CERTIFIKOVANÁCERTIFIKOVANÁ METODIKA Správná praxe při silážování kukuřice Autoři Ing....

CERTIFIKOVANÁ METODIKA

Správná praxe při silážování kukuřice

Autoři

Ing. Radko Loučka, CSc.

Ing. Yvona Tyrolová

Oponenti

Ing. Ľubica Rajčáková, Ph.D.

Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra, pracoviště Liptovský Hrádok

Ing. Jan Vodička

Ministerstvo zemědělství České republiky

Oddělení komodit skotu a krmiv

Metodika je výsledkem řešení výzkumného projektu NAZV QI91A240

Poděkování

Děkujeme všem, kteří nám s řešením projektu pomáhali, kolegům z VÚŽV v.v.i. Uhříněves,

NutriVet, s.r.o. Pohořelice, ČZU Praha Suchdol, AgroKonzulta spol. s r.o. Žamberk, EkoLab s.r.o.

Žamberk a pracovníkům spolupracujících osivářských firem a podniků prvovýroby. Bez jejich

přispění by publikace nemohla mít tak velkou hodnotu, jakou by si zasloužila.

2013

VÝZKUMNÝ ÚSTAV ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY, v.v.i.

Praha Uhříněves

ISBN 978-80-7403-119-9


OBSAH

I. Cíl metodiky a dedikace .......................................................................................................... 4

II. Vlastní popis metodiky .......................................................................................................... 4

III. Srovnání „novosti postupů“ ................................................................................................ 30

IV. Popis uplatnění metodiky ................................................................................................... 30

V. Ekonomické aspekty ........................................................................................................... 30

VI. Seznam použité literatury ................................................................................................... 31

VII. Seznam publikací, které předcházely metodice ................................................................ 34

Přílohy k certifikované metodice:

- Uzavřená smlouva

- 2 nezávislé oponentní posudky:

1 posudek odborníka v daném oboru

1 posudek ze státní správy

- Osvědčení odborného orgánu státní správy nebo certifikace


4

I. CÍL METODIKY A DEDIKACE

Metodika si klade za cíl poskytnout široké zemědělské praxi, chovatelským svazům,

pracovníkům školství i kolegům výzkumníkům dostatek informací o problematice týkající se

uplatnění nových, především technologických aspektů při silážování kukuřice, podle kterých

bude možné zvolit vhodnou technologii výroby kukuřičné siláže a získat tak kvalitní produkt

vhodný jako součást krmných dávek hospodářských zvířat i jako zdroj biomasy pro bioplynové

stanice.

V metodice jsou zpracována data z několika experimentů, které byly uskutečněny na účelovém

hospodářství Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i. Praha Uhříněves a ve spolupracujících

zemědělských podnicích.

Dedikace metodiky

Metodika vznikla jako součást řešení výzkumného projektu NAZV QI91A240.

II. VLASTNÍ POPIS METODIKY

1. Zásadní problémy

O důležitosti kukuřice v zemědělství není pochyb, svědčí o tom i stálé narůstání ploch pro její

pěstování. Dle statistik Českého statistického úřadu, i díky výstavbě bioplynových stanic, bylo

v ČR pěstováno v roce 2008 celkem 179 777 ha kukuřice na siláž a na zeleno, v roce 2012 již

214 876 ha, což je o téměř 20 % více. Kromě toho se kukuřice pěstuje ještě na 109 565 ha na

zrno. Kukuřice má vysoký potenciál výnosu živin i jejich stravitelnosti. Stejně jako lze hodně

získat, tak lze i hodně ztratit. Silážování kukuřice je proto každoročně věnována velká pozornost.

Kukuřice je sice díky vysokému obsahu pro fermentační proces volně dostupné energie snadno

silážovatelnou plodinou, ale její silážování má několik úskalí, na které je nutno dát pozor.

Zásadním problémem pro pěstování i silážování kukuřice je, že je plodinou, která má z roku na

rok poměrně vysokou variabilitu ve výnosech i v kvalitě, a to podle vývoje počasí, charakteru

stanoviště, agrotechniky, napadení škůdci a podobně. Má také vysokou variabilitu v obsahu a

stravitelnosti živin, což je dáno obsahem dvou zcela odlišných částí, zrna a zeleného zbytku

rostliny. V průběhu dozrávání kukuřice se díky zvyšujícímu se podílu klasu (resp. zrna) zvyšuje

podíl škrobu, který je hlavním zdrojem energie sklízené rostliny. Ve zbylé části rostliny postupně

dochází k lignifikaci rostlinného pletiva, což úzce souvisí se snižující se stravitelností vlákniny.

Rostliny mohou být sklízeny celé při nízkém strništi, ale také s vysokým strništěm, nebo se sklízí

pouze palice, resp. pouze zrno. Pak se samozřejmě získá materiál s velmi odlišnými

charakteristikami.

V zemědělské praxi se lze stále běžně setkat s nedodržováním základních požadavků na

založení siláží. Nemalé finanční prostředky by se daly získat tím, kdyby bylo zajištěno anaerobní

prostředí uvnitř silážované hmoty a byla omezena aerobní degradace již hotové siláže po jejím

vystavení vnějšímu prostředí, kyslíku, teplotě a vlhkosti.

Kdo dokáže dobře odhadnout, kde hledat rezervy, a využít je, může dosáhnout podstatného

zvýšení produkce a zároveň i zlepšení ekonomiky.

Těmito otázkami jsme se minulých pět let zabývali v rámci řešení projektu NAZV QI91A240

s názvem „Faktory ovlivňující nutriční hodnotu kukuřičných hybridů a kukuřičných siláží“.


5

Cílem našeho výzkumu bylo poskytnout zemědělské praxi informace o skutečné výživné

hodnotě kukuřičných hybridů a kukuřičných siláží, o možnostech zlepšení biologického

potenciálu kukuřice jako základního krmiva pro přežvýkavce, o efektivních způsobech

konzervace kukuřice silážováním, navrhnout pro její konzervaci nové technologické prvky, najít

rezervy kde šetřit a jak efektivně kukuřici využívat v krmných dávkách skotu. Za tím účelem

jsme uskutečnili několik pokusů. Výsledky byly publikovány v mnoha odborných publikacích,

na seminářích pro zemědělskou praxi i na vědeckém fóru (viz seznam literatury).

V následující části této certifikované metodiky budou postupně některé významnější výstupy

řešení projektu podrobněji rozebrány.

2. Stanovení a realizace cíle

Správná praxe při silážování kukuřice by měla začínat stanovením konkrétního, předem

definovaného cíle. K silážování je třeba přistupovat již s vědomím, jakým způsobem bude siláž

využívána, zda pro krmení zvířat, nebo pro bioplynové stanice, zda v létě, když je venku horko,

nebo v jiné části roku. Pokud bude siláž určena ke krmení zvířat, pak bude důležité vědět, kdy a

komu bude zkrmována a podle toho pak naplánovat způsob ošetření (konzervační přípravky,

velikost částic) a uchování (silážní žlab, věžové silo, vak, obří balíky). Podle toho je pak nutné

zvolit hybridy, dobu a způsob jejich sklizně i způsob jejich zpracování.

Kromě celých rostlin kukuřice s nízkým strništěm (cca 20 cm), lze kukuřici sklízet i s vyšším

podílem zrna. Při sklizni s nízkým strništěm bývá netto energie laktace (NEL) v rozmezí 5,9 –

6,5 MJ/kg sušiny, obsah vlákniny 200 – 260 g/kg sušiny, škrob 280 – 340 g/kg sušiny a

degradovatelnost škrobu 80 – 95 %. Řezačkou se sklízí kukuřice s vyšším strništěm (cca 40 cm),

případně se sklízí jen palice s listeny formou LKS (Lieschen Kolben Schrott). Nutriční

charakteristika siláže s vyšším strništěm má následující parametry: NEL 6,2 – 6,7 MJ/kg sušiny,

vláknina 160 – 220 g/kg sušiny, škrob 300 – 380 g/kg sušiny a degradovatelnost škrobu 75 – 90

%. Sklizeň s vyšším strništěm se volí především z důvodu zvýšení koncentrace energie, případně

omezení kontaminace půdními mikroorganizmy, když je v době sklizně deštivo. Systémem LKS

se kukuřice sklízí již jen ojediněle. Systémem CCM (Corn Cob Mix) se sklízí kukuřičné palice

bez listenů, případně se sklízí jen čisté zrno. Siláž CCM mívají následující charakteristiku: 1 kg

sušiny obsahuje 7,5 – 8,4 MJ, 30 – 60 g vlákniny, 560 – 650 g škrobu, degradovatelnost škrobu

bývá na úrovni 60 – 85 %.

Samotné stanovení, byť velmi konkrétního, cíle a vytvoření nebo převzetí určitého systému

(postupu) nestačí, cíl je třeba realizovat, chod systému je nutné řídit. Řízení (management)

procesu silážování spočívá v optimálním způsobu organizování vstupů (pícniny, mechanizační

prostředky, skladovací objekty, konzervační přípravky, pracovní síla) takovými postupy

(zpracování a doprava řezanky, její rozhrnování a dusání, způsoby aplikace aditiv, zakrytí a

zatížení, doba skladování, manipulace), aby poskytovalo maximum produkce v požadované

kvalitě s vynaložením co možná nejnižších nákladů, tedy aby bylo dosaženo co nejvyšší

efektivity. Na řízení procesu silážování působí mnoho různých vlivů (např. půdní a klimatické,

tržní a ekonomické, dotace, legislativa, místní zvyklosti). Silážování se proto neobejde bez

komplexního řešení organizace pracovních aktivit, které je založeno na stanovení limitů

(sklizňové okno, výkony strojů, kvalifikace pracovníků, finance, …), preferencí a sledu nutných

činností nejen na základě zkušeností a znalosti vztahů mezi jednotlivými prvky a postupy, ale i

faktorů, které jednotlivé prvky a postupy ovlivňují, v neposlední řadě pak na schopnosti

odpovědného pracovníka své zkušenosti a znalosti prakticky využít. Výstupem systému je


6

produkt (siláž) v určitém množství a kvalitě. Ocenění kvality záleží na použití metody stanovení

a hodnocení.

Kvalita krmiva je chápána jako souhrn charakteristik, které udávají nejen jeho schopnost

uspokojit požadavky zvířat na příjem a stravitelnost živin, ale zajišťují také zdraví a pohodu

zvířat. U siláží je kromě ukazatelů výživné hodnoty důležité znát i ukazatele kvality

fermentačního procesu, jako pH, obsahy kyselin a jejich vzájemné poměry, obsah alkoholu,

kyselost vodního výluhu, druhy a množství mikroorganizmů (tvořící kolonie) a v neposlední řadě

aerobní stabilitu. Informace o kvalitě fermentačního procesu jsou pro farmáře významné nejen

z hlediska optimalizace krmných dávek a plánu krmení, ale i do budoucna z hlediska uvažování

o volbě vhodné technologie silážování v příštích letech, ať již jde o výběr plodiny a její odrůdy,

mechanizace, silážních aditiv (druhu i aplikační dávky), nebo sestavení silážní linky.

3. Silážovaný materiál

3.1. Hybridy kukuřice

V letech 2006 až 2012 jsme před sklizní kukuřice odebrali na jedenácti stanovištích 3 x 10

rostlin celkem od 597 hybridů s hodnotami FAO od 130 do 400. Vzorky jsme analyzovali jak

rutinně chemicky, tak s využitím přístroje AgriNIRs (spektroskopická analýza čerstvé zelené

hmoty) a po usušení i přístroje NIRs (spektroskopická analýza ze suchého vzorku), v našem

okruhu zájmu bylo především stanovení obsahu a stravitelnosti neutrálně detergentní vlákniny

(NDF). Porovnáním chemického a spektroskopického posouzení byly upravovány kalibrační

křivky přístrojů, což umožní rychlejší informace pro farmáře pro porovnání hybridů a stanovení

nejvhodnější doby sklizně.

U průměrných hodnot obsahu sušiny celých rostlin kukuřice byly naměřeny velmi velké rozdíly

mezi sledovanými roky 2006 až 2012 (31,8 – 35,3 %), mezi jedenácti stanovišti (28,6 – 42,3 %) i

mezi 597 hybridy (27,0 – 41,9 %). Rozdíly ve stravitelnosti NDF byly mezi roky 46,2 – 57,2 %,

mezi stanovišti 46,2 – 55,5 %, mezi hybridy 40,2 – 59,1 %. Potvrdilo se tedy, že hybridy

kukuřice mají velkou variabilitu. To, že existuje tolik různých hybridů s tolika různými

vlastnostmi, může být komplikací při jejich výběru, ale i velkou výhodou. Vhodným výběrem

tak lze na dané půdní a klimatické podmínky poměrně přesně „napasovat“ několik hybridů tak,

aby postupně dozrávaly a tím umožnily kontinuální sklizeň v optimální vegetační fázi. Výběrem

několika hybridů je však možné také snížit riziko špatného vývoje počasí například v době

kvetení nebo sklizně. Posun doby sklizně či snížení rizika výnosu a kvality lze dosáhnout nejen

výběrem hybridů, ale i výběrem pozemků s různou expozicí a různou půdní charakteristikou,

intenzitou hnojení (vyšší dávky dusíku prodlužují dobu vegetace a oddalují zrání), termínem a

hustotou setí, ochranou proti chorobám, hubením plevelů a škůdců.

Pro silážování se doporučuje volit hybridy kukuřice s tvrdým typem zrna (flint). Typ zrna je dán

rozdílným poměrem sklovitého a moučnatého endospermu v zrnu. Pěstitelé zrnové kukuřice se

zaměřují na pěstování hybridů typu koňský zub (dent) s rychlým uvolňováním vody ze zrna.

Prodejci propagují použití zrnových hybridů i pro silážování. Vysvětlují to mimo jiné i

hlediskem degradovatelnosti škrobu v bachoru, která je dle několika výzkumných prací vyšší u

zrnových hybridů než u hybridů s tvrdým typem zrna flint (62 versus 46 %). Jiný výzkum, kde

byla prokázána podobná závislost, ale ukázal, že to zdaleka nelze podávat takto jednoduše.

Degradovatelnost v bachoru může být totiž úplně odlišná od degradovatelnosti v tlustém střevě,

ta byla v jejich pokusech opačná (48 versus 65 %). Autoři výzkumu to vysvětlují tím, že tvrdý

endosperm zrna typu flint nejprve musí v zažívacím traktu změknout, teprve potom je stráven.

Celková degradovatelnost škrobu se pak pohybuje mezi 80 a 98 %, při obsahu škrobu v celé

rostlině 13 – 43 %. Kukuřičný škrob v bachoru má tři frakce, frakce A je okamžitě vysoce


7

degradovatelná (je zdrojem acidóz), frakce B je degradovatelná pomaleji, a frakce C je prakticky

nedegradovatelná. Je-li v krmné dávce přežvýkavců více než 25 % rychle rozpustného škrobu

nebo cukru, lze již předpokládat vznik acidóz. Některé hybridy kukuřice mají podstatně vyšší

obsah frakce A než jiné. Lze říci, že téměř tři čtvrtiny hybridů je acidogenních. Více acidogenní

bývají siláže o nižší sušině.

Důležitější pro volbu hybridu k silážování však je fakt, že zrnové hybridy se zrnem typu zub

mají poměrně úzké sklizňové okno, což je při silážování poměrně velká nevýhoda. Zrno typu

zub rychle dozrává, tudíž je často nutné kukuřici tohoto typu začít sklízet již v době, kdy sušina

celé rostliny dosahuje úrovně 28, maximálně 30 %. Nižší sušina může způsobovat problémy

s vyšší kyselostí siláže a odtokem silážních tekutin, sušina vyšší než 35 % přináší velké

problémy s vytěsněním vzduchu a s tím spojenými ztrátami sušiny, výskytem plísní a zhoršenou

aerobní stabilitou. Proto dříve než se necháte zlákat na pěstování zrnových hybridů pro siláž,

důkladně si rozmyslete, zda jste schopni sklidit všechnu kukuřici v optimální vegetační fázi.

Nejde tedy o to, zda vybrat hybrid s typem zrna dent nebo flint, ale proč ho vybrat, tedy jaké má

vlastnosti a jak ho chceme využít.

3.2. Termín sklizně, silážní zralost

Termín sklizně může významně ovlivnit kvalitu sklízené kukuřice. Za ideální lze považovat

sklizeň při obsahu sušiny celé rostliny 33 %, což bývá, když je mléčná linie zrna ve dvou

třetinách výšky zrna. Když byly některé hybridy sklízeny při vyšší sušině, projevilo se to

negativně ve stravitelnosti vlákniny a kvalitě fermentace – řezanku s vyšší sušinou než 35 % je

nutné mnohem důkladněji na silážním žlabu udusat, než řezanku se sušinou nižší.

Rozhodující pro výběr vhodného hybridu by ale měla být stravitelnost jeho vlákniny, respektive

neutrálně detergentní vlákniny (NDF), kterou silážní zralost významně ovlivňuje. V několika

výzkumných pracích, zejména v práci autorů Oba a Allen (1999), bylo prokázáno, že když má

hybrid stravitelnost NDF jen o jedno procento vyšší, zvýší se denní příjem krmiva u dojnic

v průměru o 0,17 kg, zároveň se zvýší i denní nádoj mléka o 0,25 kg po přepočtu na 4% tuk

(FCM). Vyrobená siláž, která má např. stravitelnost NDV o 8 % vyšší (což je naprosto běžné),

může denní nádoj od jedné dojnice zvýšit o dva litry. Přitom rozdíly mezi hybridy jsou veliké,

hybridy totiž mohou mít obsah NDF v rozsahu 30 – 54 % a stravitelnost NDF v rozsahu 45 – 64

%. Korelace mezi obsahem a stravitelností NDF prakticky neexistuje, a tak může mít nízký

obsah NDF zároveň i nízkou stravitelnost. Co potom s takovým hybridem?

