Počínaje 18. stoletím, kdy habsburské impé‑rium získalo velmocenský status, se na jed‑nom jeho konci začaly díky ekonomické vy‑spělosti dostávat do popředí dění české země a na opačné části říše se klíčovým mís‑tem postupně stával Terst a severní Jadran. Kniha Češi a Slováci na Jadranu se proto vě‑nuje oběma zmíněným oblastem, které se do konce první světové války nacházely ve spo‑lečném státě, Terst s Rakouským Přímořím a české země dokonce v téže, cislajtánské po‑lovině monarchie. Studie začíná přiblížením kontaktů v 19. století, které byly od r. 1848 mi‑mořádně intenzivní. Habsburské období dalo zkrátka vzniknout významným vazbám, jež měly pokračování i v době pozdější. Po první světové válce se takzvané následnické státy habsburské říše staly tvůrci nového pováleč‑ného pořádku. S koncem habsburské mo‑narchie ale skončilo také soužití mnoha ná‑rodů ve společné státní struktuře. Jak se tento krach institucionálních rámců odrazil ve vzá‑jemných vztazích? Jak se dále rozvíjely kon‑takty (politické, hospodářské, kulturní) mezi novými subjekty, které byly koncipovány jako národní státy? Právě odpovědi na tyto otázky a analýza vztahů v letech 1848−1948 mezi úze‑mími, jež po staletí tvořila jednu státní struk‑turu, jsou hlavním tématem knihy.

ČE

ši

a S

lo

vá

ci

na

Ja

dr

an

u

B

oru

t K

labj

an

ISBN 978-80-7308-470-7

ČEŠI A SLOVÁCI

NA JADRANU

Vztahy s Terstem

a severním Jadranem

v letech 1848–1948

Borut Klabjan

Dr. Borut Klabjan (* 1976) je terstský historik a vědecký pracovník Vědecko ‑výzkumného centra Přímořské univerzity ve slovinském Kopru, kde rovněž přednáší na fakultě huma‑nitních věd. Je absolventem oboru historie na Univezitě v Terstu a disertační práci obhájil na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani. Absolvoval studijní pobyty a výzkumné akti‑vity v České republice, na Slovensku, v Itálii, Rusku, Spojených státech amerických a v Ně‑mecku. Zabývá se studiem politických, di‑plomatických a kulturních dějin střední a východní Evropy 19. a 20. století, zejména pak problematikou příhraničních území jako např. severního Jadranu a města Terstu či České republiky a Slovenska. V rámci své výz‑kumné činnosti se rovněž zaměřuje na otázky menšin a nacionalismu z transnacionální a komparativní perspektivy. Je autorem jedné monografie, redaktorem a spoluautorem čtyř sborníků a četných článků. Jeho studie byly uveřejněny ve vědeckých časopisech Annales, Acta Historiae, Austrian History Yearbook, Qu-alestoria, Historický časopis, Slovanský přehled, Zgodovinski časopis. Je rovněž pravidelným účastníkem mezinárodních vědeckých sym‑pozií, uspořádal několik mezinárodních kon‑ferencí a je spoluřešitelem několika státních i mezinárodních výzkumných projektů v oboru soudobé dějiny.

filozofická fakulta univerzity karlovy, 2014

ČEŠI A SLOVÁCI

NA JADRANU

Vztahy s Terstem

a severním Jadranem

v letech 1848–1948

Borut Klabjan

Ze slovinštiny přeložila Jana Špirudová

Recenzovalidoc. PhDr. Jan Pelikán, CSc.PhDr. Dagmar Hájková, Ph.D.

