Časopis kolorit - č.2, leden 2013
-
Upload
michael-dvorak -
Category
Documents
-
view
231 -
download
7
description
Transcript of Časopis kolorit - č.2, leden 2013
Šéfredaktor listu: Michael Dvořák (M.D.), grafika: Michael Dvořák, Martin Lyko (M.L.),
ilustrace: Marek Pavlík (M.P.), Martin Lyko, další členové redakce: Ján Staněk (J.S.), Vojtěch
Lyko (V.L.), Daniel Dvořák (D.D.), Martina Kouřilová (M.K.), stálá psychická podpora: Marek
Tomaštík
řichází nový rok
2013, což znamená,
že jsme přežili další
konec světa. Ale neraduj-
me se, za pár měsíců nás
prý má těsně minout desátá
planeta Sluneční soustavy
Nibiru a převrátit zemskou
osu…
Já vám za celou redakci
přeji vše dobré do tohoto roku a hlavně – a
to se také týká tématu tohoto čísla – velmi
rozvážnou volbu prezidenta, kterého si po-
prvé v historii zvolíme přímo my občané.
Není nic překvapujícího, že jsme si vybrali
právě toto téma, které je v naší zemi v těch-
to dnech jedním z nejaktuálnějších. Bill-
boardy, televizní a rozhlasové spoty, rekla-
my na internetu, prostě skoro ze všech stran
na nás útočí vliv médií a říká, koho máme či
nemáme zvolit. I o tom se v lednovém čísle
dočtete…
Novinkou je naše logo z dílny našeho re-
daktora Martina Lyka. Je to šikovný hoch.
Bohužel více novinek, ve smyslu nějaké no-
vé rubriky – např. rozhovoru, zde neuvidíte,
naši práci totiž ‘‘narušily‘‘ vánoční prázdni-
ny. Snad se vám bude i toho číslo líbit jako
to předešlé. Pořád jsme na začátku dlouhé
cesty a budeme potřebovat dobré boty, po-
hodlné oblečení a nejlépe trekingové hole,
s kterými bychom se odrazili a překonali
všechny překážky. Hlavním problémem je
samozřejmě nedostatek přispěvovatelů, moc
tedy prosím všechny lidi schopné tvořit a
produkovat literární dílka nebo třeba ty,
kteří se zajímají o svět kolem nás, o prob-
lémy nás se týkající a chtějí je komentovat –
ozvěte se, budeme moc rádi za jakoukoli
pomoc.
Díky za podporu na facebooku, vážíme si
toho, že je někdo ochoten rozevřít náš
časopis a počíst si studentské pochody
myšlenek. Za redakci:
P
Michael Dvořák, šéfredaktor.
Pozn.: Místa s tímto symbolem odkazují na stránky obsahující
rozšiřující informace o daném tématu.
Autorem loga a titulní strany je Martin Lyko.
Editorial
Téma čísla – Prezidentské volby
Přímo či nepřímo? - úvaha
Jak mohl skončit svět?
Jinde – básně, povídky…
Kulturní dění na Jesenicku
Hrozba Islámu?
To je tak přece správně. V naší demo-
kratické zemi může každý občan volit
a každý být volen (v prezidentských
volbách musíte mít samozřejmě nad
40 let a mít čistý trestní rejstřík). Když
může být volen, tak na se-
be přece může vyrobit
poutač, dát reklamu do
novin, natočit televizní
spot a nechat si ho vysílat
před hlavním programem,
nebo si zorganizovat set-
kání s voliči na městském
náměstí. Ovšem pokud na
to má.
…kdo si víc zaplatil,
víc získal.
A dostáváme se k jádru
problému našich
svobodných prezidentských voleb.
Kdo má peníze, může si popularitu
doslova koupit. Tváře z billboardů a z
televize zná přece každý. Může si za-
platit za to, aby se o něm vědělo a
mluvilo. Udělali jsme malý pokus.
Zjistili jsme si, kolik utratili jednotliví
prezidentští kandidáti za svoji kampaň
a také jaké mají preference do voleb.
A oba grafy jsou si velmi podobné. Až
hrozivě. Zkrátka, kdo si víc zaplatil,
víc získal. Je to tedy v naší demokracii
opravdu tak, že se dá prezidentský
post doslova koupit? Že vyhrává ten,
kdo sežene více bohatých sponzorů?
