Nástroj který slouží ke kontrole a omezování toku informací.

Ovlivňuje veškeré formy vyjadřování, zejména mluvené slovo a tisk.

Prostředek, který omezuje svobodu projevu, za účelem udržení určité ideologie, tajemství či morálních principů.

Zřizuje ji stát, náboženské organizace, armáda atd.

S jejím zavedením dochází ke kriminalizaci či perzekuci jedince nebo skupiny osob, kteří se dopustí jejího porušení.

Cenzura značně omezuje šíření základních informací o národním písemnictví a jeho tvůrcích.

Počátky cenzury již na začátku 15. stol.

Spojitost s osobností Johna Wycliffa.

Jan Hus a další univerzitní učitelé odevzdali ke kontrole do úřadu pražského arcibiskupa asi 200 svazků, které byly shledány za kacířské.

Po Husově smrti byla i jeho díla označena za kacířská.

S vynálezem knihtisku se knižní produkce a distribuce výrazně zvýšila.

Začalo se objevovat velké množství polemik Jednoty bratrské. Protestantská církev je zakázala.

S nástupem Habsburské dynastie došlo k posílení cenzury podle německého vzoru.

Počet tiskáren v Čechách byl omezen na minimum.

Velký vliv na cenzuru měl příchod jezuitského řádu v roce 1556.

Po bitvě na Bílé hoře (1620) byla veškerá cenzura svěřena do rukou jezuitů.

Docházelo ke konfliktům mezi náboženskými a světskými úřady.

Roku 1707 císař Josef I. rozhodl, že cenzuru bude nadále provádět stát.

Bylo zakázáno vydávání satirických knih, traktátů a obrázků.

Tiskárny směly pracovat pouze v univerzitních městech a tam, kde sídlily vyšší úřady.

K dalším změnám došlo za vlády Marie Terezie.

Státní cenzuru převzali stoupenci filozofie osvícenství.

Duchovenstvo přišlo o právo tisknout náboženské materiály bez příslušného svolení.

Za vlády Josefa II. byla zavedena nová cenzurní komise.

Císař Josef II. nastolil poměrně liberální režim.

Umožňoval právo na odvolání proti rozhodnutí cenzurní komise.

Počátky českého národního obrození.

Za vlády Františka I. došlo ke zrušení některých liberálních reforem.

Zavřeno mnoho knihoven a čítáren.

Přibližně 2000 titulů bylo označeno za nevyhovující.

Cenzor měl takřka absolutní moc.

Po první světové válce nastalo příznivé období pro rozvoj literatury a kultury.

Cenzuru měla až do roku 1938 na starosti státní prokuratura a tiskové oddělení české vlády.

V září roku 1938 došlo k mobilizaci Československa a zavedení ústřední cenzurní komise.

Po okupaci Československa nacistickým Německem byla založena nová ústřední tisková služba.

Okolo 70% všech malých knihkupectví ukončilo svojí funkci.

Celkově bylo nacisty zkonfiskováno několik milionů knih.

Roku 1947 bylo založeno inspekční oddělení, které sledovalo veškeré noviny, zda neporušují zákon.

Od roku 1948 se vlády zmocnili komunisté a ovládli veškeré sdělovací prostředky i kulturu.

Po roce 1948 byla většina nekomunistických periodik a novin zakázána.

Byla založena lektorská rada, která schvalovala redakční plány jednotlivých nakladatelství.

Od roku 1950 bylo zničeno mnoho knihoven, které do té doby byly vlastněny kláštery a náboženskými řády. Celkově bylo v tomto období zničeno přes dvacet milionů knižních titulů.

V roce 1953 byl tajně vytvořen Úřad pro tiskový dozor.

Poštovní cenzura měla v tomto období asi 190 zaměstnanců, jejichž úkolem bylo denně kontrolovat až 750 000 poštovních zásilek.

Systém cenzury v takto přísné a účinné formě u nás působil až do roku 1968.

Díky nově sestavené vládě Československa byla zrušena Ústřední publikační správa a s ní i cenzura. Tato skutečnost byla potvrzena zákonem č. 84/1968 Sb. z 26. června 1968.

21. srpna roku 1968 došlo k invazi vojsk zemí Varšavského paktu do Československa, vedené sověty.

Došlo ke zrušení liberálních reforem Pražského jara a k obnovení cenzury.

Československé národní shromáždění schválilo zákon č. 127/1968 Sb, který vytvořil dva nové, samostatné cenzurní úřady: Úřad pro tisk a informace a Slovenský úřad pro tisk a informace.

Knihovny byly na základě seznamů, které zveřejnila Státní knihovna České republiky, připraveny o mnoho knih. Tehdejší cenzura zašla tak daleko, že bylo zakázáno i velké množství akademických titulů.

V sedmdesátých letech došlo na popud ministerstva vnitra ke zrušení Svazu českých spisovatelů, což zapříčinilo to, že bylo zakázáno dílo 400 českých autorů.

V letech 1969 - 1972 začala pozvolna vznikat samizdatová literární kultura pod taktovkou československých zakázaných autorů.

V osmdesátých letech vzniklo hnutí na ochranu lidských práv Charta 77.

Od roku 1990 má Česká republika tiskovou svobodu.