Bílá místa naší historie

9
BíLá MíSTA NAší HISTORIE 19. 8. 2011

description

Osudové roky 1945-1955, fakta o komunistickém režimu, zpravodajských službách a především osoba, která stála u převratu v roce 1948 – Bedřich Reicin. To bude tématem dnešního pořadu Před půlnocí s vojenským historikem Františkem Hanzlíkem.

Transcript of Bílá místa naší historie

Page 1: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

Page 2: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

Podařilo se mu to, o čem hodně badatelů jenom sní. Několik let pátral po archivech, setkával se s pamětníky a postupně objevoval unikátní fakta o komunistickém režimu v Československu. Mimo jiné se podrobně zaměřil na jednu tajemnou a fámami opředenou postavu. Krok po kroku sledoval životní osud a činnost muže, který byl šedou eminencí československé armády za 2. světové války a sehrál nemalou roli i v letech poválečných – Bedřicha Reicina. Náš dnešní host nejen touto prací významně přispívá k poznání bílých míst naší novodobé historie. Specializuje se na období 2. světové války, věnuje se problematice působení tajných služeb v zápase o politickou moc v Československu v poválečném období. Je autorem několika monografií. Vojenský historik a pedagog docent František Hanzlík.

František hanzlíkhistorik a pedagog

Pavla Pilařová

Page 3: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

Pane docente, problematikou vojenského zpravodajství a tajných služeb v poválečném období zabýváte už dlouhodobě. Bylo ještě hodně bílých, neprobá-daných míst v letech 1945–1955? Některá bílá místa ještě jsou. Do roku 1990 nebylo možno studo-vat materiály z archivu Ústředního výboru KSČ, od té doby už je více než 20 let. Ale materiálů je velké množ-ství, nacházíme stále nové věci jak před rokem 1948, tak po něm. Můžu zmínit do roku 1948 třeba podrob-nosti o činnosti vojenského braného zpravodajství. Setkávám se s odkazy v archivech – uloženo do zvláštního fondu. Ten se mi zatím najít nepodařilo. Po roce 1948 např. podrobnosti odsouzení k trestu smrti generála Musila, který byl popraven až 1954. Nebo okolnosti odsouzení a popravení O. Závodského, ten byl popraven až v březnu 1954. Na výboru KSČ se o jeho popravě dozvěděli až v listopadu, když se po něm sháněli.

Toto ještě čeká na ozřejměnění? Ještě ano. Domnívám se, že v archi-vem najdeme ještě věci, které dokumentují zápas o moc do roku 1948, dále procesy v 50. letech a také co souvisí s perzekucemi.

KSČ měla prý ty mocenské páky už před 1948, jednou z nich bylo vojen-ské obranné zpravodajství. Potvrdi-la toto Vaše bádání? Jednoznačně potvrdila. Byly tam dvě okolnosti. Byla to úloha Obranného

zpravodajství a dalších služeb, které komunisté ovládli, ale také ovládnutí ministerstva vnitra. Obranné zpravo-dajství vzniklo ze sovětského nařízení v lednu 1945. Do čela byl postaven B. Reicin. Opět na to neměli vliv naši činitelé, bylo to nařízení sovětského velení. V košickém vlád-ním programu nenajdeme téměř nic o ministerstvu vnitra, což je zajímavé. Okolnosti jeho ovládnu-tí jsou nakonec velmi jednoduché. Když se podařilo komunistům prosa-dit košický vládní program a slože-ní vlády, které jim vyhovovalo, tak v dubnu 1948 vláda vydala naříze-ní o zrušení starých bezpečnostních sborů a vytvoření nových, tzn. kom-pletně nové personální osazení. Mi-nistr vnitra byl V. Nosek. Na minis-terstvu vnitra vznikla Závodní orga-nizace KSČ, která Noskovi nařizova-la, koho má z ministerstva odstranit a kým jej nahradit. Když byla schůze v srpnu 1945, tak se jednalo o 50 lidí.

