pprraavviiddeellnnýý mmeessííccnnííkkhheerrnnee--lliitteerráárrnnííhhoo sseerrvveerruu

wwwwww..ddaarrkkaaggee..cczz

22000099//11DDAAiillyy

MMiirrrroorr

Ilustrace na obálce: Martin “Tindo” DoležalAutoři textů: Václav “Angeluss” Sahula, Lukáš “Chriss” Majerník, Martin “Matob” Bečvář, Jan “UgMugBaSuk”Filip,Pavel “DonSimon” Šindelka, Gabriela “Yavanna” Hübnerová, Jana “Sheinka” Murárová a dalšíKorektury: Marek “Mofik” Lakota, Jana “Nehvizdek” Bahníková, Pavel “DonSimon” Šindelka a dalšíSazba: Václav “Angeluss” SahulaRočník první, číslo 1Vydáno pod patronátem serveru www.darkage.cz, 25.1.2009.

www.darkage.cz

SSlloovvoo úúvvooddeemmBudou to přesně tři týdny, co se s úderem půl-

noci v silvestrovském opojení přetočily nejennaše hodinky, ale i kalendáře. V dnešní doběslavíme konec roku vesele a pompézně, avšakmnoho starších kultur by s námi tuto rozjařenostnesdílelo.

Například staří Mayové vnímali posledníprosincové dny jako dobu nejistot a v bázniočekávali, jestli bohové na hvězdném nebiznovu zvítězí v odvěkém boji, aby náš světmohl pokračovat. Radost je pohltila teprve vechvíli, kdy živí překročili práh nového roku. Ažpoté nastal nový začátek plný změn aočekávání.

DAily Mirror letos slavil po maysku. Vpolovině prosince, záhy po vyhodnocenísoutěže, jsme ztratili oficiální patronát kni-hovny a naše budoucnost byla nejistá. Bylorozhodnuto, že sekce DAily Mirror nepatří mezibeletrii a v novém konceptu knihovny pro ninení místo. Skoro se zdálo, že Mirror skončístejně rychle, jako před dvěma měsíci začal.

Nebylo místo, redaktoři ani články, ale našlose pár odvážlivců, kteří měli vůli bojovat. Ten-tokrát se do boje nepustili bohové (Divac senezapojil), ale obyčejní lidé. A nebojovalo se nanebeské klenbě, ale na poli kláves. Význam aniobtížnost našich bojů není důležitá. Podstatnéje to, že jsme nakonec vyhráli a vy mátemožnost číst toto první časopisové vydáníDAily Mirroru. Všem těm, kteří se na vznikuprvního čísla podíleli, bych rád poděkoval zaúsilí, které při tvorbě vynaložili, za to, že stálevěří snům i za to, že neztrácejí naději. Doufe-jme, že nám to nějaký čas vydrží.

Našim prvním čtenářům přeji do nového rokuspoustu malých vítězství, protože právě malávítězství bývají počátkem velkých věcí.

AAnnggeelluussss

RReeddaakkccee

CChhrriissssrreeddaakkttoorr

AAnnggeelluussssššééffrreeddaakkttoorr

MMaattoobbrreeddaakkttoorr

DDoonnSSiimmoonnrreeddaakkttoorr

UUggMMuuggBBaaSSuukkrreeddaakkttoorr

OObbssaahhDDaarrkkaaggee

Quo Vadis DarkAge?

RReeppoorrttáážžFrancie - Provence

SSrraazzyy aa aakkcceeAsterioncon, Trpaslicon, Soutěž

RReecceennzzeeDárek od ALTARUKoniáš - Vlk samotářKings Bounty: The Legend

RRoozzhhoovvoorrRozhovor s pány Calidadu

KKrroolllloovviinnyyPohádky krollí babizny

www.darkage.cz

DDaaiillyy MMiirrrroorrDDaarrkkaaggee

QQuuoo vvaaddiiss DDaarrkkAAggee??

Když jsem před půldruhým rokem připravovalstejnojmennou přednášku na první velký sraz DAv Dolním Dehtově, mnoho věcí bylo jinak. Přesto(anebo možná právě proto) jsem podlehl svůdnémyšlence a pokusil se při příležitosti prvního vy-dání DAily Mirror o krátké srovnání a bilancov-ání. Co se nám podařilo a co ne? Kde jsme bylitehdy a kde jsme dnes? A konečně - co nás v nad-cházejícím roce 2009 všechny čeká a nemine?Právě na tyto otázky se vám pokusím v následu-jícím krátkém textu odpovědět.

V létě 2007 jsme řešili dva základní problémy - ne-dostatek schopných administrátorů a programátorů(tady jsme na tom dnes, zejména díky uvolnění dřívenapjaté atmosféry v administrátorském týmu, výraznělépe) a také nedostatek nových PJ (tady se problémčasem plynule transformoval v nedostatek aktivníchcvičitelů, ale i ten se už jeví v poslední době jakoméně palčivý).

V dnešních dnech vidím největší problém DA jinde.Souvisí s jinak příjemným nárůstem návštěvníkůserveru (viz obrázek) a s našimi vzrůstajícími am-bicemi. Projekt střídá projekt, na naše stoly se dostávástále více dobrých nápadů a s postupující dobou stálenarůstá množství práce, které mají jednotliví adminina starosti.

Když do toho ještě započítáme organizování srazůa porad, školu, práci a jiné povinnosti, vzniknevskutku vražedný mix, kterému je těžkénepodlehnout. Rozhodl jsem se proto investovatpoměrně velké množství času na to, abych vymyslelprincipy a metody, které nám umožní část povinnostídelegovat na někoho jiného. Snad se to povede.

Dost ale bylo problémů, pojďme k veselejšímzáležitostem. Na tehdejším srazu v dolním Dehtovějsme se všichni radovali z jediné podstatné novinky -půl roku starých skinů. Zato dnes máme dobrý pocitz nových osobních deníků, postranních panelů, inter-aktivní nápovědy, ukázkového questu a mnohadalších věcí, které nám tu během podzimu přibyly.

Máme historicky nejsilnější vývojový tým, který osobě prostě dává vědět. Kluci stíhají po večerechodvádět obrovskou spoustu práce (z níž více nežpolovina pro vás zůstává skryta - jedná se o vnitřníoptimalizaci a úpravy systému) a já jim za to upřímněděkuji. Jmenovitě Devlin by zasloužil vyznamenání;)

Ale ani administrátoři se nenechávají zahanbit.Máme teď v týmu poměrně dost schopných a ak-tivních lidí (v tom zmiňovaném létě 2007 jsme bylitři!), kteří posunují celý server neustále kupředu. Vlétě vytvořená společná vize nám umožnila praktickyve všech důležitých oblastech provést reformu neboalespoň rozhodnut o dalších krocích.

Samostatnou kapitolou jsou knihovníci, kteří midělají skutečnou radost. Pod vedením Kanyapi dalidohromady kompletní návrh na změny v Knihovně,které právě v těchto dnech Devlin realizuje. Věřím,že tým, který se tam v relativné krátké době vytvořil,bude i nadále životaschopný a že o něm ještě hodněuslyšíme.

www.darkage.cz

DDaaiillyy MMiirrrroorrDDaarrkkaaggee

QQuuoo vvaaddiiss DDaarrkkAAggee??

A jaké jsou plány do dalšího roku? V první řaděchceme být mnohem víc vidět i mimo hranice samot-ného DarkAge. Budete se tak moci zúčastnit našichpřednášek a programu na PragoConu či Conventi-Conu, pravidelných sportovních akcí a samozřejmětradičního letního megasrazu, který tentokrát před-běžně plánujeme na červenec.

Mimo to chceme pokračovat v nastoleném trendurůstu počtu oficiálních PJ i jejich cvičitelů, od kteréhosi slibujeme více oficiálních questů pro nováčky. Takése nám nelíbí omezené možnosti získávánízkušeností, takže chceme někdy v polovině rokuspustit první "singlequesty", tj. příběhy pro jednohohráče. Pána jeskyně tam nahraní počítač a postavy,které se zrovna neúčastní jiných příběhů, si v nichbudou moci přijít k nějakým zkušenostním bodům.

