v Soluni, byly zde i sociální motivy,

ale Metaxas proti němu zakročil velmi brutálně – nasadil proti dělníkům armádu a policii a

„tekla krev“ – dílo Epitaf (Ioannis Ritsos) - zachycuje tuto událost.

Tehdy už bylo pozdě, aby někdo zvrátil situaci, která vznikla, ale policie už nebyla jednotná,

poslední možnost byl pokus komunistické strany na 5.8.1936 o stávku – KKE ohlásili gene-

rální stávku v Řecku a jelikož to bylo ohlášeno předem, tak Metaxas viděl, že v tom může

vidět příležitost, jak se vypořádat s opozicí – přesvědčil krále, že hrozí spiknutí a komunistic-

ký převrat, od krále dostal svolení, aby mohl definitivně převzat moc.

A tak v předvečer stávky, 4.8. 1936 Metaxas převzal prostřednictvím armády moc a podařilo

se mu během několika hodin převzat moc v celé zemi, byli zatýkání odpůrci (komunisté, ve-

nizelisté, a jiní demokratičtí odpůrci Metaxase,…).

Večer si Metaxas svolal širší vládní radu a společně sepsali 2 dekrety, které osud země zpeče-

tily na několik let – vyhlášení výjimečného stavu (zákaz vycházení) a druhým dekretem byly

pozastaveny některé články ústavy (právo na shromažďování, opět zavedena cenzura, mož-

nost uvěznit občana bez udání důvodu) – tyto 2 dekrety, které omezovaly svobodný režim

v zemi, pak podepsal král a v Řecku nastává doba totality.

Metaxasovi pomohlo také, že roku 1936 umírají významní řečtí politikové, a tím pádem mu

odpadli případní odpůrci a rivalové – v Paříži umírá Venizelos, umírá Papanastasiu – zaklada-

tel republiky a další 3 řečtí premiérové, a tak Metaxas byl „přirozeným výběrem“ zbaven riva-

lů.

Ve 30.letech byla situace v Řecku velmi nedobrá, takže zde byli politikové, kteří tvrdili, aby

se Řecko dostalo z marasmu, že je potřeba ustanovit silnou vládu i za cenu, že budou osekány

některé práva lidí a věřili, že tato autoritativní vláda by dokázala stabilizovat zemi.

Závěr:

Touto prací jsem chtěla stručně shrnout hlavní politické představitele a vládce v Řecku v 19.

století.

Díky této práci jsem si vylepšila své poznatky o této době.

Zdroje:

HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. 1. vyd. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1998. ISBN

80-7106-192-1.

Dějiny Řecka. Wikipedie.cz [online]. 2002 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C5%98ecka

History of Greece. Ahistoryofgreece [online]. 2005 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z:

http://www.ahistoryofgreece.com/

Hodnocení zdrojů:

Knihu od P. Hradečného považuji za velice kvalitní. Autor je erudovaný ve svém oboru. In-

formace jsou objektivní a pravdivé. Kniha mibyla doporučena magistrou, která nás vyučovala.

Zdroj od wikipedie považuji taktéž za kvalitní, je hodně inspirován a citován knihou zmíně-

nou výše.

Zdroj a history of greece jsem našla ve fóru, který se zabývá tématikou řeckých dějin a byl

velice chválen. Autor nebyl zveřejněn, informace byly pravdivé a shodovaly se s knihou.

Klíčová slova: republika, monarchie, Řecko, král, politika, prezident, právník, junta, monar-

chie, premiér.