3.3. Úroveň zpracování řezanky

Pro výsledek silážování je rozhodující nejen druh silážovaného biologického materiálu, ale i

úroveň jeho narušení. Při popisu stupně narušení silážované hmoty je nutné si uvědomit, že

kromě délky řezanky, je významné i rozdrcení, zmáčknutí zrna, vřetene, kolének, případně

podélné narušení stonku a lacerace listů (porušení vrchní voskové vrstvy). Příznivé biochemické

přeměny v silážované hmotě probíhají tím intenzivněji, čím je více narušená, tedy přístupná pro

činnost a migraci mikroorganizmů, a čím méně je v ní vzdušného kyslíku.

Skutečná délka řezanky nebývá shodná (bývá větší) s tzv. teoretickou délku řezanky TLC

(Theoretical Length of Cut), což lze definovat jako vzdálenosti ostří a protiostří řezacího ústrojí.

Kratší řezanka se dosahuje zvýšením počtu nožů, kterých může být při současné úrovni

mechanizace až 48. Velkou roli také hraje stav a ostří nožů. V praxi je třeba nastavit délku

řezanky jednak s ohledem na její další využití (tj. aby vyhovovala požadavkům hovězího

dobytka na strukturální vlákninu z hlediska zajištění potřebného přežvykování), nebo potřeby


8

bioplynové stanice, ale i s ohledem na energetickou náročnost řezačky, což s délkou řezanky

výrazně souvisí (čím kratší je řezanka, tím je práce stroje energeticky náročnější).

Z vlhčí a kratší řezanky, navíc s porušenou strukturou zrna, vřetene, stébel a listů, se vzduch lépe

vytěsňuje a mikrobiální procesy probíhají intenzivněji. Zhruba při sušině řezanky pod 28 % ze

silážované hmoty vytékají silážní šťávy a zhoršuje se kvalita siláže. V takovém prostředí se

dobře daří klostridiím. U řezanky sušší než 45 % se již podstatně snižuje migrace a rozvoj

vhodné mikroflóry, začnou převládat např. listérie a plísně. Dolní limit pro délku řezanky (8

mm) je dán požadavkem na zajištění motoriky bachoru přežvýkavců. Při silážování píce s

částicemi kratšími než 8 mm se získá siláž s nestrukturní vlákninou. Pokud by takové siláže

nebyly v krmné dávce přežvýkavců doplněny krmivy s vyšším podílem účinné strukturní

vlákniny, mohlo by v důsledku sníženého přežvykování a následného neúměrného zvýšení

kyselosti v předžaludcích dojít i k vážným metabolickým poruchám. Podíl částic menších než 8

mm by tedy měl být co nejmenší.

U kukuřice se vyžaduje, aby řezanka, pokud není dodrcována v corncrackeru, neměla tzv.

teoretickou délku řezanky TLC větší než 12 mm. Když je v corncrackeru dodrcována, neměla by

mít TLC větší než 19 mm. Tolerovat lze jen 15 % částic s délkou nad 25 mm. Kontrolovat by se

mělo nejen nastavení nožů řezačky, ale i její reálný výkon vzhledem k výsledku z pohledu

kvality řezanky. Doporučována je spíše kratší řezanka a úprava krmné dávky ve smyslu přídavku

krmiva podporujícího motoriku bachoru (seno, sláma). Není-li struktura silážované hmoty

dostatečně narušena, hodně pruží a tím je obtížnější její dusání. V silážované hmotě pak může

zůstat kyslíku tolik, že bude fermentace probíhat s velkými ztrátami. Příliš rychlé naskladňování

řezanky kukuřice do silážních prostor, při nedostatečném udusání, je nejčastější chybou při

silážování kukuřice.

4. Potřeby pro silážování

Silážování si již nelze představit bez specializovaných strojů, přístrojů a pomůcek. Uplatňují se

v celém procesu silážování, tedy při sklizni pícnin, jejich zpracování a zakládání do silážních

prostor, i při určování kvality siláží, což je předpokladem pro jejich účelné využití. Jen je třeba

umět si potřeby pro silážování správně vybrat a správně je používat, případně být připraven na

vnější vlivy jako například poruchovost. Potřeby pro silážování lze dělit na:

silážní prostory a jímky na silážní tekutiny

stroje, technika,

přípravky a přísady do siláží,

přístroje pro aplikaci přípravků,

pomůcky všeho druhu,

terénní diagnostické a laboratorní přístroje.

4.1. Silážní prostory a jímky na silážní tekutiny

Konstrukčně lze silážní prostory dělit na stavby a na prostory pro dočasné uskladnění siláží. Stabilní

silážní stavby mohou být horizontální (žlaby) a vertikální (věže). Mezi silážní stavby patří i jímky a

nádrže na silážní tekutiny. Vnitřní plochy silážních staveb musí být hladké, s kyselinovzdorným

povrchem. Nátěry musí být zdravotně nezávadné, pravidelně kontrolované a obnovované. Silážní a

opěrné stěny, případně i jímky na silážní tekutiny nabízí např. PREFA s.r.o. Brno, PREFA s.r.o.

Žatec a K-STAV TŘEBÍČ, s.r.o. ze Skupiny podniků AGRO 2000.


9

Siláže se vyrábějí také v nezpevněných hromadách (Holandský systém), vacích, obalovaných

balících (dnes již i s krátkou řezankou systémem Orkel), nebo v blocích lisované siláže (po obalení

fólií, nebo přímo lisováním do fólie). Výhodou skladování bez staveb je, že se siláž může skladovat

na vyhraženém místě v areálu farmy i na poli. Stále častěji se lze setkat se silážováním do vaků,

resp. rukávů.

Skladovací kapacitu silážních staveb nebo dočasných silážních prostor, a v souvislosti s tím i jímek

a nádrží na silážní tekutiny, je třeba přizpůsobit předpokládané spotřebě siláže zvířaty s

přihlédnutím ke ztrátám konzervací, manipulací a odtokem silážních šťáv.

O stěny silážních žlabů je třeba se starat. Kromě řádného čištění by se měly všechny trhliny v

silážní stěně zatmelit a přetřít ochranným nátěrem. Důležité je, aby tmel i nátěrová hmota byly

odolné proti kyselinám a zároveň aby nebyly zdraví škodlivé (měly by mít potravinářskou

kvalitu).

Větší trhliny a odrolený beton je lepší opravit s využitím hydroizolační, chemicky odolné

polyetylenové fólie. Fólie díky svému složení zaručuje dlouhou životnost. Pro hydroizolaci

silážních žlabů a jímek se nejčastěji používá fólie PENEFOL 950/2,0 o síle 1,5 až 2,0 mm. Fólii

lze použít pouze jako zabudovanou tak, aby byla zcela chráněna proti UV záření. Při pokládce je

ji nutné oboustranně chránit geotextilií.

4.2. Stroje, technika

Pro výrobu siláží se používají stroje zajišťující sklizeň, návoz hmoty do silážních prostor, její

řádné rozprostření a udusání, stroje pro mačkání vlhkého zrna, lisování píce do balíků nebo vaků,

stroje pro vybírání siláží ze silážních prostor, odvoz a zpracování siláží pro krmení zvířatům,

rozdružovače, dopravní prostředky, nakladače, mostní váhy, a další.

Základním požadavkem, stejně jako u silážních prostor, je čistota strojů. Silážování je především

mikrobiální proces a jakékoliv znečištění rozvoj bakterií mléčného kvašení oslabuje. Proto se

například nedoporučuje vjíždět dopravními prostředky na silážovanou hmotu, na kolech se do ní

může zanášet mnoho bakterií a nečistot zhoršujících pufrační kapacitu siláže, čímž je negativně

ovlivněn průběh fermentace. U starých a špatně seřízených dopravních a dusacích prostředků se

do siláží dostávají ropné produkty, což někdy podstatně zhoršuje silážovatelnost i hygienickou

nezávadnost.

Stále více se uplatňují stroje s větším výkonem a vyšší automatizací procesů s využitím

elektroniky. Je třeba dát pozor, aby při snaze dosáhnout vysokých výkonů nedocházelo ke

zhoršení kvalitní přípravy píce pro fermentaci, případně k problémům s fungováním silážní

linky. Výkony strojů v silážní lince musí na sebe navazovat. Za účelem konzervace je třeba

sklízet porosty dobře zapojené. Dostatečná produkce hmoty je nutná i pro plné využití

pracovních vlastností sklizňových strojů.

Dalším důležitým požadavkem na techniku je zajistit co nejlepší vytěsnění vzduchu a

zabránění průniku vzduchu dovnitř masy siláže. Více se proto uplatňují stroje, které

zabezpečí co nejvyšší zhutnění silážované hmoty v silážním žlabu. Příspěvkem pracovníků

VÚŽV k vyššímu využití zhutňovacích strojů jsou 2 užitné vzory. Tím prvním je zátěžové

zařízení na dusač píce pro zvýšení jeho hmotnosti (uv026058-2013). Jeho podstata spočívá

v tom, že k běžně vyráběnému dusači píce s vagónovými koly je připevněn rám pro připevnění

variabilní zátěže. K rámu jsou jako variabilní zátěž bezpečně připevněna kompaktní tělesa nebo

nádoby na pevný, sypký nebo tekutý či plynný materiál. Druhý užitný vzor (uv026059-2013)

navazuje na ten první v tom, že jako zátěž je použit zásobník na konzervační přípravek (ať již

http://www.lithoplast.cz/produkty/hydroizolacni-folie-penefol/pe-folie-penefol-950/

http://www.lithoplast.cz/produkty/hydroizolacni-folie-penefol/pe-folie-penefol-950/

http://www.lithoplast.cz/produkty/geotextilie/


10

sypký, nebo tekutý), který je pak pomocí vhodného aplikátoru aplikován pod kola dusače na

vrchní vrstvy řezanky.

Dostatečné zhutnění zabezpečí i lisovací stroje. V současné době je na našem trhu nabízeno

několik typů silážních lisů od několika výrobců, a to v různých velikostech, s různým pohonem,

s různou technologií. V zásadě je lze rozdělit na:

lisy s příčnými válci (s plněním zespoda a využitím naskladňovacího stolu),

lisy s podélným šnekem – typ „Rotopress“ (s přímým plněním předem, většinou

násypkou, případně s naskladňovacím stolem),

lisy typu Orkel, které jsou schopny balit sypké materiály do kulatých obřích balíků.

Z hlediska ochrany siláže před aerobní degradací jsou ceněny stroje, které při vybírání siláže ze

silážních prostor zanechají rovný a plochý řez, čímž se zmenší plocha styku siláže se vzduchem.

Důležitým strojem je i mostní váha. Zjišťování hmotnosti řezanky navážené do silážních prostor a

siláže navážené do krmného žlabu je nutné k získání přehledu o výnosech hmoty a ztrátách.

4.3. Přípravky a přísady do siláží

Vhodný silážní přípravek je třeba vybírat podle:

• druhu a stavu silážovaného materiálu (vegetační fáze, sušiny),

• BIOCHEMISMU, resp. převažujícího způsobu působení aditiva na silážovaný materiál

(lze to poznat podle složení přípravku a zastoupení účinné složky),

• přidané hodnoty na základě ceny vzhledem k účinnosti, provozní jistotě, logistice,

možnostech skladování, zařazení do stávajícího podnikového systému, zkušenostech

s dodavatelem, specifických vlastnostech aditiva, …..).

Žádný silážní přípravek nemůže nahradit správnou faremní praxi. Použije-li se pří silážování

vhodný silážní přípravek, většinou dojde k rychlejšímu navození správného fermentačního

procesu, který pak probíhá “kultivovaněji“, rychleji a s nižšími ztrátami hmoty i energie. Silážní

přípravky tak mohou významně zvýšit kvalitu siláže, její aerobní stabilitu, příjem siláže zvířaty a

jejich užitkovost. Důležitá je návratnost vynaložených prostředků. Pokud nebude silážní

přípravek účinný, bude i jeho nízká cena až příliš vysoká. Jinými slovy, nejdražší je ten

přípravek, který nezabezpečí očekávaný efekt.

Silážní přípravky lze dělit podle:

• druhu na biologické, chemické a kombinované,

• funkčnosti na stimulující, inhibující, dodávající živiny, absorbující vlhkost a měnící

prostředí,

• formy aplikace na tekuté a sypké.

Každý druh silážního přípravku má své přednosti, ale i nedostatky. Některá schopnost jednoho

druhu přípravku může být pro někoho výhodou, pro jiného nevýhodou. Proto je dobře, když je

z čeho si vybírat. Na českém trhu bylo v roce 2012 celkem 45 přípravků bakteriálních, 11

přípravků bakteriálních s enzymy, 77 přípravků chemických a 6 kombinovaných (bakteriální i

chemické). Prodávalo je 29 firem, zhruba třetina firem měla v nabídce i aplikátory. Podle

informací ze systému DLG (testů kvality silážních přípravků) bylo v roce 2009 schváleno celkem

42 přípravků bakteriálních, 10 bakteriálních s enzymy, 15 chemických a 6 kombinovaných.


11

Biologické silážní přípravky – Inokulanty (přípravky fermentaci stimulující)

Inokulanty fungují na principu rychlého vytvoření potřebné kyselosti v konzervované hmotě

biologickou cestou. Působením bakterií a enzymů, nejlépe za anaerobních podmínek, se

vodorozpustné sacharidy mění až na organické kyseliny, především na kyselinu mléčnou a octovou.

Základní požadavky na inokulanty jsou:

• účinnost = schopnost produkovat k. mléčnou (L-formu) s nízkými ztrátami,

• kvalita použitých kultur bakterií mléčného kvašení (LAB, BMK) z hlediska

rozmnožování, virulence, genetického intervalu, odolnosti k mutacím, schopnosti

prokvašovat různé zdroje sacharidů, konkurenceschopnosti, nejlépe žádné proteolytické

aktivity, baktericidních vlastností (produkce bakteriocinů), afinity k aerobnímu prostředí

(obligátně, fakultativně),

• dostatečný obsah živých, kolonie tvořících kultur bakterií (CFU, KTJ) na g přípravku

(1x1010

CFU/g), resp. na g silážované píce (1x105 CFU/g),

• tolerance k vyšší sušině, vyššímu pH, vyšší teplotě,

• návaznost komponentů ve svých účincích, pokud jsou složeny z více kmenů, případně

obsahují ještě enzym,

• výtěžnost kmenů při výrobě (často určuje cenu),

• stabilita pro skladování (minimálně 24 měsíců), po rozpuštění ve vodě (12 hodin),

• jednoduchost v dávkování, manipulaci a logistice,

• nízká cena.

Některé inokulanty obsahují kromě bakterií ještě enzymy, které mají za úkol zpřístupnit

bakteriím některé uhlohydráty. Účinnost enzymů je omezena pouze na určité rozmezí pH siláže, pokud

se pro ten který enzym vytvoří nižší pH než optimální, potom je enzym neúčinný.

Výhody inokulantů: Jsou bio, jsou levné, jednoduše se aplikují, mají výbornou logistiku, jsou

účinné hlavně na hranici optima, umožňují různé kombinace bakteriálních kmenů a enzymů.

Nevýhody inokulantů: Mají nízkou účinnost při nízké sušině (pod 25 %) a nízkém obsahu

cukrů, mezi bakteriemi mohou vznikat konkurenční boje (zejména mezi epifytními a

přidanými), bakterie mají omezenou životaschopnost, nelze je, zejména po otevření obalu,

dlouho skladovat, po přípravě roztoku nebo otevření pytle (u granulí) mají omezenou stabilitu.

Chemické silážní přípravky – Konzervanty (inhibující fermentaci, nebo aerobní degradaci)

Chemické konzervanty fungují na několika principech:

• Snížení kyselosti silážovaného materiálu vně bakteriální buňky. Organické i

anorganické kyseliny a jejich soli sníží pH tím, že jsou samy kyselé.

• Snížení kyselosti uvnitř bakteriální buňky (tento typ převládá). Přechodem mezi

disociovanou a nedisociovanou formou organické kyseliny se uvolňuje kation H+, který

dokáže proniknout buněčnou stěnou bakterie a v jejím jádru pak narušovat stabilitu DNA,

buňka se ho snaží zbavit s vynaložením velkého množství energie, což ji hodně oslabuje.

Bakterie mléčného kvašení nejsou na tento typ ataku tolik citlivé. Nízké dávky kyselin

bývají neúčinné, mohou být naopak zdrojem živin pro bakterie, příliš vysoké dávky

kyselin neúměrně zvyšují náklady na konzervaci, nehledě na možný negativní vliv na

příjem krmiva zvířaty.


12

• Potlačení nežádoucích bakterií s využitím jejich schopností reagovat na přítomnost

dusitanů a dusičnanů v píci. Zejména klostridie a enterobakterie, za vydatného přispění

rostlinných enzymů degradují dusitany na plynný oxid dusný, čímž se vysilují a zároveň

vytvářejí prostředí nevhodné pro svůj růst (při reakci s kyselinami dusitany vytvářejí

jedovatý plyn, který tyto bakterie zahubí). Dusitany v konzervantech bývají např.

ve formě formaldehydu, nitritů, hexametylentetraminu, metabisulfitu sodného,

hydroxymetylen sulfonátu, karboxylových kyselin (oktanoová kyselina, hexametanoát,

hexapropionát amonný).

• Omezení degradace hotové siláže působením nežádoucích aerobních bakterií,

kvasinek a plísní. K potlačení plísní stačí koncentrace k. sorbové 0,05 %, k. benzozové

0,1 %, k. propionové 0,4 % a k. octové 1,5 %. Při vyšších dávkách kyseliny octové se

může zhoršit chutnost siláží. K. sorbová a k. benzoová jsou málo rozpustné ve vodě,

proto se používají jejich soli (sodné, draselné, amonné). Soli kyseliny benzoové savci

detoxikují aminokyselinou alaninem za vzniku kyseliny hippurové, kterou vylučují močí.

Soli těchto kyselin potlačují plísně a kvasinky, což je právě důležité pro prodloužení

aerobní stability siláže.

Výhody chemických konzervantů:

- v podmínkách extrémních hodnot sušiny nebo nedostatku vodorozpustných cukrů

jsou většinou účinnější než biologické,

- rychle sníží pH,

- redukují růst nežádoucí mikroflóry,

- jejich aplikace je jednoduchá,

- mají dlouhou dobu použití a skladování.