Vážně uvažujeme o vhodném způsobu, kterým bybylo možné do dění na DarkAge zapojit jiné hernísystémy. Jsme přesvědčení, že kromě DračíhoDoupěte existuje i spousta dalších RPG titulů, kteréby si zasloužily naši pozornost. Uvidíme, jak náročnýzpůsob nakonec zvolíme a jak nám půjde práce odruky, nicméně právě v tomhle směru vidíme velkémožnosti dalšího rozvoje.

Chtěli bychom také doladit krčmu, maximálnězpřehlednit a zjednodušit uživatelské rozhranní a vneposlední řadě na DA zavést služby a funkce, typ-ické pro komunitní weby. Ať už se jedná o uživatelskéskupiny (zřejmě v podobě mnohokráte zmiňovanýchkultů), možnost vyhledání kamarádů pro hru i zábavuv reálném životě, RSS, e-mailová upozornění amnoho dalších drobností, které vám zpříjemní život.

Na závěr svého článku bych vám všem chtěl popřátmnoho nasbíraných zkušeností a zajímavých questův roce 2009. Za celý administrátorský tým a zavšechny lidi, kteří se na chodu serveru jakkolivpodílejí, vám děkuji za důvěru, nadšení a zápal, sjakým k DA přistupujete. Právě to nám dává sílu jítdál.

DDoonnSSiimmoonn

- Došlo ke zpřehlednění azjednodušení modulu nastavení.Zmizely podsložky a všechno jde nas-tavit přímo.

- Postupně se mění struktura kni-hovny. Mizí zmatený systém sekcí i vše,co nespadá mezi beletrii.

- Nápověda s pravidly se posunula dovlastního modulu.

- Přibyla možnost přihlašování nasrazy. V modulu ostatní - srazy se nynímůžete hlásit na jakýkoliv ze tří ak-tuálně vyhlášených srazů a sledovat ak-tuální seznam přihlášených.

- Na srazu cvičitelů jsme si ujasnilisvé pohledy na výcviky a postupy přicvičení. Po pátém pivu jsme dospěli kjednoznačné shodě: "Svinit, svinit asvinit."

- Nedémon nám vyrostl a má většíhlad.

LLeeddnnoovvéé nnoovviinnkkyy vv kkoossttccee

www.darkage.cz

Víte, že Darkage už několikměsíců shání do teamu schop-ného grafika nebo webdesig-nera, který by se staral ovizuální podobu webu?

TTiipp

DDaaiillyy MMiirrrroorrRReeppoorrttáážž

FFrraanncciiee -- PPrroovveennccee

Pravidelným čtenářům knihovny jistě neuniklasoutěž o nejlepší počin v sekci DAily Mirror.Soutěž vás zaujala, o čemž svědčí jak počet děl,která se v průběhu soutěže sešla, tak i počet ko-mentářů a známek, které čtenáři udělili.

Ta nejpovedenější díla jsme se rozhodli uveřejnitv prvních číslech časopisu. Dílka se budou objevo-vat postupně každý měsíc. Jako první si můžetevychutnat reportáž z francouzké Provence od Ya-vanny, která v hodnocení (ne)odborné porotyzvítězila.

Vše začalo jednoho studeného, deštivého odpoledneke konci srpna. Ten den já a můj partner vyrážíme nanákupy do vzdálenějšího města.

Mrholí a fouká studený vítr. Zmrzlí courámeulicemi města. Za výlohou, po níž stékají dešťovékapky, na nás z plakátů září slunce, odráží se v mod-rém moři. Vody omývají písčitou pláž s palmami.

„To se tak někdo má,“ postesknu si a zuby micvakají zimou.

„Koukej, tady,“ ukáže muž skrz sklo a dešťovékapky na jedno místo.

Last minute. Francouzská Provence,poznávací zájezd za historickými památkami,odjezd 26.srpna, což je přesně za čtyři dny.

Přes plakát, na němž je vyobrazena pevnost, kláštera další lákavá místa, je velká nálepka s červenými pís-meny 50% sleva.

„Jedem?“ mrkne spiklenecky na mě. Než stihnuotevřít pusu k protestu, chytne mě za ruku a vtlačídovnitř. Okamžitě zamíří k ženě sedící u stolu meziplakáty. A začne domluva. Nevěřím vlastním uším,bezmocně poslouchám, neschopna slova. Připadám sijako ve snu. Když se konečně stihnu vzpamatovat,podepisuje právě smlouvu a platí smluvenou cenu. Namé námitky, že se zbláznil, mi s kouzelným úsměvemsděluje: „To zvládnem.“

Nastává vyřizovací a nakupovací maratón. Na všemáme tři dny. Kupodivu mě provází štěstí, všeprobíhá podle chaotického ne-plánu. Dokonce mi za-městnavatel i odsouhlasí dovolenou. A tak ve smlu-vený termín čekáme na autobus plně vyzbrojeni. Popůl hodině netrpělivého přešlapování nás o správnostimísta i času přesvědčuje dalších deset lidí čekajícíchs námi. Nastává mírná panika. Volání do cestovníkanceláře na dané číslo. Telefon kupodivu funguje.Dokonce jej zvedá jakási žena a omluví se. Nepřed-pokládané zdržení, ale problém už je vyřešen, sděluje

hlas na druhé straně.

Opravdu: autobus přijíždí o hodinu později a o třídunižší, než jak bylo původně slibováno. Přesto, že tentostarší typ je pohodlný i prostorný, po šesti hodináchjízdy netuším, jak vydržím dalších dvacet. Ke všemunáš dopravní prostředek uvízne na německé dálnici vdopravní zácpě a už dvě hodiny se pohybujemepřískoky vpřed. Nepříjemná situace se odráží i nacelkové náladě cestujících. Začínám být lehcevýbušná, raději nasazuji sluchátka a otvírám knihu.Partner pivo, což v nynější situaci ignoruji. Nechci siprohlédnout německé vězení zevnitř.

Vše jednou skončí, a tak i my posléze nabírámerychlost. Ač tomu již nikdo nevěří, bez dalších kom-plikací míříme k cíli. Po probdělé noci zastavujemev Avignonu. Počasí nezklamalo, mrholí. Domnívámse, že kdybych vyrazila na Saharu, bude tam pršet.

Vydáváme se na prohlídku papežského paláce LePalais des Papes z období gotiky i nádherné přilehlézahrady. Samozřejmě nemůžeme vynechat ne-jznámější památku: Avignonský most vedoucí přesřeku Rhônu. Dochovala se z něj jen část. Z původníchdvaadvaceti oblouků zbyly pouhé čtyři.

Další plánovaná zastávka je Chateau de Tarascon.Jedná se o vodní hrad ve stejnojmenném městě. Právězde probíhají historické slavnosti. Se zájmem sledu-jeme příjezd krále s družinou a jeho ozbrojené gardy.Dokonce se nám daří ukecat část družiny k pózovánípro fotografii. Což je s podivem vzhledem k mépříšerné angličtině a znalosti tří francouzských slovsestávajících z pozdravu, prosím a děkuji. Jak vidno,i tyto fráze pronesené ve francouzštině s příšernýmpřízvukem působí blahodárně. Francouzský slovníkkoupený právě kvůli zájezdu zůstal doma na stole.

Rytířský turnaj už nestíháme, nadešel čas odjezdu amusíme se vrátit k autobusu. Dobíhámebezkonkurenčně poslední s desetiminutovýmzpožděním, na což si časem zbytek osazenstva zvykl.Fungujeme jako závěrečná tečka. Průvodkyně si jejistá, že jakmile dorazíme my, může se v klidu odjet.

