Automatická madona / Antologie Skupiny Ra

Michal Bauer (ed.)

automatická_madona_148x180.indd 1 1/14/13 5:29 PM

Michal Bauer (ed.)

Automatická madonaAntologie Skupiny Ra

S úvodní editorovou studií


Lektorovalidoc. PhDr. Jiří Brabec, CSc.PhDr. Marie Langerová, CSc.prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.

Vychází za velkorysé podpory Ministerstva kultury ČR a ve spolupráci s Centrem výzkumu české umělecké avantgardy v rámci výzkumného záměru MŠMT Dějiny novější české literatury MSM 6007665803.Publikace vznikla též na základě finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (RVO).

© Editor and Study Michal Bauer, 2011–2012© Andre Breton, 2011-2012 L’Air de l ’eau (1934) (c) Editions Gallimard, Paris, 1948© Graphic and Cover Design Zdeněk Trinkewitz, 2011–2012© All texts and images all rights reserved!© Filip Tomáš – Akropolis, 2011–2012ISBN 978-80-87481-62-2

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Automatická madona : antologie Skupiny Ra / Michal Bauer (ed.). – 1. vyd. – Praha : Akropolis, 2012. – (Skrytá moderna)Vydáno ve spolupráci s Centrem výzkumu české umělecké avantgardyISBN 978-80-87481-62-2 (Akropolis)

821.162.3-1 * 821.162.3-3 * 821.162.3 * 82.02“1920/1945“ * 7.037.5 * 82:316.3 * 7.011:316.72/.75 * (437.3)– Skupina Ra (umělecká skupina)– česká literatura – 1901–1950– surrealismus (literatura) – Česko– surrealismus (umění) – Česko– literatura a společnost – Česko – 1901–1950– umění a společnost – Česko – 1901–1950– antologie

821.162.3 – Česká literatura [25]

Fragmenty horizontu

Formování Skupiny Ra a umělecká tvorba jejích členů

Michal Bauer


7

Situace v české kultuře konce třicátých let 20. století byla poznamenána sílící politizací nejen umění, ale veškerého života. Nejviditelnějším projevem této situace bylo zejména stupňující se válečné nebezpečí a ambice dvou diktátor‑ských režimů, které se nacházely hned za hranicemi Československa – hitle‑rovského Německa a stalinistického Sovětského svazu. Čeští umělci vnímali především agresivitu fašistických režimů, nejprve Španělska a poté Němec‑ka. Nejvýraznější změna je patrná na konci roku 1938. Krize ústící ve váleč‑né nebezpečí zintenzivnila účast intelektuálů na společenském dění, včetně politického, což se netýká pouze Československa, ale platí to v mezinárod‑ním měřítku.

Již ve druhé polovině třicátých let se u nás formují různé okruhy mla‑dých intelektuálů podle politiky i estetiky, často kolem periodik. Například ve Studentském časopise, který existoval již od počátku dvacátých let, lze v této době mimo jiné najít příspěvky věnované surrealismu i pokusy o surrealistic‑kou tvorbu. Dalším příkladem je levicově zaměřený měsíčník Mladá kultura, vycházející v letech 1935–1938, který měl ke Studentskému časopisu blízko a v němž již publikoval i Ludvík Kundera, nebo časopis socialistického stu‑dentstva Útok, který byl vydáván v období 1932–1938.

Česká kultura reagovala na společenské události přelomu třicátých a čtyři‑cátých let několika způsoby. Jednu linii představovaly různé návraty k tradicím. Nejširší proud tvořila díla autorů, jejichž hlavní tematikou byly česká země, domov, Praha, český jazyk, slavné osobnosti minulých dob, objevují se motivy noci, tmy, mobilizace, vojáků a další militaristiky, úzkosti, ponížení, obav. Sym‑boly této převážně básnické tvorby se staly sbírky Torzo naděje a Naše paní Božena Němcová Františka Halase, Železná košile nebo Hromnice hoří Jaroslava Kolmana Cassia, Odpověď Francii, Září 1938, Zpěv tříkrálový, Sen a První testament Vladimíra Holana, Domov a Jan houslista Josefa Hory, Hradní věž Viléma Závady, Zhasněte světla, Světlem oděná a Vějíř Boženy Němcové Jaro‑slava Seiferta, Historický obraz či Pět minut za městem Vítězslava Nezvala, až těsně po válce knižně vydané básně Stanislava Kostky Neumanna Zamořená léta, svazek Bezedný rok (vytištěný v roce 1939 a po válce opatřený novým datem), opět až po válce vydaná sbírka Rány, růže Fráni Šrámka, ale také Rok


8

či Kamenný pláč Kamila Bednáře, Cesta k mrazu Jiřího Ortena nebo S erbem lipového listu Zdeňka Kriebela.1 Objevují se i narychlo rozmnožené strojopisy, například báseň Mobilizace od Miloslava Hausera z 3. října 1938, se zazna‑menáním cenzurního zásahu. Výbory a antologie těchto textů byly v různých dobách publikovány knižně: hned na konci třicátých let (Akademický spolek pardubický vydal v roce 1938 v uspořádání Františka Jungmanna výbor z čes‑koslovenské poezie tohoto roku Verše k národu, S. K. Neumann opět s Jung‑mannem připravili rozšířené vydání tohoto svazku, který byl vydán v roce 1939 s názvem Československý podzim), po válce (Kamill Resler uspořádal napří‑klad výbor z básní o osudu Československa K poctě zbraň praporu!, který vyšel v nakladatelství Václav Petr v roce 1945 – část knihy byla vytištěna v první polovině března 1939 – s podtitulem 21. květen, 21., 23. a 30. září 1938, Berch-tesgaden, Godesberg, Mnichov v tvorbě českých básníků)2 nebo i několik deseti‑letí po ní (Karel Šiktanc později sestavil výbor této poezie z let 1938–1939 s názvem Udeřila hodina podle stejnojmenné Cassiovy básně se závěrečnou strofou: „Kdys řeklas jméno, které neleká: / studánka zapomnění. A jsi tůní. / A udeřila hodina člověka. / Zvon domoviny dělovinou duní.“ Šiktancův úvod má signifikantní název Čest poezii3).

Druhý typ evokace tradičnosti představují verše především křesťansky orien tovaných básníků s motivikou biblickou, Boha, českých světic a světců, víry, ale také opět domova a rodné země, jak je tomu ve sbírce Korouhve Jana Zahradníčka, Trojzpěvy Václava Renče, Vězeň Františka Lazeckého, Včelí plást a Země sudička Františka Hrubína i u dalších autorů.

Jiný způsob reakce na stupňující se nejistoty, nebezpečí a vzápětí válečné události představuje návrat k všednosti, respektive její znovuobjevování.

1) Kamill Resler uvádí soupis knih básní o československém podzimu 1938, které vyšly do 15. února 1939, v antologii K poctě zbraň praporu! Praha: Václav Petr 1945, s. 394 –396. K němu připojuje – na s. 397 – přehled básnických večerů reagujících od 13. prosince 1938 do 15. února 1939 na tehdejší události.

2) Na obálce je uvedeno „v tvorbě českých a slovenských básníků“, v tiráži podtitul „Výbor z básní o osudu Československa v roce 1938“; knihu otevírá dedikace: „Vojákům z pohraničních pevnůstek československého podzimu 1938 a vojákům budoucím.“

3) Šiktanc, Karel. Udeřila hodina. Poezie z let 1938–1939. Praha: Naše vojsko 1964; Šiktancův vstupní text je na s. 9 –11.

9

Nejvíce je tato tendence patrná v tvorbě autorů vznikající Skupiny 42. Prvo‑tiny Jiřího Koláře (Křestný list), Josefa Kainara (Příběhy a menší básně) nebo Ivana Blatného (Melancholické procházky) nabízejí podobu všednosti – zejména u Koláře a Kainara – jakoby z odvrácené strany, jako tíživou (ne)jistotu, nejed‑nou jako ztracenost, samotu, ubohost, trapnost, ošklivost, s absencí hledač‑ství krásy a spokojenosti. (Nebyl to samozřejmě jediný tehdejší typ všed‑nosti v české poezii, jiný vytvářela ve stejné době i o něco později například Milada Součková.)

Výjimečně se objevila symbolistně ‑filosofická poezie, která sice pracovala s alegoriemi, náznaky, jak to bylo v tomto období i po dobu války obvyklé, ale v jejím středu byl pokus o vytvoření konceptu čistého, „dokonalého“ umělec‑kého díla jako způsobu vyjádření se proti (zlu, násilí, agresivitě) a pro (alespoň náznak smyslu existence). Je to obraz člověka ve světě v nejširším slova smy‑slu – tak ho ukazuje Josef Palivec v Pečetním prstenu a Naslouchání nebo o něco později Jan Kameník v Oknech s anděly. Personifikaci řeči, jazyka, slova, pojetí řeči jako paměti, jako útočiště jedince a (smyslu) jeho existence (Kaladý, aneb: útočiště řeči, Mluvící pásmo i Žlutý soumrak) tvořila Milada Součková, autorka poetiky odlišné od valéryovského typu.

Paralelně se tedy na přelomu třicátých a čtyřicátých let objevuje a koexistuje mnoho způsobů reagování na skutečnost, způsobů zobrazování světa a jedince i kolektivity v něm. Žádný z nich samozřejmě nevystupuje v „čisté“ podobě, všechny způsoby se prostupují a prolínají, například křesťanská motivika se nyní vyskytuje i v tvorbě Halasově, Holanově či Seifertově, důraz na slovo, jeho hodnotu a význam třeba v básních Zahradníčkových, Renčových a opět Halasových i Holanových. Do literatury – ale platí to vlastně pro oblast celého umění – vstupují další autoři, především se jedná o generaci tvůrců narozených na přelomu desátých a dvacátých let 20. století. Toto období tak lze považo‑vat za periodizační mezník nejen na základě tohoto vstupu, ale i proto, že se mladí autoři pokoušejí pojmenovat podobu moderního umění a najít v něm své místo. Týká se to myšlení Jindřicha Chalupeckého, Kamila Bednáře, Jaro‑slava Červinky, Zdeňka Urbánka a dalších, kteří publikovali své texty knižně (obvykle v podobě drobných brožurek) i časopisecky. Vedle sebe tak existovalo


10

několik konceptů, mezi jejichž teoretiky i uměleckými představiteli docházelo k diskusím, polemikám, roztržkám i k vzájemnému obohacování.

Jen v roce 1940 vychází několik almanachů, sborníků či svazků, v nichž se nastupující umělecká generace představuje v různých podobách: aktivisté vydali pod jménem Vojtěcha Roznera ve své edici sborník Z pasivity poezie k aktivi-smu (básněmi jsou zde prezentováni František Kožík, Ladislav Stehlík či Karel Kapoun), vydán byl výběr z příspěvků do soutěže Mladá Morava (kde se napří‑klad objevily verše Jiřiny Haukové, Karla Ptáčníka, Jiřího Sequense, ale soutěže se zúčastnili i Růžena Grebeníčková nebo Jan Skácel), s podtitulem Sborník mladé práce vyšla publikace Chvála slova (v uspořádání Josefa Šedivého, Aleny Vrbové a Jana Kopeckého, s příspěvky například Pavla Bojara, Ivana Skály, Vlas‑timila Školaudyho, Josefa Hiršala, Otomara Krejči, Ladislava Fikara), v témže roce se objevil i sborník Nový realismus (který redigoval Fedor Soldan, jenž zařa‑dil mezi nové realisty i Jaroslava Seiferta, Františka Halase, Zdeňka Kriebela, Františka Kožíka, Miroslava Hallera či Miloslava Bureše, v próze pak Jaroslava Havlíčka, Jarmilu Glazarovou, T. Svatopluka, Gézu Včeličku, J. J. Paulíka, Fran‑tiška Neužila i Jana Drdu). Nejznámějším sborníkem roku 1940 je ovšem Jarní almanach básnický 1940, který vyšel s úvodním slovem Václava Černého a ukáz‑kami z díla čtyř výtvarníků a čtrnácti básníků, seřazených abecedně (Kamila Bednáře, Ivana Blatného, Klementa Bochořáka, Lumíra Čivrného, Jiřího Da‑niela – tj. Františka Schulmanna, Karla Jílka – tedy Jiřího Ortena, Josefa Kai‑nara, Jiřího Klana – tj. Josefa Lederera, Josefa Kohouta – tedy Hanuše Bonna, Zdeňka Kriebela, Oldřicha Mikuláška, Jana Pilaře, Jana M. Tomeše a Jiřího Valji, který pod občanským jménem Josef Bubník nepublikoval). Z výčtu těchto jmen je zřejmé, že je zde možno vidět jeden ze základů Skupiny 42 a Ohnice.4

Jeden ze způsobů (umělecké) reflexe světa nabízel po celá třicátá léta surrea lismus, který se ovšem na přelomu let třicátých a čtyřicátých dostal do komplikované situace. Starší Skupina surrealistů v ČSR, soustředěná kolem Karla Teiga a Vítězslava Nezvala, se zabývala vnitřními problémy, které samo‑zřejmě otevřely obecnější otázky. (O stanovisku členů skupiny k problému

4) Blíže k tomu srov.: Bauer, Michal: „Almanachy roku 1940“. Tvar 10, 1999, č. 19, s. 24; č. 20, s. 24; č. 21, s. 24.

11

politizace umění, zapojení umělců do politiky a společenských událostí cel‑kově, k tzv. moskevským procesům, které se odehrávaly ve druhé polovině třicátých let, k problematice umělecké a lidské svobody, cenzury apod. bylo již mnoho publikováno.) V průběhu třicátých let, především na jejich konci, se postupně objevilo mnoho nových umělců – zejména výtvarných a sloves‑ných tvůrců –, kteří se pokoušeli buď zapojit do činnosti Skupiny surrealistů v ČSR, spíše však se začali sdružovat do rozličně volných či pevných sesku‑pení. Podobně různorodá byla i doba jejich trvání. A často i vztah k surrea‑lismu. Z nich nejznámější jsou tzv. spořilovští surrealisté (Robert Kalivoda, Zbyněk Havlíček, Rudolf Altschul, Libor Fára, František Jůzek), skupina Sedm v říjnu (Václav Hejna, Josef Liesler, Jan Lukas, Jan Rafael Michálek, Arnošt Paderlík, Václav Plátek, Zdenek Seydl),5 skupina „karlínská“, sou‑středěná kolem Otty Mizery (s nímž se scházeli Miroslava Miškovská, Josef Prošek, Jan Řezáč, Josef Istler a Zdeněk Lorenc, seskupení bez posledních dvou bývá také někdy označováno podle sborníčku Ochranné prostředky, který uspořádalo), vliv surrealismu je patrný i v tvorbě členů budoucí Skupiny 42 (například na výstavě v Buria nově D 37, kde vystavovali mimo jiné František Gross, František Hudeček, Miroslav Hák a Ladislav Zívr – a kde se objevila i díla Bohdana Laciny a Václava Zykmunda, pozdějších členů Skupiny Ra).6

Jedna ze skupin spojovaných se surrealismem, Skupina Ra, vznikala dlouho a složitě. Vystopovat tuto cestu se již přesně a do detailů nepodaří, byť byla (re)konstruována několikrát – kunsthistoriky, literárními historiky i samot‑nými raisty. Snad ve všech textech se nacházejí omyly a nepřesnosti, pamět‑níci nadto po letech měnívají své dřívější pohledy.7

5) Složení skupiny se proměňovalo, například brzy přibyl František Jiroušek, fotograf Lukas naopak na druhé výstavě v roce 1940 – první se uskutečnila o rok dříve – už nevystavoval, teoretiky byli Lev Nerad a Pavel Kropáček – srov.: Rousová, Hana: „Skupina Sedm v říjnu“ (in: Rousová a kol. 2011: 81– 82).

6) Smyslem tohoto textu není uvedení všech umělců a seskupení ani reflexe jejich tvorby. V tuto chvíli jde pouze o připomenutí několika příkladů.

7) Na konci tohoto textu je uveden výběr ze sekundární literatury, jež se zabývá vznikem a existencí Skupiny Ra i tvorbou raistů. Nejsoustavnější pozornost tomuto tématu věnoval patrně nejpečlivější z pamětníků – Ludvík Kundera. Na počátku sedmdesátých let shrnul dosavadní poznatky Jiří Vykoukal ve studii nazvané „Skupina Ra“ (Vykoukal 1972). (Ideologicky se proti němu vyjádřil Dušan Konečný v textu „K článku Jiřího Vykoukala o Skupině Ra“. Umění 21, 1973, č. 1, s. 77–78.)


12

První ze základních nesrovnalostí je spojena již s názvy edice Ra a Skupina Ra. Václav Zykmund odvíjí počátek existence skupiny od edice, která je zalo‑žena v Rakovníku v době jeho studií v tomto městečku.

Označení Ra vzniklo v Rakovníku v roce 1936, kdy tamní akademický stu‑dentský spolek, který intenzivně propagoval moderní umění, založil knižní edici toho jména. Byl jsem členem tohoto spolku, který vydal jako první svazek edice Ra překlad Bretonovy básně L’Air de l’eau. Na překladu Vzdu‑chu vody jsem pracoval společně s D. Šubertem (který zahynul za heydri‑chiá dy), publikaci jsem ilustroval a obálku k ní navrhl a ručně vytiskl Boh‑dan Lacina, s nímž jsem studoval v Praze. (Zykmund 1966: 184)

Od roku 1934 se Zykmund znal s Bohdanem Lacinou, s nímž se sešel i ve středočeském městečku: „Roku 1936 jsme společně strávili několik týdnů v Rakovníku. Tehdy se zrodila edice Ra (vydání Bretonova Vzduchu vody bylo jedním z našich počinů), ale i skupina Ra, třebaže měla tenkrát jen dva členy“ (Zykmund 1969: 214–215).8 Podle tohoto Zykmundova pojetí zna‑menalo založení edice i vznik skupiny, která by tak existovala – zpočátku jako dvoučlenná – od roku 1936. Zároveň však, na jiném místě, Zykmund uvádí, že „skupina začala existovat […] ihned po osvobození, počátkem léta 1945“, kdy do Brna přijeli Lorenc a Istler. „Její název byl přejat z názvu edice“ (Zykmund 1966: 187).9 Podle Ludvíka Kundery sice skupina „začala existovat bez prodle‑ní“ po skončení války, ale jako „nepojmenovaná dosud Skupina Ra“ (Kundera: 8) Současná kunsthistorie často ne zcela přesně uvádí, že edici Ra „založil Zykmund“ –

srov.: Bydžovská, Lenka: „Skupina Ra“ (in: Rousová a kol. 2011: 255). Někdy se objevují nesrovnalosti i v rámci jedné studie: „V roce 1936 VZ [Václav Zykmund – pozn. M. B.] v akademickém spolku Krakovec v Rakovníku připravil edici Ra (zkratka Rakovníku), kde následujícího roku vyšel překlad básně A. Bretona L’air de l’eau […]. V roce 1937 z podnětu VZa [Václava Zykmunda – pozn. M. B.] došlo k formování edice Ra, i asi o 7 let později vzniklé Skupiny Ra…“ (Mžyková 1992: 5 – 6). V sekundární literatuře lze najít i konstatování, že název edice je zkratkou Rakovnické akademie.

9) Jiří Vykoukal v medailonech autorů katalogu Skupina Ra z roku 1988 spojuje založení edice Ra s oběma výtvarníky: „Vzduch vody byl vydán v roce 1937 jako první svazek edice Ra, založené Václavem Zykmundem a Bohdanem Lacinou v roce 1936 v Rakovníku“ (Šmejkal 1988: 140). Respektive: „Za krátkého pobytu v Rakovníce v roce 1936 se z jejich okamžitého nápadu zrodila knižní edice s názvem Ra, který o deset let později převzala skupina…“ (ibid.: 135).

13

„Ra memoáry“; in: Šmejkal 1988: 45).10 Název vznikl až v souvislosti s prv‑ní výstavou skupiny, která se uskutečnila v Brně (vernisáž 11. 1. 1947), odtud putovala do Prahy (18. 2.), Hradce Králové (2. 3.) a Mladé Boleslavi (20. 4.): „Pro katalog (= sborník) jsme se už neobešli bez názvu, v hodině dvanácté roz hodl, nevím už kdo, ale bylo to v Brně, ‚převzít firmu‘ staré edice, v níž dva z nás debutovali. Tedy: Ra. Od města Rakovník!“ (ibid.: 52). Kunderovo zdů‑raznění na konci citátu plyne ze skutečnosti, že s Rakovníkem neměla sku‑pina nic společného, neboť její členové žili a tvořili ve dvou jiných městech: v Praze a v Brně. Ačkoli raisté protestovali proti způsobu psaní RA, proti vý‑slovnosti dvou oddělených hlásek [er][a] a proti pojetí názvu jako zkratky ve smyslu revoluční avantgarda11 a trvali na názvu a výslovnosti Ra, sami zanesli do věci zmatek, neboť v některých jejich tiscích je uveden název „edice RA“.12

Pojmenování a existence Skupiny Ra tak nabízí dvě extrémní možnosti: od roku 1936 (takže by trvala 12 let), a od ledna 1947 (což by znamenalo něco přes rok).13 Je zřejmé, že se pamětníci neshodnou na době, kdy byla skupina pojmenována, a nelze se ani dopátrat, kdo název skupiny navrhl. Až v lednu 1947 (podle Kundery), resp. vzápětí po skončení války na počátku léta 1945 (dle Zykmunda), došlo k propojení edice Ra a Skupiny Ra. Podstatným

10) Text, datovaný září–listopad 1987, zařadil jeho autor později do sedmnáctého (dvoj)svazku svých spisů (Kundera, Ludvík: „Ra ‑memoáry“; in: Kundera 2005b: 87–139).

11) Například v Kunderových vzpomínkách stojí: „Pozdější ‚výklad‘ revoluční avantgarda bylo však nutno rázně dementovat: svědčil by o našem domýšlivém idiotismu. Ostatně se skupina jmenovala Ra, nikoli RA!“ (ibid.: 52).

12) Je tomu tak například v tiráži 3. svazku A zatím co válka (1946) nebo u 4. svazku Věčné pohyby od Václava Zykmunda (1945), u 2. svazku, jímž byl drobný tisk Kámen od Zdeňka Šela (1939), se nacházejí obě podoby, tedy edice Ra i edice RA, v ostatních případech edice je psáno Ra. Způsob psaní RA lze najít v mnoha textech, Jan Tomeš například v katalogu k Lacinově výstavě z roku 1964 tento způsob důsledně opakuje (Tomeš, Jan: „Účastník manifestace…“; in: Bohdan Lacina, obrazy 1945–1964 1964, nestránkováno). I Zdeněk Lorenc ve svých rukopisech a strojopisech často užíval podoby Skupina RA.

13) S jiným termínem přichází Tomeš ve zmíněném katalogu: „Roku 1942 vzniká Skupina 42, jejímž programem je nadále realismus. Avšak totéž datum je významné pro umělecké osudy Lacinovy vznikem Skupiny RA. Její manifest – oproti původním záměrům jistě už ve značně modifikované podobě – byl publikován vlastně až ex post roku 1947 (Skupina RA, 6. svazek edice stejného názvu), ale její umělecká stanoviska jsou zřejmá z řady publikací, které vycházely v letech 1942–1944 soukromě […]. To už s Lacinou a Zykmundem jdou společně dva jiní umělci, Josef Istler a Václav Tikal; brzy i fotograf Miloš Koreček“ (ibid.).


14

důvodem patrně bylo to, že jedním ze zakládajících členů skupiny byl Václav Zykmund, který se podílel na vzniku edice Ra v letech 1936 a 1937 a který se ujal redigování svazků skupiny (ať pojmenované či nikoli) po válce. První otázka by měla tedy znít ani ne tak po názvu skupiny jako spíše po pojmeno‑vání edice. Prvním poválečným svazkem edice Ra, k němuž se hlásila i sku‑pina, byl cyklus grafických listů Václava Zykmunda Věčné pohyby. Jakoby pro větší zmatení: tisk byl označen jako 4. svazek edice a vyšel v listopadu 1945, avšak 3. svazek – sborník A zatím co válka – byl, v Zykmundově redakci, pub‑likován až v létě 1946. Zykmund nadto uvádí, že „pod hlavičkou edice Ra vytiskl v Brně cyklus svých grafických listů, který […] nazval Květiny a zvony. Byly to většinou suché jehly malého formátu […]. Listy mně v Brně v počtu dvaceti kusů vytiskl Henych, zručný tiskař, který však neměl kvalitní barvy: jeho tisky byly vždy poněkud šedivé. Květiny a zvony jsem věnoval Lacinovi, Istlerovi, Lorencovi a Kunderovi“ (Zykmund: „Ze vzpomínek na Skupinu Ra“; in: Šmejkal 1988: 70), s nimiž se tehdy začal stýkat. Tisk Květiny a zvony vyšel v listopadu 1942 a byl vždy uváděn mimo svazky edice Ra. U této informace Zykmund ještě uvádí, že v době vydání cyklu Květiny a zvony bylo navázáno spojení s ostatními autory „a zdálo se dosti pevné. Rozhodli jsme se založit skupinu, jejíž název by byl odvozen z názvu edice. Skupina se zrodila“ (ibid.: 70, 72). Chtěl však, aby se členové více poznali a vyjádřili své názory na surrea‑lismus, proto jim poslal dotazník se třemi otázkami: Jak se stavíte k surreali‑smu takovému, jaký jsme poznali těsně před válkou? Jaký je váš poměr k „ofi‑ciální“ skupině surrealistů? Jak se díváte na avantgardní umění budoucnosti? (ibid.: 72). Dotazník je z roku 1943 – takže se jedná o již třetí termín vzniku skupiny podle Václava Zykmunda.

Na čem se lze shodnout, je to, že kořeny skupiny sahají skutečně hluboko do třicátých let, k několika tvůrcům, které spojoval vztah k surrealismu, přá‑telské vazby, jež se různě proplétaly dále – a také napojení na Karla Teiga, od konce třicátých let osobnosti nejen organizačně zasahující do české kul‑tury. Nejhlouběji v čase je už zmíněné přátelství Václava Zykmunda a Boh‑dana Laciny – jeho počátek zasazuje první z nich do roku 1934, kdy se potká‑vají v Praze (Zykmund 1969: 214). Stýkají se, sdělují si své názory na umění

15

a především surrealismus, spolupracují, bydlí spolu v Černé ulici u sestry Karla Teiga, ve stejném domě jako on, stýkají se s ním, debatují, čtou knihy, které jim půjčuje. Teige tehdy také zprostředkoval u pražského nakladatele F. J. Müllera vydání jejich prvních prací: především vydání Máchova Máje se sedmi Laci‑novými suchými jehlami a se Zykmundovými kolážemi; jiným tiskem, který F. J. Müller vydal, byl cyklus osmi suchých jehel a jedné básně od Václava Zykmunda Proměny – oba tisky vyšly v roce 1936.14

Další skupinka se formovala kolem Otty Mizery a Zdeňka Lorence. Mizera byl zdatný organizačně, ale především byl zaníceným čtenářem a propagáto‑rem surrealismu. S Lorencem ho pojilo přátelství už ze střední školy, z reál‑ného gymnázia v Libni. Oba již v té době překládali, Lorenc zejména Tristana Tzaru, Otta Mizera také, kromě toho přeložil i Dobytí iracionálna od Salva‑dora Dalího.15 (Tzaru, Dalího i Bretona překládal o něco dříve, určitě před koncem roku 1934, také Václav Zykmund; Mžyková 1992: 57.) Společně se vydali o prázdninách 1938 na celý měsíc do Francie – objevovat surrealistic‑kou Paříž a její okolí. Jejich cesta skončila zklamáním, surrealistu nepotkali žádného, nadto se střetly dvě prchlivé povahy, Mizera se od Lorence oddělil a opustil ho. Výsledek však nebyl nulový: Mizera zachytil své zážitky výtvarně, Lorenc literárně a fotograficky. A ještě jeden zážitek byl podstatný – konflikt s agresivitou nacistického Německa, který měl pro Mizeru konkrétní podobu v tom, že musel před německými vojáky na hranicích pohanět své kresby. Zde‑něk Lorenc si psal po dobu cesty deník, do růžového sešitu, který si koupil na Montmartru, později jej bohužel zničil.

Oba začali studovat na filosofické fakultě UK, avšak studia nedokončili. Založili mimo jiné společné, krátkodobě existující divadlo U Zelené růže. Jedním z jejich spolužáků byl i Ludvík Kundera, s nímž se však sblížili až později. Mizera potkal Kunderu náhodou v létě 1941 v knihkupectví, když si

14) Antonín Dufek zmiňuje, že Teige byl Zykmundovým vzdáleným příbuzným (Dufek, Antonín: „Fotografické hry Václava Zykmunda“; in: Václav Zykmund 1999: 15), Lenka Bydžovská uvádí, že Zykmund byl s Teigem „nepřímo příbuzensky spřízněn“ (Bydžovská, Lenka: „Skupina Ra“; in: Rousová, Hana a kol. 2011: 255). Marie Mžyková píše, že sestra matky Zykmundova otce se provdala za architekta Teiga, otce Karla Teiga (Mžyková 1992: 5).

