„Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek¡klady... · 2....

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

1

Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu

„Podpora dalšího vzdělávání

příslušníků bezpečnostních složek

v Jihočeském kraj“

reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046


2

VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZAŘAZENÉ DO PROJEKTU:

1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací

2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí

3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod

4. Legislativa ve výkonu stráţníka obecní (městské) policie

5. Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích

6. Základy spolupráce s cizineckou policií

7. Ochrana ţivotního prostředí

8. Týmová spolupráce

9. Komunikace se zdravotně postiţeným

10. Extremistické projevy jako moţná příčina krizové situace

11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních sloţek

12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci

13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou

14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

15. Zásady ochrany informací

16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění stráţníků

17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období

18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů

19. Zbrojní průkaz a právní aspekty pouţití sluţební zbraně


3

Základy spolupráce s cizineckou policií

Lektor: Mgr. Radek Šafář


4

Obsah

Úvod ........................................................................................................................... 5

1 Historie ochrany státních hranic od roku 1948 ....................................................... 5

2 Reorganizace cizinecké policie po vstupu do Schengenského prostoru ................. 7

3 Pravomoc a působnost cizinecké policie ................................................................. 8

4 Přestupkové řízení cizinců .................................................................................... 13

5 Věcná a místní příslušnost správních orgánů k projednávání správních deliktů

podle zákona o pobytu cizinců ................................................................................. 14

6 Přeshraniční pronásledování ................................................................................. 17

7 Cestovní doklady ................................................................................................... 18

8 Přechodová razítka ................................................................................................ 21

9 Informační systémy - např. DATEX, FADO, PRADO ........................................ 22

10 Pobyt cizinců na území ČR ................................................................................. 23

11 Schengenský prostor, Evropská unie .................................................................. 25

12 Schengenský informační systém ......................................................................... 33

13 Základní data k evropské integraci, Instituce EU ............................................... 35

14 Spolupráce Městské policie a Cizinecké policie ................................................. 38

Doporučená literatura ............................................................................................... 42


5

Úvod

Sluţba cizinecké policie je součástí ozbrojeného bezpečnostního sboru Policie České

republiky. Je útvarem s celorepublikovou působností, to znamená, ţe realizuje svoji pravomoc na

území celého státu.

Sluţba cizinecké policie je specifickým útvarem, sloţkou Policie České republiky, jejímţ

úkolem je odhalování nelegální migrace, realizování sankčních opatření v případě, ţe cizinci

pobývají na našem území protizákonně, dodrţování a realizace opatření vyplývajících z

mezinárodních smluv a předpisů Evropského společenství a odhalování trestných činů

souvisejících s nelegálním přechodem státních hranic.

Sluţba cizinecké policie jako jeden z útvarů Policie České republiky byla zřízena

Ministerstvem vnitra, konkrétně Nařízením č. 67/2008, kterým se zřizují útvary Policie České

republiky s celostátní působností.

1 Historie ochrany státních hranic od roku 1948

Ochranu státních hranic zabezpečovala finanční stráţ, která přetrvala aţ do r. 1948 v

podřízenosti Ministerstvu financí, a působila tak vedle pohraničních útvarů SNB. Zákonem č.

275/1948 Sb. byla od 01. 01. 1949 její působnost zcela přenesena na Sbor národní bezpečnosti.

Finanční stráţ byla definitivně zrušena, kdyţ k novému sboru - Pohraniční stráţi SNB byla

převedena část bývalých příslušníků Finanční stráţe, kteří splňovali dobové kádrové

předpoklady.

K 1. dubnu 1949 byla zaujata nová sestava střeţení hranice (o celkové délce 3550 km), a

to 14-ti pohraničními prapory. Státní hranice byla rozdělena na dvě pásma, z nichţ první

zahrnovalo hranice proti americkým i sovětským okupačním zónám Německa a Rakouska a bylo

střeţeno útvary Pohraniční stráţe (PS), které byly vojensky organizované, a druhé pásmo hranice

se SSSR, Maďarskem a Polskem, které byly střeţeny pohraničními stanicemi Sboru národní

bezpečnosti.