Kupodivu skrz mraky začíná prosvítat slunce a zahodinu už po nich není ani památky. Obloha je nádh-erně modrá. Dalších pár kilometrů jízdy a cedule oz-namuje Le Cap d’Agde, místo našeho pobytu. Jednáse o přístavní letovisko plné jachet a rybářskýchčlunů. Neomylně je od sebe rozeznáváme nejen podlevybavení, ale i podle zápachu.Vítá nás moře azároveň s ním i hotel, který se na příštích osm dnístává naším domovem.

www.darkage.cz

DDaaiillyy MMiirrrroorrRReeppoorrttáážž

FFrraanncciiee -- PPrroovveennccee

Přílišné nadšení zchladí ledová sprcha v podoběmenší dámy na recepci. Kauce 200,- € na ubytování,o které se cestovka jaksi zapomněla zmínit, činí celounaši hotovost. Průvodkyni se daří cenu srazit napadesát - inu, Češi. I to je hodně, ale rozhodně při-jatelnější.

„Když se uskromníme, nějak přežijeme,“ odbývámpartnerovy starosti mávnutím ruky. Jídlo máme ssebou, na pečivo to stačí. Zbytek se uvidí. To ještě ne-tuším, co nás čeká.

Dostáváme klíč s vysvětlením, kudy se vydat. Poněkolikaminutovém bloudění propletenými chodbamikonečně staneme na našem pokoji pro dva. Malinkésociální zařízení odděluje ulička na projití vedle zabu-dované skříně. Následuje ložnice společně s kuchynív jednom. Prosklené dveře naproti vedou na balkón svýhledem na parkoviště a dva kruhové objezdy podnámi. Modré, čisté moře s bílou písčitou pláží jeněkde na druhé straně, zřejmě pro ty majetnější. Nucož, stejně tu budeme jen přestávat a na pláž si radějidojdeme. Hlavně, že je tu varná konvice a elektrickýsporák.

Tak začíná naše dovolená, nazvaná sprintem popamátkách. Nejsem člověk, pro kterého je deset dnína pláži celoživotním snem. Nevydržím delší dobu najednom místě. Tudíž si výlety užívám, má historickáduše plesá nadšením nad gotickými památkami adomy, jež přečkaly staletí takřka v původní podobě.Méně už peněženka, která nás donutila přehodnotitnaši finanční situaci. Vstupy se pohybují mezi třemiaž pěti €. Ke všemu partner se rozhodl používat fran-couzštinu, snaha se přeci cení. Naneštěstí číslovka dvěa tři se vyslovují téměř shodně. Není v ženskýchsilách rozumně přesvědčit muže, aby ze sebe udělal„blbce“ a ukazoval počet na prstech, nebo nechal vs-tupné na mně, a tak s železnou pravidelností máme třivstupenky. V této fázi se ke slovu dostávám já. Česko-anglicky za vydatného přispění rukou vysvětluji, ženám opravdu stačí pouze dvě. Díky bohu, že nejsmeu nás doma. Zdejší pokladní se nám snaží pomoci, vševyřizuje s úsměvem a v klidu. Na mé omluvy jen vrtíhlavou, přece se nic nestalo, a přeje nám příjemnouprohlídku. Naštěstí s každou další pokladnou jevysvětlování snazší a zdržování skupiny menší, za-čínám v tom získávat praxi. Podezřívám zbyteksmějícího se osazenstva, že se sází, jak dlouho námto bude trvat tentokrát.

Donuceni okolnostmi musíme zredukovat početnavštívených památek. Vybíráme tedy ty pro nás za-jímavé, nač vidět další arénu, když už jsme byli vjedné? Volný čas raději věnujeme prohlídkám klid-ných měst a ospalých vesniček většinou se táhnoucích

do vrchu. Všechny jsou si podobné. Bílé domky, čer-vené střechy a mezi tím rozkvetlé keře mimóz.Prosluněné dlážděné uličky, provoněné anýzem.Okolí protkané nezbytnými vinicemi. Jsou všude,kam jen oko dohlédne, a víno nechybí na žádnémstole. Opodál na obzoru se leskne ohromná vodníplocha.

Ač je na přelomu srpna a září, vedro je úmorné.Nikdo tu nikam nepospíchá. Drží se pro český národnepochopitelného hesla: co můžeš udělat dnes, odložklidně na pozítří. Obyvatelé spokojeně posedávají vchladném stínu hospůdek a popíjí. Práce počká, až sek večeru ochladí, nebo se odloží na zítřejší ráno.Dáváme se s nimi do řeči. Českou republiku tu snadnikdo nezná. Se zájmem se vyptávají, kde leží. Jediné,co jim přijde známé, je Karel IV. Jsou příjemní, us-měvaví. Vždy ochotní pomoci, o to horlivěji, slyší-lipozdrav v jejich řeči. Nevadí, že zní příšerně, oceňujíi snahu. Jediné, s čím tu nepochodíte, jak se záhypřesvědčí naše sousedka z autobusu, je němčina.Možná se s ní domluví všude, jak nám povýšeně tvrdí,ale tady ne. Jakmile promluví německy, rysy obyvateltvrdnou, úsměvy mizí, nikdo se s ní nebaví. Naopakse rychle vytrácí z jejího dosahu.

Z památek navštěvujeme abbaye de Monmajour.Klášter vyrůstá přímo na skále, která tvoří jeho pevnézáklady. Mniši tu pohřbívali své bratry na jakémsivnitřním nádvoří přímo do skály.

Dále monumentální katedrálu v Narbonne,podzemní bludiště Horreum, baziliku Notre- Dame,římskou arénu v Arles, městečko Les Baux deProvence se zříceninou Château des Baux, řeckořím-ské vykopávky Glanum, akvadukt Pont du Gard asamozřejmě nemůžu zapomenout na místní chloubu,pevnost Carcassone. Právem jsou na ni Francouzipyšní.

Vstupu brání okruh hradeb se strážními věžemi, dvěpadací mříže a okovaná brána. Za vnitřním prstencemhradeb se nachází samotné středověké město, hrad,bazilika Saint-Nazaire a Théâtre (přírodní divadlo).

Projdeme branou a ocitáme se o několik století včase zpět. Při procházce v uličkách mezi domkymůžeme sledovat při práci řemeslníky v jejich díl-nách. Tkalce, kováře, hrnčíře, dráteníky, zbrojíře,dokonce i pradleny a spoustu dalších. V místníchobchůdcích se dá koupit snad vše, co je v žánru fan-tasy k prodeji. Ať jde o filmy, hudbu, oblečení,zbraně, zbroj, nářadí či cokoliv si vzpomenete.

Ke vzniku jména opevněného města se váže ro-mantická legenda. Podle ní pevnost obléhal několik

www.darkage.cz

DDaaiillyy MMiirrrroorrRReeppoorrttáážž

FFrraanncciiee -- PPrroovveennccee

let Karel Veliký. Městu docházely zásoby a nezbývalonic jiného, než se vzdát. Hradní paní Carcas, aby jejochránila, uchýlila se ke lsti. Z posledních zásobnechala vykrmit prase a přehodili jej přes hradbyobléhatelům. Vyčerpaní vojáci v domnění, že na hraděje dostatek zásob, zanechali obléhaní a obrátili se kdomovu. Madam Carcas nechala na znamení úspěchurozeznít všechny zvony. A tak vzniklo jméno městaCarcas sonnes což znamená „Carcas zvoní“.

Blíží se večer a i my musíme s lítostí opustitpevnost a vydat se na parkoviště k autobusu a zpět dohotelu.

V následujícím volném dnu jsme se vypravili namístní pozoruhodnost Černou pláž. Nachází se vevýklenku skal a vstup je možný pouze tunelem s vyte-sanými schody vedoucím skrz kamennou masu nadruhou stranu. Scházíme dolů a otevře se nám úžasnýpohled. Vlny opravdu omývají černý břeh. Nenípísčitý, jedná se o drobounké kamínky a jsou černé -asi dva kilometry dlouhý, úzký černý pás. Ač jsme sezajímali, nepodařilo se nám zjistit o ní nic bližšího.

Přiblížil se konec našeho zájezdu i dovolené. Denpřed odjezdem dostáváme k našemu potěšení zpětkauci. Zač jiného utratit peníze než za večeři. Kdyžuž tu jednou jsme. A tak po poradě s průvodkynívyrážíme do jedné z doporučených venkovníchrestaurací.