© Borut Klabjan, 2014© Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2014

Všechna práva vyhrazenaISBN 978-80-7308-470-7

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Klabjan, BorutČeši a Slováci na Jadranu: vztahy s Terstem a severním Jadranem v letech 1848–1948 / Borut Klabjan; [ze slovinštiny přeložila Jana Špirudová]. – Vyd. 1. – Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2014. – 240 s. – (Fontes ; sv. 13)Anglické resuméISBN 978-80-7308-470-7

(= 162.3) * (= 162.4) * 327 * 94(450) * (437) * (497.1)– Češi – Itálie – 1918–1948– Slováci – Itálie – 1918–1948– Češi – Jaderské moře (oblast) – 1848–1948– Slováci – Jaderské moře (oblast) – 1848–1948– Československo – zahraniční vztahy – 1918–1948– Terst (Itálie) – dějiny – 1848–1948–monografie

94(4) – Dějiny Evropy [8]

Obsah

Předmluva 7

Úvod 9

Český podíl na rozmachu Terstu v době před první světovou válkou 19

T. G. Masaryk. Boj o samostatné Československo a otázka Terstu a severovýchodního Jadranu na pařížské mírové konferenci 51

Česká a slovenská přítomnost v Terstu a Julské Krajině po první světové válce 90

Hospodářská role Terstu a kontakty s Československem v období mezi první a druhou světovou válkou 128

Československo a otázka menšin v Julské Krajině v období mezi první a druhou světovou válkou 148

Československo a terstská otázka po druhé světové válce 186

Závěr 201

Prameny a literatura 208

Jmenný rejstřík 227

Resumé / Summary 237

Nevím proč, ale jisto je,že jsem za dvojího svého pobytu v Terstubyl hned po několika minutách jako doma.

Jan Neruda1

Mitjovi a Vasjovi

1 NERUDA, Jan, Obrazy z ciziny, Praha, Československý spisovatel 1950, s. 241. Zápis z roku 1868, kdy Ne-ruda navštívil Terst.

7

Předmluva

V úvodu kniha přibližuje epochu, kdy obě území, o nichž zde bude pojednáno, tedy Terst a severní Jadran na straně jedné a Českoslo‑vensko na straně druhé, byla součástí habsburské říše, a končí ob‑dobím, kdy na straně jedné existovalo Svobodné město Terst, roz‑dělené na anglo ‑americkou a jugoslávskou zónu, a na straně druhé Československá republika. Existence těchto útvarů je dnes již minu‑lostí, co však zůstává, jsou stopy po někdejších vzájemných stycích a především pak vazby mezi těmi, kteří byli v jejich rámci propojeni.

V době svého studia na Univerzitě v Terstu jsem v roce 1999, vlastně spíše náhodou, získal stipendium ke studiu slovenštiny v Ko‑šicích, a poté jsem měl možnost strávit jeden semestr v Bratislavě. Nabyté zkušenosti poskytly základ mé diplomové práci o vlivu a ohlasu italského fašismu na Slovensku a rovněž podnítily můj zájem o příběh, který mě inspiroval k napsání této knihy. Zájem vyvolal další bádání, takže jsem při dalších studijních cestách do Bratislavy a Olomouce doplňoval podklady o nová dosud neobje‑vená fakta a posléze jsem téma podrobněji rozpracoval při pobytu v Praze. V archivech jsem objevil doslova „zlatý důl“. Získaný ma‑teriál mi umožnil důkladněji prozkoumat mnohostranné a mnoho‑vrstevnaté vazby mezi Terstem a jeho širším okolím a územím, které se po první světové válce jako celek stalo československým státem. Disertační práce, jež z mého výzkumu vzešla, byla krátce nato vy‑dána slovinsky a nyní se Vám dostává do rukou v češtině. Nejde však o doslovný překlad. V některých částech jsem vynechal informace, jež pro čtenáře znalého českých reálií, s povědomím o základních obrysech českých a československých dějin nejsou potřebné, stejně jako některé méně čtivé úseky textu, které nutně tvoří součást kaž ‑ dé disertační práce. Jinde jsem text naopak doplnil o nová zjištění, která součástí slovinského vydání ve své době být nemohla. Přede‑vším v poslední kapitole pojednávající o postoji Československa k tzv. Terstské otázce v prvních, značně emotivních letech studené války a také jinde v textu jsem se pokusil informace rozšířit a výklad opřít o poznatky, jež přinesly nové knižní edice i má další bádání.