15) Mizerův překlad Dobytí iracionálna byl publikován v časopise Světová literatura 12, 1967, č. 3, s. 249 –252.


16

prohlížel monografii Štyrský a Toyen, s úvodním slovem Nezvalovým a doslo‑vem Teigovým, z roku 1938. O Mizerově pozici a způsobu zřetězování, splé‑tání a propojování přátelských vazeb svědčí pasáž z Kunderových Ra memoárů:

Nedlouhé přátelství s Ottou Mizerou mělo pro mne klíčový význam. Klí‑čový: tím slovem velmi šetřím. Mizera mě seznámil s dalšími přáteli a ti zas s kruhem kolem Teigeho a odtud to šlo řetězově dál. Především však: Otta Mizera vnesl vzrušující pohyb do mé dlouholeté konfrontace se surrea‑lismem, do konfrontace – která v odříznutí od center – hrozila pomalu idylkou. Skoro každý Mizerův dopis mě rozzlobil: na můj vkus kázal příliš suverénně, dávaje hochovi z moravského venkova (jímž jsem v rousínov‑ském údobí byl do slova a do písmene) najevo svou intelektuální převahu. Nelíbily se mi jeho časté, poněkud mysteriózní náznaky: „veliké myšlenky“ odsouvané pro nedostatek času do budoucna? Nic nevadí. Otta Mizera sám nedával příliš mnoho odpovědí, ale provokoval k nim. Těžkými, brutálními pákami. […] Od začátku jsem byl velmi zaujat Mizerovými básnickými texty. Obdiv k nim, jenž od té doby ostatně trvá, zcela zatlačil do pozadí zvláštnosti jeho povahy. Člověk, který píše takto svérázné texty, rozžehující se každým veršem jinak, ale rozžehující se!, má prostě nárok na jisté podi‑vínství – to byl zhruba můj názor. Vedle těchto textů mi Mizerovy obrazy připadaly picassovsky odvozené a neumělé… (Kundera: „Ra memoáry“; in: Šmejkal 1988: 30–31)16

Mezi Kunderou zmíněné další přátele patřili také Josef Istler, Zdeněk Lorenc a Mirka Miškovská. Kundera se s nimi seznámil během svého pobytu v Pra‑ze, kam ho vyslala rousínovská firma na jednání o dodávce vojenských postelí. Protože Kundera pobýval v Rousínově (později, v lednu 1943, byl totálně na‑sazen v továrně, která se nacházela na berlínském předměstí Spandau, po váž‑ném onemocnění se v létě 1943 vrátil do Brna), probíhala komunikace mezi

16) V pozdější, upravené verzi této pasáže je ještě příměji řečeno: „Otta Mizera měl pro mne klíčový význam. (Klíčový: tím slovem velmi šetřím.)“ (Kundera, Ludvík: „Zeleným inkoustem / Otta Mizera“; in: Kundera 2005a: 172, resp. 1993a: 95).

17

ním a Mizerou, Lorencem i Istlerem písemně, v desítkách dopisů. Z diskusí, polemik, hádek vznikl nápad vydat společnou publikaci, která měla předsta‑vit literární i výtvarné práce sedmi až deseti autorů. Výsledkem byl cyklosty‑lový sborník Roztrhané panenky, který byl rozmnožen v červenci 1942 a který byl sestaven z grafik a kreseb Josefa Istlera, Mirky Miškovské a Otty Mizery a textů Ludvíka Kundery, Zdeňka Lorence a Otty Mizery. Sborník byl ante‑datován rokem 1937, tímto způsobem se autoři chránili, neboť surrealismus byl nacistickou ideologií označován za „zvrhlé umění“. Náklad činil 45 exem‑plářů, které si jednak autoři ponechali a jednak je rozdali lidem, jichž si vážili a kteří měli blízký vztah k surrealismu (mimo jiné Nezvalovi a Teigovi). Tex‑ty přepsala a v zaměstnání rozmnožila Miškovská, výtvarná díla vytiskl Istler v tiskárně pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtà v paláci Adria v Liber‑ci, drátěnou spirálovou vazbu vyrobil jeden libeňský živnostník. Okruh auto‑rů ze sborníku Roztrhané panenky tvoří další základ budoucí Skupiny Ra: tři z nich se stali členy skupiny, Mizera k ní měl určitou dobu blízko – zastou‑pen je v jednom z jejích sborníků A zatím co válka (mezitím však, jak již bylo uvedeno, spolutvořil s Miškovskou, Řezáčem a Proškem v jiném seskupení).

Iniciativa uspořádat a vydat zmíněný sborník vzešla patrně od Mizery, název pochází snad od Lorence, jak se o tom zmiňuje v torzu svých rukopis‑ných pamětí.17 Už v tomto sborníku se projevila odlišnost neo/post/mladších surrealistů, jak se označovala generace vstupující do umění na přelomu tři‑cátých a čtyřicátých let, od předcházející Skupiny surrealistů v ČSR. Jistěže naprosto odlišný byl kontext, rok 1934 a rok 1942, jiná politicko ‑společenská situace. Pregnantně to pojmenoval jeden z mluvčích tohoto postsurrealismu Zdeněk Lorenc:

Generacím osmnáct, devatenáct, dvacet se nejvíce propadala půda pod nohama. Občanské a duchovní hodnoty života potkala zkáza. Museli jsme hledat oporu jen ve svém málo zkušeném myšlení. Neměli jsme oprávněné

17) Uloženy jsou v Lorencově pozůstalosti, která je v současnosti v soukromých rukou. Lorenc autory sborníku označoval „panenkáři“. Jinde Lorenc uvádí, že „popud k tomuto sborníčku vyšel zřejmě z obou našich hlav“, tedy jeho a Mizerovy (Lorenc, Zdeněk: „Na oknech jsou klapky“; in: Šmejkal 1988: 62).


18

rádce kromě etických normativů z filosofických pojednání. Neměli jsme ani generaci za sebou, kterou bychom mohli negovat jako za normálního dějin‑ného vývoje. Protože po osmatřicátém vše se stalo nenormálním. Dostali jsme se tak do velmi zjednodušené situace. V ní každá naše svobodně vymy‑šlená věta stala se rodnou nadstavbou nad zlem nacistické náplně. Se sma‑vou samozřejmostí jsme pokračovali v tvůrčím myšlení ničím nedeformo‑vaném, navázali jsme na nejvýraznější avantgardu v končícím desetiletí, začali jsme tvořit pokračování nezotročené duchovní existence. Degrado‑vaný trus doby nás nezkřivil. Moderní umění vytvořilo krunýř naší imunity. Zprostředkovalo nám rozhodující poznání a přistrčilo nás k vlastní tvorbě. Žádné nebezpečí nás od tohoto spontánního postoje neodvrátilo. Tvůrčí proces v nás byl naším skutečným životem. Ukořistit sebe v druhém, v pří‑teli, v jeho spřízněném tvůrčím duchu, tvořilo rozhodující spiritus agens. (Lorenc: „Na oknech jsou klapky“; in: Šmejkal 1988: 61)

Ač poněkud pateticky, přesto zde Lorenc pojmenoval základní pocit. Byla to přílišná jednoduchost nejednoduchosti, přílišná samozřejmost nesamozřejmos‑ti, přílišná jednoznačnost – tvorby, a tak zřejmě i existence. Tato samozřejmost a jednoduchost byla děsivá. Lorencovské pojetí surrealismu jako romantismu 20. století má své kořeny zde: žít tvorbu, tvořit životem. (O něco později spo‑lečně s Ludvíkem Kunderou napíší: „A stejným faktem je, že surrealismus byl po romantismu největší myšlenkovou re volucí, jíž v jiných oblastech odpovídá Freudova psychoanalýza a Einsteinova teorie relativity.“18 Surrealismus je zde označován nejen za umělecký směr, ale jeho pojetí je výrazně rozsáhlejší, jedná se o způsob existence v širokém slova smyslu. Zároveň Lorencovi blízce zněla Tei‑gova slova o hegemonii poezie a příklon k lyrismu: „Předzvěstí této nadvlády poe‑zie, pronikající všemi uměleckými výrazy, byl romantismus, z jehož rodo kmenu vzešel surrealismus“ /Teige 1945–1946: 390/. Totéž platí pro Bretonem vyjadřo‑vanou spojnici mezi romantismem a surrealismem.) Východiskem tvorby je, do‑konce musí být skutečnost. Vlastně je to v jistém smyslu (pseudo)surrealismus,

18) Lorenc, Zdeněk – Kundera, Ludvík: „Mladší surrealisté“. Blok 1, 1946–1947, č. 2–3, s. 77.

19

(pseudosur)realismus. Skutečnost byla tak surreálná, že podněcovala fanta‑zii, skutečnost překonávala představu. Mizerova generace surrealismus příliš snadno přijala/přejala. (Ve výtvarném umění se to projevilo přílišnou inspi‑rací Dalím, jehož se mnozí snažili zpočátku napodobit – týká se to Zykmun‑da stejně jako Laciny či Tikala, odkazů by se samozřejmě našlo víc, Gior gio de Chirico, Max Ernst, Man Ray, ale i Paul Klee nebo Marcel Duchamp.)

Ne náhodou vycházejí Roztrhané panenky v době heydrichiády. Smrt, krev, militaristika, existenciální pocity, úzkost, prázdnota, propast… Surrealismus je zde jako východisko, ale v rámci skupiny se okamžitě objevují výhrady vůči stěžejní metodě, psychickému automatismu, zůstává spletitost pojetí světa, jeho objekty, prožitky, emocionalita existují v provázanosti, v propojenosti, v prostupnosti a prostoupenosti, různé kontexty a světy koexistují. Sémanticky a tematicky se ale autoři z okruhu sborníku Roztrhané panenky od nezvalov‑ského surrealismu druhé poloviny třicátých let postupně odpoutávají. Dosa‑vadní četba Skleněného haveloku, Ženy v množném čísle, Prahy s prsty deště, uhra‑nutí Absolutním hrobařem a samozřejmě Moderními básnickými směry, stěžejní knihou mladých obdivovatelů surrealismu (z francouzské literatury tuto funkci plnila zejména Bretonova Nadja, četli samozřejmě i Spojité nádoby a Vzduch vody, Éluardovu Veřejnou růži a mnoho dalších titulů), pozvolna doznívá. V centru se stále více a výrazněji objevuje Halasova a Holanova poezie ze tři‑cátých let, jejich práce se slovem, jejich hledání slov.19 „Lovíme slova“ – jako jeden z prvních to pojmenoval Otta Mizera v básni Dům šerého písku. A jinde, v básni Sebevědomí děsu, píše: „Poslední slovo běží ulicemi a nad nimi pře‑hrávají stále konec filmu.“20 Jednoduchost, s níž se psalo, chrlily se stovky

19) Halasovo charisma působilo na mladé autory velmi intenzivně v poměrně velkém rozsahu. Netýká se to pouze slovesných tvůrců, z nichž někteří debutovali v Halasem vedené edici První knížky v nakladatelství Václav Petr, ale i výtvarníků. Ne náhodou napsal Halas v roce 1943 úvodní text k cyklu Lacinových rytin Ženy v rouškách, přispěl i do katalogu k Lacinově výstavě v roce 1948. Lacina zase na podzim 1948 vyzdobil osmi dřevoryty Halasovu básnickou prózu Já se tam vrátím… (vyšla tehdy jako první svazek Edice Epilion, kterou řídil Vladimír Holan). Později, v roce 1967, ilustroval Lacina Hrubínovu básnickou skladbu Svit hvězdy umřelé, která je věnována Halasově památce. Na ministerstvo informací a osvěty přivedl Halas v době, kdy zde působil jako sekční šéf, Zdeňka Lorence a pojil je velmi blízký vztah. Celoživotně byl Halasovou osobností i jeho dílem uhranut Ludvík Kundera.

20) Ve sborníku Roztrhané panenky. [Praha] 1937 [ve skutečnosti 1942], nestránkováno.


20

a stovky textů – básní, próz, deníků, dopisů… –, přestávala postupně platit. Válka a umění byly příliš blízko sebe, patřily k sobě. Člověk vraždil, lidé se zabíjeli – a umělci se pokoušeli toto zabíjení, tyto vraždy, tuto krutost a hrůz‑nost umělecky zachytit. Vlastně se o to nepokoušeli, ale museli to činit. Umění války. Válka se usadila v umění. (Týká se to samozřejmě i starší surrealistické generace, zde se pozornost mladších surrealistů zaměřuje zejména na tvorbu Toyen, v níž se svébytným způsobem tematika války odrazila.) Ačkoli Ludvík Kundera použije arpovské „Přeháňky / Oháňky“, v jeho verších spíše vedou točité schody „nahoru / do pekel“, přebývá v nich mordující horda, „Škrobení krků započalo“, probíhá „Křest krve“, „Úzkost pod krkem“ a svět je rozbit do oddělených předmětů: „Nebe / Klec / Kahanec / Stěna“.21

Svět je fragmentarizován, je naplněn hrůzou, objevují se zde obrazy mající blízko k expresionistickému způsobu vyjádření: „Neukončený křik aniž kdo pochopil hrůzu strachu a zapomenutou sochu která letí ve vichřici“.22

Probíhá, děje se rozklad, rozloženost lidského těla na jednotlivé části:

Krokovnice rozrývá zeleným větrem ústaMalachitové kabelky tancují v šachovnicovitých políchChladné očiNakadeřené prsty a zachladlé tváře zrcadel na vyhlídce z výšiny kopce23

V poezii Roztrhaných panenek se objevují tradiční surrealistické motivy a re‑kvizity (ruka a rukavice, oči, klec, růže, spánek), ale souběžně s tím se Mize‑ra učí „vykrojiti poslední slovo / Nad přesnými rty beze slov“ a vyhlašuje ko‑nec lyriky.

Slova propukávají v kanálech a valí se strouhamiMezi nimi básníci

21) Všechny citace jsou z Kunderovy básně „Středověk“; ibid., nestránkováno.

22) Lorenc, Zdeněk: „Stále fragment“; ibid., nestránkováno.

23) Ibid., nestránkováno.

21

Sesychají se v okoralý škraloup neboť není co jístiKouř je proměňuje v bestie a kolem našich očí vytváří malomocné nádoryJen proto vidíme líbeznosti a účelnosti[…]Nedržím v rukou slova ale kleště jimiž otvírám všechny lebkyA jimž vykládám že láska se neslučuje s hnilobouKonec tvarů a zase se všechny zhušťujíMé krásné vzpomínky zůstal mi z nich jen shnilý papír

a ještě k tomu krásné vzpomínkyAbyste všichni kteří vejdeteLíbali šosy mé krásné vzpomínky24

Do veršů je ukryt vzdor, obava, strach, děs, hrůza. „Kolotoč krvavých pouzder“25 je roztočen. Roztrhávání lidských těl, rozbíjení domů, trosky, torza, fragmen‑ty… Nad surreálnou imaginací byla skutečnost. Příznačný je z tohoto hlediska dopis Josefa Istlera z března 1945, v němž líčí svému příteli Ludvíku Kunde‑rovi, jak hledal svou manželku Gerdu a dceru Claru po bombardování Pra‑hy; společně s ním hledal malíř Jan Kotík své dvě dcery:

Na ulicích bylo plno skla a prachu – úžasný dým se valil z Karláku a okolí. Doběhli jsme konečně k technice, kde byl veliký kráter – samé sklo – však to znáš. Zranění – krev – pach kouře – prostě atmosféra. Kotík běžel nahoru do Ječné ulice, kde bydlí. […] Běžel jsem domů (Václavská), předpoklá‑dal jsem totiž, že to stihlo Gerdu v parku, takže šla k nám se schovat – je to blíž. Nevím, zdali si pamatuješ na naši pasáž – na sračku – nemohl jsem se dostat do našeho domu. Vyběhl jsem nahoru, při nejlepší fantazii není možno si představit pohled na byt a ulici. Před naším domem – asi tak 2 m – vybuchla bomba. Našel jsem oba rodiče (otec posekaný v obli‑čeji od skla, byl na schodišti, když to bouchlo) úplně zhroucené. Máma hledala již Gerdu, kterou viděla prý těsně před výbuchy běžet dolů kolem

24) Mizera, Otta: „Dokonalý řád“, resp. „Sebevědomí děsu“; ibid., nestránkováno.

25) Lorenc, Zdeněk: „Květy lávy“; ibid., nestránkováno.


42

Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan Lacina, Zdeněk Lorenc, Otta Mizera, Jaroslav Puchmertl, Vilém Reichmann, Václav Tikal a Václav Zykmund. Sborník nazvaný Skupina Ra vychází v lednu 1947 nejen k první společné výstavě, ale také sděluje, že existuje skutečná umělecká skupina. Autorů je zde již jen osm (prozatím osm, jak stojí v úvodním slově, jímž se skupina představovala): Josef Istler, Miloš Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan La‑cina, Zdeněk Lorenc, Vilém Reichmann, Václav Tikal a Václav Zykmund. Vernisáž této první výstavy Skupiny Ra se uskutečnila v sobotu 11. ledna 1947 v brněnském Domě umění; souběžně s ní zde probíhala výstava pra‑cí Skupiny výtvarných umelcov 29. augusta.

Situace se ještě proměňuje na podzim 1947, kdy má v rámci šestého večera cyklu Mladá literatura vystoupit literární část Skupiny Ra. Ačkoli literárně kromě Ludvíka Kundery a Zdeňka Lorence tvořili i Václava Zykmund a Vilém Reichmann (své básně psal především německy), na večeru oba posledně jmenovaní nevystoupili. Ludvík Kundera tedy mohl zopakovat slova z úvodu sborníku A zatím co válka, tedy že „sedm autorů tohoto večera nepředstavuje jednolitou skupinu“.54 Spíše než o vystoupení členů Skupiny Ra se tak jednalo o mladší autory hlásící se k surrealismu. Na akci byly předneseny ukázky z poezie a prózy Vratislava Effenbergera, Karla Hynka, Ludvíka Kundery, Zdeňka Lorence, Josefa Schnabela, Oldřicha Wenzla a Jana Zusky.55

I nadále postrádali někteří z raistů jasně formulovaný umělecký program a vyslovení vztahu k surrealismu jak meziválečnému, tak poválečnému. Ve 54) Kundera, Ludvík: „Na okraj“; in: Mladá literatura. Program šestého večera konaného

ve čtvrtek dne 27. listopadu 1947 v malém sále Slovanského ostrova o 19.30. Praha: Literární odbor Umělecké besedy 1947, nestránkováno [s. 2].

55) Nejpevnější přátelství existovalo mezi Janem Zuskou a Ludvíkem Kunderou, neboť trvalo již od poloviny třicátých let. V edici Pochod, kterou redigoval Kundera, vyšly v roce 1948 Zuskovy verše z let 1939 –1940 Potmě, obálku navrhl Josef Istler. Jistou dobu se Kundera znal i s Wenzlem, s nímž si především dopisoval. Oba publikovali již v měsíčníku Mladá kultura, který vycházel ve druhé polovině třicátých let. Alena Nádvorníková poněkud nepřesně uvádí, že se v roce 1947 k výstavě Mezinárodní surrealismus „vázaly tři večery Mladé literatury, z nichž jeden, večer surrealismu (27. 11.), byl ve znamení promluvy Karla Hynka a V. Effenbergra Surrealismus není Umění“. Nádvorníková, Alena: „Surrealistický okruh kolem sborníků Znamení zvěrokruhu a Objektů 1 a 2: Václav Tikal, Josef Istler, Libor Fára, Mikuláš Medek, Emila Medková“ (in: Bydžovská – Srp 1996: 396 –397).

43

sborníku A zatím co válka se nachází pouze obecné konstatování, že se jedná o orientační bod v retrospektivním pohledu na umění a že jde o tvorbu nacisty umlčovanou a označenou za zvrhlou.56 Rozsáhlejší už je programové prohlá‑šení ze sborníku Skupina Ra. Autoři se zde kriticky stavějí k předválečnému surrealismu, který nazývají ortodoxním, psychický automatismus opětovně odmítají, zdůrazňují „tvárné úsilí a kompozičnost, jsouce při tom vzdáleni suchého konstruktérství; malíři se přiklánějí k čistě výtvarným a malířským prvkům, zamítajíce veškeru literárnost malby, a básníci nezapomínají pro aso‑ciace na jazykový materiál“.57 Stavějí se také proti přílišnému teoretizování, jejich východiskem je dialektický materialismus, mají na mysli spolupráci avantgardy politické a umělecké – přičemž za první pokládají marxismus, za druhé avantgardní tvorbu, kam řadí i tu svoji.58 Zároveň odmítají snižování úrovně umění, hlásí se k zodpovědnosti tvůrce za vlastní dílo, k individua‑lismu, za samozřejmou záležitost považují uměleckou svobodu, kterou zto‑tožňují s poctivostí marxistického světového názoru. Tento světonázor, jak je zřejmé, pro ně byl spíše teoretickou záležitostí, někteří se o jeho realizaci pokoušeli po únoru 1948. (Epizodou byla účast v soutěži časopisu Blok na báseň a kresbu na téma pětiletka, jíž se zúčastnili Ludvík Kundera, mimo jiné člen redakční rady Bloku, a Zdeněk Lorenc, ale také Josef Schnabel, z výtvar‑níků Vilém Reichmann a Václav Zykmund; Reichmann, užívající pseudonym

56) A zatím co válka. Brno: Rovnost 1946, s. 7. Text nemá nadpis ani není podepsán.

57) Istler, Josef – Koreček, Miloš – Kundera, Ludvík – Lacina, Bohdan – Lorenc, Zdeněk – Reichmann, Vilém – Tikal, Václav – Zykmund, Václav: „Skupina Ra“; in: Istler, Josef – Koreček, Miloš – Kundera, Ludvík – Lacina, Bohdan – Lorenc, Zdeněk – Reichmann, Vilém – Tikal, Václav – Zykmund, Václav: Skupina Ra. [Brno] 1947, s. 13.

58) Zdeněk Lorenc ve svých vzpomínkách na Ottu Mizeru například uvedl, že během středoškolských studií ve druhé polovině třicátých let v rámci sportovní skupiny, do níž oba docházeli, „byli vedeni nejen k neměšťáckému kulturnímu životu, ale i k antikapitalistickým, socialistickým postojům, prosovětským a prostalinským. Z těchto jsme se dokázali vymknout. Vnímali jsme sic více filosofii bretonsko ‑surrealistickou, jejímž tématem bylo osvobození člověka jak od rozporů sociálních, tak i duchovních, přechod k jakémusi ‚zlatému věku‘, a to skrze neideologickou tvorbu automatické, latentní či životní poezie. To bylo pro nás – najmě pro Ottu – vrcholně důležité, poezie ‑život, láska‑‑poezie, život ‑svoboda bez dialektických rozporů, najmě sociálních.“ Úryvek z Lorencových torzovitých memoárů, bez nadpisu, začínající větou „Byl tvrdší než já, odvážnější, dovedl kontaktovat, konverzovat…“, osobní fond Zdeňka Lorence. Jinde Lorenc uvádí, že se společně s dalšími začínajícími surrealisty „přikláněli […], a to opět podle André Bretona, k Trockému či přesněji k jakémusi neurčitému, nedefinovatelnému ‚trockismu‘“.


44

Jappy, se věnoval kresbám, ilustracím i karikaturám delší dobu,59 dialekticko‑‑materialistická radikálnost poznamenala po jistou dobu tvorbu a postoje Bohdana Laciny i určitou část Zykmundova života a jeho tvůrčí činnosti, včetně teoretické.60 Pokračovat by bylo možno dalšími příklady.) Z dnešního hlediska byla představa spojení surrealismu jako avantgardy umělecké s mar‑xismem jako avantgardou politickou naivní, ale člověk žije v dějinách, nikoli vně dějin. Raistické odmítání Nezvalovy poválečné tvorby, především ideo‑logicky zaměřené, dokládá, že tak naivními tvůrci Skupiny Ra nebyli. Jistěže argumenty pro neakceptování Nezvalova díla, jímž se zcela odklonil od surre‑alismu, byly primárně umělecké povahy. Nadto je třeba si uvědomit, že tu nej‑více agitační politickou básnickou tvorbu Nezval teprve vytvoří: zejména bás‑nické skladby Stalin a Zpěv míru nebo sbírku Křídla.

Pokusem o popis situace poválečného surrealismu byla stať Zdeňka Lorence a Ludvíka Kundery Mladší surrealisté, která byla publikována v Bloku počát‑kem prosince 1946. Surrealismus Lorenc s Kunderou nadále pokládají za uměleckou avantgardu, avšak nacházející se v komplikovanější a nejasnější pozici, než tomu bylo před válkou. Tento již zastaralý způsob tvorby nechtějí následovat, ovšem nehodlají se ani podílet na uměleckém zobrazování aktuál‑ních (politických) problémů – je jim v tom neblahým příkladem Paul Éluard a Tristan Tzara. Surrealismus podle obou autorů stále existuje, je ale třeba mu dát novou podobu, nový smysl, hledat nové způsoby vyjádření. Proto se opě‑tovně kriticky stavějí k Nezvalovi, jehož tehdejší tvorbu již otevřeně odmí‑tají, ve vztahu k Teigovi, Toyen a Heislerovi jsou obezřetní.61 Vstřícnější jsou

59) Srov. například Jappy ‑Reichmann, Vilém: V historickém roce 1948. Brno: Rovnost 1948. Jedná se o dvanáct karikatur se satirami Jiřího Plachetky.

60) Srov. Hlušička 2012: 38; dále Zykmund, Václav: K základní otázce estetiky. Praha: SNKLHU 1957; Zykmund, Václav: Co je realismus? Pokus o vymezení kategorie realismu. Praha: Československý spisovatel 1957. Též in: Mžyková 1992: 8n., s poněkud komplikovaně formulovanou vstřícností, pomocí níž autorka vysvětluje Zykmundova poúnorová stanoviska.

61) Jiří Vykoukal upozorňuje, že proti stati „Mladší surrealisté“ protestovali zejména Istler a Tikal, jimž vadila hlavně kritika meziválečné surrealistické skupiny (Vykoukal 2007: 27). Autor monografie se však dopouští nepřesnosti, neboť text „Mladší surrealisté“ přisuzuje jen Ludvíku Kunderovi (na s. 33) a uvádí, že byl koncipován „bez konzultací především s pražskými členy skupiny“. Společně s Kunderou ale napsal stať Zdeněk Lorenc, který oním pražským členem zcela jistě byl.

45

k několika autorům surrealistické orientace, Oldřichu Wenzlovi, Vratislavu Effenbergerovi, Janu Zuskovi, Zbyňku Havlíčkovi, slovenským nadrealis‑tům Rudolfu Fabrymu či Michalu Považanovi. Ze starší generace znovu na prvním místě uvádějí Františka Halase, který je „básnicky stále stejně mladý jako nastupující generace“, dále Vladimíra Holana a Viléma Závadu, jež „je třeba respektovat a patřičně hodnotit jejich neutuchající tvárnou pro‑gresivnost“.62

Lorenc s Kunderou rozdělili tvorbu mladších surrealistů (za jejichž mluvčí se zde považují) podle tří tendencí:

1. „Klasicky surrealistická“ lyrika, navazující na díla Bretonova a Tzarova i na starší práce Éluardovy – tuto linii reprezentují především Zdeněk Lorenc a Vratislav Effenberger.

2. Básníci dotýkající se hranice černého humoru, jak jej představují Jean Arp a Benjamin Péret, v české poezii jsou to Ludvík Kundera a Oldřich Wenzl.

3. Odbojový a státotvorný surrealismus, druh „surrealistických agitek“, které tehdy tvořil Paul Éluard, jeho ozvuk lze podle autorů stati nalézt v tvorbě slo‑venských nadrealistů.

Poněkud překvapivě může působit Lorencovo a Kunderovo vyjádření, že se utvořila nová skupina osmi výtvarníků a literátů „nazvaná kdesi (zámě‑nou s názvem edice) ‚skupinou Ra‘“.63 Z toho vyplývá, že ještě koncem roku 1946 nebylo o názvu skupiny jasno – byl přijat až v souvislosti se skupino‑vou výstavou v lednu 1947.

Lorenc s Kunderou zde vyhlašují nové období surrealismu – surrealismu syntetického, v němž má dojít ke spolupráci jednotlivých tvůrců, domácích i zahraničních, výtvarníků i spisovatelů, bez ohledu na generace, jazyky, hra‑nice států a ideologií (nezpochybnitelnou budoucností jim ovšem byl dia‑lektický materialismus) – jediným kritériem musí být estetická kvalita, umě‑leckost děl.62) Lorenc – Kundera: „Mladší surrealisté“. Blok 1, 1946 –1947, č. 2–3, s. 77.