Na jídelní lístek koukáme se smíšenými pocity.Prostě jinak než francouzsky se tu nemluví, aninepíše. Partner si vybírá rybu, naštěstí si zjistil už pře-dem, jak se píše. Já ryby nejím, tudíž se jí vzdávám aprostě zapíchnu prst do toho, co je na daném jídelnímlístku nejlevnější. Na pití se shodneme: coca-cola sevyslovuje a píše všude stejně.

Čekání trávíme povídáním a studií okolních hostů.Netrvá moc dlouho a i k nám zamíří číšník s tácem avečeří. Přede mě klade maso, polité bylinkovouomáčkou s hranolky, partner má ovšem na talíři něcoúplně jiného než čekal. Začínají mi cukat koutky ústa úporně se bráním smíchu.

Ano, tušíte správně, nejde o rybu. Na talíři se lesknesépie v celé své kráse. Že vám to něco připomíná? Ne,hranolky nemrkly, jsou skvělé a mé maso taky. Jakvidno, ono slovo znamená mořské plody nebo něco vtom smyslu.

Číšník nám popřál dobrou chuť a vzdálil se. Já se schutí pouštím do večeře, za vydatných uštěpačnýchpoznámek a smíchu adresovaných mé drahépolovičce. Tohle si přece nemůžu odpustit. Muž chvílinešťastně hledí na talíř. Uchopí příbor a zachraňuje

naši národní hrdost. Pouští se do zdolávání pokrmu.Nakonec z něj vyleze, že byla dobrá.

Večer se chýlí ke konci, poslední noc a odjezddomů. Je mi to líto, tentokrát se domů vůbec netěším.Tohle byla má nejbláznivější a nejhezčí dovolená.Francie i její obyvatelé si získali velké místo v mémsrdci. Nádherná, sladká Provence, snad se sem někdyvrátím..

YYaavvaannnnaa

SSrraazzyy aa aakkccee

Trpaslicon (27.2.-1.3., Praha)Trpaslicon není, jak byste si mohli myslet, setkáním

podsaditých vousatých cvalíků, kterým nebylodopřáno dorůst správné výšky. Trpaslík, který sevetřel do názvu, je totiž zatraceně velký a červený.Trpaslicon je ve skutečnosti setkáním všech příznivcůanglického humoru a notoricky známých seriálů,které právě tento humor proslavil, v čele s ČervenýmTrpaslíkem. Mezi ukázkami z anglických sitcomů seletos objeví nejenom starší Keeping Up Appearances,The Big Bang Theory nebo IT Crowd, ale i méněznámé Absolutely Fabulous, The Mighty Boosh a LetThem Eat Cake. V projekci Sci-fi a fantasy se můžetetěšit například na Zeměplochu.

AsterionCon (6.2.2009, Praha)Svět Asterionu vám asi není třeba dlouho představo-

vat. Jde o nejrozsáhlejší herní prostředí pro DračíDoupě, vyvíjené více než deset let. Autoři Asterionu,ve spolupráci s městskou kninhovnou v Praze, chys-tají jednodenní AsterionCon se soutěžemi, besedamii ochutnávkou hraní. Program je určen jak nováčkům,kteří se s Asterionem a zbylými produkty Altarudosud nesetkali, tak i hardcore příznivcům, kteří sechtějí dozvědět "něco víc". Podrobnější informacehledejte na webu http://www.mlp.cz/zveme.php

Soutěž: O lahvičku miruvoru 2009Nejlepší povídky, básně, kresby, hudba a artefakty

motivované dílem J.R.R.Tolkiena, se v klání Olahvičku miruvoru utkají 28. února již po desáté.Tvůrčím talentům tedy zbývá poslední měsíc na to,aby pozvedly svoje brky, tuše a hudební nástroje arozdrtily v tomto bardském klání všechny konkurenty.

AAnnggeelluussss

www.darkage.cz

DDaaiillyy MMiirrrroorrRReecceennzzee -- RRPPGG

DDáárreekk oodd AALLTTAARRuu

Jestliže pravidelně sledujete novinky, určitě vámneunikly zprávy o vánočním vydání DrD Lite.Tahle exkluzivní recenze se novému DrD podívátrochu pod kůži a prozradí, co od něj můžemečekat.

DrD s přívlastkem Lite je odlehčenou a značnězkrácenou verzí starého „dračáku“. Nejde tedy o žád-nou revoluci - je určeno hlavně nováčkům, kteří sidračák chtějí ozkoušet, a fandům, co mají hluboko dokapsy. Nová verze dračáku je totiž k dispozici v pdfverzi přímo na stránkách ALTARu a dá se stáhnoutzcela bezplatně.

Celá 60 stránková příručka vychází z původníchpravidel verze 1.6. Je rozdělená na část pro hráče apro Pána Jeskyně, tak jak je to u Altaru zvykem.Zkušenějším hráčům toto rozdělení nejspíš vyhovovatnebude, jelikož kontext herních textů tím ztrácí nacelistvosti. Naopak začátečníci podobnou koncepciurčitě ocení, protože zákonitosti světa i vlastnípostavy odhalí až v průběhu hry.

Při pohledu na obsah zjistíte, že svým rozsahemodpovídá DrD Lite zkráceným začátečnickýmpravidlům (PPZ). V úvodu najdete několik obecnýchtextů o hrách na hrdiny, dokonce obsáhlejších a pove-denějších, než v plné verzi. Vytratilo se hrůzostrašnéJarikovo dobrodružství, které autoři PPZ mylněprohlašovali za příklad hry. Úvodní pasáž uzavírátrochu nešťastně pojmenovaná kapitola Poznámky,která ve skutečnosti obsahuje výčet herních pojmů apoužívaných měrných jednotek.

Hlavní část hráčské příručky je věnována tvorběpostavy. DrD Lite vám nabídne možnost zahrát si za4 různé rasy a 4 povolání. Oproti PPZ tak vypadli ho-biti a kudůci, stejně jako na počátku méně použitelnépovolání alchymisty. Chybí i některé zvláštní schop-nosti např. kouzelnické vidění neviděných a všechnyzvláštní schopnosti ras. Vše je zpracováno pouze vrozsahu od 1. do 3. úrovně, nicméně hodnoty v tab-ulkách se dají velice snadno dopočítat, takže omezeníje tak spíše formální.

V následující kapitole obecných pravidel autořivynechali rozšířený soubojový systém. Ostatní změnyjsou minimální a hra díky tomu obsáhne všechny zák-ladní herní situace. Neměli byste tedy narazit namísto, se kterým si Lite verze nebude vědět rady.

Posledních 15 stran už tvoří část „Jen pro PJ!“. Tasi klade za úkol pomoci začínajícím Pjům s tvorboudobrodružství, nestvůr a vedením skupiny. Právě tady

je nejvíce cítit nulová atmosféra a „nepříběhovost“Dračího Doupěte, která PJe pobízí k tvorbě vyrov-naných a logicky strukturovaných jeskyní s primitivnízápletkou, ale zcela zapomíná poukázat na atmosfer-ické a příběhové stránky dobrodružství. Minimálníprostor je věnován i vývoji charakterů herních postav.

Velkým neduhem všech starších pravidel pro DračíDoupě je přílišný důraz na čísla a tabulky. Ani DrDLite není v tomto směru výjimkou. Neustálé nahlíženído tabulek a složitý systém kostek brzy přestanedrtivou většinu hráčů bavit. Z příručky tak opětvyužijete jen velice krátký úsek obecných pravidel.

Ve zkratce je DrD Lite volně šiřitelná a plněhratelná náhrada ostrých pravidel, která příjde vhodhlavně nováčkům a zkušenějším hráčům, kteří zůstalivěrni zastaralému systému Dračího Doupěte. Vponěkud omezených vodách počeštěných RPGpříruček si ale díky nulovým nákladům určitě najdesvé příznivce.