8

Jakýkoliv výzkum by nebyl možný – respektive byl by o mnohá zjištění chudší – bez odborné pomoci pracovníků jednotlivých ar‑chivů v Praze a Terstu a mnoha knihoven, které jsem během let příprav své publikace navštívil. Její vydání velkorysým příspěvkem umožnila Agentura pro výzkum Republiky Slovinsko a do tisku ji laskavě přijalo Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Recenzenty publikace se stali Dagmar Hájková a Jan Peli‑kán, jemuž jsem, stejně jako Ondřeji Vojtěchovskému, díky našim společným projektům (které vedly k mým pravidelným návštěvám pražských knihoven a archivů), vděčen za zprostředkování textu ga‑rantovi ediční řady Fontes Vydavatelství FF UK Martinu Kovářovi. O překlad se postarala Jana Špirudová. Všem zde uvedeným a všem dalším, kteří mě jakkoliv doprovázeli na několikaleté cestě akade‑mického i neakademického hledání, vyjadřuji hlubokou úctu a dík za trpělivost.

9

Úvod

Jen obtížně, pokud vůbec je něco takového možné, bychom hle‑dali první kontakty a propojení severního Jadranu s oblastí, jež byla ve středu Evropy jakýmsi jeho zázemím. Rozhodně by to zna‑menalo sáhnout hlouběji do historie, třebaže se v dobách starších o tuto část kontinentu zajímal málokdo. Vzhledem ke svému okrajo‑vému či napůl okrajovému postavení, nejen z hlediska zeměpisného, jak uvádí Wandycz,2 když vymezuje polohu Střední Evropy, hrál tzv. podunajsko ‑balkánský prostor, byť se nejednou dostal do po‑předí evropského dění, jen zřídka roli aktivního subjektu. Ačkoliv je mezi jednotlivými regiony možné najít nezanedbatelné rozdíly, větší zájem o „středozem“, rozkládající se mezi rozlehlým ruským prosto‑rem na straně jedné a německo ‑italským na straně druhé, začal být zjevný teprve tehdy, když dichotomii sever/jih nahradilo v Evropě vymezování Východu a Západu.3

Toto území bylo, rozhodně v období od počátku století, bez ohledu na např. Naumannovu německou Mitteleuropu a Masarykovu slovanskou Novou Evropu, předmětem mnoha konceptů a interpreta‑cí.4 Již zmíněné představují pouze dva příklady, byť rozhodně nejzná‑mější a nejvýznamnější, které se jako řešení nabízely v letech, kdy vše nasvědčovalo tomu, že v Evropě po skončených bojích první světové války nastanou zásadní změny. Střed kontinentu se tehdy jevil jako ta‑bula rasa a jeho obrysy bylo třeba znovu načrtnout.5 Nebyl zde prostor pro vzájemně slučitelné ideje, a ačkoliv se mnoho takových objevilo během druhé světové války, pozdější bipolární uspořádání Evropy změně stavu věcí zabránilo. Idea znovu přišla na pořad dne teprve

2 WANDYCZ, Piotr, Il prezzo della libertà. Storia dell’Europa centro ‑orientale dal Medioevo a oggi, Bologna, Il Mulino 2001, s. 16.3 WOLFF, Larry, Inventing Eastern Europe, Stanford, Stanford University Press 1994.4 Viz BEREND, Ivan T., „What is Central and Eastern Europe?“, in: European Journal of Social Theory 8, 2005, č. 4, s. 401–416. Srovnej KOVTUN, Jiří, „Kniha s osudem: Masarykova Nová Evropa“, in: Masarykův sborník IX, Praha, Ústav T. G. Masaryka, 1997, s. 103–110.5 HOBSBAWM, Eric, Čas skrajnosti. Svetovna zgodovina 1914–1991, Ljubljana, Znanstveno in publicistič-no središče 2000, s. 30.

