Český Fireball 2007 - yachting.czce vejpůl, to mě ani ve snu nenapadlo. Mimochodem je to takovej...

Český Fireball 2007

0


1

Obsah Slovo editora a ostatních.... ..................................................................................... 2 Zpráva o stavu Unie 2007 ......................................................................................... 3 Termínová listina pohárových závodů a MR ALT Fireball 2008........................... 4 Mezinárodní mistrovství České republiky 2007...................................................... 5 Jak šel rok ve světě .................................................................................................. 6 Garda Warm-up ......................................................................................................... 6 Alpine Challenge....................................................................................................... 6 Mistrovství světa ....................................................................................................... 7 Jak šel rok doma (opět vašima očima).................................................................... 9 Společenská rubrika............................................................................................... 22 Výsledky Poháru 2007 ............................................................................................ 24 Prezidentský pohár 2007 ........................................................................................ 26

Lipenská idyla č.1

Lipenská idyla č.2


2

Slovo editora a ostatních....

Tak letos si nemůžu stěžovat, že píšu

tento prolog někde v horoucích řitích, dohnán do nich pracovními povinnostmi. Píšu ho v Česku, ale v době, kdy sezona je už v plném rozjezdu. Říkám na férovku, že tu kumulací funkcí prezident – editor – příležitostný trenér fakt nestíhám tak, aby to za něco stálo. A to je na hovno – bez pardonu.

Je pravda, že to dění během sezony je

celkem dobře podchyceno vašimi četnými příspěvky – jak psanými, tak obrázkovými – na našich stránkách. Tady vyvstává otázka potřebnosti tištěného Zpravodaje, ale pro eventuální prezentaci třídy v různých klubech s možností zanechat tam pár výtisků, ta asi cenu má.

Stále trvá naše spolupráce s radiem

Beat, co se týká prezentace našich závodů a ostatních akcí. A vzhledem k tomu, že Beat sice pozvolna, ale stále expanduje do dalších regionů naší domoviny, není důvod ustávat. Tady jenom jedna poznámka – vůbec se nestyďte přihlásit s vlastní prezentací třeba jenom lokální akce. Petr Šimi (zprávař Beatu) je pohodář a věřím tomu, že po předchozí dohodě s ním, mu můžete vaši akci zaprezentovat sami. Je to rozhodně lepší, než zprostředkovaně.

Po loňském poděkování Petře Velerybě

je na místě poděkovat Honzovi Kraťasovi za převzetí a vedení našich stránek www.yachting.cz/fireball. Jenom ještě Honzo nějak z Petry vytáhni ten fígl, kterým dokázala oslovit přispěvatele tak nenápadně, že se snad předháněli, aby mohli přispět. Sám mám pocit, že Ti ještě

jden příspěvek dlužím, ale co můžeš chtít po předsedovi HoSiPu ...

A na závěr velký dík i všem vám,

přispěvatelům, píšícím i fotícím. Ono kolem a kolem vzato, by to bez vás prostě nešlo.

Už nebudu víc vymejšlet, ať to vyjde

ještě letos. Výkřik: Máte pocit, že vás všechno bolí

víc a víc a nelepší se to? Pak jste naživu – a je tedy všechno v pořádku (platí pro lidi nad 30 – pozn.red.).

Řáno

Nejenom ježděním žije jachtař – ti rozumnější z výpravy na Gardu

http://www.yachting.cz/fireball


3

Zpráva o stavu Unie 2007

Volíš Losnu nebo Mažňáka?

Letos budou znovu volby !!! Nechci vyhrožovat, ale jak už jsem

naznačil jako editor, nestíhám všechno – ke škodě věci.

Takže se zamyslete, jak dál. Přestože jsem to prezidentování bral jako dočasné, na překlenutí určitého období, začíná to mít charakter dočasného pobytu sovětských vojsk ...

To období vlastně bylo do našeho pořádání MS 2009, o kterém jsme uvažovali v Chorvatsku. Po delších úvahách a účasti na ne zrovna vydařeném MS na Silvaplaně (SUI) jsme s Mufem to pořádání vzdali. Zatím ...

Celkem se zavedlo jarní soustředění na

rozježdění v Plzni – díky Plzeňáci a hlavně Horyno. Letos už mělo další pokračování.

Odjeli jsme skvělé mistrovství republiky, někdy se až naskýtala otázka, jestli toho větru trochu nepošetřit na horší časy.

Vrátil se mezi nás zase Jára Jára ze

Sokola Toušeň – a nutno uznat, že ve velkém stylu – stříbro z MR a bronz v Poháru. Vítej a gratulace ... Jára dokonce přemluvil Helčus, aby otěhotněla a on mohl jezdit se Slávkem ;o)))

Zase se objevil Muf a z MR si odvezl

zlato (taky trochu protože Kubasovi Štika tak trochu „lekla“). Pak jel místo Kubase i na letošní MS do Thajska, protože Kubasovi málem leknul Brok. Takže přání

našemu Ikarovi – zatím srůstej, táhnout ještě nemusíš.

Kubas vloni vyhrál Pre-Worlds ve

Švýcarsku, ale pak se počasí zvrtlo, na Maloje přestali vařit mraky a na MS z toho byla „až“ devítka.

Muf letos vyhrál Pre-Worlds v Thajsku

a pak na MS byl „až“ pátej. Stejně ale dík a gartulace, protože tyhle výsledky nám jako třídě přinášejí alespoň nějaké dotace v rámci svazu.

Na ME se letos vypravíme do

Nieuwpoortu (BEL). Trochu jsme museli překopat náš tradiční týden na Lipně, ale snad se tam dokážem zase vrátit.

Hlavy vzhůru, hůř může být vždycky. A

zpravidla i je. Řáno

Takhle jezdí úřadující mistři světa – mladík Matt Mee s mazákem Richie Wagstaffem

Takhle jezdí Kubas s Brokem – mně to nasazení připadá výrazně větší ;o)))


4

Termínová listina pohárových závodů a MR ALT Fireball 2008 Mistrovství ČR 28. - 30.6. Mezinárodní MČR Lipno YC Černá

Český pohár: 10. - 11.5 Pavlovská regata Nové Mlýny YC Dyje 17. - 18.5 Jarní premiéra Rozkoš YC Nové Město 7. - 9.6. HOP regata Nechranice YC Tušimice 14. - 15.6. Cena Damet Nechranice YC Tušimice 5. - 7.9. Lipno regata 2008 Lipno YC Černá 20. - 21.9. Modrý hrozen Nové Mlýny YC Dyje Regionální pohár Čechy - Prezidenský pohár: 12. - 13.4. Bohemia Regata Bolevák YC Loko Plzeň 31.5. - 1.6. Krajský přebor sdružený Máchovo j. YC Doksy 21. - 22.6. 7. memoriál Josefa Šenkýře Orlík YC Neratovice 2. - 3.8. Regata pivovaru Regent Svět YC Třeboň 16. - 17.8. Bezdrevský kapr Bezdrev YC D.I.M. 27. - 28.9. Poslední vítr Brněnská přehrada YC LS Brno Regionální pohár Morava: 6. - 7.9. Hornická regata Žermanice YC Baník Ostrava Významné závody domácí sezóny: 2. - 3.5. 24 hodin Le Ble Bolevák YC Loko Plzeň 24. - 25.5. Krajský přebor sdružený Bezdrev YC Hluboká Mezinárodní závody: 8. - 21.3. Pre-Worlds a MS Pattaya THA 11. – 15. 6. MM Švýcarska Thun SUI 3. - 4.7. Belgian Trophy Nieuwpoort BEL 6. - 11.7. ME Nieuwpoort BEL 2. - 3. 8. Swiss-Italo Cup Lago Maggiore ITA 16. - 22.8. UK/Grand Nationals Mount’s Bay GBR 12. – 14.9. MM Itálie Andora ITA

K tomu moravskýmu poháru jenom tolik. Opravdu vám nemůžu tady z Hradu diktovat, kdy a kam máte jezdit. Jediný závod regionálního poháru a ještě v termínu Poháru ČR – bacha na to – vymíráte.


5

Mezinárodní mistrovství České republiky 2007

Lipno - YC Černá v Pošumaví 5. – 8. 7. 2007

Ani vloni nedostal místo zhodnotit

mistrovství republiky samotný mistr, není se tedy čemu divit, že tomu tak nebude ani letos. Slovo dostává možná „spravedlivý“ mistr, ale na to se historie neptá. Někdy je ta historie holt pěkná svině.

Bez peněz na Fireballa nelez (nebo aspoň nečekej bednu)

Pomaličku se smiřuju s bramborovou medailí z MČR (co mi taky zbejvá) a rozebírám příčiny, proč to nebylo lepší. Mimo ne úplně standardních podmínek a trochy smůly (mohla alespoň jedna z těch věcí prdnout někdy jindy), mi vychází, že prapříčina našeho nepopulárního umístění je v únavě a opotřebovanosti materiálu. Na novym cajku se praskající, trhající a lámající součástky prostě vyskytujou výrazně míň, než na lodi, která lze bez nadsázky označit jako „dáma v nejlepších letech“. V rámci našich tří oprav jsem si vzpomněl na poučku: když loď jede nejlíp, něco se vždycky posere - platí beze zbytku. Leklá štika na Lipně mazala, až sem se občas trošičku bál, párkrát sem měl dokonce pocit jakýsi neférovosti vůči některým ostatním Fireballům, návrat na břeh uprostřed rozjížděk mě z toho naštěstí dycinky dostal.

Nejdřív to zabalila hlavní plachta – svoje si odsloužila, což o to, ale že pukne na stoupačce vejpůl, to mě ani ve snu nenapadlo. Mimochodem je to takovej hluk, že už nic jinýho neni slyšet, ani lamentujíci Brok. Výhodu to snad oproti zbylejm problémům mělo jedinou, nikdo se nás na břehu neptal, co se nám stalo. Kevlarová plachta je prostě na tři roky poctivýho ježdění, pak je třeba koupit další. Alternativou je mít plachty dvě, nejlíp kevlarku a bílou, která má zdá se delší trvanlivost a rychlostně se mi zdá, za větrnějších podmínek, moc neztrácí - moc děkuju Tomášovi a Romanovi za zápůjčku jejich dakronky, na který sme si to vyzkoušeli.

