. , ARISTOTELES

METAFYZIKA

PPeloiil a poznamkami opatfil Antonin Kfii

~ Rezek

Tato kniha vychazi s podporou odboru informovani o evrop~kych zaleiitostech Ufadu vlady CR v r~mci projektu Euroknihovna.

uvoo (A Kfiz)

9-31

METAFYZIKA 33- 347

POZNAMKY 349-475

ZKRATKY 476- 481

KNIHA PRVNi

PODSTATA, HODNOTA A CiL METAFYZIKY. KRITIKA DOMNENEK 0 PRINCIPECH YECi

1. Pofl'eba vedeni. Povaha vedy Vlibec a podstata, hodnota a ukol metafvzicke vedy zvltist'

Ysichni !ide od pi'irozenosti (fysei) touzi po vedeni (to eidenai). 980'21

Zm\mkou toho je' zaliba (agapesis) v smyslovych vjemech (ais­theseis), v oichZ si libuji prone sa my, an iz hledi k jejich poti'ebe. Zvlaste to plati o vjemech zrakovych. Nebot' zraku davame pi'ed-nost taki'ka pi'ede v~emi ostatnimi smysly 1 nejen pro jeho prak- 25

ticky ti~el, nybrz i bez ohledu na nej. A to proto, ze tento smysl pi'ispiva k nasemu poznani (gn6ri=ein) vice nez smysly ostatni a ze nam zjevuje (deloi) vetSinu druhovych rozdilu (diaforai).

Z::-..

tve bytosti od pi'irozenosti maji schopnost vnimat (aisthe-sis). Ale ujednech z vnimani nevznika pamet' (mm!me), u dru-?:Ych a no; I proto jsou rozumove zdatnej~i a u~elivej§i' nez ty, 9so• Jez si nemohou nic pamatovat. Rozumni, ale bez schopnosti u~it se jsou zivo6chove. kteri nemohou slyset zvuky,' jako napi'i-klact vcela a je-li jeste jiny takovy druh zivocichu. Avsak ti, kteri lmaji pamet' a nadto je~tl: tento smysl, maji take schop- 25

nost ucit se.

33

METAFYZIKA

Ostatni druhy zivocichu se v zivote i'idi smyslovymi jevy (jantasiai) a pameti (mnemai), zku~enosti (empeiriti) v~ak nabyvaji jenom v male mire; ale lid sky zivot se projevuje je~­te umenim (tee/me)' a pojmovym my~lenim (logismos). U li­di z pameti vznika zkusenost; nebot' mnohokrat opakovany

981 ' a pameti uchovany vjem teze vcci I nabyva vyznamu jedne zkusenosti. A zkusenost, jak se zda, podoba se temer vedeni a umeni; vedeni a umeni vznika u lidi proto, ze maji zkusenost.

s Vzdyt', jak pravi P61os; a spravne I to i'ekl, zku~enost vytvoi'ila umeni, nedostatek zkusenosti (apeiriti) vsak nahodu (tyche).

Umeni vznika tim, ze se z mnoha posti'ehu (ennoemata) zkusenosti utvoi'i jeden vseobecny soud (hypo/epsis) o podob­nych vecech. Soudit totiz, ze Kalliovi, jenz meltu a tu nemoc, pomohlo to a to, a take S6kratovi a rovnez i mnoha jinymjed-

10 notlivcum, natezi zkusenosti; 1 ate je to umeni, kdyz vi me, ze vsem takovym a takovym jednotlivcum, pojatym v jeden pojem (eidos), tedy tern, kdo trpeli tou a tou nemoci, napi'iklad slizu, zluci, nebo horecnatym stavem, pomohlo prave to a to.

Tam tedy, kde bezi o praktickou cinnost (to prtittein), zda se, ze se zkusenost nijak nerozlisuje od umeni, ba naopak vidame,

15 ze na vee pi'ijdou spise tide zkuseni nez ti, 1 ktei'i sice o veci maji pojem (logos), ale zkusenosti nemaji. To proto, fe zku­senost je znalosti jednotlivin , umeni obecneho, kazda prak­ticka cinnost vsak a tvoi'eni tyka se jednollivin. Lekai' totiz neleci cloveka vubec, leda mimochodem, nybrf Kalliu nebo

20 S6krata nebo jineho I takoveho jednotlivce, jenz je zaroven take clovekem. Jestlize tedy nekdo rna pojem bez zkusenosti a zna sice obecny pojem (to katholu), ale nezm'l jednotliviny v nem zahrnute, casto ucini chybu v leceni. Nebot' je to jedno­tlivina, jez se rna lecit. Pi'ece vsak minime, ze vedeni a poro-

25 zumeni natezi spise 1 umeni nez zkusenosti, a za moudi'cjsi nez lidi zkusene pokladame odbe>rne znalce (technites), v pl'e­svedceni, ze kazdy rna moudrost tim vetsi, cim vyssi je stu­pei1 jeho vedeni.

34

KNIHA PRVNi (A)

soudime tak proto, ze jedni znaji pi'icinu, druzi nikoli. Nebot' !ide zkuseni sice vedi, ze (to hoti) neco jest, ale nevedi, proc (dioti) to jest; avsak oni vedi, proc to jest, i znaji pi'icinu. Proto si take v kazdem oboru prace vice vazime 1 vedoucich a mys- 3o lime, ze vice vcdi a jsou moudrejsi 1 nez prosti detnici, pone- 981'

vadz znaji pi'iciny toho, co se kona, kdezto delniky pokladame za lidi, ktei'i jako nektere neodusevnene veci neco sice delaji, ale nevedi, ze delaji to, co delaji , zrovna tak, jako napi'iklad ohen pall. Myslime tedy, ze neodusevnene veci konaji' vsechno ze sve urcite prirozenosti a detnici 1 z cviku (ethos), a ze tide 5

nejsou moudi'ejsi proto, ze jsou v dile zrucni, nybrz proto, ze o nem maji pojem a znaji pi'iciny.

Vubec pak znamkou cloveka vedouciho jest, ze muze ucit.' Proto marne za to, ze umeni je ve ve!Si mire vedou (episteme) nez pouha zkusenost, nebot' ti, kdo je ovladaji, mohou ucit, I ide pouze zkuseni nikoli.

Mimoto za moudrost nepokladame smyslove vjemy. Jsou sice 10

zvlast' smerodatne v poznani (gnosis) jednotlivin, ale 0 zad-ne veci nam nepravi, proc jest, napi'iklad proc ohei\ je teply, nybrz jenom ze je teply.

Je tedy pi'irozene, ze se I ide obdivovali tomu, kdo poprve vy­nalezl nejake umeni, jez pi'evysovalo spolccne vjemy, 1 nejen 15

proto, ze neco z toho, co vynalezl, bylo poti'ebne, nybrz proto, ze byl moudry a vynikal nad ostatni. Jezto vsak bylo vynaleze-no vice druhu umeni, a to jedna, aby slouzila poti'ebe, druM pak uslechtilemu pozitku (diag6ge), pokladame vzdycky za moud­fejsi vynatezce techto nez vynatezce onech, ponevadz 1 jejich 20

~Cdeni nesmei'ovalo k pouhemu uzitku. Proto teprve tehdy, kdyz M. bylo opatfeno vsechno takove, byly vynalezeny vedy, jez ~e~ledi ani libosti, ani poti'eby, a to nejprve na tech mistech, kde hde rneli volny cas. Tak matematicke vedy byly sestaveny nejpr-ve v Egypte;· tam totiz volny cas byl ponechan 1 tfide knezi. 25

. V Etice jsem vylozil,' jaky je rozdil mezi umenim a vede-n•rn a ostatnimi sourodymi pojmy. Na tomto miste pojedna-

35

METAFYZIKA

vam 0 veci proto, abych ukazal, ze takzvanou moudrost v§ichni pokladaji za vedu,jejimz pi'edmetemjsou prvni priciny a pocat-

30 ky. Proto se zda, jak jiz drive by to i'eceno, 1 ze clovek zku~eny je moudi'ej~i nez ti , kdo maji jenom nejaky vjem, odborny zna­lec (technites) ze je zase moudi'ejsi nez tide zkuseni, vedouci nez prosty delnik, a ze vedam teoretickym nalezi moudrost ve

982' vetsi mire nez vedam poietickym. Je tedy 1 zjevno, ze moudrost je veda, jez vyklada jisty druh pricin a pocatku.

2. Povaha, predmet a cilmoudrosti

s Jelto hledame tuto vedu (episterne),jc ti'eba 1 zkoumat,jakeho druhu jsou priciny a jakeho pocatky, jimiz se zabyva vedeni, jez nazyvame moudrosti. Snad nam to bude vice zl'ejme, uve­domime-Ji si, jake pi'edstavy marne 0 muzi moudrem.

(I) Pl'edne se domnivame, ze moudry pokud mozno vsechno 10 vi, aniz rna vedeni o vsech jednotlivostech. 1 (2) Za druhe za

moudreho pokladame toho, kdo dovede poznat to, co je obtizne a co cloveku je nesnadno poznavat- nebot' smyslove vnima­ni je spolecne vsem I idem, proto je snadne a neni na nem nic moudreho. (3) Dale v kazde vede moudrej~im se zda ten, kdo je pi'esnej§i a (4) o pi'icim'lch dovede Jepe poucovat. (5) Minime

IS take, ze moudrosti ve vetSi mii'e je I veda, kterou volime pro ni samu a pro vedeni, nikoli pro to, co z ni vyplyva, a rovnez ze (6) moudrostje spi~e veda vhidnouci nez slouzici; nebot' moud­remu se nema poroucet, nybrz nai'izovat a vest rna on, a nema preji mat presvedceni od ji neho, nybrz jeho rna poslouchat clo­vek mene moudry.

20 Takove I a tak mnohe predstavy tedy marne o moudrosti a o lidech moudrych. Z nich (I) prvni, totiz mit vedeni o vsem, hodi se nutne na toho, kdo zvlaste zna to, co je obecne (he katholzl episteme); nebof zaroven vi jaksi vsechno, co je v obec­nych pojmech zahrnuto (panta ta hypokeimena). (2) Ale to, co

36

KNIHA PRVNi (A)

je oejvyse obecne (ta malista kathohl). je I idem taki'ka velmi tezko poznat, 1 nebot' je nejvice vzdaleno od smyslovych vje- 2s mu. (3) Nejpl'esnejsimi vedami vsakjsou pnive vedy o tom, co je prvn i (ta proto); nebot' vedy, jez vychazeji z mensiho poctu <pocatku>, jsou presnejsi oez ty, jez pl'idavaji jeste dal~i. jako napfiklad aritmetika je presnejsi nez geometric: (4) Ale take zpusobilejsi poucovatje veda,jez zkouma pficiny; nebot' oprav-du poucuji ti, kdo 1 dovedou uvest priciny kaZde jednottive veci. Jo (5) Vedeni (to eidenai) vsak a rozumeni (to epistasthai) prone samy nejvice nalezi vede,jez se zabyva nejvyssim pi'edmiHem vedeni; nebot' kdo touzi po vedeni prone samo, 1 da prednost 982'

pl'edevsim vede, jez rna vedeckost v nejvyssi mite, a takova je veda o tom, co je nejvyWm pl'edmetem vedeni (malista episte-ton); a nejvys~im pi'edmetem vedeni je to, co je prvni, a pficiny. Vzdyt' skrze ne a z nich se pozm'lva ostatni,' nikoli ony skrze to, co nasleduje (dia ton hypokeimenon). (6) Konecne vedou, jezje vtadnouci v prvni rade, a 1 vedou,jez vede vice nez veda s slouzici, je ta, ktera pozmiva, kvu li cemu (tinos heneken) marne vsechno konat; je to dobro v jednotlivych pi'ipadech a vubec pak nejvyssi dobro v cele pfirode.'

Ze vseho tedy, co bylo l'eceno, vyplyva, ze hledane jmeno hodi se pouze na tutez vedu. Musi to byt veda teoreticka, jez zkouma prvni pocatky a pi'iciny; 1 nebot' i dobro i ucel milezi 10

k pricinam. Ze to neni veda poieticka, je mozno videt jiz u prvnich fi lo­

zofujicich muzu. Nebot' jako dnes, tak v di'ivejsich dobach I ide zacali filozofovat, protoze se necemu divili. Z pocatku se divili zahadnym zjevum (Ia apora),jefjim bezprosti'edne ukazovala zkusenost, a teprve potom ponenahlu postupujice naznacenou cestou dospeli 1 i k zahadam vyznamn~jsim, napi'iklad k zaha- 1s de jednotlivych obdobi mesice, drahy slunce a hvezd a vzni-ku v~ehomira. Ten pak, kdo pochybuje a divi se (aporon kai thaumazon), rna vedomi nevedomosti proto take milovnik vymy§leneho vykladu' (filomythos) je v jistem smyslu milov-

37

METAFYZIKA

nikem moudrosti ({ilo.w(os). nebot' obsahem vymysleneho 20 vyl...tadu jsou zjevy hodne udtvu. Jesthze tedy J lide filozofo­

vali, aby unikli nev~domosti (agnoia), je zjevno, ze usilovali o v~d~ni proto, aby nabyli ved~ni (to eidenat), nikoli pro n~jaky vnej~i uzitek. 0 tom sved<!i skute<!ny vyvoj. Nebot' o takovy druh poznani (jrom!5is) za<!alo se usilovat teprve tehdy, kdyz byly opatreny vsechny v~ci poti'ebne k pohodlnemu zivotu, k jeho okrase a rozptyleni (rhastime kai diagoge). A tak vidi-

25 me, ze 1 tuto vedu nevyhledavame pro .ladny jiny vnejsi uzi­tck, nybrz jako fikamc, :le svobodny je ~lov~k. jenz je pro se­bc a nikoli pro druheho, tak i onajenom je vedou svobodnou; jenom on a totiz je v~dou pro sebe.

