Periodizace- vymezení časového vývoje (dle kritérií – vnější a vnitřní)- pomůcka k pochopení vývoje (jak v historii, tak v lingvistice)- návod, jak dělit období do etap- plynulé přechody → nelze etapy striktně oddělovat

Stěhování národů, zánik Římské říše- středověk (střed mezi antikou a renesancí) – s Mittelater- cca 2000 – 1600 před n. l. – Vorgermanische Zeit- cca 1000 – 0 n. l. – Frühgermanische Zeit- die Stammesverbände = kmen + svaz- skupina Germánů – nestabilní, splývali, zanikali, rozdělovali se a opět se spojovali raně germánská doba - neexistují doklady o jednotném jazyku- germánština – umělý pojem, společný základ jazyků, které se lišily (syntax, lexika, tvarosloví, …), mezi sebou jsou tyto jazyky srozumitelné-první kontakty s Římany- cca 500 před n. l. – tzv. předliterární doba- 300-500 n. l. – stěhování národů- Germán – pojem pochází od Keltů, na našem území Kvádové (jih Moravy) a Markomané (Čechy)- keltština – Ger = soused (Gair), Gairm = „křičící národy“, které dobývají jiné země, ti, kteří před nimi prchají, zase dobývají území, kam prchají- latina – Germanus = pokrevní bratr (r Blutsbruder)- De bello gallico = O válce galské – Julius Caesar - významný zdroj- Tacitus – římský historik, popsal germánské kmeny

Původ Germánů- 2 teorie:

Nordische Theorie – kmeny pocházející ze severu (Dánsko, Švédsko, …), „čisté“ etnikum, nepromíšené E. Sprockhoff – archeolog, tvrdí, že Germáni přešli z Durynska do Skandinávie (2000-1000 před n. l.), poté se

opět vrátili do Evropy a zúčastnili se stěhování národů, nebyli „čisté“ etnikum, promísili se se Skandinávci (1000 před n. l.), poté se usídlili kolem Vesery, dále k Rýnu, Bremen…

- 300 n. l. – doklady existence kmenových jazyků, písemné památky (nápisy ryli do kamenů) → runy (die Runen)o první znakyo Futhark (abeceda) -24 znaků, co znak, to hláska, každý znak, jiné jméno

- nápis (německy …) – magické, kultovní účely, s Geheimnis, v současnosti je toto zpochybňováno- nálezy – od Grónska po Balkán, od Skandinávie po Středozemní moře(pragermánština neexistovala, až později se vznikem kmenů vzniká germánština) Wulfilova gótská bible – jediný doklad, jak vypadala gótština- Wulfila – biskup, šířil ariánské křesťanství mezi Góty, cca 310-383 n. l. (Konstantinopol)- Germáni měli skupinu bohů v čele s Ódinem, dále Wotan/Wodan – bůh války, Donar – bůh blesku a hromu; Sasové – bohyně Saxuote- arianismus – odnož křesťanství, popírá božskou podstatu Krista, šíří se mezi Germány- Wulfila – překlad Bible do gótštiny z řečtiny – vycházel z řecké předlohy- gótština – neměla abecedu, proto kombinoval řeckou abecedu, latinku a runy- rukopis Codex Argenteus = „Stříbrná bible“ – zaznamenána na pergamen stříbrnou barvou, nejstarší překlad Bible do němčiny, jediný doklad z období germánských kmenů

Dělení germánských kmenů(v literatuře nejednotné)- 3 skupiny (synové) – stejný otec → Mannus (r Mensch) - dle Tacita (dílo Germania) – Tuisto (germanischer Gott) →Mannus → tři synové

o Ingvaleones – podle boha Ingvi, S Germáni – Anglové, Sasovéo Istvaeones – Frankové (Rýn)o Therminoes, Hermiones, Irminones – Elbgermanen (pohybují se) – Polabí – Markomani, Kvádové, Alemani,

Langobardi- dle historie

o západní – Rýnsko-veserští – Rýn, Vesera: západ – Anglové, Sasové, Frísovéo východní – Gótové – z Ukrajiny (Vizigóti – až do Francie a Španělska, Ostrogóti – Panonie, Maďarsko);

Vandalové (Polsko); Burgundové (Francie, u hranice s Německem)o severní – Vikingové (Švédsko, Norsko…)

kontakty Germánů s Římany- již ve 2. století před n. l. – Teutoni (Teutonen) – podle Římanů nazýváni Germáni- barbaři = všichni ostatní, kteří nebyli v Imperium Romanum- 1. století před n. l. – k Rýnu na Dunaj (Římani)- po Kristu bezprostřední kontakty- 9 n. l. – Teutoburský les – legie se postavily Armeniovi, kmenovému knížeti Cherusků – porážka Římanů, Germáni jsou nově soupeřem, konkurentem- hranice mezi Římem a Germány tvoří limes romanus (na Rýnu, Dunaji)- ukončení expanze Říma na germánská území – početní převaha Germánů- castra = centra města – Trevír, Kolín, Koblenz, Meinz, Řezno, Passau, Wien (Vindobona)- Markomanské války – Germáni (Markomané a Kvádové) se dostávají až za Dunaj, prchající obyvatelé těchto území boří limes romanus- výpady Germánů, např. - po stěhování národů limes romanus opět obnovena, avšak samotné impérium zaniklo

Příčiny stěhování národů (e Völkerwanderung)- zlomový proces, mezi antikou a středověkem (5. -15. století)- zasáhlo celou Evropu- probíhá ve 4. – 6. století - střídají se vlny přesunů / migrační vlny s obdobími klidu → složitý proces časové vymezení – 2 fáze:

o Gótové se přesunují z Visly v Polsku k Černému mořio 4. -6. století – vpád Hunů (r. 375) z východní Asie, kočovné kmeny – vytláčení Góty na západ, ti před sebou

tlačí další národyv r. 395 – rozdělení Římského impéria na Západořímskou (476) a Východořímskou říši- příčiny stěhování národů:

změna klimatu před stěhováním Z Germáni – Rýn-Labe, polabští Germáni – Cheruskové, Markomané, Kvádové → Bavoři

- splynuli: Chatové + Hesové Svébové + Alemané Henmondurové + Düringenové

- Rýn-Labe Semnoni Langobardi – severní Itálie

Germánské kmeny před stěhováním národů - velmi nestabilní, kolem 1. stol. Západní Germáni – mezi Rýnem a Labem, od pobřeží Severního moře po Dunaj, např. Rýnsko-vezerští Germáni (Frankové – 3. stol.), Severomořští Germáni (Sasové, Frísové, …), polabští Germáni (podél toku Labe, Cheruskové, Markomané, Kvádové – později splynuly s Bavory, podobně to bylo i u Chatů, kteří později splynuli s Hesy, dále Svébové, kteří splynuli s kmenem Alemanů, Semnoni (Brandenburg), Henmunduren (základ kmene Turingů?), Langobardi, kteří se usídlili na severu ItálieVýchodní Germáni – Gótové (velký kmenový svaz – Ostrogóti na východě a Vizigóti na západě – 1. fáze stěhování národů ze severu přes Vislu až k Černému moři), Burgundové (sídlili mezi Odrou a Vislou), Vandalové (oblast dnešního Slezska)Severní Germáni – Vikingové, Normané – skandinávské země