Horní kování ke kormidlu je fakt potřeba, při jeho ztrátě sme se sice necvakli, ale směr naší rozevlátý jízdy bez něj sme taky úplně pod kontrolou neměli. Dodatečně musim souhlasit s výrokem protestní komise o zamítnutí žádosti o nápravu, jelikož po nalezení šroubů v komoře, který po kování zbyly se ukázalo, že žádnej manévr, byť sebedivočejší, neměl s prasknutim toho zbytku, co kování drželo, téměř nic společnýho. Původně šrouby M5 se oba za těch pár let, na jednom místě „opotřebovaly“ až na průměr zhruba půl milimetru. Podmínky na Lipně byly pro překonání těhle posledních nitek nerezu jako stvořený. M6-ky sou stejně lepší.

Originál Winder list kormidla jsem viděl zlomenej poprvý v životě, Brok z toho momentu má celkem hezkou vzpomínku: taky poprvý v životě trefil zádama červenej terč na hlavní plachtě, k čemuž mu blahopřeju, po tolika letech snažení si to už zasloužil, všechno je někdy poprvý. Za zápůjčku kormidla bych pro změnu rád poděkoval Michalovi s Jirkou a za list Řánovi s Milánkem. Uvedený skutečnosti nejsou sice tou nejlepší podporou k prodeji Leklý Štiky, která je na konci sezóny k mání (zájemci se mohou ozvat), na druhou stranu se ale zdá, že všechny úzký místa na ní už byly nalezeny a odstraněny.

Po drobný investici a restauraci vybavení vyrážíme koncem srpna do Švýcarska na MS a věřim, že už sme si smůlu na letošek vybrali.

kubas


6

Jak šel rok ve světě Garda Warm-up 19.-21.8. 2007, Riva del Garda (ITA)

Na Gardu jsem se těšil. Jednak mám na ni hezký vzpomínky a v Rivě jsem taky ještě nebyl. A chtěl jsem se svézt na jezeře, které je na mapě vidět (na rozdíl od Silvaplany). Bylo nás víc, celkem slušná česká výprava – my s Mildou, Zipp s Jéňou, Krtci, Píďa s Jedlí, Slávek s Helčus, Milanos s Kubou – no snad jsem nikoho nezapomněl.

Kromě nás ještě 50 dalších kousků

z GBR, SUI, CAN, IRL, FRA, SLO a považte – i jeden Ital !!!

První den naskočila odpolední bríza z jihu, pamětlivi Kubasových rad „ke skále a cákat“ jsme se moc hezky svezli ve dvou rozjížďkách.

Druhý den naskočila ranní bríza ze severu, ale překvapivě ve dvě odploledne. Ten den nám Garda ukázala, že poručit větru a dešti může chtít buď komunista nebo idiot.

Dali jsme tři další rozjížďky, ne špatné, ale nebyla to ta Garda. Trochu se bloudilo.

Třetí den naskočil déšť a bylo po fialkách. Vyhrál čerstvý mistr světa Matt Mee se starou firmou – Richie Wagstaffem.

Ti rozumnější z nás ještě zůstali a strávili hezkou dovolenou v Itálii, my trotlové (Milanos, Slávek a já) jsme zabalili a vyrazili za horským vůdcem Slávkem do hor.

Pokračování příště. Řáno

Alpine Challenge 23.-25.8. 2007, St Moritz (SUI)

Po překonání dvou horských průsmyků jsem přijeli do zimy, chcáče a Švýcarska. Zasquatovali jsme v kempu, ráno se ubytovali a šli jsme na to.

Loděnice v pohledu z ledovce Corvatsch

Hned první den jsem se při opravě závěsu pně na ráhně jebnul do prstu takovým způsobem, že jsem vypadal jak E.T. Ten nehet mi dorůstá ještě teď.

Přidali se k nám i Kubas s Brokem a Skořka s Vikim, takže bylo zase veseleji. Jezdilo se na vítr od průsmyku Maloja, táhlo to dobře, byla sice klendra, z vody se taky nekouřilo, ale jachting to byl celkem pěknej.

Takhle vypadal ten jachting shora

Takhle zdola


7

Kubasovi s Brokem se jachting asi taky líbil, protože celkem s přehledem vyhrál o 13 bodů před tehdy ještě obhájci titulu mistra světa – Mosery. Dalších 20 bodů za nima jsem byl já s Mildou, ale už devátý a dalších 30 bodů za náma byl desátej Hochstetter. Inu, to je tak...

Je pravdou, že tam ještě nejeli kompletní koně z ostrovů s GBR na plachtě. Ale i tak jsme si to s Kubasem celkem pochvalovali. Jednu rozjížďku jsme dali dokonce 1, 2 – to abychom se světu představili.

Pak jsme vylezli túru na jezero Lej De La Tcheppa nebo jak se to psalo a začalo MS.

Pokračování příště. Řáno

Mistrovství světa 26.8.-1.9. 2007, St Moritz (SUI)

K původním 60 lodím přibyly další na

celkové číslo 95. To bylo pro tamní vodu tratě typu cik-cak trochu moc a tak se jelo na skupiny. No nic moc.

Nad Malojou vařej mraky = vítr bude ...

Po prvním dnu se v důsledku slabšího a daleko horšího větru přelosovalo na další den do skupin, kde v jedné byli všichni „koně“ a ve druhé zbyl Vince Horey.

Ten toho využil a před dělením do zlaté a stříbrné skupiny bezpečně vedl.

První den po dělení zlato – stříbro se vítr otočil a to se teprve začaly dít věci !!! Lepší nevzpomínat. Pak to ještě komise okořenila skutečností, že nebyli za celou dobu rozjížďky schopni postavit cíl. Takže to zrušili a my jsme si ten shit zopákli.

Měl jsem pocit, že kromě Richarda Estaugha s Robem Gardnerem, kteří

dokázali v poslední rozjížďce urvat titul byli nasraní skoro všichni.

Trotlové jedou na MS v jachtingu !!! Pass Bernina 2361m.n.m. Autům dochází dech, děti blijou ale trotlové? Jedou dál...

Kubas s Brokem měli určitě na víc než konečnou devítku a ani my s Járou a Skořkou, kteří jsme oblehli třicítku jsme spokojeností moz nezářili.

Ono to mistrovství světa asi má být na moři ...

Žádné další pokračování to už nemá. Naštěstí.

Řáno

Mistrovství Slovinska, Izola 13.-15.10. 2007, Izola Dvě holé, jedna lehce rozvitá věta z nichž nenápadně, ale nepřehlédnutelně, trčí slova Fireball – Izola - příští čtvrtek - zní ze sluchátka kolem 10. října s netušenou naléhavostí a o to lákavěji, když na displeji telefonu svítí jméno Jára Verner. Má promiskuitní sezóna tedy bude mít pokračování!

Čtvrtek "..asi-po-sto-metrech-sjeďte......sjeďte..." Neživý hlas z palubní desky Vomáčkovic Jumperu mne uvede do stavu hibernace vleže mezi několika sadami plachet v zadní části vozu jen několik minut poté, co jsem na Smíchovském nádraží nastoupil. Spolu s lehkým spánkovým dluhem z posledních dnů to způsobí, že když v příštím okamžiku znovu otevřu oči, za oknem už jsou palmy přístavní promenády v Izole. (A.C.Clark by měl radost.)

Pátek začíná studeně, ale sluníčko a bezvětří nakonec ještě kousek léta vykouzlí. Strejcové odnaproti z hospody, stejné tváře, co tu posedávali posledně a budou i příště a přespříště, se zájmem pozorují jak slovinsko


8

– česko – švýcarská komunita strojí 32 fireballů, čeká na vítr a před druhou vyráží na moře.

Vítr není, mraky, které ho slibovaly se rozpadají. V dálce se vynořují vrcholky Alp, zelenomodrá hladina se leskne sluncem a krůpěje potu pod povrchem neoprenu tiše houstnou...

Ale dočkáme se. Dvě rozjížďky ve slabém větru na netypické trati o dvou kolech vyhraje s jistotou neznámá švýcarská posádka. My jsme 3. a 9., když na druhém místě v posledním kole ťukneme bójku. 6 lodí – 6 bodů, které nás během trestného manévru předjede, nás později bude mrzet...

Před pátou jsme zpět na břehu, než to sbalíme je skoro tma. Společná večeře (letos jsou v ceně startovného dvě), pivo v baru na promenádě a spánek. Ať už jsou předpovědi počasí na druhý den z jakéhokoli zdroje, jasné je, že foukat bude. Možná až moc.

Sobota. Ještě z tepla pelechu pozorujeme listí stromů v maríně a hádáme kolik beaufortů to vlastně fouká. Nejvýmluvnější charakteristiku větru na moři, která v oficiální stupnici trestuhodně schází, dodává Brok vracející se z ranní procházky od majáku: „rackové lítaj ocasem dopředu“.

Jinými slovy: řeže tam. Vlny s čepicema jsou krátký, vysoký a některý zvlášť jedovatý. Půlhodina čekání na vodě na start je nekonečná. Z flatrujících plachet zatím nenávratně odletují stokoruny, eura, libry a franky... Některé plachty jsou dnes bohužel odhodlány odporoučet se celé. Po půl dvanácté startujeme. Závodní pole už zdaleka není kompletní. Po několika stech metrech stoupačky mi u břicha něco humorně lupne a v zápětí se nade mnou zavře hladina. Přidáváme se k odpadlíkům a jedeme vyměnit prasklou hrazdu. Další rozjížďku stíháme. Na chvilku to vypadá, že vítr slábne. Ale jen na chvilku. Jeden opakovaný start a frčíme nahoru. Jednička je pěkně daleko. S vědomím průměrně cvičené opice soustředím se panicky na každé réčko. I tak mi při některých zazní v uších Jardovo laskavé „kurva Vojtóó!“

Zaďák se spinakrem je jak splašená lochneska. Blahořečím vystřelovacímu pni, že v tomhle nemusím dopředu, strefovat se koncovkou do oka na stěžni. Nalezlí a zapření co nejvíc vzadu koulíme očima po vlnách, co rostou před přídí. Všechny ale bezpečně mizí pod lodí. Následuje druhá stoupačka a raum bez balónu. A to je teprv jízda!

„Uklidni tu loď!“ řve Jarda. „To se ti, vole, řekne“ táhne mi hlavou, zatímco visím bez opory půl metru nad palubou, od níž mě dělí divoká peřej, která mi co chvíli podrazí nohy. Jak v tomhle může Kreyson vydržet čtrnáct dní v kuse nechápu. Pak je tu dvojka, halza, trojka a do cíle. Máme jedničku před Mosery! Joj!