Nevýhody chemických konzervantů:

- jsou dražší,

- je třeba více dbát na bezpečnost práce,

- je s nimi obtížnější manipulace a mají obtížnější logistiku.

Kombinované silážní přípravky

Kombinované silážní přípravky vzniknou smícháním bakterií a solí kyseliny sorbové, a/nebo

benzoové, existují i přípravky, kde jsou kromě těchto dvou komponentů i enzymy. Důvodem

použití kombinovaného přípravku je většinou jeho dvojí účinek, tedy pozitivní vliv na průběh

fermentace i stabilitu siláže. Přežití bakterií mléčného kvašení (LAB), především tedy kmenů

Lactobacilus plantarum, po naředění vodou záleží na době inkubace, koncentraci soli a teplotě.

S dobou inkubace, procentem koncentrace a při nízkých nebo naopak vysokých teplotách okolí

se možnost přežití LAB snižuje. Ve vodném roztoku s 15% koncentrací kyseliny benzoové se

v pokojové teplotě kolem 20oC sníží počet živých kolonií na minimum již během jedné hodiny.

Ve vodném roztoku s 5% koncentrací kyseliny benzoové se v pokojové teplotě kolem 20oC

během jedné hodiny sníží počet živých kolonií na 50 %, po třech hodinách na 30 %. Z toho

vyplývá, že silážní přípravky v kombinaci LAB se solemi kyseliny benzoové nebo sorbové, je

nutné po naředění rychle spotřebovat (nepřipravovat je do zásoby).

Při oddělené aplikaci, např. inokulantu na řezačce před sběracím ústrojím a soli za metačem píce,

je pravděpodobnost přežití bakterií podstatně vyšší. Při takovém způsobu aplikace lze


13

kombinovat dokonce i inokulant s pufrovanou kyselinou mravenčí, resp. její solí. I když aplikaci

kombinovaného přípravku nebo externí kombinace inokulantu s chemickým konzervantem

nepřežijí všechny bakterie, bývá výsledný efekt často pozitivní, protože generační interval

bakterií mléčného kvašení nebývá delší než jedna hodina. Při 50% snížení populace živých

kolonií bakterií lze hovořit o zpoždění kvasného procesu o jednu až dvě hodiny. Fermentační

proces pak ale často probíhá intenzivněji a tzv. kultivovaněji. Nevýhodou jsou vyšší náklady na

silážní přípravky.

Silážní přípravky podle funkčnosti

Fermentaci stimulující bakterie, enzymy a přísady zvyšující obsah glycidů (melasa,

obilné šroty, syrovátka, glukóza, sacharóza, dextróza, řepné řízky, citrusová drť).

Fermentaci inhibují anorganické kyseliny, kyselina mravenčí, formaldehyd, různé nitrity.

Aerobní degradaci inhibují některé organické kyseliny (sorbová, benzoová, propionová,

octová, resp. jejich soli), bezvodý čpavek, Lactobacillus buchneri, Propionibakterie.

Živiny se dodávají do siláže za účelem zvýšení hrubého proteinu a zlepšení aerobní stability.

Dodávají se v různých formách nebílkovinných dusíkatých látek, zejména ve formě močoviny,

bezvodého čpavku, vody s melasou a čpavkem, nebo močoviny s minerálními látkami.

Absorbenty pohlcující vlhkost a pachy.

Silážní přísady, které upravují prostředí v silážním prostoru, např. snižují teplotu

(suchý led), snižují sušinu (voda).

Silážní přípravky podle formy aplikace

Silážní přípravky dělíme podle formy aplikace na tekuté a sypké.

Přípravky s aplikací v tekuté formě mohou být dodávány jako tekutina, prášek, granule, nebo

gel. Zásadní je, že se ředí, nebo rozpouštějí a dále ředí ve vodě (nejlépe studniční, nechlorované)

a aplikují se postřikem. Ve vodním roztoku se aplikují i tzv. „live systémy“, které obsahují živé

mikroorganismy předem namnožené na gelovém substrátu (start bakterií v silážované hmotě je

pak rychlejší a intenzivnější). Záleží na složení nosiče (živné půdy), nejlepší jsou ty, které

obsahují kvasniční extrakt. Před silážováním se bakterie ve vodním roztoku dále aktivují (množí),

protože k tomu mají v roztoku zdroj energie a živin. Problém ale může nastat s načasováním

aplikace, bakterie v roztoku pracují.

Sypké silážní přípravky se aplikují posypem. Aby se do silážované hmoty lépe rozptýlily, jsou

většinou aplikovány jako malé, kulaté granulky. Jejich výroba bývá jednoduchá, smíchá se drť

sepiové kosti o určité zrnitosti (hrubosti) s nosičem obsahujícím lyofilizované bakterie.

Výhody tekuté formy (ve srovnání sen sypkou, granulovanou):

rozptýlení účinné látky bývá rovnoměrnější,

fermentační proces bývá, zejména při vyšší sušině řezanky rychleji nastartován a ve

svých počátcích má vyšší intenzitu (čím je vyšší naskladňovací sušina řezanky, tím

v ní po aplikaci granulí dochází k pomalejšímu rozmnožování bakterií, jejichž

migrace v silážované hmotě je někdy silně omezena).

Výhody sypké formy (ve srovnání s tekutou):

jednoduchost aplikace – nemusí se nic ředit a přelévat, jen se vysype pytel do

násypky aplikátoru,

přístroj na aplikaci bývá levnější (je i jednodušší na nastavení a ovládání).


14

4.4. Přístroje na aplikaci silážních přípravků

Pro aplikaci silážních přípravků na sklizňových strojích byly na našem trhu v loňském roce

prodávány aplikátory značek JUNKKARI, GANDY, SPOTLYTE, SILA, FEEDTECH, AG-

SPRAY, FERMENT EASY, SERIGSTAD, SAN AGRO, APPLI-PRO®

SLV, SILAMAT, DP,

MP, GP, SCHAUMANN MD, SDG a FDG. Nabízelo je, spolu se silážními přípravky, 9 firem.

Některé aplikátory s různým názvem mohou být shodné. To lze ale obtížně rozlišit. Některé mají

několik variant, většinou podle velikosti nádrže, počtu a velikosti trysek. Aplikátory na tekuté i

suché (sypké nebo granulované) přípravky. Na sypké přípravky je nutné mít jiný aplikátor než na

tekuté. Na aplikaci inokulantů se nehodí aplikátor na kyseliny, většinou nemá ani tak vysoký

výkon, protože aplikační dávky chemických konzervantů bývají až několikanásobně vyšší než

dávky biologických inokulantů. Řezačky již bývají vybaveny jedním nebo dvěma aplikátory,

které jsou zabudované do konstrukce stroje. Jeden aplikátor s menší nádrží je na biologické

přípravky, druhý aplikátor s větší nádrží je na chemické konzervanty. Některé systémy jsou již

vybaveny zpětným chodem, což umožňuje přečerpání postřiku z externí nádrže do nádrže aplikátoru.

Aplikátory na granulované přípravky se častěji než na mobilních strojích používají u těch

stacionárních, speciálně na strojích lisovacích, případně na dusači píce (PUV 2012-823, 854). Při

nákupu aplikátoru by mělo být samozřejmostí posouzení jeho výkonu a funkce (zejména

s důrazem na automatické dávkování).

Na postřik vrchní vrstvy (několika vrchních vrstev) silážované píce se v silážním žlabu používají

polní postřikovače s rozložitelnými rameny. Svůj účel může splnit i plastová konev s kropičkou.

Pracovník, který chemický přípravek pomocí konve aplikuje, by měl být řádně poučen a vybaven

ochrannými prostředky, včetně gumových holínek a roušky přes ústa, aby se příliš nenadýchal

plynů vznikajících při styku kyseliny s vlhkým silážovaným materiálem.

V letech 2010, 2011 a 2012 jsme na hospodářství VÚŽV v Netlukách založili poloprovozní

pokusy s kukuřičnými silážemi, u kterých jsme sledovali efekt aplikace silážních aditiv

omezujících aerobní degradace siláží, zhutnění dusacím strojem, použití různých způsobů

anaerobního zakrytí řezanky silážními fóliemi a způsoby jejich zatížení. Vzorky řezanky i

hotových siláží jsme odebírali z různých míst a hloubek pod silážními fóliemi a od silážní stěny.

Penetrometrem byla měřena hustota siláže a pomocí kontaktního teploměru a termokamery její

teplota. Měřili jsme i stravitelnost živin metodami in vitro, in sacco a u vybraných siláží také

v pokusech se sedmi skopci metodou in vivo. V laboratoři VÚŽV, v.v.i. Uhříněves jsme vzorky

analyzovali dle norem AOAC (1995) a ČSN 467092 (1998).

Cílem pokusu bylo mimo jiné porovnat dva způsoby aplikace chemického konzervantu, který

obsahuje dusitan sodný, benzoát sodný, sorbát draselný. Přípravek byl aplikován postřikem

v silážním žlabu na povrch silážované hmoty v dávce 2 l/m2 bez ředění a alternativně

aplikátorem na řezačce (4 litry/tunu) na poslední dvě až tři naskladňované vrstvy řezanky.

Kontrola byla bez konzervantu. Posuzovány byly i vzorky odebrané ze středu siláže, kde byl ke

konzervaci použit bakteriálně-enzymatický inokulant. Aerobní stabilita (když teplota siláže

převýší teplotu okolí o 2 oC) neošetřené siláže byla krátká, pouhých 48 hodin v hloubce do 15

cm a 51 hodin v hloubce 30 až 45 cm, stabilita siláže ošetřené bakteriálním inokulantem byla 69

hodin, stabilita siláže ošetřené chemickým přípravkem byla vyšší než měřených 168 hodin.

Rozdíly v kvalitě siláže mezi jeho aplikací aplikátorem na řezačce nebo postřikovačem

v silážním žlabu nebyly významné. Pro praxi je povrchová aplikace významná proto, že ji lze

použít jen do míst na silážním žlabu, u kterých je jasné, že siláž bude zkrmována v letním

období, kdy dochází vlivem vyšších teplot i k vyšší aerobní degradaci.


15

4.5. Pomůcky

Pomůcek pro silážování je celá řada. Patří mezi ně pomůcky pro zajištění aerobního prostředí pro

fermentaci, čištění silážních prostor a strojů (WAP), ochranu zdraví lidí (hlavně pro práci

s chemickými konzervanty) a operativní rozhodování při zajištění funkčnosti silážní linky

(mobil, vysílačka). Pomůcky pro zajištění aerobního prostředí pro fermentaci zásadním

způsobem ovlivňují kvalitu siláží, proto se jimi budeme zabývat více.

Jde o pomůcky na:

- ochranu siláže proti kontaktu se vzduchem v silážních žlabech,

- ochranu siláže proti kontaktu se vzduchem v lisovaných balících a ve vacích,

- spojování fólií a na opravu poškozených fóĺií,

- zatížení silážních fólií,

- ochranu fólií před poškozením.

Pomůcky na ochranu siláže proti kontaktu se vzduchem v silážním žlabu

V poslední době se u nás rozšířilo několik systémů zakrývání siláží. Již jen málokde se setkáte s

tím, že je silážovaná hmota zakryta jednou černou, či černobílou plachtou. Málokde uvidíte

(snad jen u siláží určených pro bioplynové stanice), že by se siláž nezakrývala vůbec a vršek

hmoty se jen osel žitem, posypal močovinou, nebo polil močůvkou.

Většinou se silážovaná hmota přikryje slabou, průhlednou, tzv. transparentní fólií a na ni se

položí silnější, černobílá plachta. V nabídce u nás jsou transparentní fólie většinou o síle 0,03 až

0,05 mm, délce 20 až 50 m a šířce 6 až 12 metrů. Role váží 15 až 30 kg, podle šířky a síly. Horní

fólie (plachta) se dodává v několika typech a barvách, levnější bývá dvouvrstevná, dražší

třívrstevná. Dvouvrstevné plachty jsou většinou černé z obou stran, třívrstevné jsou většinou na

povrchu bílé, vespod černé. Mohou mít i jinou barvu. Prodávají se v různých rozměrech, složené

v balících, nebo v rolích o délce až 50 m. Fólie vyrobené koextruzí tří vrstev PE zaručují

trvanlivost po dobu jednoho roku. Plachty mají sílu 0,1 až 0,2 mm. Jejich hmotnost se pohybuje

od 24 do 115 kg.

Nově se propaguje systém „Fólie O2 BARRIER 2 v 1”, kde jsou obě fólie, transparentní i krycí,

v jedné roli a pokládají se najednou. Po položení na silážovanou hmotu se vlivem biochemických

změn při fermentaci obě vrstvy od sebe oddělí samy, spodní fólie přilne k silážovanému

materiálu. Vzduchová vrstva, které mezi nimi vznikne, zajišťuje tepelnou izolaci i ochranu proti

zvlhčení siláže po kondenzaci vodních par na vnitřní straně vrchní fólie při změnách venkovních

teplot. Role jsou nabízeny ve dvou rozměrech, 12 x 50 m a 16 x 50 m.

Zcela odlišný je systém SILOSTOP. Je založen na vysoce kvalitních fóliích s mnohanásobně

nižší průchodností vzduchu, než jaká je u transparentní fólie i černobílé silážní plachty. Zakrytí

tímto systémem má dvě varianty. V té první se používá průhledná bariérová fólie (CLEER)

o tloušťce 0,045 mm, která by měla být zakryta průmyslovou tkaninou s UV filtrem SILOSAT.

U druhé varianty se používá neprůhledná bariérová fólie s UV filtrem (GOLD) o tloušťce 0,05

mm, která by měla být zakryta síťovinou SILONET. V některých podnicích systémy kombinují.

Místo transparentní, pro vzduch propustné fólie použijí fólii CLEER, a tu zakryjí černobílou

plachtou. Místo průmyslové tkaniny s UV filtrem pak k zatížení plachty použijí jen zátěžové

pytle. Důvodem je často prostý fakt, že zátěžová tkanina nebo síťovina se v zimním období

obtížně odstraňuje a čistí (mají u silážního žlabu listnaté stromy).

Kvalita fólií a plachet záleží na tom, jak jsou vyráběny, zda tažením nebo nástřikem, a také

z jakých jsou materiálů (PE, PA), případně jestli jsou anebo nejsou z materiálů po recyklaci.

Fólie i plachty jsou dodávány skládané v balících, nebo již častěji v rolích. Role se dobře

rozbalují, lze je rozbalit i tak, že se po nich nemusí šlapat, čímž by mohlo dojít k jejich perforaci.


16

Na rozbalení fólie na žlabu může být využita jednoduchá pomůcka, tyč vsunutá do role. Role se

pak velmi jednoduše rozbaluje.

Pomůcky na ochranu siláže v lisovaných balících a vacích

Lisované balíky se obalují tzv. strečovými fóliemi, které mají vlastnost smršťovat se. Mají

různou barvu i kvalitu. Základním požadavkem na ni je garantovaná vysoká odolnost vůči

proděravění a přetrhu, vysoká přilnavost se silným lepícím efektem a vysoká UV ochrana. Jejich

tloušťka je většinou 0,025 mm.

Vaky jsou nabízeny v širokém spektru průměrů a délek, pro průměry 1,5 m, 1,9 m, 2,4 m, 2,7 m

a 3,0 m, s délkami 45 m, 60 m a 75 m, o síle 0,212 mm až 0,240 mm. K vakům lze zakoupit

odvětrávací ventily a hermetické uzávěry Poly-Fastener, nebo speciální uzavírací lišty

Masterseal. Spodní díl lišty se položí pod vak, shora se na fólii položí druhý díl, který se pomocí

speciálního válečku zatlačí do drážky tvořené spodní lištou. Vzniklé spojení neumožňuje

průchod vzduchu do vaku, ani ven.

Pomůcky na spojování a opravy fólií

Jednotlivé pásy fólií se mohou spojovat výhradně bez použití otevřeného ohně, např. svařováním

horkým vzduchem. Lepidla pro tyto účely v nabídce žádné firmy nabízející silážní potřeby

nejsou. Pro zalepení otvorů v plachtách nebo spojení dvou plachet vedle sebe lze využít

samolepící pásky z PVC nebo pásky speciální, např. FASTAPE (www.fastrade.cz).

Spojování fólií se ve většině případů děje tak, že se dvě fólie překříží (položí na sebe) v šířce

zhruba jeden až dva metry, a pak se po celé délce spoje zatíží jednou, nejlépe dvěma řadami

zátěžových pytlů položených jeden za druhým tak, aby se pod nimi mezi fólie nemohl dostat vzduch.

Pomůcky na zatížení silážních fólií

Žádný systém zakrytí silážované píce, byť v něm bude použita nejkvalitnější fólie, nemůže být

účinný, pokud bude pod fólii pronikat vzduch nebo voda od stěny silážního žlabu, ve spojích

mezi fóliemi, nebo z otvorů vzniklých porušením fólie. Průniku vzduchu pod fólii brání různé

zátěže, které jsou více či méně účinné. Nejlepší zkušenosti jsou se zátěžovými pytli. Mají různé

názvy: Sandbag, Silobag, Gravelbag. Jejich tkaná struktura dobře zadržuje obsah pytle, ale

umožňuje odtok srážkové vody. Jsou většinou vyráběny z UV stabilizovaných polyetylenových

vláken jako tkané válce beze švů (např. Nicosil). Bývají vysoké 120 cm a široké 30 cm, ale mají

i jiné rozměry. Stejně jako síťovina SILONET, tak i pytle jsou odolné proti plísním, hnilobě a

jiným biologickým i chemickým atakům.

Pytle se plní štěrkem nebo oblázky (kačírkem). Rozměry částic by měly být přibližně 1 cm.