Proto se o ni pnivem mttze i'ici. ze mit Ji neni lidske, nebot' 30 lidska prirozenost je v mnohem smeru nesvobodna (dtile),

takie podle Sim6ntdova vyroku'

jenom btih pr;v nui tuto v.\·sadu;'

<!loveku pak pry se slu~i. aby hledal pouze vedeni, jez je mu ptimereno. Maji-li pravdu basnici a je-li bozstvo vskut-

983' ku takove, 1 ze za'\tdi; muselo by se to projevit nejspi§e tu a museli by byt ne~t'astni vsichni. kteri vynikli <ve ved~ni>. Ale ant neni mozno, aby bozstvo bylo zavistive, spfSe jenom podle pi'islovi

btisnici mnoho nepra~·diwHJO navym_)•sleji,'

~ ant nclze jinou vedu pokladat za vzacnejsi nez tuto. I Nebot' veda v nejvyssi mire bo.lska je i nejcenn~JM; a takovou vlast­nost muze mit jenom dvojim zpusobem· (a) predn~ bozskou vedouje ta, kterou ma pi'edevsim buh, (b) potom ta,jezjedna o v\!cech bozskych. A to oboje pi'islusi jenom teto vede. Nebot' vSichni uznavaji, ze buh je pfi~inou a po<!atkcm, i nalezi tako-

Hl va vedajenom bohu; anebo ljemu v nejvy~si mire. l kdyz tedy

38

KNIIIA PRVNI (A)

v~echny vt!dy JSOU k zivotu potrebnej~i' nez tato, vet~i hodno­tu nema iadna.

Ovsem, osvojime-li si tuto vedu, musi nas v jtstem smyslu uvest v pravy opak toho, co jsme z pocatku hledali. Vsichni totiz. jak jsme rekli, zaCinaji tim, ze se divi, jestlizc se vee sku­tecne rna taka tak- podobne jako se I ide obdivuji automatum, dokud neprohlednou slozeni 1 a pricinu -,at' se to tyka obratu t5 slunce anebo nesoumetitelnostt uhlopi'icky;' nebot' ka:Memu se zda podivne, ze by se neco ncdalo merit mernou jednotkou. Ale nakoncc se podle pi'islovi vSechno obrati v opak a k lepsi-mu; a tak jc tomu i tu, kdyz se spnivne poucil. Vzdyt' I znalec 20

geometric ni~emu by se tak nepodivil, nez kdyby sc uhlopl'ic-ka ctverce data zmerit stranami.

Tim bylo vylozeno,jakaje povaha hledane vedy ajaky je cil, jehoz rna dosict hledani a zkoumani a cely na~ postup.

3. Druhy pNcin. Prehled stadich filozofick.vch soustav

Je tedy zrejmo, ze tato veda rna pochopit pocate<!ni ptici-ny -I tvrdime totiz, ze kazdy neco vi tehdy, kdyz se domni- 25

vame, .le zna prvni pri6nu toho. 0 prieinach se v~ak mluvi ctverym zpusobem. (I) 0 JCdne Z nich i'ikame, te jc podstatou (usia) a bytnosti (to ti en einai) nebot' otazka .,proc" vede mis ke kone~nemu pojmu a v konccne odpovedi na prvni ,proc" je pi'i~ina a po~atek , (2) druhou nazyvame latkou (hJ'•/e) I a pod- 30

metem (lwpokeimenon), (3) ti'eti je ta, odkud (ltotlten) po~ina pohyb, a (4) ctvrtaje v protikladu k teto, to je ucel (to lui hene-ka) a dobro (agathon) - nebot' to je konecnym cilem ve~kere-ho vzniku a pohybu.

Pojednali JSme o nich stce sdostatek v knihach o pi'iro-de; 1 ale pfece chcemejeSt! pfihlednout k svym pfcdchudcum, 983'

ktefi zatali v~ci zkoumat a filozofovali o pravd!. Nebot' take oni zi'ejme uznavaji jiste pocatky a pri~iny, a tak pro nynejsi

39

KNIHA DRUHA

NEKOLIK POZNAMEK 0 METAFYZICE JAKO VEDE A JEJi METODE

1. Nesnadnost a snadnost filozofie. Zasluhy dfiw!jsich myslite!ti. Cilfilozojie

Yyzkoumat pravdu je jednak nesnadne,jednak snadne. Znam- 993'30

kou toho je jiz to, ze nikdo ji nemuze uplne dosici, 1 ani se ji 993•

zcela chybit, ale ze kazdy dovede alespoil neco i'ici o pi'irozene povaze veci (fysis), takze jednotlivec k ni sice nepi'ispiva bud' nitim, anebo jen malo. ale mame-li zretel k vyrokum vsech dohromady, vznika urtite mnozstvi <poznatku>. A tak zda-li se, ze je tomu tak, jako i'ikame v pi'islovi I ,Kdo by se chybil s brany?"; je snadna, hledime-li na vee takto. Ale je zi'ejma jeji nesnadnost, mame-li v jiste mire celek,' nemuzeme-li v~ak mit jeho casti <a naopak>. Avsak pi'icina jeji nesnadnosti, jez se projevuje dvojim zpusobem,' neni snad ve vecech, nybrz v nas. Nebot' jak se k dennimu svetlu chova I zrak netopyi'i, tak se 10

rozum (m/s) nasi duse chova k tomu, co svou pl'irozenosti je ze vseho nejzi'ejmejsi (faner6tata).'

Je vsak spravedl ivo, abychom byli vdecni nejen tem, s jejichz minenim leckdo souhlasi. nybrz take tem,jejichz vyklad zustal

65

METAFYZIKA

spiSe na povrchu. Vzdyt' i oni neNm pi'ispeli; u nich se totiz 15 na~i schopnosti (hexis) dostalo pfedbezneho cviku. I Nebot'

kdyby nebylo Timothea,' nemeli bychom leccos z pisni; a kdy­by nebylo Frynida, nebylo by Timothea. Stejneje tomu u muzu, ktefi se vyjadfili o pravde; od nekterych jsme prevzali urCita mineni, druzi v§ak byli pi'icinou, ze se tito vyskytli.

20 Spnivne je take, nazyva-li se I filozofie vedou (episthne) o pravde. Nebot' cilem teoreticke vedy je pravda, cilem prak­ticke v~ak vykon (ergon) <neboli dilo>; i kdyz totiz !ide cinni v oborech, vedoucich k vykonu, zkoumaji, jak neco jest, pi'e­ce nepozoruji to, co je trvate (to aid ion) <neboli vecne>; jejich zrak je zamei'en pouze k urcitym vztahum (f!ros ti) a k tomu, co je v dane dobe (nyn).

Pravdu v~ak nezname bez <znalosti> priciny. Ve v~em pak podstatny raz v nejvy§sim stupni nalezi tomu, co <je pi'ici-

25 nou, ze> 1 se jako stejnojmenne dostava' take vecem ostatnim; napi'iklad ohei1 je necim nejteplejsim, nebot' je pricinou teploty ostatnich veci. A tak i pravdive v nejvyssim stupni je to, co je pl'icinou, ze je pravdive v~echno, co je pozdejsi. Proto pravdu v nejvyssim stupni obsahuji nutne pocatky toho, co je trvale, vecne. Nebot' nejsou pravdive jenom nckdy, ani neco jineho ne-

30 ni pi'iCinou jejich 1 jsoucnosti (aition tti einai), nybrz ony sa my jsou pficinou vseho ostatniho, takze vsechno je take k pravde v takovem pomeru, v jakem je k jsoucnosti.

2. Zdaje neomezena rada pNCin

994' Ale je zrejme, ze je urcity pocatek' a ze pi'iciny jsoucna co do poctu (A) nejsou bez omezeni ani v primem smeru, (B) ani z hlediska druhu.

(A) Nebot' (\)ani neni mozno, aby se pl'i vznikani jedne veci z druhejako z latky postupovalo bez omezeni, aby napi'i­klad maso vznikalo ze zeme, zeme ze vzduchu, vzduch z ohne,

66

KNIHA DRUHA (a)

1 aniz by se to zastavilo, (2) ani aby nebylo zadneho omezeni 5

toho, odkud vychazi pohyb, aby napriklad clovek byl pohybo-van od _vzduchu, ten to od slunce, slunce od svaru. (3) Podobne ani ucelna pficina (to hti heneka) nemuze postupovat bez ome­zeni, ze by napi'iklad prochazka byla kvuli zdravi, toto kvuli btahemu stavu (eudaimonia), blahy stav 1 kvuti necemujinemu 10

a takto vzdy jed no kvtlli necemu jinemu. A prave tak je tomu s bytnosti (to ti en einai).

U sti'ednich clemi (Ia mesa)' totiz, mimo nezje clen posledni a prvni, je prvni nutne pi'icinou clenu, ktere jsou za nim. Nebot' kdybychom meli rici, ktery ze ti'i je pricinou, fekneme, ze prv-ni; postedni to byt nemuze, protoze niceho neni pricinou to, 1 co 15

je na konci; ale ani sti'edni, nebot' <je pi'icinou jenom> jedno-ho. Pi'itom nezalezi na tom, je-li sti'edni clen pouze jeden, nebo je-li jich vice, ani je-li jejich pocet neomezen:y, ci omezeny. Timto zpusobem vsak u mnoha clenu v neomezenem mnozstvi a vubec u neomezeneho by byly v§echny cleny stejne sti'edni az k tomu, ktery je prave nyni. A tak kdyby nebylo prvniho clenu, nebylo by vubec zadne pi'iciny.

Avsak nelze postupovat bez omezeni I ani v tom, co v i'a- 20

de nasleduje,' ma-li pocatek to, co pi'edchazi, takze by napi'i­klad z ohne vze§la voda, z ni zeme, a tak by stale vznikal opet nejaky jiny rod. Nebot' dvojim zpusobem vznika jed no z dru­heho [nikoli, jak se rika, ze se jed no deje po druhem, napi'i­klad olympijske hry po hrach isthmickych']: (a) bud' tak, jako se z meniciho se hocha stava muz, (b) anebo jako z vody vzni-ka vzduch: 1 (a) Rekneme-li tedy, ze se z hocha stava muz, 25

minime tim, ze ze vznikajiciho vznika vznikle a z nezavrse­neho zavrsene. Nebot' vzdycky je neco uprosti'ed; jako mczi bytim a nebytim je vznik, tak to, co vznika, je mezi tim, co jest, a mezi tim, co neni. Ten, kdo se necemu uci, je vznika­jicim vedoucim, a to se mini, kdyz se rekne, 1 ze se z uciciho 3o se cloveka stane vedouci clovek. (b) Vznikne-li vsak neco tak jako z vody vzduch, pak jed no z obojiho zanika. (a) Proto se

67

METAFYZIKA

v on om pi'ipade pi'echod neda zamenit, jezto se z muze nesta-994' ne opet hoch; nebot' to, I co se zde vyviji, neni necim hned pi'i

vzniku, nybr2 tim, cim jest, stane se teprve po svem vzniku.' Tak totiz povstava take den z rana, protoze nasleduje po nem, a proto take rano nevznika ze doe. Avsak v druhem pi'ipade jedno pi'echazi vzajemne v druhe.' Ale ani tam, ani tu nelze postupovat bez omezeni. (a) Nebot' v prvnim pi'ipade to, co

5 je uprosti'ed, 1 rna ucel a cil; (b) v druhem pak se jedno pro­menuje v druhe, zanik jednoho je vznikem druheho. Zaroveii vsak je take nemozno, aby to, co je prvoi, jsouc vecne, zaoiklo; nebot' jezto vznikani smerem nahoru neni bez konce, nemohlo by byt vecne to, co by sice bylo prvni, ale kdyby jeho zanikem vzniklo z neho neco jim!ho.

Dale to, k cemu (hit heneka) se neco vyviji, je ucelem (te/os), 10 jenz neni prosti'edkem I pro jine, nybrz jine je prosti'edkem

pro nej. A tak je-li neco takoveho, co je posledni (eschaton), neni mozny postup bez omezeni; neni-li vsak nic takoveho, neni pl'iciny ucelne. Ti, kdo pi'edpokladaji neomezenou i'a­du, odstraiiuji, aniz jsou si toho vedomi, pi'irozenou povahu dobra. A pi'ece by se nikdo neodvazil nejake cinnosti, kdyby nemyslil, ze dojde konce (peras). Kdyby se ji odvazil, neby-

15 to by takove pocinani 1 rozumne; nebot' ten aspon, kdo rna rozum, zafizuje SVOU cinnost vzdy za nejakym ucelem. Ten pak je koncem (peras), nebot' ucel znamena konec <oeboli omezeni>.

Ale ani bytnost se neda pi'evest na jiny vymer,' jenz by by! pojmove (to logo) stale obsaznejsi; nebot' di'ivejsi urceni je vzdy obsaznejsi nez pozdejsi: tam vsak, kde neni prvni, neni

20 ani I nasledujici. Dale ti, kdo tak mluvi, odstraiiuji vedeoi (to epistasthai); nebot' neoi mozno vedet (eidenai), dokud se nepi'i­jde k necemu, co se jiz neda delit. A oeni pak ani poznavani (to gignoskein). Nebot' jak by se mohlo myslit (noein) to, co je takto neomezene? Neni to asi tak jako u Mry, kterou je sice mozno del it bez zastavky, ale pi'ece se muze poznat jen tehdy,

68

KNIHA DRUHA (a)

kdyz se s delenim ustane. Proto I ten, kdo by chtel sledovat ca- 25

ru neomezene delitelnou, nespocita jejich dihi. Ale take latku je nutno myslit jenom v pohybovane veci, a nic neomezeneho nema byti. Kdyby tomu tak oebylo, sama neomezenost by neby-la oeomezena.'

(B) Kdyby vsak i druhy pi'icin byly co do poctu neomezene, oebylo by ani tak zadneho poznani (to gign6skein). Nebot' marne za to, ze neco vime (eidenai) tehdy, 1 kdyz jsme poznali 3o

(gnorizein) pi'iciny; je vsak nemozno v omezenem case projit to, ceho neomezene pfibyva.