V zákoně o prezidentských volbách je
stanovený limit pro volební kampaň
40 milionů. Možná se to po prvním
přečtení nezdá, ale je to ohromná
suma, také z ní málokterý kandidát
využil vůbec jen polovinu. Je to jako
bychom zavedli na silnicích rychlostní
limit na 160 km/h. Pár nejrychlejších
řidičů to možná omezí, ale většině je
to jedno, protože stejně nemůžou jet
rychleji než stovkou.
…lidé se spíše rozhodují podle
tváří a sympatií.
Jedinou pomocí pro "chudší" kandidá-
ty je čas ve veřejnoprávních médiích
Ze zákona dostane každý z nich stej-
ný prostor prezentovat se ve státních
televizích a radiích ať už ve formě
rozhovorů, diskuzí nebo času pro je-
jich volební spoty. Takto se každý
kandidát může alespoň na chvíli obje-
vit ve zprávách a pre-
zentovat své názory před
národem. Ale z vlast-
ních zkušeností víme, že
jen málo lidí sleduje
pravidelně tyto pořady a
spíše se rozhodují podle
tváří a sympatií. No ano,
je to hrozné, ale co s tím
může obyčejný občan a
ještě ke všemu student
dělat? Většina lidí bude
stejně volit podle sym-
patií a podle toho jak
často o kandidátovi slyší
a jeden hlas nic nezmění. V prvé řadě
by se měl každý občan a zvláště mladí
zajímat o volební program a začít se
rozhodovat hlavně podle programu a
podle toho, jak mu daný prezident při-
padá seriózní, jakou má minulost, jak
zvládá dodržovat své sliby. Až to tak
bude dělat v naší společnosti každý,
tak konečně přestanou být hlavní ko-
moditou prezidentských voleb peníze
a začnou hrát roli skutečné politické
názory a hodnověrnost kandidáta.
(D.D., foto www.deník.cz)
Téma čísla:
Každým dnem se nám blíží prezidentské volby a v televizi se to hemží reklamními spoty, rozhovory a reportážemi,
na ulicích můžeme číst billboardy s tvářemi politiků a velkolepými i méně velkolepými sliby, u novinových
stánků se objevují velké titulky a fotografie týkající se kandidátů a uvnitř zajisté nepřehlédneme velkou inzerci,
že nejlépe se nás zastane právě tento kandidát. Ve městech se pořádají meetingy s prezidentskými kandidáty,
dnes je tam jeden, zítra druhý, zkrátka stále se nás snaží někdo přesvědčit, že je jediný správný.
Miloš Zeman a Jan Fischer – kandidáti, kteří jednoznačně
vedou podle průzkumů veřejného mínění.
Údaje o výdajích jednotlivých prezidentských kandidátů jsou pouze orientační, u většiny se nedají získat stoprocentně
přesná čísla, jelikož se údaje stále mění. Miloš Zeman svou hospodářskou situaci nikde v médiích neprozradil a jeho
předvolební tým na tento dotaz ani nereagoval. (D.D.)
29,5 29
10,5
8,9
6,1 5,5
3,9 3,3 3,3
Preference kandidátů (median)
listopad - prosinec 2012
Výdaje na kampaň výdaje kandidátů ( k 3.1.2013)
21 440 792 Kč
21 500 000 Kč
Kč
21 500 000 Kč
???
7 200 000 Kč
Kč
21 500 000 Kč
4 000 000 Kč
Kč
21 500 000 Kč 600 000 Kč
Kč
21 500 000 Kč 562 000 Kč
Kč
21 500 000 Kč
40 000 Kč
Kč
21 500 000 Kč
59 000 Kč
Kč
21 500 000 Kč
Pokud se nepletu, a já věřím, že tomu
tak není, tak touto dobou má každý pl-
nou hlavu prezidentských voleb. Ani
já nejsem výjimkou. Na rozdíl od vět-
šiny lidí však nepřemýšlím nad tím,
kterého z kandidátů bych nejraději vi-
děl v prezidentském křesle. Já totiž
přemýšlím nad volbou samotnou.
Jaký způsob volby
je lepší, jde-li o
volbu prezidenta?
Přímá nebo nepří-
má? To je otázka,
která mi v poslední
době vrtala hlavou.
A když mi něco vr-
tá hlavou, tak se
nad tím pochopitel-
ně zamyslím. No, a
každý, kdo se nad
něčím zamyslí, vět-
šinou něco vymys-
lí. Stejně tak i já
jsem došel k urči-
tým závěrům.