63) Ibid.


46

Oba tito autoři představovali základ literární tvorby členů Skupiny Ra, i když umělecké texty tvořili také Václav Zykmund, především na konci třicátých let a za války, kdy byl i v literatuře ovlivněn Dalím, ale inspiraci v rámci tohoto způsobu uměleckého vyjádření nacházel zejména u Breto‑na,64 a v menší míře Vilém Reichmann, v jeho případě se jedná především o německy psané básně. (Kromě toho ale Reichmann přeložil do němčiny některé básnické i prozaické texty, například Vladimíra Holana, nebo se podí‑lel na překladu Kunderovy prózy Berlín.65) Deníkové zápisky a záznamy snů nadto realizoval také Václav Tikal.66 Zykmund a Reichmann publikovali své texty ve třicátých a čtyřicátých letech sporadicky, v tiscích edice Ra (A zatím co válka), časopisecky (v Mladých arších, Době, Listu Sdružení moravských spiso-vatelů), případně je zařadili do svých tisků, které obsahovaly především jejich výtvarnou tvorbu (Zykmundovy Proměny).67

Literární tvorba Ludvíka Kundery a Zdeňka Lorence se vyznačuje hledá‑ním nové obraznosti, nového jazyka, nového způsobu vyjádření. Pokoušeli se o to v poezii, ale i příklonem k lyrizované próze (Kunderův Odjezd, ve spi‑sech nazvaný Praodjezd, a Konstantina, Lorencova Kardinálská vesnice), inspi‑raci hledali v literatuře české (Vítězslava Nezvala postupně nahradil především František Halas) i zahraniční (základní jména zde již byla uvedena, podstatné byly překlady, jimž se oba věnovali: Kundera převáděl texty Jeana/Hanse Arpa, Christiana Morgensterna, Georga Trakla, Alfreda Kubina, Lorenc překládal Tri‑stana Tzaru, Paula Éluarda, Julese Superviella, Juliena Cracqa a další francouzské autory, včetně Jeana ‑Paula Sartra, ale také Henryho Millera, Langstona Hughese nebo básně Federica Garcíi Lorcy. Oba – Kundera i Lorenc – překládali ukázky

64) Další období Zykmundovy literární tvorby nastává na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Mnoho jeho textů zůstává dosud v rukopise, knižně byl vydán Sjezd abiturientů, nejprve jako soukromý tisk v roce 1984, poté, v roce 1992, již „oficiálně“ v nakladatelství Host.

65) Srov.: Kundera, Ludvík: Berlin. Weimar: Verlag und Datenbank für Geisteswissenschaften 2000, přel. Vilém Reichmann, Edwin Kratschmer.

66) Úryvky z Tikalových deníků z roku 1937 a ze záznamů jeho snů z let 1952–1961 jsou otištěny v katalogu Václav Tikal 1906 –1965 (Vykoukal 1993: 84 – 85, 98 –99).

67) Teprve koncem roku 2011 vyšel bilingvní svazek – dosti nesurrealistické – Reichmannovy poezie z let 1939 –1947 Kleines Museum / Malé muzeum (vydala nakladatelství KANT a Aula); ani tato útlá publikace však neobsahuje veškerou autorovu básnickou tvorbu.

47

z tvorby Franze Kafky či verše Francise Picabii).68 Ne nedůležitá byla i hudba, i když na prvním místě to bylo samozřejmě výtvarné umění; mnozí z těchto mladých autorů obdivovali jazz a blues. Sám Zdeněk Lorenc měl k této hudbě velmi blízko, bezpochyby i z toho důvodu je jeho jméno uvedeno pod překla‑dem Hughesovy básně Píseň pro černé děvče, ačkoli z angličtiny překládal jen výji‑mečně, neboť tento jazyk neovládal, a jistě se jedná o básnickou úpravu textu, který převedl do češtiny amerikanista či anglista.69

Výchozí inspirace, již Kundera i Lorenc nacházeli v metodě psychického automatismu, spíše intuitivně a v rámci obdivu, který vyznávali zejména ve vztahu k tvorbě Bretonově a zpočátku i Nezvalově, se postupně měnila v kri‑tiku a odmítání. Zdeněk Pešat správně postřehl, že „válečné práce obou autorů mají jistý společný základ: střetává se v nich vnější tlak válečné situace a její individuální prožívání s vnitřním světem, v němž vedle poezie hraje význam‑nou roli i intimita milostného zážitku. Vzniká napětí obou složek, u Kundery zjevnější, vyostřenější, kdy oba aktéři, válka a intimita, se občas vynořují v celé své věcné konkrétnosti, u Lorence tlumenější a také zahalenější, což vyplývá z jeho metody, která se odpoutává od bezprostředních subjektivních prožitků i od jevové skutečnosti a transponuje oba póly v jediný nemetaforický lyrický proud“ (Pešat: „Ra literatura“; in: Šmejkal 1988: 103).

U Ludvíka Kundery se odehrává pokus o umělecké zpodobení střetu – který je zároveň průnikem – dvou světů, vnějšího, veřejného, jehož repre‑zentací je stav zabíjení, agrese, ničení, rozbíjení, a vnitřního, intimního, který je v důsledku působení onoho vně nejistý, křehký, maximálně proměnlivý,

68) Nejdůležitějším překladem Ludvíka Kundery z Kafkova díla byl v této době převod Ortelu, publikován byl v Kvartu v září 1947 (Kvart 5, 1946 –1949, č. 3, s. 172–180), jeho překlady textů Morgensternových byly editovány jednotlivě, nejvýznamnější je pak soubor sedmi přeložených básní Christiana Morgensterna, které byly otištěny v březnu 1947 ve 2. čísle stejného ročníku Kvartu (na s. 78 – 82). Zdeněk Lorenc překládal Tzaru od konce třicátých let až do své smrti, mimo jiné přeložil Tzarovu hru Útěk, která měla světovou premiéru v Praze právě v češtině. Z knižních vydání překladů čtyřicátých let jsou nejpodstatnější Země snivců Alfreda Kubina (1947, přeložil L. Kundera), Básně F. G. Lorcy (1945, Z. Lorenc), Vysoké sedlo Pierra Bosta (1946, Z. Lorenc; další Lorencův knižní překlad, povídky Henriho Barbusse Bílý teror, vyšel v říjnu 1950).

69) Hughes, Langston: „Píseň pro černé děvče“. Kvart 5, 1946 –1949, č. 3, s. 163. Černošská blues, gospely a spirituály měl rád také Vilém Reichmann – srov.: „Člověk Vilém Reichmann“ (in: Vilém Reichmann 1994, nestránkováno).


48

dokonce má vlastnosti zvratu, okamžité, náhlé, radikální – nikoli změny, ale proměny. Je zřetelné, že symbióza je zde paradoxní, avšak pouze zdánlivě, neboť tento paradox je symptomem aktuálního světa a existence v něm. Rty líbající se mění v symbol smrti. Tělo ‑nositel slasti se stává tělem ‑nositelem bolesti a utrpení. Lorencův přístup je subtilnější, neboť fantasknější. Zatímco Kundera je realističtější, jeho obraz odpovídá pohledu jeho očí, odráží ho, pře‑náší ho na papír, do očí čtenářů, je tedy primárně umístěn do vnějšího pro‑storu, míří zvenku dovnitř, Lorenc zůstává uvnitř, výchozím impulsem jeho inspirace je imaginace. Jako kdyby symbolizované – i reálné – nebezpečí bylo u Kundery před očima, na dosah, na dotek, u Lorence je skrytější, ale nezna‑mená to, že menší: v osobní rovině se to projevilo v případě Kunderova totál‑ního nasazení v Německu, Lorenc zase na jaře 1945 ve svém bytě ukrýval židovského kamaráda Jana Munka ‑Marka, který utekl z koncentračního tábo‑ra.70 (Podobnou zkušenost, s tragickým koncem, měl i Václav Zykmund, jenž „za heydrichiády poskytl úkryt pronásledovanému příteli Dušanu Šubrtovi, záhy pak popravenému“; Mžyková 1992: 6.)

Rozdíl mezi oběma básníky je možno vidět na tom, jak pracují s moti‑vem očí a pohledu: Kundera spojuje motivy očí a rtů v expresivní, až expre‑sionistický obraz pohledu na smrt a utrpení („Vídal jsem tě neustále / obra‑zem drcení / byli lidé / s vysmeknutými ústy / ve větvích kaštanů / lidé téměř nehmotní / když vyvstávali na konci dělových hlavní / a rty / cejch krvavého bláta“),71 u Lorence se nachází obraz rtových očí, oči jsou spojeny s řečí, se slovem („oči se zabořily / v dalekou vánici slov / v rozevřených ústech“; „ústa mlčí / oči se navrátily ve své lože / a studny slov nemají nikdy klidnou hla‑dinu“; „oči zpívají víno / ústa líbají víno“; „rtové oči / a velikost dotýkaných slov“).72 Bylo by možno pokračovat v těchto komparacích, namátkou v pří‑padě motivu drcení, který je obsažen v citátu z Kunderovy zásadní básně Rýha smrti a který se v Lorencově poezii objeví ve verších „třepí se déšť do rozdr‑70) Znali se spolu od dětství, Jan Munk bydlel ve vedlejším domě. Janův bratr Jindřich

zemřel na tyfus, jejich matka spáchala sebevraždu před nástupem do Terezína. Jan Munk válku přežil, změnil si jméno na Jan Marek a emigroval do USA.

71) Kundera, Ludvík: Rýha smrti. B. m.: b. n. 1944, nestránkováno.

72) Lorenc, Zdeněk: Vodnář v blížencích. Kladno: Nakladatelství mladých 1946, s. 20, 21, 23, 28.

49

cených perlorodek // a drtí se dále / a bílé a černé“.73 Ve stejné básni Plavba se nachází i motiv dokončených rtů a verš „ani jediný mrak jenž nemá vypá‑len cejch“.74 Jak patrno, třebaže pracují oba autoři s identickými motivy, jejich sémantika je zásadně odlišná. U Kundery symbolizují rty nemožnost promlu‑vit, ztrátu, dokonce absenci řeči, převládá zde moment pozorování, vidění – tedy vizuální vjem je nad akustickým (což je pozoruhodné, neboť Kundera zde zachycuje zážitky, jež se zvuky evidentně počítají a v nichž jsou zvuky obsa‑ženy, možná mají nabízet i obraz ticha po výbuších a střelbě z děl), Lorenc se zase pomocí motivu rtů pokouší pojmenovat, najít slovo, které znal – je zde moment vědění, znalosti slova, jež je pryč, je nevyslovitelné, je nevybavitelné, nevydolovatelné z paměti – a které hledá dál: tím končí jeho sbírka Plavba.

Jako doprovod zmíněné kunderovské expresivnosti by mohla být označena autorova tvorba, v níž se objevuje česká podoba černého humoru. Výraznou inspiraci Kunderovy knihy Napospas aneb Přísloví pro kočku představuje Kubi‑nova Země snivců; absurdita, nonsens, jazyková komika, nedorozumění patří k základním způsobům sdělení, v němž se komické prolíná s nepochopitel‑ným, bizarním či trapným. Avšak ani zde není příliš prostoru pro úsměvy a odklon od reálného světa. Neplatí to ostatně pouze pro Kunderu a pro tvorbu literární. Snad lze říci, že i Kunderův černý humor a aluze dadaistické povahy, byť obsahují i prvky komické (k Ludvíku Kunderovi se v tom posléze připojuje Oldřich Wenzl), rezonují s pocitem absurdity z existence v moderním světě.

Lautréamontova odvaha hledět tváří v tvář novým záchvěvům součas‑nosti pomáhala monstrualismu kupit na hromadu všemožných překážek nové všemožné překážky, nosit ve zdraví stále těžší břemena, právě tak jako osvětlovala schopnost recitovat poezii v koncentračních táborech. Boj proti obludám byl ve sféře umění nejúspěšněji veden v ovzduší překvapení a čer‑ného humoru, které vyrůstalo do hloubky jako reakce na mechanismus osu‑dovosti. (Řezáč: „Grafické listy Otty Mizery“; in: Otta Mizera 1946: 6)

73) Lorenc, Zdeněk: Plavba. Verše z let 1944–1945. Mladá Boleslav: Umělecká beseda 1947, s. 57.

74) Ibid., s. 56 a 57.


50

V tzv. monstrualismu bezpochyby nešlo jen o používání prvků černého hu‑moru, jak lze usoudit například z oleje Václava Zykmunda Klínopisný lampář z roku 1947 (v roce 1948 vydal Ludvík Kundera stejnojmennou knihu ver‑šů). „Autor v něm transformoval motiv dvojice v dynamickou drúzu amorf‑ních tvarů sugerujících představu figurativních lidsko ‑animálních monster“ (Klimešová 2010: 59). Ostatně i Istlerovy přízraky a monstra působí ne‑smírně sugestivně; na rozdíl od Istlera, který v tomto typu monstróznos‑ti pokračoval i v padesátých letech a u nějž tvoří jednu z linií jeho tvorby (například známý Nařvan I z roku 1951, z písku vyrostlá kostra ptačí hla‑vy a dlouhého krku s jakýmisi cáry hadru, který visí ze zobáku a připomí‑ná – i zabarvením – jazyk), Zykmund jej opustil, respektive v něm setrval jen krátkodobě.75

Po druhé světové válce zaznamenala tvorba členů Skupiny Ra značný zahraniční ohlas, na tehdejší dobu u nás vlastně nevídaný. Někteří z raistů se setkali s několika nejdůležitějšími osobnostmi surrealismu, ale i dadaismu: například Zdeněk Lorenc se sešel s Paulem Éluardem, Louisem Aragonem a několikrát, v Československu i ve Francii, s Tristanem Tzarou, zážitkem pro něho bylo setkání s René Magrittem či Jeanem Louisem Scutenairem, Ludvík Kundera se zase setkal s Jeanem Arpem, s nímž navázal spolupráci, trvající až do Arpova skonu, nebo s Francisem Picabiou. Kundera s Tika‑lem strávili v létě 1946 pět týdnů v Paříži, v rámci konání výstavy mladého českého a slovenského umění, seznámili se s mnoha významnými umělci i kunsthistoriky, literárními a výtvarnými kritiky a historiky, s nimiž navá‑zali kontakty a často i spolupráci. Týká se to právě Kunderova seznámení s Arpem a setkání s Picabiou, zážitkem je pro něho účast na Bretonově před‑nášce po návratu tohoto francouzského surrealisty z USA, ale podstatné bylo přátelství a tvůrčí kooperace s Francisem Bottem a jeho prostřednic‑tvím s řadou dalších osobností – Christinou Boumeesterovou, Francisem

75) Poměrně velkou rezonanci měl na přelomu let 1947 a 1948 rozsáhlý cyklus Zykmundových výtvarných vyjádření, která vznikla už na podzim 1944 a na počátku roku 1945 na základě inspirace básnickými prózami Aloysia Bertranda Kašpar Noci – srov.: Veselá, Anna: „K ilustracím Kašpara Noci“ (in: Václav Zykmund. Ilustrace ke knize Aloysia Bertranda Kašpar Noci 1947: 14 –15).

51

Bouvetem, Jacquesem Héroldem, Raoulem Ubacem, Édouardem Jaguerem, Noëlem Arnaudem, Christianem Dotremontem a mnoha dalšími. Postupně přes další a další vazby byly navázány kontakty i s jinými umělci a kritiky, jimiž byli namátkou Dán Asger Jorn či jeho krajan Steen Colding (jeho zásluhou jsou v surrealistické antologii Tvivlens plageaand, vydané v Århusu v roce 1947, zastoupeni členové Skupiny Ra, kteří se zde dostali do společ‑nosti s Bretonem, Arpem, Buñuelem, Picassem, Giacomettim, de Chiricem), z Rumunska kontaktovali raisty s nabídkou spolupráce tamější surrealisté v čele s Gherasimem Lucou, texty členů Skupiny Ra a texty o této skupině se objevují v některých zahraničních časopisech (například francouzském Cahiers du Sud, rakouském PLAN, nizozemském Palaestra), v září 1947 se Kundera a Lacina dostávají do Švýcarska na výstavu mladého českého a slo‑venského umění, koná se v Lucernu, a naváží zde další styky; ve stejné době se koná výstava Skupiny Ra v Budapešti.

Závěrečné aktivity se uskutečnily na konci roku 1947 a v roce následu‑jícím. Na podzim se Josef Istler a Zdeněk Lorenc účastní v Bruselu Mezi‑národní konference revolučních surrealistů, která měla vyjasnit podobu tohoto seskupení, jež se tehdy formovalo z belgických, francouzských a dán‑ských tvůrců. Francouzský spisovatel a editor Noël Arnaud a belgický malíř a básník Christian Dotremont oslovili raisty, aby se zapojili do této spolu‑práce. Při roztržce André Bretona s (nejen) francouzskou komunistickou stranou se členové Skupiny Ra postavili na stranu těch umělců, kteří se hlá‑sili k tehdejšímu pojetí marxismu.76 Ve dnech 29. až 31. října 1947 se sešla konference, v jejímž čele i v čele sdružení byl čtyřčlenný komitét ve slo‑žení: Noël Arnaud, Christian Dotremont, Asger Jorn77 a Zdeněk Lorenc. Celá záležitost byla ovšem krátkodobá, z konference byl v lednu 1948 vydán Bulletin International du Surréalisme Révolutionnaire a dále vyšlo jedno číslo

76) To je mimochodem další z důvodů, proč se Ra pro některé kritiky měnilo v RA, tedy revoluční avantgarda. Zapojení do mezinárodního sdružení revolučních surrealistů připomíná po letech i Zykmund – srov.: Zykmund, Václav: Surrealizmus. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenského fondu výtvarných umení 1964, s. 16.

77) Výstavu grafického díla Asgera Jorna uspořádala o mnoho let později Národní galerie v Praze v Paláci Kinských, ve dnech 31. 1. – 19. 3. 1995.


52

Le Surréalisme Révolution naire, s redakčními pobočkami v severní Africe, Bel‑gii, Dánsku, Maďarsku, Itálii, Nizozemí, Polsku a Československu, s datací březen až duben 1948. V té době však aktivity revolučních surrealistů končí a místo nich je v listopadu 1948 v Paříži založeno sdružení COBRA,78 již bez českého zastoupení: COBRA je zkratka počátečních hlásek hlavních měst COpenhagen, BRuxelles, Amsterdam. Pouze Josef Istler je v listopadu 1949 zastoupen několika grafikami na výstavě experimentálního umění, kte‑rou COBRA uspořádala v Amsterodamu.79

Nadějně – ve smyslu tvůrčí spolupráce mladší umělecké generace i cel‑kově v rámci tehdejšího českého umění – původně působily i některé udá‑losti z přelomu let 1947 a 1948 v českém prostředí. Mám na mysli především již zmíněný cyklus osmi večerů Mladá literatura, který zorganizoval Literární odbor Umělecké besedy v době od 23. října do 11. prosince 1947. Dobříš‑ské konference mladých spisovatelů, jež se konala 13. až 17. března 1948, se z raistů zúčastnil pouze Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc se z vážných rodin‑ných důvodů omluvil.80 Na této akci mělo dojít ke sblížení různých tvůrčích skupin i solitérů. Ačkoli závěrečná zpráva tak byla i formulována, ve sku‑tečnosti k němu nedošlo. Prohlášení vyznělo jako identifikace se socialistic‑kým uměním. Ludvík Kundera ve své glose o konferenci napsal: „Cíl je všem jasný. Tímto cílem je socialismus. Jde ovšem o různost prostředků.“81 Před‑stavy o symbióze umělecké svobody a regulace či kontroly tvorby, ediční čin‑nosti i knižní distribuce byly nereálné. Nedošlo ani k uskutečnění požadavku zřízení Klubu mladých spisovatelů a založení časopisu Únor, který měl být

78) Psalo se i CoBrA a Cobra.

79) Srov.: http://www.cobra ‑museum.nl/en/recent.html (přístup 22. 1. 2012). Dokumenty k závěrečnému období spolupráce raistů se zahraničními umělci i teoretiky publikoval Jiří Vykoukal v již uvedené stati „Skupina Ra“ (Vykoukal 1972: 467– 469). Srov. též část kapitoly „Přímé prodloužení surrealistické tradice a imaginativní malby po roce 1945“ (in: Šmejkal 1996: 319 –334).

80) Základní myšlenky z Kunderova vystoupení na této akci byly publikovány pod názvem „Experimentální umění“ v Listu Sdružení moravských spisovatelů 2, 1947–1948, s. 198 –200, s „Autorovým dovětkem“ po dvou měsících (s. 200 –201).

81) Kundera, Ludvík: „Na okraj dobříšské konference“. List Sdružení moravských spisovatelů 2, 1947–1948, Glosář Listu Sdružení moravských spisovatelů, s. 50.

53

vyhrazen právě těmto autorům.82 Místo periodika Únor začal vycházet v roce 1949 měsíčník Svazu československých spisovatelů Nový život a regulativní a kontrolní mechanismy v oficiálně editované umělecké tvorbě se staly samo‑zřejmostí. Selhal i pokus o sjednocení umělců realizovaný na schůzce českých a slovenských výtvarníků a spisovatelů, která se uskutečnila v Brně 13. listo‑padu 1948 a jíž se mimo jiné zúčastnil Ludvík Kundera. Ačkoli se tito tvůrci hlásili k socialismu a šlo jim o společný postup „při plnění úkolů na prahu pětiletky“, představovali si podobu socialistického umění mimo absolutní poli‑tickou kontrolu a především zdůrazňovali, že „k nejširšímu obecenstvu, k pra‑cujícímu lidu, bez jehož živé účasti by bylo každé umění předem pohřbeno“, chtějí „mluvit svou řečí, svými znaky, aniž by mu místo opravdových kultur‑ních hodnot podávali jen jejich lehko stravitelný, ale málo výživný a spíše uspávající odvar“.83 Tento záměr o kolektivní recepci individuálně vznikají‑cího umění ztroskotal.

Pro všechny raisty znamenaly události po únoru 1948 konec jednoho období nejen tvůrčího, ale i životního. Třebaže se někteří z nich ještě poku‑sili přizpůsobit tomuto direktivnímu způsobu uměleckého vyjádření (nejvíce patrně Bohdan Lacina částí svého výtvarného díla, Václav Zykmund pře‑devším v rámci svých teoreticky zaměřených textů nebo Vilém Reichmann svými ilustracemi z přelomu čtyřicátých a padesátých let; o účasti v soutěži na téma pětiletka již byla řeč), pro většinu to znamenalo dlouhodobé přerušení tvůrčí činnosti (pro Miloše Korečka), existenční potíže (pro Václava Tikala nebo Zdeňka Lorence, který byl souzen a krátkou dobu i vězněn) a rovněž

82) Srov.: Bauer, Michal: „Konference mladých českých spisovatelů – jeden z mezníků naší literatury ve druhé polovině 40. let“; in: Rok 1947. Česká literatura, kultura a společnost v období 1945–1948. Praha: ÚČL AV ČR 1998, s. 78 –93. Též in: Tvar 9, 1998, č. 14, s. 1 a 4 – 5. Bauer, Michal: „Od Února k Novému životu. Pokus mladých spisovatelů o založení vlastního časopisu v roce 1948“. Tvar 10, 1999, č. 6, s. 12–13. V upravené podobě in: Bauer, Michal: Ideologie a paměť. Literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let 20. století. Praha/Jinočany: H & H 2003, s. 88 –114 a 115 –138. Materiály z konference byly editovány jako 17. a 18. svazek edice TVARy (Tvar 13, 2002, č. 17 a 18).

83) mik: „Pracovní sblížení českých a slovenských umělců“. Lidové noviny, 17. 11. 1948, s. 3, resp. „Československá umělecká spolupráce na prahu pětiletky“. Mladá fronta, 17. 11. 1948, s. 3.


54

nemožnost vystavovat či publikovat svá díla veřejně. Vyjádřeno slovy Fran‑tiška Šmejkala:

V Československu se zatím radikálně změnila umělecká kritéria a sen Sku‑piny Ra o spojení umělecké avantgardy s avantgardou politickou se pomalu začal rozplývat v dogmatických deformacích a předpisech, v nichž se rea‑listická tvorba často zaměňovala za historizující a rétorický naturalismus. (Šmejkal 1996: 333)

Jak uvádí Robert Kalivoda, „autentický surrealismus […] směřoval k huma‑nizaci člověka, nikoli k pouhé reflexi jeho dehumanizace, případně k for‑málnímu roztržení abstraktních lidských potencí a moralit na jedné straně a konkrétní ‚nelidské‘ každodennosti na straně druhé“ (Kalivoda 1966: 66). Istlerova, Tikalova či Lorencova tvorba z padesátých let, obdobně jako tomu bylo v době druhé světové války u všech raistů, se stala symbolem vzdoru vůči rigiditě v umění, nepodlehnutí svobodného tvůrčího ducha zákazům a naří‑zením; je dokladem nikoli identifikace s normami a vzory či imitace v umě‑ní, nýbrž stálého hledání, jež je jednou z podstat tvořivé lidské existence.

55

Výběr z literatury o Skupině Ra, jejích členech a blízkých spolupracovnících84

Seznam literatury řadíme chronologicky, v rámci jednotlivých roků pak abecedně.

1945Teige, Karel: „Osud umělecké avantgardy v obou světových

válkách“. Kvart 4, 1945–1946, č. 6, s. 375–392

1946Josef Istler. Brno: Mansarda 1946 (texty Zdeněk Lorenc, Ludvík Kundera)Josef Istler. Soubor grafiky 1942–46. Praha: Kabinet

grafického umění 1946 (text Karel Teige)Josef Istler. Souborná výstava Josefa Istlera. Praha: Topičův salon 1946

(texty Zdeněk Lorenc, Ludvík Kundera, Karel Teige)Otta Mizera. Monotypy, suché jehly, lepty. Praha: Kabinet grafického umění 1946Václav Zykmund. Brno: Mansarda 1946 (text Ludvík Kundera)

1947Černý, Václav: „Další pohled na naši poezii nejmladší, II“.

Kritický měsíčník 8, 1947, č. 13–14, s. 304–312Václav Zykmund. Ilustrace ke knize Aloysia Bertranda Kašpar Noci. Praha:

SVU Mánes 1947 (texty Zdeněk Lorenc, Anna Veselá)

1948Kotalík, Jiří (red.): Bohdan Lacina. Praha: Topičův salon 1948 (texty

František Halas, Zdeněk Lorenc, Ludvík Kundera, Jan M. Tomeš)Kundera, Ludvík: „Gruppe Ra“. Palaestra 2, 1948, č. 5, s. 104–107

84) Další stovky odkazů lze najít na stránkách Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v rámci odkazu Bibliografické služby http://www.ucl.cas.cz/cs/bibliograficke ‑sluby/oteviraci‑‑doba, konkrétně Bibliografie české literární vědy (od roku 1961) http://www.ucl.cas.cz/cs/bibliograficke ‑sluby/bibliografie ‑ceske ‑literarni ‑vedy. Nejrozsáhlejší je odkazová databáze v případě Ludvíka Kundery. Další údaje srov.: Kunc, Jaroslav (zprac.): Česká literární bibliografie 1945–1963. Díl I. A–M. Praha: Státní knihovna ČSSR – Národní knihovna v Praze 1963, s. 508–510 (Ludvík Kundera) a 546 (Zdeněk Lorenc). Dále srov.: Lorencová, Jarmila (sest.): Zdeněk Lorenc. Básník ‑surrealista, spisovatel, překladatel. Soupis díla a časopiseckých článků do konce roku 1993. Praha: Jarmila Lorencová 1994. Rovněž monografie a mnohé z katalogů výstav poskytují podrobné údaje bibliografické povahy.


56

1957Vilém Reichmann. Karikatury kolem kultury. Brno: Dům umění

města Brna 1957 (texty Václav Zykmund, Karel Kapoun)

1958Václav Tikal. Obrazy a kresby 1941–1957. Praha: Československý

spisovatel 1958 (text Vratislav Effenberger)

1961Zykmund, Václav: Vilém Reichmann. Cykly. Praha: Státní

nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1961

1962Josef Istler. Písek: Muzeum v Písku 1962 (text Jan Kříž)

1963Bohdan Lacina. Malířské a grafické dílo. Katalog výstavy, Brno, 8. března –

14. dubna 1963. Brno: Moravská galerie 1963 (text Jiří Hlušička)Hlušička, Jiří: Knižní grafika Bohdana Laciny. Praha: NČSVU 1963

1964Bohdan Lacina, obrazy 1945–1964. Praha: Český fond výtvarných

umění 1964 (texty Ludvík Kundera, Jan Tomeš)

1965Josef Istler. Grafika z let 1942–1965. Brno: Dům umění města Brna – Grafický

kabinet, Dům pánů z Kunštátu 1965 (text Vratislav Effenberger)Kalivoda, Robert: „Imaginace a poznání“; in: Václav Tikal + 4.