K 1. dubnu 1950 nastoupili poprvé k Pohraniční stráţi vojáci základní sluţby. V lednu

1951 došlo k zaujetí tzv. nové sestavy Pohraniční stráţe a k vytvoření pohraničních brigád.

Pohraniční stráţ se v té době zaměřovala na hranici s Německou spolkovou republikou, kde

umístila 5 brigád (chebskou, plánskou, poběţovickou - později domaţlickou, sušickou a

volařskou). Méně exponované směry (hranice s Rakouskem, Dunaj a úsek hranic s Německou

demokratickou republikou proti Jáchymovsku) byly obsazeny pohraničními oddíly změněnými

počátkem roku 1952 rovněţ na brigády s velitelstvími v Českých Budějovicích, Znojmě,


6

Bratislavě a Karlových Varech. Na sklonku roku 1952 byla postavena děčínská brigáda střeţící

státní hranici proti Německé demokratické republice (NDR). Brigáda se skládala z velitelství, z

pohraničních praporů, rot a jednotek přímo podřízených velitelství brigády.

Ke střeţení hranic přispělo i postupné zavádění a budování ţenijně technických

prostředků (kontrolní orný pás, drátěný zátaras do r. 1966 elektrifikovaný, signální stěny,

nástraţná osvěcovadla apod.). K neprostupnosti hranic vedle výše zmíněných opatření přispěl i

pohraniční reţim, který omezoval vstup, pobyt a pohyb v blízkosti státních hranic zavedením tzv.

hraničního a zakázaného pásma.

V roce 1966 byl tzv. vojskový systém střeţení hranic s NDR zrušen, coţ vedlo k zrušení

karlovarské a děčínské brigády. Jejich úseky a úkoly převzala pohraniční oddělení VB. V tomto

roce byla Pohraniční stráţ vydělena z kompetence Ministerstva vnitra ČSSR a přičleněna k

Ministerstvu národní obrany. Tento stav vydrţel jen do 1. 1. 1972, kdy byla opět podřízena

Federálnímu ministerstvu vnitra a velitelství Pohraniční stráţe převzalo odpovědnost i za střeţení

státních hranic se socialistickými zeměmi. Správy ochrany státních hranic byly vyčleněny z

krajských správ SNB a začleněny k hlavní správě Pohraniční stráţe (vznikla tak hlavní správa

Pohraniční stráţe a ochrany státních hranic).

Zvláštní sloţku tvořila Vojska ministerstva vnitra, která byla formálně ustavena v květnu

1975, kdy bylo z pravomoci Štábu civilní obrany vyňato velitelství svazku vojsk MV, z něhoţ se

vytvořila Správa vojsk MV. Mezi její hlavní úkoly patřilo vedle střeţení sídla prezidenta a

objektů MV, také zabezpečení bojové pohotovosti centrály Federálního ministerstva vnitra a

krajských správ. Správa vojsk MV byla do poloviny r. 1978 začleněna do Hlavní správy

pohraniční stráţe a ochrany státních hranic, poté byla opět podřízena přímo náměstku ministra

vnitra ČSSR.

Železná opona 1951 - 1990

V posledním období své existence se ţelezná opona - ţenijně-technický zátaras skládal z

ochranného plůtku s pomocnou signalizací, trasy telefonního vedení, asfaltové komunikace,

vnitřního kontrolního pásu, pěšinky podél signální stěny určené pro údrţbu, signální stěny profilu

T, vnějšího kontrolního pásu a stěny tvořené pletivem a řadou "brunoválců". Oboustranné

oplocení signální stěny zabraňovalo kontaktu zvěře se signální stěnou a vyvolávaní planých

poplachů (při kaţdém trvalém zkratu na signální stěně byl vyhlašován pohraniční poplach pro

celou rotu). Někdy je trasa novějších ŢTZ zaměňována s trasou "překrytí", která byla většinou

tvořena pouze asfaltovou komunikací a telefonním spojením a která byla vybudována v průsecích

po trase elektrických zátarasů z 50. let.