K únoru 1948 ještě dojdeme. Jaký byl úkol Obranného zpravodajství na začátku? Bylo to stejné s tím, jak se to vyvíjelo dál? Na začátku byla úloha trochu jiná. Plnilo úkol obrany armády proti nepřátelskému průzkumu. Dělali prověrku osob, které nastupovaly do armády. To bylo od ledna 1945. Ale už v průběhu osvobozovacích bojů získalo fakticky ničím neo-mezenou moc. Bylo postaveno do čela boje proti pozůstatkům němec-ké armády a záškodnických skupin.

Page 4: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

Po skončení války existovala branná pohotovost státu, bezpečnost státu tedy garantuje armáda. Obranné-mu zpravodajství proto byly podří-zeny všechny bezpečnostní složky. Do konce roku 1945 Obranné zpravo-dajství mohlo kohokoliv zatýkat.

Asi od léta 1945 se Obranné zpravo-dajství začalo intenzivně podílet na ovládnutí ministerstva vnitra. Jak je možné, že se toto stalo? Demokratické zákony to tehdy dovolovaly?

Byl problém v tom, že tehdy fakticky neexistoval parlament. Existovala vláda, kde měli významné postave-ní komunisté, ovládli tajné služby. V čele zpravodajské služby stál tehdy A. Rašla, také člen KSČ. Pak vznikaly zemské odbory bezpečnosti, kde byl v čele opět člen KSČ. A na ministerstvu vnitra ovládali zpravodajskou službu

také. Velitelský sbor nového vznika-jícího sboru národní bezpečnosti byl nahrazován příslušníky armády – aktivními a záložními důstojníky. Byli to obvykle účastníci odboje a byli prověřováni Obranným zpravodajstvím. Fakticky tedy prově-řovalo všechny osoby, které zastávaly významné pozice i ve veřejné správě.

A co vojsko a armáda? Tam nebyli přece jen samí komunisté? Jaktože se nechala tak ovládnout? Měla by podléhat ústavě. Armáda byl trochu složitější problém. Nebyla ovládána komunisty od za-čátku. Docházelo k obnovování Čs. branné moci, jak se armáda nazýva-la od dubna 1945. Vznikla vojenská rada, kde měli opět hlavní slovo komunisté. Konkrétně i B. Reicin a K. Gottwald. Vojenská rada dávala vládě návrhy na obsazení nejvyš-ších míst v armádě. To byla mož-nost ovlivňování. Ale v důstoj-nickém sboru více jak 60 % tvo-řili důstojníci předmnichovské armády. Ti byli vychováni jinak.

Uměli poslouchat? Ne, to ne. Ale byli vychováváni v duchu Masarykovy demokratické armády, kde neměli volební právo, aby byla chráněna od vlivu politic-kých stran. Ale byli občany, garanty státnosti a měli významné postavení ve společnosti. Armáda první repub-liky byla budována jakoby nadstra-nická. To se změnilo v r. 1945. Tím vliv KSČ v armádě narůstal. Obran-

Page 5: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

né zpravodajství získávalo množství kompromitujících materiálů na důstojníky, kteří prošli výslechy za války. Měli k dispozici třeba archiv Hlavního říšského bezpečnostního úřadu z Berlína. Potom získávali další materiály, protože měli uvnitř armády agenturní sítě, také v politických stranách. Takže infor-mace byly využívány ke změnám na významných místech a vlivu v armádě. Armádu se ale do r. 1948 komunistům plně ovládnout nepodařilo. I když už zastávali téměř všechna vedoucí místa v armádě.

Nová vláda v čele s Gottwaldem, která byla ustanovena v r. 1946 ale už měla pod kontrolou vojenské i policejní složky? Po volbách v r. 1946 byl ministr obrany opět L. Svoboda. Rčení Gottwalda říkalo, že pokud tam nebude sedět komunista, tak tam musí sedět Svoboda. Ale ani v r. 1946 neovládala KSČ armádu. V bezpeč-nostních složkách to bylo zcela jiné.