10 úvod

v osmdesátých letech. Jejími zastánci byli především polští, čeští a ma‑ďarští intelektuálové. Ti zdůrazňováním svého středoevropanství pro‑sazovali koncepty, které měly v daném okamžiku silný politický náboj, neboť stavěly na hlavu uspořádání do bloků po Jaltské konferenci.6 Signalizovaly změny, které se po pádu železné opony a při nových evropských integračních procesech zdály být na dosah ruky, i když ve skutečnosti jsou v procesu vývoje dosud. Rozšiřování Evropské unie směrem na východ a jihovýchod je totiž, nahlížíme ‑li na ně z širšího časového hlediska, možné chápat jako integrální součást územních změn vyvolaných první světovou válkou. Doba po prvním světovém válečném konfliktu tedy přinesla proměny, které se týkaly jak prosto‑rového uspořádání států, tak jejich politicko ‑ideologické podstaty.

Ačkoliv geopolitická struktura a uspořádání oblasti v rámci vel‑mocenských struktur byly poznamenány krizí už v Napoleonově době, proces zásadní transformace se začal jasně projevovat přede‑vším po rozpadu velkých říší. Tato událost na straně jedné zname‑nala rozpad osy, na níž spočívalo dosavadní rozdělení mezinárodních poměrů, na straně druhé byla počátkem dlouhodobějšího procesu, v jehož rámci se hranice států uprostřed Evropy ve 20. století měnily častěji než kdykoliv předtím.

Zásah, který první světová válka a především její následky zna‑menaly ve středoevropském prostoru, byl epochálního významu. Záměr federalizace nikdy nepřesáhl fázi plánování a toto území se jasně rozdělilo.7 Vznikly nové státní celky nebo se části někdejších států připojily k již existujícím. Takzvané následnické státy habsbur‑ské říše se navzdory kontrole velmocí staly tvůrci nového pořádku. Právě změněné vztahy mezi oblastmi, které po staletí utvářely jednu státní strukturu a byly vzájemně propojeny sítí významných vazeb, jsou hlavním tématem této knihy.

6 VODOPIVEC, Peter (ed.), „Srednja Evropa je, Srednje Evrope ni“, in: Srednja Evropa, Ljubljana, Mladin-ska knjiga 1991, s. 10. Významný byl dotaz britského historika Ashe, který se v osmdesátých letech zeptal, zda střední Evropa existuje. ASH, Timothy G., „Does Central Europe exist?“, in: New York Review of Books, 33, 15, 9. 10. 1986.7 DEÁK, István, „The Habsburg Empire“, in: BARKEY, Karen − HAGEN, Mark von (eds.), After Empire. Multi‑ethnic Societies and Nation ‑Building. The Soviet Union and the Russian, Ottoman, and Habsburg Empires. Boulder, Westview Press 1997, s. 129.

11

V době, kdy habsburské impérium získalo velmocenský status, se na jednom jeho konci díky ekonomické vyspělosti začaly postupně dostávat do popředí dění české země. Jak soudí Berend, bylo to jediné území ve střední a východní Evropě, kde byla strukturální modernizace úspěšná.8 Na opačné části habsburské říše pak po zá‑niku benátského Mare nostrum nabýval nových dimenzí jadranský prostor, v jehož rámci se změnilo postavení nejsevernější části, která měla nejblíže k centrálním oblastem státu a zemím, jež se průmys‑lově nejrychleji rozvíjely. Klíčovým místem se postupně stával Terst. Právě od té doby se datuje historie významných kontaktů, na nichž město vystavělo svou slávu, jelikož v období habsburského vládnutí stejně jako v době pozdější vtiskly jeho osudy pečeť veškerému poli‑tickému dění na území severovýchodního Jadranu.9

Předkládaná kniha se věnuje dvěma oblastem, které se do konce první světové války nacházely ve společném státě, Terst s Rakous‑kým přímořím a české země dokonce v téže, cislajtánské polovině monarchie. Výklad proto začíná přiblížením kontaktů mezi Terstem a českým prostorem v 19. století, které byly od r. 1848 mimořádně intenzivní. Pokud bychom je takto nepopsali, tedy nepovšimli si vzájemných styků v delším časovém rozpětí, bylo by naše chápání tématu, konkrétně pokud jde o období po první světové válce, jež představuje větší část knihy, nutně pouze parciální. Vztahy, které jsou charakteristické pro období po roce 1918, totiž vyplývají ze vzá‑jemných styků v minulých desetiletích, kdy byl Terst důležitým pi‑lířem habsburské monarchie. Za zmínku zde stojí především osudy významných jednotlivců, mezi nimiž je třeba zmínit Josefa Ressla, vynálezce narozeného v Čechách, který se právě díky Jadranu a pa‑tentu na lodní šroub vepsal zlatým písmem do dějin světové ná‑mořní přepravy. Ačkoliv analýza nejde retrospektivně až do dob Resslových, tedy do počátku 19. století, je jeho případ důležitý, ne‑