3. Metoda filozofickeho vykladu

Zpusob vykladu se tidi zvyklostmi posluchacu.' Nebot' 1 zada- 995'

me, aby se k nam mluvilo tak, jak jsme zvykli; co se od toho odchyluje, zda se pro nezvyklost cizim a malo srozumitelnym. Snadneji totiz chapeme to, co je obvykle. Jak velika je sila zvyku, ukazuji zakony, u nichz vice nezjasne poznani 1 puso- s bi to, co je vyjadi'eno obvyklym zpusobem- mytickym a det-sky prostym. Jednem se tedy nezamlouva vyklad, nevede-li se po zpusobu matematickem, druhym, neobsahuje-li mnoho pi'ikladu, a opetjini zadaji, aby se na doklad uvadeli basnici. Jedni pak chteji, aby vsechno bylo provedeno pi'esne, kdez-to druhym se pi'esnost a dukladnost nelibi, bud' proto, ze ji nedovedou 1 sledovat, anebo se jim zda puntickarskou. Nebot' 10

pi'esnost neco takoveho do sebe rna, i zda se nekterym ne-cim nesvobodnym jak ve smlouvach, tak ve vedeckych pi'ed­naskach. Proto je tfeba napl'ed pouceni <a vychovy>, jak se rna cenit kazdy jednotlivy zpusob vykladu, protoze by bylo nesmyslne chtit hledat zaroveii vedu i zpusob jejiho vykla-du; ani jednoho, ani druheho nelze snadno dosici. I Pi'esneho 15

matematickeho vykladu nelze zadat ve vsem, pouze v oblas-ti nehmotne. Proto tento zpusob nepostupuje takjako zpusob

69

METAFYZIKA

pozorovani pi'irody. Nebot' snad vsechno, co nalezi k pi'irode, obsahuje v sobe latku. A tak je nutno nejprve zkoumat, co je pfiroda.' Nebot' pak take bude zjevno, co je pfedmetem vedy

20 o ptirode [a zda zkoumani priein a pocatku natezi 1 jedne vede nebo vice vedam).'

70

KNIHA CTVRTA

PODSTATA A UKOL METAFYZIKY. DEFJNICE METAFYZJKY

1. Predmet a definice metafyziky

Je druh vedy, jez zkouma jsoucno jako jsoucno (to on he on) 1003'20

a to, co mu o sobe nalezi (ta hyparchonta). Tato veda neni totozna s zadnou takzvanou vedou zvlastni. Nebof zadna jina veda nepojednava obecne o jsoucnujako jsoucnu, nybrz kaZda si z neho vybere urcitou cast a 1 zkouma urceni, jez ji nalezeji 25

(to symbebekos), jako napi'iklad vedy matematicke. Jezto vsak hledame pocatky, tj. nejvyssi pi'iciny,je zjevno, ze musi <jako pocatky> milezet urcite pi'irozenosti o sobe. Jestlize tedy ti, ktei'i hledali prvky toho, co jest, hledali tyto pocatky, musi take tyto 1 prvky nalezet jsoucnu nikoli mimochodem, nybrz pokud 3o

je jsoucnem. Proto je take nasim ukolem, abychom zkoumali prvni pficiny jsoucna jako jsoucna.

93

METAFYZIKA

2. Vyznamy jsoucna. Odpoved' na prvni aporii

Jsoucno se vypovida mnoha zpusoby (to on legetai pollach6s), ale <vzdy> ve vztabu kjednu a kjedne podstatnosti ((ysis), a to nikoli stejnojmenne (hom6nym6s), nybrz tak jako v~ech-

35 no, co se nazyva I ,zdravym", rna vztah k zdravi bud' tim, ze je udrzuje, nebo pusobi, nebo je znakem zdravi, anebo <ze je

1003• podmetem>, I ktery je pfijima (to dektikon). A stejne je tomu se vztahem slova ,lekai'skf' k umeni lekai'skemu. Jednou se totiz toho slova uziva 0 tom, kdo to umeni ovlada, pod rube 0 tom, co se prone hodi jako prosti'edek, a poti'eti 0 tom, co je jeho vyko­nem. A muzeme uvestjeste dal~i pi'iklady tobo, co se vypovida

5 jako tyto. I Tak i jsoucno se vypovida mnoha zpusoby, ale vzdy vzhledem kjednomu pocatku. Nebot' jedny <veci> se nazyva­ji jsouci (onta) proto, ze jsou podstatami (zlsiai), druhe proto, ze jsou vlastnostmi (path€) podstat, a jine opet, ze jsou cestou k podstate, nebo protoze jsou zanikan im nebo zbavenosti nebo jakosti anebo pusobici nebo plodivou pi'icinou podstaty nebo toho, co se k pod state vztahuje, anebo proto, ze jsou zaporem

10 I neceho z toho nebo podstaty; proto take rikame o tom, co ne­ni, ze ,jest" nejsouci.

Jako tedy pro vsechno zdrave je jedna veda, tak je tomu i u v~eho ostatniho. Nebot' je ukolem jedne vedy, aby zkou­mala nejen to, co se vypovida podle jedna, nybd i to, co se vypovida ve vztahu k jedne podstatnosti ((ysis); vzdyt' i to se

IS vypovida nejakym zpusobem I podle jedna. Je tedy zi'ejme, ze take to nalezi jedne vede, aby zkoumala vsechny veci jsouci jakojsouci.

Vsude vsak vlastnim pi'edmetem vedy je to, co je prvni, na nemz zavisi ostatni a podle nehozje pojmenovano. Je-li oprav­du toto podstatou, bude ukolem filozofa, aby zkoumal pocatky a pi'iciny podstat.

20 _Ale ~ro kazdy rod <veci> jejeden smyslovy vjem a ljedna veda, Jako napl'iklad gramatika jako jed ina <veda> zkouma

94

KNIHA CTVRTA (f)

v§echny hlasky. Proto take nalezi rodovejedne vede, aby zkou­mala vsechny druhy jsoucna, avsak jed not live jebo druhy pati'i zvla~tnim_oborum teto vedy.

<Ma-li filo=ofie predmetem jsoucno, ma tedy i jedno, nebot' jsoucno a jedno jsou totoine. >

Jed no a jsoucno jsou totozne (tau ton) ajednoho razu (miafysis), jezto se navzajem provazeji (to akohlthein al!e/ois) tak jako pocatek a pi'icina, i kdyz se oboje neobjasi'iuje jednim pojmem (logos); I nevadi ovsem, chapeme-li je stejne, baje to i prospM- 25

ne. Nebot' je to totez, i'ekne-li se ,jeden clovek" nebo ,.jsou-ci clovek" anebo jenom ,clovek"; a zdvojeny vyraz (lex is) ,je jeden clovek" nei'ika nic jineho nez ,je clovek"; podle toho zi'ejme neni jsoucno od jedna odlouceno,' ani kdyz neco vzni-ka, ani I kdyz neco zanika, a prave tak jedno <od jsoucna>. Jo A tak je zjevno, ze pi'idavek (prosthesis) u techto <vyrazu> znamena (deloi) totez a ze ,jed no" neznamena nic jineho nez jsoucno. Krome toho podstata kaZde jednotlive veci je jed­nero, a to nikoli mimochodem (kata symbebekos), a stejne tak je i urcitym jsoucnem (on ti).

A tak kolik je druhu jedna, tolik i druhu jsoucna a zkoumani toho co jest (fi esti) 1 u tech druhu nalezi teze vseobecne vede; 35

minim napi'iklad totoznost, podobnost a take jejich protivy;• skoro 1 vsechny protivy daji se uvest na tento pocatek; to vsak 1oo4•

bude zkoumano ve vyberu protiv.' A filozofie rna tolik casti, kolik je podstat, takze jedna z nich musi byt filozofii prvni' a druha musi nasledovat za ni. Nebot' I v jsoucnu a v jednu jsou s od zacatku rody. Proto se k nim musi pi'idruzovat take vedy. 0 filozofovi se totiz mluvi tak jako o matematikovi; nebot' i matematika rna casti, i je jedna veda v ni prvni, jedna drului a tak dale v urcitem poradi.'

95

METAFYZIKA

<Metafyzika je vedou jak o jednu, tak o mnohosti>

10 Jezto pak zkoum{mi protikladnych protiv (antikeimena) I pi'i­slusi jedne vede, proti jednu vsak je mnohost, je take ukolem jedne vMy, aby zkoumala zapor (apofasis) a zbavenost (stere­sis), jezto jed no, k nemuz se zapor a zbavenost vztahuji, muze byt zkoumano obojim zpi'1sobem. Nebot' bud' i'ikame zhola, ze neco tu neni, nebo ze neni vzhledem k urcitemu rodu. V tom je tedy rozdil mezi jednem a zaporem, jezto zapor neceho je

15 jeho 1 nepritomnost, u zbavenosti vsakje podktadem urcity stav (fysis), o nemz se zbavenost vypovida: Ponevadz tedy pro­ti jednu je mnohost, nalezi jmenovane vede zkoumat to, co je opakem (antikeimena) uvedenych pojmu, totiz riiznost, nepo­dobnost, nestejnost a co se jeste jinak vztahuje bud' k onem

20 pojmum nebo k mnohosti a k jednu. 1 K tomu pati'i take pro­tivnost (enantiotes), nebot' znamena rozdil (diafora), rozdil je vsak riiznost (heterotes).

Jezto se tedy jedno vypovida mnoha zpusoby, budou se sice i tyto veci vypovidat mnoha zpusoby, ale prece je ukolemjed­ne vedy, aby je v~echny poznavala. Nebot' neco pi'islusi jine vede ne tehdy, vypovida-li se mnoha zpusoby, nybrzjenom teh-

25 dy, nepronaseji-li se jednotlive pojmy ani podle jedna, ani I se kjednu nevztahuji. Jezto se vsak vsechno vztahuje k tomu, co je prvni, jako napi'iklad v~echno, co se nazyva jednem, k prv­nimu jednu, je ti'eba rici, ze je tomu stejne tak ll totoznosti (tauton), ruznosti (heteron) a u protiv (enantia). Je tedy tre­ba rozli~it, kolikerym zpusobem se kazdy <pojem> vypovida, a u kazde vypovedi (kategoria) se zfetelem k tomu, co je prv-

30 ni, uvest, v jakem vztahu k nemu jest; 1 nebot' u jedne <veci> je v tom, ze je ma, u druhe, ze je pusobi, a u jine podle jinych takovych zpusobu.

Je tedy zrejmo - a zminka o tom byla v pojednani o apori­ich' -, ze uvazovat 0 techto <vecech> a 0 podstatc nalezijedne vede. To byla prave jedna z projedm1vanych spornych otazek.

96

KNIHA CTVRTA (r)

Znamkou filozofa take je, ze je s to I zkoumat toto vse. Vzdyt' 1004•

kdo by se mel zabyvat temito vecmi, kdyz ne filozof? Kdo by mel uvazovat, zda ,S6krates" a ,S6krates sedici" je totez, zda jed no je protivou jedna, nebo co je protiva, anebo kolike-rym zptisobem se vypovida? Stejne je tomu i co se tyee ostat-nicb takovych veci. l Ponevadz toto <vse> o sobe (kath' hauta) s jsou urceni jedna, pokud je jed no (ttl he nos he hen), a jsoucna, pokud je jsoucnem, ale ne pokud je cislem nebo carou nebo ohnem, je zjevno, ze one vede nalezi poznat, co jsou i jake maji pridatne vlastnosti (ta symbebekota). A v tom nechybuji, kdo to zkoumaji, jako by nefilozofovali, nybri v tom, ze nic neve-di o podstate, jez je prece necim drivcjsim, puvodnim. I Nebot' 10

tak jak cislo jako cislo rna svoje zvlastni vlastnosti, napfiklad lichost a sudost, umernost a rovnost, pomer vice a mene, a jak toto urceni pi'islusi cisltim jak o sobe, tak v jejich vzajem­nem pomeru, a tak jak teleso, at' je nehybne nebo pohybova-ne,' lehke nebo tezke, 1 ma jina zv!M;tni urceni, tak i jsoucno ts jako jsoucno rna sva zvlastni urceni; a v tom je ukol filozofa, aby vyzkoumal pravdu.

Je to videt jiz v tom, ze se dialektikove a sofiste tvari jako filozofove. Sofistikaje totizjenom zdanlivou moudrosti a dia­lektikove 1 rozmtouvaji o vsem; vsemu spotecne je vsak jsouc- 20

no. Rozmlouvaji v~ak o nem zi'ejme proto, ze to pati'i k filozo-fii. Sofistika a dialektika• se totiz pohybuji v te:le oblasti jako filozofie, ale filozofie se od dialektiky li~i zptisobem sve ptisob­nosti, od sofistiky cilem zivota, 1 jejz zamerne sleduje. Dialekti- 25

ka se totiz pouze cvici na tom, co filozofie poznava, a sofistika pestuje moudrost pro zdani, nikoli pro skutecnou moudrost.

u protiv je druha i'ada (systoichia) zbavenosti <prve>: vsech­ny protivy lze pl'evest najsoucno a nejsoucno, najedno a mno­he; napi'iklad klid je v i'ade jedna, pohyb v l'ade mnoheho. Te­mci' vsichni filozofove se tez shoduji v tom, ze se jsouci veci I a podstata skladaji z protiv; alespon vsichni uvadeji pocatky 30

v protivach. Takjedni uvadeji liche a sude, druzi teple a stu-

97

METAFYZIKA

dene, jini omezeni a neomezene a opet jini h1sku a sv<ir. Ale take, jak se zda, v~echny jine protivy jsou prevedeny na jed no

1005• a mnohe- (toto prevedeni tu chceme I pi'edpokladat). Pocatky vsak, take ty,jez stanovili ostatni filozofove, pati'i zcela k tem­to dvema rodum <k jednu a mnohemu>.

Tedy i odtud je zi'ejmo, ze je ukolem jedne vedy, a by zkouma­la jsoucno jako jsoucno. Nebot' vsechno je bud' protivne nebo

5 se z protiv sklada. pocatky protiv jsou vsak jed no I a mnohe. Avsak obe nalezi jedne vede, at' se o nem mluvi podle jedna (kath' hen) ci nikoli; a spise se tak nemluvi. Ale i kdyz se jed­no vypovida mnoha zpusoby, vsechny zpusoby se koneckoncu vztahuji k tomu, co je prvni, a rovnezjde-li o protivy. A proto, i kdyz jsoucno a jed no nejsou obecne a nejsou ve vsem totez ani

10 1 odloucene, a to asi nejsou,jsoujednemjednak vztahem kjed­nu,jednak skrze posloupnost. Jiz proto neprislu~i matematikovi zkoumat, co je protivne a dokonale nebo jsouci a jed no anebo totozne a ruzne, ale pi'edpoklada je.