Poté co jsem po-
rovnal všechna pro a proti, obou způ-
sobů voleb, která jsem jen dokázal vy-
myslet, hluboce se zahloubal a vše
pečlivě zvážil, došel jsem k tomu, co
jsem si myslel na začátku. U mě vyh-
rála volba přímá. Proč? Jednoduchá
otázka, na kterou je však poněkud slo-
žitá odpověď. Abych tedy čtenářům
usnadnil jejich případná vlastní hlou-
bání, shrnu zde argumenty, ze kterých
jsem vycházel.
Myslím, že hlavní výhodou
volby nepřímé je její rozsah.
Na tomto místě by bylo zřejmě vhod-
né dodat, že tyto argumenty jsem dá-
val dohromady na Nový rok dopoled-
ne, a tak jejich případnou nesmyslnost
nebo nepřesnost nedávejte prosím za
vinu mé hlavě ale spíše předešlému
večeru (nebo spíše noci? Nebo ránu?)
Každopádně něco jsem vymyslel a
tady to je. Myslím, že hlavní výhodou
volby nepřímé je její rozsah. Je jisté,
že zorganizovat a zaplatit volby pro
několik desítek lidí v parlamentu je
jednoduší než to stejné provést u vo-
leb, kterých se mají účastnit miliony
lidí. Avšak je to také její nevýhodou.
Tak málo lidí nemůže přece průkazně
určit to, co by vyhovovalo většině.
Navíc podle mě existuje šance, že
když bude voličů málo a navíc poměr-
ně vlivných, kteří mají k prezidentovi
tak blízko (na rozdíl od nás obyčej-
ných občanů), začnou si tito myslet,
že jim prezident patří a to by nemu-
selo dobře dopadnout. Další nevýho-
du, jež spatřuji v nepřímé volbě, jsou
nespokojení občané. Lidé si mohou ří-
ci, že ten či onen prezident se jim ně-
jak nepozdává. No, a když se dá doh-
romady pár tisíc lidí podobného názo-
ru a, slušně řečeno, nepříliš mírné po-
vahy a přidá-li se k těmto několik sto-
vek „výtržníků z povolání“, snadno se
slušná demonstrace změní ve slušnou
řežbu.
…člověk, který nevolil a
stěžuje si, ten ať si hodí mašli.
Tomu, řekl bych, přímá volba úspěšně
předchází. Pokud
má každý mož-
nost vhodit vlast-
noručně do urny
lístek se svým ná-
zorem, neměl by
být nikdo nespo-
kojený. Najdou se
pochopitelně lidé,
kterým ani to nes-
tačí a chtěli by za
každou cenu, aby
bylo po jejich.
Takovým lidem
bych doporučil
hraní počítačo-
vých her.V nějaké
pořádné strategii
si klidně můžou hrát na boha a do to-
ho, co zde budou provádět, nikomu
nic není.
Bohužel vyšší náklady přímé volby
nejsou její jedinou nevýhodou. Něk-
teří lidé si totiž určitě řeknou, že v ta-
kovém množství ostatních hlasů ten
jejich stejně nic neznamená a nepůj-
dou tedy volit vůbec. Jejich chyba.
Avšak člověk, který nevolil, ačkoli
mohl, a který si pak stěžuje, že výs-
ledky nedopadli podle jeho představ,
ten ať si hodí mašli. Se svým pos-
tojem toho v životě k obrazu svému
asi moc nezmění a zbytečně by se
tedy trápil.
Nyní víte, jak to vidím já. Netvrdím,
že můj názor je ten jediný správný, ale
ten, kdo si myslí něco jiného, ať mi
neleze na oči. (V.L.)
Ilustrační foto: www.lidovky.cz
Neznámá síla Jsme v Anglii, v jednom malém přístavním měs-
tečku. Chtělo by se říci, že Anglie je takových měs-
teček plná, ale není to pravda, toto je na první pohled
zcela odlišné. Podivně tiché a klidné. Jediné, co se
zde hýbe, jsou potrhané cáry jakýchsi starých novin,
rozpadající se igelitové sáčky a podobné smetí, jež
vítr prohání po vylidněných ulicích. Nikde jediná ži-
vá duše. Domy jsou šedivé, s vybitými okny a dveř-
mi, se kterými jen průvan hraje svou kvílivou píseň.