8 BEREND, Ivan T., Decades of Crisis. Central and Eastern Europe before World War II, Los Angeles -London, University of California Press 1998, s. 20.9 Před první světovou válkou byl Terst s okolím součástí tzv. Rakouského přímoří. Po rozpadu Rakouska -Uher-ska bylo území přejmenováno na Venezia Giulia a později, v době německého obsazení za druhé světové války, na Adriatisches Küstenland. Po válce do roku 1954 se oblast nazývala Svobodné území Terst. Dnes je prostor se-verního Jadranu rozdělen mezi Itálii, Slovinsko a Chorvatsko.

12 úvod

boť dokumentuje blízkost, komplementárnost a občas dokonce vzá‑jemnou sounáležitost lidí pocházejících z území, která tehdy byla součástí jednoho státního útvaru.10 Mnozí Češi si Terst a jiné přímoř‑ské oblasti zvolili za svůj druhý domov. Tak se například na sklonku 19. století českým rodičům v Terstu narodil i Robert Hlavatý, který se později zapsal do historie slovinského lékařství a malířství.11

Habsburské období dalo zkrátka vzniknout významným vaz‑bám, které měly pokračování v době pozdější. Zřejmým dokladem toho je také osud terstského spisovatele Gianiho Stuparicha, který v předválečných letech navštěvoval pražskou univerzitu a v předve‑čer vyhlášení války Rakousku ‑Uhersku ze strany Itálie, na jaře 1915, napsal knihu o českých dějinách La nazione czeca.12 Šlo o jeden z prv‑ních textů, jejichž prostřednictvím se italský čtenář mohl seznámit s českým prostředím. Ačkoliv jeho působení v poválečné Praze, kde se stal lektorem na univerzitě, nemělo dlouhého trvání, je právě Stu‑parich jedním ze symbolických spojovacích článků mezi Terstem a českými zeměmi v době poválečné.13

Četná díla přinášejí popis jednotlivých etnických, náboženských a jiných skupin, jež byly součástí pestré terstské mozaiky, avšak to, jakou roli hrála v každodenním životě Terstu česká komunita, dosud náležitě popsáno nebylo. Proto jsem se na základě archivního mate‑riálu, který je z převážné části využit poprvé, a na základě srovnání

10 Josef Ressel se narodil roku 1793 v Chrudimi. Otec byl Němec, matka Češka a on sám vyrůstal, studoval a pracoval v Lublani, v Motovunu v Istrii, v Terstu a na dalších místech. Bruckmüller ve své rozpravě přišel s tvr-zením, že Ressla je možné považovat za reprezentanta společné středoevropské paměti. Zároveň je třeba zmí-nit také připomínku Nancy Wingfield, která soudí, že v Resslově případě je na místě se snažit vidět několik pa-ralelních dimenzí společné paměti, kde jednotliviny nemohou být od sebe oddělovány. BRUCKMÜLLER, Er-nest, „Josef Ressel: Ein gemeinsamer ‚lieu de mémoire‘ Zentraleuropas?“, in: LE RIDER, Jacques – CSÁKY, Mo-ritz – SOMMER, Monika (hrsg.), Transnationale Gedächtnisorte in Zentraleuropa, Innsbruck – Wien – Mün-chen – Bozen, Studienverlag 2002, s. 99–107. Nancy Wingfield recenzi sborníku zveřejnila na: http://www.hnet.org/reviews.11 František Hlavatý se z Prahy přestěhoval do Terstu, kde se oženil s Marií Barešovou z Českých Budějovic. Roku 1897 se jim narodil jejich první syn Robert. RENER, Milko, „Robert Hlavaty“, in: Robert Hlavaty, Trst, ZTT 1977, s. 10.12 STUPARICH, Giani, La nazione czeca, Catania, F. Battiato 1915.13 SENARDI, Fulvio, Il Giovane Stuparich: Trieste, Praga, Firenze, le trincee del Carso, Trieste, Il ramo d‘oro 2007.