Písek se nedoporučuje, protože se může ze síťoviny při dešti vyplavit a navíc nasává vodu, která

by mohla způsobit nadměrnou hmotnost pytle nebo ho při mrazu roztrhnout. Pytle by se měly

plnit jen do dvou třetin jejich výšky. Nebudou pak tak těžké a tuhé, bude se s nimi lépe

manipulovat. Plnit se mohou pomocí velkého trychtýře přímo z nákladního vozu, nebo pomocí

malého kýble přímo z hromady. Po naplnění je třeba uzavřít otvor, kterým se do pytle materiál

sypal. Ve vzdálenosti asi 10 cm od horního okraje se pytel sepne pomocí speciálního

pogumovaného drátku. Druhý konec pytle je uzavřen 10 až 20 cm dlouhým tkaným dnem

(plochá část pytle), ve kterém bývá otvor, sloužíci k uchopení pytle při přenášení (u některých

pytlů je ucho pro přenášení vetkáno do boku pytle). Plochá část (těch 10 až 20 cm) jednoho pytle

(nenaplněná) musí být překryta vrškem dalšího pytle (naplněná) tak, aby linie pytlů zabezpečila

celistvé vzduchotěsné uzavření.


17

Existují i jiné způsoby zatížení (panely, gumové pásy, piliny), z nich nejčastěji jsou používány

ojeté pneumatiky z osobních automobilů. Dají se sice pořídit téměř zdarma, mají ale dost

nevýhod. Mezi ty nejhorší patří, že nedosedá jedna k druhé, proto mezi nimi může proudit

vzduch. Nevýhodou je také, že se v nich drží dešťová voda, která se kazí, rozmnožují se v ní

komáři a mouchy, při přenášení se z nich voda vylévá na boty, při vybírání siláže ze žlabu se z

nich zkažená voda vylévá do siláže.

Informace o materiálech využívaných pro zatížení fólií v systému SILOSTOP již byla uvedena.

Tkanina má hmotnost 200 g/m2, síťovina 220 g/m

2.

Pomůcky na ochranu fólií před poškozením

Použití průmyslové tkaniny s UV filtrem SILOSAT a síťoviny SILONET v systému SILOSTOP

pro zatížení silážní fólie již bylo popsáno. Oba materiály mají pro fólie i funkci ochrannou,

zejména proti ptákům, kočkám, hlodavcům, případně hospodářským zvířatům.

Před proklováním ptactvem ochrání vaky s kukuřicí či mačkaným zrnem síť Agrinet. Může se

natáhnout i v silážním žlabu, většinou rovnou navrch přes pneumatiky. Základní rozměr

speciální, modře zbarvené sítě, která je produktem firmy BP Chemicals Plas Tec, je 8 x 50 m,

její stabilita proti UV záření je 4 roky. Jednotlivé sítě je možné spojovat, nebo zkrátit.

Silážní fólii lze chránit proti poškození perforací (neboli prořídnutím a tím vyšší propustnosti pro

kyslík) tím, že se na ni položí pás ze síťoviny, případně z jiného materiálu. Tím se vytvoří

chodníček, po kterém lidé při pokládání zátěžových pytlů (nebo pneumatik) na fólii mohou

chodit bez obavy z toho, že fólii poškodí. Protiperforační pás, který jsme přihlásili jako užitný

vzor (uv026057/2013), lze vyrobit nastříháním síťoviny SILONET, která je lehká (220 g/m2) a

přitom dostatečně pevná na to, aby fólie pod ní nebyla perforována. Pás smotaný do klubíčka se

jednoduše po fólii rozvine.

4.6. Terénní diagnostické a laboratorní přístroje

Rychlé stanovení sušiny píce je při silážování stěžejní záležitostí. Pro stanovení sušiny z celých

rostlin kukuřice se většinou odebírá 10 za sebou jdoucích rostlin, které se na stacionární řezačce

rozřezají, odebere se poměrný vzorek a zjistí se sušina – většinou v laboratoři, kde jsou na to

dobře vybaveni sušárnami. Pokud je nutné stanovení sušiny urychlit, pak je možné

použít mikrovlnnou troubu. Pro tento způsob zjišťování sušiny je ale třeba použít keramickou

misku a do mikrovlnné trouby umístit sklenici se studenou vodou! Kdyby se totiž sušilo příliš

dlouhou dobu, mohl by se materiál vznítit (Technická zpráva SLU č.9 z r. 2002).

Kontrolu sušiny naskladňované píce je možné dělat i několika jinými způsoby. Existují na to

kontaktní detektory, ale ty jsou dost drahé. Z řezanky lze stanovovat sušinu i mimo laboratoř,

dokonce i v autě, levnější metodou. Stačí mít „kupecké“ váhy, na nich se zváží asi 200 gramů

řezanky, která se rozprostře na savém papíře a vloží mezi dvě infračervené lampy. Zhruba za

čtvrt hodin bude řezanka suchá, pozná se to podle toho, že po promnutí praská. Sušina se

vypočítá z úbytku hmotnosti před a po sušení. Přesnost je zhruba plus mínus dvě procenta

sušiny. Pro orientaci to zcela postačuje. Orientační sušinu většinou stanovuje pracovnice na váze.

Mapování výnosů zemědělských plodin technologií rychlého screeningu s využitím elektroniky

je jedním ze stěžejních prvků budoucnosti, tzv. precizního zemědělství. V současné době je

systém mapování výnosů nejrozšířenější u sklízecích mlátiček, tedy strojů sloužících pro sklizeň

zrnin. Probíhají však také výzkumy, které mají za cíl tvorbu výnosových map při sklizni

ostatních plodin, jako jsou pícniny a okopaniny. Mohou pracovat i v součinnosti s přesným


18

zaměřením lokality, z čehož se pak zpracovávají výnosové mapy honů. Výnosové mapy je

možné získat na obrovskou vzdálenost, dokonce i z družice.

Technologie rychlého screeningu je již běžnou součástí nových řezaček od několika firem.

Přístroj NIRs kontinuálně měří sušinu sklízené píce, ta může být spolu s identifikací přesného

místa stanovení sušiny vysílána do komputeru agronoma, který určí, jaký silážní přípravek se má

aplikovat (biologický při normální sušině, chemický při sušině příliš nízké) a kolik se ho má

dávat na tunu píce. Výzkumy v této oblasti rychle pokračují. Na konferenci ve Finsku byl

přednesen příspěvek, ve kterém stanovovali sušinu již na žacím stroji a následně pak při obracení

na řádku. Když pak na pole jela řezačka, už byly v komputeru agronoma přesné informace, podle

kterých se mohl rozhodovat, kam řezačku pošle. Kromě sušiny může přístroj NIRs ihned

stanovovat mnohem širší spektrum nutričních ukazatelů, zatím se s tím ale nepracuje.

NIRs přístroje mohou být přenosné a měřit nutriční hodnoty jak u usušeného, tak čerstvého

materiálu. U nás na trhu je běžně k dostání přístroj AgriNIRs, pomocí kterého se měří sušina a

základní nutriční ukazatele čerstvého materiálu, zelené hmoty, siláže i směsné krmné dávky.

Předností těchto technologií je možnost okamžité změny. Zatím to fungovalo tak, že někdo

odebral vzorek, odvezl ho do laboratoře, tam ho zpracovali a teprve za týden, mnohdy i později,

bylo možné rozhodovat. NIRs přístroje jsou již nyní běžnou součástí krmných vozů několika

firem. Jen je nutné je umět využívat.

Pro stanovení kvality siláží, aby bylo možné krmné dávky zvířatům a krmnou bilanci farmy

předem naplánovat, je důležitý odběr vzorků sondou. Pro tyto účely jsou laboratoře vybaveny

motorovou sondou, většinou značky Stihl, dosáhne s nástavci až do hloubky 2,5 metru. Vzorky

siláže se také odebírají po otevření silážního prostoru. V silážním žlabu se vzorek jen velmi

těžko odebírá z čela siláže, zvláště když je hmota dobře udusaná. Nejlépe k tomu poslouží

zahradní prstové hrabičky.

Objemovou hmotnost, resp. zhutnění siláže lze měřit elektronicky pomocí penetrometru, nebo

vyříznutím bloku siláže a jeho zvážením. Současně je dobré měřit teplotu siláže kontaktním

teploměrem. Na trhu jich je hned několik. My používáme teploměr TPT 64+. Teplotu na větší

vzdálenosti, např. pro zmapování míst v silážním žlabu, kde dochází k zahřívání vlivem aerobní

degradace, měříme pomocí termokamery.

Pro účely výzkumu, ale i pro rozhodnutí agronoma, který silážní přípravek podle průběhu a

výsledku fermentace vybírá, mohou sloužit teplotní čidla, která se mohou vkládat přímo do

silážované hmoty, nebo vpichovat do hotové siláže. Čidlo pro měření teploty hotové siláže je

jednoduché a má jednoduché použití. Skládá se z nerezové trubky s hrotem, za kterým je

umístěno čidlo. Trubka se do siláže v určeném místě zapíchne do požadované hloubky. Teplota

se odečítá na displeji, ke kterému vede kabel z měřící jednotky. Lze použít i více čidel s různě

dlouhými kabely. Vodič z čidla se instaluje do sběrné skříňky na stěně žlabu. Na sběrné skříňce

je displej, kde je vidět aktuální teplota. Kromě toho se teploty zaznamenávají do paměťové karty.

Tu je možné vyjmout a instalovat výsledky měření do počítače.

Pro měření teploty v průběhu fermentace přímo v silážním žlabu lze použít i speciální

elektronické čidlo s dálkovým měřením. Informaci o okamžité teplotě vysílá do počítače na

dálku do 1,6 km. Lze ho instalovat do různých hloubek silážované píce. Před zakrytím je třeba

čidlo označit nejlépe plastem určeným pro elektrické vodiče v půdě, tak aby při frézování nebylo

čidlo zničeno. Nevýhodou je vysoká cena čidla. Lze ale použít i čidla velikosti baterie do

náramkových hodinek, které sice výsledky měření nevysílají, ale jsou schopné v předem

stanovených intervalech měřit teplotu i celý rok s přesností do 0,5 stupně Celsia. Jejich

nevýhodou je, že jsou v siláži špatně dohledatelné. Musí se dobře označit, případně dohledat

s pomocí detektoru kovů.


19

Teplotní čidla lze vložit i do pytlů pro měření ztrát sušiny a organické hmoty v silážované píci.

Poslouží k tomu i obyčejné polypropylenové pytle na obilí, jsou odolné proti kyselinám a

s dostatečně hustými oky, aby se silážovaný materiál nedostal z pytle ven, ani dovnitř. Nejlépe se

osvědčil pytel ze síťoviny SILONET, který se používá jako zátěžový na silážní plachty. Do pytlů

se vloží silážovaná hmota ošetřená podle toho, co je nutné zjistit. Porovnávat se mohou siláže

kontrolně bez silážního přípravku, a pokusně s různými přípravky nebo jejich dávkami. Každý

pytel je třeba před položením na řezanku označit, nejlépe plastovým pásem určeným pro

elektrické vodiče v půdě, dlouhým alespoň půl metru, aby krmič při frézování siláže včas zjistil,

kde jsou pytle uloženy a frézoval opatrněji. Pytle je třeba pokládat na silážovanou hmotu příčně

k práci frézového vybírače, pak je bude možné ze siláže lépe vyjmout. K měření by se mělo použít

tolik pytlů, aby bylo možné statisticky vyhodnotit vliv silážního přípravku na kvalitu siláže.

Laboratoře jsou již většinou dobře vybaveny pro kompletní analýzy. Chemické analýzy

v laboratořích v ČR by měly probíhat podle Nařízení komise (ES) č. 152/2009 ze dne 27. ledna

2009, kterým se stanoví metody odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu

krmiv, nebo podle normy ČSN 467092 z roku 1998, resp. AOAC (2005).

V poslední době se jde v požadavcích na informace o kvalitě siláží více do detailů, farmář, nebo

většinou spíše jeho výživářský poradce, chce např. vědět, zda dusíkaté látky byly stanoveny

klasickou metodou podle Kjeldahla, nebo na speciálním přístroji metodou podle Dumase, zda

byly u dusíkatých látek stanoveny frakce, u vlákniny už se nespokojí s hrubou vlákninou, ale

požaduje vlákninu rozpustnou v kyselém detergentu (ADF), nebo v detergentu neutrálním

(NDF), u kukuřičné siláže požaduje, aby NDF bylo analyzováno s amylázou (aNDF). Kyseliny

se již běžně stanovují na Ionosepu. Zvyšuje se i zájem o stanovení mikrobiálního profilu (LAB,

klostridií) klasicky na petriho misce v agaru, ale také podle DNA bakterií na přístroji PCR

(polymerázových řetězových reakcí). Už se nelze spoléhat na tabulkové hodnoty stravitelnosti

živin, využívají se metody in situ nebo in vitro. Perforované sáčky s krmivem se vkládají

do bachoru zvířete, nebo do inkubátoru s bachorovou šťávou či s trávicími enzymy. Aby bylo

stanovení levnější a přesnější, vyvinuli jsme Nosič kapslí na stanovení enzymatické

stravitelnosti organické živiny krmiva a přihlásili ho jako užitný vzor (uv22979/2012).

S využitím takto získaných hodnot se dokalibrovává přístroj NIRs, který u suchého materiálu

dokáže jen na základě odrazu světla krátkými vlnami infračerveného záření ve vteřině určit

všechny nutriční hodnoty krmiva, včetně stravitelnosti NDF.

V poslední době nabývá na významu stanovení aerobní stability siláží, pro tento účel jsme

vyvinuli speciální přístroj. Jeho parametry jsou dány požadavkem formulovaným v patentu

(Patentový spis 303098) s názvem: Zařízení na stanovení aerobní stability siláží. Zařízení, které

je vyráběno na zakázku, sestává z 18 nádob určených pro vzorky siláže, přičemž ve víku a dnu

nádoby je otvor, kterým prochází teplotní čidlo do vzorku siláže a kabel k záznamníku, který je

spojen s počítačem. Další dvě teplotní čidla snímají okolní teplotu (ambient). Nádoby jsou

uloženy v izolovaných boxech. Počítač je vybaven speciálním softwarem, který měření

zpracovává do tabulek a grafů. Aerobní stabilita je vyjádřena v hodinách od doby začátku měření

po dobu, kdy se teplota siláže zvýší ve srovnání s teplotou okolí o 2oC, resp. 3

oC.

Průběh a výsledek biochemických procesů charakterizují také plyny. Senzorické hodnocení

aroma je zatím závislé na čichacích schopnostech laborantů. Ve vývoji je chemometrický

senzorický systém (elektronický nos), který by měl být schopen rozeznávat až 50 různých pachů

obsažených v silážích. Vývoj je zatím v začátcích kalibrace různých pachů. Plyny se dají

v provozních podmínkách odchytávat zejména u siláží konzervovaných ve vacích (rukávech).


20

5. Postupy práce

5.1. Fungující sklizňová linka

Silážování vyžaduje komplexní přístup. Pokud se v jednom úkonu udělá chyba, může se to

projevit v řadě dalších. Jen málokterá činnost na farmě vyžaduje tolik týmové práce, pracovního

nasazení a správného odhadu jako silážování. Právě proto, že tak moc záleží na tom, v jaké

vegetační fázi se kukuřice poseká, jak kvalitně se zpracuje, naveze do silážních prostor, vytěsní

se z ní vzduch a izoluje se od vnějšího prostředí, je třeba v daný čas sklizně dát této práci

přednost před jinými. Mnoho prací na farmě může počkat, silážování ne. Zrání plodin nelze

zastavit. Pokud rostliny zestárnou, ztratí svou výživnou a dietetickou hodnotu. Mikrobiální

procesy u posekané píce také nelze zastavit. Pokud probíhá fermentace nesprávným směrem, je

velmi ztrátová. Při nesprávné fermentaci navíc může dojít k produkci metabolitů, které mohou

být zdraví škodlivé. Člověk jen obtížně dovede ocenit rozdíl mezi dobře a špatně udělanou siláží,

zvířata však ano.

Úspěch při silážování lze očekávat jen při fungující lince, kde jsou splněny požadavky na

kvalitní zakonzervování hmoty, kde jsou doporučené zásady pro silážování přísně dodržovány

(především dostatečné udusání, následně pak rychlé a opravdu anaerobní zakrytí). Linka sklizně

a konzervace by měla být dobře zvolena a připravena, technologický postup přizpůsoben druhu a

stavu silážovaného materiálu, použité technice, dopravním vzdálenostem, druhu a stavu skladů,

lidem, kteří jsou k dispozici, a v neposlední řadě místním zvyklostem, zákonům a vyhláškám,

kterými je nutné se řídit. Hlavní je, aby jeden článek systému navazoval na druhý, a to i

výkonem, i kapacitou. Při silážování kukuřice se často stává, že rozhrnování a dusání řezanky je

nedostatečné, protože návoz hmoty od řezačky je až příliš rychlý.

Z výčtu podmínek pro zajištění správné funkce linky sklizně a konzervace je patrné, že nejvíce

záleží na:

- týmové práci (kdo sklizňovou linku připraví, kdo sklízí, kdo sklizeň řídí a kontroluje),

- sklízeném materiálu (co se sklízí, jak je to zpracované),

- technickém vybavení (čím se píce sklízí, dopravuje, dusá, rozvrstvuje, čím se aplikují

senážní přípravky, kam se píce ukládá, čím se zakrývá a zatíží),

- informacích, znalostech, praxi (jak se co dělá a co je k tomu třeba),

- strategii (jaký způsob sklizně a konzervace se zvolí).

Aby týmová práce v senážní lince fungovala, je třeba, aby ji někdo řídil a každý účastník linky

byl řádně informován, co má dělat. Osoba zodpovědná za konzervaci by měla celou linku sklizně

a konzervace připravit a projednat ve vedení podniku. Doporučuje se pak svolat ty, kteří budou v

lince sklizně a konzervace opravdu pracovat, a vysvětlit jim, proč se co bude dělat, případně si to

i prakticky vyzkoušet (například ředění konzervačního roztoku nebo nastavení aplikátoru).

Každý, koho se to týká, by měl přesně vědět, kde je co uloženo, kde jsou od toho klíče, jak se to

obsluhuje, co je třeba dělat v případě poruchy, a podobně. Úplně nejlepší je tento rámcový plán

napsat na papír a každému z linky ho dát. Občas se totiž stane, že někdo najednou z týmu

vypadne a než se za něj sežene adekvátní náhrada, je třeba ho rychle zastoupit.