AAnnggeelluussss

TTiipp

www.darkage.cz

Víte, že existuje i novější verzeDrD pravidel pojmenovaná DrD+?DrD+ je postaveno na novějšíchherních mechanismech a využívá třírůzných systémů vývoje postav.

DDaaiillyy MMiirrrroorrRReecceennzzee -- KKnniihhyy

KKoonniiáášš –– VVllkk SSaammoottáárr

V čase povánočním vám přinášíme recenzi nanovou knihu Miroslava Žambocha Koniáš – Vlksamotář. Miroslav Žamboch patří v malém českémliterárním rybníčku k nejúspěšnějším autorům a jehoknihy začínají postupně pronikat i k zahraničnímčtenářům vyznávajícím „pokleslé“ žánry scifi a fan-tasy. Na svém kontě má několik žánrově různorodýchknih, ve své nejnovější se však vrací k samotnýmkořenům své tvorby a v krátké době podruhé dostávázpět čistokrevnou (lehce městskou) fantasy sKoniášem v hlavní roli. Pokud jste příznivci Koniáše,určitě vám neuniklo v nedávné době vydání povíd-kové knihy Koniáš – Muž na stezce, stejně jako jstezajisté neminuli román Na ostřích čepelí a případně iminiknihu Koniáš (kterou jsem bohužel minul, ale vbrzké době hodlám toto selhání napravit).

V příběhu Vlka samotáře se Koniášnachází na hranici čtyřicátého rokusvého života. Na jeho těle i duši přibývášrámů, jeho mysl však zůstává stálemyslí šlechtice s láskou k vínu, šermu,ženám a především starobylým kniháma artefaktům. A právě staré knihy a arte-fakty stojí na počátku Koniášova dalšíhoputování – velmistr Rumělkového klanunajme Koniáše k průzkumu jedné zestarých, téměř zapomenutých citadel avyzvednutí magických artefaktů. Koniášzakázku přijme a vydává se na cestu doměstečka Krachtiburgu, poblíž kterého někde up-rostřed bažin leží ona starobylá citadela. V té dobějsou mu už ovšem na stopě muži lorda Varatchiho –druhého nejmocnějšího muže v zemi a bratrancesamotného císaře, kterému je Koniáš již hodnou dobutrnem v oku. Proto na jeho likvidaci najme ty nejlepší– speciálně školené smrtící ninji. Aby nepřátel nebylomálo, posílá s Koniášem Rumělkový klan své mužejako průvodce – na seznam nepřátel přibývají třičarodějové klanu a dva najatí zabijáci. Když ještěpřidáme „černé figury“ v podobě Konventu propotírání magie a císařských jednotek, maniakálníhozabijáka hraběte Lumbiho a pár dalších zabijáků, je-jichž role je dlouhou dobu nejasná, zajisté tušíte, že ztoho vznikne opravdu nepěkná krvavá mela.. A abyna to Koniáš nebyl tak úplně sám, stojí na jeho stranějeho dva obchodní kontakty v Krachtiburgu a dále paki tajemná Liama, v jejímž domě najde Koniáš nakrátkou dobu útočiště – ovšem očekávaná lovestoryse nekoná, a nakonec jsou všichni rádi, když sizachrání alespoň holý život. Karty jsou tedy rozdányzcela jasně. Koniáš má ovšem ještě jeden trumf vrukávu – na životě mu už příliš nezáleží a právě proto

je téměř nemožné jej zabít.

Děj knihy je poměrně těžké vylíčit – proplétá se vněkolika liniích a je orientovaný na různé postavy.Celkově však nepůsobí zmateně nebo komplikovaně– naopak – v jednotlivých postavách je velmijednoduché orientovat se a každá z postav je něčímunikátní a snadno rozpoznatelná. Je naprosto udivu-jící, kterak autor dokáže během děje míchat kartami –Koniáš vyvázne z naprosto beznadějných situací, zespojenců se stávají nepřátelé a z nepřátel spojenci aKoniášovi obdivovatelé, a věci často nejsou tak jakse zdají být. I samotný Koniáš se často v roli štvanézvěře změní v nelítostného lovce. Zde bych si dovolilsnad jedinou výtku – při bojích o holý život máKoniáš občas až moc štěstí a často chybí jen pověstnývlásek, aby o něj přišel – v jedné pasáži má podobné

štěstí hned několikrát po sobě, cožčtenáře donutí uvažovat o uvěřitelnostipostavy. Každopádně, pomineme-li tutochybičku, máme před sebou knihudokonale čtivou, knihu, která vtáhnečtenáře do děje, sežvýká a na poslednístraně vyplivne nevyspalou trosku skruhy pod očima.

Oproti předchozím Koniášům je Vlksamotář poměrně specifickýmpříběhem – odehrává se na poměrněmalém prostoru (což ovšem nijak nes-nižuje počet mrtvých, jen trochu ztěžuje

jejich neustálé ukrývání) a především halí celý příběhjakousi pochmurnou temnotou. Bez ostychu knihumůžu doporučit – pokud ještě nemáte s Koniášemžádné čtenářské zkušenosti, budete knihou nadšeni,pokud jste zarytí Koniášofilové, pak vězte, že Vlk nastezce (alespoň dle mého názoru) překonal Na ostříchčepelí. Vyšší cena (v internetových obchodech kolem350,- Kč) je v případě Vlka samotáře vyváženaskutečně kvalitním čtivem, proto neváhejte – pokudmáte rádi trochu temnější, ale o to více dechberoucíakci s inteligentní zápletkou, pak je Koniáš – Vlksamotář knihá právě pro vás.

MMaattoobb

TTiipp

Koniáše můžete potkat i v dalšíchŽambochových dílech. Poprvé se ob-jevil již v roce 2000 v povídce “Štěstíz pekla”.

www.darkage.cz

RReecceennzzee -- PPCC DDaaiillyy MMiirrrroorr

KKiinnggss BBoouunnttyy :: TThhee LLeeggeenndd

Hra Kings Bounty je dávným předchůdcem a nyníi nástupcem svého známějšího bratříčka, série Heroesof Might and Magic. Zatímco čtvrtý a pátý díl Heroesse dal na cestu novátorství a mnohdy rozporuplnýchpokusů, Kings Bounty zůstává věrna své předloze.Jde v podstatě o remake stařičkých Kings Bounty zroku 1990 v moderním grafickém hávu a s pečlivědopilovaným herním systémem. Pojďme se podívat,jak se tento remake vydařil.

The Legend je typickou směsicí tahové strategie svýraznými RPG prvky. Středobodem, dokonce mno-hem výraznějším, než tomu bylo v sérii Heroes, jehrdina, který putuje společně s najatou armádou přesrozsáhlá území. Přitom v tahových soubojích porážískupiny monster, dostatečně troufalých na to, aby sejeho armádě postavily.

Už v úvodním menu na vás dýchne atmosféra po-hádkově laděné grafiky, která se později převlékne dopůsobivého 3D kabátu. Tady se neubráním srovnání sHeroes. Zatímco značně hranatá grafika starších He-roes V vypadala k světu snad jen v podzemníchlokacích, Kings bounty je na tom o poznání lépe.Venkovní svět působí velmi přesvědčivě a nebál bychse ho srovnávat s pečlivě prokresleným 2Dčkem z ne-jslavnějších Heroes III. Příjemně překvapí i vzhledjednotek. Nebudete muset nahlížet do tabulek statusů(jako v Heroes IV) jen abyste zjistili, že ta opelichanákuřata mají být ve skutečnosti phoenix, všechno tubezpečně poznáte na první pohled.

Celým příběhem projdete s jedinou postavoukrálovského hledače pokladů. Autoři tak potlačili zd-louhavé taktizování s několika hrdiny, hru zpřehled-nili a dali jí nový osobitější rozměr. Novéhozpracování se dočkal i pohyb po mapě, který nyní fun-guje v reálném čase. Tato na první pohled nedůležitáúprava hru podstatně zrychluje a nabízí spoustunových možností. Nepřátele, kteří se samozřejmě taképohybují, můžete všemožně obíhat, utíkat před niminebo je lákat do míst, která vám poskytují hernívýhody.