Stěhování národů- tlak Hunů na Góty – migrační tlak, směr přesunu z východu na západ1. migrační vlna – 3. stol. po Kristu – posun Gótů na západ, dostali se přes Dunaj až na římské území do oblasti Moézie (Bulharsko), západní Gótové se dostali až do dnešní Itálie a v roce 410 zpustošili Řím- další tlak směr do Galie a na Pyreneje, kde se usadili a založili říši (počátek 6. století)- Hunové se dostávají více do oblasti kontinentální Evropy, do Panonie- porážka u Katalaunských polí a smrt Attily vedla k rozmělnění a zániku5. století – výrazný podíl Svébů, Vandalů a Burgundů – dostávají se až do Galie, odkud vytlačují západní kulty. Dostávají se zčásti i do Španělska, Burgundové zůstávají kolem Wormsu, Vandalové se přesunují až do severní AfrikyPolovina 6. století – Ostrogóti – těsný kontakt s Římskou říší, která byla později příčinou zániku ostrogótské říše565-568 – konec stěhování národů – spojeno s pohyby kmene Langobardů – z Panonie až do Itálie (Lombardie)- malé migrační změny u Franků mezi Labem a Rýnem (Dolní a Střední Rýn), relativní stabilita vedla k seskupení státního celku, který byl příkladem pro další státy- výsledek: Arabové výrazně zasáhli svým přesunem přes evropský kontinent a vyvrácení říše Vizigótů ve ŠpanělskuVýchodořímská říše – (rozdělení 395, zánik Západu 476) zůstává zachována, stabilizovala se, podniká výpady vůči jiným germánským kmenům (východní Gótové – podrobení Vandalů a východních Gótů

Francká říše – staví se do popředí a vymezuje se vůči ostatním germánským kmenům (hegemonie), rozlišujeme sálské Franky - Salier (Dolní Rýn, Belgie, Nizozemí) a ripuárské - Ripuarier (Střední Rýn, kolem 5. století se rozšířili do oblasti Galie)- výpady proti Sasům, Gótům a Alemanům, podrobila si Galii, kde se přesouvali Vandalové, Burgundové a západní Gótové, rozšíření osídlení do oblasti Galie- Alemané se dostávají do oblasti dnešního Švýcarska a části Německa, dávají základ pozdějšímu alemanskému dialektu- Burgundové – vytlačení do oblasti …, bezprostřední sousedé Francké říše, 531 – Francká expanze na Duringy, o rok později na Burgundy- v polovině 8. století – osídlení se relativně stabilizovalo, podrobení Alemanů Franky, podrobení říše Langobardů v roce 774, koncem 8. století podrobení kmene Bavorů, východní expanze končí r. 804, kdy podléhá říše Sasů- Francká říše sahá od Galie až k našemu území-důsledky:

rozpad říše římské, zachování říše Východořímské příklon Germánů k arianismu (směr křesťanství), později k západnímu směru křesťanství vlivem Franků překlad Bible do gótštiny etnické rozdělení Evropy mezi Germány a nově příchozí Slovany

Francká říše (482-911)- dvě významné dynastie – Merovejci a Karlovci- Chlodvík Merovejec- zakladatel Francké říše, nechal se pokřtít- Karel Veliký (Karlovec)- dokončil expanzi Francké říše, která však netrvá dlouho, rozpad na menší státní útvary- snaha získat nové území, ospravedlněno šířením křesťanství a ochranou papeže před Langobardy – ve FŘ se prosazuje západní směr křesťanství, a to i v dobytých územích- dobyté oblasti: zachováván původní jazyk i kultura kromě náboženství, jazyková mapa německých zemí zachována- pokřesťanštění neprobíhá příliš hladce – největší problém u Sasů (kníže Vikukin), končí dobytím sloupu Germinsul, který byl určen k náboženským oslavám, zde Sasové obětovávali oběti svým bohům- křestní formulář:Abrenuntatio diaboli = zříkání se ďáblaConfessio fidei = přihlášení se k víře - šíření křesťanství – irská misie (600) – Freising, Řezno (Regensburg), Salzburg, Saint Gallenanglosaská misie (700) – Mohuč (Mainz)francká misie (8. století) – Reichenau- vnitřní politika za Karla Velikého – uplatňuje lenní systém (Lehnsherr – Lehnsmann), vytváří se systém vnitřní správy (několik sídelních míst – falce – Aachen)Renovatio imperii – návaznost na římskou říši -románské stavby – znaky- karolinská renesance (Karolingische Renaissance) – navazuje na římskou kulturu, písemné památky, vzdělání (septem artes liberales – trivium – gramatika, rétorika, dialektika; quadrium – aritmetika, geometrie, astronomie, muzika)- písemná kultura – uchována v podobě runových nápisů, snaha převedení germánských jazyků na latinské písemnictví, hláskové změny (afrikáty – pf, z, ch, neznělé třené hlásky – f, s/z, ch/hh) – neexistují žádná pravidla, způsob zaznamenání byl značně individuální – velké odchylky, odráží teritoriální dialekty své doby, karolinská minuskula, iniciály- centry písemné kultury kláštery – skriptoria – nositelé kultury výhradně duchovní, výchozí abecedou je latinka, materiály: pergamen z kůže selat nebo jehňat, přepisují se texty liturgické povahy, glosáře (Abrogans – první heslo =pokorný = demütig, pomocný materiál při psaní dalších textů, Abrogans vznikl ve Freisingu), evangelické harmonie (výtah z Bible, např. Ottfried von Weißenburg – první doložený koncový rým, dříve se používala aliterace)- Tatianova evangelická harmonie – soupis o životě Ježíše Krista, čerpá ze všech 4 evangelií, překlad do řečtiny a latiny, latinský text se stal výchozím pro překlad do němčiny- Wessobrunnská modlitba (Wessobrunner Gebet) – podle Wessobrunnu, kde byla nalezena, vznikla však nejspíše v Regensburgu, o světě před jeho stvořením, slovíčka každodenního života, pravděpodobně vzniklo někde jinde, dochovaný kus nese prvky více dialektů, pravděpodobně dva texty, které později byly přidány k sobě- Píseň o Nibelunzích – 9. století, zmíněn Attila- Píseň o Hildebrandovi – postavy z historie – Odoakar, Theoderich, fiktivní postavy – otec a syn ( Hildebrand a Hadubrand)

Ludvík Pobožný- poslední představitel jednotné Francké říše, syn Karla Velikého-ordinatio imperii – nástupnická otázka – Lothar, Pipin a Ludvík Němec- rozdělení země, má zůstat jediný vládce, nejstarší syn Lothar- syn z druhého manželství – Karel Holý- Pipin brzy umírá, Karel Holý a Ludvík Němec uzavřeli pakt proti Lotharovi – 842 – Štrasburské přísahy – tři jazyky – latina, starofrancouzština, rýnsko-francký dialekt