Je tedy zjevno, zeje ukolemjedne vedy, aby zkoumalajsouc­no jako jsoucno a to, co mujako jsoucnu nalezi, a ze taz veda

15 zkouma 1 nejen podstaty, nybrz i to, co jim nalezi, tedy krome toho, co bylo receno, i to, co je di'ivejsi a pozdejsi, rod a drub, celek a casti a podobne:

3. Principy mysleni, /ogicke zasady jako predmet metafyziky, prvni filozofie. Zasada sporu

20 Daleje treba fici; zda zkoumani zasad, 1 jez se v matematice zvou axiomaty, je ukolem teze vedy, ktera se zabyva podsta­tou veci, ci jine. Je zrejmo, ze zkoumani axiomat nalezi jedne vede, a to vede filozofove. Nebot' axiomata plati vubec o v~em, co jest, nikoli jen o nekterem zvlMtnim oboru jsoucna s vylou­cenim ostatnich. A kazdy jich uziva, poncvadz plati o jsoucnu

25 jako jsoucnu a kazdy jednotlivy rod I je jsouci. Ovsem pokazde

98

KNIHA CTVRTA (r)

se jich uziva jenom potud, pokud jc jich ti'eba, to jest, pokud saha rod, pro nejz se podavaji dukazy (apodeixis). Protoze je zi'ejme, ~e axiomy se tykaji vsebo jsoucna jako jsoucna (to je totiz vsemu spolecne), jejich zkoumani pi'ipada tomu, kdo poznava jsoucno jako jsoucno. Z toho duvodu nikdo, ani geo­metr, ani aritmetik, jehoz zkoumani se tyee zvlastniho oboru, 1 nepokou~i se o nich neco i'ici, zdajsou pravdive ci nikoli; pou- 30

ze nektei'i fyzikove. Lze v~ak dobre vysvetlit, ze tak cinili; byli totiz pfesvedceni, ze jenom oni zkoumaji celou pi'irodu a take jsoucno. Jezto vsak nad fyzika je jeste nekdo vyse- vzdyt' pfi-roda je jenom jednim rodem jsoucna - , p!'islu~i 1 asi uvazovat 35

take o axiomatech tomu, kdo I zkouma obecno a prvni podstatu. lOW

I fyzika je druhem moudrosti, ale neni moudrosti prvni: Jestlize se vsak nektei'i z tech, kdo pojednavaji 0 pravde,

0 to pokouseji, jak se ty vety maji pl'ijimat, cini tak proto, ze nejsou vzdelani v analytice' <v nauce o dokazovani>. Nebot' jeji znalost I se pro prvni filozofii musi pi'edpokladat a nema s se vyhledavat teprve tehdy, kdyz jsme jiz posluchaci <prvni filozofie>.

Je tedy zjevno, ze filozofovi a tomu, kdo zkouma veske­re jsoucno (pasa he tisia) jako takove, pi'islusi zkoumat take pocatky dokazovani.

Tomu vsak, jenz ma nejlepsi znalosti jednotliveho oboru, nalezi take, aby dovedl udat nejjistejSi pocatky 1 pro svuj obor. 10

a tak pfislusi i tomu,jenz nejlepe znajsoucno jako jsoucno, aby dovedl uvest nejjistejsi pocatky v~eho. A to je filozof. Nejjistej-sim pocatkem ze vsech vsakje ten, 0 nemzje nemozno klamat se. Nebot' takovy pocatekje nutne nejsnaze poznatelny- vsicb-ni se totiz klamou v tom, co neznaji - a musi byt bez p!'edpo­kladu. 1 Vzdyt' predpokladem neni pocatek, v jehoz drzeni je 15

nutne kazdy,' kdo cbape cokoli ze jsoucna, a kaZdy, kdo chce neco poznat, nutne se jiz pi'edem i'idi tim, co zna.

Takovy pocatek tedy, jak patrno, je ze vsech nejjistejsi; a v nasem vyjadi'eni zni takto: Totez nemtize zitroveti (hama)

99

METAFYZIKA

20 'l .; I (hyparchein) a I nenaleiettemut a v lf!mt vztahu. Jina 110

x e~~ Joez Joe snad tfeba je~t~ pfipojit, abychom unikli logic­ur ... en • ' ,o 0 a kym namitkam. je nut no pokladat za pnpo;en 0

To je tedy nejjistej~i po~atek ze v~ech, nebot' ma nahoi'e uvedene znakyo Je totiz nemozno, aby nekdo minil, ze totef

25 je a neni, jak 1 pry se podle nekterych vyjadi'il Herakleitoso Nebot' neni nutno. aby nekdo mel vskutku takove mineni, jak se vyjadfuje: Neni-li tedy mozno, aby temuz zaroven m1lezelo protivne- take k tomuto tvrzeni by se meta pripojit obvykla ur~eni -. a jestlize spor (antifasis) je v tom, kdyzjedno mineni

3o popira druhe. je zjevno, ze taz osoba nemuze zaroven 1 verit, ze totezje a neni; nebot' by mel zaroven protivna mineni, kdo by se takoveho omylu dopustil. Proto kazdy, kdo chce neco doka­zat. uvad i <svou vetu> na tu posledni vetu. jez je pi'irozenym po~atkem v~ech ostatnich axiomat.

40 Pokracovani vykladu o zasade sporuo Jeji opravnenost a nepfimov dtikaz pro ni

1006' Ov~em nekteri, jak jsme rekli, sami tvrdi, fe totez I muze byt a nebyt a take ze je mozno mit takove mineni. Takovy m1zor zastava i mnoho badatelu o pi'irodeo Ale pn1ve jsme nazna~i­Ii, ze je nemozno, aby neco zaroven bylo a nebylo, a tak jsme

s ukazali, fe je to nejjistej~i 1 po~atek ze v~echo Nektefi sice, nemajice dostatek filozofickeho vzdelani (apai­

deusia). zadaji dukaz (apodeixis) take pro to; nebot' je to jenom nedostatek vzdelani, nezna-li se, pro co je tfeba hledat diikaz a pro co nikolio Vzdyt' dukaz pro v~echno je viibec nemozny; nebot' by se ~to bez omezeni, takze by se tak nic nedalo doka-

10 zat. I Nelze-Ii v~ak pro neco zadat diikaz, nedalo by se asi rici, 0 kterem pocatku by to melo spi~e plat it.

Ale i v tomto je mozno cestou vyvraceni dokazat (apo­deixai elenktikos), ze je nemozne <ze totez miife soucasne byt

100

KNIHA CTVRTA (r)

i nebyt>, jestlize jen protivnik neco tvrdi. Necioi-li tak, bylo by smesne hledat diivod proti tomu, kdo 0 nicem duvodu nema, pokud jej nemao Nebot' 1 takovy ~lovek jako takovy podoba se 15

rostlineo Minim vsak, fe je rozdil mezi diikazem vyvracejicim a mezi vlastnim diikazem, totiz ten, ze kdo dokazuje, pi'ed­poklada, jak se zda, vetu, jez se rna dokazat;' je-li vsak toho <neprovedeneho diikazu> pi'icinou nekdo jiny, je to asi vyvra­ceni a nikoli vlastni dukaz.'

Ve v~ech takovych pfipadech nelze vychazet od pozadavku, a by protivnik rekl, ze neco bud' je, 1 nebo neni- nebot' tim by 20

asi leckdo mohl prave rozumet, ze jiz pfedpoklada to, co se rna dokazat' -, nybrz pouze, ze neco naznacuje, co rna platit pro neho a pro jineho; to je totiz nutno, ma-li se viibec neco ricio Jinak by nei'ikal nic ani sobe samemu. ani jinemuo Jakmile se to vsak pripusti, bude mozny take diikaz: nebot' tu pak bude neco I ur~iteho.' Ale dokazovanim je povinen ten, kdo neco 25

tvrdil, nikoli kdo vyvraci, nebot' vyvracenim se jen udrzuje rozmluvao [Krome toho ten, kdo to pi'ipustil, pi'ipustil tim, ze neco je pravdive bez dukazu, a tak ze se vsechno rna ,taka tak' a zaroven ,tak a tak' nema.]'

(I) Pfedne je tedy (a} zrejme pravdive pr{IVe to, ze 1 vyraz 30

(onoma) ,byti" nebo ,nebyti" znamena neco urciteho (todi)o A tak neni mozne, aby se vsechno melo ,tak a tak' a zaroven se ,tak a tak' nemelo:

(b) Jestlize dale ,clovek" znamena jedno <tjo neco urcite­ho>, je to asi dvounoha fiva bytost. Slovy ,znamenat jed no" minim toto: Jestlize to a to (llito) je clovek, tedy, je-li clov!k necim <totiz dvounohou zivou bytosti>. pak je to byti clove­ka (to anthr6p6 einai)o Pi'itom nezaolezi na tom, jestlize snad nekdo rekne, ze vyraz oznacuje vice <veci>, 1 jsou-li jen necim 1oo6•

ur~itym; nebot' pak je mozno vzdy pro kazdy pojem (logos) volit jiny vyraz (onoma)o Kdyby napriklad nekdo rekl, ze tlo-vek neznamem\ jed no, nybrz vice a ze dvounoha ziva bytost je jenom jed no z nich, ze v~ak krome toho je jeste vice jinych

101

METAFYZIKA

s v urcitem poctu, 1 tu je mozno pro kaZdy pojem utvorit zvhiSt­ni vyraz. Ale kdyby tomu tak oebylo a kdyby rekl, ze slovo oznacuje neomezen~ mnoho (apeira), nebyla by zi'ejm~ mozna vubec zadna i'ec (logos); nebot' nezoamenat jed no <n~co urci­teho> je tolik co vubec nic neznamenat, a jestl!ze slova nic neznamenaji, odstranuje se vzajemny hovor mezi lidmi (dia­legesthai pros alle!tls) a po pravd~ i'eceno i hovor se sebou

10 samym.l Opravdu neni mozno myslit (noein), nemysli-li se jed­no. Je-li to v~ak mozne, je asi take treba dat kaZde veci urcite jmeno. Je tedy nutno, a by slovo, jak bylo receno na zacatku,' neco zoamenalo, a to jed no.

(c) A tak neni mozne, aby vyraz ,byt clov~kem" (to anthr6p6 einai) znamenal totez co ,oebyt clovekem", jestlize ,clov~k"

IS neznamena pouze n~co ,o" jednu, I nybrz take jedno; nebot' znacit jed no <to jest neco urciteho> nemuze znamenat, ze se neco o jednu vypovida, jezto by pak take vyrazy ,vzdelanf', ,bilf' a ,clovek" ozoacovaly jedno, takze by v~echno bez vyjimky bylo jed no;' bylo by totiz souznacne. I neni mozno, aby byt a nebyt bylo totez, lee jenom z hlediska stejnojmen­nosti (kat' homonymian), asi tak, jako kdyby to, co my nazy-

20 vame I clovekcm,jini nazyvali ne-clov~kem. Ale otazkou, kte­rou marne i'eSit, neni, zda totez muze zaroveil byt a ncbyt co do jmena, nybrz co do veci (to pragma). Neznaci-li ,clov~k" a ,ne-clovek" neco ruzneho, je zi'ejmo, ze by pak ani ,byt ne-

25 clovekem" nebylo ruzne od ,byt clovekem", a tak by I ,byt clovekem" bylo ,byt ne-clov~kem"; nebot' by to bylo jedno. -To totiz znamena ,byt jednem" - jako u odevu a Satu -, je-li definice (logos) jedna. - Kdyby to bylo jed no, take ,byt clove­kem" a ,byt ne-clov~kem" by znaCilo jed no. Ale ukazali jsme; ze znaci neco ruzneho.

Je tedy nutno, ma-li se pravdiv~ 0 necem i'ici, ze je to clovek, 30 aby to byla dvounoha ziva bytost; 1 nebot' to oznacoval ,clo­

vek". Je-li to v~ak nutne, neni mozne, aby totez nebylo dvou­nohou zivou bytosti; nebot' to znamena vyraz ,nutne", totiz

102

KNIHA CTVRTA (f)

nemoznost nebyt. Tedy nelze rici, ze je zaroveil pravdou tvrdit, ze totezje clovekem a neni clovekem.

(d) Zrovna tak tomu je. 1 mluvi-li se o ne-byt clovekem. 1001·

Nebot' byt clovekem znamena n~co jioeho nez byt ne-clov~-kem, stejn~ jako byt bilym znaci neco jineho nez byt clov~-kem. Ba docela ono tvoi'i mnohem vet~i protiklad (antikeitai malton), i musi znamenat neco ruzneho (heteron). R.ekne-li se v~ak, ze 1 ,bile" znamena totez a jed no <co .,clov~k">, odpovi- 5

me na to op~t totez, co bylo i'eceno jiz drive, ze by pak v~echno bylo jedno a nikoliv pouze protiklady. Neni-li to v~ak mozne, vyplyva z toho, co jsme i'ekli, odpovida-li jen protivnik nato, nac je tazao.

Ale pripoji-li v odpovedi na jednoduchou ot!izku zapory, neodpovida na 1 otazku spnivn~.' Nebot' nic nebrani, aby totez 10

nebylo clovekem, necim bilym a tisicerym jinym; ale na otaz-ku, zda je pravdive i'ici, ze to a to je clov~kem ci ne, je nut-na odpoved' jednoznacmi, i nelze pripojovat, ze je to take bile a vel ike. Vzdyt' je nemozno vypocitat v~echny mimotne vlast­nosti (fa symbebekota), 1 jezto je jich neomezene mnozstvi; 15

bylo by tedy nut no vypocitat je bud' vSechny, anebo zadnou. Stejn~ tedy i kdyby totez tisickrat bylo a nebylo clov~kem,' pi'ece na otazku, zda je to i:':lov~k, nelze naprosto odpoved~t, ze je a zarovei\ take ze to neni clovek, min i-Ii se, ze v odpove-di neni ti'eba uvest je~t~ v~echny mimotne vlastnosti, jez mu pi'islu~eji nebo nepi'islu~eji. Cini-Ji I se to vsak, znemoznuje se 20

kazdy rozhovor.' (2) Vubec pak ti, kdo takto mluvi,' odstranuji podstatu a byt­

nost. Nebot' jsou nuceni tvrdit, ze podmetu pi'islu~i v~echno mimochodem a ze neni bytnosti cloveka nebo zive bytosti. Nebot' plati-li, ze je neco ,byt i:':lov~kem", nemuze to znamenat ,byt ne-clovekem" nebo ,nebyt clov~kem", I jezto je to pi'ece 25

popi'enim onoho <byt clovekem>. Vzdyt' to, co oznacovalo slo-vo ,clovek", bylo jed no, a to bylo podstatou neceho. Oznacovat podstatu vsak znamena, ze byt je nebyt ne<::im jinym. Kdyby

103

METAFYZIKA

v~ak n~co, co je .. byt tlovekem": bylo bud' .,byt ne-clovekem" nebo .,nebyt clovekcm", bylo by to neco jineho."