Ochrana státní hranice byla členěna do hloubky. První pásmo - pásmo přístupů - mohlo

být aţ 50 km hluboké a končilo na hranici pohraničního pásma, druhé pásmo - pásmo signálů -


7

od hranice pohraničního pásma na čáru překrytí, třetí pásmo - pásmo překrytí - končilo státní

hranicí.

Pokud jde o vodní toky, byla snaha kříţit je co nejméně. Kdyţ ale nebylo vyhnutí, byly

budovány tzv. vodoteče. Potok se vpustil korytem do betonových odlitků velkého průměru a na

obou stranách se uzavřel mříţí, která měla oka taková, aby přes ni nikdo neprošel. Mříţe byly

zhotoveny z ocelových trubek a uvnitř byl signální drát. Při narušení mříţe, např. přepilováním,

byl vyvolán signál. Nad zakrytým vodním tokem vedla signální stěna plného profilu. V

zátopových oblastech, např. kolem Dyje, se při povodních vypínalo tolik drátů signální stěny,

kam aţ sahala voda. Kolem drátů, pokud to šlo, se hlídalo z lodiček. Na Staňkovském rybníce a

na Lipně byly motorové čluny, ze kterých se hlídalo pásmo signálů nebo přístupů, podle toho,

kam aţ vodní tok zasahoval.

S odstraňováním ŢTZ se začalo v prosinci 1989.

Od 1. ledna 1993, tedy po rozdělení Česko-Slovenska, v rámci PČR začala působit i

sluţba cizinecké a pohraniční policie, jejíţ agendu a úkoly do té doby byly na bedrech federace,

tedy Federálního policejního sboru.

2 Reorganizace cizinecké policie po vstupu do Schengenského

prostoru

Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru došlo v celém útvaru cizinecké a

pohraniční policie k významné reorganizaci. Tato byla důsledkem souvisejícím se zrušením

hraničních přechodů, jeţ byly předpokladem pro realizaci prvního pilíře EU a s tím spojeným

volným pohybem osob.

Se zrušením hraničních přechodů ztratila pohraniční policie své opodstatnění a jako

dřívější součást cizinecké policie zanikla. S ní došlo k zániku referátů na hraničních přechodech.

Zůstaly zachovány pouze hraniční kontroly na mezinárodních letištích jako tzv. Oddělení

ochrany vnějších hranic na letištích v Praze, Brně, Ostravě a Pardubicích. Z bývalých referátů na

hraničních přechodech vznikly inspektoráty cizinecké policie tzv. ICP. Na okrese vţdy působil

jeden inspektorát. Tyto měly na starosti kontrolu pobytů cizinců a povolování pobytu

(dlouhodobého i trvalého).

Dalším významným mezníkem byla reforma celé Policie ČR z roku 2009. Ta se dotkla i

organizačního uspořádání útvaru cizinecké policie. Došlo k zániku okresních ředitelství policie


8

ČR a vzniku nových 6 krajských ředitelství k dosavadním 8, která odpovídala uspořádání vyšších

územně samosprávných celků (krajů). Touto reformou1 došlo k přechodu více neţ 1000 míst z

cizinecké policie pod správu krajských ředitelství policie ČR.

Dnem 1.1.2011 došlo ke zrušení inspektorátů cizinecké policie a oblastních ředitelství

cizinecké policie. Inspektoráty zůstaly zachovány pouze na mezinárodních letištích. Tyto dnes

spadají přímo pod Ředitelství sluţby cizinecké policie. Správa cizinecké policie má nyní podobu

jako před vznikem oblastních ředitelství. Policejní prezidium nyní spravuje Ředitelství sluţby

cizinecké policie (útvar s celorepublikovou působností) a 14 krajských ředitelství, kdy Ředitelství

sluţby cizinecké policie působí pouze jako metodický článek cizinecké policie a krajská

ředitelství řídí činnost cizinecké policie jako takové. Krajská ředitelství v rámci jednoho kraje

spravují vţdy jeden Odbor cizinecké policie.