Natěšení vystřelíme do další rozjížďky. Jarda je zakousnutej a urputnej jak běžící chrt. Jedeme druhý a první Moserové nejsou daleko. To ovšem platí jen do chvíle, kdy při halze včas nevyseknu kosatku. Ve vteřině jsme tam. Tady přímou řeč musím vynechat... :) V cíli jsme čtvrtý. Pokračujeme na břeh, všichni mají dost. Ten den už se nejede.

Večeře je zase skvělá. Slovinci jsou vůbec skvělí. Partička sympaťáků, kteří drží pohromadě, organizaci závodů a servis pro závodníky evidentně zajišťují sami, velkoryse a se samozřejmostí. Srovnání s Lipnem je namístě.

Po jídle zvou všechny na večírek do blízkého baru. Alkohol podávaný v malých dávkách v jakémkoli množství, smažené ryby co hrdlo ráčí, hudba, tanec a nezdolné slovinky...

Neděle. Rackové zalezlí v závětří na břehu dnes nelítají vůbec. Náš obdiv má jen několik surfařů na kose u majáku s plachtou ne větší než dveře od záchodu. V tom se už nepojede. Balíme, nevěda, že jsou i jinší chlapíci, jeden nás zdraví z projíždějícího auta: Majčus. Ten v tom na finnu o kousek dál po pobřeží dneska jezdil...

Vojta Šrut


9

Jak šel rok doma (opět vašima očima)

Úplně jinak než ten loňský – ještě rychleji.

Bolevecký trénink

... aneb kterak dopajdat do člunu. 7.-8.4.2007

Tak už nám ten cirkus zase začal. Sice zatím jenom v tréninkovém rytmu ale málem to nebyla pravda. Páč kdyby byl vítr i v neděli, tak bychom s Řánem pravděpodobně dali jedničkovej závůdek. Touto větou jsem naznačil, že moje maličkatost tentokrát netrénovala ale trénovala. Tedy pokoušela se donekonečna hulákat na přátele na lodích z lodi, tedy motorové.

Abych to konečně upřesnil, pan prezident na prodloužený velikonoční víkend zařídil v klubu TJ LOKO Plzeň první jarní rozcvičku, anóbrž soustředění. Jakmile Pietro dal o této akci vědět, hned jsem se mu vnutil jako asistent alias podržtaška. Znamenalo to pro mě zahodit berle a usilovným ležingem se dočkat odjezdu.

V pátek se sešlo na Boleváku asi patnáct fireballů (nevím to přesně) a asi několik cadetů (to jak je vidno nevím vůbec). Po nezbytném vřelém přivítání, mnoho chytrých vodách a ještě chytřejších řečech jsme se probudili do krásného rána.

Trénovali jsme starty...

Nejdříve se strojilo pak se trochu měřilo, taky trochu organizovalo a v poledne se za slabšího větru vyrazilo na vodu. Řáno si chtěl rozhejbat svý kosti s Miloňem na sandálu a mě posadil s kamerou k šoférovi

Horynovi na motorák. Po čase nezůstalo jenom u filmování trysek a obratů. S dovolením pana šéftrenéra jsme postavili traťku a pak se startovalo, kroužilo, natáčelo, trochu závodilo, trochu hulákalo až do zblbnutí a ztráty hlasu. Večer se to všechno promítalo, komentovalo a okecávalo. No a večírek se také jako obvykle vydařil, ovšem nevydařila se tak trochu neděle.

... manévry – minochodem vzorný obrat ...

Po Řánovo dopolední vyčerpávající přednášce šli někteří frekventanti měřit a ladit, někteří pak pařit do města a někteří spát, protože za celý den ani nefouklo.

Zato o velikonočním pondělí to byla jiná káva. V jedenáct už jsme za silnějšího velmi poryvovatého větru startovali jednu z mnoha rozjížděk. Tentokrát si to řídil už sám pan šéftrenér, na mě zbylo jen řízení člunu, což jsem si dlužno dodat, docela užíval. Ne každý den můžete jezdit s padesáti kobylama po vodě. Avšak na place lidi makali a také se cvakali, pro nás to chvílema byla docela zábava.

... a nakonec už to byla jedna báseň.


10

Za pondělek je třeba všechny zúčastněné pochválit za snahu, nemá cenu vyzdvihovat někoho konkrétně, oni by pak zpychli a co potom.

Nakonec bych chtěl za nás všechny poděkovat ještě jednou Michalu Horákovi za zapůjčení motoráku a všem funkcionářům klubu TJ LOKO, kteří nám tuhle srandu umožnili. Taky bych chtěl poděkovat všem frekventantům za trpělivost, a že to se mnou vydrželi.

Tak ať se daří v sezóně. Howg.

BR.OK

Bohemia regata, Bolevák

14.-15.4.2007 Rok s rokem se sešel a sezóna začala

opět na Boleváku. Ne že bychom byli letos v Plzni poprvé.(soustředění se docela vyvedlo), ale závody jsou závody. Oproti tradičnímu schématu přijíždíme pozdě v noci. Ani to nám nezabrání posedět v klubovně, pozdravit se s ostatními a několik desítek minut po půlnoci se odebrat do naší autové postele.

Ráno ještě vyladit některé nezbytnosti. Čekání na vítr. V odpoledních hodinách skutečně přichází očekávané poryvy, ale jiném směru než je předpovídáno. Vítr jde přes les, díky tomu je stoupačka velmi krátká s nepravidelnými změnami. Skutečně rozjížďka pro znalé. Na výsledcích to je vidět.

Druhá je trochu lepší. Vítr se konečně rozfoukal a tak to vypadá na výsledcích lépe (pro nás). Třetí – vítr se drží v poměrně příznivé síle. Přes problémy s kikingem, ale možná taky díky jim, se nám daří posunout naše umístění na trojku. V závěru poslední stoupačky nás zdraví Řáno s Milhausem a fandí k dojezdu. Díky za to.

K večeru se síla větru sníží a pro nás druhoroční novice je to znát. Myslím, že to všem trochu pocuchalo nervy. No, Bolevák je Bolevák.

Důležitá akce se odehrála v podvečer kolem sedmé. Proběhlo importní pozastavení u naší lodi dovezené z Anglie.

Poměrně početný dav nahlížel a připil na dobrou plavbu v českých vodách, pan prezident přednesl svá uvítací slovo a všichni si trochu užili šampaňského. Slavení se protáhlo až do večerních resp. nočních hodin. Pouze správný povel ve správný čas zapříčinil to, že mi ráno nebylo tolik špatně. Díky Helčus.

Neděle: Ospalé ráno, které nevyhlíželo zrovna větrně. Teplo jako v létě. První nedělní rozjížďka byla zrušena. Možná mohu říci, díky za to. S postupem času se skutečně nějaký vítr našel. Startovní znamení, minuta do startu, hledání pozice, nenalezení pozice a start úplně na ……. Na lodi trochu nervozity (asi více z mé strany), ale valíme. Jedeme a naše nová loď nás v tom nenechává. Vedu loď víceméně nervózně, protože jde o body, resp. o pořadí soupeřů. Štěstí stálo na naší straně. Při dojezdu do cíle se vítr trochu stočil jinak než se odehrávalo a Milanose s Kubou to vyváží do ztracena. Dojíždíme šestí a tím pádem nastává bodová rovnost mezi pátým až sedmým místem. S tohoto součtu vychází nejlépe Milanos s Kubou, my jsem za ním a Honzík, z kterého neustále páčím rozumy je za námi. Díky všem

Myslím, že povedené závody (v Boleváckých poměrech) a díky všem, kteří se podíleli na přípravě a zabezpečení závodu.

Slávek FB 14853

Toušenský pohár, Poděbrady 23.-24.4.2007

Prolog Sešel se rok s rokem, Myslel jsem že s Brokem, Vyrazíme zas, V tento jarní čas, Do Poděbrad k jezeru, Potkat tam pár známých tváří, Zažít pěkných večerů, Vyhrát nechť se nám podaří.

Jenže znáte to: kĺzačka, šmíkačka, patička, stahováček a… a je to v pytli. Kolínko to nevydrželo a Brok si dá jarní pauzičku, nezbylo než shánět kosatníka, a nakonec to byl ředitel regaty Lahvan, musim


11

říct, že zvládl obě náročné funkce na výbornou a zbyla mu chvilička i na pivečko.

Pátek

Rutinní páteční přestavba vleku v podání neratovických (doba trvání 20 minut včetně přípravy) – dnes to vypadá asi na 420; viděl jsem to poprvé v životě, ale byl to zážitek… Není mi jasný, jak to dělaj s papírama od vleku, jelikož si myslim, že každá přestavba by měla projít STK. Vzhledem k tomu, že maj takovýhle věci, na rozdíl od nás toušeňáků, vždycky v pořádku, zřejmě maj zamluvené pátky podvečer na místní STK na pravidelnou popřestavbovou kontrolu.

Pro cestu do Poděbrad jsem z důvodu diverzifikace rizika, je to přeci jen dálka, použil radši tři automobily, s Řánem bagáž, s Milhausem já alespoň k Brokovi domů a dál, po smutném pohledu mýho obvyklýho kosatníka a jeho větičce „a kdo pojede se mnou?“ už s Brokem (přece nezůstane doma, když jsou závody) až do cíle. Jelikož mi Brok hned na úvod sdělil, že si v práci nemá pro samý Bulhary, Černohorce atd. ani s kym popovídat, bylo mi hned jasný, že nám cesta bude krásně ubíhat a že určite svoje hlasivky nijak zásadně neunavim. V Poděbradech na loděnici kolem půl osmý zrovna vyrážel na vodu Tomáš Cikrt se svým novým kapitánem Romanem Peštou bývalým evropářem, teplota kolem 8°C, no záviděl jsem jim to. Večer nám nějak nevyšlo vyrazit do města, tak jsme holt zůstali a popíjeli na lódě a těšili se na vodu, hlavně ti, kteří ještě nebyli v Plzni; tedy já s Lahvanem a dál nevim.

Sobota

Dopolední strojení pobíhalo tradičně za pekelného soustředění závodníků rybářů, kteří jako obvykle obsypali všechny břehy a samozřejmě za poklidné konzumace pivek, otrlejší jedinci si dávají dopoledne i ostřejší drinky, ale to jen na vydařenou sezónu, čili na tom není nic špatnýho. Odpoledne jsme všichni absolvovali důležitý výjezd na vodu sloužící převážně k omytí zaprášených loděk a už se těšili do víru městečka.