- dochovala se 1. část = latinská předmluva, 2. část = přísahy obou bratrů, Ludvík Němec přísahal ve starofrancouzštině, Karel Holý v rýnsko-franckém dialektu, 3. část = přísaha armád, přísaha ve svém vlastním jazyce + úvodní latinské formule, v případě, že by se Ludvík Němec postavil proti Karlu Holému, nikdo z armády Ludvíka Němce by nesměl v tomto konfliktu bojovat, a obráceně- 843 – konečné rozdělení Francké říše – Verdunská smlouva

Westfrankenreich – Karel Holý Mittelfrankenreich – Lothar Ostfrankenreich – Ludvík Němec – základem pro samostatný vývoj Německa

- základy budoucích státních celků, Francká říše si jednotu nezachovala, na východě se rozpadá v jednotlivá vévodství, základ pozdější německé říše, respektive Svaté říše římské- Deutsch – v době germánské theudo = Volk (v germ.), převzato do latiny: theudosca lingua (poprvé v r. 786 – Georg von Ostia) – zpětný překlad do němčiny (ahd.): diutisc = pro jazyk Deutsch – vztahovalo se původně výhradně na jazyk (v opozici proti lingua latina), teprve později se toto označení začíná vztahovat na národ a zhruba od 15. století i na zemi, kde se tak hovoří- Stammesherzogtümer – kmenová vévodství – Sachsen, Schwaben, Thüringen, Bayern, Lotrinen, Franken – někteří vévodové spojují Svatá říše římská- dynastie Ottonů (Otto I., Otto II., Otto III.) – 1024 končí své působení na trůně= První říše (přetrvává až do roku 1806 – Napoleon – rozklad na Rýnský spolek a Rakousko)- otonská renesance - kulturní rozmach, rozvoj poznání a vzdělanosti, kulturní návaznost na antiku a Franckou říši- Francká dynastie, po ní 1137/1138 – dynastie Štaufů- Štaufové – Hohenstauf ve Švábsku, kde jim konkurovala dynastie Welfů- vrchol kultury rytířské, kultury minnesangu (konec 11. století – polovina 13. století) – vrcholný středověk- sociohistorický proces rozšíření center písemné kultury z klášterů na další místa (dvory, města, biskupství, arcibiskupství, postupně univerzity – první středoevropskou, zaalpskou - pražská univerzita –není národní, vyučuje v latině – septem artes liberales – studenti = vaganti)- clunyjská reforma- dvorská kultura (mhd. hovelich) – z Francie do Německa (trubadúři)- minnesang – singen, minne = láska v platonickém slova smysl k vdané ženě z vyšší společenské vrstvy, nebo vztah k Bohu – platonické opěvování- postupný úpadek rytířské kultury – mizí slovo Minne, zůstává Liebe (tělesná i platonická)- rytířské ctnosti = ritterliche Tugenden:

triuwe – oddanost vůči Bohu a lennímu pánovi, Lehnesmann (leník) a Lehensherr (lenní pán) êre – vztah vnějšího světa vůči dané osobě rytíře = společenské uznání zuht – patřičná výchova mâze – míra ovládnout negativní vlivy staete – vytrvalost, pevnost charakteru, neochvějnost muot – míra tolerance vůči okolí, froide - naplnění, optimismus minne – pro minnesangery, láska k vdané ženě

- frouwe / vrouwe – dáma, sociálně výše postavená, které se vyjadřovala úcta v textech minnesangu, později posunutí k označení pohlaví ženského (e Frau)- höfische Sprache – sociolekt pro rytíře, vykazuje podobné rysy, přechodná záležitost, s úpadkem rytířstva mizí, přesto je to náznak jediného jazyka – atribut před pod. jm., vznešené formy pozdravu, bez vulgarismů, upřednostňuje pasivní konstrukce nebo neosobní zájmeno man, vliv latiny, nová abstrakta (např. rytířské ctnosti, kompozita) - lexikální rovina jazyka nejrychleji reaguje na společenské změny, tento sociolekt neměl později vliv na vývoj spisovné němčiny, v této době neustále neexistuje jednotný německý jazyk, vliv francouzštiny (chevallier, danser…)

- minnesangeři: Walther von der Vogelweide, Wolfram von Eschenbach, Ulrich von Etzenbach, Gottfried von Strassburg, Reinmar von Zweter- Walther von der Vogelweide – milostné texty, niedere Minne (x hohe Minne) – popsání rovnoprávného vztahu mezi mužem a ženou (např. Under der Linden)- rozdělení společnosti (Sachsenspiegel – text vzniklý v letech 1220-1230, shrnuje saské zvykové právo)- oratores – modlící se k Bohu- bellatores – ti, co bojují- laboratores – ti, co tělesně pracují- sepsal Eike vun Repgow– sepsal tento právní kodex, text v dolní němčině, aby byl srozumitelný uživatelům – dvě části - Landsrecht a Lennsrecht- před právem jsou si všichni rovni, dokument překládán do řady dalších jazyků- Hanse – spolek měst přímořských i vnitrozemských, v jejichž čele stál Lübeck (dále Hamburg, Bremen, Gdaňsk…, Riga) – s cílem ochrany a pěstování obchodu ovládá oblast Severního a Baltského moře, jejich seskupení se promítá i do jazyka (pranýř = r Pranger, příliv = e Ebbe) – později přesunutí obchodu do západní Evropy, obchod na severu upadá a s ním i význam Hanzy- mystika – unio mystica = spojení věřící duše s Bohem – takto popisují mniši ve svých textech splynutí duše s Bohem – buď cestou věčné lásky - metafory (Gefühlsmystik oder Fraumystik – Hildegard von Bingen, Mechthild von Magdeburg) nebo intelektuálně prožité – Erkenntnismystik – nová abstrakta, substantivizace sloves (Meister Ekhart, David von Augsburg, Heinrich Seuse, Johannes Tauler) – přenos slov z latiny do němčiny, pozdější inspirace pro Martina Luthera a celou reformaci- význam: kázání měla velkou roli u žebravých řádů, nejdříve ústní verze, později sepisována – Berthold von Regensburg

Vývoj v Rakousku = Ostmark – označení pro oblast za hranicí SŘŘ- první zmínky z 10. století (996) – dokument s „ostarrichi“- Luitpold z dynastie Babenberků – jeho dynastie vládne až do poloviny 13. století- připojení oblasti Dolních a Horních Rakous, mimo zůstává Salzbursko, Korutany, Tyrolsko (pod bavorským vlivem), Vorarlbersko (pod vlivem Švýcarského spříseženství)- později přistupuje Štýrské vévodství (za věrnost vůči císaři), Tyroly a Korutany se stávají součástí až ve 14. století- Babenberkové vymírají osobou Markéty Babenberské, manželky Přemysla Otakara II. – vznáší nárok na jejich dědictví, avšak Přemysl manželku zapudil, konflikt s Habsburky, kteří protestují – bitva u Suchých krut na Moravském poli (1278), kde Přemysl zemřel- Habsburkové získávají Rakouské země, v té době už usilují o zisk vévodství tyrolských a korutanských – legitimní zisk pomocí dohod a sňatkové politiky (Korutany po smrti Jindřicha Korutanského), posléze Tyroly (do toho vstupují také Lucemburkové, protože nárok má dynastie Wittelsbachů)- Markéta Pyskatá (Tyrolská), oženila se s jedním ze synů Jana Lucemburského, později se provdala do rodiny Wittelsbachů, čímž mělo právo dědické přejít na Wittelsbachy, jenže dědic umírá, a Markéta Pyskatá přistoupila na předání vévodství do rukou Habsburků- získávají také Kraňsko (dnešní Slovinsko) – tím se uceluje podoba Rakouska až do 18. století, švýcarské a bavorské vlivy se nadále prolínají