Pod správou krajských ředitelství jsou příslušníci cizinecké policie více začleněni do

pořádkové činnosti. Příslušníci cizinecké policie moou být povoláni pod vedením krajských

ředitelství k zakročení a udrţování pořádku a bezpečnosti v případě dopravních nehod či jiných

situací, při kterých dochází k narušování veřejného pořádku.2

3 Pravomoc a působnost cizinecké policie

Ředitelství cizinecké policie se podílí na plnění základních úkolů při ochraně vnějších

hranic České republiky zejména:

zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv

provádí pobytovou kontrolu

řídí a kontroluje činnost odborů cizinecké policie a jejich dislokovaná pracoviště

provozuje zařízení pro zajištění cizinců

provádí eskortní činnost v souvislosti s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti

s průvozem cizinců přes území

provádí úkony v souvislosti se zajištěním za účelem správního vyhoštění, zjišťování

totoţnosti cizince nebo plnění závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy

rozhoduje ve správním řízení jako odvolací orgán

rozhoduje o označení osoby za neţádoucí

provozuje informační systémy v rozsahu své působnosti

1 MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR sluţba v nových podmínkách. Policie ČR [online]. Praha,

vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16]. 21 s. Dostupné z: ˂ http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-v-

novych-podminkach-191470.aspx ˃. 2 LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno, 2012.


9

zabezpečuje cestovní a přepravní doklady a uděluje výjezdní vízum pro cizince

vyhošťovaného z území

rozhoduje o udělení víza nebo povolení vstupu na území v případech ţádostí o odstranění

tvrdosti správního vyhoštění3

Ředitelství sluţby cizinecké policie dále působí jako řídící a kontrolní pracoviště ve

vztahu k jednotlivým odborům cizinecké policie. Plní úkoly spojené s ochranou státních hranic,

spolupracuje s orgány státních hranic sousedících států, podílí se na zajišťování bezpečnosti a

pořádku. Zajišťuje hraniční kontroly na mezinárodních letištích, chrání bezpečnost civilního

letectví, zřizuje zde specializovaný útvar pro doprovody letadel. Společně s Ministerstvem vnitra

a Policejním prezidiem České republiky řeší úkoly v rámci jejich pravomoci.4

Podle § 163 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), ředitelství sluţby cizinecké policie zajišťuje plnění

úkolů, které stanoví předpisy Evropských společenství, tj. rozhoduje o zařazení či vyřazení

cizince z informačního systému smluvních států.

Ve správním řízení ředitelství cizinecké policie působí jako nadřízený orgán k odborům

cizinecké policie, rozhoduje o ţádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění,

vyţaduje stanovisko ministerstva, zda je moţné vycestování cizince. Ředitelství cizinecké

policie dále podává ţádost o povolení průvozu leteckou cestou u členského státu Evropské unie či

jiného státu, který uplatňuje společný postup.5 Vyţaduje výpis či opis z Rejstříku trestů, pořizuje

obrazové záznamy a snímá daktyloskopické otisky při: podávání ţádosti o udělení víza, při

ověřování totoţnosti osoby, která jiţ je drţitelem víza, při prohlášení neplatnosti víza, v řízení o

správním vyhoštění, při zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, při poskytování dočasné

ochrany, při samotném zjišťování totoţnosti cizince a při plnění závazků, které plynou z

mezinárodních smluv nebo z předpisů Evropských společenství.

Ředitelství cizinecké policie provádí hraniční kontrolu, rozhoduje o udělení krátkodobého

víza na hraničním přechodu a o odepření vstupu cizince na území a zrušení platnosti víza. Při

odepření vstupu cizince na území provádí takové úkony, které mají zajistit, aby cizinec

vycestoval bez zbytečného odkladu zpět do zahraničí. Rozhoduje také o odepření vycestování z

území, dále provádí kontrolu pobytu cizinců na našem území. Můţe provést zadrţení cestovního

dokladu, v případě, ţe nebyl vydán na jméno kontrolovaného cizince nebo skončila jeho platnost.