30 A tak ti !ide jsou nuccni I rici, ze takovy pojem nepi'islu-§1 nicemu, ale ze se v~echno vypovfd~ pouze mimochodem. Nebot' tim se li~i podstata a mimotna vlastnost; belost totiz prislu~i cloveku mimochodem- protoze jc bily. nikoli proto, le by byl belosti samou. Vypovida-li se v~ak vSechno mimo­chodem,' nebude nic prvniho, o cern by se vypovfdalo,jestlize

35 I mimotne znamena vzdy vypoved' 0 OCJakem podmetu (hypo-1001" keimenon ti). I Pak by se nutne postupovalo bcz omezeni. Ale

to je nemozno. Ncbot' nelze spojovat vice mimotnych vypovedi nez dve. (a) Mimotna vlastnost totiz muzc byt mimotnou vlast­nosti mimotne vlastnosti jenom tak, zc sc obe vyskytuji spo­lu na temz pod mete. Napi'iklad bile jc vzdelane a toto je bile,

5 I protoze se oboJe vyskytuJe spolu u tloveka (b) Ale S6krates neni vzdelany tak, le by oboje, S6krates a Hdelany, pi'ipada­lo n~ccmu jinemu. Jczto tedy jedno je m1mochodem v tom­to smystu: druhc v onom, (b) nemuze to, co je mimochodem v tomto smyslu jako bile, pfislu~nc S6kratovi - postupovat bez omezeni, takze by napi'iklad bilt!mu S6kratovi pi'islu~ela

10 I opelJina mimotna vlastnost. Nebot' tu by 1c vseho nevzniklo OIC Jednotneho. (a) Ale aOI tomu. co Je bile, nemuze pi'isluset neco Jmeho mimochodem, napi'iklad vzdelane. Nebot' toto je pn'lve tak mimotnou vlastnosti onoho,jako ono tohoto. Zarove1) bylo rozliseno, zc jed no jc mimochodem (a) tfmto zpusobem, druhe vsak (b) tak, jako je mimochodem vzdclanost S6krata -

15 v tomto pi'ipade neni mimochodem mimotn~ vlastnost mimot­ne vlastnosti, nybrl jcn u toho, co jc jim onim zpusobem, a tak se nemuze vsechno pi'isuzovat mimochodcm Bude tedy neco, CO oznacuje podstatu. Je-h vsak to, Je dokatano, ze je nemoz­no, aby se pi'isuzovaly zarovcii protiklady.

(3) Krome loho, kdyby vsechna protikladna tvrzeni (anti­fclseis) o teze vcci byla zaroveii pravdiva. bylo by zi'ejmc

~0 I v~echno jed no. Pak by talaz vee byla I lrojveslici i zdi i clo-

104

KNIIIA CTVRTA (f)

vekem,je-li mozno 0 ka.lde veci neco bud' tvrdll nebo to popi­rat, jak nutne fikaji ptivrzenci nauky Pr6tagorovy: Nebot' jest­hie se !Jekomu clovek nejevi jako trojveslice. zfejme trojves-lici neni. A pi'ece ji zase jest, je-li I pravdivy protiklad. A tak 25

by zajiste doslo i na vyrok Anaxagoruv, ze v~echny veci jsou smichany dohromady,· i nemohlo by opravdu byt nic <urcite­ho>. Yypada to tedy, ze mluvi o necem neurcitem, a v domne-ni, ze mluvi o jsoucnu, mluvi zatim o nejsoucnu; nebot' neu­r6te je v moznosti (dl'lwmei), nikoli v uskutecneni (me ente­lecheia).'

Ale opravdujsou nuceni pi'iznat, zeje moine o 1 vsem v~ech- 30 no tvrdit (katafasis) nebo to popirat (apofasis). Bylo by to totiz ncco zvlastniho, kdyby JCdne veci vskutku ptislu~el jeji vlast-ni zapor. ale druhe,jc2ji neprislu~i. nikoli. Minim napriklad, Je-li pravdou f'ici 0 clov<!ku, ze je ne-clovekem, je zf'ejme take pravdou, ze je take bud' lroJYCSiici nebo nc-trojveslici. Plati-h tedy klad, plati nutn<! take zapor; I neplati-li vSak klad,' musi 35

plat it zapor tohoto tvrzeni I ve vetSi mire nez 7tlpor sebe sa rna, 1008• le totizje clovekem. Jestlize tedy plati take toto, plati tez zapor, ze neni trojveslici; plati-li vsak tento zapor, plati take klad:

(4) Takove dusledky tedy vyplyvaji pro ty, kdo v<!c poJimaji takto. A jiny dusledek JC, ze neni nut no neco bud' tvrdit nebo popirat. Nebot' je-h pravda, ze neco je clovekem I a nikohv 5

clovekem, je take zi'ejmo, ze neni ani clovi!kem, ani nikoliv clovekem. Dvema vi!tam <kladnym> totiz pfisluSeji dva zapo-ry. Stane-li se vsak ze dvou <je clovekem a nikoliv clovekem"> }edna, bude takejedna · neni ani clovekem, ani nikoliv clove­kern> protikladem.'

(5) Tak se to dale rna' (a) bud' u vSeho, i JC mozno. ze neco Je bile a neni bile, ie JC jsouci a neni jsouci, a steJne to plati u vsech ktadu 1 a zaporu, (b) nebo se to tak nema, nybrz u nek- 1o tcrych to plati, u nekterych nikoli. (b) Neplati-li to u v~ech, bylo by to asi uznat u tech, jez byly uvedeny. (a) Plati-li to v~ak u v~ech,je opet mozno bud' (a) vsechno, co se tvrdi, take popi-

105

METAFYZIKA

rat, a v~e, co se popin\, take tvrdit, nebo (p) je mo:Zno v~echno, 15 co se tvrdi, take popirat, alene v~cchno, co sc popini, I take tvr­

dit. CP> Aje-li tomu takto,je asi un~ite nejsoucno' a toto mincni je jiste; a je-li nejsoucno necimjistym a poznatelnym, tim spi~e je asi poznatelne protikladne tvrzeni. (a) Jestlize se vsak to, co je mozne popirat, muze stejne take tvrdit, (C11

) pak je bud' nut­ne, ma-li se ovsem mluvit pravda, aby se oboje, klad a zapor,

20 oddelovalo, napi'iklad je tl'eba fici, ze I neco je bile, a pak opet fici, ze neni bile, (P1) anebo to nutno neni. (P1

) A jestlize, aby se mluvila pravda, neni tfeba oboje oddelovat, pak se tim oei'i­ka nic a neni vubec nic; jak by se vsak to, co neni, mohlo vy­jadfit nebo myslet?' A potom by take vsechno bylo jed no, jak

2s bylo receno· jiz drive, a clovek, bllh, trojveslice 1 ajejich zapo­ry by bylo totez.

Nebot' jestlize stejne u kazdeho plati oboji, nebude se nicim lisitjedno od druheho. (a1) Kdyby se totiz lisilo, bylo by pravdi­ve a urcite. Ale stejny zmineny dusledek se dostavi,je-li mozno pi'i oddelene vypovedi mluvit pravdu. Krome toho by z toho vyplyvalo, ze kazdy mluvi pravdu a kazdy mluvi nepravdu a ze

3o by sam o sobe 1 muse! doznat, ze mluvi nepravdu. Zaroven je zi'ejmo, ze by nebylo mozne rozmlouvat s clove­

kern, jenz zastava takovy nazor; nebot' nic netvrdi. Nepravi totiz, ze je tomu ,taka tak', ani ze tomu ,taka tak' neni, oybrz ze tomu ,tak a tak' je a take neni; a potom oboje zase popira, takze tomu neni ani tak, ani onak. Kdyby totiz tak nemluvil, bylo by tu jiz neco urciteho.

35 (6) A dale, jestli:le je nepravdivy zapor. l kdykoli je pravdivy klad, a jestlize naopak on en je pravdivy, kdezto klad je neprav­

IOos• divy, nelzc po pravde totez zaroven tvrdit I a popirat. Ale snad by se tu dalo fici, ze je to otazka, jez by Ia puvodne dana.

(7) Krome toho je na omylu,' kdo mini, ze kaZda vee se bud' rna ,taka tak', nebo nema, ale rna pravdu ten, kdo uznava obo­je zaroveil? (a) Jestlize rna pravdu Iento,' co by pak znamenalo,

5 i'ika-li se, ze pi'irozenost veci je 1 ,takova a takova'? (b) Nema-li

106

KNIHA CTVRTA (f)

v~ak pravdu, ale pravdu rna spiSe ten, kdo je toho druheho mineni, maji se tedy veci ,taka tak' a to a to je pravdive a niko­li zarovtii take nepravdive. (c) Jestlize vsak jsou vsicbni stej­ne na omylu a mluvi pravdu, nemu:le ten, kdo tak mini, ani ust otevfit k i'eci, ani promluvit; nebot' jednim dechem fika to a netika I to. Nema-li pak urciteho nazoru, ale jenom mini 10

a stejne tak nemini, jaky je potom rozdil mezi nim a rostli­nami? (d) Z toho je take nejlepe videt,' ze nikoho nenapadne, a by v neco takoveho vefil, ani nikoho jineho, ani toho, kdo tak mluvi. Nebot' proc jde do Megary a nezustane klidne doma v pouhem domneni, I ze jde? Anebo proc se nevrhne hned zra- 15

na do studny nebo do rokle, jde-li prave okolo, ale zjevne se rna na pozoru? Patrne proto, ze spadnout tam nepoklada stejne za neco dobreho jako za neco nedobreho. Je tedy jasne, ze jed-no poklada za lep~i. druhe nikoli. Pokud ne, musi mit za to, ze jed no je clovekem a druhe neni clovekem, 1 ze jed no je sladke, 20

druhe ze neni sladke. Nebot' nehleda vsechno stejnym zpuso­bem a nepoklada vsechno za stejne, kdyz pak v domneni, ze je lepe pit vodu a videt cloveka, vyhledava oboje. A pi'ece by mel pokladat v~echno za stejne, kdyby totez bylo stejne clovekem a nebylo clovekem. Avsak kazdy clovek, jak bylo feceno, rna se 1 zjevne pred necim na pozoru, pred necim nema. 25

A tak, jak se podoba, vsichni I ide jsou toho nazoru, ze se to tak proste rna, kdyz neve vsem, tedy alespoi'\ v tom, co je lep­si a co je horsi. Jestlize se v~ak takovy nazor u nich nezaklada na vedeni, nybrz na mineni, je ti'eba je~te vice pecovat o prav­du, jako take o zdravi pecuje vice clovek nemocny nez zdravy. I Nebot' ten, kdo mini, nema k pravde zdravy pomer, srovna- 30

me-li jej s clovekem, jenz rna oduvodnene vedeni. (8) Konecne, i kdybychom se vsi rozhodnosti pi'ipustili,' ze

se vsechno ,taka tak' rna a nema, pi'ece v povaze veci je pomer vice a mene. Nebot' nei'ekneme asi stejne o cislu dve a ti'i, ze jsou sudymi cisly, a nemyli se stejne ten, kdo cislo 1 ctyi'i pokla- 35

da za pet, a kdo za tisic. Nemyli-li se tedy stejne, je zjevne, :le

107

METAFYZIKA

se jeden myli men!!, a tak vice mluvi pravdu. Je-li tedy ono t009' 1 ,vice" blize, je asi take ni!co pravdiveho, ~emu je vice pravdive

blize. Ale i kdyby tomu tak nebylo, pfece je alespoi'i neco, co je jistej§i a pravdivej§i, a tim bychom byli zbaveni vystl'edniho

s u~eni, jef nepi'ipou~ti uvazovanim (te dianoia) I neco urcit.

5. Dalsi osviftleni nauky protivniku ;:osady sporu a metoda vyvraceni

Z tehoz nazoru vychazi take u~eni Pr6tagorovo, a tak obe nau­ky spolu nutne stoji' a padaji. Nebot' je-li pravdive v§echno, co se nekomu zda a jevi, je nutne v§echno zarovei'i pravdive

to a nepravdive. Mnozi totiz I maji nazor opa~ny a jsou pi'esved­~eni, ze se myli ti, kdo nemaji s nimi stejne mineni, z ~ehoz nutne vyplyva, ze totez je a neni. A pak, je-li to pravda, nutne take kazde minenije pravdive. Nebot' kazdy, kdo se myli a kdo

ts mysli spravne, mini opak druheho. Maji-li se tak tedy I samy veci, musi kazdy mit pravdu.

Je tedy zjevno, ze se obe nauky zakladaji na teze myslence (dianoia).' Ale zpusob, jak proti nim postupovat a je vyvra­cet, neni u v§ech stejny; jedny je tfeba pi'esved6t,' u druhych je ti'eba uzit nasili. Ty totiz, ktei'i k takovemu mineni dospeli na zaklade opravdoveho pochybovani, je mozno snadno vyle­~it zjejich nevedomosti (agnoia); nebot' se jim musi odpovidat

20 nikoli na I slova, nybrf na my§lenky. Avsak u tech, kdo mluvi, jen a by neco mluvili, zalezi vyvraceni v le~eni jejich fe~i. jez neni ni~im jinym nez pouhymi slovy a jmeny.'

(1) Mineni tech, ktei'i opravdu chteji i'esit pochybnosti, ma puvod v smyslovych vjemech, a to mineni, ze protiklady

2s a protivy jsou zaroven, jezto videli, ze z tehoz 1 vznikaji pro­tivy. Jestlize je tedy nemozno, aby vzniklo to, co neni, bylo tomu drive tak, zc stejne bylo oboje,jsouci a nejsouci,jak take Anaxagoras pravi,' ze vsechno je ve vsem smichano. A totez

108

KNIHA CTVRTA (r)

fika i Demokritos; take totiz u~i. ze prazdno a plno je obsazeno stejne v kdektere castecce, a pfece pry jed no z toho je jsouci a druh~ I nejsouci.' Tem tedy, kdo tak oduvodi'iuji sve mine- 30

ni, fekneme, ze do jiste miry mluvi spravne, ale do jiste miry vee neznaji.