Švýcarské spříseženství- dynastie Habsburků (Habichtsburg) - 1291 – na základě přísahy vzniká Švýcarské spříseženství – 3 kantony – Uri, Schwyz a Unterwalden – podepisují dohodu o vzájemné ochraně – obecně, např. proti Habsburkům → proto spříseženství- Vilém Tell

Renesance- kolébkou Itálie už ve 13. století, v Českých zemích první prvky v 14. století, spojena především s obdobím Karla IV.- osobnost kancléře Jana ze Středy (Johannes von Neumarkt)- návrat k člověku, nabývání rozumové stránky- v umění se opouští od opevněných hradů, budují se vzdušné zámky, měšťanské domy- vznikají diplomatické listiny, vznikají agendy, městské knihy v tzv. kancelářích (Chebská kancelář, Nové Město, Staré Město, Malá Strana)- „národní“ jazyky – u nás čeština a především němčina (kvůli kolonizaci okrajových území Českých zemí – cílem hospodářsky pozvednout nevyužité části země) -> vznikají jazykové ostrůvky – r Deutschböhme- čeština se dostává do popředí až v době husitských válek – přerušení renesančního rozmachu v Českých zemích- památky i z doby vlády Jagellonců- manýrismus = pozdní renesance v době vlády Rudolfa II. (16. -17. století)- do duchovního náboje církve prostupují světské prvky

Reformace- reformatio = obroda církve, reformátor = „oprávce“- neustále vnitřní rozpolcenost německých zemí zaštítěných císařskou korunou- Zlatá bula (e Goldene Bulle) – 1356 – velká samostatnost jednotlivých knížectví a vévodství, různé míry apod.- změna náboženské mapy v Evropě- Braniborsko – Hohenzollernové- Sasko – - Bavorsko – Wittelsbachové- Rakousko – Habsburkové – v průběhu 14. století nabírají Habsburkové na významu, zejména Maximilián I. (15. století) – dobrá sňatková politika, syna Filipa Sličného provdal za dědičku španělského trůnu Johanou Šílenou- další významný sňatek s dynastií Jagellonců (Polsko) – Maximiliánův vnuk a vnučka si vzali syna (Ludvík) a dceru Vladislava Jagellonského- 1526 – bitva u Moháče – Ludvík Jagellonský umírá, územní nároky jagellonské dynastie včetně Českých zemí přecházejí do područí Habsburků

Martin Luther (1483-1546)- navštěvoval farní školu v Eisenachu, univerzitu v Erfurtu- během studia na univerzitě v Erfurtu se přiklonil ke studiu teologie a zaměstnání kněze, vystudoval právě v Erfurtu- do roku 1516 píše latinsky, v roce 1517 – 95 tezí dle legendy pověšených na dveře kostela ve Wittenbergu – kritika církevní hierarchie, Bible má být centrem poznání, kritika odpustků (Ablass), poukazuje na návrat k obyčejnému věřícímu člověku a jeho návrat k Bohu, Luther nepopírá rozložení společnosti na oratores, bellatores a laboratores, považuje jej za spravedlivé, každý má předurčenu svoji úlohu tady na Zemi, má se však svým životem na Zemi připravovat na posmrtný život- překlad Bible – ve dvou fázích, 1521-1522 – hrad Wartburg – Nový Zákon- 1534 – Starý Zákon- významný jednoduchostí, snaha o překlad podle smyslu, úprava, aby základní smysl zůstal zachován, ale byl srozumitelnější – blíží se mluvenému slovu- jižní střední němčina – srozumitelná pro lidi na severu i na jihu- knihtisk pomohl texty Bible rozšířit- vychází z Vulgáty i z řeckého překladu – pomáhá mu P. Melanchthon- Lutherovu Bibli nicméně nepoužívá celý německy mluvící prostor- obhajuje metody a principy překladu Bible – text Sendbrief von Dolmetschen- snaha vnést do církevních obřadů němčinu – srozumitelnost- přispěl k rozvoji německého jazyka – zásady pro písemné zaznamenání jazyka, určité novoty z hlediska syntaxe, tendence přiblížení se k mluvenému jazyku, slovotvorba – užívá slova z období mystiky, kompozita, vznik neologismů

(Glaubenskampf), slova spojená s reformací, např. Papist – přívrženci papeže, partikule (ja, doch, …), změna významu slov – fromm – zbožný, Grund = Ursache, nebo i celé obraty- německá selská válka – Luther ji kritizuje, osobnost Tomáše Müntzera, skončila potlačením- učení Martina Luthera našlo odezvu především v Sasku – významné centrum reformace pod ochranou saského vévody, baštou katolické víry zůstává Rakousko a Bavorsko. Lutherovo učení se šíří zejména západním směrem – BW ( Baden-Württemberg), Hessen, Mecklenburg, Švýcarsko - > roztříštění německých zemí na katolické a evangelické- Wormský sněm – 1521 – snaha očistit církev, důrazně odmítnuta reformované formy- 1529 – Steyr – protesty- Augsburger Religionsfriede – 1555 – „cuius regio, eius religio“ = čí země, toho víra

Švýcarská reformace- Jan Kalvín – Ženeva – kalvinismus – poměrně radikální ve srovnání s Lutherem, zakládá si na Starém Zákonu, zdůrazňuje roli obyčejných věřících, odmítá církevní hierarchii, po stránce sociální klade důraz na mravy, zasáhl do průběhu církevních aktů jako svatby nebo pohřby- jeho reformní myšlenky našly odezvu v Nizozemí, dostává se zčásti do Skotska, Polska, Uher, z německých zemí nachází uplatnění v oblasti Rýnské Falce (asi 1564)- Ulrich Zwingli – Curych (Zürich) – zwingliánství – radikálnější než Luther, ale méně než Kalvín, podporuje střední vrstvy městského patriciátu, zaměřuje se na náboženské kulty, odmítá výzdobu chrámů, odmítá relikvie, procesí, podporuje návštěvu kostelů, nachází uplatnění ve Švýcarsku – St. Gallen, Bern, Kostnice (Něm.)- pozn. Kostnický koncil (15. století) – svolán kvůli papežskému schizmatu, jeho účelem nebylo v první řadě odsouzení učení Jana Husa a Jeronýma Pražského- Luther uvržen pouze do klatby, vše končí náboženským mírem