Jedním z největších zklamání bude pro fanouškypodobně ražených tahovek určitě nepřítomnost man-agementu hradů. Hrady samotné ve hře sice nechybí,ale mají jiné, mnohem mocnější, majitele. Všechnose tak nese ve skromnějším duchu a vám nezbude nežokrádat skupinky lapků a příšer potulujících se pomapě a za utržené peníze kupovat žoldáky ve spřáte-lených hradech, hnízdech a krčmách. Zásoby příšerjsou značně omezené a bojovou silou se vyplatí šetřit.

Náhradou za hrad budiž propracovanější hrdina.Větší vyváženost celého systému postav je znát nakaždém kroku. Tři základní povolání možná na okopůsobí malinko chudě, ale plně pokrývají všechnyzákladní herní styly. Ve hře zůstal osvědčený systémútoku, obrany a magické síly známý z Heroes, stejnějako základní skilly.

Nezapomnělo se ani na posilující artefakty vpodobě zářících zbrojí, kouzelných zbraní, ale i mno-hem méně tradičních kousků - například obrazů. Vněkterých artefaktech se navíc skrývají náladoví dé-moni, kteří dokážou poctivému hrdinovi pěkně zkom-plikovat život. Samozřejmě jen v případě, že nenídémonům po vůli.

Další a určitě ne poslední novinkou je schopnostvůdcovství. Megalomanskou zábavu s legiemi drakůza zády od Kings Bounty rozhodně nečekejte. Právěvůdčí schopnosti hrdiny vaši armádu značně omezujía počty jednotek tak v průběhu celé hry stoupají jenpozvolna.

Příběh Kings Bounty je vystavěný na zažitých klišés velkou mírou vtipu a nadsázky. Humorem překypujípředevším dialogy, ve kterých nechybí odkazy nadávnou minulost lidského pokolení, mytologii, lidovépohádky nebo známé fantasy knihy Terryho Pratchetaa dalších autorů. Stavba herních dialogů je na tahovoustrategii poměrně bohatá, každý rozhovor nabízízpravidla několik možných cest. Trochu zamrzí, žetato rozvětvenost se nijak neodráží v herníchudálostech a až na výjimky je pouze zdánlivá asměřuje ke stejnému výsledku.

Kings Bounty: The Legend je jednoznačně pove-dená hra, a přestože při srovnání s Heroes může půso-bit jako menší bráška, díky vyvážené hratelnosti azajímavé atmosféře nabízí hutnější porci zábavy bezzbytečných (prů)tahů, která vydrží hodně dlouho.

AAnnggeelluussss

www.darkage.cz

Víte, že ALTAR, který vydávápravidla dračího doupěte a několikstolních her, má i pobočku ALTARGames, věnovanou PC hrám? Mezinejznámnější hry ALTARu patří FishFillets, Original War, nebo nové UFO.

TTiipp

RRoozzhhoovvoorr DDaaiillyy MMiirrrroorr

RRoozzhhoovvoorr ss ppáánnyy CCaalliiddaadduu

"Vítám DonaSimona a jeho družku Sheinku.Prosil bych, abyste se mi zatím představili."

DonSimon: Děkuji za pěkné uvítání, těším se napříjemný rozhovor. A představit se? Já myslím, že jeto zbytečné. Mě tu stejně každý zná, ne? :)

Sheinka: Za každou cenu originální, že zlatíčko :)Já zas nejsem tak podstatný článek, abych se tu kdovíjak představovala. Tuším, že už tu je příliš mnoho lidí,kteří mě vůbec neznají a těch pár řádek by jim o mězas tolik neřeklo.

"Vždy tajemní. Jak chcete. Je známo, že už ně-jaký čas spolu žijete, a tak mě napadá snad jedináotázka, kterou by se dalo začít. Kdy a kde jste sepoprvé setkali?"

DonSimon: Jak jinak než stylově :) Potkali jsme sevíce než čtyři roky zpátky na srazu lidí z herníhoportálu Torch. Já tam v té době dělal hlavního pro-gramátora a dokonce celý web dočasně vedl, Sheinkabyla administrátorem přes PJ. Ale láska na prvnípohled to tedy rozhodně nebyla, k mému "typu" -vysoké černovlásce - má Sheinka dost daleko. Vydrželjsem odolávat ještě asi půl roku :))

Sheinka: *směje se* No pravda, že než jsme si ksobě našli cestu, nějakou dobu to trvalo. Pořád nám vtom bránily jiné drahé polovičky - ať už ty moje, neboty Donovy. Ale nesouhlasím s Donem, že to nebylaláska na první pohled. Je přesně můj typ - snědý, čer-novlasý, s modrýma očima a příjemně vypracovanýmtělem :oD. Ne, ale vážně, na vině jsou sušenky a jednana první pohled bezvýznamná flanelová košile :)

"Co vás tedy na tom druhém zaujalo a následněsblížilo nejvíce?"

Sheinka: Možná Donova náklonnost k sušenkám?Ale tak láska se nepitvá ne? :) Buď je, nebo není.

DonSimon: No pravda je, že v našem případěrozhodně nešlo o jednu věc. Už jen to, že jsme sepoměrně dlouhou dobu znali jako kamarádi a hodně sirozuměli, mluví samo za sebe. Prostě jsme si bylipořád blíž a blíž, až už se to dostalo za hranici, pokterou jsme mohli tvrdit, že jsme jen kamarádi.

Možná bych byl konkrétnější, ale když skoro-manželka říká, že se to nepitvá, tak má určitě (jakovždy) pravdu :D

"Máme Tě tedy, Done, brát tak, že jsi pod(velkým) pantoflem? A kdo je vůbec u vás domaten, kdo má poslední slovo?"

DonSimon: Pod pantoflem? Tak bych to neřekl.Jsem dospělý, dělám si, co se mi zlíbí, chodím dohospody... jen se před tím radši zeptám Sheinky :)) Aposlední slovo mám doma výhradně já! Povětšinouse jedná o slovíčko "dobře", někdy ho nahrazujislůvky "máš pravdu" ;)

Sheinka: *mlčky přikyvuje a usmívá se*

"Hádáte se často? Zlobí Tě, Sheinko, Don, neboje to hodný přítel?"

Sheinka: Jistě, že se hádáme. *směje se* Občas jeto tu opravdu na ostří nože, ale ani jednomu nám to,většinou, moc dlouho nevydrží. Jinak jsem ta výbušnápovaha spíš já a Don se to snaží vždycky nějak urov-nat.

Tak zlobí, ale nijak extra a spíš příjemně, nežnaopak. Můžu ho definovat spíš jako jednoho z těchhodných.

DonSimon: Jistě, já jsem studánka průzračná,bystřinka horská. A večer se pak vybiju na zbytkuteamu, mají to se mnou těžké :)

"Čeho si na tom druhém ceníte? Vyzdvihnětejeho klady."

DonSimon: Ehm, už si začínám trochu připadatjako v nějaké manželské poradně :) Ale tak že jsi toTy, Chrissi... Sheinka je mladá a hezká, zatímco jájsem starý a ošklivý :D Ale nejvíc si na ní cením toho,že mě po těch letech má pořád ještě ráda. To jerozhodně její největší klad, protože já sám už bych sedávno zabil. Nejspíš bych to narafičil jako nějakounešťastnou nehodu v koupelně... :P

Sheinka: Pan novinář zřejmě nemá dost inspirace,když vymýšlí otázky. Jinak díky za tip zlatíčko :) Nona Donovi si asi nejvíc cením toho, že mě vždydokáže podržet, a to i v dost nepříjemných situacích.Je na něj spoleh, alespoň většinou :) A samozřejmě itoho, že se mnou vydržel, protože já jsem taky dostčasto na zabití..v tomhle ohledu si asi nemáme covyčítat :))

"Je pravda, že je pro Tebe, Done, Devlindůležitější než Sheinka?"

Sheinka: *směje se* Je. Vždycky, když si má vy-brat, zvolí Devlina.