Praha: Galerie Václava Špály, květen 1965, nestránkovánoKalivoda, Robert: „Tikal zemřel“. Literární noviny 14, 1965, č. 49, s. 5Lamač, Miroslav: „Tikalovo malířské dílo“. Literární noviny 14, 1965, č. 44, s. 6Šmejkal, František: „Imaginativní malířství“. Umění 13, 1965, č. 5, s. 440–461Václav Tikal. Malířské dílo 1941–1965. Hradec Králové: Krajská galerie

Hradec Králové 1965 (texty Karel Teige, Vratislav Effenberger)

57

1966Insinuace – 30 monotypů 1965. Praha: Svaz československých výtvarných

umělců 1966 (text Vratislav Effenberger) [ Josef Istler]Kalivoda, Robert: „Tikal a český surrealismus. Projev na zahájení posmrtné

výstavy Václava Tikala“. Host do domu 13, 1966, č. 7, s. 65–67Surrealismus und Fotografie. Brno/Praha/Essen: Dům umění

města Brna/Art Centrum Praha/Museum Folkwang Essen 1966 (texty Otto Steinert a Václav Zykmund)

UDS. Praha: Svaz československých výtvarných umělců pro Galerii D 1966 (příprava výstavy, výběr prací a text katalogu Stanislav Dvorský, Vratislav Effenberger a Petr Král za spolupráce Zbyňka Havlíčka, Karla Šebka, Ludvíka Švába a Prokopa Voskovce ml.)

Václav Tikal. Obrazy posledních let. Karlovy Vary: Galerie umění v Karlových Varech 1966 (text Robert Kalivoda)

Zykmund, Václav: „O Skupině Ra“. Výtvarné umění 16, 1966, č. 4, s. 184–191Zykmund, Václav: Surrealismus a fotografie. Brno: Dům umění města Brna 1966

1967Bohdan Lacina. Katalog, Olomouc, červenec–srpen 1967. Olomouc:

Galerie výtvarného umění 1967 (text Ivo Krsek)Mráz, Bohumír: „Umění jako mýtus a mýtus o umělci“.

Výtvarné umění 17, 1967, č. 2, s. 53–61Vykoukal, Jiří: „Souborný Tikal“. Literární noviny 16, 1967, č. 21, s. 4

1968Josef Istler. Lausanne: Galerie Melissa 1968Josef Istler. Näyttely. Utstälning. Helsinki: Strindberg 1968 (autor textu neuveden)

1969Dvorský, Stanislav – Effenberger, Vratislav – Král, Petr (eds.): Surrealistické

východisko 1938–1968. UDS. Praha: Československý spisovatel 1969Effenberger, Vratislav: Realita a poezie. K vývojové dialektice

moderního umění. Praha: Mladá fronta 1969Effenberger, Vratislav: Výtvarné projevy surrealismu. Praha: Odeon 1969Zykmund, Václav: „Rozhovory s Bohdanem Lacinou“.

Výtvarné umění 19, 1969, č. 5, s. 214–223


58

1971Bohdan Lacina. Původní dřevoryty z let 1946–1967 s fragmentem posledního dřevorytu

z července 1971. [Hradec Králové]: Kruh 1971 (texty Ludvík Kundera)

1972Budik, Arnost: La poésie surréaliste tchèque et slovaque.

1934–1969. Bruxelles: Éditions Gradiva 1972Vykoukal, Jiří: „Skupina Ra“. Umění 20, 1972, č. 5, s. 453–469

1974Vykoukal, Jiří (red.): Miloš Koreček. Fokalky. Františkovy Lázně:

Městské muzeum Františkovy Lázně 1974 (texty Ludvík Kundera, podepsáno Jiřina Marešová, Zdeněk Lorenc, Jiří Vykoukal)

1980Chalupecký, Jindřich: O dada, surrealismu a českém umění. Jazzová

sekce, 1980, Jazzpetit č. 2, příl. bulletinu Jazz, s. 5–29Sedlář, Jaroslav: Bohdan Lacina. Brno: Univerzita J. E. Purkyně 1980

1982Biro, Adam – Passeron, René a kol.: Dictionnaire général du

Surréalisme et de ses environs. Fribourg: Office du Livre 1982Bohdan Lacina. Nové Město na Moravě: Horácká galerie

výtvarného umění v Novém Městě na Moravě 1982Jaguer, Édouard: Surrealistische Photographie. Zwischen

Traum und Wirklichkeit. Köln: DuMont 1982Vilém Reichmann. Stromy, agáve. Uherský Brod: Závodní

klub pracujících Uherský Brod 1982Zasloužilý umělec Vilém Reichmann. Fotografie. Vysoké Mýto:

Okresní muzeum 1982 (text Antonín Dufek)

1983Josef Istler. Ölbilder, Aquarelle, Grafik. Berlin: Galerie Dialog

e. V. 1983 (text Gisela Witte ‑Baumgartner)Král, Petr: Le surréalisme en Tchécoslovaquie. Choix de

textes 1934–1968. Paris: Gallimard 1983

59

Peinture surréaliste et imaginative en Tchécoslovaquie 1930–1960. Paris: Galerie 1900–2000 1983

Vilém Reichmann. Fotografie. Výběr z tvorby. Brno: Dům umění města Brna 1983 (text Antonín Dufek)

1984Eskildsen, Ute (red.): Tschechische Fotografie 1918–1938. Essen:

Museum Folkwang 1984 (text Antonín Dufek; na obálce uvedeno časové vymezení 1918–1938, na titulním listě 1918–1948)

Kundera, Ludvík: „Václav Zykmund…“. Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1984, č. 4, s. 108–110

Vilém Reichmann. Praha: Pressfoto 1984 (text Václav Zykmund, podepsán je dívčím jménem své třetí manželky Aleny Šlachtové)

1985Klimpl, Petr: „Neznámý Miloš Koreček“. Revue Fotografie 29, 1985, č. 3, s. 36–39

1986Kříž, Jan: „Čtyřicátá léta v tvorbě Josefa Istlera“. Umění 34, 1986, č. 3, s. 202–210Vilém Reichmann. Tabularia. Třebíč: Kulturní a vzdělávací

zařízení MěstNV v Třebíči 1986 (text Jiří Valoch)

1987Josef Istler. Grafiske arbejder. Silkeborg: Silkeborg Kunstmuseums Forlag

1987 (texty Troels Andersen, Ludvík Kundera, Karel Teige, Jan Kříž)

1988Dufek, Antonín: „Vilém Reichmann. Život a dílo“; in: Vysočina

Viléma Reichmanna. Praha: Panorama 1988, s. 187–189Josef Istler. Grafika. Olomouc: Krajské vlastivědné

muzeum Olomouc 1988 (text Jan Kříž)Magické mosty Viléma Reichmanna. Blansko/Žďár nad Sázavou: ZK ROH ČKD

Blansko/Dům kultury ROH Žďas Žďár nad Sázavou 1988 (text Igor Zhoř)Miloš Koreček. Fokalky. Prostějov: Okresní kulturní středisko

Prostějov 1988 (text Ludvík Kundera)


60

Pešat, Zdeněk: „Ra literatura“; in: Šmejkal, František (red. ve spolupráci s Antonínem Dufkem, Zdeňkem Pešatem, Jiřím Vykoukalem a Ludvíkem Kunderou): Skupina Ra. Praha: Galerie hlavního města Prahy 1988, s. 101–106. Též in: Pešat, Zdeněk: Tři podoby literární vědy. Praha: Torst 1998, s. 98–109. Též upraveno, s názvem „Literatura Skupiny Ra“; in: Bydžovská, Lenka – Srp, Karel (red., ve spolupráci s Alenou Nádvorníkovou, Růženou Hamanovou a Antonínem Dufkem): Český surrealismus 1929–1953. Praha: Galerie hlavního města Prahy/Argo 1996, s. 370–377

Šmejkal, František (red. ve spolupráci s Antonínem Dufkem, Zdeňkem Pešatem, Jiřím Vykoukalem a Ludvíkem Kunderou): Skupina Ra. Praha: Galerie hlavního města Prahy 1988

Vilém Reichmann. Fotografie. Praha/Cheb: Galerie hlavního města Prahy/Galerie 4 Cheb 1988 (texty Antonín Dufek, Ludvík Kundera, Vilém Reichmann, Jiří Valoch, Adolf Kroupa, Alena Šlachtová ‑Zykmundová)

Výtvarní umělci dneška. III. Zasloužilý umělec Vilém Reichmann. Brno: Městské kulturní středisko S. K. Neumanna 1988 (texty Bronislava Gabrielová, Karel Kapoun, Jan Skácel, Antonín Dufek, Ludvík Kundera, Jiří Valoch, Vilém Reichmann)

1989Birgus, Vladimír: „Fotografie a fokalky Skupiny Ra“.

Revue Fotografie 89 33, 1989, č. 4, s. 76–79Bydžovská, Lenka: „Výstava Skupiny Ra“. Umění 37, 1989, č. 1, s. 91–95Dufek, Antonín: „Fotografie v Čechách a na Slovensku

1919–1945“. Revue Fotografie 89 33, 1989, č. 3, s. 2–9Josef Istler. Obrazy, grafika. Liberec/Cheb/Karlovy Vary: Oblastní

galerie v Liberci/Galerie výtvarného umění v Chebu/Oblastní galerie v Karlových Varech 1989 (texty Jan Kříž, Karel Teige)

Miloš Koreček. Phantomasia. Berlin: Ex pose/Zdenek Primus 1989 (texty Zdenek Primus, Zdeněk Lorenc, Ludvík Kundera)

Šmejkal, František: „Surrealismus a české umění“. Umění 37, 1989, č. 5, s. 377–400Vzpomínka na Miloše Korečka. B. m.: b. d. [1989] (texty

Zdeněk Lorenc, Ludvík Kundera)

1990Josef Istler. Prag. Bilder. 16. 3. – 6. 4. 1990. Eibelstadt bei Würzburg:

Galerie Schulgasse 18 1990 (text Gisela Witte ‑Baumgartner)

61

Kožmín, Zdeněk: Umění básně. Skácel, Mikulášek, Kundera. Brno: K 22a 1990Valoch, Jiří: „Václav Zykmund“. Ateliér 3, 1990, č. 12, s. 2Valoch, Jiří (red.): Vilém Reichmann. Grafogramy a kresby. Brno:

Dům umění města Brna 1990 (text Jiří Valoch)

1991Birgus, Vladimír: „Odešel velký fotograf“. Mladá fronta

Dnes, 1. 7. 1991, s. 4 [Vilém Reichmann]Birgus, Vladimír: „Vilém Reichmann“. Tvorba 1991, č. 31, s. 12–13Horáček, Radek: „Grafogramy a kresby – Vilém Reichmann“. Ateliér 4, 1991, č. 3, s. 6Chocholová, Blanka: „Hvězdná hodina Viléma Reichmanna

uplynula…“. Ateliér 4, 1991, č. 15, s. 3Krejčí, Milan: „Odešel V. Reichmann“. Lidové noviny, 4. 7. 1991, s. 4Kundera, Ludvík: „KHM a Skupina Ra“; in: Karel Hynek Mácha

a Skupina Ra. Polička: Josef Stejskal 1991, nestránkovánoKundera, Ludvík: „Rozhněvaný Zdeněk Lorenc“. List pro literaturu 2, 1991, č. 3, s. 3Mráz, Bohumír: „…z podvědomých pramenů erotismu“. Ateliér 4, 1991, č. 15, s. 5Passeron, René: Histoire de la peinture surréaliste. Paris:

Librairie Générale Française 1991Stejskal, Martin – Koubek, Jiří – Švankmajer, Jan – Purš, Ivo – Šváb,

Ludvík: „K výstavě Skupiny Ra“. Tvar 2, 1991, č. 17, s. 8 – 9 (úvod s názvem Opožděná kritika napsal Lubor Kasal, šifra uoaa); původně publikováno v roce 1989 v revue Gambra, č. 1, s. 84–93

Zykmundová, A.: „Hodiny, jejichž kyvadlem je noc“. Host 1991, č. 7, s. 96–106 [Václav Zykmund]

1992Bohdan Lacina. Kresby, obrazy. Brno: Moravská galerie

v Brně 1992 (text Ludvík Kundera)Hek, Jiří: „Ludvík Kundera: Řečiště – lekce mlčení“. Duha 6, 1992, č. 4, s. 13–14Josef Istler. Praha: Galerie Vltavín, [1992] (text Jan Kříž)Josef Istler. Praha: Hotel Jalta, [1992] (text František Dvořák)Koreček, Jan: „Sen o čisté duši“. Práce, 8. 10. 1992, s. 5 [Vilém Reichmann]Král, Petr: „Návraty básníků“. Literární noviny 3,

1992, č. 31, s. 4 [mj. Ludvík Kundera]Lacina, Bohdan: „Samota zvon“. ROK 3, 1992, č. 3, s. 12–14Lorenc, Zdeněk: „Václav Tikal“. Ateliér 5, 1992, č. 18, s. 8


62

Mžyková, Marie: Václav Zykmund. Olomouc: Galerie výtvarného umění v Olomouci 1992

Nejedlý, Vratislav: „Reminiscence na téma B. L.“. ROK 3, 1992, č. 3, s. 15–16 [Bohdan Lacina]

Sedlář, Jaroslav: „Samodruhé krajiny“. ROK 3, 1992, č. 3, s. 1–11 [Bohdan Lacina]Václav Tikal. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění v Roudnici nad

Labem 1992 (texty Miroslava Hlaváčková, Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc)Vanča, Jaroslav: „Surrealistická každodennost nedělního

malíře“. Práce, 11. 8. 1992, s. 5 [Václav Tikal]Vilém Reichmann. Fotografie. Düsseldorf/Praha/New York: Galerie

Neumann Düsseldorf/Dům fotografie Praha/Sander Gallery New York 1992 (texty Antonín Dufek, Zdenek Primus)

Zhoř, Igor: „Paměť a otázky“. Ateliér 5, 1992, č. 8, s. 4 [Bohdan Lacina]

1993(BaF): „Vzpomínky na Václava Tikala“. České a moravskoslezské

zemědělské noviny, 28. 9. 1993, s. 6Dannhoferová, Eva: „Průřez tvorbou Václava Tikala“.

Moravskoslezský den, 2. 12. 1993, s. 13Dufek, Antonín: „Vilém Reichmann 85“. Ateliér 6, 1993, č. 13, s. 3Hajda, Alois: „Ze zápisníku zmizelých“. ROK 4,

1993, č. 1, s. 41–44 [Ludvík Kundera]Halada, Andrej – Chuchma, Josef: „Objev“. Mladý svět 35,

1993, č. 44, s. 61 [Václav Zykmund]Hoblík, Jiří: Zlomky L. K. 166 otázek Ludvíku Kunderovi

(s 18 apendixy). Brno: Masarykova univerzita 1993Josef Istler. Wien/Praha: Galerie Peithner ‑Lichtenfels 1993 (texty

Zdeněk Čubrda, Bernhard Peithner ‑Lichtenfels)Koreček, Ivan: „Fotograf dodnes nedoceněný“. Práce,

27. 10. 1993, s. 9 [Václav Zykmund]Kožmín, Zdeněk: „Odkudsi kdesi kamsi kroužení“. ROK

4, 1993, č. 1, s. 18–22 [Ludvík Kundera]Krejčiřík, Josef: „Sny a skutečnosti“. ROK 4, 1993, č. 1, s. 64–67 [Ludvík Kundera]Kundera, Ludvík: Řečiště. Brno: Rovnost 1993Kundera, Ludvík: „SurReAlismus v přesunu časů“. Lidová demokracie, 21. 9. 1993, s. 4Oslzlý, Petr: „Pan Ludvík s Husou na provázku či Husa na provázku

s panem Ludvíkem“. ROK 4, 1993, č. 1, s. 51–58 [Ludvík Kundera]

63

Pastor, Suzanne (ed.): Václav Zykmund. Fotografie 1933–1945. Praha: Pražský dům fotografie 1993 (texty Václav Zykmund, Suzanne Pastor, Antonín Dufek)

Petříček, Miroslav: „Otevřeno pro L. Kunderu“. Tvar 4, 1993, č. 37–38, s. 22Pivovar, Marek: „Skupina RA v Dietrichsteinském paláci“. Duha 7, 1993, č. 4, s. 22Rajlich, Jan: „Chvála korespondování“. ROK 4, 1993, č. 1, s. 68–69 [Ludvík Kundera]Rudý, Michal: „Fotografické řádění“. Večerník Praha,

18. 10. 1993, s. 13 [Václav Zykmund]Souchop, Josef: „Kasace literární“. ROK 4, 1993, č. 1, s. 81–83 [Ludvík Kundera]Srba, Bořivoj: „Divadlo o mnoha obrazech“. ROK 4,

1993, č. 1, s. 38–41 [Ludvík Kundera]Šabovičová, Irena: „Magie výtvarného intelektu“.

Telegraf, 5. 10. 1993, s. 16 [ Josef Istler]Šlosar, Dušan: „Čím je posedlý básník L. K.“. ROK 4, 1993, č. 1, s. 26–28Štědroň, Miloš: „L. K.“. ROK 4, 1993, č. 1, s. 58–63 [Ludvík Kundera]Válka, Josef: „On tam žije“. ROK 4, 1993, č. 1, s. 86 [Ludvík Kundera]Vykoukal, Jiří (ed.): Václav Tikal 1906–1965. Cheb: Státní galerie výtvarného

umění v Chebu za spoluúčasti státních galerií v Hluboké nad Vltavou, Jihlavě, Zlíně, Olomouci, Ostravě a Praze 1993 (texty Jiří Vykoukal, Karel Teige, Ludvík Kundera, Vratislav Effenberger, Robert Kalivoda, František Šmejkal, Zdeněk Lorenc, Zbyněk Havlíček, Václav Tikal, Jindřich Chalupecký)

1994Dvořák, František: „Grafické dílo Josefa Istlera“. Ateliér 7, 1994, č. 25, s. 4Istler. Grafika 1938–1994. Praha: Galerie SČG Hollar 1994 (text Jan Kříž)Linhart, Jiří: „Znovuobjevování surrealismu“. Plzeňský deník, 27. 5. 1994, s. 6Peřinová, Irena: „Teoretické dílo Václava Zykmunda. K nedožitým

osmdesátinám“. Vlastivědný věstník moravský 46, 1994, č. 4, s. 343–348Remeš, Vladimír: „Surrealista Václav Zykmund“. Fotografie 45, 1994, č. 1, s. 10–12Šabovičová, Irena: „Sklepení mysli a nadskutečno“. Denní

Telegraf, 10. 6. 1994, s. 11 [Václav Tikal]Vanča, Jaroslav: „Dokonalé podobizny neskutečného. Retrospektiva Václava

Tikala v Českém muzeu výtvarných umění“. Práce, 9. 6. 1994, s. 11Vilém Reichmann. České Budějovice: FOTO MIDA 1994 (text Antonín Dufek)

1995(ča): „Dílo obdivuhodné čistoty“. Plzeňský deník, 17. 10. 1995, s. 8 [Václav Zykmund]Fryšarová, Renata: „Grafika Josefa Istlera v Galerii Paideia“. Práce, 13. 5. 1995, s. 6


64

Handlířová, Veronika: „Surrealistické vize Václava Zykmunda“. Denní Telegraf, 5. 10. 1995, s. 12

Josef Istler. Grafika 1945–1995. Praha: Galerie Paideia 1995 (texty Blahoslav Černý, Josef Istler)

Ludvík Kundera. Nálezy. [Brno]: Dům umění města Brna, [1995] (text Jiří Valoch)Ševeček, Ludvík: „Koláže a asambláže Václava Zykmunda“. Ateliér 8, 1995,

č. 10, s. 4Václav Zykmund. Praha 1995. Galerie Peithner -Lichtenfels. Wien/Praha:

Galerie Peithner ‑Lichtenfels 1995 (texty Karel Teige, Igor Zhoř, Marie Mžyková, Alena Zykmundová)

1996Bydžovská, Lenka – Srp, Karel (red., ve spolupráci s Alenou Nádvorníkovou,

Růženou Hamanovou a Antonínem Dufkem): Český surrealismus 1929–1953. Praha: Galerie hlavního města Prahy/Argo 1996

Kříž, Jan: „Josef Istler“. Starožitnosti a užité umění 4, 1996, č. 12, s. 18Šmejkal, František: České imaginativní umění. Praha: Galerie Rudolfinum 1996Valouch, František: „Ludvík Kundera výtvarník“. Literární noviny 7, 1996, č. 44, s. 2

1997Bohdan Lacina. Dům umění města Brna, červen–srpen 1997, Horácká galerie výtvarného

umění, Nové Město na Moravě, září–říjen 1997. Brno: Nadace Adolfa Kroupy/Dům umění města Brna 1997 (texty Ludvík Kundera, Jiří Hlušička, Jan Lacina)

Květ, Radan: „Bohdan Lacina v Brně“. Literární noviny 8, 1997, č. 30, s. 2Passeron, René – Conte, Richard – Lambert, Jean ‑Clarence: „Du Surréalisme

révolutionnaire à Cobra“. Recherches Poïétiques 1997, č. 6, s. 71–81

1998Dvořáková, Nina: „Reichmann měl schopnost vidět neobyčejně

i všední věci“. Rovnost, 8. 9. 1998, s. 11Reissner, Jaroslav: „Od Bílého smutku k Slunovrátku“.

Slovo, 1. 7. 1997, s. 8 [Bohdan Lacina]Nádvorníková, Alena: K surrealismu. Praha: Torst 1998Vránová, Jana: „Vilém Reichmann. Fotografie, kresby“. Ateliér 11, 1998, č. 24, s. 6Malý, Zbyšek – Malá, Alena (eds.): Slovník českých a slovenských výtvarných

umělců. I–XXI. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall 1998–2010

65

1999Birgus, Vladimír a kol.: Česká fotografická avantgarda

1918–1948. Praha: KANT, [1999]Canonne, Xavier: „Brouillon Cobra“; in: Le Surréalisme -Révolutionnaire.

Bruxelles: Didier Devillez Éditeur 1999, s. 3–15Chalupecký, Jindřich: Cestou necestou. Jinočany: H & H 1999Kundera, Ludvík: „Sůl a oheň – za Zdeňkem Lorencem“. Ateliér 12, 1999, č. 24, s. 3Reissner, Martin: „Václav Zykmund bořil zdi konvencí“. ZN

Zemské noviny, 21. 12. 1999, příl. Rádce, s. 13Suk, Jan: „Vodnář v blížencích Zdeněk Lorenc“. Nové knihy 39, 1999, č. 8, s. 8Václav Zykmund. Dům umění města Brna 15. prosince 1999 – 13. února

2000. Brno: Dům umění města Brna 1999 (texty Pavel Liška, Zdeněk Lorenc, Ludvík Kundera, Alena Nádvorníková, Rudolf Fila, Ladislav Novák, Antonín Dufek, Jiří Valoch, Ladislav Daněk)

Vránová, Jana: „Bohdan Lacina (1912–1971)“. Dům umění města Brna, červen–srpen 1997. Bulletin Moravské galerie v Brně 1999, sv. 55, s. 152–153

2000(baf ): „Zemřel malíř Istler“. ZN Zemské noviny, 21. 6. 2000, s. 13Fila, Rudolf: „Proteovské proměny a pulzace Václava

Zykmunda“. Ateliér 13, 2000, č. 3, s. 16Gabriel, Jan: „A někdy je to mánie…“. Hospodářské noviny,

30. 6. 2000, příl. Na víkend, s. 15 [ Josef Istler]Horáček, Radek: „Setkání osobností v Domě umění“.

Mladá fronta Dnes, 26. 1. 2000, s. 18Hůla, Jiří: „Zemřel malíř a grafik Josef Istler“. Lidové noviny, 21. 6. 2000, s. 16Chuchma, Josef: „Surrealista Josef Istler zůstával věrný sám

sobě“. Mladá fronta Dnes, 21. 6. 2000, s. 24(kč): „Zemřel malíř Josef Istler“. Právo, 21. 6. 2000, s. 12Kubíček, Tomáš: „Ludvík Kundera. *22. 3. 1920 Brno“. Duha 14, 2000, č. 1, s. 11–13

2001Bauer, Michal: „Roztrhané panenky“. Aluze 5, 2001, č. 1, s. 169–170. Též in: Ludvík

K. 22. 3. 1920. Ludvík K. Velké Opatovice: Antonín Krejčíř 2010, nestránkovánoBauer, Michal: „Surrealismus ve stínu romantismu“; in: Lorenc, Zdeněk:

Nocležna pro romantismy. Praha: Anthropos 2001, s. 9–15


66

Bauer, Michal: „Zpěv svobody Zdeňka Lorence v tíživé době“; in: Lorenc, Zdeněk: Pít z kterékoliv strany. Olomouc: Periplum 2001, s. 83–87

Kopáč, Radim: „Proti duchamoru doby. Ohlédnutí za dvojicí letošních výstav Skupiny Ra“. Nové knihy 41, 2001, č. 25, s. 30

Kříž, Jan: „Josef Istler – Oživení paměti“. Ateliér 14, 2001, č. 8, s. 4Kundera, Ludvík: „Věk rozhněvaných mužů“. Ateliér 14, 2001, č. 9, s. 6Skupina Ra. Ohlédnutí za surrealistickou skupinou očima Ludvíka Kundery.

Vysoké Mýto: Městská galerie Vysoké Mýto 2001 (texty Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Václav Zykmund). Též in: Ludvík K. 22. 3. 1920. Ludvík K. Velké Opatovice: Antonín Krejčíř 2010

Zemanová, Marcela: „Skupina Ra? Kundera!“. Ateliér 14, 2001, č. 9, s. 6

2002Bauer, Michal: „Prozaické torzo Zdeňka Lorence z 90. let 20. století:

na pomezí romantického a existenciálního surrealismu“; in: Bauer, Michal (ed.): Česká próza 90. let 20. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita/Obec spisovatelů 2002, s. 67–83

Erhart, Gustav: „Od mlčenlivého smutku k pohyblivým iluzím“. Antique 9, 2002, č. 3, s. 4–6 [Václav Tikal]

Erhart, Gustav: „Umělecký odkaz Josefa Istlera“. Antique 9, 2002, č. 4, s. 3–5Pátek, Jiří: „Miloš Koreček, zpráva o dvojím vstupu do stejné řeky?“.

Bulletin Moravské galerie v Brně 2002–2003, č. 58–59, s. 196–203

2003Effenberger, Vratislav: „Josef Istler“. Analogon 2003, č. 37, Anthology

of Czech and Slovak surrealism, s. XXXIII–XXXVEffenberger, Vratislav: „Václav Tikal“. Analogon 2003, č. 37, Anthology

of Czech and Slovak surrealism, s. XXXVI–XXXVIIGabrielová, Bronislava: „Moravská galerie připomíná odkaz

Bohdana Laciny“. Lidové noviny, 18. 9. 2003, s. 28Miroslava Miškovská a Skupina Ra. Praha: Galerie Maldoror 2003

(text Jiří Valoch)

2004Bauer, Michal: „Otta Mizera aneb Svoboda k sebevraždě. Poznámky k Mizerovým

deníkovým záznamům z roku 1938“. Tvar 15, 2004, č. 5, s. 1, 4–5

67

Dryje, František: „Dějiny neosamocenosti I. Aby se nezapomínalo (aspoň) na něco (1964–1969)“. Analogon. Z dějin československého surrealismu 1968–1989. 2004, č. 41–42, s. 2–12

Dryje, František: „Dějiny neosamocenosti II. Náruživá osamocenost (1970–1979)“. Analogon. Z dějin československého surrealismu 1968–1989. 2004, č. 41–42, s. 29–37

Effenberger, Vratislav: „‚Opustíš ‑li mě, zahyneš‘ přestává být v surrealismu tupým bonmotem (Rozhovor, rozmlouval Martin Stejskal.)“. Analogon. Z dějin československého surrealismu 1968–1989. 2004, č. 41–42, s. 62–65

Effenberger, Vratislav: „Public Excluded“. Slovo a smysl – Word & Sense 1, 2004, č. 2, s. 352–365

Kalivoda, Robert: „Tragická dialektika básníkova osudu“. Slovo a smysl – Word & Sense 1, 2004, č. 2, s. 185–190

Řezáč, Jan: Deliria aneb Malá příprava pozůstalosti 1, 2. Praha: Concordia 2004, 2005

2005Jungmann, Milan: „Profesionální literát“. Tvar 16, 2005, č. 13, s. 2

[Ludvík Kundera]Kundera, Ludvík: Různá řečiště (a). Portréty, dopisy, rozhovory,

fragmenty / 1936–2004. Brno: Atlantis 2005Kundera, Ludvík. Různá řečiště (b). Portréty, dopisy, rozhovory,

fragmenty / 1936–2004. Brno: Atlantis 2005Ludvíku Kunderovi k pětaosmdesátinám. Brno: Host 2005Macharáčková, Marcela: Z brněnské malby šedesátých let, From Brno’s painting in the

sixties. Bohdan Lacina, Jánuš Kubíček, Bohumír Matal, Pavel Navrátil. Muzeum města Brna, 26. května – 28. srpna 2005. [Brno]: Muzeum města Brna 2005

Uhde, Milan: „Nesentimentální portrét velikána“. Divadelní noviny 14, 2005, č. 22, s. 5 [Ludvík Kundera]

Zoubek, Václav: „Josef Istler“. Ateliér 18, 2005, č. 11, s. 7

2006Řezáč, Jan: „Ten, který se nechtěl dostat do čítanek“; in: Mizera, Otta: Můj mozek ve

skleněné krychli. Básně a jiné texty, výtvarné dílo. Praha: Concordia 2006, s. 13–17Srba, Bořivoj: Víc než hry. Dramatická tvorba Ludvíka Kundery.

Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně 2006


68

2007L. K. (= Ludvík Kundera): „Cesta k první knížce. 40. léta“. Host 23, 2007, č. 1, s. 10Machalický, Jiří: „Od surrealismu k abstrakci“. Lidové

noviny, 2. 4. 2007, s. 19 [Václav Tikal]Šumberová, Vladimíra: „Tikal. Malíř pod vlivem Dalího“.

Mladá fronta Dnes, 7. 4. 2007, s. D/10Vykoukal, Jiří: „Kresby Václava Tikala“. Ateliér 20, 2007, č. 11, s. 5Vykoukal, Jiří: Václav Tikal. Praha: Nakladatelství Vltavín 2007Vykoukal, Jiří (sest.): Václav Tikal (1906–1965). Kresby. 10. března – 6. května

2007. Galerie výtvarného umění v Chebu, Kabinet kresby a grafiky. Cheb: Galerie výtvarného umění v Chebu, [2007] (text Jiří Vykoukal)

2008Bauer, Michal: „Fragmenty, torza, úryvky“; in: Lorenc, Zdeněk:

Kontinent nikoho. Praha: Concordia 2008, s. 113–121Hlušička, Jiří: „Obrazy Bohdana Laciny ve sbírkách Moravské galerie

v Brně“. Bulletin Moravské galerie v Brně 2008, sv. 64, s. 87–94

2009Birgus, Vladimír – Mlčoch, Jan: Česká fotografie 20. století. Praha: KANT 2009Langerová, Marie – Vojvodík, Josef – Tippnerová, Anja – Hrdlička, Josef: Symboly

obludností. Mýty, jazyk a tabu české postavantgardy 40.–60. let. Praha: Malvern 2009

2010Jareš, Michal: „Za Ludvíkem Kunderou“. Tvar 21, 2010, č. 14, s. 3Klimešová, Marie: Roky ve dnech. České umění 1945–1957. Řevnice/

Praha: Arbor vitae/Galerie hlavního města Prahy 2010Ludvík Kundera. Rukopisy, knihy, obrazy, svědectví. Katalog výstavy.

[Rajhrad]: Muzeum Brněnska 2010, CD ‑ROMRambousek, Jiří: „Za Ludvíkem Kunderou“. Universita 43, 2010, č. 4, s. 66–68Schreiber, Eduard: „Sny o Ludvíku Kunderovi“. Literární noviny 21, 2010, č. 36,

s. 12Slíva, Vít: „Všichni děláme všechno“. Host 26, 2010, č. 3, s. 24Štědroň, Miloš: „Pan Ludvík“. Kontexty 2, 2010, č. 4, s. 70–72 [Ludvík Kundera]Valouch, František: „Člověk patnáctera tvůrčích schopností“. Literární

noviny 21, 2010, č. 34, s. 3, 18–19 [Ludvík Kundera]

69

2011Rousová, Hana – Bydžovská, Lenka – Lahoda, Vojtěch – Pech, Milan –

Pravdová, Anna – Zadražilová, Lucie: Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. Řevnice: Arbor vitae 2011

Surrealistická východiska (1948 – 1989). Odklony, návraty, přesahy. Znamení zvěrokruhu, Okruh pěti Objektů, UDS, Surrealistická skupina v Československu. Praha: Společnost Karla Teiga/Památník národního písemnictví 2011 (koncepce katalogu Stanislav Dvorský, František Dryje, Martin Stejskal)

2012Hlušička, Jiří: Bohdan Lacina 1912–1971. Brno: Masarykova univerzita 2012


Antologie Skupiny Ra


Edice Ra


Zdeněk Šel / Kámen


99


100

Bude se zdáti, že jsem došel za hranice všeho chápání. Zatím však jsem u jeho prahu. Stojím u vchodu chrámu plného lidí, nad oltářem visí hodiny, výsměch věčnosti. Jsem již na útěku, ale tep srdce nelze ovládati, tíží jak čas. Co s poe‑zií, jež nedovedla vybudovat dům bez stěn, střechy, podlahy a hodin?

Najednou jsem opuštěn, chrám se vyprázdnil, zůstaly jen hodiny, varhany, mrtvý a já. Věci se mohou přemísťovat, jejich proniknutí se tím však nepři‑blíží, naopak, o několik pavučin se stane tajemnější, říká se také krásnější, otázka však zůstává stejná v každém prostředí. Většina dosavadních odpo‑vědí se rovná útěku.

Nebyl jsem nijak u vytržení nad svou společností. Měl jsem jen pocit, že se vracím, že snad budu moci konečně vyjít od něčeho s uspokojením. Měl jsem pocit jako jednou ráno při vzpomínce na sen, o němž nemohu říci, že se mi zdál, když z vyorané vlhké brázdy vylézali podivní červení mořští ráčkové a jiná havěť, kterou jsem neznal a která asi existuje teprve od oné chvíle, usí‑nal jsem s chladným pocitem moře, jež se valí pod naším polem a jež se blíží.

Mrtvý se zdvíhá a říká mi: „Zdálo se mi, že jsem umřel. Ale být mrtvý není tak jednoduché; právě tak jako žít. Lidé o mně říkají, že jsem mrtev. Sám vi‑díš, jak jim můžeš věřit. Ale nevěř ani sobě. Myslím, že mě b rzy vystřídáš.“

V té chvíli nepřicházel spánek, ale pouze jsem se vznítil a prudce zchladil ledo‑vým deštěm. Byl jsem kámen. Prožít předlidská stadia života znamená opíjeti se jednu chvíli, zdaleka ne první, hustým deštěm, vytrvalým a jemným, až teplota krve poněkud stoupne, kámen počíná měknout. Pokusil jsem se i o úsměv. Vítr ovšem zahraje jinou. Po jeho injekci vykouří se rychle všechny touhy a toulky, jsem křečovitě strnulý. Slunce mě vzalo do dlaní a pružnost rodné řeky se vra‑cí. Koulet se po svahu do údolí je také jen spěch ke smrti, mluveno řečí lidskou, ve skutečnosti hledání druhů a loučení se před novou proměnou. Po líbánkách s dešti a větry, rozkošemi vysušený se rozpadám a množím a moji známí pláčí, že mě ztrácejí, že zanikám. A zatím v té kapce, kterou budou příštího dne pít,

101

vypijí část mé tesknoty a veselosti a jen někteří se vrátí k zapomenuté vzpomín‑ce na krajinu, kterou neznají, ale jejíž studně jsou jejich kolébkami.

Kolikrát v kámen byl zaklet život, aby se vrátil zase ve formě, již mohli lidé bez námahy postihnout. Ani si neuvědomili, že oni nezpůsobili toto pouze zdánlivé zastavení nebo zpoždění, že nedovedli spoutat síly, neboť sami ne‑jsou nic více a nic méně, takže jim není dáno je vidět ani je ovládat. Proto si také neuvědomí, že zarůstání mechem, prohlubně, rozpadávání, ohlazování jsou děje, které žijí jako oni sami, a teprve když překvapí je skutečnost, ovšem v nejdrsnější formě, řeknou: kouzlo zmizelo.

Nemám rád slova skutečnost tak, jak je chápáno, tak zploštělé, omezené a ochuzené na svém významu, hlavně zásluhou slova, jemu prý protichůdné‑ho – snu. Trpce jsem to pociťoval, když lidé říkali, že jsem umřel, a vykláda‑li si to po svém, když jsem rozmlouval s jiným takto mrtvým, když jsem ka‑meněl, když jsem se rozprašoval, když jsem vnikal do hlíny, když jsem rostl v hlavě řípy, když jsem pak byl obětí marného zabíjení malého hocha, který mě strouhal do krmení, dělal ze mne svého nepřítele, čímž jeho práce se mě‑nila v dobrodružnou zábavu. Snad jenom děti, protože jsou v počátcích no‑vého stadia a nezapomněly ještě docela na předcházející část života, dovedou vidět nejsprávněji každou věc, pro ně není nic mrtvého, dovedou zápasit se zástupem žitných klasů, usekávají hlavy bodlákům, vidí ve svém psíkovi dru‑ha, který s nimi procházel krajinou, v které jsou dnes, jak jim říká maminka, poprvé, čemuž ony nevěří, poněvadž tu mají tolik známých.

Tak přišel jsem, rozemlet na mnoho podob, zase do moře, kde jsem kdysi dávno voněl v jehličí lesa, kterého tu není pouze podle paměti očí. Na nej‑odlehlejším severu se hřeji v břiše soba, ve stínu tropů lev pitvá mou chuť, pojídaje antilopu, jež mě předtím vypila, a roztroušen mezi hvězdami čekám na déšť a lopatky mlýna bez hranic a času, aby mě v některém z příštích oto‑čení vrátily na místo, kde si za tisíc let odpočine poutník, kterého jsem hos‑til před více než tisíci lety.


A zatím co válka

Josef IstlerMiloš KorečekLudvík KunderaBohdan LacinaZdeněk LorencOtta MizeraJaroslav PuchmertlVilém ReichmannVáclav TikalVáclav Zykmund


104 105

Miloš Koreček: Fotografie, 1945


107

Deset autorů, kteří jsou zastoupeni v tomto sborníku, nechce manifestovat ani nový směr, ani jednolitou skupinu. Jsou si dobře vědomi toho, že existují u nás i jiní, jejichž osud za války byl týž: jejich umění bylo nacisty umlčováno a ocejchováno jako zvrhlé. Nebylo to laciné zápecí ani únik před skutečností: časem se bezpochyby ukáže, která díla jsou nejintenzivnějším obrazem války, ukáže se také, kde bylo vykonáno nejvíc poctivé práce, bez styku s veřejnos‑tí, navzdory vládnoucí pakultuře. Někteří z autorů tohoto sborníku zúčastni‑li se bojů avantgardy již před válkou, ostatní pak počali tvořiti teprve během války, a dokázali tak životaschopnost tohoto umění, jež je podmíněno my‑šlenkou poezie, opravdového lyrismu, žhoucí a revoluční touhy po svobodě. Potrvá jistě ještě delší čas, nežli se vyjasní pozice avantgard dnešního české‑ho umění. Pouhé časové dokumenty odpadnou, zbude jedině kvalita. Je za‑potřebí retrospektivy: tento sborník nechce být než jejím orientačním bodem.


Ludvík Kundera / Odjezd • fragment

Jsi to ty, dívko s plavými vlasy, která ke mně vstupuješ průlivem lastur a ške‑blí, do zálivu tekoucích řas, na nafialovělá pobřeží víček, jsi to ty, dívko z koncertního sálu, ty, usměvavá průvodkyně neznámým městem, jste to vy, jež obýváte osamělé domy daleko za předměstími, jež procházíte slepý‑mi cestami (jsou to také mé cesty!), jste to vy, jež na mne hledíte z míst‑ností, které jako by byly vyňaty z neexistujících domů (jako lze vyjmout srdce, které pak dále odtlouká smrtelný čas), jste to vy, nejskutečnější pří‑zraky, nejpřízračnější skutečnosti, bez nichž bychom se propadali v prolák‑liny ještě beznadějnější! V sopečných pohořích uléháte, nevědomky kladete prst na ústa a noříte se do opojivých dešťů. Šat, kdysi zvlněný, visí bezvlád‑ně na skalisku, zatímco na lukách vyvstávají nejsmyslnější útesy. Dotýkáte se s nedůvěrou vlastní pleti. Zuby se tisknou do ušního lalůčku, rty hleda‑jí hrdlo. Jste to vy, jež v tepajících rovinách bez vody se náhle noříte z pís‑ku v podobě mořského koníčka nebo šarlatových náušnic a jež – mnohem později, za rán tekoucích napříč popelnatými pahrbky – zahajujete hru na dvě a dvě oči, na dva a dva exotické zvuky, na dvě a dvě píšťaly javanských dívek. Jsou to také vaše stopy, do nichž klademe své kroky v soutěskách, kudy protéká tuhá krev a skelný prach; a láva, jejíž podoby jsou znovu od‑lévány couvajícím měsícem.

Nemohu vymýtit onen druh kamenné poezie, který se nás zmocňuje v měs‑tech, kudy procházíme poprvé nebo potisící. Vymýtit, neboť vždycky jsem zprvu zachvácen pocitem tak nahé hrůzy, děsu tak rozvitého, že se sotva odva‑žuji ohlédnout se. A jste to vy, jejichž přítomnost za nesmírně vzdálenými nárožími, ohlašovaná jemným chvěním atomického vzduchu nebo deštěm listí nebo krupičkami pleťové vůně, nám dovoluje vcházet v napjatém očekávání do nových průchodů a podloubí. Stane se pak jednoho potopeného večera, že spatříme všechna svá dobrodružství zakletá v jediném pohledu, který se nás dotkne (lehce, jak se někdy náhodou dotknou hřbety rukou dvou protijdou‑cích), že opouštíme náhle všechna odhodlání a jsme opět dětsky bezmocní v přemíře omamnosti, jíž se obvykle říká štěstí. Aniž jsme jakkoliv ovlivňováni

109

reminiscencemi na dřívější podobné stavy, znovu se střemhlav vrháme do tohoto provoněného prostoru, zachycujíce jen světélkování tváří. Leč až i tyto oblohy odtekou a uhodí zmrazující opuštěnosti, nahmatáme pouhé kulisy minulých dění, kulisy, které vlastně teprve nyní dojdou k našemu vědomí a v nichž budeme napříště spatřovati obraz oné bezvědomé blaženosti. Ony zážitky promění se nám v několik prostých věcí, v předmět náhodou zahléd‑nutý, v několik ulic, náměstí a parků, v interiér nejzazší intimity, v pomuchla‑nou květinu rostoucí na minulé mezi, ve výsek noční oblohy, neměnný a vpá‑livší se do našich hlav.

Jste to vy, kvůli nimž se vždy znovu vydáváme do ponorných oblastí, za objevy několika vteřin, za krápníkovým květenstvím, za orchidejovými požáry, za žárem, vyprahlostí a skleněnými mrazy!

„Nedovedu přesně rozeznat, zda je to nejvyšší vrch, tyčící se nad Hammer‑festem nebo na Špicberkách. Sopečný kužel, sopečná krajina zčásti pokrytá sněhem, skvrnitá, polovičatá krajina. Stezky, po níž půjdeme k vrcholu, nebylo jistě již dávno používáno; naši psi se divoce vrhají vyznačeným směrem a také my pomalu následujeme. Poletují mokré chuchvalce sněhu. Zmocňuje se nás jistota.“– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –Všechna bojiště světa se pokrývají brunátně žilkovaným škraloupem. Padně‑te, konečné kostky, a také ty, komihající se hnáte nad hlavami armád. Padni, krutá mano, aby byly dovršeny zbrocené škarpy údů, vysokých bot, kolomazi a bláta. Lidská tvář ztrácí den ode dne svou odvěkou podobu, bažiny, sníma‑jící posmrtné masky, vydají o tom po staletích svědectví. Popukaný symbol kříže je proděravělý armádami červů, proti nebi trčí už jen nepravidelné špi‑ce. Cynismy dennodenně přemílané stávají se frázemi, děti, naočkované vá‑lečnými séry, křičí nadšením, smrt – zevšednělá a davová – nevyorává brázdu; hněv zástupů šedne, vegetace prorockých hlav se stává tropickou. Motýl po‑ztrácel všechen svůj lyrismus, symboly, ideje i metafory střílejí do prázdna. Obecnost nemá smyslu. Velkolepé stavby jsou posléze opět novou chitino‑vou kostrou harašící výsměšně o okapovou rouru…


152

že bude hřmíta slova se budou zatáčet pod mými kroky jinam

myslil jsemmávaje barevnou pěstímávaje barevnou pochodní barevnou tepnouže krev se bude valit jinam že bude sát jinam že bude řvát jinammyslil jsem že noc bude plakat jinam že noc bude řvát jinammyslil jsem že den bude hořet jinam že den bude zmírat jinam

alekostěné hřebeny se zaryly do lánů a dovolaly úzkost

ptáci se zvedlia nikdo je nedohlédl

lampyzvetšelé a šedé náhrobní písnípomalu držely krok s kapající vodoumrakten stálý lučištník a lovčívoněl

myslil jsemže mraky budou hořet jinam že krev poletí jinam že oheň poteče jinammyslil jsem že člověk bude žít jinam

153

Vilém Reichmann: Fotografie, 1941


Obrazová příloha


684

Václav Zykmund: ilustrace k publikaci Zdeňka Šela Kámen

685



684


685



717

Ediční poznámka

Svazek Automatická madona se pokouší nabídnout reprezentativní výběr lite‑rární tvorby členů Skupiny Ra. Tvorbu výtvarnou samozřejmě nebylo možné pominout, neboť oba způsoby uměleckého vyjádření byly ve skupině propo‑jené, avšak zastoupena je v podobě značně omezené – pro vytvoření předsta‑vy o jejích projevech. Někteří z výtvarníků sami psali i literární texty (Václav Zykmund nebo Vilém Reichmann), naopak slovesní tvůrci se pokoušeli o gra‑fiky, kresby, koláže či dekalky (Ludvík Kundera či Zdeněk Lorenc), Otta Mi‑zera obě tvůrčí činnosti taktéž propojoval. Výtvarníci tvořili ilustrace, fronti‑spisy, obálky či grafické úpravy knih a dalších tisků literátů ze Skupiny Ra.

Svazek – pojmenovaný podle Mizerovy básně ze sborníku Roztrhané panenky – se časově soustředí na čtyřicátá léta 20. století, nabízí však také ukázky tvorby z doby před existencí Skupiny Ra. Naopak je omezen horní časovou hranicí, a to rokem 1948, který nevnímáme jako periodizační mez‑ník z hlediska společensko ‑politických událostí, nýbrž vzhledem k proměně poetiky některých umělců skupiny a také proto, že Skupina Ra přestala „ofi‑ciálně“ existovat.

Publikace Automatická madona byla od začátku zamýšlena jako lite‑rární antologie, proto je kladen důraz právě na původní i překladovou lite‑rární tvorbu „raistů“. Úvodní studie shrnuje jen základní fakta a připomíná


718

ústřední rysy zejména literární tvorby autorů skupiny; nečiní si nárok na úpl‑nost a detailnost. Primárním záměrem antologie bylo představit především všechny svazky edice Ra, jichž v průběhu let 1937–1947 vyšlo sedm. Tyto texty tvoří první oddíl přítomné publikace.

Druhý oddíl nabízí výběr z předraistického období, zejména tvorbu Zykmundovu, ineditní sborník Roztrhané panenky, dále juvenilní práce Lorencovy a Kunderovy. Ty jsou zastoupeny v největší míře, neboť oba autoři tvoří literární jádro Skupiny Ra; jejich texty, soustředěné v této druhé části antologie, překlenutí tvorbu předraistického období a období existence Skupiny Ra. Jedná se v obou případech o básně a prózy edito‑vané z rukopisů, strojopisů, periodik, knižních vydání i ineditních (tzv. čer‑ných) tisků. Následující Mizerův deník představuje reprezentativní ukázku slovesné tvorby tohoto umělce, obsahuje deníkové zápisky i básně. Oddíl uzavírají ukázky veršů Viléma Reichmanna, jehož literární tvorba vzni‑kala na okraj jeho činnosti výtvarné (zejména fotografické), a dvou bás‑níků, kteří nebyli členy Skupiny Ra: Josefa Schnabela a Oldřicha Wenzla. Zařazujeme po jedné básni od každého z nich, obě byly publikovány v pro‑gramu k večeru Skupiny Ra v listopadu 1947 v rámci cyklu Mladá lite‑ratura (Wenzlova sbírka Yehudi Menuhin byla také v programovém letáku ohlášena jako jeden ze zamýšlených svazků edice Ra). Texty v tomto oddílu jsou řazeny podle jména autorů, v rámci autorských bloků pak chronologicky.

Třetí část nabízí ukázky z překladatelské činnosti členů skupiny; i tento oddíl musel být nutně selektivní, má seznámit s hlavními autory z cizích lite‑ratur, jejichž tvorbě se členové skupiny věnovali jako překladatelé do češtiny. Ukázky jsou řazeny podle jmen zahraničních autorů.

Ve čtvrtém oddílu uvádíme ukázky z uměnovědné kritické činnosti členů Skupiny Ra. Texty jsou voleny tak, aby zachycovaly reflexe uvnitř skupiny; záměrně zůstaly stranou recenze sbírek básní či prozaických knih „raistů“, stejně tak recenzní či literárněhistorická činnost Ludvíka Kundery a Zdeňka Lorence a jejich texty uměleckohistoricky zaměřené, pokud se v nich věno‑vali umělecké činnosti nečlenů Skupiny Ra. Oddíl je záměrně uveden „pro‑gramovou“ statí Zdeňka Lorence a Ludvíka Kundery Mladší surrealisté, další

719

texty členů Skupiny Ra jsou řazeny podle jmen výtvarníků, jimž jsou věno‑vány. Texty Karla Teiga a Františka Halase byly součástí katalogů k výstavám Josefa Istlera a Bohdana Laciny.

Poslední oddíl tvoří barevná obrazová příloha, jež má jednak korespondovat s částí předposlední, jednak předložit příklady propojení výtvarné a literární činnosti „raistů“ a nabídnout ukázky z výtvarné tvorby skupiny. Tato závě‑rečná část je záměrně nejvíce výběrová, poněvadž antologie se – jak již bylo uvedeno – soustředí na literární produkci skupiny.

Východiskem publikovaných textů se stala jejich první vydání (pochopitel‑ně kromě textů nepublikovaných, zachovaných pouze v rukopise). Vždy jsme přihlíželi i k případným dalším vydáním, avšak respekt k dobovému horizon‑tu – z hlediska vzniku a prvního otištění textů – je pro naši edici primární. Případné textové změny – k nimž docházelo již ve zcela odlišné situaci a v ji‑ném kontextu (názorným příkladem mohou být Kunderovy spisy či publiko‑vání básní v rámci některých jeho výborů, například Tolik cejchů, eventuálně Fragment) – jsou zaznamenány vždy za bibliografickými údaji vztahujícími se k jednotlivým textům.

Z hlediska grafického texty upravujeme běžným způsobem. Zatahujeme ver‑šové přesahy vzniklé v důsledku grafické úpravy jednotlivých vydání. Různé typy zdůraznění (kurziva, prostrkovaný text a podtržené pasáže) sjednocujeme na kurzivu; ponecháváme ovšem verzálky uvnitř textu (nikoli v názvech básní) i na začátcích veršů (např. v Zykmundově a Mizerově poezii či v Bretonově Vzdu-chu vody); považujeme je za zvláštní typ zvýraznění. Maximálně však grafickou podobu textů respektujeme tam, kde ji lze považovat za záměrnou a kde před‑stavuje specifikum autorské poetiky – jedná se zejména o „kaskádové“ řešení verše například v textech Kunderových (Je osm hodin holubi lítají do huby) nebo Lorencových (Romantismus XX. století či Posvátná legenda). Zachováváme autor‑ský způsob psaní arabských a římských číslic (týká se to především Lorencova Romantismu XX. století), normalizujeme však psaní kalendářních dat.

U názvů knih či sborníků, almanachů a periodik vypouštíme uvozovky (četl jsem právě v „l ’Humanité“ > četl jsem právě v l ’Humanité). Opravujeme také


720

chybně umístěné uvozovky, doplňujeme je zvláště v případech, kde chybí pro označení konce citátu či narážky (líbezná fašírka „nadosobního obsahu, vtěle-ného do osobitých forem > líbezná fašírka „nadosobního obsahu“, vtěleného do oso-bitých forem).

Pravopis byl upraven podle současné pravopisné normy, zároveň jsme dbali na specifičnost jednotlivých autorských poetik a snažili se je respektovat.

Ke změnám jsme sáhli v případě předložek s (se), z (ze) pojících se s 2. pádem, které ve vazbě označují východisko pohybu či směr z povrchu dolů, eventuálně pryč nebo ven; zde využíváme skutečnosti, že se 2. pádem je možné užít vždy předložku z (opravujeme tak loupe s mého těla > loupe z mého těla, se skalní římsy > ze skalní římsy). Psaní předpon s - (se -), z - (ze -) upravu‑jeme podle současných Pravidel (co mne zužovalo obavami > sužovalo, neztrá-vená > nestrávená, sezelenal > zezelenal).

Normalizujeme zdvojené souhlásky (ssedlinu > sedlinu, vyssávajíc > vysáva-jíc), psaní i–y (cymbál > cimbál, osykách > osikách, syrup > sirup). V duchu sou‑časné normy píšeme podle Pravidel i velká písmena (velikonoce > Velikonoce). Opravujeme nesprávně psaný genitiv a akuzativ mně > mě (se mně dotkla > mě; Nic mně ještě tak nepopudilo > mě).

S výjimkou názvu sborníku A zatím co válka, u něhož respektujeme v sou‑ladu s dnešním převažujícím územ dobové psaní zvlášť, se kloníme k sou‑časnému způsobu psaní spřežek, píšeme tedy dohromady: ještěže, koneckonců, kvůli, nahony, naplno, například, ostošest, poprvé (ale po tisící), sebepřesněji, tak-zvanými, vtom, zpočátku. V případě spojovacího výrazu jakoby > jako by uplat‑ňujeme rozdělený způsob psaní tam, kde by tvoří součást kondicionálu. Dvojí způsob psaní výrazu literárně kritický a literárně -kritický upravujeme a sjedno‑cujeme na tvar literárněkritický.

Cizí a přejatá slova přizpůsobujeme českému pravopisu, změny se týkají následujících jevů: s > z (bisony > bizony, metafysická > metafyzická apod.), při‑čemž ponecháváme a píšeme filosof, filosofie, neboť ctíme humanistickou tra‑dici; th > h (hypothesu > hypotézu, orthodoxního > ortodoxního); zdvojení sou‑hlásek (fossilní > fosilní, illegálně > ilegálně) či kvantita (krinolina > krinolína, sery > séry /od sérum/); ojedinělé psaní surréalismus nahrazujeme uzuálním

721

a i v rámci Skupiny Ra preferovaným surrealismus. Také další zastaralé způ‑soby psaní cizích slov přizpůsobujeme výslovnosti (clown > klaun, croupie-rův > krupiérův, essay > esej, fleuretová > fleretová, koktaily > koktejly, krokodili > krokodýli, manager > manažer, rouge > růž, silhouety > siluety, Thermos -láhev > termoláhev, tramwaye > tramvaje, vignetována > vinětována, voltigeování > voltižování). Ponecháváme však z dnešního hlediska archaické psaní, pří‑padně hovorové tvary přejatých slov (orkestriony, regma, reumatická), stejně tak i tvary sexuelní, specielní, tradicionelní, oficielní ponecháváme vedle slov s příponou -ální. Ctíme také zvláštnosti typu pijáno, kterou považujeme za úmyslný autorův tvar.

Opravujeme ojedinělé chyby v pravopisu vlastních jmen (Budha > Buddha, Dali > Dalí, Frederico Garcia Lorca > Federico García Lorca, Povážan > Pova-žan) či jejich počešťování (Zikmund Freud > Sigmund Freud), v případě pří‑jmení francouzského básníka Eluarda volíme variantu éluard. Respektujeme ovšem některé pravopisné zvláštnosti, které pokládáme za autorský záměr (např. psaní Kordiliery místo správného Kordillery)

U kvantity domácích slov, záležitosti velmi citlivé, ponecháváme odchylky od dnešního úzu (jeřábiny, komihající se, vyprázdňují ad.), včetně kolísání (dešť/déšť, lampař/lampář, potapěčskými/potápěčskými); opravujeme však zjevné omyly v psaní kvantity (na naších tvářích > na našich tvářích, vyjímečná > výjimečná).