(a) Nebot' jsoucno se vypovida dvojim zpusobem. V jednom je mozno i'ici, ze neco vznika z nejsouciho, v druhem to i'ici nelze, a rovnez, ze totez zaroven je jsouci a nejsouci, ale nikoli v temz vyznamu. Co do moznosti I totiz totez muze byt necim 35

protivnym, nikoli vsak co do skutecnosti.' (b) Daleje vsak budeme zadat, aby uznali, fe v jsoucnu je

je§te jiny druh skutecnosti,' jiz nepfislusi vubec zadny pohyb, ani zanik, ani vznik.

(2) Podobne take I mineni nekterych filozofU, ze pravdou je 1009"

to, co se jevi, ma puvod v smyslovem vnimani. (a) Nebot' se domnivaji, ze pravdu neni ti'eba posuzovat podle

velkeho nebo maleho poctu lidi. Av§ak pi'i ochutnavani zda se totez jednem sladke, druhym hoi'ke. A tak kdyby v§ichni I ide byli nemocni I nebo nebyli pi'i rozumu, ale dva nebo ti'i byli s zdravi a pi'i rozumu, zdalo by se asi, ze <posledne jmenovani> jsou nemocni a bez rozumu, ostatni v§ak nikoli.

(b) Krome toho pry se mnoha jinym fivym bytostem totez jevi zcela jinak nez nam a ani jednotl ivec pro sebe nema 0 teze veci stejny dojem pfi vnimani. Neni pry tedy zjevno, ktery z tech dojml't je pravdivy I a ktery je mylny; nebot' jeden pry 10

neni o nic vice pravdivy nez druhy, nybrz spi§e pravdive jsou oba stejne. Proto zajiste Demokritos pravi,' ze bud' nic neni pravdiveho anebo aspoi'i ze nam to neni zjevno.

(c) Vubec vsak, ponevadz smyslove vnimani pokladali za poznani a ono za zmenu,je v jejich pojeti nutne pravdive to, co seve smyslovem vnlmanijevi; 1 nebot' touto cestou i Empedok- ts les i Demokritos a taki'ka v§ichni ostatni dospeli k takovym mylnym pi'edstavam. Vzdyt' i Empedokles prohlasuje', ze zme-nou dusevniho stavu se meni my§leni. Pravi:

109

METAFYZIKA

Potfeha clll•ile jak ttidti, tak dumyslu lidi roste.

20 A na jinem mist~ fik:i,' I ze

san11 jak /ide se menili. tak se v=dy menily take schopnosti ml'Sieni sila a ra:.

A Parmenides se vyjadi'uje' podobnl!:

Jakje to se snu!si ohebnvch tidu v c/oveku kazdem, tak se i ro:umu dostciwi /idem; vtdyt'pokazde totef., povaha tidu, je 10, CO V lUiS fidech mysfi, jak ve vsech,

25 tuk take v kaf.dem; co v pfeva:e h;iw:i, mys/enku lvofi.

Rovnez se pripomina Anaxagoniv vyrok k nekterym jeho dru­hum, ze pry veci jsou takove, za jake je pokladaji. Tez o Home­rovi se vypravujc, ze pry, jak sc zda, mel stejny nazor, pone-

30 vadz li~i . jak llckt6r, kdyf po I r:ine pozbyl vMomi, lezel' ,mysle na neco jineho", jako by I ide, kdyi. pozbudou vMomi, je~te skute~ne myslili, jcnze jinym zpusobem. Je tedy zjev­no, je-li dvoji mySieni, ze se i jsoucno rna zaroven ,tak a tak' a take nema.

Vysledek, jenz z toho vyplyva, je ovSem velmi povazlivy. Jestlize totiz ti, ktel'i, pokud je mozno, videli pravdu- a jsou

35 to ti. l kdo ji nejusilovneji hledaji a miluji -, maji takove nazo­ry a o pravde se tak vyjadi'uji, jak tu nema pozbyvat odvahy ten, kdo se teprve chce zahloubat do filozofie? Tu by ten, kdo

101()' pravdu hleda, byl asi jako ~lovek, jenz se honi za necim, co stale odh!ta.'

Puvod nazoru jmenovanych filozofil je v tom, fe sice patrali po pravde jsoucna, ale za jsoucno pokladali jenom svet smys­lovy, jenz vSak rna pfevazne povahu neurcitosti a zpusob jeho

5 byti je v moznosti, jak jsme fekli dfive.' I Z toho duvodu jejich fee je snad pravdepodobna, ale neni pravda, co mluvi. Takto

110

KNIHA CTVRTA (f)

se o nich vyjadfit se totiz hodi lepe, nez jak se vyslovil Epi­charmos o Xenofanovi.'

Je}to~ dale videli, ze tento svetje cely v pohybu a ze se 0 tom, co se meni, neda rici nic pravdiveho. minili, ze neni mozna pravdiva vypoved' 0 tom, co zcela a vitbec je pod robe no zmenc. I Z takoveho pojeti vzeSio nejkrajnejSi mineni z tech, o n1ch.l 10 JSme mluvili; jeho mluvci se nazyvaji pi'ivrzenci llerakleito­vymJ. Zast:ival je take Kratylos, jenz by I nakonec pi'esved~en, i:e neni I reba vubec mluvit, nybrz jenom pohyboval prstem,' a 1 lt~rak leita dokonce k:iral pro vyrok,' ze ncn i mozno vstou-pit dvakrar do teze reky; sam 1 totiz minil, ze to neni mozno ts ani jednou.

(a) Ale my k tomuto uceni jeste poznamen:ime, i.e minc-ni, podlc nehoz to, co se meni, pokud se meni, nenf, rna jisty duvod. A pl'ece ito je pochybne. Nebot' pozbyva-li neco nejake vlastnosti, rna je~te neco z toho, ceho pozbyva, a nutne ma jiz ncco z toho, cim se stava. A vl'tbec, I kdykoli neco zanika,je tu 20

ncco jsouciho, a kdykoli neco vznik:i,je tu nutne neco, z ~eho vznika a od ~eho ma puvod, a to nemuze byt bez konce'.

W) Ale ponechejme to stranou a poznamenejme pouze, ze zmena z hlediska kolikosti neni totozna se zmenou z hlediska Jakosti. I kdyby tedy z hlediska kolikosti nezustalo nic, 1 pozna- 2s me vSechno podle jeho tvaru.'

(y) Dale je jeSte zahodno vytknout zastancum takoveho mineni, ze je vyslovili o celt!m vesmiru (tlranos), ac vidcli, ZC JC tomu tak jenom U men~i casti sameho smysloveho svcta. Ncbot' pouze prostor smyslove oblasti. jenz n:is obklopuJe. Je neustale podroben stl'idani zaniku a vzniku,' 1 ale jako cast pro- 3o

ti vesmiru nepi'tchazi Ierner v uvahu. A tak by asi svym vyro­kem meli vet~im pravem pro celek osvobodit svet vezdej~i nez pro tento odsoudit onen.'

(o) Krome toho je zrejme, ze take jim musime rici totez, co bylo i'e~cno drive,' to jest, ze je ti'eba dokazatjim a je pi'esved-~it o tom, ~e skutecne jest oblast nehybnosti. 1 Ostatnc z jejich Js

Ill

METAFYZIKA

tvrzeni aspon, ze neco je a zaroven neni, vyplyva dusledek, ze v~echno spiSeje v klidu nez v pohybu. Nebot' tu neni cil zme­

tOtO" oy, jezto v~echno je jiz I ve vsem. (3) Co se tyee pravdy,je ti'eba i'ici, ze pravdive neni v~echno,

co se jevi (to.fainomenon). (a) Pi'edne proto, ze sice vjem vlastniho pfedmetu neklame,'

ale ze jev neni totez co vjem: (b) Potomje podivuhodoe, ze protivnicijsou v nesnazi o tom,

5 zda velikosti jsou I skutecne tak vel ike a barvy skutecne tako­ve,jak se jevi tern, kdo je pozoruji zdali, anebo jak se jevi tern, kdo stoji blizko, zda veci jsou takove, jak se jevi I idem nemoc­nym nebo zdravym, zda skutecoe tezsi jsou ty veci, jez se zda­ji te:Zsimi !idem slabym nebo siloym, a zda pravdive je to, co

to za pravdive maji !ide spiel oebo bdici. Nebot' je zi'ejmo, 1 ze to tak opravdu nemini. Vzdyt' nikdo, komu se v noci zda, ze je v Athenach, ac je v Libyi, nepujde do odeia.

(c) Take co se tyee budoucnosti, jak jiz Plat6n pravi,' neni pfece stejne smerodatne mineni lekare a mineni cloveka lekaf­stvi neznaleho, zda se nemocoy uzdravi ci ne.

ts (d) Dale u samotnych I vjemu neni vnimaoi ciziho pi'edmetu stejne smerodatne,jako neni vnimani predmetu vlastniho' nebo vnimani blizkosti a vzdalenosti' smerodatne tak jako vnima­ni toho, co nalezi smyslu samemu; na barvu je zameren spi~e zrak, nikoli chut', na pokrm chut', nikoli zrak. Zadny ten smy­sl v teze dobe nikdy nepravi 0 temz pi'edmete, ze se rna ,tak a tak' a zaroven nema.

20 Ale ani v ruzne I dobe smysl neni na pochybach 0 vlastnosti same, nybrz o tom, na cern se vyskytuje. Tak se napi'iklad totez vino jednou muze zdat sladke, podruhe nikoli, protoze se zmenilo anebo ponevadz se zmenil n:B telesny stav; ale proto se nikdy nemeni sladkost sa rna, jakil jest, kdy jest, nybrz

2s smysl se I o ni vyjadi'uje vzdy spravne, a to, co ma byt slad­ke, rna v:Zdy nutne prave tuto vlastnost.' A pi'ece v~echny ty nazory to odstranuji; jako pry nic nema trvalou podstatu, tak

112

KNIHA L'TVRTA (f)

pry neni nic, ceho jsoucnost by by Ia nutna. Nebot' to, co je nut­ne, nemuze bytjinak a opetjinak, a takje-li neco nutneho,je vylouc~no, aby bylo ,taka tak', a I tez nebylo. 30

A vubec, je-li jeoom to, co je vnimano smysly, nebylo by nic, kdyby nebylo bytosti, majicich du~i; oebot' by nebylo vni-maoi.' Ze by nebylo ani to, co je vnimano, ani vjemu, je snad pravda- nebot' vjem je stav vnimajiciho podmetu' - , ale i kdyz neni zadneho vnimani, je nemozne, 1 aby nebylo podkladu, 35

jenz vjem pusobi. Nebot' vnimani zajiste nevnima sebe samo, ale mimo vnimani je je~te neco jineho, co je nutne drive nez vnimani. Vzdyt' hybny cinitel je svou I pi'irozenosti di'ive nez 1011'

pohybovane. Tak tomu jest, i rekne-li se, ze jsou ve vzajem-nem vztahu.

6. Dt~sledek =osady sporu. Subjektivnost a relativnost smysloveho vnimtini

nedokazt~je nesprtivnost ztisady sporu

Nektei'i v~ak, kdo jsou o veci pi'esvedeeni,' ale i ti, kdo jenom vedou takove feci, pochybuji o tom, 1 kdo je rozhodcim v tom, 5

je-li nekdo zdrav, a vubec je-li nekdo s to, aby v jednotlivych pfipadech soudil spravne.

Takove pochybnosti jsou podobne tomu, jako kdyby nekdo pochyboval o tom, zda v teto chvili spime ci bdime. V~echny takove otazky vyjdou nastejno. Zadaji totiz, ze se pro vsech-no rna podat oduvodneni; hleda se pocatek a 1 zada se, aby se to

ziskal cestou dukazu. Ale z jejich pocinani je zl'ejmo, ze to vlastne vubec neni jejich pfesvedceni. Nez to, jak jsme i'ekli, je prave jejich podivne pocinani; zadaji duvod pro neco, pro co duvodu neni. Nebot' pocatek, vychodisko dokazovani neni zase veci dukazu.

Tito tide se asi snadno nechaji o tom pi'esvedcit; nebot' pocho-pit to neni obtizne. I Ale ti , kdo dychti jenom po sile v slovech, t5

113

MF.TAFYZIKA

zadaji nemozne; chl~Ji dokazal opak, ale to, co tvrdi, tomu odporuje.'

(a) Neni-li v~cchno jcnom ve vzajemnem vztahu (pros ti), ale n~ktere vect JSOu sa my o sob~ (a uta kath · hauta), nebude asi pravdive vSechno. co se jevi. Nebot' to, co se jevi. jevi se

20 nekomu. takze ten. kdo rika. lC v§echno, I co se jevi, je pra\­d1ve, tini v~echno, co JCSI. pouhym vztahem.

(b) Proto ti, kdo sc cht~ji podrobit jenom sile slov, vnej~i­mu oduvodneni, zaroven v~ak JSOU ochotni odpovidat. musi se drzet toho, ze to. co se jevi. neni, ale ze je pro toho, komu se

25 jevi a kdy se jevi, a pokud a jak. Odpovidaji-li sice, alene tak­to. snadno se j1m ptthodi, ze si odporuji. Nebot' zraku tehoz tloveka se neco ml'1ie jevit jako med, ale nikoli chuti, a pone­vadz marne dv(! Oti, muze SC taz V~C kazdemU Z nich jevit jinak, nejsou-li totiz oti stejne. A potom tern, kdo z dl'1vodu

30 vy~e uvedenych tikaji,' ze to, co se jevi. 1 je pravdive, a proto ze v~echno je stejne klamne a pravdive, zrovna jako se taz vee nejevi stejne v~em !idem, ani pokazde temuz cloveku, nybrz casto sejevi ruznou v tcze dobe - nebot' zki'izi-li se prsty,' ma hmat pocit dvou predmiHu. zrak v~ak vidi jenom jeden -. je

3s nutno tici, ze aspo1' ne v temz smyslu 1 vzhledem k teze veci tOll ' a v temz zpusobu a v teze dobe nejevi se neco ruznym; 1 a tak

by to asi bylo pravdive.' (c) Z toho duvodu tern, kdo mluvi nikoli proto, ze jim to

pusobi nesnaz. nybr.lJenom proto, aby mluvili,je nutno snad tici, 'e nikoli to a to Je pravdive, nybrz ze je pravdive pro toho a toho. Jak bylo poznamenano jiz drive: jsou nuceni vsechno

s mentt ve vztah, v pouhe mineni a vjem. takze nic nevzniklo a nic nebude,jestltie to napi'ed nikdo neminil. Je-li v~ak neco, co vzntklo anebo co bude, pak zi'eJme asi neni vsechno pouze tim, }e rna vztah k min~ni.'