Večer restaurace Hubert, dvě hodiny čekání na jídlo a dvě vylitý piva od číšníka na zádech, pak klub Rokle - bitva jakýchsi

chilanů s rusky mluvícími maníky (v Poděbradech je prý jazyková škola pro cizince) u jukeboxu a přesně podle přísloví, dva se perou… Lahvan v době bitky přiskočil k hudební skříňce a nabouchal tam Kabáty až do zavíračky – mimochodem tento klub se nachází v Paroubkově ulici – až tak hluboko jsme klesli.

Neděle

Tři rozjížďky za větru od 0 do 3m/s asi všech směrů (jedno kolo v druhý rozjížďce jsme s Řánem jeli pouze stoupačky) neměly sice extra sportovní náboj, ale na jaro alespoň prověřily naši psychickou připravenost a odolnost, v této disciplíně vynikli především Saša s Vlastou, kteří po dojezdech 1, 3 v poslední rozjížďce z krásného posledního místa za naprostého bezvětří a poťuknuté bójce nevydrželi a jeli na břeh, čímž spadli z průběžného druhého místa na celkové páté. Co se týče výsledků tak myslím, že my jsme měli méně smůly a trochu více štěstí, než ostatní.

Epilog

Čekal jsem v Neratovicích na Řána, který jel s loděma, protože ten se zastavil pro motorovou pilu na další páteční obřad s vleky: tentokrát bude přestavba vleku asi trošku větší, typuju to tak na obytňák nebo alespoň motorák.

Kubas

Pavlovská regata, Nové Mlýny 12.-13.5.2007 Na Nové Mlýny je vždycky proč se těšit.

Je zde hojnost nejrůznějších osvěžoven v blízkosti jachtklubu, poměrně přítulné moravské ženy a v neposlední řadě je zde voda, kde to velmi často slušně fouká. Všech těchto vymožeností jsme si užili o minulém víkendu na Pavlovské regatě. Již v pátek večer jsme menší výzvědnou výpravou zjistili, že všechny sklípky a hospody jsou stále na svém místě a že se v Pavlově utábořila parta dívek, které zapíjely svobodu. Protože však byla na sobotu velmi solidní předpověď větru a navíc jsme neměli nasazeno dostatek pivních dioptrií, opustili


12

jsme záhy slibně rozjetou akci a vydali se k přechodným příbytkům do jachtklubu (tedy alespoň někteří).

Sobotní ráno nebylo zdaleka tak větrné, jak jsme očekávali, přesto jsme se po odkladu prvního startu vydali na pokyn rozhodčích na vodu, kde foukal poryvový více méně jihovýchodní vítr. Po vyplutí, pár metrů od břehu, jsme zjistili závadu na přídi a při opravě jsme blíže okusili teplotu vody v jezeře. Naštěstí to byla naše poslední koupel těchto závodů.

Za poryvovitého větru střední síly byla také odstartována první rozjížďka. Vyhrál ji Kubas před Řánem, třetí místo zaznamenali hrdí sokoli ze župy Jungmannovy. Během první rozjížďky vítr zesílil a druhá rozjížďka tak byla mnohem zábavnější. Již na první halze se pár borců osvěžilo koupelí, mezi dvojkou a závětrnou přišlo další zesílení. Ty loďky, které zůstaly stěžněm vzhůru se krásně rozletěly, mnozí však dali přednost další plavecké exhibici. Následná stoupačka se místy jela jenom na kosatku, a vítr vydržel při síle až do konce rozjížďky. Pak ale začal slábnout. Třetí rozjížďka se už zase jela ve středním větru a v průběhu zautobusovatěla tak, že jsme na původní stoupačku vytáhli balóny. Rozhodčí to nijak nestresovalo a rozjížďku jsme proto dokončili. Následovalo přestavění trati a pokus o rozjížďku čtvrtou, těsně před halzovací bojkou nás ale záchranáři poslali na břeh, kam jsme se dostávali v lijáku.

Počasí však bylo natolik proměnlivé, že jsme ještě týž večer uspořádali asi desetimužnou výpravu a shlédli západ slunce z hradu. Cestou vzhůru jsme se zásobili u místních vinařů a proto byl tento kolektivní zážitek velmi silný. Zbytek večera jsme strávili v tradičních občerstvovacích stanicích U Venuše a v bowlingu.

V neděli ráno se nepohnul ani lísteček a tudíž se naše večerem znavené organizmy naladily na opalovačku a střízlivění. K všeobecnému překvapení nás ovšem komise opět vyzvala k výjezdu na vodu, kde bylo možné registrovat jenom nespojité pruhy větru. Naší pramici se v tomto větru bohužel moc dopředu nechtělo a tak jsme při rozjížďkách zažili mnoho hezkých chvilek při více či méně úspěšném prokousávání

startovním polem směrem vpřed. Před třetí (a poslední) nedělní rozjížďkou se ovšem vítr opět umoudřil a přidal na síle. Pulec se opět dal do pohybu, takže jsme návětrnou bojku točili na 4 místě a to i přesto, že tíhu okamžiku nevydržel výtah hlavasky a tato se pomalu odporoučela směrem dolů. Rozjížďku jsme odkroužili s vzniknuvším pytlem a rozloučili jsme se tak definitivně s vyhlídkami na slušné umístění, které jsme měli po sobotě.

V neděli odpoledne se udělalo krásné jachtařské počasí a bohužel už jenom při balení lodí jsme sledovali výkony kitesurferů a windsurferů. Sečteno a podtrženo byla Pálavská regata jedním z těch lepších závodů.

OK FB 14358 Jarní premiéra, Rozkoš 19.-20.5. 2007 (Aneb někdy fouká na velrybu a někdy

na prasata – to je z roku 2006, a někdy vůbec – to je z roku 2007 – pozn.red.)

Jak jsme si zopákli češtinu 26.-27.5.2007 Je až s podivem, jak málo lidí jezdí na

Mácháč. Jinak řečeno, jezdí tam akorát ti magoři, co přijedou kamkoli (protože nemaj vlastní vodu). Ale zase ti co tam nejezdí, o moc přicházejí. Taková pohoda jako v klubu v Doksech není ani v průměrně úspěšné české rodině po vejplatě. Lidi jsou hodný na sebe i na vás a to se to pak jezdí. Letos se nás tam sjelo 8 kousků a premiérově i Ája s Evičkou (fakt sorry Evole, když jsem mluvil do Beatu, tak vzpomenout si, že se jmenuješ Čermáková, bylo nad moje síly – ale ta "Evička" taky ujde, ne ;o))) ?).

V sobotu jsme dali tři rozjížďky v pozvolna sílícím a k večeru zase slábnoucím větru. Kubas si moc nezazávodil, zato my s Mildou (a dvěma tvárnicema) jsme v tom slabším větru měli s holkama a mládeží co dělat.

V neděli mi bylo v první rozjížďce zatěžko udělat dvě réčka kolem ostrova a tak jsem Máchovým pískovcem otestoval ploutev a následně i nové housle. Za odměnu jsem se


13

odebral na břeh, kde jsem si synchronně nadával do idiotů a opravoval kormidlo. Když jsme pak dorazili na start poslední rozjížďky, Kubas se celkem oprávněně rozhodnul, že ji už nemusí a nechal nás tam napospas. Naštěstí jsme domů trefili.

A teď k tomu nadpisu. Když jsme se po první rozjížďce osvěžovali na nádherné pláži ve Starých Splavech a jukali po komisi, kdy dají druhou, udivilo nás, že se odebrali na přestávku domů a další start bude až ve 3 hodiny. Taková věc by mohla zaskočit jenom začátečníka. Souboj z vody jsme s Kubasem, Brokem a Mildou přenesli ke karetnímu stolku, zvolnili konzumaci, abychom na vodě byli co k čemu (někteří si to pamatují) a vedli řeči.

Ty řeči přišly i na hrazdapás, ke kterému se vyjadřovala Helčus a použila (snad inspirována Máchovým krajem) totální český novotvar – „drtipysk“. No uznejte, že po všech těch „kulořezech“ apod. je to nádhera. A když pak Slávek ohledával Helčino lycrový triko na patřičných místech a podotknul něco ve smyslu, že ten trapéz je i celkem dobrej „kozožmol“, přihlásil jsem se, ža napíšu článek.

Pak jsme otestovali fakt skvělou, velkou, nerezovou, nádhernou klouzačku a šli jezdit. Nám s Milhausem se líbila tak, že jsme se byli sklouznout ještě v neděli ráno před rozjížďkou... Takže příště, čau na Mácháči. Fakt to stojí za to.

Řáno

Květnová regata v červnu, Plzeň 2.- 3. 6. 2007

Tak jsem po deseti letech zavítal opět na palubu oblíbeného Fireballa, tedy abych byl přesnější, bylo to již podruhé. Předloni jsem se svezl jeden závod s Brokem. Tentokrát mi na kosatku odvážně vlezl M-kař, který se za normálních podmínek drží kniplu. Musím, ale uznat, že role kosatníka se zhostil znamenitě. Nebýt jeho následných pohmožděnin na rukou, okopaných nohou a šlicu přes nos, tak bych si myslel, že dělá kosáka odjakživa.

Se mnou to bylo mnohem horší. Vzpomínal jsem jak jsem buzeroval ze člunu Lenku Šmídovou při jejím přechodu na 470 a říkal jsem si v duchu: "Ještěže mě ta holka nevidí". V lodi jsem se motal jak vítr v bedně. Na trimování nebyl čas. Odjeli jsme to s jedním nastavením. Jen s kikingem a hlavní otěží jsem prováděl pár zběsilých pokusů. Loď jsem často přehoupl do návětří a úspěšně ztrácel výšku i možnost akcelerace. Obraty celkem ušly, zato při jedné halze jsem zázračně obtočil pinu pod páku až do původního směru. Ale kloubek Ronstan to vydržel!!! To nechápu. Na svoji obranu musím říci, že během předposledního závodu z Azorských ostrovů jsem za deset dní udělal pouze tři obraty a asi deset halz. To na Boleváku byla frekvence podstatně četnější. Jezdilo se na tři kola, ale přestože jsem domácí, tak již po druhém jsem nevěděl jestli jsme to už nepřejeli, nebo jak to vlastně je. Navíc před námi startovala početná flotila Pirátů s různorodou výkonností, tak jsem v tom měl ještě větší chaos. Naštěstí jsem měl vepředu pověšeného M-kaře.