Jakmile je sklizeň zahájena, je třeba, aby při ní byl vedoucí linky neustále přítomen, měl by

sledovat, kde se co seká, kolik kterého konzervačního přípravku se má přidat. Měl by

kontrolovat, jak sklizeň probíhá, například zda jsou stroje správně nastaveny (i např. naostření

nožů u řezačky), zda nejezdí příliš rychle nebo pomalu, zda se dopravní prostředky nepřeplňují

(ztráty na poli), zda dopravní prostředky neznečisťují silnici, zda nezajíždějí při vykládání

řezanky až na naskladněnou hromadu, zda nakladač rozprostírá píci ve žlabu rovnoměrně, zda je

dostatečně udusána a podobně. O průběhu sklizně by měl vést pečlivě záznamy a zakládat je, aby

je bylo možné později vyhodnotit a poučit se z nich.


21

Vedoucí linky by měl být člověk rozhodný, s dobrým odhadem a autoritou. Musí se často

rozhodovat nepopulárně a dost riskovat, například zda pokračovat ve sklizni i když prší, nebo

zvýšit strniště, nebo linku zastavit, protože sušina píce se začíná nebezpečně snižovat. Musí

kalkulovat například i s tím, že lidé mohou být v určitý den více unaveni (protože je třeba moc

dusno) a mohlo by dojít k úrazu. Lidé by se neměli přetěžovat, ale přitom je třeba, aby právě v tu

dobu bylo nasazení největší. Lze to řešit využitím služeb nebo najmutím několika osob jen na

tuto práci.

Vedoucí linky by měl jednat rychle, aby případné vynucené přerušení práce silážní linky bylo co

nejkratší. Často lze problémy předvídat a na nutnost operativně řešit problémy (např. při změně

počasí, poruše strojů, výpadku lidí z důvodu nemoci a podobně) se dobře připravit. Znamená to

například mít v záloze starší, ale fungující řezačku, případně mít dohodu o zapůjčení některých

strojů se sousedním podnikem. Znamená to například mít připraveny konzervační přípravky a v

případě zhoršeného počasí je operativně použít, případně mít s jejich dodavatelem dohodu, že je

po zatelefonování nejlépe ještě týž den dodá.

Vedoucí linky by měl být v přímém kontaktu s člověkem na řezačce a v senážním prostoru.

Osvědčilo se vybavit tyto lidi mobilním telefonem nebo vysílačkou, popřípadě jako spojky

využívat řidiče dopravních prostředků.

Někdy je dobré pravomoci delegovat. Například člověk, který zajišťuje naskladňování zavadlé

píce do silážního prostoru, má nejlepší přehled o sušině a kvalitě řezanky. Zvlášť dobrý přehled

má ten, který hlídá naskladňování řezanky do vaku přes plnicí lis. Podle toho, jak se na vaku

tvoří hrby a vzduchové kapsy nebo jak se před noži naskladňovaný materiál „zpěňuje“, může

usuzovat, zda je třeba linku zpomalit nebo začít sklízet na jiném místě. S využitím mobilu nebo

prostřednictvím řidiče náklaďáku může dát řidiči řezačky pokyn ke změně. Bohužel, dost často

se lze setkat s tím, že právě tento člověk, ačkoliv nejlépe ví co je potřeba, nechce rozhodovat a

přenechává to například agronomovi podniku, který má spoustu jiné práce a nemůže zasahovat

operativně. Vedoucí linky by měl zajistit, aby lidem někdo dovezl pitnou vodu a svačinu.

5.2. Strategie sklizně a konzervace

Častou chybou je to, že sklizňovou linku přizpůsobujeme technice, která je na podniku k

dispozici. Bohužel, většinou s tím nelze nic dělat, protože chybí ochota do této oblasti

investovat. Stroje bývají zastaralé a málo funkční. Cena za to, že se píce nesklidí včas, nebo že

silážovaná hmota dostatečně neprokvasí, může být dost vysoká. Pokud se siláž zkazí, je třeba

rozhodnout, zda ji krmit, i když se ví, že může zvířatům způsobit vážné zdravotní potíže, nebo

vyvézt celý obsah silážního žlabu na hnůj. Často nepomohou ani silné konzervační přípravky.

Výdaj na jejich nákup je dalším nákladem, který by nemusel být vynaložen. Aplikují-li se silážní

přípravky, je nutné občas zkontrolovat, jestli není ucpaná tryska.

Významná je i strategie, kam a jak píci ukládat podle toho, jak se pak bude ze silážních prostor

vybírat. Dost často jste vázáni stávajícími rozměry a stavem silážních prostor. Pokud však silážní

stavba nemá požadované rozměry a navíc není v dobrém technickém stavu, je možná lepší

povolat službu plnicího lisu a silážovat do vaku, nebo najít nějakou zpevněnou plochu a silážovat

na nezpevněnou hromadu (pro tento způsob se vžil název „holandský“).

Pro stanovení velikosti sila, resp. plochy, kterou by mělo mít otevřené „čelo“ silážní hmoty, aby

nedocházelo k přílišnému kažení siláže, je nutné znát počet zvířat a plánovanou spotřebu siláže

na kus a den. Zjistíte, do jaké hloubky siláže je vybírač schopen se „zakousnout“ (většinou to

bývá 30 centimetrů). Máte-li spočítanou plochu odběru, je nutné jí přiřadit konkrétní rozměry,

tedy průměrnou výšku a šířku figury naskladněné hmoty. Nejmenší ztráty aerobní degradací jsou


22

při denním odběru siláže po celé otevřené ploše do hloubky cca 30 centimetrů. Množství

naskladněné hmoty pak bude závislé jen na délce hromady (figury).

Velmi důležitá je strategie plnění silážních žlabů. Čím je hmota sušší, tím by dusané vrstvy měly

být užší. Optimální výška jedné vrstvy je 15 cm, maximální 25 cm. Denně by se mělo do žlabu

naskladnit tolik materiálu, aby vrstva byla nejméně 50 cm vysoká. Přeruší-li se plnění, nemělo

by se začínat dusáním, ale navezením nové vrstvy. Poslední vrstva by měla být co nejtenčí a ne

moc suchá. Doporučuje se ji polít z kropicí konve vodou ředěnou kyselinou propionovou. Ještě

lepší je jako poslední vrstvu navézt hmotu zavadlou na nižší sušinu. S tím je ale nutné předem

počítat a připravit si ji.

Strategie by také měla být v souladu s tím, co si můžete dovolit z hlediska vyhovění zákonům,

vyhláškám a místním zvyklostem, kterými je dobré se řídit. Dejte si například dobrý pozor, aby

některý pracovník ve své horlivosti nesklidil pole souseda, abyste včas zajistili úklid zablácené

silnice při výjezdu z pole, aby se silážní tekutiny nedostaly do vodoteče, a podobně.

5.3. Silážování se neobejde bez kompromisů

Volba správné strategie je často hledáním a nalezením kompromisu mezi danými možnostmi.

Jestli byla strategie zvolena správně, se pozná podle výše ztrát fermentací a podle výsledných

hodnot chemických analýz reprezentativních vzorků siláže. Ve finále pak podle zbytků krmiva

při krmení (to ukazuje, jak siláž zvířatům chutná) a podle užitkovosti a zdraví (to ukazuje, kolik

bylo v siláži využitelných živin).

Každý druh píce má jiné vlastnosti a z toho vyplývají i požadavky na sestavení linky a seřízení

strojů. Ideální by bylo, kdyby bylo možné kukuřici sklízet v optimálním vegetačním stádiu,

nařezat ji na co nejmenší částice a perfektně udusat. To ale někdy není možné. Stále je nutné

přijímat nějaké kompromisy. Většinou nelze začít sklízet až když je píce v optimálním

vegetačním stádiu, protože sklizeň bude nějakou dobu trvat a ke konci sklizně již by mohla být

píce příliš stará. Zejména kdyby přišlo špatné počasí. Je tedy třeba využít toho, že je třeba právě

pěkné počasí, a začít sklízet třeba dva dny před ideálním termínem z hlediska vegetačního stádia.

Dalším kompromisem je délka řezanky. Ideální pro fermentaci by bylo, kdyby řezanka byla co

nejkratší. To by se však neslučovalo s požadavky zvířat. Aby dobře probíhala bachorová

fermentace, přežvýkavci vyžadují strukturální vlákninu. Proto se volí trochu delší řezanka, ale

s využitím corncrackeru. Pokud se zvolí krátká řezanka, je třeba do krmné dávky zařadit třeba seno.

Účinnou pomůckou při přijímání kompromisů je použití silážních přípravků. Při zhoršujících se

podmínkách lze pro správný průběh fermentace přidat účinnější silážní přípravek. Ten však také

bývá většinou dražší. Je však třeba dodat, že použití silážních přípravků by nemělo nahrazovat

technické nedostatky.

Velkým kompromisem bývá rozhodování, jak píci naskladňovanou do silážního žlabu

rozhrnovat a dusat. Ideální by bylo, kdyby dopravní prostředky vjely do žlabu, vysypaly řezanku

a odjely pro další „fůru“. Řezanka však musí být dobře rozhrnuta a udusána. To ale zabere určitý

čas. Pokud je třeba sklízené pole blízko silážního žlabu, návoz hmoty bývá rychlejší, než když je

pole několik kilometrů daleko. Rychlost návozu by se však měla přizpůsobit tomu, aby byla píce

dobře udusána. Častou chybou totiž bývá, že dopravní prostředky přivážejí píci až příliš rychle a

dusání pak není tak intenzivní. Je třeba, aby dusací stroj přejel po jednom místě nejméně třikrát.

Ve většině podniků se odkládá zakrytí naskladněné píce na druhý den dopoledne, protože v

odpoledních hodinách již na pracovišti není dostatek pracovníků. I to je chyba. Bylo by lepší se

například domluvit s řidiči dopravních prostředků, aby po ukončení návozu ještě pomohli


23

natáhnout a utěsnit plachty. Právě první hodiny po skončení navážení hmoty bývají rozhodující.

Především proto, že se vytváří oxid uhličitý, který z částečně otevřených silážních žlabů nenávratně

unikne do povětří. Přitom oxid uhličitý v siláži významně pomáhá zajišťovat její stabilitu.

5.4. Doprava řezanky a její rozhrnování

Navážení řezanky do silážních prostor musí navazovat na práci řezačky. Píci lze z pole přivážet

různými dopravními prostředky, například traktory s přívěsy a nákladní automobily. Ke zvýšení

jejich kapacity se doporučuje namontovat na ně silážní nástavbu. Většinou lze na poli pozorovat

dobrou souhru řidiče řezačky a řidiče dopravního prostředku, na zem jim nic nespadne a na poli

téměř nic nezůstane. Jsou ale i tací, kteří přeplňují silážní nástavbu a zanechávají na poli i po

cestě mnoho zbytků.

Velmi důležité je, jakým způsobem se dostává řezanka do silážních prostor. Často se setkáváme

s tím, že dopravní prostředek zajíždí dovnitř silážního žlabu a tam řezanku vysype. Zanáší se tím

do konzervované hmoty mnoho nečistot a bakterií. Lepší je, když řidič vysype náklad na kraj

žlabu a rozhrnovací prostředek naveze a rozveze hmotu tam, kde je to třeba. Výhodné je

naskladňovat řezanku do silážního žlaby od zadního čela, tzv. do klínu (viz následující schéma).

Schéma: Naskladňování řezanky do silážního žlabu systémem „do klínu!.

Pro kvalitu dusání je důležité zvolit správný způsob nahrnování a rozvrstvování silážované

hmoty. Pro tyto účely se používají různé typy traktorů nebo nakladačů s čelně neseným

hrablovým či lopatovým zařízením. Radlice mívají různý tvar. Kola traktorů či nakladačů

určených k nahrnování a rozvrstvování silážované hmoty se doporučuje zdvojit, stroj pak může

po řezance dobře pojíždět a při jejím hrnutí se nezabořuje. Pojezdem takového stroje po řezance

však nelze zajistit její dostatečné udusání.

V některých podnicích rozprostírání právě navezené a nahrnuté píce provádějí kromě nakladačů i

speciální rotační rozvrstvovače. Rozvrstvovač je připojen na tříbodovém závěsu k traktoru. Jedná

se většinou o buben s lopatkami, umístěnými na něm do spirály. Při jízdě se buben otáčí a hmotu

rovnoměrně rozprostírá tak, aby ji mohl dusací stroj co nejvíce zhutnit.

5.5. Vytěsnění vzduchu

Rozřezání a udusání silážované hmoty lze zpětně posoudit nejen podle výsledné kvality fermentace,

ale i podle objemové hmotnosti siláže. Vyžaduje se, aby siláž měla objemovou hmotnost (resp.

zaujímala prostor potřebný k uložení 100 kg krmiva) alespoň takovou, jaká je vyznačena v tabulce 1.

Tabulka 1: Požadavky na objemovou hmotnost a potřebný prostor k uložení silážovaného krmiva

Druh krmiva Objemová hmotnost [kg/m3] Objem siláže [m

3/t]

- mačkané zrno

- kukuřičná siláž

800 – 950

600 – 750

1,25 – 1,05

1,67 – 1,33


24

Objemovou hmotnost lze uvádět v kilogramech, i v kilogramech sušiny na metr krychlový.

Objemová hmotnost lisovaného materiálu, nebo materiálu skladovaného v silážních věžích, bývá i o

dvacet procent vyšší než u materiálu dusaného v silážním žlabu. Ve vacích, ani v silážních věžích

však nebývá objemová hmotnost stejná v celém objemu (profilu). V horní vrstvě, u vaků i v horní

třetině na bocích, bývá objemová hmotnost nižší. U vaků se dokonce v těch místech mohou tvořit

kapsy vyplněné vzduchem, které se táhnou po celé délce vaku. Tím se ovšem vzduchem

kontaminuje siláž v celém vaku.

Objemovou hmotnost lze v praxi odhadovat podle údajů o množství navezené hmoty, její sušiny a

rozměrů silážního žlabu. Měřit lze penetrometrem, který zaznamenává odpor materiálu vůči bodci,

který se zasouvá do siláže. Aerobní znehodnocování siláží je funkcí difuzní konstanty materiálu,

která závisí hlavně na jeho poréznosti (mezerovitosti, pórovitosti). Mezi porézností a objemovou

hmotností je lineární vztah, který se mění s různou vlhkostí materiálu. Čím bude materiál vlhčí, tím

bývá méně porézní a jeho objemová hmotnost bývá vyšší.

Pro správné vytěsnění vzduchu ze silážované hmoty je velmi důležitá nejen použitá mechanizace,

ale i strategie postupu plnění silážních prostor. Čím je hmota sušší a řezanka méně narušená, tím by

dusané vrstvy měly být nižší, navíc dusání by mělo být intenzivnější nebo delší. Optimální výška

jedné vrstvy je 15 cm, maximální 25 cm. Čím vyšší jsou vrstvy, tím obtížněji se z nich vytlačuje

vzduch, protože tlak se vertikálně rozkládá – čím hlouběji, tím je nižší. Nadměrný přísun řezanky

do silážního žlabu má na zajištění potřebné objemové hmotnosti velmi negativní vliv. Když není

řezanka řádně udusaná, pak se není čemu divit, že siláž je nekvalitní a navíc nestabilní. Zbytkový

vzduch, který se ze silážovaného materiálu nedostane ven dusáním nebo lisováním, jsou na

začátku fermentačního procesu schopny spotřebovat aerobní či fakultativně aerobní

mikroorganizmy, ovšem s poněkud vyššími ztrátami, než když fermentace probíhá v anaerobním

prostředí. Důležité však je, aby byl přísun vzduchu zastaven. Pak ztráty nejsou tak vysoké.

Denně by se mělo do silážního žlabu naskladnit tolik materiálu, aby vrstva byla nejméně 50 cm

vysoká. Čím je do žlabu navezeno více silážní hmoty, tím je její udusání větší, ať již její hmotností,

tak i omezeným pružením. Přeruší-li se plnění, nemělo by se začínat dusáním, ale navezením nové

vrstvy. Poslední vrstva by měla být co nejtenčí a ne moc suchá. Jako poslední vrstvu je vhodné

navézt hmotu zavadlou na nižší sušinu. S tím je ale nutné předem počítat a připravit si ji. Pokud to

nelze zajistit, je nutné zvážit zvlhčení materiálu pokropením vodou.

Několik horních vrstev, zvláště mají-li vyšší sušinu, se doporučuje ošetřit protiplísňovým

chemickým konzervantem (na bázi kyseliny propionové, ještě lépe však na bázi kyseliny benzoové

nebo sorbové), nebo inokulantem s heterofermentativními bakteriemi, které ve vyšší míře produkují

kyselinu octovou nebo propionovou, čímž podpoří aerobní stabilitu siláže po otevření sila. Aplikace

přímo na silážním žlabu však není jednoduchá. Přípravky na bázi kyseliny propionové při styku

s vlhkým materiálem rychle reagují. Projevuje se to tím, že silně čpí, což je nejen nepříjemné, ale

může to být i zdravotně závadné. Lepší je granulovaná forma, u které nastává reakce s větším

zpožděním.

Nemělo by se podceňovat správné rozhrnutí řezanky v silážním žlabu. Velmi často se lze setkat

s nerovnoměrně udusanými vrstvami píce, což často souvisí právě s tím, že někde byla dusána vyšší

vrstva a jinde nižší. Projevuje se to zvláště v blízkosti silážní stěny. Tam by se mělo dusat

intenzivněji, ale zároveň opatrněji, aby se nepoškodila stěna silážního žlabu, případně boční fólie

(plachta), která je na ní připevněna. Je třeba si uvědomit, že u stěny silážního žlabu se na vyvíjení

tlaku na jednotku plochy aktivně podílí jen jedna strana dusacího prostředku, na rozdíl od toho,

když prostředek pojíždí uprostřed žlabu. Z toho důvodu se doporučuje dusat u stěny intenzivněji,

tzv. pojezdit řezanku dvakrát častěji než uprostřed žlabu. Několikerý přejezd dusacího prostředku

rychle za sebou po jednom místě podstatně sníží pružnost materiálu, materiál se nestačí zvednout.

Měření ukázalo, že trojí přejezd je dostatečný.