DonSimon: No comment :)) Jenom dodám, že naDevlinově straně je většinou pivo...

www.darkage.cz

RRoozzhhoovvoorr DDaaiillyy MMiirrrroorr

RRoozzhhoovvoorr ss ppáánnyy CCaalliiddaadduu

"Další otázka od čtenáře. Ta si však zasloužícitaci: ´Zeptej se našeho alfasamce a alfasamice,kdy plánují nějaké to admiňátko :)´. Takže?"

Sheinka: Všechno pěkně popořadě :) Teď se šetří..

Redakční šotek: *zřejmě má Don nějakoubokovku*

DonSimon: No na letošní Vánoce to rozhodně neb-ude ;)

"Teď taková menší bojovka. Jaké spodní prádlomá váš partner nejraději? Uveďte i velikost. :)"

DonSimon: Upřímně nevím, jaké spodní prádlo máráda moje (hodně :)) drahá polovička. Ale já sám jipreferuji BEZ spodního prádla :P

Sheinka: XL boxerky :))

"Zpátky k seriózním věcem. Podle čeho jste sivybírali stávající avatary? Měnili jste je vůbecběhem DA?"

DonSimon: Kdysi, úplně v dřevních dobách a naúplně jiném serveru, jsem používal avatar s rezavěvousatým barbarem hraničářem (podle mé tehdejšípostavy). Byl trochu podobný tomuto:

Potom jsem ale narazil na nádhernoukresbu od Nathanaela Moona(http://zlurpo.deviantart.com/ ), na kteréje zobrazen Atlas nesoucí na svýchbedrech celý svět. Líbil se mi styl, líbila

se mi skrytá analogie s mou tehdejší rolí a krásně topasovalo k mému tehdejšímu duševnímu rozpoložení.Takže jsem se rozhodl avatar změnit a od té doby užjsem mu zůstal věrný. Jen po nějaké době přibylogildovní "jablíčko". Co jsem na DA, neměnil jsem aměnit nebudu :)

Sheinka: No já neměnila :) Někde jsem kdysinarazila na tenhle avatar a natolik se mi zalíbil, žejsem ho přiřadila k mé postavě. Žádná super historka.)

"Na přezdívky, kterými se tu prezentujete, jstepřišli jak?"

DonSimon: Během studia jsme si s partou ka-marádů a kamarádek oblíbili stejnojmennou značkušpanělského vína. Dělali jsme si z toho legraci, za-ložili Klub přátel Dona Simona (donedávna fungo-valy i stránky), před zápasy squashe se nahlas modlili

"Nechť DonSimon vede mou ruku!" a tak dále.Zkrátka recese. A zhruba v té době na mně registračníformulář na Destandazi (dříve i později Torch) chtělpřezdívku... rozhodně jsem nečekal, že mi tak někdojednou bude říkat, a už vůbec ne, že mi to zůstane natak dlouho :)

Sheinka: Nic zvláštního :) Jednou jsem četlaknížku, kde hlavní hrdinkou byla jakási Shea. Tenhlenick jsem používala ještě kdysi na starém portáluTorch, který se pak rozpadnul na IF a Destandazi. OdDestandazi jsem nick vylepšila na Sheinku.

"Co vás podnítilo k založení vlastního serveru -DarkAge?"

DonSimon: Těch podnětů byla celá řada - ti, co bylina prvním velkém letním srázku, to už slyšeli na mépřednášce. Nicméně můžu to zkusit ve zkratceshrnout tak, jak jsem to viděl ze svého úhlu pohledu.

Cca po roce, kdy jsem byl administrátorem a pro-gramátorem portálu Torch, se mi přestalo líbit, kamserver směřuje. Rušily se věci, které fungovaly a kterébavily mě a mé kamarády, a moje argumenty protinebyly vyslyšeny. Po drobných peripetiích, které tadynebudu rozepisovat a v kterých hrála podstatnou rolimá drahá polovička, jsem tehdejší tým opustil.

Těšil jsem se na to, že budu mít půl roku, rok volnaa načerpám síly; cítil jsem se dost "zatavený".Nicméně hned po týdnu se ozval Saithan (zde známýspíše jako Shadow :)) s nápadem vytvořit něco svého.Přiznám se, že jsem byl zpočátku zdrženlivý a mocse mi do toho nechtělo - zdálo se mi, že zakládatserver "na truc", není moc dobrý nápad. Nicméně mito vrtalo hlavou dál. A po dlouhých hovorech seSheinkou, Angelussem a Perilanem jsem se nakonecpro nový projekt nadchnul a uvědomil jsem si, že je tošance, jak pro sebe a své kamarády udělat místo, kterébude trochu jiné a kam budou rádi chodit.

Moc ve zkratce se mi to koukám nepovedlo :)

Sheinka: Asi už asi není moc co dodat :)

"Kteří lidé se tedy podíleli na založení DarkAge?A hlavně jak? Done, dáma má přednost. ;)"

Sheinka: *zasmála se* U nás je dáma Doník. No otomhle bude mít asi pořád větší přehled on. Ale co jási pamatuju, tak to byl Peri, Andílek, Shadow a my.Na otázku jak odpovím všelijak. Každého napadloněco, pak se to dalo dohromady a výsledky vidíte :)

DonSimon: No, ono tohle je totiž po takové doběhodně složitá otázka. Co můžu asi s jistotou říci je to,

www.darkage.cz

DDaaiillyy MMiirrrroorrRRoozzhhoovvoorr

RRoozzhhoovvoorr ss ppáánnyy CCaalliiddaadduu

že já jsem vytvořil programovou část DA (tj. přeneslnápady z papíru do praxe). Taky jsem spolu seSheinkou sepsal první návrh pravidel pro PJ, uži-vatele, adminy. Tyhle věci si pamatuju proto, že to měosobně stálo mnoho hodin času :)

Ale většinu věcí jsme dávali dohromady společně.Něco se Stínem na srazu v Olomouci, něco tady vPraze na sedáncích u Cmecha (kdo z vás ho pa-matuje? :)), a něco prostě kdykoliv, kdy se dva z násněkde potkali. Na konkrétní "zásluhy" by ses asimusel zeptat jich...

"Kdo byli první z oficiálních PJů na DA?"

DonSimon: Úplně první generaci oficiálních PJtvořili lidé, kteří měli bohaté zkušenosti z tehdyzanikajícího systému oficiálnách questů na serveruTorch. Mohu jmenovat například jména jako Sheinka,Angeluss, Cmech6, Kanyapi, Trpasle, Perilan, Rad-ulesku, Adanedhel nebo Anyen.

Některé z nich tu stále ještě potkáváte, jiné už tuspatříte možná jednou ročně, ale všichni to byli a stáleještě jsou skvělí vypravěči. Samozřejmě při svýchzkušenostech nemuseli absolvovat výcviky, jejichúloha byla jiná. Podařilo se jim nastavit vysokoulaťku a pomoci ustálit podobu nově vznikajícíchquestů. A za to jim patří nesmírný dík.

"Sheinko, můžeš nám říct důvod, proč jsiopustila DA team? A vrátíš se někdy natrvalo?"

Sheinka: Opustila jsem tým pro nedostatek nadšenía přebytek nadšení pro hru jinou. Nevylučuji aninávrat, ani to, že se už nikdy do týmu nevrátím. Pokudse pro DA opět nadchnu, je docela dobře možné, že seopět budu chtít starat o PJe a ulehčit tak od těžképráce momentálním adminům přes PJ.

"Shei, která hra Ti to učarovala?"

Sheinka: No byla to Ultima online :) Narazila jsemna podobně parádní partu jako tady a zkoumáníněčeho nového rozhodlo :) Momentálně tam fungujujako GM, takže tím se navýšily i mé závazky vůči tétohře.

"Je vidět, Sheiny, že vždy míříš vysoko. :P GM(GameMaster) je obdobou našeho PJe. Neuvažu-ješ, že by sis tu aspoň založila nějaký příběh?"