(d) Dale. je-lt neco jednem, je jim vzhledem k jednu nebo k netemu vymczencmu; a i kdyz toll~z je polovinou· a je stej­ne, precc vzhlcdem k dvojnasobku neni stejne. A konecne je-1 i

114

KNIHA tTVRTA (f)

vzhledem k minicimu podmetu 1 clovek a mineny predmet 10 totez, nebude tlovek minicim podmetem, nybrz minenym pted­metem: Kdyby vsak kazda jednotliva vee mel a mit jsoucnost jenom vzhledem k minicimu podmetu, by! by minici podmiH jenom vzhledem k neomezenym druhum minenych pi'edmetu:

Tolik tedy budiz i'eceno o tom, ze ze vsech vet je neJjtstej~i veta, podle nif vyroky si odporujici nemohou byt zaroven prav­diVC, a jake dusledky vyplyvaji pro ty, kdo to pi'ece I pokladaJi IS

za moine. a o duvodecb, proc to tak tvrdi. Jezto je v~ak nemozne, aby o temz podmetu moh Ia byt zaro-

vcn pravdiva protikladna vypoved', je zrejmo. ie teze veci nemohou zaroven pi'islu~et ani pi'isudky prot1vne. Nebot' ze dvou protivnych pi'isudku je kazdy popi'enim druheho, zrovna jako protiklad,jenze popi'eni je tu zbavenim neceho, co nalczi podstate; zbavenost znamena zapor 1 urciteho rodu.' Je-li tedy 20 nemozno, aby se neco pravdive tvrdilo a zaroven popiralo. je take nemozno. aby jedne veci prislusely zaroven protivne pi'i­sudky, led a tak, ze bud' ji oba pi'isluscji jenom na jisty zpusob, nebo jeden jistym zpusobem, druhy zhola:

7. Zasada o vyloucenern tfetfm

Ale take nemuze byt nic stiedniho, uprosti'ed (metaxy) mezi ~lcny protikladu, nybrije nutno kazdy z nich bud' tvrdit (janai) nebo popirat (apofanai).

(I) To vysvitne nejprve z pojmoveho urteni, co je pravda 25

(o/ethes) a co je omyl (pseudos). Omylem jest. jestltze fekne-me. ze JSOUci neni anebo ze nejsouci jest: pravdou jest, rekne­me-Jt, ze jsouci je a ze nejsouci nenL Ten tedy, kdo rika, zen<'!-co je nebo neni, bud' vypovi neco pravdiveho nebo mylneho. A lc ani o JSOuci m, ani o nejsoucim nelze i'ici, ze je nebo nen i.

(2) Dale to, co je uprostred mezi cleny protikladu, bylo by JO

asi takoveho druhu, (a) jako ~ede je uprostred mczi tcrnym

115

METAFYZIKA

a bilym, anebo (b) jako uprosti'ed mez1 Clovckem a konem je to, co neni ani to, am ono. (b) Kdyby tomu tak bylo, nem~nllo by se jed nov druhe nebot' zmena se deJe tak, ze to, co neni dobrc. meni se v dobre, anebo toto v to, co nenl dobre; a pre­cc se zda, ze se meni stale. Nebot' neni jine zmeny nez zmena

JS v I protivu nebo v to, co je uprosti'ed. (a) Je-li v~ak neco upro-1012' stfed. nebylo by pak asi I vznikani bih~ho z nebileho; ale n1c

takoveho nevidime. (3) Dale v~echno. o tern se pfemy~li (lo dim1oe1on) a co se

mysll (lo noeton), my~lcnkou sc bud' tvrdl nebo popira. Z vym~­ru v~ak vime, kdy soudl pravdive ncbo mylne. Spojl-li pojmy, kladne nebo zaporne. v tomto urcitem zpusobu,' soudl pravdi-

s ve. l jcstlize v~ak jinak. soudl mylne. (4) Takoveho neco sttedniho. co je uprostred, nema-li vSech­

no byt pouhym mluvemm. by muselo byt u vSech protlldad­nych vypovedi, takze by take nikdo am nemluv1l pravdu, ani nepravdu. Rovnez vedle jsouciho a ne jsouclho bylo by neco stfcdniho, takzc by krome vzniku a zaniku byl je~te nejaky jiny druh zmeny.

10 (5) Krome toho by neco stfedniho bylo i tam, I kde zapor vytvati protivu, jalw naptiklad mezi Nsl:r by bylo Nslo. jei nem an1 sude, ani Iiche. Ale to je nemozne. jak vyplyva jii z vymeru.

(6) Krome toho bychom postupovali bez omezcni a vecijsou­cich by bylo ncjen o puldruheho vice, nybrije~te vice. Nebot' bychom novy sti'edni clcn co do kladu a zaporu mohli opet

IS popirat a to by bylo zase necim skutecnym. 1 ncbot' jeho pod­statu by by Ia jin:i.'

(7) A jestlize dale na otazku, zda neco je bile, odpovimc. lC neni, nepopirame nic jineho nez jsoucno. a jeho zapor Je llCJSOUCDO.

Nektcfi do~li k tomu nazoru tak, jako sc i jinak docha.li k ptckvapujicim minenim, vzbuzujicim udiv; kdyz totiz ncdo­vcdou vyvratit cristickou my~lenku,' daJi za pravdu n:imitcc

116

KNIHA tTVRTA (r)

a phsvedci, ze vyplyvajici zaver je pravdivy Jedm tedy do~Ii 20

k tomu n:izoru touto cestou, druzi proto, le pro v~echno hle-daJi duyod. Ale proti vSem je treba vychatet z vymeru neboli pojmu veci. Vymer sc pak uskutecnuje tim, ie protivnici nutne oznacuji neco urCiteho. Nebot' pak se pojem,jchoz znamkouje slovo, stava vymerem.'

Podob:i se v~ak, ze uceni I Herakleitovo, podle nehoz vSech- 2S

no je a neni, cini v~echno pravdou, kdezto uceni Anaxagoro-vo tvrdi, ze je neco uprostfed mezi prouktadnymi cleny, takze vscchno je klamne; nebot' je-li smichano, neni smes ani dobra, ani ncdobra, nelze tedy 0 tom povt!det vubcc nic pravdiveho.

8. Nespravnosl H·r=eni Vse je pral'lilvi 11t bo mylne. \'Se Jt v klidu nebo v pohyhu

( 1) Kdyz jsme tak v~e vymezili, je take zjevno. ze nejsou moznejednostranne 1 vypovedi o v~cm.jak nekteti tvrdi;jedni Jo toti7 rikaji, ze nic neni pravdive- nebot' pry nic nebnini. aby to u v~eho nebylo tak.jako tvrdi-li se. ze uhloprickaje soume­ritelna' -. druzi vSak. ie v~echno je pravd1ve

(a) Nebot' takove vyroky jsou temet toto.lne s vyrokem llerakleitovym. YZdyt' ten. !..do i'ika, ze I vSechno je pravdJve JS

a v~echno je myt ne, fika to take o kazde z tech to obou vet I pro 1012•

sebc zvla ~t'. takze je-t i nemozne ono. je i toto nemozne. (b) Krome toho jsou tu ?tejme protiklady, jez nemohou byt

zarovei't pravdive; tcdy take ne oba mylne, ackoli podle toho. co bylo receno, mohlo by se spi~e zdat, i.e Je to moine. Ale s pti v~ech techto vyrocich Je ti'eba,jak bylo te~eno jiz ve vykla­dech nahore,' zadat nikoh ze neco je nebo neni. nybrz ze <tyto vyroky> n~co znamenaji. Tak na zaklad~ pojmoveho urceni je pak nutno rozmlouvat a ptedev~im stanovit, co znamena omyl ncbo pravda. Neni-li omyl nic jineho, nez zc se popira pravdi-ve, je nemozno. 1 a by v§echno bylo mytne; nebot' jeden clen 10

117

METAFYZIKA

protikladu je nutne pravdivy. Dale, je-li nutno v~echno bud' tvrdit nebo popfit, nemuze byt obe mylne; nebot' jeden clen proti kladu je mylny.

(c) Ze vsech tech vyroku vyplyva az pi'ilis znamy dusledek, 15 ze totiz samy I sebe popiraji. Nebot' kdo prohlasuje vsechno

za pravdive, prohlasuje tim za pravdivy take vyrok, jenf je opakcm toho, co sam tvrdi, takze jeho vyrok neni pravdivy­nebot' opacny vyrok nepravi o nem, ze je pravdivy. Kdo vsak prohlasuje vsechno za mylne, tvrdi to take 0 svem vlastnim vyroku.' Kdyby vsak pi'itom chteli cinit vyjimku, ze jenom protivnikuv vyrokje nepravdivy a ze pouze vlastni vyrok neni

20 mylny, 1 museli by nicmene uznavat neomezeny pocet vyroku pravdivych a mylnych. Nebot' pravdivy je take ten vyrok, jenz pravdivy vyrok prohlasuje za pravdivy, a tak to bude pokra­covat bez omezeni.

(2) (a) Zfejme nemluvi pravdu ani ti, kdo tvrdi, ze vsechno je v klidu, ani ti, kdo i'ikaji, ze se vsechno pohybuje. Nebot' je-li

25 vsechno v klidu, bude vzdy totez pravdive I a mylne; ale patr­ne se to meni. Vzdyt' ten, kdo mluvi, sam kdysi nebyl a opet jednou nebude. Jestlize se vsak vsechno pohybuje, nebude nic pravdiveho; vsechno by tedy bylo mylne. Ale bylo dokazano, ze je to nemozne. Dale to, co se meni, musi byt jsouci. Nebot' zmena se deje z neceho v neco.

(b) Ale zajiste tomu neni ani tak, ze by vsechno bylo v klidu 30 I nebo se pohybovalo jenom nekdy, nic vsak stale. Nebot' je ne­

co, co stale (aei) pohybuje tim, co je pohybovano; a ten to prvni hybny cinitel (to proton kimin) je sam nehybny (akineton).'

I 18

KNIHA SESTA

DALSi VYKLAD 0 POVAZE, PREDMETU A UKOLU METAFYZIKY.

ROZTRiDENi VED

1. Roztfideni veda vztah metafyziky k ostatnim vedam

Hledame po~atky (archai) a pi'i~iny (a ilia) jsoucen, ale, jak je 1025'

zfejme, pokud jsou jsoucny (he onta). Nebot' zdravi a dobry stav maji nejakou pfi6nu a po~atky, 1 prvky a pficiny maji tez mate- s maticke utvary; ale vubec kaZda veda, jez se zaklada na my~-leni v pojmech' anebo ma-li v nem jen jistou u~ast, zabyva se zevrubneji nebo obecneji pi'icinami a pocatky. Ale v~echny tyto zvla~tni vedy zkoumaji urcite jsoucno a zvlastni, vymezeny rod , nikoli jsoucno zhola, nebo pokud je 1 jsoucnem, ani nijak 10

neuvazuji 0 veci, co jest. cili 0 podstate; jedny z podstaty spi~e vychazeji a ozfejmuji ji smyslovym m1zorem,' druhe si prave podstatu vzaly za pfedpoklad' a pak ukazuji bud' pfesneji nebo mene pi'esne, co v~echno nalezi 0 sobe rodu, 0 nemz pojedna-vaji. Je tedy zfejme, ze takovym vyvozenim (epag6ge) I neni 15

mozny dukaz podstaty ani veci, co jest, nybrf ze je nutny jiny zpusob vysvetleni. Zvlastni vedy nei'ikaji rovnez nic o tom, zda pfedmety, ktere zkoumaji, skutecne jsou ci nejsou; nebot' uko-lem tehoz my~leni je objasnit, co je vee a zda jest.'

157

METAFYZIKA

. Jezto v~ak take fyzika, veda 0 pl'irode, je vedenirn 0 ur~i-20 tern rodu jsoucna - nebot' I zkourna druh podstaty, jez po~atek

pohybu a klidu rna v so be-, je zrejrne, ze neni ani vedou prak­tickou, ani vedou poietickou. Nebot' v oblasti tvofeni je po~atek v tvol'icirn podmetu; at' je to rozurn (mis) nebo urnela doved­nost (techne) anebo zv!Mtni schopnost (dynamis), v oblasti jed­mini pak v jednajicirn podmetu, v jeho svobodnem rozhodovani (proairesis); vZdyt' to, co jednanim rna byt vykonano, a to, co

2s je pi'edmetern svobodneho rozhodovani, je totez. 1 A tak, jest­lize kazde my~leni srnei'uje bud' kjednani nebo k tvol'eni ane­bo k pozorovani, je asi fyzika druhem mySleni teoretickeho, jehoz cilem je pozorovani, ale pozorovani takoveho jsoucna, jez se muze pohybovat, a take pozorovani podstaty z hlediska pojmu, ale jen te, jez zpravidla neni odlu~itelna:

Ale nernuze ani zustat bez pov~imnuti, jak je to s bytnosti 30 as pojmem,jezto bez I toho by hledani znamenalo tolik, conic

necinit. To tedy, co rna pojmove byt ur~eno a co tvoi'i pod met, cili co je vee, je vskutku jednak jako ploskonose, jednak jako ploske. Rozdil je v tom, ze ploskonose je pojirnano ve spojeni s latkou; nebot' ploskonosost znamena plosky nos, ploskost je vsak bez smysly vnimatelne latky. Jestlize se tedy vsechny pi'i-

1026• rodni veci pojimaji podobne ljako ploskonosost, napfiklad nos, oko, tvai', rnaso, kosti a vubec srnyslova bytost, dale list, koten, kura a vubec rostlinstvo - nebot' tu se nic nemuze chapat bez pohybu, ale v~echno rna latku -,je zjevne,jak ve vede 0 pfiro-

5 de je tl'eba hledat a urcovat to, co jest, 1 a proc take pozorovani duse nalezi zMsti fyzikovi; pokud totiz du~e neni bez latky.'