13

s dosavadními studiemi pokusil vytvořit první nástin spojení Terstu a severovýchodního Jadranu na jedné a českých zemí na druhé straně.

Kapitola o české přítomnosti v Terstu před první světovou válkou je minimem nutným k pochopení událostí pozdějšího období, pro‑tože komplexní výzkum zapojení české komunity do heterogenní tkáně mnohonárodnostního Terstu by vyžadoval koncepčně a me‑todologicky více rozvětvenou studii, uskutečněnou v rámci širšího srovnávacího rámce. Dosud byly k dispozici pouze jednotlivé frag‑menty, které badatelé získali především v terstském státním archivu. Krokem vpřed se v tomto směru stal objev osobního archivu Odona Páry v Archivu Národního muzea v Praze. Párova osobní pozůsta‑lost, která šťastnou náhodou nebyla zničena při záplavách, jež po‑škodily archivní sklady v Terezíně, a kterou Národnímu muzeu pře‑dali pozůstalí po jeho smrti, obsahuje desítky kartonů. V nich lze nalézt, navzdory tomu, že materiály nejsou dosud zkatalogizovány, množství nových údajů o dění v Terstu a Přímoří.

Studie se období před první světovou válkou věnuje pouze ve své první části, jinak spíše analyzuje dobu po rozpadu společného státu. Středoevropská nová Evropa po několikaletém období válečných bojů nabyla jiného uspořádání a mezi novými státními subjekty, které uvnitř kontinentu vznikly, bylo Československo nepochybně jedním z nejvýznamnějších. S prezidentem Tomášem G. Masarykem a ministrem zahraničí Edvardem Benešem v čele bylo v politické, diplomatické i hospodářské oblasti důležitou silou v rámci násled‑nických států a v krátké době se mu podařilo vybojovat si čelní po‑stavení mezi takzvanými menšími velmocemi. Právě způsob, jakým svého postavení využilo při styku s prostorem severního Jadranu, je předmětem analýzy v dalších kapitolách. Východiskem bádání bude otázka, jak si Terst a širší přímořský region na straně jedné a území spojená do Československé republiky na straně druhé počínaly ve zcela proměněné situaci. Nepochybně platí tvrzení, že po první svě‑tové válce došlo k přerušení politických vazeb mezi Terstem a jeho širším podunajsko ‑balkánským zázemím, přesto však označit za pří‑činu konce prosperity Terstu výlučně rozdělení střední Evropy a „ví‑tězící nacionalistická hnutí“, jak tvrdí Angelo Ara a Claudio Mag‑ris ve své knize o identitě Terstu, se zdá být příliš zjednodušeným

237

Resumé / Summary

Even if frequent contacts between the Czech Lands and the Northern Adriatic area could be found since the beginning of the 18th century, relations between the two regions acquired new dimensions in the 19th Century. It is in this period Trieste transfigured from an insignificant small town into a multiethnic city of European importance. In the Austro ‑Hungarian Empire, it was fourth in size only to Vienna, Budapest, and Prague, and the monarchy’s most important port. Good economic prospects led to a rapid increase in population, turning the city into a confluence of languages, customs, religions, and cultures. Czech immigration to the city was stimulated by the economic rise of Trieste. Although they couldn’t be compared with other, larger communities in the Triestine ethnic and religious mosaic of the Habsburg period, they were important enough to participate in the social life of the city. Among the first were Czech investors, attracted to the booming port that had, for the Bohemian industries, become a viable alternative to the ports of northern Germany. In 1909 was established what was to become the major Czech cultural society in Trieste, the Česká beseda v Terstu (Czech Club in Trieste), on the initiative of the Vice Director of the Trieste branch of the Ústřední banka českých spořitelen, Václav Hrabánek. The society organized lectures, concerts, theatre performances, festivities, excursions and a choir; its headquarters were at the Triestine Narodni dom. This society made the Czechs in Trieste an integral part of the establishing Slavic bourgeoisie, which gradually gained economic independence, establishing solid grounds for their sociopolitical activities.