Před jedním takovým leží hromádka střepů, které
tvořily misku barevného květináče. Snažíme se najít
park, ale jen předlouhé minuty bloudíme mezi budo-
vami, než se nám podaří objevit prostranství plné su-
chých pahýlů, vypadajících jako nehybní vojáci. Trá-
va se nezelená, květinový záhon nehýří barvami –
žádné květiny zde nejsou. Procházíme městem dál a
pod kůži se nám zavrtává červ strachu, nejistoty. A
také nutkavá a nezvratná tendence utéct. Přeskočit
laťkový plot před námi a utéct pryč, pryč z tohoto
nepřátelského města. Co se zde stalo, že nás to nutí
vrátit se k rodin-
nému krbu, kde
mámu pocit o-
chrany a bezpe-
čí? (…) Stalo se
to před mnoha
desítkami let, co
se v tomto měs-
tečku odehrála
ona děsivá noč-
ní můra. Bylo
jedno z těch
„vláčných“ let-
ních odpolední,
kdy máte pocit,
že jediné, co má
smysl, je opustit houpací křeslo v ložnici a raději le-
žet na trávníku před domem a blaženě se nechat uná-
šet do říše snů. Pohoda však neměla dlouhého trvání.
Nebe bylo čisté jako toaleta vyvařená v Savu a slu-
níčko příjemně hřálo. Náhle se však přihnal vítr a při-
táhl jeden mrak tmavší než druhý. Spustil se déšť a
ochladilo se. Teplota stále klesala a z bouřky se stala
vánice. Zvířata i lidé začali zmateně pobíhat. Výjim-
kou byl jen velký kocour, který ležel v okénku od
starostovy kůlny. Kocour byl sádrový. Lidé, co byli v
parku, klopýtali přes cestičku a dlážděný chodník up-
rostřed. Nebylo jim to však nic platné a oni padali k
zemi. Mrtví a pokrytí námrazou. Květiny vadly a ze
stromů opadávalo listí. Stejně dopadla i zvířata. Psi v
boudách vypadali, jako by jenom spali… Uběhly ješ-
tě dlouhé hodiny, co se sníh sypal z oblohy a vichr
lomcoval okny, než začala ze zavlažovací hadice
znovu tryskat voda. Tentokrát však ne hubicí na kon-
ci, ale trhlinami, jež vytvořil mocný spár mrazu.
Léta běží, mrtvá těla se již dávno rozpadla v prach a
barevné fasády domů zešedly. Občas sem někdo
zavítá, ale
Smrt, která
se zde
tenkrát
usadila, ho
vyžene pryč.
I přesto, že ji spoustu lidí očekávalo, apokalypsa nenastala. Ale mohla. Proč, to nevím, ale určitě jo. Otázka tedy
nezní, proč nebyla, nýbrž: „Jaká by byla, kdyby opravdu byla?“ Někdo má jasno – Pink! a nic. Pro jiné, včetně
mě, je to však nádherný důvod zapojit svou fantazii a vymyslet něco daleko určitějšího a možná i zábavnějšího.
A o to se s Vámi chci nyní podělit. Uvelebte se tady u svých počítačů a nechte se unést následující povídkou. (M.
L.)
Ilustrační foto: www.blesk.cz Bude takhle vypadat svět po apokalypse?
Poprava
Řev pily je svistot meče,
dřevo praská - krev už teče.
Koruna padá podťatá,
od dřevorubce – od kata.
Když padá strom, v zádech mrazí.
Proč to nikdo nezarazí?
Stromy jsou přece plíce světa,
brzy však po nich bude veta.
Snad někdo stromům pomůže.
Pevně v to doufám, protože
bez stromů bude co nevidět
pustý a smutný celý svět.
(V.L.)
Račte prosím omluviti, nesmírnou mou
opovážlivost, avšak domnívaje se, že nás-
ledující báseň uvésti vhodno by bylo, by
správně pochopena byla, rozhodl jsem se ji
tímto krátkým úvodem opatřiti. Báseň tato
jest básní vypovídající o hrůzně špatném či-
nění, jež jest činěním o to hrůznějším, že
toto za jeden ze sedmi hříchů smrtelných
povětšinou považováno bývá. Toto činění
spočívá v mnohdy smysl pozbývajícím leč
promyšleném zabíjení Nevinných, ježto mi
velikou starost dělá, poněvadž jest módou
velmi se v dobách těchto rozšiřující, pře-
vážně pak v oblastech městských.
r br k Jin e
Vzpomínka
Včera večer než jsem usnul,
než jsem zhasnul svoji lampu,
nálada má byla jak když,
trubci pohřební marš hrají,
v tom pomalém, vleklém tempu,
oblečení ve svém kroji.