Proto ještě komunisté vyčkávali další dva roky? Oni nevyčkávali, ale postupně praco-vali a ke změnám na nejvyšších mís-tech docházelo dokonce paradoxně. Docházelo i k tomu, že na vysokých funkcích byli generálové, kteří se dokazatelně zkompromitovali třeba prácí s Němci, mám na mysli slovenské generály. Někteří byli dokonce vyznamenání železným křížem. Až na podzim 1947, kdy se

chystalo převzetí moci, Obranné zpravodajství vyšlo s obviněními na důstojníky a ještě v listopadu 1947 jich bylo víc jak 20 odstraněno a nahrazena členy KSČ nebo jejich příznivci. Boj o armádu tedy opravdu probíhal. Ani v únoru 1948 ji KSČ plně neovládala.

V čele obranného zpravodajství stál B. Reicin od r. 1945. Podrobně jste se zabýval jeho osobou, napsal jste o tom knihu. Jaký to byl člověk? Bedřich Reicin dlouho patřil mezi tajemné osoby. Jeho minulost byla také tajemná. Zejména do únoru 1942, kdy nastoupil do čs. vojenských jednotek. Byl také odsouzen v procesu se státním spikleneckým centrem v r. 1952, tak téměř nikde v našich publikacích se s jeho jménem nese-tkáme. S ČT jsme v r. 2002 připravo-vali dokumentární program o Reici-

Page 6: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

novi. K období do války jsme nezjistili téměř nic, i když jsme hovořili s pamětníky, jeho sestřenicí i šofé-rem. Za pomoci pracovníků Národní-ho archivu se mi podařilo najít materiály, které o něm velmi podrob-ně hovoří od 20. let, kdy začal pra-covat v pionýru, později v KSČ, kde už pracoval jako placený funkcio-nář. Odjakživa byl fanatickým ko-munistou, ale byl jím za doby, kdy to pro lidi výhodné nebylo. Bavili jsme se s jeho rodinnými příslušní-ky, kteří říkali, že byl více na Pan-kráci jako doma. Reicin byl něko-likrát vězněn. Vědělo se, že prová-dí špionáže ve prospěch Sovětské-ho svazu. V r. 1934 k tomu zpravodaj-ská služba předložila fakta. Ale státní zástupce tehdy odmítl podat obvině-ní, protože to nebylo průkazné. Do r. 1938 se plně angažoval ve prospěch KSČ. Chtěl bych zmínit ještě jednu věc. Na rozdíl od jiných význam-ných komunistických funkcionářů ho nikdo neznal. Pracoval v ilegalitě, ale se všemi významnými funkcioná-ři se znal osobně velmi dobře. S Fučí-kem byl nejlepší kamarád. S těmito prominenty se znal velmi dobře.

Původním jménem byl Fridrich Reicinger, pak se přejmenoval na Bedřicha Reicina a byl židovského původu. Dopátral jste se, proč se nechal přejmenovat? Styděl se, že je židovského původu? Na jeho původní jméno jsem narazil v archivech, ale jeho rodina pocházela z Ruska, on se narodil už

v Přerově. Jeho otec byl kantorem v židovské náboženské obci, takže ke změně jména muselo asi dojít ještě dříve, než se rodina přestěho-vala sem. Archivní prameny už za-chycují jeho jméno dál jako Reicin.

Říkal jste, že byl komunistickým fanatikem už od mladých let. Nezískal to tedy v době, kdy působil v Sovětském svazu? Určitě ne. Účastnil se třeba rudého dne. Tam už byl poprvé stíhán policií pro různé delikty. Působil také proti armádě. Jezdil po republice a dělal školení komunistické mládeže, jak mají působit v armádě, jak mají předávat informace KSČ. To bylo prokázáno. Byl vyšetřován a zatčen v Přerově, Kroměříži, Bratislavě a dalších městech. V roce 1928/9 navštívil Sovětský svaz. Jeho sestře-nice nám říkala, že ukazoval noviny, kde řečnil na Rudém náměstí, tím se chlubil. Měl spojení se Sovět-ským svazem a určitě pro něj praco-val už v tomto období. Sestřenice ho znala od 4 let, říkala, že také přemýš-leli, odkdy byl fanatikem. Nikdy ale na nic nepřišli. Říkala, že byl tak zá-sadový, že pokud by se někdo z rodiny zpronevěřil straně, tak byl ochoten je trestat i v době, kdy možnost měl.