3 O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online]. [cit.14.11.2011]. Dostupné z:

˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˃. 4 Ředitelství sluţby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z:

˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-cizinecke-policie.aspx˃.


10

Ředitelství cizinecké policie také rozhoduje o přestupcích a jiných správních deliktech

podle zákona o pobytu cizinců, prověřuje, zda jsou splněny všechny náleţitosti veřejných listin

tak, aby bylo moţné je uznat za cestovní doklad. Mezi další činnosti ředitelství patří prověřování,

zda se cizinec nedopustil obcházení zákona za účelem získání oprávnění k pobytu, rozhodování o

správním vyhoštění cizinců, vydávání potvrzení o zadrţení cestovního dokladu.

Podle § 163 odst. 2 zákona o pobytu cizinců ředitelství cizinecké policie rozhoduje o

zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, za účelem vycestování nebo za účelem plnění

závazků plynoucích z mezinárodní smlouvy. Také rozhoduje o umístění cizince do zařízení a o

úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním zajišťovaného cizince, je-li cizinec zajištěn

podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a

vymáhá jejich úhradu (policista je oprávněn zajistit cizince, jestliže a) se cizinec dopustil

jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním

vyhoštění, b) bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění

cizince podle jiného právního předpisu (zákona o pobytu cizinců), c) cizinec má být podle

vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn, nebo d) je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně

vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Odst. 2 dále stanoví, že o

zajištění cizince podle odstavce 1 policista bez zbytečného odkladu informuje orgán, který

rozhoduje o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění (Ředitelství

služby cizinecké policie). Policista je oprávněn cizince zajistit do doby, než tento orgán cizinci

doručí rozhodnutí o ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Odst. 3

uvádí, že zajištění podle odstavce 1 může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní

svobody. Zajištění podle odstavce 2 může trvat nejdéle 48 hodin od okamžiku omezení osobní

svobody. Celková doba zajištění podle odstavců 1 a 2 nesmí být delší než 48 hodin od

okamžiku omezení osobní svobody).

Ředitelství cizinecké policie také zajišťuje dopravu a střeţení cizince, jemuţ byl vstup

na území odepřen, jestliţe jeho zdravotní stav vyţaduje bezodkladný převoz do

zdravotnického zařízení a z něj zpět na hraniční přechod. Dále zabezpečuje v zařízení vnější

ostrahu části s mírným reţimem, v části s přísným reţimem zabezpečuje vnější a vnitřní ostrahu.6

5 Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.

6 LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno, 2012.


11

Poznámka:

Na základě výše uvedeného zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky je

příslušník cizinecké policie oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu:

a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,

b) zdrţující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, ţe se v něm zdrţují cizinci bez

povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,

c) bezdůvodně se zdrţující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z

něhoţ lze tento prostor účinně ohrozit,

d) od níţ je poţadováno vysvětlení,

e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,

f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou

zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející,

g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, ţe zbraně můţe být uţito

k násilí nebo pohrůţce násilím,

h) zdrţující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu, k

poţáru nebo k jiné mimořádné události,

i) která má být předvedena na ţádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu,

j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,

k) na ţádost jiné osoby, která má na zjištění totoţnosti právní zájem, jakoţ i osoba, která o

prokázání totoţnosti policistu ţádá a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání

totoţnosti poţádala,

l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného

pořádku nebo po předcházení trestné činnosti.