První rozjížďku jsme dobře odstartovali, ale pak nás objel Zipp s Jéňou. My jsme jim to oplatili mnohem bolestnějším způsobem, když jsme je předjeli na cílové čáře a zvítězili. Ve druhé rozjížďce si nás zas špatně hlídal Řáno s Brokem a tak jsme bolestně předjeli zas je, ale to už byli Zippáci v cíli. Ve třetí rozjížďce jsem zvoral koncovku a před cílem jsem si je nechal ujet. Vyhrál Řáno s Brokem. Čtvrtou jela znamenitě Markéta s Honzou. Prvního Řánu sice neohrozili, ale dovezli dvojku. My jsme se mlátili se Zippákama, ale musím říci, že hlídat někoho na Boleváčku při poryvovém větru NW až E, není vůbec jednoduché. Nakonec jsme to ale opět těsně zvládli a byla z toho další trojka. Celkem to pak znamenalo shodu všech prvních tří lodí. Oba naši soupeři již měli škrtačku a tak jsem se těšil na pěkný nedělní souboj. Hlavně Zipp měl u nás vroubek, tedy spíše u sebe na přídi.

V neděli už ale jen lilo a tak se žádný duel nekonal. Po škrtání jsme si odnesli trojčičku. Zipp s Jéňou po právu dvojku a vítězi se stali Řáno s Broukem. Pochvalu za čtvrté místo určitě zaslouží Markéta s


14

Honzou, ale také Smetácí, kteří na Velorexu dojeli na pátém místě. Na té lodi jsem jel v roce 1993 mistrovství světa v Belgii a už tenkrát jí bylo třináct let. Dnes je to již 27 letá stařenka, ale kluci jí umí vybičovat k výkonu.

Byl to parádní víkend a jsem rád, že jsem si našel čas. Zítra zas odjíždím do Bretaně. Pojedu 220 mil v přílivových oblastech a pak 700 mil do Irska kolem majáku Fastnet a zpět. Obojí je ale jen na jedno kolo, tak to snad zvládnu. Mějte se hezky a dík za krásný zápolení.

Kreyson – www.minitransat.cz

PS: Pozdravuje vás Jean-Francois Nouel a Ludovic Allaume (FIREBALL FRA). Bydlel jsem kousek od nich a tak jsme udělali po jejich mistrovství pěkný mejdánek.

Hop regata, Nechranice 9.-10.6.2007 První letošní Nechranice byly ve znamení

bezvětří, takže jsme se místo jachtingu jako obvykle věnovali ochutnávání a svlažování se sortimentem početných Vikletických občerstvoven, a díky krásně teplé vodě také koupání, a někteří (jak je vidět na fotkách) se i opalovali. Jarda si přivezl ze Skotska novou loď, GBR 14240, a tak ji mohl v klidu sestavit a natrimovat.

Mraky se sice dělaly, ...

...ale zkušení námořníci věděli, jak na to.

Jen jednou jsme vyjeli na vodu, to když se po hladině roztáhl celkem slušný poryv, ale odjeli jsme pouze jedno hodně „autobusové“ kolo. Rozjížďka byla naštěstí zrušena, a pak už zase nastoupilo bezvětří, horko, koupání, pivo, nanuky ...

Honza Kraťas Cena Damet, Nechranice 16.-17.6.2007 ... aneb jak mi Bára předpověděla díru a

já nebyl troškař a udělal hned dvě

Ve čtvrtek před druhými Nechranicemi jsem se na internetu koukal na WindGuru, který sliboval celkem slušné jachtařské počasí. Při tom se mi na ICQ přihlásila Bára, která během rozhovoru celkem škodolibě podotkla, že už jsem neměl dlouho díru v lodi. Abych to upřesnil – asi tak pět, možná více let zpátky jsem měl takové „děravé“ období, kdy se mi každý rok poštěstilo nějakou tu díru utržit. Tu jsem se s někým srazil při závodech, jinde zase urputně kvedlající Evropář prostrčil kormidelní páku mým bokem, pak srážka s Vaurienem, pak zase v Izole při přistávání Ondra propíchl hákem palubu když se snažil skokem odvrátit kolizi s motorem od člunu, na Boleváku se nám při halze proštíply všechny tři plachty o sáling ... no a také Bára se na MČR 2005 nedopatřením rovněž zařadila mezi „pachatele“ když mi na Lipně zarazila špičku do boku u halzovací bójky ... A tak jsme se jejímu výroku společně zasmáli, protože minulou sezónu se mi podařilo úspěšně absolvovat bez děr,

http://www.minitransat.cz


15

a už to vypadalo, že se blýská na lepší časy. Jenže – nikdy neříkej nikdy ...

Předpověd z WindGuru se vyplnila. Po silném pátečním dešti se v sobotu počasí vylepšilo, začalo foukat už brzy ráno, a tak se vyjelo na vodu ihned po nástupu, což způsobilo některým posádkám problém s přípravou lodě. Jinak na vodě foukalo skutečně vydatně. Někteří okusili teplotu vody ještě cestou na start. Závodní komise se opět předváděla v umění postavit stoupačku bez stoupačky, raum bez balónu, a i když to nebylo tak špatné jako minule, pěkná trať to rozhodně nebyla. Silný západní vítr vytvořil celkem velké vlny, ve kterých si bójky (obzvláště ta prošedivělá návětrná) hrály na schovávanou a bylo dost obtížné je najít. Navíc ještě na vodu vyjeli nadržení surfaři a kajtaři, kteří se samozřejmě v závodním prostoru jen hemžili a prováděli nevypočítatelné manévry a pády do vody. Jeden ztroskotanec dokonce přivázal svoji plachtu k modré bójce a na plováku odpádloval na břeh, což způsobilo horké chvilky těm, co se rozhodli otočit těsně kolem ní, anebo se museli u bójky vyhýbat převráceným lodím. To jsou ale prostě Nechranice ...

Za těchto podmínek se odjelo 5 celkem náročných rozjížděk. My jsme si zpočátku vedli celkem slušně, Pulcovi silný vítr chutná, a tak jsme v první rozjížďce dali čtyřku. To se ale nelíbilo Kubasovu kosatkovému výtahu, který záhy po startu praskl, takže se museli vrátit na břeh. Výborně si vedli kluci z Dobřichovic, kterým tyto podmínky velice svědčí. Další rozjížďka byla v podobném stylu – Kubas výtah opravil, vrátil se do závodu a s velkým náskokem vyhrál (že mu to ale jede ...), za ním Řáno, a pak Dobřichovičtí na pěkné trojce. Nám už se tak dobře nedařilo, dali jsme devítku, když jsme prohráli urputný souboj s Karlosem a Jaromírem.

Ve třetí rozjížďce se nám vůbec nedařilo. Loď jaksi přestala jet, nestoupala, a jak jsem později zjistil, zřejmě při nějakém nešikovném zaškobrtnutí jsem si vykopl provaz, co nastavuje úhel a výšku kosatkových kladek, a v zápalu boje jsem si toho vůbec nevšiml ... První bójku jsme točili kdesi na „chvostě“, na spinakr jsme to už

nedohnali, a druhá stoupačka mne doslova psychicky rozložila - co obrat, to jízda do brambor, problémy, problémy a problémy ... U návětrné bójky jsem ze zoufalství provedl dost riskatní manévr, kdy jsem se pokusil nacpat do celkem velké mezery mezi Juppíka a TuSašu, kteří levobokem křížili náš kurs. Za normálních okolností by mi to vyšlo, ale kritický obrat v mezeře jsme nezvládli, loď se zastavila, a pak přišla obrovská vlna, co nás hodila dozadu na Sašu ... Prááásk! ... Ozval se známý zvuk praskající překližky, a díra v lodi byla na světě. Promiň Sašo, na tohle budu dlouho vzpomínat ... A to nebylo vše. Na další bójce jsme ve skluzu vlítli do halzy: „Můžeme?“ - „Jo!“ – „Pozoor, teď!“ ... Prááásk! Ráhno přelétlo rychleji než jsem čekal, což sice nebylo úplně v pořádku, ale halzu jsme navzdory ztrátě rychlosti krásně ustáli. Když jsem pak pohlédl do hlavní plachty, nevěřil jsem svým očím – ve výšce pně se na mě v předním lemu šklebila veliká díra asi tak 15 cm v průměru ... Tuhle rozjížďku jsme škrtli a nejradši bych jí vymazal úplně ...

První díra byla celkem šikovně umístěná na zádi, takže do lodi zase až tak neteklo, mohli jsme tedy pokračovat. Při čekání na start 4. rozjížďky jsem přišel na chybu a vytrimoval kosatku, což mělo na rychlost Pulce blahodárný vliv, stejně tak jistě ta díra v hlavasce výrazně napomáhala obtékání profilu plachet , a tak jsme se zase dostali do přední skupinky závodního pole. Opět vyhrál Kubas, kosatkový výtah tentokrát praskl Řánovi, takže šup na břeh a opravovat; a za ním dokončili stále skvěle jedoucí hoši z Dobřichovické župy. Třetí místo obsadil Jarda se svou novou lodí přivezenou ze Skotska, která, ač na to zdánlivě nevypadá, je skutečně rychlá. My jsme opět bojovali „na krev“ s Karlosem, a těsně před cílem jim vyrvali šestku.

V poslední rozjížďce se vítr stočil, čehož jsme využili vyjetím lehce na pravé křídlo, a po krátkém zakřižování v rytmu změn jsme návětrnou bójku točili na druhém místě za Jardou. A tady, v tomto místě, přišel klíčový okamžik této rozjížďky ... vytáhli jsme spinakr, rozjeli, a najednou koukám, že modrá bójka vychází na docela dost ostrou stoupačku ... toho si všimli ti, co jeli za námi,


16

a tak spinakr nevytáhli, zatímco my jsme museli ještě více odpadnout na bezpečné stáhnutí a ztrátu výšky dojíždět ostrým kursem ... No nakonec se nám přecejen podařilo na bójku dostoupat, ale to už nás předjel všudypřítomný Karlos, který se zřejmě bál spinakr vytáhnout, že jo , ale tentokrát mu to dost pomohlo. Za námi se dotahoval Kubas, kterému nevyšla stoupačka. V dalších kolech jsme Kubase dlouho drželi za sebou, ale na poslední zaďák nás předjel, a tak jsme dokončili na čtvrtém místě.