Sheinka: No obdobou. Každý ten post obnáší něcotrochu jiného, ale čistě teoreticky by se to tak dalobrát. Ale jistě, že uvažuju, jen si nejsem tak úplnějistá, že bych ho dokázala nějakým způsobem udržet

alespoň v jakž takž aktivní míře. Toho se momentálněbojím nejvíc.

"Done, s jakou vizí jsi společně s ostatními zak-ládal DA?"

DonSimon: Přiznám se, že v té době DA vnikalojaksi živelně a žádná pevná a jednotná vize mezi ad-miny neexistovala (na rozdíl od současnosti).

O mou vlastní motivaci se tehdy postarali hlavně mípřátelé, kterým stejně jako mně chyběl server tohototypu. Torch, kde jsem v teamu figuroval dříve, v tédobě výrazně měnil svou tvář a ubíral se směrem,který nám nebyl blízký. IF chybělo pevné vedení. Naostatních serverech jako Aragorn, Andor nebo Abarinmi chyběla ta správná "domácká" atmosféra. Prostětam nebyla (nebo jsem ji zkrátka neodhalil) tak silnáa celistvá hráčská komunita. Byl jsem přesvědčen otom, že to dokážu udělat lépe. Že dokážu dotáhnoutdo konce mou představu u herně-literárním serveru,který bude lidi motivovat k tomu, aby se vzájemněpotkávali a chodili spolu do hospody :) Že DA budespojovat lidi a umožní podobně zaměřeným lidem sepoznat a společně se bavit.

To byla moje prvotní soukromá motivace, kdyžjsem myšlenku na DA převaloval v hlavě ještě sámza sebe.Naštěstí se nakonec úspěšně spojila s před-stavami ostatních.

"Je tato vize společná i pro dnešní adminTeam?"

DonSimon: Právě to, že každý měl v hlavě svouvlastní představu DA, způsobovalo v minulostiznačné problémy. Výsledkem bylo, že DA častopřešlapovalo na místě. V létě se nám pak konečně po-dařilo zformulovat oficiální společnou krátkou asrozumitelnou vizi, za kterou se snažíme jít. Ta znítakto:

DarkAge bude českým herně-literárním RPGserverem, který bude podporovat různé oblíbené hernísystémy. Důraz bude klást zejména na komunitu lidíkolem těchto her, její stmelování a setkávání. Dark-Age se bude snažit spolupracovat i s ostatnímipodobně zaměřenými servery a výrazně ovlivňovatdění v RPG světě. Registrace do hry bude otevřenavšem a zdarma.

"Done, otázka, na kterou jsi zřejmě čekal. Coplánujete do budoucna na DA?"

DonSimon: Plánujeme toho spoustu. Něco je ještěve fázi, kdy není rozumné naše záměry ventilovatveřejně, ale snad mohu prozradit, že vás čekají velké

www.darkage.cz

DDaaiillyy MMiirrrroorrRRoozzhhoovvoorr

RRoozzhhoovvoorr ss ppáánnyy CCaalliiddaadduu

změny a novinky v Knihovně, zjednodušování avylepšování uživatelského prostředí (teď napříkladpracuji na nové podobě sekce Nastavení), expovanépříběhy pro jednoho hráče, soutěže a hlavně hodněaktivit mimo vlastní web. Plánujeme se jako DAzúčastnit dubnového Pragoconu (všichni jste na nášprogram zváni!) a letního Conventiconu, už teď za-čínáme připravovat další letní megasraz a zároveň stím připravujeme moduly, které usnadní pořádánímenších, lokálních srázků. Zkrátka je toho hodně ajsem si jist, že jsem toho ještě hodně nezmínil :)

"Jak to, Done, vypadá s, na srazu zmiňovanými,kulty? Jak dlouho si na ně ještě počkáme? Hodnělidí je již nedočkavých."

DonSimon: Kulty, nebo obecně nějaká sdružení čispolky uživatelů, určitě chystáme. Nicméně jsou tudvě věci, které to komplikují. Za prvé máme opravduvelké množství nápadů a některé z nich mají vyšší pri-oritu (například hra pro jednu postavu, tzv. single-quest). A za druhé - chceme kulty zasadit do prostředíLegendy, a tak vymýšlíme mechanismy, které ne-naruší hru a naopak ji podpoří. Je velmi důležité mítkulty už od začátku správně nastavené. Předpok-ládám, že budou hlavním tématem jednoho z nej-bližších admin srazů.

Časový horizont se v této oblasti velice špatněurčuje, ale za sebe si zkusím tipnout - do roka a dodne :)

"Done, před nedávnem jsi zrušil svůj druhýquest. Některé zaujmul už jen svým neobvyklýmnáborem a tak se za ně ptám: Kde jsi k němu se-bral inspiraci? A o co v něm vůbec šlo?"

DonSimon: Jednalo se o takový pokus, který bo-hužel ne zcela vyšel. Poslední dobou mě trochu štvalavzájemná podobnost jednotlivých oficiálních questů.Zdálo se mi, že se z toho stává už takové klišé a že tuv poslední době máme příliš málo odvážných PJ, kteřípojmou svůj quest "tak trochu jinak".

Vymyslel jsem tedy krátký a silný příběh, dalčasová a jiná omezení, vsadil na lákavý nábor a hek-tickou atmosféru. Leccos vyšlo, ale přesto byl pro měquest zklamáním - nedokázal jsem totiž hráče donutitk výrazné změně způsobu hry a ti ho svýmrozvláčným způsobem nestihli dohrát.

Přesto jsem získal další zkušenosti a až proveducvičitelskými úskalími své nynější tři ovečky a za-učím jednoho či dva nové PJ, určitě zase nějaký novýpříběh založím. Už teď ho mám v hlavě... :)

"Sheiny, jak u Vás doma probíhali Vánoce? BylJežíšek (Don) štědrý?"

Sheinka: Vánoce probíhaly v duchu krásnýchsvátků. Já donutila Doníka sníst rybu a salát... a pakjsem za to dostala spoustu krásných dárků :)

"S těmito otázkami se s vámi loučím, děkuji zapěkný a vyčerpávající rozhovor a přeji do bu-doucna mnoho krásných společně prožitých chvila také trochu toho štěstí. :P"

I my Ti děkujeme za příjemně strávený čas adoufáme, že se také dalších hostů (zejména admin-istrátorů) nezapomeneš přeptat na jejich spodníprádlo! :)

CChhrriissss

Povyprávím pohádku o nezbedném krollátku. V jednom lese s otcem bylo, krollí mámu však nemělo. Krollí otec nudu měl, novou ženu brzy chtěl. Sehnal sobě krollici, libých tvarů samici.

Krollice však drobátko, utlouct chtěla krollátko. Krollík malý uzlík balí, mlha jeho útěk halí. V lese temném, plném příšer, krollík malý k domku došel. Domek celý z perníku a cukrových rohlíků.

Kroll nevěří očím svým – „Já ten domek asi sním!“ Hnedle žere okno sladké, olupuje tašky hladké. Klika cvaká, dvéře letí, baba letí ze dveří. „I ty jeden nenažranče! Já si tě teď uvařím!“ „Do domku pojď hezky za mnou, mám pro tebe zprávu pě-knou.“

Krollík čučí, přemýšlí, co s ním bába zamýšlí. Nakonec ji následuje, ve dveřích hřbet svůj ohýbaje. V chaloupce teď babka stojí, zdá se, že se krolla bojí. „Na lopatu sedej teď a do pece zpříma hleď!“ Tak ne. „Tak já nikdy nesedět, to ti já moct povědět.“

Baba se teď dosti vzteká, silně funí, zlostně heká. „Ukážu já tobě sed, naučíš se ho hned teď!“ Lopatu mu v pracky vráží, aniž krok svůj předem zváží. Kroll svíraje násadu, praští bábu zezadu.

Je nehumánní psát tu teď, že z baby zbyla hmoty změť. Kroll pak sežral domeček, přežrán zemřel, blbeček. Zvoneček teď nezazvoní, páč mě tlupa krollů honí.

UUggMMuuggBBaaSSuukk

PPoohhááddkkyy KKrroollllíí bbaabbiizznnyy

www.darkage.cz