Neprokázání totožnosti

- odmítne-li osoba prokázat svoji totoţnost, nebo nemůţe-li ji prokázat ani po poskytnutí

potřebné přiměřené součinnosti, je policista oprávněn takovou osobu předvést k provedení úkonů

směřujících ke zjištění její totoţnosti (§ 63 odst. 3)


12

- potřebnou součinnost policista poskytne způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu

Nelze-li zjistit totoţnost předvedené osoby (a to i cizince) na základě sdělených údajů ani

v dostupných evidencích, je policista oprávněn získat informace k jejímu ztotoţnění:

- snímání daktyloskopických otisků,

- zjišťování tělesných znaků,

- měřením těla,

- pořizováním obrazových, zvukových a jiných záznamů

- odebíráním biologických vzorků umoţňujících získání informací o genetickém vybavení

Způsob provádění ztotožňujících úkonů v České republice

- nelze-li výše uvedené úkony pro odpor osoby provést, je policista oprávněn tento odpor

překonat,

- způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu,

- překonat odpor osoby nelze, jde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do

tělesné integrity

Nezjistí-li policista totožnost osoby (a to i u cizince) do 24 hodin od předvedení, je povinen

osobu propustit.

Maximální lhůta pro zajištění je 24 hodin u sluţby pořádkové policie, která předá cizince

sluţbě cizinecké policie, která má také lhůtu 24 hodin, tedy celkově 48 hodin od omezení osobní

svobody podle zákona č. 273/2008 Sb., a tato lhůta nesmí být v ţádném případě překročena.

Lhůta se počítá od okamţiku prvního omezení osobní svobody, pokud jednotlivá omezení

na sebe vzájemně navazují (od počátku předvedení nebo od dostavení se osoby na útvar policie

na základě předvolání). Do této doby je třeba započítat i dobu, kdy byla osoba zajištěna

protiprávně.

Dalšími organizačními články cizinecké policie jsou Inspektoráty cizinecké policie na

mezinárodním letišti, Odbor cizinecké policie krajského ředitelství, Oddělení pobytových

agend, Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort, Zařízení pro zajištění cizinců,

Přijímací středisko, Odbor azylové a migrační politiky. Tyto organizační sloţky spolupracují

v případě potřeby s obecní policií.


13

4 Přestupkové řízení cizinců

Řízení o přestupcích cizinců

Přestupky, které spáchali cizinci na území České republiky, policisté šetří a oznamují v

souladu s čl. 15 ZPPP č. 83/2006. Šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k

zajištění důkazních prostředků policisté v cizině neprovádějí, a to ani formou doţádání.

Vyrozumívání do ciziny se rovněţ neprovádí. Přestupky spáchané cizinci (především těmi, kteří

nemají v ČR povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt) projednají policisté zpravidla v blokovém

řízení (jedná se však pouze o přestupky, které lze vyřešit domluvou nebo uloţením pokuty v

blokovém řízení).

Výše uvedený postup se netýká přestupků spáchaných podle zákona o pobytu cizinců a

souvisejícího postupu orgánů cizinecké policie (pouze tyto orgány mohou projednávat přestupky

na úseku vstupu a pobytu cizinců, navíc vedle blokového řízení i ústním jednáním před správním

orgánem, případně téţ v příkazním řízení).

Blokové řízení

Blokové řízení je druhem zkráceného řízení o přestupcích, které se vyznačuje

neformálností, hospodárností a rychlým účinkem na pachatele přestupku. Lze jej konat, jsou-li

splněny podmínky stanovené zákonem:

a) přestupek je spolehlivě zjištěn,

b) nestačí domluva,

Domluvou se rozumí projednání přestupku bez uloţení sankce (pokud není domluva zákonem

vyloučena). Doporučené znění formulace v úředním záznamu v případě projednání domluvou na

místě spáchání přestupku: „Přestupek projednán na místě spáchání přestupku, od uloţení sankce

bylo upuštěno – domluva“.

c) obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.

Další podmínky blokového řízení:

- pachatel přestupku je spolehlivě zjištěn,

- ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení je oprávněn správní orgán, v jehoţ

působnosti je projednávání přestupků (§ 52 zákona a přestupcích; policista je oprávněn

v blokovém řízení projednat pouze přestupky uvedené v § 86 písm. a) zákona o

přestupcích, nebo přestupky podle zvláštního zákona), Zvláštním zákonem je např.