-> rozkol mezi protestanty a katolíky se táhne dál – bartolomějská noc ve Francii, katolická Liga x protestantské Unii – třicetiletá válka

- naše země převážně evangelické, během nadvlády Habsburků snaha prosadit katolictví, Obnovené zřízení zemské – inteligence odchází do Polska a Nizozemí, české země se rekatolizují, katolická víra nabírá svého primátu

x.tá hodina (10.11.2010)

1608 – protestantská Unie1609 – katolická Liga- v českých zemích podpora evangelíků- Rudolf II. – sídlo v Praze, vychováván na španělském dvoře, odklon od politických řešení, zájem o umění- Rudolfův Majestát - 1609 – zajišťuje náboženskou svobodu v Českých zemích- manýrismus = závěrečné období renesance u nás, malíř Giuseppe Arcimboldo – portréty z květin a ovoce- Rudolf II. Vášnivým sběratelem, jedním z jeho oblíbenců byl i Albrecht Dürer, holandští mistři- Tycho de Brahe, Johannes Kepler- na jeho dvůr se dostává také Codex Gigas, který však v průběhu třicetileté války ztrácíme- bratr Matyáš přebírá jeho funkce od roku 1611, umírá v roce 1619, dokument nebyl uznán- dokument ukončil období dohadů o náboženské víře- na trůn nastupuje Habsburk ze štýrské větve – Ferdinand II.- neuznáván českou evangelickou šlechtou – české stavovské povstání – bitva na Bílé hoře (8. 11. 1620), poprava českých Pánů (1621)- „protikrál“ Fridrich Falcký – reprezentant nekatolické části německých zemí, spoléhá na pomoc protestantské Unie, ta se však nepovažuje za spojence Českých zemí – vojsko Fridricha Falckého rozprášeno-český = böhmisch – Böhmische Länder, Böhmen

- na významu získali Valdštejnové, Trčkové, Lobkovicové…- toto období končí roku 1627 – Obnovené zřízení zemské (Verneuerte Landesordnung) – Habsburkové si pojistili vliv v Českých zemích- němčina- jediná konfese v Českých zemích – katolická víra, kdo ji neuznal, musel země opustit – např. česká inteligence, Jan Ámos Komenský, vyznavači Českobratrské víry

- v této době pokračuje konflikt Unie x Ligy – do konfliktu vstupuje Dánsko, Švédsko, Francie… přesto Deutscher Krieg → odehrává se většinou v německých zemích- Albrecht z Valdštejna – vede habsburské vojsko, později pro podezření z kolaborace zbaven funkcí a v Chebu zavražděn, jeho osudem se zabývá mimo jiné i Friedrich Schiller (Wallenstein – eine Dramen-Trilogie)

- dlouhodobý konflikt vede k vyčerpání obyvatelstva i států, popisuje jej např. Grimmelshausen - Simplicius Simplicissimus nebo později z něj čerpá i Brecht v Matce Kuráži

- Osnabrück – uzavřen mír se Švédskem jako reprezentantem protestantské Unie, v Münsteru uzavřen mír s Francií jako reprezentantkou katolické Ligy = vestfálský mír- vše se navrací do roku 1624 kromě Českých zemí, v nich nadále platí Obnovené zřízení zemské- dopad na územní zisky v jednotlivých zemích:Postavení Braniborska – získalo Zadní Pomořany (= Západní Pomořany?, na východ od Odry), Přední Pomořany v držení Švédska, Sasko získalo Lužici, Bavorsko získalo Horní Falc (x něco jiného než Rýnská Falc), z německých zemí ztrácí Hesensko, Meklenbursko a …- v Rakousku - Habsburkové – Horní a Dolní Rakousy, …, Tyrolsko, Kraňsko, České země a Slezsko

- ukončeny jakékoliv vztahy s luteránským Saskem, ukončeny tehdy pevné vztahy Severních Čech a Saska, prolamovány zpětně až v 18. století, rekatolizace celého území Čech a Moravy, na Moravě nebylo tak drsné, protože byla silněji katolická, mírný přechod dopadů protireformace- Tridentský koncil – záznamy o obyvatelstvu, majetku etc., gregoriánský kalendář nahrazuje kalendář juliánský- jezuité (Societas Jesu = Tovaryšstvo Ježíšovo) – zakladatel Ignác z Loyoly, přichází do Českých zemí už v polovině 16. století – zakládají klementinskou kolej – katolický směr, paralela k evangelické Karlově univerzitě- jezuité nabývají na významu po třicetileté válce, nositelé vzdělanosti- 1654 – unijní dekret – Karlo-Ferdinandova univerzita – spojuje se karolinská kolej s kolejí klementinskou, pod správou jezuitů, ti si udržují svůj monopol až do svého zrušení v roce 1773

Švýcarsko – stává se samostatnou zemí- z hlediska konfesijního je vestfálským mírem (Westfälischer Friede) potvrzen augsburský mír, avšak pokud pán změní konfesi, není tím už obyvatelstvo vázáno, může zůstat u původní víry

Braniborsko- Hohenzollernové získávají oblast Braniborska od císaře Zikmunda, syna Karla IV., v roce 1416- původně markrabata z oblasti kolem Norimberka (Bavorsko), přesídlují na sever, podle Zlaté buly se z nich stávají kurfiřti- Hohenzollernové přestupují na víru kalvinskou, země zůstala luteránská- po třicetileté válce je jim uznána oblast Zadních Pomořan- Fridrich Vilém = Velký kurfiřt (Großer Kurfürst) – správní a politická uvědomělost- Braniborsko manévruje mezi Polskem a Švédskem při jejich vzájemném konfliktu, získávají oblast kolem dnešního Královce a Lotyšska, která původně patřila Řádu německých rytířů, a později Polska, jak Polsko, tak Švédsko uznali v 50. letech 17. století nárok na oblast východního Pruska (Ostpreußen) – nebyla spravována císařem, není součástí císařské říše

- objevuje se určitá touha Braniborů po samostatnosti, dokonání za kurfiřta Fridricha III. → král Fridrich I. von Preußen – vytvoření pruského království

Baroko (17. – 18. století)- nastupuje po renesanci, zlomem i politické události po třicetileté válce = představuje svojí povahou takové změny, že dochází k nástupu barokní etapy- barocco = nepravidelná perla, přichází do střední Evropy z jihu- pokrývá celou škálu umění a každodenního života- každodenní život – styl oblékání- malířství - šerosvit, tmavé barvy - Rembrandt, Rubens, z českých Petr Brandl- biblické motivy i v sochařství – vyniká mohutností, dynamičností, alegoriemi (Matyáš Bernard Braun – Ctnosti a Neřesti – zámek v Kuksu, kamenný Betlém),- architektura – důraz na církevní stavby, opulentnost, mohutnost, znakem kupole, které jsou vymalované, přibližují nebeské království věřícímu člověku, vyniká zdobnost zlatem, mohutnými sloupy- bratři Dientzenhoferové – sv. Mikuláš na Malé Straně, kostelíky ve východních Čechách- Karlskirche ve Vídni, Drážďany – Frauenkirche, Zwinger- rod Wettinů - August der Starke – založil porcelánku v Míšni- u nás založena textilní manufaktura v Horním Litvínově na území Valdštejnů- Šumava – sklářství – Kubova Huť?- hudba – varhanní hudba, chrámová hudba – J. S. Bach – Lipsko – chrám sv. Tomáše, Händelova hudba- polyfonie = vícehlasovost-literárně – Grimmeslhausen, Martin Opitz,- nový přínos v rovině normování jazyka s reformací, zde nachází inspiraci gramatikové – píší nové gramatiky (Clajus) – nová gramatická terminologie, psána v latině- první německé gramatiky v 16. století- slovníky, Redekunst (řečnictví), Buch von der deutschen Poeterey (M. Opitz)- barokní filosofie – Spinoza, postupně přechází do osvícenství