V neděli, po horkém a bezvětrném ránu, začal vítr slibovat. Vyjeli jsme tedy na vodu, kde závodní komise opět postavila pro ně už typický autobus. Po startu stylem „všichni na pravobok“ vítr postupně slábl a začal se točit. Ujeli jsme celé jedno kolo, kdy jsme si po úvodním bočáku zakřižovali v posledním zkomírajícím poryvu na modrou a pak zůstali stát v bezvětří. Komise si se zrušením rozjížďky nedělala hlavu, a nechala nás asi tak půl hodiny „dostát“ až skoro na červenou, kde byla rozjížďka konečně zrušena. Někteří to nevydrželi až do konce a šli si v souladu s pravidlem 47.2 zaplavat .

Na stupních je veselo ...

Tedy konečné pořadí – 1.Kubas s Brokem, 2.Řáno & Milhaus, pak zaslouženě Dobřichovice, my na sedmičce, a další pořadí si přečtete na internetu. Takže nakonec jsme si konečně pěkně zazávodili, i když díky nešikovně postavené trati jsme si moc nesklouzli se spinakrem, no a já po roce opět odjížděl ze závodů s děravou lodí (a plachtou) a s vidinou minimálně tří večerů strávených patláním se v epoxidu, broušením, kitováním, stříkáním, leštěním ... ale vždyť to všichni znáte ...

Tak ahoj na Lipně Honza Kraťas

O krále Šumavy, Lipno 30.6.- 2.7.2007 Tak tady na férovku přiznávám, že měl

být můj příspěvek podle jakéhosi prapodivného pravidla, že kde udělá největší lochnu, píše článek. Ale na stránkách nikdy nebyl.

Celý se to stalo tak, že na Flanďáku jel zase pan Milan Čáp a projevil touhu svézt se zase po nějaké době na Cadetu. A protože narazil na moji Jáju, která na něj pamatuje ještě jako školou nepovinná z ME a MS v Brestu (nikoli litevském), slovo dalo slovo.

A já, staré vemeno, jsem se zahleděl na mladší dcerku, jak jede na Flanďáku a .... BÁÁÁÁÁC – Jirka s Michalem – župa Jungmannova – Dobřichovice. Naštěstí to „řach“ bylo v mojí lodi (teda v tý, co jsem od vás dostal), takže jsem aspoň nezničil nic jikomu jinýmu.

Kam až sahají Kubasovci ?

Tak to byl ten článek o té díře. Tak vidíte, to fakt není argument pro psaní článku ;o))).


17

PS: To jsem ještě netušil, že ta samá dcerka se nechá s PRAVOBOKEM!! našít od přátel ze SLovindka (konkrétně Mihy Kavčiče), a že se mi ta opravárenská praxe bude dost hodit.

Řáno

MČR Lipno 5.-8.7.2007 (z pohledu FB 14 239 Klára – Vojtěch) Úterý Vyrážím z Liberce na Lipno. Dojem z příjemně ubíhající prosluněné krajiny začíná pomalu zahánět starosti posledních dnů. Předpověď slibuje skvělej vítr, možná trochu deště. Ještě zastavuju u Saši v Bohnicích (v tom není důvod proč se mnou nejede, není tu hospitalizovaná, prostě tu bydlí..), nakládám plachty a pokračuju na jih. Soumrak urychlují tmavé mraky, vzápětí hustý déšť. A vypadá to, že ho bude víc než trochu. To ještě netuším, že ne jen deště. Před půlnocí beru za kliku známého hangáru jachtklubu v Černé a z tváří uvnitř jsem definitivně ujištěn, že TADY jsem správně.

I mistr se musí pořádně připravit

Středa Přesně podle předpovědi: přeháňky, vítr, občas sluníčko. Strojení lodě nám zpestřuje filmový štáb seriálu Hop nebo trop při natáčení scény výjezdu na vodu. Po poledni vyjíždíme taky. Trénink je na místě, společně s Klárou jedem poprvé. Den před mistrovstvím se snažíme dohnat co se dá...

Čtvrtek Žlutý stan má jednu výhodu: dokud ráno nerozepnete zip nemůžete se zbavit dojmu,

že venku je slunečno. Ale není. Navíc je zima a přeháňky houstnou. Bílé čepice na vlnách - fouká. Zahájení závodu: třicet fireballů, tři ze Slovinska, mohlo by nás být víc. V jednu startujeme do první rozjížďky. Vítr je silný, poryvy střídají díry. Pro nesježděnou posádku to těžko může být "lepší". První raum vychází bez spinakru, ale v poryvech to po vlnách upaluje neskutečně i bez něj. Před dvojkou ho vytahujeme, halza bez kachny je rozhodně úspěch. Průběžné pořadí nestíhám sledovat, ale fakt, že za námi ještě hlouček lodí zůstává, stačí. V posledním kole při cestě na dvojku zakopáváme o vlnu. Letím dopředu, jen se snažím vyhnout pádu do kosatky. Stavíme loď, točíme dvojku. Klapky sotva stačily vysát vodu po předchozí kachně a při halze přichází další. Jak to sakra přehodit, když musíte a zrovna přichází poryv, fakt nevím. Ale zjevně nejsme sami, kdo na to nenašel odpověď, leží nás tu víc. O chvilku později projíždíme cílem. Znepokojuje mě pohled na vzpěru, která je jak luk. Musíme na břeh, narovnat ji. Jak se jí to mohlo stát mi dochází až po chvíli. Právě vzpěra mě zachránila před pádem do kosatky při první kachně. Oprava je rychlá, náš výjezd na vodu do třetí rozjížďky nikoli. Do stěžně zavlečená smyčka na výtahu nás zaměstná na několik minut a je jasné, že pojedem až čtvrtou. Další minuty přešlapujeme v písku u lodi a dohadujeme se, jestli přetrimovat na "very heavy" nebo nechat "heavy". Dilema řeší pohled na přistávajícího Kubase s hlavní plachtou na dva kusy. VERY HEAVY! Čtvrtá rozjížďka je obdobou první, jen už bez koupelí. Večer trávíme v suchu v hospodě v Bližné a venku leje.

Kubas s Brokem a Štikou – asi nejsmutnější hrdinové z Lipna


18

Pátek S krátkými přestávkami nepřestává pršet ani v pátek ráno. V jedenáct startujeme do páté rozjížďky. Vítr ještě zesílil ale je stálejší. Třicet nás na startu rozhodně není, dost lodí zůstalo na břehu. Podmínky jsou opravdu very heavy a nepřestávám žasnout, co v tom větru fireball dělá. Mám pocit, že naše souhra s Klárou zase postoupila a začíná nám to jít, ale bez chyby to rozhodně není. Projíždíme cílem, odpadáme na zadoboční kurz a chystáme se odpočívat, jenže přichází poryv a s ním další zběsilá jízda. Na hrazdě se už víc rozkročit nedokážu, víc dozadu už to taky nejde, nic nevidím, lapám po vzduchu. Prásk a jsme tam. Ulomený kormidlo se plácá na hladině. Je to jasný, další nejedeme. Máváme na člun, stavíme loď stahujeme plachtu. Tluču se do hlavy k čemu asi je mi náhradní list doma ve stodole v Liberci. Na břehu se nám naštěstí podaří vypůjčit si celý kormidlo, jeho list dokonce pasuje do naší knihy. Celá výměna nás ale stojí další dvě rozjížďky, takže po čtvrtečním vzoru vyrážíme na až poslední páteční. Vítr rozhodně neustává. Minutu před startem hledáme nejvýhodnější pozici na čáře, ještě halzujeme s úmyslem vrátit se blíž ke startovní lodi. Odpadáme, přehazuju plachtu, ale proč neostříme!? Ohlížím se, chystám se sakrovat, ale není na koho. Na pozadí startujících fireballů krauluje Klára a výrazem "Hééj počkej na mě!". Mezitím si loď něžně lehá na plachty. Než se mi ji podaří postavit a s celým akváriem se vrátit pro Kláru už ji ke mě táhne jeden z belgických kadetů. Je po startovním znamení a cizí pomoc je nepřípustná. Jedeme na břeh. Skřípu zubama a říkám si, že všechno, co se nám v těchhle podmínkách podaří, je náhoda, co se posere, je zákon. Nejradši bych se hned na pláži zahrabal do písku, ospravedlnitelným důvodem předčasného přistání je přece buď zrušení rozjížďky nebo vlastní smrt...

Sobota Konečně sluníčko! Vítr opět zesílil, stočil se a fouká přímo proti pláži. Čepice na vlnách jsou po celém rybníku. Nevím kolik metrů fouká když pojíždíme před startem, ale přijde mi, že tohle už je fakt moc. Cítím každý šroub v kování vantů, každý žebro v

lodi. Jestli to nepoleví, dneska to rozbijeme. Po startu to možná trochu zeslábne, ale i tak je to nářez. Permanentně se někdo koupe. My naštěstí jenom jednou. Při jednom dojezdu na trojku jen těžko hledáme cestu mezi houfem převrácených kadetů. Ale úžasnej závod! Po druhé rozjížďce posílá komise firebally na břeh. S úlevou, že si odpočineme frčíme s větrem v zádech k pláži. Teď se můžeme v klidu kochat pohledem na fireballa ve skluzu, jedeme čtyři vedle sebe. Krása. Pláž se ale blíží zatraceně rychle a brzdit v tomhle kurzu nejde. Všichni si hledají místo pro přistávací manévr. I my ostříme, vyndavám Kláře pojistku kormidla a když se zvedám ze zadní paluby už jen koutkem oka zahlédnu, převracející se příď Milanosova fireballu těsně u našeho boku. Ještě vteřina a byli jsme vejpůl. Ale než stihnu leknutím polknout, vrhám se dopředu kde se naše příď chystá probořit palubu ležící Černé svini, téměř ji mineme, ale rýha od našeho boku v přídi Svině zůstává. Je nám líto, ale na to jak to mohlo dopadnout... Rozhodně si i diváci na břehu konečně přišli na svý, takový divadlo není každý den. Rozhodnutí zda dnes jet či nejet další rozjížďky nechává hlavní rozhodčí na zástupcích tříd. Nakonec v podvečer odjedeme další dvě rozjížďky.