zákon o zbraních, zákon o pobytu cizinců, z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti

z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů nebo z.č. 56/2001 Sb., o podmínkách

provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

- nejde o návrhový přestupek - viz § 68 odst. 1 zákona o přestupcích,

- nejde o osobu uvedenou v § 10, popř. v § 9 zákona o přestupcích (o osobu podléhající

vojenské kázeňské pravomoci, o příslušníka bezpečnostního sboru, o osobu během


14

výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, popř. o osobu poţívající

výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, nebo o poslance nebo

senátora, který poţádá o projednání přestupku v disciplinárním řízení),

- nejde o osobu, jejíţ způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo je jí tato osoba

zbavena,

- vzhledem k závaţnosti přestupku postačí uloţení pokuty

- nejde o přestupek, u něhoţ lze uloţit zákaz činnosti, event. jinou sankci, příp. ochranné

opatření, či náhradu škody,

- proti uloţení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat - viz § 84 odst. 2 zákona o

přestupcích.

V blokovém řízení lze uloţit pokutu na blok na pokutu na místě zaplacenou a na blok na

pokutu na místě nezaplacenou. V blokovém řízení lze uloţit obecně pokutu do 1.000 Kč, pokud

přestupkový, nebo jiný zákon nepřipouští uloţit pokutu vyšší. Mladistvému do 500 Kč, tam, kde

zákon o přestupcích, nebo jiný zvláštní zákon připouští uloţit pokutu vyšší neţ 1000 Kč,

maximálně do 1000 Kč. Proti jiţ uloţené pokutě v blokovém řízení se nelze odvolat. Pouţití

mimořádného opravného prostředku (přezkumné řízení) je přípustné.

Při uloţení pokuty v blokovém řízení policistou za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, (přehled jednání spočívajících v porušení vybraných

povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů) za tato

jednání se do 3 pracovních dnů po projednání přestupku zasílá oznámení o uloţení blokové

pokuty obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu

pachatele přestupku. (viz § 123b odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu). Ostatní oznámení

o uloţení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na

pozemních komunikacích,(viz § 22 zákona o přestupcích), za který byla uloţena pokuta vyšší neţ

1000 Kč, nebo za který lze uloţit body v bodovém hodnocení řidičů, se uvedenému obecnímu

úřadu zasílají do 5 pracovních dnů po projednání přestupku (viz § 128 odst. 3 zákona o silničním

provozu a viz úvod do přestupkového práva pro policisty).

5 Věcná a místní příslušnost správních orgánů k projednávání

správních deliktů podle zákona o pobytu cizinců

K projednávání přestupků podle zákona o pobytu cizinců jsou věcně příslušné orgány

cizinecké policie a Ministerstvo vnitra, a to nejen v blokovém řízení (případně domluvou), ale téţ

v ústním jednání před správním orgánem, případně v příkazním řízení. Tyto druhy řízení však

orgány cizinecké policie volí velmi zřídka, v praxi mnohem častěji realizují projednání těchto

přestupků v řízení blokovém, příp. domluvou.

Pokud v prvním stupni řízení rozhoduje o přestupku odbor cizinecké policie krajského

ředitelství Policie ČR, odvolacím orgánem je ředitelství sluţby cizinecké policie (za podmínky,


15

ţe přestupek nebyl projednán v blokovém řízení či domluvou), nadřízeným správním orgánem je

Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky).

Pokud rozhoduje o přestupku v prvním stupni řízení ředitelství sluţby cizinecké policie

(včetně jeho detašovaného pracoviště), odvolacím orgánem je Ministerstvo vnitra (odbor azylové

a migrační politiky), nadřízeným správním orgánem je ministr vnitra.

Pokud rozhoduje o přestupku v prvním stupni řízení Ministerstvo vnitra (odbor azylové a

migrační politiky), odvolacím orgánem je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,

nadřízeným správním orgánem je ministr vnitra.

Místní příslušnost správního orgánu se stanoví podle místa, kde je cizinec hlášen k

pobytu. Jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, stanoví se místní příslušnost podle místa, kde

se cizinec převáţně zdrţuje.