Braniborsko-Prusko- unie, království – Hohenzollernové mají možnost část území ovládat sami- Velký kurfiřt – Fridrich Vilém - sjednotitel- Fridrich III. (král Fridrich I.) – milovník umění a věd- syn Fridrich Vilém I. Soldatenkönig – založil slávu pruské armády- počátkem 18. století založena Akademie věd, asi o sto let později Humboldtova univerzita- absolutismus – reakce na nestabilitu za třicetileté války, oslabení vlivu stavů, politická moc se soustředí do rukou panovníka, např. ve Francii (Ludvík XIV. – „Stát jsem já.“), Prusko (Fridrich I., Fridrich Vilém I.)- úspory ve státě a ve vědě jdou do armády – buduje se silná armáda

Rakouské země- polovina 18. století čistě habsburské linie, na přelomu 17. a 18. století zaznamenávají vyčerpání z válek o španělské dědictví – Habsburkové ztrácejí na Pyrenejský poloostrov vliv, o to více se poté soustředí na rakouské dědictví, jehož součástí jsou i České země- Karel VI.- nemá mužské potomky – Pragmatická sankce (Pragmatische Sanktion) - 1713- většina zemí sankci uznala, některé státy však mají výhrady (např. Prusko) - Karlem VI. vymírá větev Habsburků, je založena větev lotrinsko-habsburská – Marie Terezie (1740 – 1780), ve stejný rok nastupuje v Prusku na trůn Fridrich II. – slezské války (1740-1748) – ztráta průmyslové části Slezska- konflikt pokračuje v sedmileté válce (siebenjähriger Krieg, 1756-1763) – Francie na straně Rakouska, Anglie Pruska

- výsledkem: Slezsko je trvalou součástí Pruska, v průběhu konfliktu získává Anglie převahu v severoamerických koloniích- Marie Terezie- zachovává celistvost Rakouských zemí, drobné změny pouze na severu Itálie, což je dlouhodobě velmi živá oblast- osvícenský absolutismus (Aufgeklärter Absolutismus) – v Rakousku kulminuje s vládou syna MT, Josef II.- omezení moci stavů, městský patriciát politickou moc nemá, panovníci využívají svou absolutní moc k tomu, aby reformovali své státy – celé spektrum reforem:

profesionalizace armády reforma soudnictví správní reforma (evidence domů a obyvatelstva) reforma školství – Gerhard van Swieten – zavedení povinné školní docházky, triviální školy, zvýšení

vzdělanosti obyvatelstva, vysoké školství – zřízeno direktorium, které vysoké terciární studium kontroluje- artistická fakulta získává úlohu ve vzdělávání úředníků a pracovníků byrokratického aparátu- pražská univerzita v rukou jezuitů až do zrušení řádu MT roku 1774, jezuité ztrácejí vliv v celých Rakouských zemích, s odchodem jezuitů mizí význam latiny, do popředí se dostává němčina, která se stává úředním jazykem- Landessprache – zemský jazyk, mluví s ním víc než 20% obyvatel daného regionu (např. čeština)- Landesübliche Sprache – jazyk země podle zvyklosti = úřední jazyk – němčina, používá se od 2. poloviny 18. století- 1784 – na pražské univerzitě jediným vyučovacím jazykem- Karl Heinrich Seibt – katolík z Horní Lužice, v Praze poznal censuru a svázanost, odešel do Lipska, kde poznává učence osvícenského typu, po absolutoriu odchází zpět do Prahy jako první nejezuita, vyučuje v německém jazyce v době, kdy to ještě není schváleno, profesor krásných věd a umění (filosofie, pedagogika, estetika, v rámci věd studuje i literaturu – „mluvit po seibtovsku“, jeho přednášky vycházely i tiskem)- v určitém směru na něj navázal A. G. Meissner – první protestant v Praze, snaha dostat se do vědecké společnosti (Puchmajer, osobnosti NO), později odchází do Fuldy, kde i umírá- František Martin Pelzl – první profesor, katedra Böhmische Sprache und Literatur

- katastry – tereziánský a josefínský- 1781 – zrušení nevolnictví (Aufhebung des Leibeigenschafts)- 1781 – náboženská tolerance a svoboda- nekompromisní rušení klášterů, které byly nositeli vzdělání- nestihl dokončit veškeré své reformy- rozšiřování Hofburgu, armádní domy, pevnosti, školy- náboženská svoboda se promítá i do vztahu k židům, kteří byli v té době v nemilosti (ghetta)

- překročení rámce:- Sasko - August der Starke – personální unie s Polskem- hannoverští kurfiřtů – Welfové – ostrovní království Velké Británie

Osvícenství (Aufklärung)- 18. století, obrat k rozumu, zdůrazňování rozumu, víra člověka v sama sebe- Immanuel Kant – Königsberg (Královec), východní Prusko – „Es ist Ausgang des Menschen aus seiner selbst schuldeten Unmüldigkeit “ (Je to východisko člověka z jeho nedospělosti způsobené vlastní vinou)- Johann Christoph Gottsched, Gotthold Ephraim Lessing – oba zasahují do jazyka, snaha jej normovat- Gottsched se zabývá Sprachkunst, Dichtkunst a Redekunst- Grundlegung der deutschen Sprachkunst – zabývá se otázkou německého jazyka, rozepsal otázku psaní velkých písmen u substantiv (Hauptwort), východostředoněmecká oblast má představovat vzor pro jazyk- drama – upřednostňuje francouzské divadlo

- Lessing- kritizuje Gottschedův kladný postoj k francouzskému divadlu, vychází ze Shakespeara- píše i dramata – Nathan der Weise

- různé společnosti (Gesellschaften) – Lipsko, Hamburg, Berlin, Zürich- druhá polovina 18. století – Sturm und Drang – Goethe – Utrpení mladého Werthera, Schiller – Die Räuber- Johann Gottfried Herder – filosof a spisovatel- významné centrum Výmar – Weimarer Klassik

- Mozart- doba předznamenává události poslední čtvrtiny 18. století – inspirovány filosofii J.-J. Rousseaua- začíná se formovat pojem národ, národní jazyk a jeho atributy- odezva v jednotlivých zemích – národní hnutí v různých podobách

- další lekce na papíře (viz Evin papír)