Z toho tedy vyplyva, ze fyzika je vedou teoretickou. Ale teoretickou vedou je take matematika; zatim nechame neroz­hodnuto, zda zkouma to, co je nehybnc 6li nernenne a odlou­cene; pi'ece vsakje zi'ejme tolik, ze nektere matematicke utva-

10 ry I pozoruje jako nehybne a odloucene.' Je-li v~ak neco vecneho, nehybneho a odlouceneho, je zl'ej­

rnc, ze poznani toho je ukolern vedy teoreticke, ale nikoli fyzi-

158

KNIHA SESTA (E)

ky" - nebot' cilem zkoumani fyziky je to, co je podrobeno pohybu' - ani maternatiky, nybrz vedy, ktera je oberna nadi'a­zena. Nebot' fyzika pozoruje sice to, co je odloucene; alene nehybne; nektere obory rnaternatiky 1 se sice tykaji predmetl'• 15

nehybnych, ale jez snad nejsou odloucene, nybrz jsou v latce; avsak prvni veda rna pi'edmetem zkoumani i to, co je odlou­cene, i to, co je nehybne. Sice vsechny pl'iciny rnusi byt vecne, ale pi'edev~im tyto; nebot' jsou pi'icinami viditelnych (janera) bozskych vl!ci.'

A tak jsou ti'i obory teoreticke filozofie, matematika, fyzi-ka a teologie (theologike). Nebot' je-li I skutecne nekde neco 20

bozskeho, neni pochyby 0 tom, ze je v takove podstate a ze nejpi'ednejSi musi byt veda, ktera pozoruje nejpi'ednej~i rod. Teoretickym vedam je tedy ti'eba davat vet~i pi'ednost pi'ed vedami ostatnirni, ale teto zase vetsi nez ostatnim vedam teo­retickym.

Nekomu vsak muze zpusobit nesnaz otazka, zda prvni filozo­fie je v~eobecna (kathohi); ci se zabyva ur~ityrn rodern jsouc-na 1 a jednim jeho zvlastnim druhem. Vzdyt' ani matematicke 25

obory nemaji vsude stejny raz, nybrz geometrie a astronomie pozoruji zv!Mtni drub jsoucna (jysis), obecna matematika je vsak vsem oborum spolecna. Kdyby tedy mimo podstaty, jez jsou od pl'irody, nebylo zadne jine, byla by prvni vMou fyzi-ka; je-li vsak nejaka nehybna podstata (Lisia akinetos), I je dfi- 30

vejsi a prvni filozofie take di'ivl!jsi <nez ostatni vedy>; a takje take vseobecna, ponevadz je prvni. Jejim ukolem je zkoumat jsoucno jako jsoucno, totiz jak to, co jest, tak to, co mu jako jsoucnu nalezi.

2. Jsoucno nahodile neni pfedmetem vedy

Ale jsoucno, jez se oznacuje jako jsoucno zhola (hapl6s), vypo­vida se mnoha zpusoby. (I) Jednimje nahodile <neboli mimot-

159

METAFYZIKA

35 ne>; (2) druhe ljako <jsoucno> pravd1ve a proti tomu nejsouc­no jako nepravdive; (3) krom~ toho jsou jednotlive zpusoby (schemata) kategorii, napfiklad co, jakost, kohkost, misto,

1026' doba, a jestlile se je~t~ n!co Jmeho 1 tak oznacuje. (4) Dale scm nalezi je~tl! jsoucno v moinosti a ve skutecnosti.

Jeito se tedy JSOucno vypovida vice zpusoby,je ti'eba nejprve o jsoucnu nahodilem fici, .le netvoti predmet vedeckeho zkou-

5 mani. Zn:imkou toho je, 7e se on~ nestar:i .ladna veda, I ant v!da o jednani, ani veda o tvoreni. ani veda. jejim.l cilem je pozorovani Nebot' ten, kdo stavi dum, nestavi v~echno, co se spolu se vzmkem domu m1mochodem vyskytuJe; je toho totiz ncomczene mnoho. Vidyt' kdyi dum JC vystav~n. nic nebra­ni, aby jedn~m nebyl pfijemny, druhym Skodlivy a opetjinym prospeSny a a by nebyltaktka jmy nei vsechny domy, jezjsou;

10 to vSechno vSal.. I neni ul..olem tvofeni umeni stavitelskeho. Stejne ani geometr nepozoruje to, co je mimotne u obrazcu, ani to, zda urcity troj(lhelnik' a trojuhelnik, jehoz soucet uhlu rovna se dvema pravym, je jiny. A to duvodne; nebot' to, co je mimotne, jc v jiste mire pouhe jmeno. Proto Plat6n' v jistem

15 smyslu ne nespravnl! pfisoudil sofistice, 1 ze zkouma to, co neni (to me on). Nebot' feci sofistu takrka nejcasteji smHuji k tomu, co je nahodile, zda vzdelany a uc~eny a zda vzdelany Koriskos a Koriskos je neco Jineho, ci je-li to toteZ. a zda se vSechno, co jest, ale ne v:My, stalo; a tak zda se vzdelany, ktery je uceny,

20 jim stal, a zda rovnel uceny, 1 ktery je jen vzdelany, a kolik je jeSte jinych takovych reeL Nebot' to, co je nahodile, je zrejme n~jak blizko toho, co neni. To vyplyva take ze zaveru. k nimz doch3zeji, JC7to to, co v jtncm zpusobu jest, rna vznik a zanik, to vSal.., co je nahodile. ntkoll.

AvSak pfece Je jeSte, pokud mozno. nutno vysvetlit, jake 25 povahy je I to, co Je nahodile. a Jak:i JC pti6na jeho jsoucnosti.

Nebot' tak snad zaroven bude zjevne, proc o nem neni vedeni. Je/to sc tedy jed no JSOucno chova stale stejne a nutne, a to

nutn~ n1koli ve smyslu n:isili, nybrl ve smyslu.jakjej uvadime,

160

KNIHA SESTA (E)

t.e to totiz nemU1e bytjinak, druhe v~ak I neni nutn~ ani vzdy, 10

stale. nybrz vyskytuje se jenom zpravidla, je to pocatkem a pfi­cinou, i.e je to, co je nahodile. Prave o tom totiz, co neni ani v'l-dy. ani zprav1dla. rikame, ze je nahodile. Nastane-li napriklad

0 psich dnech boutlive pocasi a chladno. fikame. ze se to stalo jcnom mimochodem cilt nahodou. ale nemluvime tak.jc-11 par-no a dusno. l nebot' toto byva vzdy nebo zprav1dla. ono nikoli. 35

N~cim nahodilym Je take to. ze clovek je bily nebot' takovy nebyv:i am vzdy, ani zpravidla • ale neni nahodou.ze je zivou bytosti. Nahodtle se take stava. ze stavitel leci, ponevadz to 1021

phrozcne ne6n1 stav1tel, nybrz lekaf; nahodile se vSak stalo. ze stav1tel bylzarover'\ lekatem. Take kuchaf, jehoz umeni m:i cilem chut', mute snad n~kdy pfipravit. co Je prospBne zdravi; ale pak to nccini sc zfenim k svemu kucharskemu umeni. Pro-to tikame .,nahodilo se to tak" a 1 .je mozne,le to ueini", ale s nikoli ,cini to vubcc". Nebot' pro vSechno ostatni jsou mnohdy ureite mohutnosti pusobicimi pricinami. pro ono v~ak ncni pi'i­Cinou itldne urcite um~ni ani Mdna urtita mohutnost. Co totiz nahodile je ncbo vznika, rna i nahodilou pflcinu. A tak, ponl!­vadz vSechno ncni nebo nevznika nutn~ a vzdy, nybrz I vct§i- 10

na toho je nebo vznika zpravidla. je nutne take jsoucno naho­dilc; napflklad beloch ncni ani vzdy, ani zpravidla clov~kem vzdelanym,jc-lijim vSak nt'!kdy,jejim nahodile; ne-li, bylo by v~echno nutne. A takje to patrne Iatka, kteraje pficmou toho. co JC nahod1le, JC:lto obsahuje moznost i jineho, nc' co zpra­vidla byva. 1 Je vSak tfeba dotknout se tu pfedem otazky, zda IS

nic nent, co neni ani v:ldy. ani zpravidla, Ci zda je to nemozno. Je tedy mtmoto skutecnc neco. co se tomu nebo onomu prave nahodilo a mtmochodem.

Jc vsal.. JCSt~ jina otazka. Je to tak, ze mnohemu sice n:ilezi .. zpra\ 1dla" • ale ,.vzdy" zadnemu. Ci je neco vecneho? To bude tteba zkoumat pozd~Ji;· je vsak 1 zrejme, ze neni vedcni o tom. 20

co JC nahodile. Nebot' kazda vMa je vedenim bud' toho. co je stale, nebo zpravidla. Vzdyt' jak by jinak bylo mo.lno ucit se

161

METAFYZIKA

nebo ucit jineho? Ucebna Iatka totiz musi byt necim vymeze­nym, co se deje bud' vzdy nebo zpravidla, jako napi'iklad napoj z medu a z mleka zpravidla prospiva tomu, kdo ma horecku.

25 0 tom, co je mimo to, neda se fici, 1 kdy mu neprospiva, napi'i­klad o novoluni; nebot' to, co je vzdy nebo zpravidla, je take za novoluni.

Tim jc tedy receno, co je nahodile, a proc a ze o nem neni vedeni.

3. PNciny nahodileho jsoucna

JO Je zi'ejmc, ze jsou pocatky a pi'iciny,jez vznikaji a zanikaji, 1 aniz jim nalezi vlastni vznik a zanik.' Nebot' kdyby tomu tak neby­lo, bylo by vsechno nutne, pokud to, co vznika a zanika, musi nutne mit nejakou pi'icinu nikoli nahodilou.

Nebot' na otazku, zda to a to bude ci nebude, zni odpoved': ,A no, stane-li se drive to a to, jinak ne." To se vsak stane, sta-

1027• ne-li se jine. A tak je jasno, ze se dojde k pi'itomnosti, 1 ode­jme-li se vzdy castka po castce od casu s urcitym zacatkem. Tedy ten a ten zemre nemoci nebo nasilim, vyjde-li ven; vy­jde, ma-li zizei'i; a ta se dostavi, stane-li se opel neco jineho. A tak se dojde k tomu, co je nyni, nebo k necemu, co se jiz stalo. Napi'iklad ma-li ten a ten zizei'i; zizen vsak ma, pozije-li

s neco ostreho; to se pak bud' stane, nebo nestane. 1 A tak nutne zemi'e, nebo nezemi'e.

A stejny pomer vyplyva, tazeme-li se na vl!c,jez nalezi minu­losti; nebot' to a to, totiz minule, vyskytuje se jiz v necem. Tedy vsechno, co se stane, stane se nutne, napi'iklad ze ten, kdo nyni

1o zije, zemi'e; je v nem totiz jiz neco.l co se protivi telu. Ale tim neni jeste rozhodnuto, zda zemi'e nemoci ci nasilim; zavisi to na tom, stane-Ii se to a to.

Je tedy zjevnc, ze to postupuje az k urcitemu pocatku, ale ten jiz k nicemu jinemu. Musi tedy byt pocatkem, ze se to ci ono

162

KNIHA SESTA (E)

prave nahodilo, a sam nemuze mit dam pficinu sveho vzni­ku. Ale pi'edevsim je tfeba zkoumat, jakeho druhu je pocatek a pi'icina, k niz se dospeje zpetnym postupem, 1 zda je v Iatce 15

ci v ucelu anebo v tom, od ceho vysel pohyb.

4. Pravda, amyl a metafyzika

Zanechejme tedy jiz pojednani o nahodilem jsoucnu, jezto dosavadni urceni dostacuje. Rovnez o jsoucnu, pokud je prav­dive, a o nejsoucnu, pokud je mylne, nepravdive, bude promlu­veno pozdeji; nebot' tujde o spojeni a rozliseni, I vubec o roz- 20

deleni protikladneho opaku. Nebot' pravdiva je kladna vypo-ved' 0 tom, co je <ve skutecnosti> spojeno, a zaporna vypoved' o tom, co je <ve skutecnosti> rozlouceno; nepravdive vsak zna­mena pravy opak toho rozliseni. Ale jak se to deje, myslime-li neco zarovei'i nebo rozloucene, nalezi jine uvaze. Slovy ,zaro­ven" (to hama) a ,rozloucene" (to ch6ris) minim, ze se nede-je jed no po druhem (to efexes), 1 nybrz ze tu vznika skutecne 25

jedno. Nebot' mylne cili nepravdive a pravdive neni ve vecech, jako by asi dobre bylo pravdive a spatne pfimo mylne, nybrzje v mysleni (en dianoia);' ale neni ani v rozumu, tyka-li se mys-Ieni jednoduchosti a podstaty.'

0 tom tedy, co takovym zpusobem je a neni, bude nut-no uvazovat pozdeji. Jezto vsak spojovani I a rozlucovani je 30

v rozumu a nikoli ve vecech, a to, co je v tomto smyslu, je jine ne:Z to, co je ve vlastnim smyslu - nebot' rozumem se spoju-je nebo rozlucuje bud' to, co je vee, nebo jakost, kolikost nebo je-li neco jineho - , je ti'eba pominout to, co je ve smyslu toho, co je nahodile a pravdive. Nebot' pi'icina jednoho je neurcita a pi'icina druheho je 1 v rozumovcm pochodu a oboji se vzta- 102s•

huje k jinemu rodu jsoucna a neodhaluje nejakou vnejsi pod-statu toho, co jest.

163

METAFYZIKA

Proto je tfeba pominout to a je nutno zkoumat pl'iciny a pocat­ky jsoucna sameho, pokud je jsoucnem. Nebot' z na~eho vykla­

s du o 1 tom, kolika zpusoby se kazde vypovida,' je zfejme, ze se jsoucno vypovida mnoha zpusoby.

164