Flašinet jak rozladěný,
zní ta jejich muzika,
podobně já rozpoložen,
vzpomněl jsem si: Fyzika!
Zítra bude a kdo ví co,
ještě z předmětů těch těžkých,
nad přípravou jejichž jsem si,
jen hlasitě zakašlal.
V myšlenkách těch zakalených,
zlobou mou a strachem,
usínal jsem znepokojen,
ovinutý nachem.
Ráno bylo jako každé,
jiné předtím předešlé,
potřeby své vykonal jsem,
v Boha doufal, že sešle,
k testům tolik potřebné,
vědomosti do mé hlavy,
každý kdo to prožil sám ví,
jaký pocit objal mě.
Přicházejíc pomalu,
k dveřím školním zavřeným,
otvírám je … ještě pomaleji,
jak kus masa pozřený,
cítím se v té tlamě školy.
Ve třídě se dozvídám,
že testů, které čekají,
je více než jsem prvně myslel,
mnohem více, mnohem více.
V tu chvíli mně trkla hlavou,
spásonosná myšlenka.
Víc než nápad, vzpomínka to byla,
vždyť dneska je vrátnice! (M.D)
Ilustrace: Martin Lyko
o se má tak: já se při nakupo-
vání cítím jako ryba ve vodě.
Zkrátka v tom plavu. Ještě ni-
kdy v životě se mi nestalo, že bych
všechno, co jsem měl koupit, našel
hned na poprvé. Vždycky jsem se mu-
sel zeptat prodavačky, kde to schová-
vají. „To je přece v tamtom regálu.“
„Jo tam,“ odcházím ke zmíněné polici
a bezmocně na ni civím. Kde to ksa-
kru je? To mi to nemohla říct přesně-
ji? Vracím se a snažím se mile usmí-
vat. Zeptám se, kde to konkrétně ukrý-
vají. Prodavačky mi většinou výrobek
ukáží a já ho s pocitem Sherloka Hol-
mese, který vypátral vraha, instaluji
do košíku. Pak se podívám na lístek,
po čem se mám ještě pídit, a za chvil-
ku zase vyzvídám: „Já jsem z toho ú-
plný paroháč. Ehm. Totiž jelen, ale
kde máte mouku?“ Aha. Mají je
v támhletom regálu. To jsem si mohl
myslet. Odploužím se k němu a v du-
chu si snažím zapamatovat terminolo-
gii: Toto je regál támhleten a tamten
byl tamtom; a to se vsadím, že tamtom
bude příště tenhle nebo támdlencten.
Jednou se mi stalo, že se mnou šla na-
kupovat sestra a já se, naivka, těšil, že
ona všechno najde a já si budu jen to-
čit mlýnek. Kdepak! Řekla, že pro mě
vymyslela bojovou hru. „Hru? To zní
dobře.“
„Takže ty koupíš, co je na seznamu, a
já si koupím nějaké hadry.“
Byla to blbá hra. Navíc jsem zjistil, že
holky hledají věci stejně špatně jako
já. Anička se vrátila po dvou hodi-
nách. Holt: genetika.
Nedávno mě brácha poprosil, abych
mu koupil nějaké učebnice. Totiž on
řekl nějaké, ale podle mě jich bylo
nejmíň sto.
„Dobrý den,“ pozdravím v knihku-
pectví, „ prodáváte tady spacáky?“
„Spacáky?“ zopakuje prodavačka
nechápavě. „No. Spacáky. Já bych
tady rád přespal. Víte, já neskutečně
rád nakupuji.“ (J.S.)
o nazdar. Já, blbec, jsem zapo-
mněl heslo do mailu. Nenapadá
mě už jediná kloudná myšlenka,
co by to mohlo být, a tak si strčím u-
kazováček do pusy, jestli si jako něco
nevycucám z prstu. Ale je to marný, je
to marný, je to marný. Nechám toho a,
třebaže je teplo, nasadím si kabát, pos-
kakuji po pokoji a šermuji rukama, ja-
koby mě do prstu bodla vosa. Bohu-
žel, z rukávu jsem si nic nevytřepal.