- 28.2.2011- evropskou kulturu ovlivňuje převážně středomořský prostor, vyrostla na křesťanství, židovství a řecko-římské kultuře (římské právo)- germánské jazyky – severní Evropa (kromě Finska), střední Evropa, západní Evropa- nizozemština je původně dolnoněmecký dialekt, který se historickým vývojem stal spisovným jazykem Nizozemí, se znalostí němčiny je srozumitelná, Plattdütsch je jí velmi podobná- Hochdeutsch – spisovná němčina- Umgangssprache – komunikativní, běžná němčina- v 18.-19. století – Goethe píše v Hochdeutsch, převážná většina populace však mluví pouze v dialektech- České země – od 10. století knížectví, od 1212 dědičné království, České země byly vždy zeměmi samostatnými, se sňatky s německými šlechtičnami přichází germánská vrstva obyvatel, učí české obyvatelstvo kvalitnějšímu řemeslu a obchodu- západoslovanské jazyky zavádějí pro Němce / Deutsch výraz Němec od němý = nerozumí- chybí církevní hierarchie, a to až do vzniku pražského arcibiskupství, korunovace vždy z rukou německých arcibiskupů (Salzburg, Mohuč)- Svatá říše římská – snaha o nástupnictví Západořímské říšeKřesťanská kultura:- kultura latinská = západní, pokrývá působnost římského papeže, katolické církve, přísluší sem i německy mluvící prostor, České země jako samostatná součást SŘŘ a později habsburské monarchie- kultura řecká = východní, pokrývá vliv Byzance→ od 10. století České země požívají určité samostatnosti, jsou však součástí SŘŘ až do jejího zániku (1806)- ve svém největším rozkvětu se SŘŘ rozkládá od Sicílie po Dánsko a od Moravy po Belgii- země s německým jazykem coby oficiálním – Německo, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko, (Itálie, Dánsko)- další významné menšiny – Rusko, Rumunsko (Banát, Sedmihradsko). Maďarsko- bývalé německé kolonie – Kongo, Kamerun, Namibie, …- Německo – západní, latinská kultura- protestantismus (sever) v současnosti v Německu v mírné menšině proti katolictví (jih)- Švýcarská konfederace – protestantismus z historického hlediska upřednostňován- středoevropská kultura – dáno historicky, nikoliv odpovídající zeměpisnou polohou- střední Evropa – my a země kolem nás, kvůli historickému vývoji jsou německy mluvící země považovány za středoevropskou kulturu- západní a jihozápadní se pustila po moři a kolonizovala svět, ve střední a severní Evropě toto neproběhlo- v tomto prostoru se totiž formuluje stát na základě jazykového principu x západní absolutismus

- SŘŘ nebyl národní útvar, jde o útvar cizorodý vytvářející pouze zdání velikosti- němečtí osvícenci – zastávají názor, že lidé musí cítit spolu- zásadní rozdíl ve vývoji západoevropské a středoevropské kultury je aspekt JAZYKOVÝ- vysoká šlechta mluví francouzsky, němčina proniká do vyšších vrstev až prostřednictvím vrstev nižších, podobný vývoj byl i v Českých zemích s češtinou (NO)

7.3.2011- historické Slezsko zasahuje svým nejzápadnějším cípem do Německa- část kolem města Görlitz (Zhořelec)- Ostpreußen – Königsberg – Prusové byly původně kmen baltsko-slovanské jazykové jednoty (jako Litevci a Lotyši)

Německo (SRN)- 16 spolkových zemí- vznik až 3. října 1990- dříve NSR (BRD) a NDR (DDR) – vstoupila do NSR, rozpustila svou státnost, pozbyly platnost veškeré zákony, NDR převzala veškerý politický a hospodářský systém NSR- po válce 4 okupační zóny- Berlín – Sondereinheit = Západní Berlín x Východní Berlín – hlavní město DDR- Západní Berlín byl poměrně volný, možnost propustek kvůli práci- rozdílné měny- 13. května 1961 – během jedné noci obehnán Západní Berlín zdí

- obyvatel: 83 mil. obyvatel (přibližně 10% obyvatel cizinci)- dnes mezi obyvateli řada přistěhovalců z afrických zemí, Turecka- náboženství – křesťanství – S – protestanté, J – katolíci, kalvinismus- nejlidnatější a největší stát EU, Německo se v současnosti hospodářsky vzmáhá a táhne Evropu- hraničí s 9 zeměmi- státní svátek: 3. říjen = Tag der deutschen Einheit- hymna: Das Lied der Deutschen – Hoffmann von Fallersleben, napsána na zakázku hudby Josepha Haydna (Kaiserhymne), 3. sloka – Einigkeit und Recht und Freiheit- svátky závazné pro celé Německo (1. leden, Velikonoce začínající Velkým pátkem, 1. květen = Tag der Arbeit, 40. den po Velikonocích – Himmelfahrt, 10. dní poté Pfingstmontag (pondělí svatodušní), Weihnachten 25. a 26. prosince) x zemské svátky, převážně svátky církevní- Bundespräsident – reprezentativní figura- Bundeskanzler – předseda vlády- 17 vlád – spolková vláda (Bund) + 16 vlád zemských- 1949 - Grundgesetz- spolkové země jsou relativně nezávislé, spravují veškerou agendu spadající do regionální správy s výjimkou bezpečnosti (jak vnější, tak vnitřní), zahraniční politiky (až na drobné výjimky, je koordinována), hospodářství je koordinováno (v základním zákoně je definováno, že ústřední vláda garantuje obyvatelstvu přinejmenším podobnou životní úroveň) – mocné a bohaté spolkové země x chudé spolkové země, přeliv peněz dirigován přes Bund – spolkovou vládu)- Bundesrat – spolková rada – delegováni zástupci podle velikosti zemí- Bundestag – spolkový sněm- Verfassungsgericht – in Karlsruhe- pět politických stran:CDU/CSU – Bayern, Schwesterpartei – Volksparteien = die Schwarzen/die BlauenSPD = Sozial-demokratische Partei Deutschlands – nejstarší = rotFDP = Freiheitliche demokratische Partei – strana intelektuálů, liberálně smýšlející, značný elektorát, málo členů = gelb

B90/die Grünen = Bündnis 90/die Grünen – spojení disidentské strany z bývalé NDR + zelení (18-20%) = zelenáDie Linke/PDS = Partei des demokratischen Sozialismus – reformovaná komunistická strana SED (9% hlasů) + levicová uskupení ze Západního Německa = našedlá

- spolkové země podle rozlohy: Bayern, Niedersachsen, Baden-Würtemberg – 1. a 3. nejbohatší země, Nordrhein-Westfalen (nejvyšší počet obyvatel), Brandenburg