Ponechány zůstaly některé z dnešního hlediska archaické prostředky, zvláště infinitiv končící na -ti a sloveso jest (namísto je), které zachováváme zejména z důvodů rytmických. Upouštíme též od archaického psaní domácích slov (cnosti > ctnosti, napiaté > napjaté, zářiové > zářijové, pout > pouť).

Opravujeme zjevné překlepy, přepisy a tiskové chyby: bobóny > bonbony, byciklu > bicyklu, cíly > cíli, hektakomby > hekatomby, hladají > hledají, chamic-kými > chemickými, interwiew > interview, karblovaných > karbovaných, made-linky > mandelinky, nemohi > nemohu, nenní > není, povslal > poslal, prespektivy > perspektivy, rozplyzlé > rozplizlé, samun > samum, špelje > špejle, tuškové kresby > tušové kresby, vyleštěními nehty > vyleštěnými nehty, zvětšelé > zvetšelé; kolikrát zahálí se srdce v úzkostlivý vzdech na bráně holírny > zahalí se; na rozkymáceným bójích > rozkymácených; přeskakuje y rýhy na rýhu > z rýhy; svobodní lidé, kteří


722

nejsou, dle svého úsudku, spoutání nemocnými představami > spoutáni; Tot se opět pohybují kry proti lebeční kosti > To; zvuk okovaných botů > zvuk okovaných bot.

Citlivě bylo třeba postupovat také u interpunkce. Dbali jsme na specifičnost autorských poetik, některé sporné, nejasné či mezní případy především pří‑vlastku těsného a volného jsme ponechávali dle autorského záměru. Zasáhli jsme tam, kde se jednalo o evidentní chyby, především v případě oslovení (Směj se Budho, smějte se krabové > Směj se, Buddho, smějte se, krabové), vedlejších vlo‑žených vět (vlci, kteří jakoby cítili příliš jasnou myšlenku pádí > vlci, kteří jako by cítili příliš jasnou myšlenku, pádí), respektive u všech případů vedlejších vět, které nebyly odděleny interpunkčním znaménkem, někdy ani v případě kniž‑ních otisků pozdějších – nejvíce je to patrné u nedbalého vydání Zykmundova Pastýřského orloje z roku 1999 (kdo z vás již pocítil, čím budoucí tisíciletí na nás působí, a o čem nás zpravuje > kdo z vás již pocítil, čím budoucí tisíciletí na nás působí a o čem nás zpravuje; zmírají tak rychle jak rostou > zmírají tak rychle, jak rostou), opravili jsme často se objevující chyby v psaní čárek před spojkou než (je mi odpornější, než Romeo > je mi odpornější než Romeo; je příliš zřetelný než abych jej neviděl > je příliš zřetelný, než abych jej neviděl).

U zdvojeného spojovacího výrazu ani – ani, buď – nebo interpunkci dopl‑ňujeme (buď před válkou nebo za války > buď před válkou, nebo za války), čárku před spojkou a doplňujeme také v případě vazeb, které vyjadřují jiný než slu‑čovací poměr (abych jej mohla předstihnout a tak nevědomky přerušit > abych jej mohla předstihnout, a tak nevědomky přerušit; Olga to ví a proto se netrápí > Olga to ví, a proto se netrápí; velmi nakažlivou a přece jen snadno vyléčitelnou > velmi nakažlivou, a přece jen snadno vyléčitelnou).

Edice Ra

André Breton: Vzduch vody1. svazek edice Ra, vydaný v roce 1937 v počtu 400 číslovaných výtisků, z nichž prvních 50 bylo vytištěno na ručním papíře, s ilustracemi Václava Zykmun‑da. Básně přeložili Dušan Šubert a Václav Zykmund, obálku a typografickou úpravu navrhl Bohdan Lacina.

723

Zdeněk Šel: Kámen2. svazek edice Ra, s ilustracemi Václava Zykmunda a s obálkou a v typo‑grafické úpravě Josefa Podrabského vytiskl R. Vichnar v Moravské Ostravě v únoru 1939 v nákladu 50 číslovaných výtisků podepsaných autorem. Vy‑cházeli jsme z výtisku číslo 28.

A zatím co válkaSborník je 3. svazkem edice Ra, vyšel v roce 1946 „v generálním zastou‑pení nakladatelství Rovnost v Brně“, jak stojí v tiráži. Redigoval jej Václav Zykmund, který je rovněž autorem obálky a grafické úpravy. Sborník, jehož přispěvateli byli – na obálce a titulní stránce abecedně uvedení – Josef Istler, Miloš Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan Lacina, Zdeněk Lorenc, Otta Mi‑zera, Jaroslav Puchmertl, Vilém Reichmann, Václav Tikal a Václav Zykmund, vytiskly Tiskové podniky Rovnost v Brně. Náklad neuveden.

Václav Zykmund: Věčné pohybyCyklus 20 leptů a rytin Václava Zykmunda – s autorovým úvodním krát‑kým textem „vyšel jako soukromý tisk edice Ra v listopadu 1945 ve dvace‑ti číslovaných a autorem podepsaných výtiscích“. Tisk není označen číslem v rámci edice Ra; jako svazek číslo 4 je označen až na zadní straně obálky sborníku Skupina Ra (zde je uvedeno, že se jedná o cyklus grafických listů). Grafické listy vytiskl František Henych. K dispozici jsme měli svazek čís‑lo 2, který Zykmund věnoval svému příteli Miloši Korečkovi, což dokládá dedikace: „Milému příteli M. Korečkovi co nejsrdečněji k Vánocům 1945 jeho V. Zykmund.“ Dalším vlastníkem tohoto exempláře se pak stal Lud‑vík Kundera.

p. f. 1947Dle tiráže jako „soukromý a neprodejný tisk edice Ra“ (až v dalším čísle – sborníku Skupina Ra – označený jako 5. svazek edice Ra) v nákladu 100 vý‑tisků vytiskla tiskárna Zář v Brně v roce 1946. Na obálce je použita fotogra‑fie Miloše Korečka, typografickou úpravu provedl Vilém Reichmann. Jako


724

autoři jsou uvedeni Josef Istler, Miloš Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan La‑cina, Zdeněk Lorenc, Vilém Reichmann, Václav Tikal a Václav Zykmund.

Skupina RaTisk, označený v tiráži jako „sborník Skupiny Ra“, je 6. svazkem edice Ra. Vy‑tištěn byl v lednu 1947 tiskárnou Zář v Brně, vyšel s obálkou Viléma Reich‑manna a v úpravě Václava Zykmunda při příležitosti první výstavy Skupiny Ra v Brně, Praze, Bratislavě a Hradci Králové. Autoři jsou opět vyjmenová‑ni v abecedním pořadí: Josef Istler, Miloš Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan Lacina, Zdeněk Lorenc, Vilém Reichmann, Václav Tikal a Václav Zykmund. Výše nákladu není uvedena.

Ludvík Kundera: Le sillon de la mortS označením „Editions Ra, vol. 7“ a podtitulem „poème 1944“ vyšel tento sva‑zek v prosinci 1947 v Brně. Jedná se o francouzský překlad Kunderovy sbír‑ky Rýha smrti; báseň z češtiny převedl Pierre Fabricius. Knížečka vyšla v ná‑kladu 300 výtisků, s dřevorytem Bohdana Laciny.

„Pra ‑Ra“, Roztrhané panenky, výběr z původních literárních textů členů Skupiny Ra

Václav Zykmund: ProměnyÚvodní báseň ze stejnojmenného tisku, který obsahuje cyklus osmi suchých jehel Václava Zykmunda. Bibliofilii typograficky upravil, vydal a na ručním lisu vytiskl F. J. Müller, nakladatelství a galerie Živého umění v Praze, v roce 1936. Suché jehly vytiskl K. Somer; náklad činil 50 číslovaných a podepsa‑ných výtisků. K dispozici jsme měli výtisky číslo 12 a 46.

Václav Zykmund: Pastýřský orloj aneb Dvanáct slovanských tancůVybrané části pocházejí ze souboru Zykmundových textů nazvaných Pastýř-ský orloj aneb Dvanáct slovanských tanců, s datací 1938. Strojopis, o rozsahu

725

52 stran, který jsme měli k dispozici, se nalézá v pozůstalosti Zdeňka Lo‑rence. Je opatřen poznámkou: „(Původní rukopis byl opsán v květnu 1974 a částečně opraven)“. Text byl – se stejnou poznámkou a s dedikací „Dvanác‑ti přátelům / Dvanácti živým hodinám dne / Dvanácti jarním měsícům“ – vydán za redakce Jiřího Valocha Domem umění města Brna ve spolupráci se Spolkem přátel Domu umění města Brna a za pomoci Zdeňka Čecháč‑ka v roce 1999 (datum však není v tisku uvedeno). V našem otisku vychá‑zíme ze strojopisu, knižní vydání pouze bereme na vědomí, neboť se v něm vyskytují omyly, proto ponecháváme spojení pojat za manžela místo v knize opraveného pojmout, stejně tak zachováváme všechny majuskule na začátku veršů části Dvě karyatidy Pastýřského orloje (zatímco ve vydání z roku 1999 je v jednom případě, v 5. verši, minuskule – z nichž…). Ponecháváme rovněž autorovo členění veršů v úvodní části Krajina, v níž žije Pastýřský orloj, kte‑ré v knižním vydání z roku 1999 nebylo dodrženo (jak se zakusuje […] neú-prosné boje). Naopak opravujeme evidentní překlep třelky na střelky, poraněné motýle na motýly a kvantitu (metamorfoza > metamorfóza, šije > šíje, okarina > okarína). Adjektivum řazavými (ze strojopisu) / řařavými (z knižního vydá‑ní) nahrazujeme slovem řežavými (ve větě abych po něm házel řežavými uhlí-ky). Emendaci provádíme ve větě Vždy jsem bál takové podívané > Vždy jsem se bál takové podívané.

Roztrhané panenkyIlegální tisk – s podtitulem Texty a grafiky – z roku 1942, antedatovaný k roku 1937. Přispěli do něho Josef Istler, Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Otta Mizera a Mirka Miškovská. Údaje v tiráži sdělují, že sborník vyšel jako sou‑kromý výtisk o 45 exemplářích. K dispozici jsme měli xerokopii výtisku čís‑lo 2 a dva originály – výtisk číslo 29 a 45. S eliminováním dvou výtvarných reprodukcí a redakčním přemístěním pořadí několika básní byl text přetiš‑těn v periodiku Aluze (5, 2001, č. 1, s. 171–195; s úvodem editora textu Mi‑chala Bauera na s. 169–170), nově znovu v bibliofilii vydané k 90. narozeni‑nám Ludvíka Kundery (Antonínem Krejčířem ve Velkých Opatovicích) v roce 2010 s označením Ludvík K., respektive Ludvík K. 22. 3. 1920.


726

Zdeněk Lorenc: Až budou naše prsa jako zemTištěno ze strojopisu datovaného 9.–20. září 1942. Jedná se o první úplné vydání tohoto textu; fragment byl publikován ve sborníku A zatím co válka v roce 1946 (s. 32 a 34), další, rozsáhlejší část pak nejprve v periodiku Tvar (12, 2001, č. 17, s. 12–13; s úvodní poznámkou Michala Bauera), poté v pu‑blikaci vybraných textů Zdeňka Lorence ze třicátých a čtyřicátých let Kon-tinent nikoho (ed. Michal Bauer, Praha: Concordia 2008, s. 45–56; v knize byly použity grafiky Josefa Istlera, překlady francouzských částí na s. 124 jsou od Jarmily Lorencové). Dva posledně jmenované přetisky vycháze‑jí z Lorencovy ineditní publikace nadepsané „Úryvky ze tří próz ZDEŇ‑KA LORENCE“. Kromě úvodního textu Až budou naše prsa jako zem ob‑sahuje strojopisný svazeček i části Fleretová žena a Kontinent nikoho. Podle torz Lorencových deníkových zápisů byl rukopis těchto tří textů zničen při bombardování Prahy, podobně jako značná část Istlerových výtvarných děl. Zachoval se opis, který pořídil Ludvík Kundera; Lorenc měl naopak za‑chránit Kunderovy zápisky Stále se vracející. V textu v jednom případě emen‑dujeme a doplňujeme reflexivum si (ve větě Lehce pohráváme se slovy > Leh-ce si pohráváme se slovy).

Zdeněk Lorenc: Smát seBáseň, datovaná 1. října 1942, pochází z osobního fondu Zdeňka Lorence, který se nachází v soukromých rukou. Jedná se o autorský strojopis ulože‑ný spolu s několika dalšími básněmi napsanými v době druhé světové války.

Zdeněk Lorenc: Milenky smutných malířůBáseň, věnovaná autorovu příteli Josefu Istlerovi, pochází z Lorencovy sbírky Vodnář v blížencích (někdy se uvádí i v podobě Vodnář v Blížencích, sám Lo‑renc užíval obě verze, jak je patrno z jeho zápisků a nedokončených memoá‑rů), jež vyšla v redakci Františka Červinky, s obálkou a frontispisem J. Istlera v Nakladatelství mladých v Kladně roku 1946. Kniha je věnována autorově manželce Olivě. Na záložce obálky je publikován Červinkův text: „Za jedi‑ným slovem stojí obraz, jehož rozmanitost, smysl a někdy poutavá pitoresknost

727

volného štětce není vyvolávána soustředěnou vůlí nebo násilím, nýbrž přichá‑zí tak lehce a samozřejmě, že u těžkého vnitřního motivu Vodnáře v blížencích je to obdivuhodné. Zatímco jedni básníci, pod vlivem hrůzných zážitků mi‑nulých šesti let, vyústili svou tvorbou v přímočarý manifestační projev niko‑li svého pravého uměleckého kréda, ale čisté myšlenky lidské, národní a po‑litické, řešili druzí poměr své tvorby k době, nejvnitřnější výhni, rozpoutané senzitivním zážitkem samotné poezie všeho viděného i cítěného. Mezi ty pa‑tří Zdeněk Lorenc. Zdá se nám, že subjektivismus této poezie ztrácí svou vý‑hradní příslušnost k autorovu palčivému zážitku tvůrčímu a stává se zrcadlem také našich nedávných zážitků, obsažených ve chvíli, kdy jsme měli sílu za‑chycovati za očními víčky obrazy, jichž význam musily dohmatávati tep srd‑ce a zahryznutí do sebe samého.“ Milenky smutných rytířů jsou první z básní, které vznikly na základě inspirace Istlerovým dílem i jeho osobností; další tři (Lunty, Istlerovi a Hledět) jsou – dle chronologie – publikovány v přítomném svazku dále. Ve sborníku Skupina Ra, 6. svazku edice Ra z roku 1947, se na‑chází Lorencova báseň Vzkazy k přítomné hodině s pasáží rovněž věnovanou Istlerovi („Dlužný úpis se nenaplňuje […]“).

Zdeněk Lorenc: Romantismus XX. stoletíPrvní známý ineditní tisk Zdeňka Lorence doprovázený ilustracemi Jose‑fa Istlera; jedná se o počátek spolupráce obou umělců. Na titulním listě jsou oba uvedeni jako autoři, v tiráži stojí: „ZDENĚK LORENC ROMANTIS‑MUS XX. STOLETÍ / KRESBY JOSEF ISTLER“. Svazek byl vydán v ná‑kladu 30 číslovaných a podepsaných výtisků; pro naši edici jsme měli k dispo‑zici výtisk číslo 2. Publikace nebyla datována, v našem exempláři je vepsána Istlerova dedikace s datací: „Mému nejlepšímu příteli Zdeňkovi věnuji tyto kresby / Istler / 19. II. 43“. V jiné grafické úpravě a s pozdějšími autorovými zásahy byl tento svazek otištěn, společně s dalšími texty – včetně ostatních Romantismů (Prolegomena k Romantismu XX. století, Zavazadlo s posledním romantismem XX. století anebo konec a Romantismus XX. století aneb Márinka od panchartů) – v Lorencově souboru Nocležna pro romantismy (eds. Miloslav Kopecký, Jarmila Lorencová, Praha: Anthropos 2000, s. 63–81).


728

Zdeněk Lorenc: Posvátná legendaS podtitulem Iracionální pokus o vytvoření nového mýtu a ručně psanou dedi‑kací a datací: „Václavu Tikalovi, který mne nazval svým přítelem. Zdeněk L. 11. I. 43“; do bloku se spirálkou přepsal a do lichoběžníku seřízl autor. Lo‑renc později tento „tisk“ označil „‚bibliotisk‘ o jednom exempláři“. Báseň byla otištěna v nestránkovaném katalogu k Tikalově výstavě v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (uskutečnila se od července do září 1992; odtud pochází i Lorencova autointerpretace) i v katalogu Václav Tikal 1906–1965, který vyšel k výstavě realizované spoluprací sedmi galerií v roce 1993 (vyda‑la Státní galerie výtvarného umění v Chebu ve stejném roce, s. 48–50). Další vydání Posvátné legendy se uskutečnilo v roce 2008 v již připomenutém sou‑boru Kontinent nikoho (s. 91–94).

Zdeněk Lorenc: Bez názvuBáseň pochází ze složky, v níž jsou obsaženy 3 strojopisné Lorencovy básně z konce války a jež se nachází ve zmíněném autorově osobním fondu. Název byl dopsán autorovou rukou, patrně později.

Zdeněk Lorenc: Velká cestaRozsáhlá báseň je v přítomném svazku tištěna ze strojopisného originálu, a to poprvé v úplnosti, tedy všech jejích devatenáct částí. Originál je opatřen ruko pisnou dedikací autora „Ludvíkovi Zdeněk“ a datací 2. prosince 1944; v jiném, neúplném strojopisném přepisu je autorovou rukou dopsáno datum 30. listopadu 1944. Úryvek s označením „fragment“ – části X až XIV – se na‑chází ve sborníku A zatím co válka (na s. 40, 42, 44, 46, 48, 50, 52 a 54), stejná část je přetištěna ve svazku Kontinent nikoho (s. 100–106). Další fragment – jedná se o část označenou I, s počátečními verši „Konečně / když loudající se stromy si dostřádaly do své nahoty“ – byl publikován v měsíčníku Doba (1, 1945–1947, č. 3–4, s. 83). Rozdíly se objevují v části X při publikování ve sborníku A zatím co válka na těchto místech: ve strojopisu: zjitřená údolí / velké písně zčernalých slov – ve sborníku: zjitřená údolí // velké písně zčerna-lých slov; ve strojopisu: srdce se svírá v pohyb a nabízí pohyb // a cesta se točí jako

729

zářezy v dlaních a nekonečno slov – ve sborníku: srdce se svírá v pohyb a nabízí pohyb / a cesta se točí jako zářezy v dlaních a nekonečno slov; ve strojopisu: čas od času čekání jitření – ve sborníku: čas od času konání jitření.

Zdeněk Lorenc: TrojstěžníkBáseň byla poprvé vydána s frontispisem Josefa Istlera (z roku 1944) jako sou‑kromý tisk v počtu 100 číslovaných výtisků (prvních 15 z nich na ručním pa‑píře) na konci války; vazba je spirálková. Výtisk číslo 16, který jsme měli k dis‑pozici, obsahuje v tiráži Istlerův podpis, dataci 4. 4. 1945 a lokalizaci Praha (vše je psáno zeleným inkoustem). Text byl poté publikován (2. otisk) v Lo‑rencově sbírce Plavba, jako její třetí část (dalšími oddíly jsou Via facti, Lampy v rukou a titulní Plavba). Sbírku s podtitulem Verše z let 1944–1945 s Istlero‑vou obálkou vydala v roce 1947 jako 4. svazek edice Pochod severočeská od‑bočka Umělecké besedy v Mladé Boleslavi (řídil ji Ludvík Kundera s redakč‑ním kruhem). Báseň se zde nachází na stranách 36–47, datována je měsícem lednem 1945; přičemž v 1., ineditním vydání toto časové určení schází. Zno‑vu pak byla báseň vydána bibliofilsky Václavem Převrátilem (3. otisk), který je také autorem frontispisového grafického listu, bez jakýchkoli edičních údajů. V našem svazku vycházíme z 1. otisku z roku 1945, registrujeme autorovy zá‑sahy do textu, které realizoval při knižním vydání sbírky Plavba. Zde eviduje‑me změny – v 1. otisku: česaly stopy / nepřejícné člověku v davu lidí – v Plavbě: nepřejícné člověku v davu lidí / česaly stopy; v 1. otisku: blyštěla – v Plavbě: blyšti-la; ztmavěná – ve 3. otisku: ztmavělá; v 1. otisku: až je to týž až je to stálý / stej-ná a týž a stálý den – ve 3. otisku: až je to týž a stálý den; 3. otisk: na konci 3. čás‑ti vynechána poslední mezera mezi verši; propust prudce hvízdla – ve 3. otisku: hvízdala; na konci 5. části ve 3. otisku: zrušeny poslední dvě mezery mezi verši; 1. otištění: hvězdy se nezdály a lidé se nezdáli – v Plavbě: hvězdy se nezdály / světy se nezdály a lidé se nezdáli; na konci 6. části ve 3. otisku: zrušena mezera mezi ver‑ši; 1. otisk: a byla to bašta // nejspíše sám // s paklíčem – v Plavbě: a byla to bašta // s paklíčem – ve 3. otisku: navíc zrušeny poslední dvě mezery mezi verši; v 8. čás‑ti ve 3. otisku: scházejí verše není to křik / rance se kroutí do malé bezbolestnosti; konec 9. části: poslední čtyři mezery mezi verši scházejí v Plavbě i ve 3. otisku.


730

Zdeněk Lorenc: LuntyBáseň je publikována v souboru deseti grafických listů Josefa Istlera z let 1943–1945, které s názvem Pavučiny vydalo v prosinci 1945 v Praze naklada‑telství B. Stýblo. Tisk vznikl jako 1. svazek výtvarné edice uvedené nakladatel‑ské firmy, kterou řídil Vít Obrtel, nákladem 100 číslovaných a podepsaných exemplářů, z nichž výtisky s čísly 1–10 vyšly na kartonu s titulním mono‑typem; na obálce je reprodukována Istlerova litografie. K dispozici jsme měli výtisk číslo 7, který je signován a věnován „Zd. Lorencovi přátelsky Istler“, s datací 20. 12. 1945. Lorencova báseň byla přetištěna ve svazku Lorencových textů ze třicátých a čtyřicátých let Kontinent nikoho (s. 97–98).

Zdeněk Lorenc: IstleroviBáseň otištěná v katalogu k souborné výstavě Josefa Istlera (Praha: Topičův salon 1946, nestránkováno [s. 3]; výstava se uskutečnila v prosinci 1946). Ka‑talog obsahuje kromě Lorencovy básně krátký úryvek z předmluvy katalogu souborné výstavy v Brně 3. 4. 1946 od Ludvíka Kundery, Teigův text, který je v úplnosti otištěn ve čtvrté části přítomného svazku, báseň Ludvíka Kun‑dery Josef Istler maluje, již zde také publikujeme, informace o Istlerovi a sou‑pis obrazů, kreseb, monotypů a grafiky s poznámkou: „Řada nejlepších prací padla za oběť náletu na Prahu v únoru 1945.“

Zdeněk Lorenc: HledětBáseň otevírající katalog výstavy Josefa Istlera v brněnské Mansardě, Cihlář‑ská 19 (Brno: Mansarda 1946, nestránkováno [s. 3]; výstava se konala ve dnech 3.–22. dubna 1946). Katalog obsahuje dále Kunderův text Obrazy Josefa Istlera, který publikujeme ve čtvrté části našeho svazku, reprodukci Istlerova oleje Postava z roku 1944, seznam obrazů a kreseb, jedné plastiky a biograficko ‑bibliografické údaje o výtvarníkovi.

Zdeněk Lorenc – Josef Istler: Krajiny ve tvářiTisk, který obsahuje Lorencovy texty a Istlerovy grafiky, vyšel ve dvou verzích: barevné (s linorytem na obálce a třemi lepty uvnitř) v počtu deseti výtisků

731

a černobílé (se čtyřmi linoryty) bez informace o výši nákladu, místě a době vydání. V barevné verzi je uvedeno, že vyšla „pro Františka Halase 3. X. 1946“.

Zdeněk Lorenc: Fantazie na Kašpara NociVerše jsou otištěny v katalogu k Zykmundově výstavě ilustrací knihy Aloysia Bertranda Kašpar Noci, která se uskutečnila v prosinci 1947 v budově SVU Mánes. Katalog obsahuje – kromě údajů o složení výboru SVU Mánes – tři Zykmundovy kresby: Serenáda (z cyklu Stará Paříž), Lov (1412) (z cyklu Leto pisy), Vodní víla (z cyklu Noc a její kouzla), dále Lorencovu báseň (s. 12), text Anny Veselé K ilustracím Kašpara Noci (s. 13–15) a seznam 78 vystave‑ných kreseb (s. 16–19).

Zdeněk Lorenc: Heslo, Dokud, Nebáseň na SSBásně byly publikovány v periodiku Mladé archy 3, 1946–1947, č. 2, s. 81–82, 82 a 83–84.

Zdeněk Lorenc: Gott mit uns!Báseň byla otištěna v časopise Blok 1, 1946–1947, č. 2–3, s. 100.

Zdeněk Lorenc: Kůzle se smějeProstřední, nejkratší próza ze souboru tří textů Kardinálská vesnice, který vy‑šel s podtitulem Tři prózy v nakladatelství Josef Lukasík, Ostrava – Praha, v roce 1947. Kniha byla vydána jako 5. svazek edice Próza za redakce Arnoš‑ta Vaněčka, s obálkou a frontispisem Václava Tikala v brožovaném i vázaném provedení, v nákladu 3300 výtisků. Na přední záložce přebalu stojí: „Zdeněk Lorenc po svých dvou básnických sbírkách Trojstěžník a Vodnář v blížen-cích, v nichž se hlásí k surrealistické revoluci, a po překladech výboru z bás‑ní F. G. Lorcy vydává tento triptych próz Kardinálská vesnice, Kůzle se směje a Měnivé farnosti, jejichž společným znakem je bohatství básnických obrazů vyjádřených přesným a jemným výběrem slova, i při značné rozdílnosti forem. Od automatického zápisu iracionálního a intuitivního živlu se liší ústřední próza Kardinálská vesnice jednotou zákonité psychologické konstrukce a má


732

introspektivně zaměřený děj, jehož dramatičnost vrcholí v jediné větě. Bás‑ník rozžehl nad svými příběhy blesk své metafory, vytvořil zajímavou kuli‑su pražského předměstí a proti ní postavil lahodný a střídmý obraz krajiny kolem Kardinálské vesnice, takže se zdá, jako by tato povídka byla malována jen perlovou šedí a fialovou barvou. Mimoto má svou napínavost a proniknu‑tí k utajenému dění lidského nitra. Julie z této povídky je absolutní ženskou bytostí, jež nesnáší přetvářku a nelže své city ani myšlenky. / Autor mocí své‑ho vidění proměňuje skutečnost ve fantastičnost a naopak a dospívá k jed‑notné vyšší realitě. Dialekticky vyjadřují Lorencovy prózy stav nynější revo‑luce, provizorium doby, v níž vznikly, a jsou proto i sociální aktualitou.“ Na zadní straně přebalu je fotografie autora a dále je zde uvedeno: „Zdeněk Lo‑renc, příslušník nejmladší generace básnické, je původem z Prahy. Narodil se 12. února 1919. Studoval na filosofické fakultě. Literárně začal tvořit v letech okupace. Za spolupráce malíře J. Istlera vydal ‚načerno‘ prózu Romantismus XX. století (1943) a pak těsně před koncem války básně Trojstěžník. Po válce se věnuje činnosti novinářské a otiskuje své příspěvky v různých literárních časopisech. Jeho prvou básnickou sbírkou je kniha Vodnář v blížencích, kterou vydal na Kladně (1946). Zájezd do Paříže v roce 1938 ho intimně připoutal k francouzskému literárnímu dění a od té doby se jeho zájem upíná ke vše‑mu avantgardnímu literárnímu umění, zejména k poezii P. Éluarda, T. Tzary, L. Aragona, J. Cassoua. Východiskem je mu surrealismus. Významná je též jeho spolupráce na sborníku A zatím co válka… (1946).“

Zdeněk Lorenc: Velký MimPovídka z roku 1947 se nachází v osobním fondu Zdeňka Lorence; je součástí autorem připraveného souboru Fantastické podvody, s podtitulem Prózy. Tento svazek fantaskních a vědecko ‑fantastických textů obsahoval kromě úvodního Velkého Mima prózy Alkohol (publikováno v periodiku Plamen 5, 1963, č. 12, s. 46–60), Tlampač z Poďár, Stále nová minulost, První pokus, Lakýsek; jako strojopis o rozsahu 177 stran je uložen ve zmíněném fondu. Z nakladatelství Český spisovatel byl rukopis vrácen autorovi v dubnu 1993, další pokus o vy‑dání v nakladatelství Ivo Železný byl rovněž neúspěšný. Povídku Velký Mim

733

v roce 2003 jako soukromý tisk vydala Společnost přátel Zdeňka Lorence (S. P. Z. L.), pro paní Jarmilu Lorencovou přepsal a vysadil David Pohribný.