„No toto,“ vzdychnu zklamaně a vez-
mu hlavu do dlaní a chvíli se na ni dí-
vám. Užuž se chytám k nejposlednější
variantě, když do pokoje vtrhne brá-
cha. Zarazí se ve dveřích a nakrčí nos,
jako by mu něco smrdělo. „Děje se
něco?“ zeptám se. „Hmm,“ zavětří,
„Tady smrdí spálená sláma.“ „To je
divný. Jsem nic nepálil. Tu jen tak tro-
chu přemýšlím… Ehm, ehm. Hele, ne-
pamatuješ si heslo do mého mailu?“
Naštěstí si ho pamatuje. Já ho pomalu
a obřadně napíši do příslušné kolonky.
(Adresu si pamatuji sám. To je, co?)
Pak čekám, až se otevře moje schrán-
ka. Mám zvláštně nevysvětlitelný po-
cit, že tam bude něco důležitého. A
skutečně. Je tam jedna zpráva. Já po-
štu dostávám hrozně rád. Zkrotím svo-
ji zvědavost a kliknu na dopis a zavřu
oči. Počítám do deseti. Pak oči otevřu
a čtu: Vážený zákazníku,
Upozorňujeme Vás, že jste doposud
nevrátil knihy vypůjčené dne 3. 9.
2012. Prosíme, ihned je vraťte a
zaplaťte upomínku ve výši padesáti
korun.
Vaše knihovna
Tělem mi projede blažený záchvěv –
je tak dojemné dostávat maily. (J.S.)
(záznam zvuku; zvětšeny pasáže s
akcentem)
Hlášení (dlouhá mezera) školního
rozh-chkrdtn-lasu.
Úf. Úf.
Oznamuje…… me vámdůležitouinfor
(pauza na oddech) maci, že dnes Úf
Úf se befelemepeseveze ve třináct…
hodin; totiž ve čtrnáct.
Opakuji: vybraní… žáci se
plchzvlhzmlh hřišti.
Konec (opět dlouhá mezera) hlášení.
(Anonymní příspěvek)
T
N
r br k Jin e
Někdy je to zajímavé, jindy u toho umí-
ráme nudou a někdy nás to pořádně štve.
Ano, máte pravdu, mluvím tu o rekla-
mách na cokoliv. Jsou tu i reklamy na
sladkosti a různé nezdravé jídlo a právě
s tím EU nesouhlasí a pod podmínkou
„jestliže potravinářské firmy neomezí
reklamu na rizikové potraviny (příliš
sladké, slané či tučné) zaměřené na děti“
vypracuje speciální normu, která by je
zakazovala. Někteří tuto výhružku pod-
porují, protože mají za to, že zvyšují po-
čet obézních lidí, jiní s tím nesouhlasí
nebo to jednoduše ignorují. Udělejte si i
vy svůj názor . (M.K.)
Aby se však výše uvedené podařilo, je nezbytné mít co
dělat. Jenže to nemůže být cokoliv, protože například
dívání se na chleba je nuda přímo k uzoufání. O
mnoho lepším a daleko méně nudným způsobem, jak
trávit čas je účastnit se různých kulturních akcí či,
chcete-li, společenských událostí. Ty, jež budou tento
měsíc v Jeseníku a okolí, jsme za Vás důkladně
zhodnotili a ty nejzajímavější uvádíme na následující
straně. (M.L.)
(Informace jsme čerpali z webových stránek MKZ
Jeseník)
Archeologický výzkum zámku Jánský Vrch –
10. ledna
Přednáška archeologa
Vlastivědného muzea
Jesenicka, Milana
Rychlého, která Vám
putavou formou představí
všechny historické výzkumy, jež proběhly na
Zámku Jánský Vrch v Javorníku.
V 17:30 hod.
Vstupné činí 20 Kč
Přednáška se koná v zasedací místnosti č. 3
volnočasového střediska DUHA
Strašidlo Cantervillské – 15. Ledna
Divadelní hra Oscara
Wilda Vás zavede na
starobylé sídlo, které
nemusíbýt zrovna vhodné
k tomu, aby jste se tam
nastěhovali i s celou
rodinou – 300 let mrtvý
vrach své manželky totiž
nenechá nikoho na pokoji. Jak si americký
velvyslanec Hiram B. Otis a jeho rodina poradí
na tomto strašidelném panství vám ukáží herci
z Divadla Šumperk.