14.3.2011Bavorsko (Bayern)- Freistaat Bayern, 70 549 km2, 12,4 mil.- Mnichov (München)- HDP: 385,169 mld. euro – patří k jedněm z nejvyspělejších oblastí světa - o samostatnost přišlo už za nacismu, neustále však zdůrazňuje své specifikum = Sonderfall, region s nejvyšší životní úrovní v evropské oblasti- znak je tvořen z historických částí Bavorska – současné Bavorsko je tvořeno nejen z historického Bavorska (Ober + Niederbayern), ale i z dalších území – Regierungsbezirke (Švábsko /Schwaben – Augsburg, švábština; Horní Falc/ Oberpfalz – Řezno/Regensburg; Oberfranken, Unterfranken, Mittelfranken - Frankové)- sever Bavorska je většinově protestantský, jih Bavorska je téměř výlučně katolický- mnoho obyvatel je bez vyznání, katolíci tvoří jen těsnou většinu – zejména v původním historickém Bavorsku- Bayernhymne / Bayernlied – dnes už pouze dvě převyprávěné sloky, oslavuje Bavorsko jako zemiDějiny I.- „baibari“, Boiovarii (Bajuwarii) –aus Böhmen stammende Einwanderer- v 6. století první pokusy o státní útvary- Agilofingerové sezením na Řezně (Regensburg, lat. Ratisbona) – hrad na řece Regen, za Tassilla III. království – vliv Francké říše- Welfové (11. a 12. století)- Babenberkové (1156-1180) – přesídlili do Vídně a odtrhli od Bavorska území dnešního Rakouska- Welfové- Wittelsbachové – patří mezi bavorskou korunní šlechtu, soupeří s Welfy, vytlačují je z území bavorského vévodství, rod se po čase dělí na řadu větví: Bayern-München, Bayern-Ingolstadt, Bayern-Landshut- Bavorsko se stává velmi zásadní oblastí SŘŘ- 1289 – ztrácí kurfiřtskou hodnost ve prospěch českého krále- 1369 – přichází o území Tyrolska ve prospěch Habsburků- 1472 – univerzita v Ingolstadtu, později přenesena do Mnichova- primogenitura od 1506- 1623 – za třicetileté války členem Katolické ligy, zničení území, získává za věrnost katolicismus kurfiřtskou hodnost- 17.-18. století – centrem německého baroka, přichází z Itálie, dál než na území Bavorska a Čech se dostává už jen architektura- 18. století – první Akademie věd - vymírá jedna linie Wittelsbachů, nahrazena příbuznými z Falce, kteří sjednotili všechny Wittelsbachy- 1806 – rozpad SŘŘ, Bavorsko vyhlašuje samostatnost typu království (Königreich Bayern) – Maxmilián I. (dříve vévodou bavorským Maxmilián IV. Josef)- 1815 – Vídeňský kongres – království trvá na své samostatnosti, je však donuceno přistoupit k Německému spolku (Deutscher Bund)- 23. 11. 1870 – přistoupení k Německé říši, opět jako poslední země, opět odmítá vstup do sjednoceného Německa, protože se obává ztráty své specifičnosti, přistupují se značnými výhradami – jako samostatný stát – smí mít vlastní diplomacii, samostatná pošta, samostatnou železnici, vlastní daňový systém, avšak nesmějí zdaňovat vše jinak než Německé říše – pouze samostatná daň z alkoholu, samostatná branná povinnost

- listopad 1918 – Bavorská republika, krvavě potlačená Bavorská republika rad, vzniká Freistaat Bayern (samostatná ústava) – platí vesměs vše, co platilo za Německé říše, jen mírné obměny- 1934-1945 – ztráta samostatnosti, Hitler- 1945 – americká okupační správa – centra americké okupační správy, sídlo organizací zajišťujících vysílání do východního bloku etc- 1946 – Falc odloučena od Bavorska a připojena k nové spolkové zemi Porýní-Falc (Rheinland-Pfalz)- 1949 – vyzváno k přistoupení do NSR, odmítnuto kvůli neuznání bavorských práv, přesto spolková země- odmítnutí Spolkové ústavy kvůli neuznání tradičních práv, dodnes neuznána, zakládá si na statutech, která už nejsou oficiálníSlavné firmyBMW (Bayerische Motoren Werke), sídlo v Mnichově, založeny p. Rappem jako Rapp Motoren WerkeAudi – pochází ze saského města Zwickau, ing. Horch („audi“ = poslouchej, překlad jména zakladatele), po válce odštěpení kvůli okupačním zónám – sídlo: Ingolstadt Siemens – Telegraphen Bauanstalt, spjata s Berlínem, dnes má dvojí sídlo – Berlín-Mnichov, světový koncernMAN – Maschinenfabrik Augsburg-Nürnberg – vznik spojením železáren a strojíren už v 18. století, sídlo: AugsburgEADS – European Aeronautic Defence and Space Company – vznik fúzi německého DASA, francouzského Aérospatiale-Matra a španělského CASA, sídlo německé centrály v Ottobrunnu u MnichovaUniverzityLudwig-Maximilians-Universität München (1472 v Ingolstadtu, 1826) – spjata s katolickou církví a jezuitským řádem, přesunuta z Ingolstadtu až v roce 1826 – přenesena do Mnichova po úmrtí prvního bavorského krále Maximiliána I., Ludwig byl její zakladatel v 15. století, druhá největší univerzita v NěmeckuJulius-Maximilians-Universität Würzburg (1402, 1582) – sídlo biskupa (Fürstbischof) = samostatný stát, pokus založit univerzitu se nezdařil, skončila po třech semestrech – nebylo dost financí + chyběla podpora od císaře, studenti žili příliš rozmařile, Julius ji znovuzaložil, čímž se dostal do názvu, Maximilian opět zmiňovaný panovník, regionální rozsahFriedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg (1742) – univerzita protestantského zaměření, z Bayreauthu přesunuta do Erlangen, Norimberk převzal část kampusu, název odkazuje na zakladatele – braniborský vévodaTechnische Universität München (1868) – něco jako ČVUT v Praze, vznikla za účelem rozvoje hospodářský věd, patří k nejúspěšnějším technickým VŠ světaOtto-Friedrich-Universität Bamberg (17. století, 1979) – zrušena na počátku 19. století po zrušení knížectví Bamberk, obnovena až v 20. století jako VŠ, později získala práva univerzity, biskup Otto-Friedrich Bamberský, regionální významUniversitäten Regensburg, Augsburg, Bayreuth, Passau – moderní univerzity založené po školské reformě v 60. a 70. letechKatholische Universität Eichstätt-Ingolstadt – soukromá církevní škola, řídí se církevním právemUkrainische Freie Universität München – založeno emigranty ve Vídni, prakticky ihned přesunuta do Prahy na pozvání Masaryka, za války utlumena, nebyla však zrušena, protože nebyla česká, od r. 1945 sídlí v Mnichově, akreditovaná univerzita, součást univerzitního systémuKultura- Oktoberfest (Theresienwiese), Richard-Wagner-Fest Bayreauth, Jean Paul (francký spisovatel), Drachenstich (nejstarší bavorská lidová hra o husitských spanilých jízdách), Kaspar Hauser – nalezenec, Ansbach, Norimberk, bez identity, bez znalostí a vědomostí o sobě i okolí – později se vzdělává, zavražděn, Augsburg – rodiště Bertolta Brechta, pašijové hry v Ober-Amer-Kau

21.3.2011-

-