Mistři v mixech – Slávek s Helčus

Neděle Ráno je hladina jak zrcadlo. Nakonec se vítr přece jen zvedne a my vyrážíme do poslední rozjížďky. Filmový štáb Hop nebo trop, který se celé dny činil (to by vydalo na samostatný článek) si dnes k filmování přizval helikoptéru. Jachtařští dableři herců nastoupili do závodního pole a show mohlo začít. Nám se povedl start a i během celé rozjížďky až do cíle jsme nevypadli z top


19

ten. Nikoli naším úmyslem byl naším nejbližším soupeřem fireball vedený Milanem Hájkem, tedy filmová posádka. Na poslední stoupačce už mne helikoptéra schovaná za plachtou začínala znervózňovat. Když se potom ještě znenadání zvedla a pověsila kousek před nás, proud vzduchu z rotoru se smíchal s přicházejícím stočeným poryvem, Klára v tom kraválu do té změny otočila, bylo vymalováno. Ten nepříjemný pocit, když se z hrazdy hrabete do kopce a ještě vám jde naproti ráhno prostě nemám rád. Ustáli jsme to, ale cvaknout se na vrtulník, o tom jsem fakt ještě neslyšel. Nic víc než těch 13 rozjížděk se nestihlo. Ale stačilo to dokonale. Výsledky jsou ve výsledcích, fotografie ve fotogalerii.

Epilog V devět večer skládám někde u Benešova loď v garáži jejího nového majitele. Pak se zařadím do zácpy před Prahou. Mechanicky přepínám stanice na rádiu a začínám si připouštět existenci světů, kde není jen vítr a plachetnice. Při pohledu do zpětného zrcátka, kde chybí loď, necítím žádnou úlevu, naopak mi začíná být těžko. A z toho mi nepomůže Alanis Morissette ani Pearl Jam...

Měj se dobře Karle...

Minimálně pro zbytek letošní sezony a příští jaro jsem volný, tak...

Vojta Letní vánoční, Plzeň 28. - 29.7.2007

Závod, který od svého vzniku organizuje a řediteluje svým neuvěřitelně energickým způsobem Michal Horák, opravdu málokdo je schopen vymyslet a zařídit tolik zábavy pro druhé, si jistě i díky tomu, získává stále více příznivců – díky!

Letos se kromě tradičních tříd závodu zúčastnila i třída 2,4M, která je mimo jiné vhodná i pro tělesně postižené jachtaře a jistě tak přispěla k jeho atraktivnosti. I když počty lodí nebyly tak oslnivé, závod to byl na konec července velmi povedený a to jak na vodě tak i na břehu (dokonce na obou březích :-) )

S předpovědí Windguru pro oba závodní dny na jihozápadní postupně západní vítr o síle kolem 6 m/s a pod vedením zkušeného mezinárodního rozhodčího Marka Pavlovského se zahájilo sobotní závodění a to na pro Boleváku nezvyklé trati ve tvaru čtverce, jehož čtyři bóje objížděla každá ze zúčastněných tříd (2,4M, Optimist, Evropa, Pirát, Fireball) v pozměněném pořadí. Rozjížďky byly krátké a rychlé, lodě se i přes relativně malou trať potkávaly poměrně málo, jen některým, zvláště Fireballům s tratí trojúhelník, dva karusely a třetí přes čtvrtou bóji do cíle, působila trochu problém s orientací :-). Co se týká průběhu, mohu mluvit jen za Firebally, šlo hlavně o souboj mezi mnou s Jirkou a Zippem s Jéňou. Své soupeře jsme hned od začátku znervózňovali naší neuvěřitelně širokou špičkou made in Mary Kreyson, kterou nový anglický Winder nazvaný Lahůdkovec stěží mohl přehlédnout, a která patří FB 14427, jež jsme si pro tento závod dovolili nasadit a vyladit do špičkové formy. Naše souboje byly tak vyrovnané a na hranici možností, že jsme mnohdy fatálními chybami, včetně divácky velmi atraktivních koupelí (obzvláště ta naše s Jirkou byla super!!!), pouštěli do hry o nejcennější kovy i ostatní papírově nefavorizované teamy.

Nakonec se tedy v sobotu odjelo šest velmi solidních rozjížděk, a přesto, nebo právě proto, že vítr se ne a nechtěl stočit od jihu na slibovaný západ, byly jeho nárazy kolem 7m/s dosti účinné a tak i početné publikum právě probíhající akce na druhé straně rybníka mohlo sledovat naše dovednosti.

Sobotní večírek stál rovněž za to, po celodenním vánočním menu se venku, za tónů živé rockové kapely popíjelo opravdu dobře, mám pocit, že nakonec se snad všechny ty alko-nealko-světlé-tmavé a nevím jaké dobroty, kterými nás zásoboval Vodnář bar s kolegou Bernardem, vypily!

K mému velkému překvapení se všichni zúčastění závodníci (včetně mě) v neděli kolem desáté sešli na startu sedmé rozjížďky za podobných podmínek, snad jen trochu slabšího větru a méně dešťových kapek. Odjely se čtyři plánované rozjížďky, v první jsme Lahůdkovce dostali, v druhých


20

dvou jsme i přes průběžné vedení dojeli druzí, či po chybě na poslední „bílé“ dokonce třetí a náš závěrečný útok na první místo v celkovém pořadí skončil dírou v naší jinak skvěle jedoucí Marii, za kterou jsme sice nemohli, byvše v právu, ale která znamenala nutnost smířit se s druhým místem.

Závod to byl výborný a i když napřesrok nemůžeme zaručit alespoň takovouto kvalitu větru, za kvalitu zábavy bych ruku do ohně již dal, takže se koukejte polepšit ( nejen ) Bólisté :-)

M-kař Cena Domanína, Třeboň 4.-5.8.2007 Na Třeboň jsme přijeli už v pátek, ale

skládání lodí jsme si nechali až na na druhý den. V sobotu ráno jsme si trochu přispali a také jsme se dočkali nějaké té připomínky od Broka. Ale tak to má být, na závody se nejezdíme flákat. Loďky jsme si připravili a bez žádných prudkých pohybů jsme je po nástupu dali na vodu.

Náš premierový výjezd na této vodě se neobešel bez obávaného prohrábnutí dna. První start mi moc nevyšel, ale na jedničce jsme byli celkem vepředu. Tam jsem ovšem opět zaváhal a nechal jsem se nadjet celou skupinou fireballů. Nakonec z toho byla osmička (celkem nás tam bylo 10) a vědět, že to bude na dlouhou dobu náš nejlepší výsledek, tak bych tolik nenadával. Další dvě dopolední rozjížďky se odehrávaly ve stejném duchu ve větru bohatém na změny. Následovala pauzička na oběd.

Odpoledne jsme vyrazili na vodu již znalí zdejších mělčin. I přesto nešlo vše tak hladce, jak jsem očekával. Když jsem se natahoval, že spustím list kormidla pod vodu, loď se naklonila a já okusil hloubku rybníku na vlastní kůži. Další dvě rozjížďky jsem v chladných poryvech závodil s naší ploutví, kdo se zvládne klepat víc. Stejně jako dopoledne jsme převážnou většinu času strávili v soubojích se Slávkem a Honzou Jedličkou. Avšak, když nás Slávek předjel, kamarádsky položil fireballa stěžněm horizontálně, a dal nám půl minuty náskok.

Po pěti rozjížďkách jsme se odebrali na břeh. Někteří fireballisti se vydali na bowling a jiní zase do pivovaru. Já osobně jsem dal přednost spacáku, abych nabral síly na další den.

V neděli to už od rána s větrem vypadalo bídně a když jsme se neoficiálním průzkumem dozvěděli, že je nás už jen polovina ochotná čekat na výjezd, klesla morálka natolik, že jsme nečekali ani do jedné hodiny, jak bylo původně v plánu.

Kuba

Modrý hrozen, Mlýny 15.-16.9.2007 Aspoň obrázkově – Kubas testoval nové

Speedy a přestože jsem po sobotě nepatrně vedl, v neděli to vzal do svých rukou.


21

Já jsem zase studoval svoje dno, zatímco Milda plaval. Oba patrně z nedostatku jiné činnosti. Na bedně nás po drtivém závěru doplnili Lahůdkovci – Zipp s Jéňou.

Takže skoro klasika

Řáno .

Brno – Poslední vítr 22.-23.9.2006 V pátek 21.9. mě nabral Slávek na

Pražského povstání a po ne zrovna přesvědčivém ujištění, že je Drakouš po obědě, tudíž mám velkou šanci na Brno dorazit, jsme vyrazili. Naštěstí byl zmíněný psík (zatím) hodný a tak jsem vskutku v Brně vystoupil a nemusel kontrolovat, jestli některá má část nezůstala se psem ve voze. Tímto se Vomáčkům omlouvám za mou počáteční skepsi...

Večer jsem poseděl ještě chvíli v klubu, ale jako poslušný kosatníček jsem v 11 hodin musel jít spát. Tak jsem si v autě vyzvedl věci, čehož samozřejmě využil Drako a vyrazil na obhlídku Brna. Po deseti minutách neúspěšného hledání psa jsem to vzdal, a přizval si na pomoc Helču. Ta mi celkem klidně řekla, že se Drakouš vrátí a poslala mě spát.

V sobotu ráno jsem zjistil, že se Drakouš vrátil a ani nebyl od krve a že pouze vystrašil paní správcovou, takže Vomáčkovi nemohli spát tam, kde si to vyhlídli...

Kolem 13 hodiny jsme už kroužili na přehradě a před námi ležel nelehký úkol: Zajet Slávka o 2 body. Celý den jsme navzájem šli po krku jak hladoví žraloci a všechno to trápení bylo vlastně na h...

neboť po 5 kouskách ve větru kolem 3 metrů za sekundu jsme byli se Slávou na shodu. Je pravda, že kdybychom ve třetí rozjížďce odčinili, řekněme ne zrovna férový obrat kolem bójky, který se příliš nelíbil Martinovi, tak jsme na tom mohli být líp. Asi jsme počítali s tím, že Martin to nebude brát vážně, ale jeho suché konstatování, určené cílové komisi: "Rád bych oznámil protest na loď 14084" nás donutil nechat si zapsat zkratku anglického letectva (RAF pro neznalce). Vše tedy záleželo na neděli a předpověď byla mizerná...