25

V současné době je jako nejlepší považováno dusání pomocí prostředku, který je vyroben ze

železničních kol (dusač, resp. zhutník). Kola jsou na bytelné hřídeli, která je pomocí pevného rámu

upevněna na tříbodovém závěsu zadní hydrauliky těžkého traktoru. Pracovní záběr by měl být

vždy větší než je šířka traktoru. Rám by neměl být vně kol. Obvyklá hmotnost stroje je kolem tří

až čtyř tun, ve výrobě je ale již dusač s hmotností šest tun. Hmotnost však není rozhodující,

dusání zajišťuje především tvar železničních kol. Více o prostředcích pro rozhrnování a dusání

píce je na www.agrotip.com nebo na www.agrotrnava.cz. Naším přínosem je užitný vzor

(uv026058-2013), který umožňuje měnit hmotnost dusače píce a užitný vzor (uv026059-2013),

který popisuje možnost zvýšit hmotnost dusače pomocí zásobníku na konzervační přípravek,

který je pak pomocí vhodného aplikátoru aplikován pod kola dusače na vrchní vrstvy řezanky

(viz obrázek).

Vysvětlivky: železniční kola (1), rám (2), konzervant (3), ovladač (4), zásobníky (5), skosené dno (6) , aplikátor (7).

Důležité je i naplnění silážního prostoru do takového tvaru, aby ze zakryté plochy odtékala dešťová

voda směrem ven ze silážního žlabu. Navýšení materiálu uprostřed žlabu by nemělo být vyšší než

jeden metr nad výškou silážní stěny (záleží však na šířce žlabu). Jde nejen o bezpečnost obsluhy

strojů a intenzitu udusání hmoty, ale i možné komplikace při odběru siláže pro krmení. Silážní žlab

by se tady neměl přeplňovat. Ideální by bylo, kdyby naskladňování skončilo zhruba 5 až 10 cm pod

výškou silážní stěny.

Před položením fólií, které by měly silážovanou hmotu izolovat od vnějšího prostředí, se

doporučuje po povrchu několikrát přejet polním válcem naplněným vodou, čímž se povrch urovná a

fólie pak k němu dobře přilne (nezůstane pod ní tolik vzduchu).

http://www.agrotip.com/

http://www.agrotrnava.cz/


26

5.6. Vzduchotěsná izolace zásadní podmínkou

Udusanou píci v silážních žlabech nebo na nezpevněných hromadách je třeba vzduchotěsně

izolovat od vnějšího prostředí. Lze k tomu využít různé typy fólií, které je nutné něčím zatížit,

popřípadě ochránit před poškozením. Pro jejich využití existuje několik postupů (způsobů,

systémů). Hned v úvodu této kapitoly je nutné zdůraznit, že žádný systém, byť v něm bude

použita nejkvalitnější fólie, nemůže být účinný, pokud pod ní vzduch nebo voda bude pronikat

od stěny silážního žlabu, ve spojích mezi fóliemi, nebo z otvorů vzniklých porušením fólie.

Významným momentem pro dosažení dokonalé izolace silážované hmoty je použití boční

plachty (fólie) na silážní stěně. Nemusí být zakryta celá stěna, stačí jen pruh, který izoluje horní,

nejméně metr vysokou vrstvu silážované hmoty. Boční plachta (fólie) by měla být široká

nejméně dva metry, aby nejméně metr široký pruh zbyl na zakrytí horní vrstvy silážované

hmoty. Silážovaná hmota plachtu (fólii) přitlačí ke stěně, čímž se do siláže nedostane vzduch ani

voda. Nemusí se vždy použít nová, mnohdy stačí již jednou použitá silážní plachta, nebo fólie z

vaků. Boční izolace je navíc velmi důležitá, když jsou v silážní stěně praskliny. Trochu problém

může být uchycením plachty (fólie) na stěně žlabu tam, kde naskladňovaná hmota již nedosahuje

plné výšky silážní stěny. Lze to řešit jejím navinutím na latě (prkna) a jejich připevněním ke

stěně (prkno dlouhé čtyři metry udrží dva vruty). V místech, kde výška silážované hmoty bude

zhruba stejná jako výška silážní stěny, stačí boční plachtu (fólii) pouze přes stěnu silážního žlabu

přehodit a zatížit proti odfouknutí větrem, například pomocí pneumatik nebo zátěžových pytlů.

Obrázek: Doporučený systém anaerobního zakrytí silážované hmoty.

Vysvětlivky: I – pohled na uložení boční fólie před naskladněním siláže, II. při zakrývání, a – stěna silážního žlabu,

b – boční fólie, c – vrchní tenká fólie, d – vrchní silná fólie, c – krycí síť, e – zátěžové pytle naplněné štěrkem

Jakmile se do silážního žlabu naskladní poslední vrstva silážované hmoty, zbytkem plachty

(fólie), opět o šířce nejméně jeden metr, se překryje. Dalším krokem je položení krycích fólií

(plachet) tak, aby překrývaly boční plachtu (fólii). Mívají nejen různou velikost a barvu, ale i

kvalitu. Pro zakrývání s využitím silážních fólií existuje několik systémů, v zásadě dva, klasický

(v zahraničí označovaný například jako systém RKW nebo RANI) a novější, tzv. SILOSTOP.


27

Klasický systém (v současnosti u nás nejčastěji používaný) spočívá v tom, že se silážovaná

hmota zakrývá dvěma nebo třemi vrstvami. Podkladová fólie (tzv. transparentní, přísavná) bývá

slabší (nejčastěji 0,04 mm) a průhledná – velmi dobře k povrchu přilne (protože má opačný

statický náboj než silážovaná hmota). Horní fólie (plachta) je silnější (nejčastěji 0,12 až 0,2 mm),

černobílá, třívrstvá, se stabilitou proti UV záření na jeden rok. Její kvalita bývá závislá na tom,

kolik bylo při její výrobě použito regranulátu. Dříve používané černé plachty pohlcují teplo, což

může vést k podpoře teplomilnějších kmenů bakterií, případně i ke kondenzaci par na spodní

straně plachty. Proto se začaly používat plachty s jednou stranou bílou a druhou (spodní) černou.

Mezi oběma vrstvami (fólií a plachtou) se vytvoří vzduchová izolační vrstva, která vyrovnává

kolísání teplot a omezuje zvlhčování silážované hmoty kondenzací par. U siláží kukuřičných či z

mačkaného zrna se přes vrchní plachtu ještě někdy přehazuje ochranná síť proti poškození od

ptáků, hlodavců, koček. S použitím jen jedné, silnější černobílé nebo černé plachty, což dříve

bývalo běžné, se lze setkat již jen velmi ojediněle.

Nově se začal více využívat systém SILOSTOP, který je založen na vysoce kvalitních fóliích

s mnohanásobně nižší průchodností vzduchu, než jaká je u transparentní fólie i černobílé silážní

plachty. Zakrytí tímto systémem má dvě varianty. V té první se používá průhledná bariérová

fólie (CLEER) o tloušťce 0,045 mm, která by měla být zakryta průmyslovou tkaninou s UV

filtrem SILOSAT. U druhé varianty se používá neprůhledná bariérová fólie s UV filtrem

(GOLD) o tloušťce 0,05 mm, která by měla být zakryta síťovinou SILONET. Tkanina má

hmotnost 200 g/m2, síťovina 220 g/m

2. Většímu rozšíření tohoto systému zatím brání jeho vyšší

cena, ve srovnání se systémy klasickými. Kvalita zakrytí je však vyšší.

V některých podnicích systémy kombinují. Místo transparentní, pro vzduch propustné fólie

použijí fólii CLEER, a tu zakryjí černobílou plachtou. Místo průmyslové tkaniny s UV filtrem

pak k zatížení plachty použijí jen zátěžové pytle. Důvodem je často prostý fakt, že zátěžová

tkanina nebo síťovina se v zimním období obtížně odstraňuje a čistí (mají u silážního žlabu

listnaté stromy).

Fólie i plachty jsou již většinou dodávány v rolích. To usnadňuje jejich natažení na silážovanou

hmotu. Skrz papírový střed role se prostrčí železná trubka. Tu uchopí dva muži, nebo se zavěsí

na rameno nakladače (některé plachty mají hmotnost až 400 kg). Takto uchycená fólie nebo

plachta se rozbalí po celé středové délce žlabu. Fólie a pak plachta se pak postupně roztáhne až

ke stěnám žlabu. Je při tom nutné dávat pozor, aby se na fólii i na plachtu nešlapalo. Zvláště

slabá průhledná fólie je k roztržení nebo perforaci náchylná.

Způsob práce s fóliemi, po kterých se šlape, není vhodný. Více o zakrývání silážní hmoty je na

www.eurobagging.com, www.crs-marketing.cz, www.akaska.cz/sdruzeni-ms, www.bioferm.cz.

5.7. Zatížení

Fólie a plachty je nutné zatížit tak, aby se zabránilo pronikání vzduchu z vnějšku. Zatížení fólie

(plachty), alespoň po celém jejím obvodu, je podmínkou úspěchu a fungování systému. Takové

zatížení není možné zajistit s využitím pneumatik – i když se přisunou těsně k sobě, vždy ještě

nějakou skulinou může vzduch proudit. Ten může být přímo nasáván, nedostatečně přitlačené

fólie totiž mohou působit jako membránové pumpy. K poškození (potrhání, či perforaci) fólie

(plachty) může docházet také působením větru a mrazu, případně projde-li se po ní člověk

v botách s ostrými podpatky, navíc když nese dvě pneumatiky. V jeho „stopách“ pak na povrchu

siláže vyrostou plísně. Aby nedocházelo k prošlápnutí fólie nebo plachty, lze na místa, kudy se

bude chodit, natáhnout pásy síťoviny (viz náš užitný vzor uv026057/2013). Ochranou proti

perforaci fólie prošlápnutím je také dobře udusaný podklad a vhodný způsob rozvinutí fólie.

http://www.eurobagging.com/

http://www.crs-marketing.cz/

http://www.akaska.cz/sdruzeni-ms

http://www.bioferm.cz/


28

Jako ideální se jeví zatížení fólií položením zátěžových pytlů (SILOBAG) po jejich obvodu, ve

spojích mezi fóliemi a šachovnicově uvnitř volných ploch tak, aby mezi podélně uloženými pytli

nebyla mezera větší než pět metrů (lépe čtyři metry). Uvnitř takto vytvořených čtverhranných

ploch není nutné pokládat další zátěže. Pro úplné zakrytí povrchu siláže jsou určující rozměry

plachet. Překrytí na sebe navazujících plachet by mělo být nejméně jeden metr. Všechny spoje a

okraje plachet musí být zatíženy po celé délce, nejlépe dvěma řadami pytlů položenými jeden za

druhým tak, aby se vzájemně překrývaly (plnou část jednoho pytle je nutné pokládat přes

prázdnou část toho druhého). Zatížit je nutné i ochranné sítě a tkaniny.

Investice do zátěžových pytlů se mnohanásobně vyplatí. Pytle jsou levné a jejich naplnění

štěrkem nebo kačírkem (nejlépe o velikosti 8 až 12 mm) jednoduché. Stačí na to malý kbelík.

Nesmí se však přeplňovat, stačí jen do 75% objemu. Pytel pak dobře přilne k podkladu.

Nedoporučuje se plnění pytlů pískem, protože ten v zimně váže vodu. Při mrazech pak voda

zmrzne, materiál zvětší objem a pytel může prasknout. Jemný písek se také může z pytlů

vyplavovat. Pytle mají vetkaný uzávěr (šňůrku) a zpevněný průhmat, za který se pytel může

uchopit, což usnadňuje jeho nošení. Častou chybou je nevhodné zacházení s pytli. Není dobré je

při vybírání siláže ze žlabu shazovat dolů. Lehce se mohou roztrhnout.

Při zkrmování siláže je vhodné využít zátěžové pytle položením v nepřerušené řadě na fólie po

celém horním okraji čela siláže a jejich posunováním jen o tolik centimetrů, kolik krmiva je

nutné odebrat než se horní vrstva siláže začne kazit (než její teplota stoupne o 30C nad teplotu

okolí). Se stoupající teplotou okolí se aerobní stabilita siláží (zvláště kukuřičných) snižuje.

K zatížení je možné používat kromě pneumatik a zátěžových pytlů také panely, důlní pryžové pásy,

plachty z průmyslové tkaniny, síťovinu, balíky slámy. Každý z uvedených způsobů má své nedostatky.

6. Vnější vlivy

Mezi vnější vlivy lze řadit počasí, pracovní síly, legislativu, místní podmínky a zvyklosti. Počasí

ovlivnit nelze, lze ho však předvídat. Agronom by měl být v přímém kontaktu s meteorologickou

stanicí a nespoléhat se jen na předpověď, kterou si poslechne při občasném zapnutí rádia nebo

televize. Je třeba počítat i s tím, že ve velkém podniku mohou být na různých místech odlišné

mikroklimatické podmínky. V zastíněných místech, v mrazových kotlinách či na podmáčených

loukách bude mít kukuřice jinou sušinu než tam, kde jsou podmínky lepší. Chybí-li patřičné

informace o vývoji počasí, je někdy výhodnější sklízet i za deště, než senážní linku přerušit.

Přerušení by pak mohlo trvat i několik dnů.

Pokud jde o legislativu, tak naše legislativa se bude odvíjet hlavně z legislativy evropské. Bude

nutné s tím počítat. Právě tak bude nutné přizpůsobit se místním podmínkám a zvyklostem. Vždy

je výhodné vycházet s lidmi v sousedství po dobrém.

7. Zdroje z literatury

Při zpracovávání této metodiky jsme vycházeli nejen z našich poznatků, zkušeností a

experimentální práce, ale samozřejmě i z odborné a vědecké literatury. Souhrnně se silážováním

a vlivy na kvalitu siláží zabývali Buxton et al. (2003), Doležal et al. (2012), Kalač a Míka

(1997), Lauer, J. (2008), Mc Donald et al. (1991), Šuk et al. (1998), Zimolka et al. (2008) a

mnoho dalších. Naši práci jsme porovnávali s metodikami Nedělník et al. (2012) a Rajčáková,

Mlynár (2009).


29

Podkladem pro hodnocení krmiv nám byly normy AOAC (2005), Commission Regulation (EC)

No 152/2009 (2009), DLG-Praxishandbuch Futterkonservierung (2006), Petrikovič et al. (2000)

Van Soest et al. (1991) a Zeman et al. (2006).

Silážování kukuřice v různé fázi zralosti bylo předmětem výzkumu např. Ngonyamo-Majee et al.

(2008), Bal et al. (1997). Korelaci mezi obsahem NDF a škrobu, stravitelnost NDF a škrobu

v závislosti na technologických vlivech, případně genotypu kukuřičných hybridů zkoumali např.

Andrae et al. (2001), Bal et al. (1997), Fernandez (2004), Frey et al. (2004), Givens a Deaville

(2001), Hetta et al. (2012), Ivan et al.. (2005), Jensen et al (2005), Johnson et al. (1999), Nkosi et

al. (2011), Mohammadzadeh et. al. (2011), Mitrík a Vajda (2009), Qiu aj (2003), Thomas et al.

(2001), Knezevic et al. (2009), Filya a Sucu (2010), Pereira et al. (2007), Wang et al. (2010),

Weiss a Wyatt (2000),. Velmi mnoho autorů se zabývalo vlivem aplikace aditiv na kvalitu siláží,

např. Cherney et al. (2004) Ferret et al. (1997). (2009) Kung L., JR (2009), Mohammadzadeh et

al. (2011), Nkosi et al. (2011), Russell et al. (1992).

Velmi významné byly pro nás take práce Barrière et al. (2004), Boon et al. (2012), Moreno-

González et al. (2000), Oba, Allen (1999), Philippeau, Michalet-Doreau (1997, 1998), Qiu et al.

(2003), Weiss, Wyatt (2000, 2002).

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Mohammadzadeh,%20H

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0022030202744342


http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&author_name=Knezevic,%20M&dais_id=6090144

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=RUSSELL%20JR&ut=A1992JA21600002&pos=1




30

III. SROVNÁNÍ „NOVOSTI POSTUPŮ“

Novost postupů vychází z dlouhodobého řešení výzkumných projektů zaměřených na silážování píce,

ale hlavně z řešení projektu se zaměřením na kukuřici QJ91A240 „Faktory ovlivňující nutriční

hodnotu kukuřičných hybridů a kukuřičných siláží.“ Jeho cílem je přispět k hlubšímu poznání

výživných hodnot kukuřice, zlepšit velký biologický potenciál této plodiny, navrhnout pro její

konzervaci nové technologické prvky, najít rezervy kde šetřit a jak efektivně kukuřici využívat v

krmných dávkách skotu. Metodika „Správná praxe při silážování kukuřice“ je plánovaným výstupem

V002: Technologické a biologické vlivy na kvalitu kukuřičných siláží. Metodika obsahuje několik

doporučení, které ještě praxe nezná, nevyužívá, nebo využívá jiným způsobem, než by měla nebo

mohla (stanovení stravitelnosti in sacco, potažmo in vitro u suchého vzorku krmiva s využitím

přístroje NIRS, stanovení živin u čerstvé píce či siláže s využitím přístroje AgriNIRs, s využitím

přístroje, který byl patentován a na jehož návrhu se podílel jeden z autorů metodiky). V metodice jsou

prezentovány i tři užitné vzory a patenty (nosič s nylonovými kapslemi – zařízení na stanovení

enzymatické stravitelnosti organické živiny krmiva pro přežvýkavce, přístroj na stanovení aerobní

stability siláží, souprava na protiperforační ochranu silážních fólií), které, v případě nákupu formou

licenční smlouvy, by mohly být využívány v širší zemědělské praxi.

Oproti metodice Nedělníka a kol. (2011) s názvem „Výroba kukuřičné siláže z různých

fyziologických typů hybridů kukuřice“ je tato předkládaná metodika s názvem „Správná praxe při

silážování kukuřice“ zaměřena na podrobný návod jak kukuřici silážovat. Metodika Nedělníka a kol.