Zdeněk Lorenc: OhněBáseň byla otištěna v periodiku Kytice 3, 1948, č. 2, s. 83.

Zdeněk Lorenc: Jako vůněVerše byly publikovány v měsíčníku Kytice 3, 1948, č. 7, s. 296.

Ludvík Kundera: Stále se vracejícíÚryvek z rukopisného a strojopisného sešitu formátu A5, který tvoří množ‑ství volných listů, z nichž jen část je stránkována. Sešit s potiskem Soukromá obchodní škola Ing. S. Získala v Brně je původně nadepsán názvem předmě‑tu Česká korespondence, podepsán Marketa Kunderová a datován 1940. Tyto údaje jsou přeškrtány a rukou je na štítku sešitu napsáno – „román“, 1943, Stá-le se vracející. Na prvním listě uvnitř desek je uvedeno: „LUDVÍK KUNDE‑RA / STÁLE SE VRACEJÍCÍ / ,román‘.“ A dále je tužkou napsána, kromě podpisu a opětovného označení „román“, datace prosinec 1942 – září 1943 a lokalizace Brno – Berlín – Brno, na závěr pak rok 1943. Pro vydání počítal autor s obrazovými přílohami, které měla obstarat díla Istlerova, Hudečkova, Grossova, Tikalova a Kunderova kresba Algeciras. Z tohoto souboru byla do edice zařazena část nazvaná Údobí řetězů, která je jedinou strojopisnou pasá‑ží svazku Stále se vracející; jedná se celkem o 9 stránek strojopisu. Tužkou je škrtnuta závěrečná část věty (označuji ji kurzivou; podobně i v dalších přípa‑dech): „Vybírám z knihovny Bretonovy Spojité nádoby a Nezvalův Řetěz štěs‑tí, snad tam naleznu pomoc, snad je mně to blízké, také si stále říkám: Láska--Poezie, Láska -Poezie.“ Další rukou škrtnutá část je ve větě „Neboť při novém hledání míst z dopoledního čtení přicházím na další dvě místa, z nichž prvé má vztah k včerejší rozmluvě o našem pojetí lásky…“ Jedno slovo bylo přeškrt‑nuto ve větě „(Och, ta husácká líheň kleštěnců pokrytectví, putiček, tyranských rodičů ve jménu šetrnosti, povinné úcty a vděčnosti…)“. Podle bibliografic‑kých údajů ze sborníku vydaného k výstavě Skupiny Ra v roce 1988 bylo na


734

stroji rozmnoženo pět výtisků nazvaných Stále se vracející, s podtitulem „Ro-mán“, datací 1943 a lokalizací Brno.

Ludvík Kundera: Bezpodmínečný horizontBáseň byla publikována v měsíčníku Doba (1, 1945–1947, č. 1, s. 23), jedna‑lo se o část z prvního oddílu Kunderovy rukopisné prvotiny Fragment živo-tů, jež měla vyjít v nakladatelství Josef Lukasík, ale po zrušení firmy v roce 1949 vydána nebyla. Název básně pak dal jméno oddílu veršů z let 1943–1944, které byly zařazeny do prvního svazku Kunderových spisů Bez názvu. Poe-zie 1939–1945 (Prachatice: Prostor 1994, s. 59). Báseň je zde pojmenována Bažiny, což je graficky vyznačeno majuskulním psaním tohoto slova. Datace i podtitul zde chybějí, poslední verš tvoří – jako v případě dalších básní to‑hoto souboru – jedno z interpunkčních znamének, čárka. V knižním vydání je vypuštěn první verš druhé sloky (Kdysi), stejně tak byla elidována slovesa jsou v prvním a druhém verši předposlední sloky básně, které tedy znějí Stro-my dávno vyvráceny / Domy dávno vyvráceny.

Ludvík Kundera: LavinyZ dvanácti básní – autor je označoval jako básně v próze – otiskujeme tři. Cyklus vznikl v prosinci 1943 a lednu 1944, publikován byl knižně Naklada‑telstvím mladých na Kladně po válce, dle svědectví Ludvíka Kundery v roce 1947, v tiráži je uveden rok 1946. Motto knihy tvořilo dvojverší – Oslovuji tě mezi keřem a propastí / dotýkám se tě bez ohledu na spalující světlomety. Obálka je od Josefa Istlera, kresby uvnitř od Václava Zykmunda. Na záložce byl otiš‑těn text Františka Červinky: „Touto další publikací niterné poezie vyjádřené básnickou prózou, tentokráte mladého spisovatele Ludvíka Kundery, se Na‑kladatelství mladých ubírá dál za vytčeným cílem vyjádřiti myšlení avantgard‑ního básníka, který jako skutečný člověk měl sílu odpovídat teroru a hrůze doby chvějícím se člověčenstvím, přeplněným citovým svazkem k zdravému životu, procházejícím jeho vizí, jež v takových okamžicích stavěla nedobytnou tvrz proti nízkosti vražedného vnějšku. Motiv milostný, motiv samotné poezie i její zintimizovaný tón rezistenční se slévá v disciplinovaný celek, který jako

735

projev mladého básníka utvrzuje naše přesvědčení, že umění se nezastavuje na své cestě ani před nezájmem. Ludvík Kundera napsal tuto prózu v době útlaku, ne proto, že ji chtěl napsat, ale proto, že cítil bezprostřední nutnost ji napsat i vyžít, a redakce přikročila k jejímu vydání s přesvědčením, že umož‑ňuje promluvit k jednomu z nejpovolanějších mladých autorů.“ Druhé vydání se realizovalo v rámci Kunderových spisů, v jejich 1. svazku Bez názvu (Poezie 1939–1945), který vyšel v prachatickém nakladatelství Prostor v roce 1994.

Ludvík Kundera: Rýha smrtiBáseň byla publikována několikrát, východiskem naší edice je první otištění z roku 1944, registrujeme též publikování v měsíčníku Literární noviny (16, 1947, č. 7–8, s. 116–117), toto vydání je korigováno dalšími přetisky – jedná se o první část souboru Tolik cejchů (Praha: Mladá fronta 1966, s. 9–17) a dále s datací 1944 byla báseň publikována v 1. svazku Kunderových spisů Bez ná-zvu (Prachatice: Prostor 1994, s. 99–109). První otisk vznikl již v roce 1944 jako tzv. černý tisk „edice v počtu 30 výtisků“ s litografií Josefa Istlera a da‑tem duben 1944. V tiráži tisku, který se stal východiskem této edice, je uve‑deno – „vydáno jako soukromý tisk v číslovaných a podepsaných výtiscích, z nichž tento má číslo 15“ a nachází se zde podpis autora. V pozdějších kniž‑ních vydáních z let 1966 a 1994 došlo ke scelení dvou strof (jedné začínají‑cí veršem „Aby padalo“ a druhé s počátkem „Aby vybuchovaly“) do strofy je‑diné. Podobně ve verši „Dlažbu dávného náměstí“ ponecháváme tento tvar oproti verzi „Dlažbou“ z Literárních novin.

Ludvík Kundera: BerlínPróza ze souboru Konstantina datovaná květen 1944. První dva texty toho‑to svazku tvoří prózy Konstantinopolis a Kongo z února a května 1944. Kniha vyšla v březnu 1946 v Mladé Boleslavi (místo vydání zde není uvedeno, jen tiskařské a nakladatelské podniky Cíl v Liberci) s podtitulem Tři novely jako 1. svazek edice Pochod. Knihu vyzdobil třemi kresbami Václav Zykmund, obálku a grafickou úpravu obstaral s použitím fotografie Miloše Korečka Jo‑sef Istler (jemu a jeho ženě Gerdě je věnována úvodní próza Konstantinopolis).


736

Ludvík Kundera – Václav Zykmund: Výhružný kompasLepený svazek 16 fotografií Václava Zykmunda a 16 textů Ludvíka Kundery byl rozmnožen ve dvaceti exemplářích v Brně v květnu 1944. Kopii z výtis‑ku číslo 1 v roce 1989 pořídil František Vašek. Vycházeli jsme z originálu čís‑lo 1, který je podepsán oběma autory. (Tužkou je zde navíc napsáno devate‑náct jmen osob, které Výhružný kompas obdržely; nachází se mezi nimi i jméno Teigovo.) Dvě Kunderovy básně – bez Zykmundových fotografií – byly otiš‑těny ve sborníku A zatím co válka v roce 1946; jedná se o texty 14. a 15. v po‑řadí. Zde otiskujeme na ukázku texty 1., 3., 7., 13. a 16. společně se Zykmun‑dovými fotografiemi. Básně jsou původně nečíslovány, čísly byly opatřeny až v rámci Kunderových spisů.

Ludvík Kundera: Hlavy a létaPět fotografií kreseb Josefa Istlera (od něhož je navíc frontispisový monotyp), z nichž jednu zde publikujeme, a text Ludvíka Kundery vyšly v deseti pode‑psaných a číslovaných výtiscích s datací duben 1945. Na polovinu zmenšenou kopii vytvořil v roce 1990 také v počtu deseti výtisků František Vašek. K dispo‑zici jsme kromě kopie měli i výtisk číslo 1 originálu. Kompletní cyklus textů, o rozsahu čtyř částí, byl publikován v knize Tolik cejchů (Praha: Mladá fronta 1966, s. 18–23), podruhé pak opět v rámci prvního svazku Kunderových spi‑sů Bez názvu – zde je jako doba vzniku uveden podzim 1944. Zde přetisku‑jeme text z původního tisku z roku 1945, oproti dvěma zmíněným knižním vydáním zní podoba druhého verše také bez pramenů a v tůních dolů a tolikrát naprázdno, zatímco v knihách z roku 1966 (Tolik cejchů) a 1994 (Bez názvu) je to – také bez pramenů a v tůních tolikrát dolů a tolikrát naprázdno.

Ludvík Kundera: Klínopisný lampářUkázky ze tří oddílů sbírky Klínopisný lampář – Věčnosti, Ponory a Hyacinty (každá část je tvořena deseti básněmi). Kniha, jejíž verše jsou datovány břez‑nem a dubnem 1945 a dedikovány „Pavle z roku 1945“, byla vydána v roce 1948 pražským vydavatelstvím Za svobodu jako 4. svazek VI. řady stejno‑jmenné edice. Autorem kresby na frontispisu je Josef Istler, svazek upravil

737

a obálku navrhl Petr Tučný. Některé básně byly publikovány, jak to bylo v pří‑padě Kunderových veršů tehdy časté, časopisecky (například 5 z oddílu Po‑nory v Mladých arších 3, 1946–1947, č. 1, s. 15). Klínopisný lampář byl pak za‑řazen do zmíněného prvního svazku Kunderových spisů Bez názvu (1994).

Ludvík Kundera: ŽivýBáseň byla publikována v 1. ročníku Listu Sdružení moravských spisovatelů v roce 1946, s. 41–42. Autor ji později zařadil do oddílu poezie, kterou na‑psal „v měsících po osvobození Brna 26. 4. 1945“; tento oddíl, nazvaný Cesty, se nachází ve druhém svazku Kunderových spisů Meandry, jenž má dva pod‑tituly: Ódy sarkasmy truchlení 1945–1969 a Poezie 1945–1969 (Brno: Atlantis 2000, s. 19–20). Ve spisech je však otištěna značně odlišná verze: Ale nevědě-li jsme dosud o svých rtech / a naše víčka / se jenom zvolna zbavovala bodavého prachu // Stromy pojednou mávají rukama / a křičí / křičí // A klasy a cihly a šla-chy mostů / prskavé svícny sklo a skály a hlína // Pravil jsem křičí / ale už to ne-byl hlas stlačený rtuťovými mračny až do bažin / už nechroptíme / už jsme prošli smrtonosnými alejemi / kde kdysi bobtnaly příkopy / už jsme prošli soutěskami let // A provždy cejchy v nás // Den ode dne méně bílých rybích bříšek / a méně roz-praskaných čel // Tváře zprvu tak přehnětené / těla kdysi tak chýlivá / ruce jen pro kradmé gesto // A ráno jsem viděl jak po louce běží živý člověk / a křičí / a křičí / A domy se přidaly a řeka a modřín a keře / a všichni jsme krásně křičeli / rekviem za doštěkavší zbraně.

Ludvík Kundera: Josef Istler malujeBáseň z již připomenutého katalogu Souborná výstava Josefa Istlera (Praha: Topičův salon 1946, nestránkováno [s. 11–12]).

Ludvík Kundera: Truchlení lesníBáseň byla publikována v periodiku List Sdružení moravských spisovatelů 2, 1947–1948, č. 1, s. 2–3. Poté byla autorem zařazena do oddílu Různá truch-lení knihy Fragment (s podtitulem Ódy sarkasmy truchlení, Brno: Blok 1967, s. 68–69) a druhého svazku Kunderových spisů Meandry (s. 37–38) s těmito


738

změnami: v prvním verši páté sloky je vypuštěno sloveso je, poslední verš je‑denácté sloky zní nad níž nás láska tluče jak skořici, následující sloka má po‑dobu Topíce se v horké krupici / mluvíme potom přece jen o kapánek oduševně-leji / a to mi připomíná starého dědu / který šel do vesnice pro myši / místo pro špek, v prvním verši předposlední sloky je vypuštěno úvodní slůvko Ale (Tady je to stále les).

Ludvík Kundera: Napospas aneb Přísloví pro kočkuPrózy O solném městě, O ptáku ohniváku a O divných příhodách z knihy Na po-spas aneb Přísloví pro kočku, která byla vydána – s obálkou a kresbami Viléma Reichmanna – severočeskou odbočkou Umělecké besedy v Mladé Bolesla‑vi v nakladatelství H. Pfeifra v roce 1947 jako 9. svazek edice Pochod. Kniha obsahuje celkem devět textů: O solném městě, O neprozřetelné učitelce, O bohu koček a bohu psů, O proklatém parku, dívkách, lampáři, papouškovi atd., O pape-ži, černochu, bankéři a zápasníkovi, O ptáku ohniváku, O mouše, která milovala slečnin nos, O dvou klíčích, O divných příhodách. Text O solném městě byl otištěn v měsíčníku Doba (1, 1945–1947, č. 6–7, s. 174–177), s odkazem na původní název knihy Devět pohádek o příslovích. Znovu byly prózy publikovány – titul už je psán Napospas aneb Přísloví pro kočku – v souboru Kunderových spisů Napospas (podtitul Různá próza 1941–1999, jedná se o 5. svazek těchto spi‑sů, Brno: Atlantis 1999).

Otta Mizera: [Deník]Sešit s Mizerovými zápisky se nachází v osobním fondu Zdeňka Lorence. Nelinkovaný sešit s plátěnou vazbou má na sobě ražbu „Papír karel kellner Praha“, zápisky jsou psány rukou, zeleným inkoustem, na 97 listech po jedné straně; listy jsou číslovány tužkou, poslední má číslo 98, neboť list číslo 62 je vytržen, text však souvisle pokračuje, takže musel být vytržen samotným Mi‑zerou. Úryvky z deníku byly publikovány v periodiku Tvar (15, 2004, č. 5, s. 16–19), s doprovodným textem Michala Bauera Otta Mizera aneb Svoboda k sebevraždě. Poznámky k Mizerovým deníkovým záznamům z roku 1938 (Tvar 15, 2004, č. 5, s. 1 a 4–5), celý deník byl otištěn v souboru Mizerova díla Můj

739

mozek ve skleněné krychli, s podtitulem Básně a jiné texty, výtvarné dílo (ed. Ra‑dim Kopáč, Praha: Concordia 2006, s. 203–231, tento otisk deníku vychá‑zí z edice z Tvaru 2004).

Vilém Reichmann: Ale na co jsme to zapomněli?Báseň se nachází v posledním čísle prvního ročníku Listu Sdružení morav-ských spisovatelů 1, 1946, s. 295–296.

Vilém Reichmann: Snový kompasBáseň byla otištěna v periodiku Mladé archy 3, 1946–1947, č. 1, s. 3.

Vilém Reichmann: DoprovodVerše byly publikovány v časopise Doba 1, 1945–1947, č. 8, s. 225.

Josef Schnabel: Lesní moudrostBáseň z programu šestého večera cyklu Mladá literatura, který uspořádal Li‑terární odbor Umělecké besedy 27. listopadu 1947 v Malém sále Slovanské‑ho ostrova od 19.30. Schnabelovy verše jsou otištěny na 2. straně tohoto tisku. Jan Tomeš tuto báseň otiskl ve svazku Magnetická pole. Praha, Českosloven‑ský spisovatel 1967, s. 153.

Oldřich Wenzl: Kozoroh ten starý rošťák a jeho otec bývalý plukovník car-ské gardyBáseň ze stejného programového letáku, publikována je na 3. straně. Autor ji zařadil do své prvotiny Yehudi Menuhin, která však vyšla až v roce 1964 v na‑kladatelství Mladá fronta (na s. 41–42).

Překlady

Hans Arp: Černé býlíDesetidílný soubor básní byl ve čtyřech výtiscích v překladu Ludvíka Kun‑dery rozmnožen v Brně v lednu 1944. Svazek, z něhož jsme vycházeli, má


740

číslo 4 a je uložen ve fondu Národní knihovny v Praze. Obsahuje Kunderův podpis, dedikaci a datum 10. 1. 1944. Jeho součástí je i přepis tiráže originá‑lu: „die gedichte weisst du schwarzt du von hans arp wurden im jahre 1922 geschrieben / die klebebilder von max ernst sind aus dem jahre 1929 / das buch wurde bei gebrüder fretz ag zürich im jahre 1930 in 250 numerierten exemplaren gedruckt“. Později překládal Kundera název jako Víš-li že vyšly ‑ srov.: Arp, Hans: Na jedné noze. Praha: Odeon 1988, s. 74‑80.

Hans Arp: BáseňMladé archy 3, 1946–1947, č. 1, s. 37–38; jméno překladatele Ludvíka Kun‑dery je uvedeno iniciálami L. K.

Hans Arp: Mušle a deštníkyPřeklad byl publikován v nestránkovaném sborníku textů Mezinárodní surrealis-mus, který vyšel ke stejnojmenné výstavě uskutečněné v Topičově salonu od 4. 11. do 3. 12. 1947. Redaktorem katalogu byl Jiří Kotalík, v grafické úpravě Zdeňka Seydla jej vydal Topičův salon a vytiskl Josef Čermák. Reprodukce do katalogu vybral Jindřich Heisler (zastoupeni jsou zde Max Ernst, Victor Brauner, Enrico Donati, Jacques Hérold, Roberto Matta, Joan Miró, Wilfredo Lam, Toyen, Yves Tanguy (v inzertní části ještě Man Ray portrétem André Bretona převzatým z Dějin surrealismu), texty pocházejí od André Bretona (Druhá archa, přeložila Věra Smetanová), Jindřicha Heislera (báseň Co tomu říkáš, Jean Jacques?), Be‑njamina Péreta (báseň Víš -li přeložil Vratislav Effenberger), Hanse Arpa (edi‑tované verše Mušle a deštníky v překladu Ludvíka Kundery), Karla Teiga (text Mezinárodní surrealismus), závěrečnou poznámku In margine napsal Jiří Kotalík.

Francis Picabia: BáseňMladé archy 3, 1946–1947, č. 1, s. 36.

Christian Morgenstern: TrychtýřeMladé archy 3, 1946–1947, č. 1, s. 37; jméno překladatele je uvedeno iniciá‑lami L. K.

741

Georg Trakl: SpánekMladé archy 3, 1946–1947, č. 1, s. 38; jméno překladatele je uvedeno iniciá‑lami L. K.

Giuseppe Ungaretti: SenBlok 1, 1946–1947, č. 2–3, s. 62

Sandro Penna: Vyhublé jsou stromyBlok 1, 1946–1947, č. 2–3, s. 63

Z deníku Franze KafkyÚryvek byl otištěn v Listu Sdružení moravských spisovatelů 2, 1947–1948, s. 193–194, jeho zkrácená verze – závěrečná část začínající Miloval jsem dív-ku… – v periodiku Mladé archy 4, 1948, č. 1, s. 28.

Alfred Kubin: Země snivcůText Zmatení snu je třetí částí páté kapitoly, jež nese název Předměstí, dru‑hého dílu, který je pojmenován Perla, Kubinova románu Země snivců, jehož podtitul zní Fantastický román. V překladu Ludvíka Kundery vyšla kniha jako 42. svazek Nakladatelství mladých na Kladně při Komanditní nakladatelské společnosti Pašek a spol. se sídlem na Kladně v roce 1947. Redaktorem byl František Červinka, ilustrace jsou od Kubina, obálku navrhl Miroslav Váša, graficky upravil Josef Cipra. Publikace byla vydána v brožovaném i vázaném provedení v nákladu 3000 výtisků. Ludvík Kundera svůj překlad později upra‑vil a kniha vyšla v této přepracované verzi v roce 1997 (Praha: Mladá fronta) a v roce 2009 (Praha: Dokořán); kromě toho byla Země snivců v Kunderově překladu vydána v curyšské Konfrontaci roku 1981.

Španělské lidové coplasJedná se o výběr z Lorencových překladů publikovaných v časopisu Program D 41, roč. 6, 1940–1941, č. 1, s. 10–12.


742

Federico García Lorca: Vesnice, Když nastává klid, ZkázaVýběr básní ze svazečku Básně F. G. Lorcy (Praha: Karel Marel 1945, s. 5, 9 a 19–20), první svazek edice Pohled do myšlenek a knih, kterou redigoval v letech 1945–1946 Zdeněk Lorenc (celkem 6 svazků vyšlo mezi zářím 1945 a dubnem 1946). Svazek obsahuje kromě textů v titulu uvedeného básníka (jeho jméno je v tiráži mylně zapsáno jako Frederico Garcia Lorca) i závěreč‑nou báseň Pirátu Francovi od José Antonia Balbotina. Obálky existují v růz‑ných barevných variantách.

Federico García Lorca: Dva námořníci na pobřežíBáseň byla otištěna v periodiku List Sdružení moravských spisovatelů 1, 1946, s. 261–262.

Lydia Cabrera: NěmíText z 2. svazku edice Pohled do myšlenek a knih Černošské pohádky z Kuby (Praha: Karel Marel 1945, s. 5–7), s uvedením jména autorky Lydie Cabrerové.

Paul Éluard: Krásná a podobající se, Do nedohledna ve smyslu mého tělaDvě básně z Výboru básní 1918–1938 od Paula Éluarda v Lorencově převodu (Praha: Odeon 1946, s. 61, 62). Editor Jindřich Heisler – v tiráži uveden jako Husler – do této knihy použil překlady Adolfa Kroupy, Zdeňka Lorence, Ji‑řího Kratochvíla, Henrietty Taillet, Václava Navrátila, Hanuše Jelínka, Jindři‑cha Hořejšího, Vítězslava Nezvala, Tause, Oldřicha Wenzla.

Jean Tardieu: Brány ThébBáseň pochází ze souboru Čest básníků. Poezie francouzského odboje (Praha: Fr. Borový 1947; s. 71). Svazek vyšel „na popud literární sekce společnosti Čes‑koslovensko–Francie s doslovem Václavem [tj. Václava, pozn. ed.] Černého“, jak stojí v tiráži. Texty přeložili – kromě Zdeňka Lorence – Antonín Bartu‑šek, Kamil Bednář, Vlastimil Doseděl, Gustav Francl, Růžena Grebeníčková, František Hrubín, Adolf Kroupa, Vítězslav Nezval, Jindřich Pinkava, Marie Pistoriusová, Vladimír Rohan a Zina Vaňková.

743

René Tavernier: Bylo vám nebe nabídnutoBáseň ze stejného souboru, s. 161.

Tristan Tzara: Přibližný člověkFragment z první části byl publikován v měsíčníku Literární noviny (15, 1946, č. 1–2, s. 11). Lorenc se ke svým překladům vracel, korigoval je, přepra‑covával. „Definitivní“ podoba tohoto fragmentu se nachází v souboru Tza‑rových textů Daroval jsem svou duši bílému kameni (Praha: Concordia 2007, s. 70), který byl připraven z Lorencovy pozůstalosti.

Úryvek ze hry Tristana Tzary ÚtěkPasáž z Tzarovy dramatické básně o čtyřech obrazech Útěk byla publiková‑na 17. 2. 1947 v periodiku Program D 47 (roč. 10, 1946–1947, č. 6, s. 165). V Lorencově překladu, režii E. F. Buriana a scéně Josefa Rabana se uskutečni‑la ve světové premiéře v D 47 dne 25. 2. 1947. Program divadelního předsta‑vení obsahuje Burianovo vyjádření: „Útěk od Tristana Tzary je pro mne a pro mé spolupracovníky básnickým manifestem nové konkrétní poezie, která vy‑rostla z tragédie minulých let a která při vší často velmi vyspělé metaforič‑nosti stojí pevně na zemi. Umění prodělává velmi těžkou krizi, krizi básníků. Protože málokdo, jak ve světové literatuře, tak u nás, se odvažuje dnes jako Tris tan Tzara tvořit ze skutečnosti právě žité. A nebát se loučiti se s mnohý‑mi takzvanými vymoženostmi minulého vývoje. Tristan Tzara je básník veli‑kého formátu. Mohlo by se říci, že v jeho osobnosti prodělala poezie svůj vý‑voj. Od dob Tzarova dadaismu až dodnes k neohumanistické koncepci Útěku uplynula hezká řádka let. A v těchto letech sám na sobě Tristan Tzara po‑znává vývoj poetických hodnot, vývoj společensky převratný a nebojí se, jako to vidíme u jiných, pokračovat stále a stále dál. Nebojí se pokračovat, protože si je vědom, že vývoj od dadaismu přes surrealismus až k dnešní nové poezii byl vývoj historicky nutný, společenskými přeměnami odůvodněný a určují‑cí postavení básníka uprostřed společnosti. U Tristana Tzary nenalézáme oné bezradnosti, kterou vidíme bohužel dnes u většiny básníků. Myšlenka Útěku je jak básnicky, tak filosoficky jasná. Nejde tu jenom o lyrické výlevy jedince,


744

očarovaného krásou poezie. Jde tu o cílevědomou poezii, o poezii, která tvo‑ří jen tehdy, když něco řeší. Když na něco reaguje, když něčemu odpovídá a hlavně když má ve svém středu člověka. Člověk je tématem Tzarovy poezie a člověk podle tohoto manifestu bude tématem poválečného umění. Člověk se všemi svými citovými zvraty, člověk sám a člověk ve společnosti. A v člo‑věku je nutno odhalovat vlastnosti, ze kterých rostou společenské tragédie. V člověku je nutno vidět ono nebezpečné zvíře, které napadá člověka. Jaká‑koliv poezie nad to není poezií, která by odpovídala plnokrevně na dnešní dobu. V Útěku není obraz pro obraz, není tu efektní rýmování, rytmus Útě‑ku je v bytí nebo nebytí člověka. Maličká věc, srdce, bije v této poezii. Srdce, zkrušené dvěma válkami a těžkými společenskými převraty. Celý svět dnes‑ka zakrytě nebo někde už i nepokrytě hledá cestu k člověku a v tomto hledá‑ní je Útěk od Tristana Tzary manifestační básní.“

Langston Hughes: Píseň pro černé děvčeKvart 5, 1946–1949, č. 3, s. 163

Eseje, kunsthistorické texty, výtvarná publicistika

Zdeněk Lorenc – Ludvík Kundera: Mladší surrealistéPublikováno v periodiku Blok 1, 1946–1947, č. 2–3 (2. 12. 1946), s. 77. Poté byl text otištěn v katalogu k výstavě Skupiny Ra (Praha: Galerie hlavního měs‑ta Prahy 1988, s. 124; v Praze se výstava konala v domě U Kamenného zvo‑nu ve dnech 23. 6. až 11. 9. 1988).

Ludvík Kundera: Na okrajText ze zmíněného nepaginovaného programu šestého večera cyklu Mladá li‑teratura, který byl vytištěn při příležitosti vystoupení surrealistů nejen ze Sku‑piny Ra (publikováno na 2. straně). Pořad večera byl určen takto:

745

Ludvík Kundera – Zdeněk Lorenc: O surrealismu, Skupině Ra a jiných věcechVratislav Effenberger: Surrealismus a uměníPřestávkaČeská surrealistická poezie roku 1947Ukázky z poezie a prózy Vratislava Effenbergera, Karla Hynka, Ludvíka Kun‑dery, Zdeňka Lorence, Josefa Schnabela, Oldřicha Wenzla, Jana Zusky, kte‑ré četli Jarmila Kratochvílová a Karel Veselý.