After Italy’s entry into the First World War in May 1915, the vicinity of the Austrian ‑Italian border turned almost the entire region into a battlefield or the hinterland of the so ‑called Isonzo front, one of the major fronts of the war. Many Czech families fled to the interior of the monarchy; others were sent to the front. What were the destinies of other Czechs after the end of the war?

Czech and Slovak soldiers proved to be an active factor in the local events even in the last months before the disintegration of the

238 resumé / summary

Empire. Already during the last months of the war, the emerging Czechoslovak state had taken economic ‑political provisions with regard to its southern outlet to the sea: It established the Československý námořní výbor v Terstu (Czechoslovak Maritime Committee) and the Československý národní výbor v Terstu (Czechoslovak National Committee).

Their views were included in the claims of the Czechoslovak diplomacy at the Paris Peace Conference, but the idea of a territorial corridor between the newly ‑founded states of Czechoslovakia and Yugoslavia and the related project of a new railway connection with Trieste has not been accepted. Nevertheless, President Masaryk and the new leaders of Czechoslovakia looked at the Northern Adriatic with great interest. They accepted pragmatically the post‑‑war conditions with Italian military occupation of the Northern Adriatic territory and re ‑established active connections with the port of Trieste. Next to the Czechoslovak transport, which was one of the most important elements of local economy, Trieste also represented a very important station for thousands of Czechoslovak legionnaires returning to their homeland by ships from Vladivostok. Although in the following years most of the Czechoslovak import and export trade was handled through the northern European ports, especially Hamburg, Trieste nevertheless represented a relevant economic partner. It lost the role it had had in the previous regime, but the establishment and the good functioning of the Italian‑‑Czechoslovak Commerce Chamber in Trieste bears proof of the continuity of contacts and the related economic interests between the regions in the 1920s and 1930s. As a consequence of the bonifica etnica (ethnic cleansing) in the time of Fascist dictatorship Trieste lost its cosmopolitan image. However the presence of Czechs in the city remained constant. After the war, a group of Triestine Czechs restored their pre ‑war association, changing its name into Československá beseda v Terstu (The Czechoslovak Club in Trieste). Especially after the second half of the 1920s and until the German aggression on Czechoslovakia in 1938, the organisation represented a Czechoslovak showcase in the Adriatic and backed the activities of the Czechoslovak General Consulate in town. The

239

importance of the local diplomatic representative allows us to investigate one of the most important questions of the region: the relations of the Fascist regime towards Slovene and Croat ethnic minorities. A political process against local antifascists in Trieste in 1930 represents a privileged case to study not only the relations between Czechoslovakia, Italy and Yugoslavia, but also the attitude of Prague towards questions of nationality, State allegiance, loyalty and assimilation in general.

The intertwinements between the two regions diminish during World War II, but became very important again in 1945. Even if the Northern Adriatic region became contested between Italy and Yugoslavia, the use the port of Trieste has remained central to the Czechoslovak policy in the post ‑World War II period. Jan Masaryk has been following the Yugoslav partisan fight with enthusiasm and in September 1945 he assured the Yugoslav embassy in Prague that Czechoslovakia will support the Yugoslav cause. The Trieste question soon became one of the symbols of the Cold War European division and Czechoslovakia played an important role in the post ‑war balance of power. In 1948 Czechoslovakia entered the sphere of Soviet influence and Yugoslavia has been expelled by the Kominform family, which represents a Cornerstone in the relations between the two areas and in European history in general.

Borut KlabjanČeši a Slováci na Jadranu. Vztahy s Terstem a severním Jadranem v letech 1848–1948

Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta,nám. Jana Palacha 2, Praha 1,jako 13. svazek ediční řady Fontes

Ze slovinštiny přeložila Jana ŠpirudováJazyková redakce Klára KunčíkováTypografická osnova František ŠtormSazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz)Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České BudějoviceVydání první, Praha 2014