(2011) je více zaměřena na popis fyziologických typů kukuřice, agrotechnických vlivů na kvalitu

kukuřice, vlivu odrůd na kvalitu siláží, hlavně však na choroby a škůdce kukuřice a výskyt

mykotoxinů v kukuřici. Zatímco tedy metodika Nedělníka a kol. (2011) podrobně popisuje

fyziologické vlivy, které mohou potenciálně ovlivnit výslednou kvalitu kukuřičných siláží,

předložená metodika „Správná praxe při silážování kukuřice“ se zabývá především technologickými

vlivy na kvalitu kukuřičné siláže.

V dostupné literatuře existují i další metodická doporučení pro správnou praxi při silážování

kukuřice, ale většinou jsou napsány v širším kontextu, tedy zabývají se silážováním i jiných plodin

(Rajčáková a Mlynár, 2009) nebo celkově kukuřicí, přičemž ale vlastní silážování je popsáno méně

podrobně (Zimolka a kol., 2008). V těchto případech se však nejedná o certifikovanou metodiku.

IV. POPIS UPLATNĚNÍ METODIKY

Metodika by měla poskytnout široké zemědělské praxi dostatek informací o problematice týkající se

uplatnění nových, především technologických aspektů při silážování kukuřice, podle kterých bude

možné zvolit vhodnou technologii výroby kukuřičné siláže a získat tak kvalitní produkt jako součást

krmných dávek hospodářských zvířat, případně produkt využitelný v bioplynových stanicích.

Doporučení jsou nejen výsledkem studia literatury, poznatků a zkušeností z praxe, ale hlavně

výsledkem experimentů uskutečněných v rámci řešení výzkumného projektu NAZV QI91A240.

Rozsah uplatnění metodiky je široký, v podnicích zemědělské prvovýroby, podnicích služeb pro

zemědělství, u výrobců zemědělských strojů i ve školství na všech stupních počínaje odborným

školstvím. Při své práci mohou metodiku uplatnit certifikovaní poradci, pracovníci chovatelských

svazů, osivářských firem, zemědělských laboratoří i kolegové výzkumníci.

V. EKONOMICKÉ ASPEKTY

Předpokládané ekonomické přínosy lze vyčíslit jen v hrubých číslech, protože sklizeň a konzervaci

kukuřice ovlivňuje velmi mnoho faktorů, především počasí v průběhu vegetace a pak hlavně počasí


31

v době sklizně kukuřice. V metodice je více doporučení, bude pak záležet na tom, které z nich

uživatel využije. Pokud budeme vycházet z přínosů potvrzených ve vědecké literatuře (Oba a Allen,

1999), tak zlepšení stravitelnosti vlákniny (NDF) o jedno procento zvýší užitkovost o 0,25 l FCM

mléka na dojnici a den. Rozdíly ve stravitelnosti NDF, zjištěné v experimentech poskytovatele, činily

až 19 %.

Zvýšení stravitelnosti NDF byť jen o jedno procento, by při užitkovosti 10000 litrů na dojnici

a rok znamenalo zvýšení produkce od jedné dojnice o 90 litrů, při ceně 8 Kč za litr by se ušetřilo 720

Kč. V chovu s jedním tisícem dojnic by to bylo 720 tisíc Kč. V našich pokusech byl rozdíl mezi

nejvyšší a nejnižší stravitelností NDF 19 %. Kdyby tento 19% rozdíl mezi hybridy byl v tomto

virtuálním chovu o jednom tisíci dojnic, pak by se jenom vhodným výběrem hybridu za rok ušetřilo

13 680 000 Kč. Zvýšení stravitelnosti NDF je jen jeden ukazatel možnosti zvýšení užitkovosti nebo

zlepšení zdraví, je ale podložen konkrétním výsledky a citací vědecké literatury.

U siláží pro bioplynové stanice by bylo možné kalkulovat s úsporami v omezení ztrát sušiny a

organické hmoty zlepšením fermentace, ale i snížením odpadu při odstraňování plesnivých ložisek na

povrchu siláže. Námi zjištěné rozdíly ve ztrátách sušiny u kukuřičné siláže kvalitní a méně kvalitní

dosáhly 12 %. Průměrná cena byla v letech 2007 až 2012 u jedné tuny kukuřičné siláže 635 Kč, 12 %

z toho je 76 Kč. Ekonomika se však odvíjí i z jiného hlediska, tedy rozdílu v ceně mezi kvalitní a

nekvalitní siláží, která byla v letech 2007 až 2012 velmi vysoká (895 Kč u kvalitní siláže proti 298 Kč

u nekvalitní, počítáno dle metodiky AgroKonzulty, spol. s r.o. Žamberk).

Z výše uvedeného vyplývá, že s využitím informací v této certifikované metodice lze

dosáhnout nemalých úspor.

VI. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ANDRAE, J.G., HUNT, C.W., PRITCHARD, G.T., KENNINGTON, L.R., HARRISON, J.H.,

KEZAR, W., MAHANNA, W., 2001Effect of hybrid, maturity, and mechanical processing of

maize silage on intake and digestibility by beef cattle. J. Anim. Sci. 79, 9, 2268-2275.

AOAC. 2005. Official Methods of Analysis. 18th Ed. AOAC International. USA. 1298.

BAL, M.A., COORS, J.G. AND SHAVER, R.D. 1997 Impact of the Maturity of Corn for Use as

Silage in the Diets of Dairy Cows on Intake, Digestion, and Milk Production. J. Dairy Sci. 80: s.

2497–2503

BALLARD, C.S. et al.. 2001 Effect of Corn Silage Hybrid on Dry Matter Yield, Nutrient

Composition, In Vitro Digestion, Intake by Dairy Heifers, and Milk Production by Dairy Cows. J.

Dairy Sci., 84, 2: s. 442-452

BARRIÈRE, Y., EMILE, J.C., TRAINEAU, R., SURAULT, F., BRIAND, M., 2004 Genetic

variation for organic matter and cell wall digestibility in silage maize. Lessons from a 34-year long

experiment with sheep in digestibility crates. Maydica. 115-126.

BOON, E.J.M.C, STRUIK, P.C., ENGELS, F.M. CONE, J.W., 2012 Stem characteristics of two

forage maize (Zea mays L.) cultivars varying in whole plant digestibility. IV. Changes during the

growing season in anatomy and chemical composition in relation to fermentation characteristics of

a lower internode. NJAS-Wageningen J. Life Sci. 59, 1-2, 13-23.

BUXTON, D.R., MUCK, R.E., HARRISON, J.H., 2003 Silage Science and Technology. Madison,

Wisconsin, USA, 1-927.

Commission Regulation (EC) No 152/2009, 2009. of 27 January 2009, laying down the methods of

sampling and analysis for the official control of feed. Official Journal of the European Union. L 54,

s. 1-130.

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Andrae%20JG&ut=000171208900004&pos=1

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Hunt%20CW&ut=000171208900004&pos=2

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Pritchard%20GT&ut=000171208900004&pos=3

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Kennington%20LR&ut=000171208900004&pos=4

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Harrison%20JH&ut=000171208900004&pos=5

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Kezar%20W&ut=000171208900004&pos=6

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Mahanna%20W&ut=000171208900004&pos=7

http://www.maydica.org/articles/49_115.pdf



http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Cone,%20JW


32

CONE, J.W., VAN GELDER, A.H., VAN SCHOOTEN, H.A., GROTEN, J.A.M., 2008 Effects of

forage maize type and maturity stage on in vitro rumen fermentation characteristics. NJAS -

Wageningen J. Life Sci. 55, 2, 139-154.

DARBY, H.M., LAUER, J.G., 2002 Harvest Date and Hybrid Influence on Corn Forage Yield,

Quality, and Preservation. Agronomy J. – Abstract. 94, 3, 559-566.

Di MARCO, O.N., AELLO, M.S., NOMDEDEU, M., Van HOUTTE, S. 2002 Effect of maize crop

maturity on silage chemical composition and digestibility (in vivo, in situ and in vitro). Anim. Feed

Sci. Techn., 99, 1-4: s. 37-43

DLG-Praxishandbuch Futterkonservierung 2006 Bundesarbeitskreis Futter-konservierung; 7. völlig

überarb. u. akt. Aufl. 2006; DLG-Verlag, Frankfurt am Main, 353 p.

DOLEŽAL, P. et al.: (2012): Konzervace krmiv a jejich využití ve výživě zvířat. Vydavatelství Petr

Baštan, Olomouc. ISBN 978-80-87091-33-3

FERNANDEZ, I., MARTIN, C., CHAMPION, M., MICHALET-DOREAU, B. 2004 Effect of Corn

Hybrid and Chop Length of Whole-Plant Corn Silage on Digestion and Intake by Dairy Cows. J.

Dairy Sci., 87, 5: s. 1298-1309

FILYA, I., SUCU, E. 2010 The effects of lactic acid bacteria on the fermentation, aerobic stability

and nutritive value of maize silage. Grass and Forage Sci. 65, 4, 446-455.

FREY, T.J., COORS, J.G., SHAVER, R.D., LAUER, J.G., EILERT, D.T., FLANNERY, P.J., 2004

Selection for silage quality in the Wisconsin Quality Synthetic and related maize populations. Crop

Sci. 44, 4, 1200-1208.

GIVENS, D I., DEAVILLE, E.R. 2001 Comparison of major carbohydrate fractions and cell wall

digestibility in silages made from older and newer maize genotypes grown in the UK. Anim. Feed

Sci. Techn., 89, 1-2: s. 69-82

HETTA, M., MUSSADIQ, Z., GUSTAVSSON, A.M., SWENSSON, C., 2012 Effects of hybrid and

maturity on performance and nutritive characteristics of forage maize at high latitudes, estimated

using the gas production technique. Anim. Feed Sci. Techn..171, 1, 20-30.

HUNT, C.W., KEZAR, W., HINMAN, D.D., COMBS, J.J., LOESCHE, J.A., MOEN, T. 1993

Effects of hybrid and ensiling with and without a microbial inoculant on the nutritional

characteristics of whole-plant corn. J. Anim. Sci. 71, 1, 38-43

CHERNEY, D.J.R., CHERNEY, J.H., COX, W.J., 2004 Fermentation characteristics of corn forage

ensiled in mini-silos. J. Dairy. Sci. 87, 12, 4238-4246.

IVAN, S.K., GRANT, R.J., WEAKLEY, D., BECK, J., 2005 Comparison of a Corn Silage Hybrid

with High Cell-Wall Content and Digestibility with a Hybrid of Lower Cell-Wall Content on

Performance of Holstein. J. Dairy. Sci. 88, 1, 244-254.

JENSEN, C., WEISBJERG, M.R., NØRGAARD, P., HVELPLUND, T., 2005 Effect of maize silage

maturity on site of starch and NDF digestion in lactating dairy cows. Anim. Feed Sci. Techn. 118,

3-4, 4, 279-294.

JOHNSON, L., HARRISON, J.H., HUNT, C., SHINNERS, K., DOGGETT, C.G., SAPIENZA, D.,

1999 Nutritive Value of Corn Silage as Affected by Maturity and Mechanical Processing: A

Contemporary Review. J. Dairy. Sci. 82, 12, 2813–2825.

JUNG, H.G., MERTENS, D.R., BUXTON, D.R. 1998 Forage quality variation among maize

inbreds: in vitro digestion kinetics and predictions with NIRS, Crop. Sci., 1998, 38: 205-210.

KALAČ P., MÍKA V. 1997 Přirozené škodlivé látky v rostlinných krmivech. ÚZPI, Praha, 301 s.

ISBN 80-85120-96-8.

KNEZEVIC, M., VRANIC, M., BOSNJAK, K., LETO, J., PERCULIJA,G., KUTNJAK, H., MATIC,

I., 2009 Effects of additive application upon ad libitum intake, in vivo digestibility and nitrogen

balance of alfalfa haylage. Mljekarstvo. 59, 3, 237-243.

http://www.sciencedirect.com/science/journal/15735214

http://www.sciencedirect.com/science/journal/15735214

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=PublicationURL&_tockey=%23TOC%2356454%232008%23999449997%231239096%23FLP%23&_cdi=56454&_pubType=J&view=c&_auth=y&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=089176712cd4c670d3c96b50a4c8e851

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&doc=16&db_id=&SID=Y2mpLFCg4PlA9@djJke&field=AU&value=Frey%20TJ&ut=000222582400011&pos=1

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&doc=16&db_id=&SID=Y2mpLFCg4PlA9@djJke&field=AU&value=Coors%20JG&ut=000222582400011&pos=2

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&doc=16&db_id=&SID=Y2mpLFCg4PlA9@djJke&field=AU&value=Shaver%20RD&ut=000222582400011&pos=3

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&doc=16&db_id=&SID=Y2mpLFCg4PlA9@djJke&field=AU&value=Lauer%20JG&ut=000222582400011&pos=4

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&doc=16&db_id=&SID=Y2mpLFCg4PlA9@djJke&field=AU&value=Eilert%20DT&ut=000222582400011&pos=5

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&doc=16&db_id=&SID=Y2mpLFCg4PlA9@djJke&field=AU&value=Flannery%20PJ&ut=000222582400011&pos=6

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Mussadiq,%20Z

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Mussadiq,%20Z

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Swensson,%20C

http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&author_name=HUNT,%20CW&dais_id=1684840

http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&author_name=KEZAR,%20W&dais_id=12603237

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=HINMAN,%20DD

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=HINMAN,%20DD

http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&author_name=LOESCHE,%20JA&dais_id=12949792

http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&author_name=MOEN,%20T&dais_id=13397453

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Cherney%20DJR&ut=000225227800030&pos=1

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Cherney%20JH&ut=000225227800030&pos=2

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=Cox%20WJ&ut=000225227800030&pos=3

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=PublicationURL&_tockey=%23TOC%234962%232005%23998819996%23554355%23FLA%23&_cdi=4962&_pubType=J&view=c&_auth=y&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=a4187a3a2154d84fc40f8657bc38f382

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=PublicationURL&_tockey=%23TOC%234962%232005%23998819996%23554355%23FLA%23&_cdi=4962&_pubType=J&view=c&_auth=y&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=a4187a3a2154d84fc40f8657bc38f382







http://www.sciencedirect.com/science/journal/00220302/82/12

http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&author_name=Knezevic,%20M&dais_id=6090144

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Vranic,%20M

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Vranic,%20M

http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&author_name=Leto,%20J&dais_id=7797261

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Perculija,%20G

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Kutnjak,%20H

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Kutnjak,%20H

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Matic,%20I


33

KUNG L.JR. 2009 Potential factors that may limit the effectiveness of silage additives. in Proc. XV

International Silage Conference, Madison, WI. July 27-29, 37-45.

LAUER, J., 2008 Key Management Decisions for Producing Corn Silage. SATA Conference in

Padenghe sul Garda, Italy, November 28, 2006, University of Wisconsin. 6.

Mc DONALD, P. – HENDERSON, A.R. – HERON, S.J.E. 1991 The Biochemistry of Silage (Second edition). Marlow, Bucks, UK: Chalcombe Publications, 1991, 340 p., ISBN 0-948617-225.

MERTENS, D.R. 2002 Gravimetric determination of amylase-treated neutral detergent fibre in feeds

with refluxing beakers or crucibles: collaborative study. J. Assoc. Off. Assoc. Chem. Int. 85, 6,

1217–1240.

MITRÍK, T., VAJDA, V. 2009 Efektívna výroba kukuričnej siláže – stanovenie správnej fázy pre

zber = monitoring silážnej zrelosti. In Kukuřice objemné krmivo. Limagrain, 2009, s 12 – 16.

MITRÍK, T., VAJDA, V. 2009. Efektívna výroba kukuričnej siláže – vzťah medzi obsahom sušiny

a silážnou zrelosťou. In Kukuřice objemné krmivo. Limagrain, 2009, s 17 – 18.

MOHAMMADZADEH, H., KHORVASH, M., GHORBANI, G.R., YANG, W.Z. 2011 Effects of a

dual-purpose bacterial inoculant on the fermentation characteristics of high-moisture maize silage

and dairy cattle performance. South African J. Anim. Sci.. 41. 4. 368-376.

MORENO-GONZÁLEZ, J., MARTÍNEZ, I., BRICHETTE, I., LÓPEZ, A., CASTRO, P., 2000

Breeding Potential of European Flint and U.S. Corn Belt Dent Maize Populations for Forage Use.

Crop Sci. 40, 1588-1595.

MUCK, R.E. 1993 Ensiling and its effect on crop quality. In: Proc. National Silage Production

Conference, Syracuse, New York, 1993, pp. 57-66.

NKOSI, B.D., MEESKE, R., LANGA, T., THOMAS, R.S., 2011. Effects of bacterial silage

inoculants on whole-crop maize silage fermentation and silage digestibility in rams. South African

J. Anim. Sci. 41, 4, 350-359

OBA, M., ALLEN, M.S., 1999 Evaluation of the Importance of the Digestibility of Neutral Detergent

Fiber from Forage: Effects on Dry Matter Intake and Milk Yield of Dairy Cows. J. Dairy. Sci. 82, 3,

589-596.

PAHLOW G., MUCK R.E, DRIEHUIS F., OUDE ELFERINK, S.J.W.H. 2003 Microbiology of

ensiling. Silage Science of Technology, 42: 31-93.

PETRIKOVIČ, P. a kol. 2000 Výživná hodnota krmív. I. a II. časť, vydanie I., Slovenský Chov:

VÚŽV Nitra, Publikácie VÚŽV Nitra, 2, 2000, ISBN 80-88872-12-X

PHILIPPEAU, C., MICHALET-DOREAU, B., 1997 Influence of genotype and stage of maturity of

maize on rate of ruminal starch degradation. Anim. Feed Sci. Techn.. 68, 1-2, 25-35.

PHILIPPEAU, C., MICHALET-DOREAU, B., 1998 Influence of genotype and ensiling of corn grain

on in-situ degradation of starch in the rumen. J. Dairy. Sci. 81, 2178-84.

QIU, X., EASTRIDGE, M.L., WANG, Z., 2003 Effects of Corn Silage Hybrid and Dietary

Concentration of Forage NDF on Digestibility and Performance by Dairy Cows. J. Dairy. Sci. 86,

11, 3667-3674.