Zato večerní procházka po břehu a pobřežních hospůdkách mizerná nebyla. Nejdříve malá zastávka na Svijany a pak trvalejší ukotvení v podniku oplývajícím plzeňskou pípou a místním umělcem, který atmosféru podbarvoval svým zpěvem a hrou na kytaru a harmoniku. My mladší (já, kadeťáci a dokonce Kuba, kterého jsme spojenými silami vytáhli do hospody) jsme odešli celkem brzo, takže jsme po ránu byli celkem svěží. To se ovšem nedá říct o Milanosovi, který se až moc zblízka seznamoval s brněnským asfaltem. Výkřiky jako: "Kdo ti dal přes hubu", nebo "Ty si spadnul z motorky" byly časté a samotný Milanos se netvářil příliš šťastně. Jeho úsměv se stal ještě kyselejším, když komise nekompromisně poslala nás závodníky na vodu. Ve větru od 0 (nejčastější) po 5 metrů to jachting připomínalo jen zdálky a spíš to vypadalo jako mistrovství světa ve klení a vymýšlení sprostých slov. Ujeli jsme 1 rozjížďku, ale rád bych podotkl, že to byla nejvíc infarktová rozjížďka mého života. Pořadí se nekontrolovaně měnilo od startu až do cíle. Nakonec jsme byli druzí a kdyby Řáno "netrefil cíl", tak bychom byli druzí i celkově a třetí v malém poháru, leč jachting není týmový sport a tak jsme brali "až" třetí místo, což ale není tak zlé na začátečníky...

Brněnské závody vždy mají zvláštní kouzlo (netvrdím, že dobré) kvůli kterému sem vždycky jezdím, ač většinou cestou domů nadávám sám sobě do nepoučitelných pitomců...

Vojta Lambl


22

Společenská rubrika Jako v letech předchozích, o náplň

kulturní rubriky se stará hlavně pan Pavel. Koutek poezie je letos doplněn o malý

společenský kvíz…

Přátelé stárnou Jen co dopili jsme čtyři rundy Ke stolu sedly tři .….* Dvě z nich by šly i ve dne My však nedali jsme ani jedné

P.W. Lahvan * Doplňte část lidského těla. Když odeberete jedno písmenko, dostanete druh zvířete. Nápověda: Dlaň to není.

Po loňské svatbě přišel na svět i malý Adames – jak vidno rovnou s vlastním názorem na věc. Možná budoucí premier ?

Petr Jareš – neodmyslitelná ikona závodů na Bezdrevu. Kolika z nás už zmaloval zadek?

Místo abychom zůstali v teplé Itálii a užívali si tepla, …

… probírali teorii, …

… vyrazili jsme do hor, napřed slunečných (Paso di Tonale) a posléze i ledových.


23

Inzerce

Chybí Vám něco před sezónou? Potřebujete nové plachty? Zapomněli jste vyměnit ochozenou klemu nebo máte z kladky kuličkový zásek? Obraťte se na Vašeho zástupce firmy Pinnell & Bax a přenechte Vaše starosti jemu. Kompletní sortiment za stejné ceny s rozumně řešenou dopravou. Fireballistické plachty skladem. Zásoba zlevněných plachet z druhé ruky. Více info na www.4sail.cz/pinbax nebo zavolejte Tomáše Musila na 606 458 852.

http://www.4sail.cz/pinbax


24

Výsledky Poháru 2007 Poř Posádka Mlýny 1 Nechra KrálŠu MČR Mlýny 2 Body

1. Kubový Martin Roček Roman 1 1 2 4* 1 5

2. Kořan Petr Kvasník Milan 2 2 3* 3 2 9

3. Verner Jaroslav Fanta Miroslav DNC* 4 5 2 9 20

4. Čechura Jiří Will Jan 3 9* 6 9 3 21

5. Průcha Saša Beneš Vlastimil 4 10* 7 8 4 23

6. Myslík Vladimír Parůžek Zdeněk DNC* 8 4 6 5 23

7. Mudra Martin Martan Jiří 6 DNC* 8 5 6 25

8. Svoboda Jiří Šára Michal 14 3 9 7 DNC* 33

9. Krátký Jan Krátký Ondřej 8 7 13 20* 7 35

10. Jeništa Milan Nápravník Jakub 7 19* 11 10 12 40

11. Vomáčko Ladislav Vomáčková Helena 11 11 15 11 DNC* 48

12. Šupolík Petr Jedlička Jan 15 13 14 12 19* 54

13. Daniel Jakub Lambl Vojtěch 17 20* 16 15 8 56

14. Nápravníková Barbora Burdová Michaela 16 15 17* 14 13 58

15. Juppé Michal Skalka Michal 13 16 20 DNC* 10 59

16. Skořepová Eva Tkadlec Viktor 5 6 24 27 DNC* 62

17. Hostinský Petr Janů Michal 20 DNC* 12 17 15 64

18. Vašík Martin Nováková Ludmila 10 DNC* 19 21 18 68

19. Pešta Roman Cikrt Tomáš 9 12 18 DNC* DNC 77

20. Musil Tomáš Winkler Pavel DNC* DNC 1 1 DNC 78

21. Šnajdr Milan Šnajdr Matěj 18 14 22 25 DNC* 79

22. Piherová Vlasta Mika Radek DNC* 18 26 29 11 84

23. Smetana Karel Smetana Matěj DNC* 17 21 22 DNC 98

24. Peterka Miroslav Pomykáček Martin DNC* DNC 10 13 DNC 99

25. Juřinová Petra Bidlová Jitka 12 DNC* DNC DNC 14 102

26. Fiala Michal 21 DNC* 23 26 DNC 108


25

Schejbal Jiří

27. Šindýlek Jiří Šindýlek Michal 19 21 DNC* DNC DNC 116

28. Kýhos Karel Rokusek Jaromír DNC* 5 DNC DNC DNC 119

29. Hájek Milan Schwarzová Markéta DNC* DNC 25 24 DNC 125

30. Ročková Alena Hůlová Hana DNC* DNC DNC DNC 16 130

31. Licek Jiří Procházka Radek DNC* DNC DNC DNC 17 131

32. Janderová Klára Šrut Vojtěch DNC* DNC DNC 19 DNC 133

33. Tichý Aleš Tichá Gabriela DNC* DNC DNC DNC 20 134

34. Nováková Alexandra Šrut Vojtěch DNC* 22 DNC DNC DNC 136

35. Musil Vojtěch Janů Michal DNC* 23 DNC DNC DNC 137

36. Šára Marek Pikora Antonín DNC* DNC 27 DNC DNC 141

37. Markovičová Eva Sotona Adam DNC* DNC DNC 28 DNC 142

Fakt bych vám chtěl poděkovat ještě s odstupem pěti let. To, co jsem od vás dostal, nemá obdobu. Děkuju …


26

Prezidentský pohár 2007 Poř Posádka Plzeň Mácháč Orlík Třeboň Brno Body

1. Kořan Petr Kvasník Milan 1 2 3 DNC* 1 7

2. Jeništa Milan Jedlička Jan 5 DNC* 5 4 2 16

3. Vomáčko Ladislav Vomáčková Helena 6 6 6 9* 4 22

4. Daniel Jakub Lambl Vojtěch 8 4 10* 8 3 23

5. Šupolík Petr Jedlička Jan 10 5 7 DNC* DNC 50

6. Skořepová Eva Roček Roman DNC* DNC 2 1 DNC 59

7. Verner Jaroslav Roček Roman DNC* DNC 1 2 DNC 59

8. Čechura Jiří Will Jan 3 DNC* DNC 3 DNC 62

9. Vašík Martin Nováková Ludmila 4 DNC* DNC DNC 5 65

10. Ročková Alena Čermáková Eva DNC* 3 DNC 7 DNC 66

11. Krátký Jan Kratký Ondřej 7 DNC* DNC 5 DNC 68

12. Juppé Michal Skalka Michal DNC* DNC 9 DNC 7 72

13. Hostinský Petr Janů Michal DNC* 8 12 DNC DNC 76

14. Nápravníková Barbora Burdová Michaela 9 DNC* 11 DNC DNC 76

15. Šára Marek Pikora Antonín 14 7 DNC* DNC DNC 77

16. Kubový Martin Roček Roman DNC* 1 DNC DNC DNC 85

17. Mudra Martin Martan Jiří 2 DNC* DNC DNC DNC 86

18. Kýhos Karel Rokusek Jaromír DNC* DNC 4 DNC DNC 88

19. Bidlová Jitka Vašík Roman DNC* DNC DNC DNC 6 90

20. Piherová Vlasta Mika Radek DNC* DNC DNC 6 DNC 90

21. Fiala Michal Schejbal Jiří DNC* DNC DNC DNC 8 92

22. Svoboda Jiří Proček Jan DNC* DNC 8 DNC DNC 92

23. Jedlička Jan Škoda Jan DNC* DNC DNC 10 DNC 94

24. Černý Michal Škoda Jan 11 DNC* DNC DNC DNC 95

25. Šnajdr Milan Šnajdr Matěj 12 DNC* DNC DNC DNC 96

26. Bícha Václav DNC* DNC 13 DNC DNC 97


27

Papenbrock Simona

27. Klimeš Ondřej Mudra Zbyněk 13 DNC* DNC DNC DNC 97


28

Adresář těch, co za to můžou Předseda / Editor Petr Kořan telefon domů +420 315 684232 Za Jednotou 935/9 práce/fax +420 315 683187 Neratovice mobil +420 602 234475 277 11 e-mail [email protected] [email protected] Místopředseda (Morava) Jan Buchta telefon domů +420 5 46210706 U Skalky 34 práce Brno mobil +420 603 949107 616 00 e-mail [email protected] Sekretář Tomáš Musil telefon domů +420 2 72739421 Chrudimská 6 práce Praha 3 mobil +420 606 458852 130 00 e-mail [email protected] Pokladník Tomáš Cikrt telefon domů +420 2 71745281 K Botiči 2 práce +420 2 6837407 Praha 10 mobil +420 777112270 101 00 e-mail [email protected] Hlavní měřič a evidence lodí Ing. Michal Jukl telefon domů +420 19 48304 Slovanská 81 práce +420 37 7042426 Plzeň mobil 301 51 e-mail [email protected]

A pokud byste potřebovali něco na Svazu : Český svaz jachtingu Sekretariát telefon/fax +420 2 20513656 Atletická 100/2, PS 40 Praha 6 - Strahov 160 17 e-mail [email protected] Internetová stránka http://www.yachting.cz/fireball

mailto:[email protected]






http://www.yachting.cz/fireball

Český Fireball 2007 - yachting.czce vejpůl, to mě ani ve snu nenapadlo. Mimochodem je to takovej...

Documents

Transcript of Český Fireball 2007 - yachting.czce vejpůl, to mě ani ve snu nenapadlo. Mimochodem je to takovej...