Od 1945 do 1948 stál v čele Obran-ného zpravodajství a jeho role byla zřejmá. Zaváděl také některé nepěkné metody při výsleších. Pak se stal velice mocným mužem. Nakolik byla jeho moc neomezená?

Page 7: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

Jeho moc byla významná už do roku 1948. On ale různé metody nezaváděl, křivdili bychom mu, ale nikde jsem nenašel, že by na tom měl nějaký podíl. Každopádně o tom věděl? Ano, věděl o tom. Když se k němu informace dostávaly třeba po týrání lidí, tak nic proti tomu neučinil. Po roce 1948 se stal náměstkem ministra obrany pro kádrovou práci. Zůstaly mu ale podřízeny zpravodaj-ské složky – tzn. 2. a 5. oddělení Hlavního štábu. Obranné zpravodaj-ství bylo přejmenováno na 5. oddělení Hlavního štábu. Tam už metody, které prosazoval, byly jednoznačně mimo zákon. Jeho heslem bylo, že Obranné zpravodajství stojí nad zákonem. Jeho úkolem je zajistit bezpečnost republiky proti vnější-mu i vnitřnímu nepříteli a k tomu může použít takřka jakékoliv pro-středky. Už do r. 1948 se tedy dělaly odposlechy, kontrola pošty a další věci, které byly v rozporu se záko-nem. Po r. 1948 se to jen vylepšilo.

Zaráží mě, že člověk, jehož mamin-ka zemřela v koncentračním táboře

byl schopen přihlížet takovým věcem a v podstatě se jich účastnit. To je také zajímavé. Jeho matka a sestra zahynuly v koncentračním táboře, protože nedostaly vízum do Sovětského svazu jako on. Ale také jeho manželka, která půso-bila v armádě, se v Sovětském svazu starala o dětský domov, o děti, které bojovaly na frontě. Zřejmě neměla vůbec tušení, jaká je Reicinova úloha.

V r. 1950 se stalo něco, co nastarto-valo jeho kariéru směrem dolů. Byl obviněn a odsouzen k trestu smrti. Z čeho byl obviněn? Stal se nepohodlným? To je určitá shoda okolností. Jeho pozice byla tehdy téměř neotřesitel-ná. Fakticky rozhodoval v armádě na-prosto o všem. I generál Svoboda později řekl, že si Reicin dělal, co chtěl. A Svoboda jen podepisoval, co mu Reicin předkládal. Zařazení Reicina do protistátního spiklenecké-ho centra má i mezinárodní souvis-losti. Souvisí to s procesy, které byly v Bulharsku, Maďarsku, Albánii nebo Polsku a činnosti sovětských poradců. V archivu byl nalezen dopis, kde z krajského tajemníka v Brně udělali anglického špiona. Potom už zpravo-dajské složky šly po tom, kdo k němu měl nejbližší vztah. Reicin ho něko-likrát navrhoval na náměstka minis-tra národní obrany. Stýkal se s ním. Padlo tedy na něj podezření. Další problém byl nástup Čepičky do funkce ministra národní obrany v dubnu 1950, protože Čepička se choval zcela

Page 8: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

jinak, než Svoboda. Měl dceru Got-twalda, mohl si to dovolit. Reicinovi nepodepisoval návrhy, chtěl další doklady, které Reicin dodával a on je hromadil a pak je poslal zpátky. Tím začaly konflikty mezi Čepičkou a Rei-cinem. Podle materiálů v archivech, měl Čepička velký vliv na Reicinův pád. Reicin byl zatčen v únoru 1951.

V knize, kterou jste napsal, jste se nezabýval jen jeho osobou, ale celými souvislostmi. Dalo by se říct, že je obsah knihy nějak nadčasový? Domnívám se, že je velice nadčasový. Co v knize je, se bohužel setkáváme dnes a denně v naší politice. Od financování, získávání prostřed-ků, korupce a zneužívání postavení tajných služeb. Mnohé se děje už i dneska. Dnes už je to v jiné podobě, historie se opakuje.

Děkuji, že jste přišel. S vámi, milí diváci, se loučím, dobrou noc.

Page 9: Bílá místa naší historie

bílá místa naší historie 19. 8. 2011

Skryté titulky: Petra Vintrlíková Česká televize, 2011