Karel Teige: [Předmluva]Tištěno ve zkrácené, resp. upravené podobě jako úvod katalogu Josef Istler. Soubor grafiky 1942–46, nestránkováno. Teigův text je převzat z předmluvy ke katalogu souborné výstavy grafiky, jež se uskutečnila v Praze v květnu 1946. V Istlerově katalogu je navíc odstavec (který navazuje na část ukončenou slo‑vy „…odkázáni sami na sebe.“): „K této nejmladší avantgardě patří Josef Ist‑ler. Byl žákem W. Höfnera, jenž se zúčastnil londýnské výstavy Deutsche en‑tartete Kunst.“ Některé části jsou – kromě úvodní pasáže – naopak v katalogu k souborné Istlerově výstavě vypuštěny.

Ludvík Kundera: Dvojí cestaText je otištěn v již zmíněném Istlerově souboru grafických listů Pavučiny a v tiráži je označen jako doslov. Tisk není paginován, text se nachází v jeho závěru před obsahem.

Ludvík Kundera: Obrazy Josefa IstleraPublikováno v katalogu označeném jménem výtvarníka Josef Istler, který byl vydán k výstavě uspořádané v brněnské Mansardě, Cihlářská 19, v roce 1946; nestránkováno.

Ludvík Kundera: Obrazy Václava ZykmundaOtištěno v katalogu k výstavě Václava Zykmunda v Mansardě, Brno, Cihlář‑ská 19, v roce 1946; nestránkováno.


746

Ludvík Kundera: Malíř Bohdan LacinaText byl publikován v periodiku Mladé archy (3, 1946–1947, č. 1, s. 57–59), v rubrice Portréty výtvarné avantgardy.

František Halas: Milý Bohdane Lacino…Zdeněk Lorenc: Fantazie zlatáLudvík Kundera: Obrazy Bohdana LacinyVšechny tři texty jsou přetištěny z katalogu k výstavě Bohdana Laciny v To‑pičově salonu (konala se zde od 3. 2. do 22. 2. 1948); texty do katalogu na‑psali František Halas, Zdeněk Lorenc, Ludvík Kundera, J. M. Tomeš, tisk vyšel v redakci Jiřího Kotalíka a v grafické úpravě Zdeňka Seydla nákladem Topičova salonu v roce 1948; nestránkováno. Halasův dopis byl publikován, na s. 134‑135, v pátém svazku jeho Díla, který vyšel v roce 1968 pod názvem Obrazy péčí editorů Františka X. Halase a Ludvíka Kundery.

747

Seznam vyobrazení

Výběr vyobrazení otištěných v naší publikaci vychází ze snahy seznámit čtená‑ře s dobovými raistickými tisky a podat tvorbu autorů ze Skupiny Ra i uměl‑ců z jejího širšího okruhu v úplnosti, tedy vedle projevů literárních nabídnout i tvorbu výtvarnou. Všech osm svazků edice Ra je zde publikováno v úplnos‑ti, u jednotlivých děl zachováváme tehdejší popisky. Stejně tak editujeme jako kompletní některé další významné dobové tisky, dnes většinou v originální po‑době nedostupné (Roztrhané panenky, Zykmundovy Proměny, Lorencův Ro-mantismus XX. století, Lorencovy a Istlerovy Krajiny ve tváři, Kunderovu Rýhu smrti). V několika případech zařazujeme ukázky z děl výtvarníků jako ilustraci beletristických textů, na čtyřech místech jsme otiskli výtvarná díla pro odděle‑ní jednotlivých celků v rámci nejrozsáhlejšího, druhého oddílu edice (jedná se o Tikalův portrét Zdeňka Lorence, Kunderovu kresbu ‑frotáž Boj květin, Mi‑zerův kvaš Ležící žena a Reichmannovu fotografii Koncert, které uvozují ukáz‑ky z literární tvorby Lorencovy, Kunderovy, Mizerovy a Reichmannovy). Tyto reprodukce nejsou doprovozeny popiskem, informace o nich uvádíme zde, a to v nejzákladnější podobě. Podrobnější údaje na tomto místě publikujeme o vý‑tvarných dílech, z nichž jsme sestavili barevnou obrazovou přílohu: zastoupeni jsou především členové Skupiny Ra, okrajově také výtvarní umělci z nejbližší‑ho okruhu tohoto seskupení. Čerpali jsme z fondu několika galerií i ze soukro‑mých sbírek. Všem, kteří byli nápomocni při zprostředkování výtvarných děl, jsme vděčni za ochotu a vstřícnost.


748

Václav Zykmund: grafika z období cyklu Věčné pohyby [1945] / frontispisBohdan Lacina: obálka knihy André Bretona Vzduch vody, 1937 / 76Václav Zykmund: ilustrace ke knize André Bretona Vzduch vody, 1937 / 77Václav Zykmund: ilustrace ke knize André Bretona Vzduch vody, 1937 / 95Josef Podrabský: obálka knihy Zdeňka Šela Kámen, 1939 / 99Václav Zykmund: obálka sborníku A zatím co válka, 1946 / 104Miloš Koreček: Fotografie, 1945 (A zatím co válka, frontispis) / 105Josef Istler: Klaun, olej, 1943 (A zatím co válka) / 113Otta Mizera: Hlava, olej, 1944 (A zatím co válka) / 115Bohdan Lacina: Píšťaly, tempera, 1945 (A zatím co válka) / 117Jaroslav Puchmertl: Hlava z cyklu Hermafroditů, dřevo, 1943

(A zatím co válka) / 119Vilém Reichmann: Gea, kresba, 1942 (A zatím co válka) / 121Václav Tikal: Poslední věci člověka, olej, 1941 (A zatím co válka) / 123Václav Zykmund: Dvojice, olej, 1944 (A zatím co válka); srov. barevná

obrazová příloha, s. 687 / 125Miloš Koreček: Fotografie, 1945 (A zatím co válka) / 127Josef Istler: Obraz, olej, 1943 (A zatím co válka); srov. barevná obrazová

příloha, s. 693 / 129Bohdan Lacina: Seance – zátiší, tempera, 1944 (A zatím co válka) / 131Otta Mizera: Figura, kvaš, 1944 (A zatím co válka) / 133Jaroslav Puchmertl: Hlava z cyklu Hermafroditů, dřevo, 1944

(A zatím co válka) / 135Vilém Reichmann: Fotografie, 1942 (A zatím co válka) / 137Václav Tikal: Lidice I., olej, 1944 (A zatím co válka) / 139Václav Zykmund: Vrba, olej, 1945 (A zatím co válka) / 141Josef Istler: Pavučiny, olej, 1944 (A zatím co válka) / 143Miloš Koreček: Fotografie, 1945 (A zatím co válka) / 145Bohdan Lacina: Bílý kůň, tempera, 1944 (A zatím co válka) / 147Otta Mizera: Figura, kvaš, 1944 (A zatím co válka) / 149Jaroslav Puchmertl: Hlava z cyklu Hermafroditů, dřevo, 1944 (A zatím co válka) /

151Vilém Reichmann: Fotografie, 1941 (A zatím co válka) / 153Václav Tikal: Iluze iluze, olej, 1943 (A zatím co válka); srov. barevná obrazová

příloha, s. 698 / 155Václav Zykmund: Zápas, olej, 1945 (A zatím co válka) / 157Obálka tisku Václava Zykmunda Věčné pohyby, 1945 / 165

749

Václav Zykmund: Věčné pohyby, cyklus dvaceti leptů a rytin, 1945 / 167–186Miloš Koreček: obálka sborníčku p. f. 1947, 1946 / 188–189Josef Istler: bez názvu a datace (p. f. 1947) / 192Václav Zykmund: bez názvu a datace (p. f. 1947) / 193Bohdan Lacina: bez názvu a datace (p. f. 1947) / 195Vilém Reichmann: bez názvu a datace (p. f. 1947) / 196Václav Tikal: bez názvu a datace (p. f. 1947) / 197Vilém Reichmann: obálka sborníku Skupina Ra, 1947 / 201Josef Istler: Linoryt, 1946 (Skupina Ra) / 216Miloš Koreček: Fokalk, 1946 (Skupina Ra) / 217Bohdan Lacina: Mezi stébly trávy, olej, 1945 (Skupina Ra) / 218Vilém Reichmann: Večerní návštěvníci, kresba, 1946 (Skupina Ra) / 219Václav Tikal: Ztroskotání, olej, 1944 (Skupina Ra) / 220Václav Zykmund: Blíženci, olej, 1946 (Skupina Ra) / 221Bohdan Lacina: frontispisový dřevoryt ke knižnímu vydání básně Ludvíka Kundery

Le sillon de la mort, 1947 / 227Václav Zykmund: obálka jeho bibliofilie Proměny, 1936 / 236Václav Zykmund: Proměny, cyklus osmi suchých jehel, 1936 / 239‑246Obálka sborníku Roztrhané panenky, 1942 / 262Titulní list sborníku Roztrhané panenky, 1942 / 263Otta Mizera: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 270Mirka Miškovská: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 275Josef Istler: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 280Otta Mizera: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 284Mirka Miškovská: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 288Josef Istler: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 293Otta Mizera: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 297Mirka Miškovská: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 304Josef Istler: bez názvu a datace (Roztrhané panenky) / 310Václav Tikal: Portrét básníka Z. Lorence, olej, 1944 / 324Titulní list publikace Romantismus XX. století [1943] / 368Josef Istler: ilustrace [1943] (Romantismus XX. století) / 370, 375, 379, 383, 386, 390Josef Istler: Předměty, rytina z cyklu deseti grafických listů Pavučiny, 1943–1945 / 435Josef Istler: Objekt, monotyp, 1944 / 437Zdeněk Lorenc – Josef Istler: Krajiny ve tváři, 1946, obálka / 438Josef Istler: ilustrace, 1946 (Krajiny ve tváři) / 440, 442, 450Václav Zykmund: ilustrace z cyklu k Bertrandově sbírce textů Kašpar Noci, 1946 / 452


750

Ludvík Kundera: Boj květin, frotáž, kresba, 1942 / 483Josef Istler: litografie ke Kunderovu černému tisku Rýha smrti, 1944 / 498Ludvík Kundera – Václav Zykmund: Výhružný kompas, 1944, obálka / 521Václav Zykmund: fotografie, 1944 (Výhružný kompas) / 523, 525, 527, 529, 531Josef Istler: fotografie kresby, 1945 (Hlavy a léta) / 532Otta Mizera: Ležící žena, kvaš, 1944 / 568Vilém Reichmann: Koncert, fotografie, 1946 / 595

751

Obrazová příloha

Václav Zykmund: ilustrace k publikaci Zdeňka Šela Kámen, 1939 / 684Václav Zykmund: ilustrace k publikaci Zdeňka Šela Kámen, 1939 / 685Václav Zykmund: Bažiny, olej, plátno, 31 × 21 cm, 1944; sbírky Alšovy jihočeské

galerie v Hluboké nad Vltavou, foto: František Nárovec / 686Václav Zykmund: Dvojice, olej, plátno, 82 × 66 cm, 1944; sbírky Alšovy jihočeské

galerie v Hluboké nad Vltavou, foto: František Nárovec / 687Václav Zykmund: Rozhovor, olej, plátno, 82 × 68 cm, 1944; sbírky Oblastní galerie

Liberec, foto: Jaroslav Trojan / 688Václav Zykmund: Figura II, olej, plátno, 80 × 30 cm, 1946; sbírky Oblastní galerie

Liberec, foto: Jaroslav Trojan / 689Josef Istler: Červen 1942, olej, lepenka, 27 × 34 cm, 1942; soukromá sbírka,

foto: Ondřej Fučík / 690Josef Istler: Horizont, kresba, 43 × 97 cm, 1942; soukromá sbírka, foto: Ondřej

Fučík / 691Josef Istler: Krajina, barevný lept, 13 × 8 cm, z cyklu deseti grafických listů Pavučiny,

1943–1945; sken: Martin Toman / 692Josef Istler: Kompozice, olej, plátno, 33 × 46 cm, 1944; soukromá sbírka,

foto: Ondřej Fučík / 693Josef Istler: Pavučiny, olej, sololit, 51 × 63 cm, 1944; sbírky Alšovy jihočeské galerie

v Hluboké nad Vltavou, foto: František Nárovec / 694Josef Istler: Jaro, olej, plátno, 50 × 60 cm, 1946; soukromá sbírka, foto: Ondřej

Fučík / 695Václav Tikal: Fašismus / Nalezená prehistorie, olej, překližka, 50 × 63 cm, 1942;

sbírky Oblastní galerie Liberec, foto: Jaroslav Trojan / 696Václav Tikal: Krajina v noci, olej, plátno, 60,5 × 86 cm, 1942–1943; sbírky Oblastní

galerie Liberec, foto: Jaroslav Trojan / 697Václav Tikal: Iluze iluze, olej, plátno, 28 × 43 cm, 1943; soukromá sbírka, foto:

Ondřej Fučík / 698Václav Tikal: Rabbi Loew (Památce umučených), olej, plátno, 73 × 60 cm, 1946; sbírky

Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, foto: Ladislav Bulva / 699Bohdan Lacina: Jarní, tempera, plátno na sololitu, 62 × 32 cm, 1945; sbírky Alšovy

jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, foto: Ladislav Bulva / 700Bohdan Lacina: Tváře, olej, plátno na sololitu, 51 × 39 cm, 1946; sbírky Alšovy

jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, foto: Ladislav Bulva / 701


752

Bohdan Lacina: dřevoryt z knihy Ivana Andrejeviče Krylova Bajky (Praha: ELK 1947, s. 97); ilustrace k bajce „Kůň a jezdec“, sken: Martin Toman / 702

Ludvík Kundera: Bezpodmínečný horizont, frotáž, kresba, 15 × 21 cm, 1942; soukromá sbírka, foto: František Nárovec / 703

Ludvík Kundera: Fantom, frotáž, kresba, 15 × 21 cm, 1942; soukromá sbírka, foto: František Nárovec / 704

Ludvík Kundera: Bez názvu, kresba tuší, 26 × 18 cm, 1944; soukromá sbírka, foto: František Nárovec / 705

Vilém Reichmann: Bombardón / Opřený o svou špinavou klec měří čas, aby mohl včas zatroubit na poplach, fotografie z cyklu Raněné město, 1946; sken: Martin Toman / 706

Vilém Reichmann: Ecce homo / Gravitační zákon je pevný a spravedlivý zákon: vždy a vždy, vše a vše směřuje do středu Země, fotografie z cyklu Raněné město, 1947; sken: Martin Toman / 707

Vilém Reichmann: Arabeska zkázy / Tenounké a studené smrtky se protáhly všemi skulinami, fotografie z cyklu Raněné město, 1947; sken: Martin Toman / 708

Vilém Reichmann: Večerní návštěvníci, kresba, 22 × 27 cm, 1948; soukromá sbírka, foto: František Nárovec / 709

Miloš Koreček: Z herbáře, fokalk, 1944; soukromá sbírka, sken: Dušan Bigas (Na zadní straně fokalku jsou Korečkovou rukou, kromě datace, uvedeny a poté škrtnuty dva názvy – Rašení a Kapradí. Název Z herbáře zůstal jako definitivní.) / 710

Miloš Koreček: fokalk, 1944; soukromá sbírka, sken: Dušan Bigas / 711Miloš Koreček: fokalk, 1947; soukromá sbírka, sken: Dušan Bigas / 712Miloš Koreček: fokalk, 1947; soukromá sbírka, sken: Dušan Bigas (Poslední tři

fokalky jsou ze souboru celkem devíti Korečkových fokalků nazvaného Prakrajiny, s podtitulem Retrospektiva 1944–1987 a s lokalizací a datací Brno 1987. Jedná se o fokalky v pořadí první, třetí a devátý z uvedeného souboru.) / 713

Otta Mizera: Hlava, tempera, papír, 38 × 23 cm, 1944; sbírky Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, foto: archiv AJG / 714

Jaroslav Puchmertl: Hermafrodit Ertl, plastika, dřevo, v. 66 cm, 1942; sbírky Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, foto: František Nárovec / 715

753

Poděkování

Mé poděkování patří především manželkám několika tvůrců Skupiny Ra: Ger‑dě Istlerové, Jiřině Kunderové, Jarmile Lorencové a Aleně Zykmundové. Vždy mi vycházely vstříc při zpřístupňování uměleckých děl, výtvarných i sloves‑ných, v rámci jejich reprodukování a souhlasily s jejich publikováním v přítomné anto logii. Dvě z nich bohužel zesnuly v době přípravy této edice; rád bych paní Gerdě Istlerové a paní Jarmile Lorencové tuto edici věnoval. Jejich laskavost, ochota a vstřícnost byly nezměrné; vzpomínám na obě s úctou a se zármutkem.

Dále jsem vděčný všem třem lektorům, Jiřímu Brabcovi, Marii Langerové a Josefu Vojvodíkovi, za přečtení úvodní studie, jejich rady, podněty a připo‑mínky. Jiřímu Brabcovi navíc za zapůjčení některých materiálů. Stejně tak děkuji manželům Aleně Vlčkové a Františku Vaškovi za poskytnutí arte‑faktů z pozůstalosti Ludvíka Kundery, paní Claře Istlerové za to, že stejně jako její maminka Gerda souhlasila s publikováním díla Josefa Istlera, a Fran‑tišku X. Halasovi za svolení otisknout text jeho tatínka Františka Halase. Za zapůjčení Korečkových fokalků chci poděkovat Miroslavu Pouchovi. Za poskytnutí sazby textu Velký Mim jsem vděčný Davidu Pohribnému.

Velké poděkování za poskytnutí obrazových materiálů musím adresovat i některým institucím a jejich zaměstnancům, především Petru Berkovskému


a Miloši Minaříkovi z Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Zuzaně Štěpanovičové a Jaroslavu Trojanovi z Oblastní galerie Liberec.

Za lingvistické konzultace děkuji Marii Janečkové z Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, za rady romanistické povahy Jiřímu Pelánovi z Ústavu románských studií Filozo‑fické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Za pořízení skenů jsem vděčný Martinu Tomanovi, Jiřímu Flaišmanovi, Dušanu Bigasovi, za vyfotografování některých děl Františku Nárovcovi a Ondřeji Fučíkovi.

Za pečlivou redakční práci děkuji Štěpánce Paškové, za konzultace ediční povahy Stanislavě Fedrové z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Můj největší dík patří jako vždy mé rodině za podporu, toleranci a trpě‑livost.

Michal Bauer

755

Obsah

Fragmenty horizontu 5

Antologie Skupiny Ra 71

Edice Ra 73André Breton / Vzduch vody 75Zdeněk Šel / Kámen 97A zatím co válka 103

Deset autorů… 107Ludvík Kundera / Odjezd • fragment 108Ludvík Kundera / Výhružný kompas 114Ludvík Kundera / Živly v nás • fragment 116Hans Arp / Černé býlí 128Zdeněk Lorenc / Až budou naše prsa jako zem • fragment 132Zdeněk Lorenc / Fleretová žena • fragment 136Zdeněk Lorenc / Velká cesta • fragment 140Tristan Tzara / Ruka míjí • fragment 156Václav Zykmund / Mstivé oči • fragment 158

Václav Zykmund / Věčné pohyby 163


756

p. f. 1947 187Ludvík Kundera / Už se tetelí prolamovaná obloha 190Zdeněk Lorenc / Již zase 194

Skupina Ra 199Zdeněk Lorenc / Vzkazy k přítomné hodině 202Skupina Ra 207Ludvík Kundera / Je osm hodin holubi lítají do huby 211Biografie 222

Ludvík Kundera / Le sillon de la mort 225

„Pra ‑Ra“, Roztrhané panenky, výběr z původních literárních textů členů Skupiny Ra 235Václav Zykmund / Proměny 236Václav Zykmund / Pastýřský orloj aneb Dvanáct slovanských tanců 247

Krajina, v níž žije Pastýřský orloj 247Dvě karyatidy Pastýřského orloje 251Srdce Pastýřského orloje 254A protože pohyb je podmínkou 260

Roztrhané panenky 261Zdeněk Lorenc / Interview se současnou psychopatologií 264Ludvík Kundera / Středověk 266Otta Mizera / Nedělníma očima 271Ludvík Kundera / Krajina plísně nevídaná… 272Otta Mizera / Dům šerého písku 273Ludvík Kundera / Co bude s tím poupětem… 274Otta Mizera / Voníte kořením, řekl jí ráno. Večer zas konvalinkami 276Ludvík Kundera / Popis 277Otta Mizera / Těším se velice 278Ludvík Kundera / Zatímco hlas se drobí… 279Otta Mizera / Park z 8. listopadu 1937 281Ludvík Kundera / Plantáže 282Otta Mizera / Automatická madona 283Otta Mizera / Sebevědomí děsu 285

757

Otta Mizera / Právo na katafalk 287Ludvík Kundera / Vybíleno 289Zdeněk Lorenc / Trojspřeží 291Ludvík Kundera / Výrub 294Otta Mizera / Skvostná báseň na odjezd vlaku 296Ludvík Kundera / Tři pouliční sóla 298Zdeněk Lorenc / Květy lávy 300Otta Mizera / Dokonalý řád 302Ludvík Kundera / Že taky jede… 303Zdeněk Lorenc / Dva dny po sobě 305Zdeněk Lorenc / Pouze iniciálky 307Zdeněk Lorenc / Stále fragment 311Zdeněk Lorenc / Fragment 315Otta Mizera / Nebezpečné klima 320

Zdeněk Lorenc / Až budou naše prsa jako zem 325Zdeněk Lorenc / Smát se 357Zdeněk Lorenc / Milenky smutných malířů 362Zdeněk Lorenc / Romantismus XX. století 368

první monolog 369chirurgie 373mytologická alternativa / Romantismus XX. století 380

Zdeněk Lorenc / Posvátná legenda 395Zdeněk Lorenc / Bez názvu 399Zdeněk Lorenc / Velká cesta 403Zdeněk Lorenc / Trojstěžník 426Zdeněk Lorenc / Lunty 432Zdeněk Lorenc / Istlerovi 434Zdeněk Lorenc / Hledět 436Zdeněk Lorenc – Josef Istler / Krajiny ve tváři 438Zdeněk Lorenc / Fantazie na Kašpara Noci 453Zdeněk Lorenc / Heslo 454Zdeněk Lorenc / Dokud 455Zdeněk Lorenc / Nebáseň na SS 456


758

Zdeněk Lorenc / Gott mit uns! 457Zdeněk Lorenc / Kůzle se směje 458Zdeněk Lorenc / Velký Mim 474Zdeněk Lorenc / Ohně 480Zdeněk Lorenc / Jako vůně 481Ludvík Kundera / Stále se vracející 484Ludvík Kundera / Bezpodmínečný horizont 492Ludvík Kundera / Laviny 493Ludvík Kundera / Rýha smrti 495Ludvík Kundera / Berlín 504Ludvík Kundera – Václav Zykmund / Výhružný kompas 519Ludvík Kundera / Hlavy a léta 533Ludvík Kundera / Klínopisný lampář 535Ludvík Kundera / Živý 545Ludvík Kundera / Josef Istler maluje 547Ludvík Kundera / Truchlení lesní 549Ludvík Kundera / Napospas aneb Přísloví pro kočku 551

O Solném městě 551O ptáku ohniváku 558O divných příhodách 562

Otta Mizera / [Deník] 569Vilém Reichmann / Ale na co jsme to zapomněli? 596Vilém Reichmann / Snový kompas 598Vilém Reichmann / Doprovod 599Josef Schnabel / Lesní moudrost 600Oldřich Wenzl / Kozoroh ten starý rošťák a jeho otec

bývalý plukovník carské gardy 602

Překlady 605Hans Arp / Černé býlí 606Hans Arp / Báseň 619Hans Arp / Mušle a deštníky 620

759

Francis Picabia / Báseň 621Christian Morgenstern / Trychtýře 622Georg Trakl / Spánek 623Giuseppe Ungaretti / Sen 624Sandro Penna / Vyhublé jsou stromy 625Z deníku Franze Kafky 626Alfred Kubin / Země snivců 628Španělské lidové coplas 630Federico García Lorca / Vesnice 631Federico García Lorca / Když nastává klid 632Federico García Lorca / Zkáza 633Federico García Lorca / Dva námořníci na pobřeží 635Lydia Cabrera / Němí 636Paul Éluard / Krásná a podobající se 639Paul Éluard / Do nedohledna ve smyslu mého těla 640Jean Tardieu / Brány Théb 641René Tavernier / Bylo vám nebe nabídnuto 642Tristan Tzara / Přibližný člověk 643Úryvek ze hry Tristana Tzary Útěk 644Langston Hughes / Píseň pro černé děvče 646

Eseje, kunsthistorické texty, výtvarná publicistika 647Zdeněk Lorenc – Ludvík Kundera / Mladší surrealisté 648Ludvík Kundera / Na okraj 651Karel Teige / [Předmluva] 652Ludvík Kundera / Dvojí cesta 657Ludvík Kundera / Obrazy Josefa Istlera 662Ludvík Kundera / Obrazy Václava Zykmunda 665Ludvík Kundera / Malíř Bohdan Lacina 668František Halas / Milý Bohdane Lacino 671Zdeněk Lorenc / Fantazie zlatá 672Ludvík Kundera / Obrazy Bohdana Laciny 676


760

Obrazová příloha 683Ediční poznámka 717Seznam vyobrazení 747Poděkování 753


Dosud vydáno

Arnošt Vaněček: Vor Medúzy

Veronika Broučková: Srdce a smrt / Antologie brněnské Literární skupiny

Jiří Kolář: Rudý havran / Nový don Quijote

Jaroslav Seifert – Karel Teige (eds.): Revoluční sborník Devětsil / reprint

Dana Nývltová: Femme fatale české avantgardy / Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu

Michal Bauer: Automatická madona / Antologie Skupiny Ra

Připravujeme

Dušan Pala: Stromy a kamení

Skrytá moderna

Česká literární avantgarda je tradičně reprezentována tvorbou několika domi‑nujících osobností a už poměrně dlouho je součástí standardní školní výchovy, což, zdá se, činí z tohoto areálu zaprášené panoptikum čpící naftalínem. Ten‑to efekt obvykle vzniká tam, kde je jistý typ dobových uměleckých promluv izolován a představován jako pevný, definitivní a zdánlivě lehce srozumitelný objekt, který můžeme dobře popsat ze všech stran. Diskurz avantgardy, a to i v okruhu literárních textů, má však mnohem širší přesahy, než by se ze za‑vedeného a obvykle reflektovaného domácího kánonu mohlo zdát. Nikdy se v historii nevyskytoval izolovaně, ale byl konfrontován s dalšími typy dobo‑vých diskurzů, s nimiž sdílel svůj historický horizont a vůči nimž se vymezoval.

Cílem ediční řady Skrytá moderna je poukázat na tuto rozprostraněnost řeči avantgardy, na její nejednoznačnost, živost, na různé – dnes pozapome‑nuté či marginalizované – varianty, na její penetraci mimo tradičně popiso‑vaný prostor, ale i na některá menší díla oněch dominujících osobností, která z nějakých důvodů zůstala či zůstávají mimo centrum pozornosti čtenářů i literárních historiků.

Smyslem edice není hledat v českých literárních dějinách nový rozvrh a novou hierarchizaci. Smyslem je konfrontovat známé a obecně akceptované podoby dobové řeči moderny s podobami pozapomenutými nebo z nějakých důvodů dosud nereflektovanými tak, aby čtenářům bylo umožněno – možná v lecčems nově či nezvykle – pozorovat mnohdy dramatické úsilí modernistů o nový jazyk, nové vidění objektů, člověka, času, prostoru i sebe sama. V kon‑textu známém i neznámém.

Každý svazek edice přináší jak edici původních textů, tak obsáhlou stu‑dii k nim. Edice vychází ve spolupráci nakladatelství Akropolis a Centra výzkumu české umělecké avantgardy na FF UK v Praze a na FF JU v Čes‑kých Budějovicích.

Petr A. Bílek, Vladimír Papoušek, Filip Tomáš


Michal BauerAutomatická madona

Antologie Skupiny Ra

EDICE SKRyTÁ MODERNA

Vydal Filip Tomáš – Akropolis(Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41,www.akropolis.info)ve spolupráci s Centrem výzkumu české umělecké avantgardyv roce 2011–2012 jako svoji 202. publikaci

Studii napsal, antologii sestavil a edičně připravil: Michal BauerRedakce: Štěpánka PaškováJazyková korektura: Irena DanielováObálka s motivem linorytu Josefa Istlera z publikace Krajiny ve tváři Zdeněk TrinkewitzSazba písmem Caslon a Universe studio Lacerta (www.sazba.cz)

Tisk: Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice

1. vydání, 764 stran, TS 13ISBN 978-80-87481-62-2


Automatická madona / Antologie Skupiny Ra

Documents

Transcript of Automatická madona / Antologie Skupiny Ra