RAJČÁKOVÁ, L., MLYNÁR, R. 2009 Zásady využívania potenciálu silážnych a konzervačných

prípravkov pri výrobe kvalitných a hygienicky nezávadných konzervovaných krmív. (Metodická

príručka). Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra. s. 1–47.

RUSSELL, J.R., IRLBECK, N.A., HALLAUER, A.R., BUXTON, D.R., 1992 Nutritive-value and

ensiling characteristics of maize herbage as influenced by agronomic factors. Anim. Feed Sci.

Techn. 38, 1, 11-24.



http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&author_name=Ghorbani,%20GR&dais_id=4942035

http://argo.cvtisr.sk:2190/DaisyOneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=DaisyOneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&author_name=Yang,%20WZ&dais_id=2295151

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=T2P4EDHmI1ONeG53p99&field=AU&value=Thomas,%20RS

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B9887-4YS4MBN-P&_user=10&_coverDate=03%2F31%2F1999&_alid=1439762147&_rdoc=6&_fmt=high&_orig=search&_cdi=59175&_sort=r&_docanchor=&view=c&_ct=11&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=25e29dfe0a58de4b3b1c6a5af75490ae

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B9887-4YS4MBN-P&_user=10&_coverDate=03%2F31%2F1999&_alid=1439762147&_rdoc=6&_fmt=high&_orig=search&_cdi=59175&_sort=r&_docanchor=&view=c&_ct=11&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=25e29dfe0a58de4b3b1c6a5af75490ae

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6T42-3RV5SRM-3&_user=10&_coverDate=09%2F30%2F1997&_alid=1436438810&_rdoc=7&_fmt=high&_orig=search&_cdi=4962&_sort=r&_docanchor=&view=c&_ct=13&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=821e50b45ad323bb35082f3aeab3425f

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6T42-3RV5SRM-3&_user=10&_coverDate=09%2F30%2F1997&_alid=1436438810&_rdoc=7&_fmt=high&_orig=search&_cdi=4962&_sort=r&_docanchor=&view=c&_ct=13&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=821e50b45ad323bb35082f3aeab3425f

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=RUSSELL%20JR&ut=A1992JA21600002&pos=1

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=IRLBECK%20NA&ut=A1992JA21600002&pos=2

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=HALLAUER%20AR&ut=A1992JA21600002&pos=3

http://apps.isiknowledge.com/OneClickSearch.do?product=UA&search_mode=OneClickSearch&db_id=&SID=N1P8994hKo87Gf5DCf@&field=AU&value=BUXTON%20DR&ut=A1992JA21600002&pos=4


34

STEKAR, J.M.A., STIBILJ, V., GOLOB, A., KODRA, M., 1990 Quality and nutritive value of

maize silage prepared from different hybrids. Zbornik Biotehniške Fakultete Univerze v Ljubljani,

Kmetijstvo. 56, 71-74.

THOMAS, E.D., MANDEBVU, P., BALLARD, C.S., SNIFFEN, C.J., CARTER, M.P., BECK, J.,

2001 Comparison of Corn Silage Hybrids for Yield, Nutrient Composition, In Vitro Digestibility,

and Milk Yield by Dairy Cows. J. Dairy. Sci. 84, 2217–2226.

TŘINÁCTÝ a kol. 2013 Hodnocení krmiv pro dojnice. Pohořelice: AgroDigest s.r.o., 2013, 1–650.

VAN SOEST P.J., ROBERTSON J.B., LEWIS B.A., 1991 Methods for dietary fiber, neutral

detergent fiber, and nonstarch polysaccharides in relation to animal nutrition. J. Dairy. Sci. 74,

3583‒3597.

WANG, P., SOUMA, K., KOBAYASHI, Y. IWABUCHI, K. SATO, C. MASUKO, T. 2010

Influences of Northern Leaf Blight on corn silage fermentation quality, nutritive value and feed

intake by sheep. Anim. Sci. J., 81, 4, 487-493.

WEISS, W.P., WYATT, D.J., 2000 Effect of Oil Content and Kernel Processing of Corn Silage on

Digestibility and Milk Production by Dairy Cows. J. Dairy. Sci. 83, 2, 351-358.

WEISS, W.P., WYATT, D.J., 2002 Effects of Feeding Diets Based on Silage from Corn Hybrids that

Differed in Concentration and In Vitro Digestibility of Neutral Detergent Fiber to Dairy Cows. J.

Dairy. Sci. 85, 12, 3462–3469.

ZEMAN L. a kol. 2006 Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vydání, Praha: Profi Press, s.r.o.

ISBN 80-86726-17-7.

VII. SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE

LOUČKA, R., JAMBOR, V., HAKL, J. 2009 Multivariate Analysis of Relationships between

Contents and Digestibility of Organic Nutrients of Maize Hybrids. Proc. 15th Int. Silage

Conference, Madison, Wisconsin, , s. 417-418 , NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2009 Dokonalé utěsnění je podmínkou. Krmivářství, roč. 13, č. 1, s. 30-31, NAZV

QI91A240.

LOUČKA, R. 2009 Systém výběru silážních přípravků. Krmivářství, roč. 13, č. 2, s. 24-27, NAZV

QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V., HAKL, J. 2009 Kvalitu ovlivňuje mnoho faktorů. Náš chov, roč. 69, č.

8, s. 34-35, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V., HAKL, J. 2009 Vliv termínu sklizně kukuřice na obsah a stravitelnost

živin. Krmivářství, roč. 13, č. 4, s. 29-31, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2009 Výzkum kukuřice na vysoké úrovni. Úroda, roč. 57, č. 12, s. 39-42, NAZV

QI91A240.

LOUČKA, R. 2009 Jaká je optimální doba pro sklizeň kukuřice. In Kukuřice objemné krmivo.

Limagrain, s 6 – 11.

LOUČKA, R. 2009 Jak najlépe vyrobit kukuričnou siláž. In Kukuřice objemné krmivo. Limagrain,

s 28 - 29.

LOUČKA, R. 2010 Krmení vysokoprodukčních dojnic v mrazivém období. Krmivářství, roč. 14, č.

2, s. 24-26, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2010 Pozor na výpočty krmných dávek s využitím nepřesných

vstupních dat. Krmivářství, roč. 14, č. 5, s. 24-25, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2010 Stravitelnost organické hmoty a vlákninového komplexu kukuřice při různé době

inkubace. In Výživa dojnic: Výběr hybridů, výroba a hodnocení kukuřičných siláží. Rapotín:

Agrovýzkum, s. 72-76, NAZV QI91A240.

http://www.cabdirect.org/search.html?q=au%3A%22Stekar%2C+J.+M.+A.%22

http://www.cabdirect.org/search.html?q=au%3A%22Stibilj%2C+V.%22

http://www.cabdirect.org/search.html?q=au%3A%22Golob%2C+A.%22

http://www.cabdirect.org/search.html?q=au%3A%22Kodra%2C+M.%22

http://www.cabdirect.org/search.html?q=do%3A%22Zbornik+Biotehni%C5%A1ke+Fakultete+Univerze+v+Ljubljani%2C+Kmetijstvo%22

http://www.cabdirect.org/search.html?q=do%3A%22Zbornik+Biotehni%C5%A1ke+Fakultete+Univerze+v+Ljubljani%2C+Kmetijstvo%22

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Wang,%20P

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Souma,%20K

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Kobayashi,%20Y

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Iwabuchi,%20K

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Sato,%20C

http://argo.cvtisr.sk:2190/OneClickSearch.do?product=WOS&search_mode=OneClickSearch&colName=WOS&SID=Q1pEOFc1KDknfi9FEho&field=AU&value=Masuko,%20T






35

LOUČKA, R. 2010 Stability of high moisture maize grain ensiled with and without chemical

additives. Research in Pig Breeding, roč. 4, č. 2, s. 5-8, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2010 Stravitelnost klasických a BMR hybridů kukuřice. Úroda, roč. 59,

č. 1, s. 14-16, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2010 Effect of Harvesting Corn with Higher Dry Matter on Chemical Composition

and Quality of Silage . In 14th International Symposium Forage Conservation. Brno: Mendel

University, s. 133-135, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2010 Technologie výroby kukuřičných siláží a použití silážních přípravků. In Výživa

dojnic. Výběr hybridů, výroba a hodnocení kukuřičných siláží. Rapotín: Agrovýzkum, s. 23-27,

NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2010 Vliv hybridu kukuřice a stanoviště na obsah a stravitelnost živin.

In Výživa dojnic: Výběr hybridů, výroba a hodnocení kukuřičných siláží. Rapotín: Agrovýzkum, s.

77-81, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2010 Stabilita kukuřičného zrna silážovaného s chemickými aditivy a

bez nich. In Výživa dojnic: Výběr hybridů, výroba a hodnocení kukuřičných siláží. Rapotín:

Agrovýzkum, s. 65-71, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2010 Kukuřičná siláž - kde mohou být rezervy. Zemědělec, Téma týdne, č. 34, s. 9-15,

NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2011 Rozdíly v kvalitě kukuřičné siláže ve spodní a horní části silážního žlabu.

Krmivářství, roč. 15, č. 2, s. 30-32, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., KNÍŽKOVÁ, I., KUNC, P. 2011 Vliv vysokých teplot na kvalitu kukuřičných siláží

a užitkovost dojnic. Krmivářství, roč. 15, č. 4, s. 19-21, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2011 Ekonomiku ovlivňují ztráty způsobené aerobní degradací siláží. Náš chov, roč.

71, č. 11, s. 62-65, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., KNÍŽKOVÁ, I., KUNC, P. 2011 Heterogenita vrchních vrstev siláže. Krmivářství,

roč. 15, č. 6, s. 15-17, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2011 Nosič kapslí na stanovení enzymatické stravitelnosti organické

živiny krmiva. Užitný vzor, CZ 22979 U1, Úřad průmyslového vlastnictví, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2011 Systémy skladování píce silážováním. Zemědělec, Téma týdne, č. 14, s. 10-15,

NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2011 Kukuřice a její hybridy na siláž a zrno. Zemědělec, Téma týdne, č. 47, s. 10-13,

NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2012 Zařízení na stanovení aerobní stability siláží. Užitný vzor, CZ

23148 U1, Úřad průmyslového vlastnictví, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2012 Přetrvávající nedostatky silážních staveb. Náš chov, roč. 72, č. 9, s. 59-61,

NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2012 Zátěžové pytle pozitivně ovlivňují kvalitu siláží. Krmivářství, roč. 16, č. 5, s. 26-

29, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2012 Vliv obsahu sušiny na kvalitu kukuřičných siláží. Úroda, roč. 60,

č. 1, s. 28-31, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V., RAJČÁKOVÁ, L., MLYNÁR, R., KLETETSCHKA, G. 2012

Digestibility of organic matter and neutral detergent fibre of whole maize plants and maize silage at

different times of incubation. In XVI Internationl Silage Conference. Hämeenlinna, Finland: MTT,

s. 210-211, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., KNÍŽKOVÁ, I., KUNC, P., TYROLOVÁ, Y., VÝBORNÁ, A. 2012 Influence of

extreme high and low temperature on the quality of maize silage and milk yield of dairy cows. In

XVI Internationl Silage Conference. Hämeenlinna, Finland: MTT, s. 474-475, NAZV QI91A240.


36

Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha 10-Uhříněves, CZ, NutriVet s.r.o., Pohořelice, CZ.

Zařízení na stanovení aerobní stability siláží. Původce vynálezu: LOUČKA, R. & JAMBOR, V.

Patentový spis 303098. (2012), NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2012 Od řezanky po dokonalou izolaci hmoty. Zásady výroby siláže a použité

potřeby. Zemědělec, Téma týdne, č. 14, s. 13-16, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2013 Přehled potřeb pro proces silážování… Zemědělec, Téma týdne, 14/2013, Siláž:

Cíl, zásady výroby a skladování, s. 12-19, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2013 Podmínkou úspěchu je zvládnutá výživa. Zemědělec, Téma týdne 32/2013

Výživa dojnic s vysokou užitkovostí, s. 12-15, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2013 Pravidla silážování kukuřice. Úroda., 11, s. NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2013 Hodnocení fermentačního procesu siláží. In Hodnocení krmiv pro dojnice.

Pohořelice: AgroDigest s.r.o., s. 80-105. NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2013 Konzervace zrna. In Hodnocení krmiv pro dojnice. Pohořelice: AgroDigest

s.r.o., s. 414-419. NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V., KNÍŽKOVÁ, I., KUNC, P. 2013 Aerobní degradace vrchní vrstvy

siláže u stěny silážního žlabu. In X. Kábrtovy dietetické dny. Brno, VFU, s. 79-82. NAZV

QI91A240.

LOUČKA, R., HOMOLKA, P., KOUKOLOVÁ, V., RAJČÁKOVÁ, L., MLYNÁR, R. 2013

Porovnání kvality fermentace a hodnocení kukuřičných siláží v Čechách a na Slovensku. In X.

Kábrtovy dietetické dny. Brno, VFU, s. 83-88. NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., MIKYSKA, F. 2013 Minerální látky v kukuřičných silážích pro přežvýkavce. In X.

Kábrtovy dietetické dny. Brno: VFU, s. 89-92. NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V., TYROLOVÁ, Y. 2013 Aerobic stability of corn silage preserved with

and without chemical additives for silage bag. In Forage Conservation, Nitra: Animal Production

Research Centre, s. 125-126. NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., HAKL, J., RAJČÁKOVÁ, I., MLYNÁR, J. 2013 The effect of dry matter content on

the quality of corn silage. In Forage Conservation, Nitra: Animal Production Research Centre, s.

119-120. NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2013 Souprava na protiperforační ochranu silážních fólií. Užitný vzor,

uv026057/2013, Úřad průmyslového vlastnictví, NAZV QI91A240.

LOUČKA, R. 2013 Zátěžové zařízení na dusač píce pro zvýšení jeho hmotnosti. Užitný vzor,

uv026058-2013, Úřad průmyslového vlastnictví, MZE 0002701404.

LOUČKA, R. 2013 Zařízení na rám u dusače píce. Užitný vzor, uv026059-2013, Úřad

průmyslového vlastnictví, MZE 0002701404.

DOLEŽAL, P., DVOŘÁČEK, J., LOUČKA, R., MIKYSKA, F., MUDŘÍK, Z. a kolektiv 2012

Konzervace krmiv a jejich využití ve výživě zvířat. Brno: Mendelova univerzita v Brně,

Vydavatelství Baštan, 307 s. ISBN 978-80-87091-33-3, NAZV QI91A240.

JAMBOR, V., LOUČKA, R. 2009 Differences in Digestibility of Silages of Five Maize Hybrids

with FAO 300. Proc. 15th Int. Silage Conference, Madison, Wisconsin, s. 407-408, NAZV

QI91A240.

JAMBOR, V., LOUČKA, R. 2009 Co ovlivňuje kvalitu kukuřičných siláží. In Kukuřice objemné

krmivo. Limagrain, s .19 – 21. NAZV QI91A240.

JAMBOR, V., LOUČKA, R. 2009 Jakou technologii úprav a konzervace kukuřice zvolit. In

Kukuřice objemné krmivo. Limagrain, s. 25 - 27. NAZV QI91A240.

RAJČÁKOVÁ, I., LOUČKA, R., MLYNÁR, R., POLÁČIKOVÁ, M. 2013 The content of starch

and energy in maize silages in Slovakia and the Czech Republic in years 2010-2012. In Forage

Conservation, Nitra: Animal Production Research Centre, s. 123-124. NAZV QI91A240.


37

RAJČÁKOVÁ, L., MLYNÁR, R., LOUČKA, R., JAMBOR, V. 2012 Effect of additives on

fermentation process of maize silage with different dry matter content. In XVI Internationl Silage

Conference. Hämeenlinna, Finland: MTT, s. 354-355, NAZV QI91A240.

RAJČÁKOVÁ, L., MLYNÁR, R., VRŠKOVÁ, M., LOUČKA, R. 2013 Vyhodnotenie obsahu

škrobu a energie v kukuřičných silážach na Slovensku a v Čechách. In X. Kábrtovy dietetické dny.

Brno: VFU, s. 97-100. NAZV QI91A240.

HAKL, J., LOUČKA, R., JIRMANOVÁ, J., JAMBOR, V. 2013 The genotype, site and year

variation in maize yield and quality. Czech Journal of Genetics and Plant Breeding. ISSN 1212-

1975 (v tisku). NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V., HOMOLKA, P., KOUKOLOVÁ, V., TYROLOVÁ, Y. 2013 In vivo

digestibility of silage of different type of maize hybrids. Plant, Soil and Environment, ISSN 1214-

1178 (v tisku). NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., JAMBOR, V., HOMOLKA, P., KOUKOLOVÁ, V., TYROLOVÁ, Y. 2013 Effect

of processing conditions on in vivo digestibility of maize silages. Czech Journal of Animal Science.

ISSN 1212-1819 (v tisku). NAZV QI91A240.

LOUČKA, R., HAKL, J., JIRMANOVÁ, J., TYROLOVÁ, Y. 2013 Yearly variation and maize

silage quality. Grass and Forage Science (v tisku). NAZV QI91A240.

http://www.cazv.cz/static.asp?str=genet_cz&ch=54&ids=763

http://www.cazv.cz/static.asp?str=RV_cz&ch=54&ids=765


Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha Uhříněves

Vydal: Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i.

Přátelství 815, 104 00 Praha Uhříněves

Název: Správná praxe při silážování kukuřice

Autoři: Ing. Radko Loučka, CSc. (podíl práce 75 %)

Ing. Yvona Tyrolová (podíl práce 25 %)

Oponenti: Ing. Jan Vodička

Ministerstvo zemědělství České republiky, Oddělení komodit skotu a krmiv

Ing. Ľubica Rajčáková, Ph.D.

Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra, pracoviště Liptovský Hrádok, Slovensko

ISBN 978-80-7403-119-9

Vydáno bez jazykové úpravy.

Metodika je výsledkem řešení výzkumného projektu NAZV QI91A240

CERTIFIKOVANÁCERTIFIKOVANÁ METODIKA Správná praxe při silážování kukuřice Autoři Ing....

Documents

Transcript of CERTIFIKOVANÁCERTIFIKOVANÁ METODIKA Správná praxe při silážování kukuřice Autoři Ing....