Hra v předplatném
Vstupné je 250 Kč
Představení se koná v Divadle Petra Bezruče a
začíná v 19:00
Podvečerní koncert – 14. a 21. Ledna
Cyklus koncertů ZUŠ Jeseník. Na prvním z nich
vystoupí Kytarový orchestr pod vedením Václava
Dvořáka. Druhý koncert bude ve znamení účinkujících
žáků klavírní třídy Renáty Jeřábkové.
První koncert se koná v 17:30 v hale sanatoria
Priessnitz
Druhý koncert bude v 18:30 tamtéž (ale 21. 1.)
Na správné adrese – 27. Ledna
Divadelní představení
spolku kantoři v režii
Vlaďky Hromádkové.
Představení se
koná v Divadle Petra
Bezruče
Cena vstupenek je 60 Kč.
Koncert ke 216. Výročí narození hudebního
génia Franze Schuberta – 31. Ledna
Koncert Renáty Bilasové (klavír) a Martin Bilase
(housle). Koncerte je úvodem pro 18. Ročník
Mezinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua,
která se bude v Jeseníku konat
17. – 20. dubna.
Koncert začíná
v 19:00 hodin.
V kapli na Průchodní
ulici
Vstupné je 90 korun –
Pro děti a seniory je o dvacku
menší.
Hlavní je se nenudit!
Jak je známo, k udržení kultury pro více než 25 let musí
být porodnost vyšší než 2,11 dítěte na rodinu. Z historie
víme, že se žádná kultura s porodností 1,9 se nedokáže
udržet a porodnost 1,3 znamená zánik dané kultury. To,
že je v současné době problém s důchody, je důsledek
malé porodnosti – není dostatek mladých lidí, kteří by na
ně vydělávali. Tento důsledek ale ještě není tak hrozivý
jako předpovědi zániku evropské civilizace – je sice
pravda, že se od roku 2003 porodnost v evropských
zemích začala lehce zvyšovat, avšak k číslu 2,11 se jen
blíží, žádný stát tuto hranici nepřekračuje. Nejvíce dětí na
ženu hlásí Irsko (2,07 dítěte na matku v roce 2011),
Francie (2,00 v roce 2011), Velká Británie (1,96 v roce
2008), Švédsko (1,94 v roce 2011). Ostatní státy (v roce
2007) – Řecko (1,3), Německo (1,3), Itálie (1,2),
Španělsko (1,1). Celkový pohled na EU v roce 2007 byl
1,38 dítěte na matku.
Ve Francii je porodnost muslimů 8,1. Je zde
více mešit než kostelů…
Jak je tedy možné, že mladá evropská populace neklesá?
Odpověď je jednoduchá – imigrace. A ta islámská tvoří
90% ze všech imigrací od roku 1990. Ve Francii, kde je
jedna z největších křesťanských populací na světě, je
porodnost muslimů 8,1. Je zde více mešit než kostelů.
V roce 2027 bude jeden z pěti francouzů muslim. Do 39
let se stane Francie Islamistickou zemí…
V roce 2025 se jedna třetina všech evropských
dětí narodí do muslimských rodin.
V ostatních zemích je to podobné, např. v Rusku už je
více jak 23 milionů Muslimů, takže každý pátý obyvatel
Ruska je muslim (údaj z roku 2007). Belgická vláda
uvedla, že se v roce 2025 jedna třetina všech evropských
dětí narodí do muslimských rodin. Muammar al-Gaddafi,
Libyjský vůdce řekl: ,,Jsou zde znamení, že Allah daruje
vítězství Islámu v Evropě bez mečů, bez zbraní, bez
dobývání. Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme
sebevražedné atentátníky. 50 a více milionů Muslimů (v
Evropě) změní Evropu v muslimský kontinent v příštích
pár desetiletích. ‘‘ Můžete si říkat co chcete, ale jedno je
jisté – svět se nezadržitelně mění, západní kultura zaniká.
Už jsem psal o vlivu islámské menšiny v Bruselu – ze
strachu před ní byl vánoční strom na náměstí zrušen.
Máme strach z jejich menšiny a co teprve, až muslimů
v Evropě bude většina… (M.D.)
Více informací k tomuto tématu naleznete zde:
Ilustrační foto: Třetí největší mešita na světě ve Spojených arabských emirátech.(www.archiweb.cz)