Pokud se cizinec dosud zdrţuje v cizině, je místně příslušným správním orgánem odbor

cizinecké policie krajského ředitelství Policie ČR, v jehoţ územním obvodu hodlá cizinec

pobývat.

V případě, ţe se cizinec zdrţuje v prostoru hraničního přechodu ČR, je místně příslušným

správním orgánem inspektorát cizinecké policie na mezinárodním letišti, a to bez ohledu na

místo, kde je cizinec hlášen k pobytu.

K projednávání jiných správních deliktů v prvním stupni řízení jsou věcně příslušné

orgány cizinecké policie nebo Ministerstvo vnitra obdobně, jako je tomu v případě přestupků. Je-

li jiný správní delikt spáchán porušením povinnosti, jejíţ dodrţování podléhá dozoru orgánu

cizinecké policie, projedná jej orgán cizinecké policie, je-li jiný správní delikt spáchán porušením

povinnosti, jejíţ dodrţování podléhá dozoru Ministerstva vnitra, projedná jej toto ministerstvo.

Je-li k projednání jiného správního deliktu příslušných více správních orgánů, projedná jej ten z

nich, který nejdříve zahájí správní řízení nebo zjistí porušení povinnosti.

Místní příslušnost správního orgánu se určí na základě § 11 správního řádu, tedy v

případě právnické osoby podle místa její činnosti, v případě podnikatelské činnosti účastníka

řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání (především podle adresy zapsané v

obchodním rejstříku či ţivnostenském rejstříku).

Ustanovení § 100 písm. b) zákona o pobytu cizinců je speciálním ustanovením k

obecnému oprávnění policisty vstupovat do ţivnostenské provozovny podle § 41 zákona o PČR,

případně téţ k jeho oprávnění ke vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek podle § 40

zákona o PČR.

Podle zákona o pobytu cizinců musí jít o místo uţívané pro podnikání nebo provozování

jiné hospodářské činnosti, coţ je pojem zřejmě širší, neţ ţivnostenská provozovna, které se týká

pouze provozování ţivnostenské činnosti pro účely zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském

podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Srovnání úrovně ubytování činí obvykle v praxi problém, zůstává totiţ otevřena otázka

jejího subjektivního posuzování v rámci správního uváţení. Podle § 100 písm. d) zákona o


16

pobytu cizinců se provádí zejména posouzením přiměřenosti počtu ubytovaných osob s

přihlédnutím k zajištěným hygienickým podmínkám a k podlahové ploše místnosti pro

ubytování, která musí činit nejméně 1,8 m2, je-li ubytována jedna osoba, nebo 12,6 m2, jsou-li

ubytovány dvě osoby. Na kaţdou další ubytovanou osobu se k podlahové ploše připočítává 5 m2.

Policisté plnící úkoly policejních orgánů mohou za splnění zákonných podmínek vyuţít

např. téţ oprávnění ke vstupu do obydlí, jiných prostor a na pozemek podle § 83c trestního řádu.

Dalším důleţitým rozdílem je, ţe musí jít pouze o místo, na kterém lze na základě

objektivních okolností mít důvodně za to, ţe se tam můţe zdrţovat cizinec, a to pouze v

souvislosti s jeho ubytováním. Kontrolou ubytovaného cizince ale nesmí dojít k narušení jeho

soukromého nebo rodinného ţivota, nesmí jí však dojít ani k nezákonnému narušení obydlí

kohokoliv. Výkon tohoto oprávnění je v praxi většinou spojen s prováděním pobytové kontroly

ze strany orgánu cizinecké policie.

S pobytovou kontrolou je dále výslovně spojen výkon oprávnění orgánu cizinecké policie

podle § 167 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, podle něhoţ je tento orgán oprávněn při pobytové

kontrole vstupovat do objektů a na pracoviště zaměstnavatele v případě důvodného podezření, ţe

se v nich zdrţují cizinci, přičemţ toto oprávnění má i po skončení pracovní, prodejní nebo

provozní doby. V pracovní, prodejní nebo provozní době můţe vstupovat do míst určených pro

zákazníky kdykoli, jde totiţ o místa veřejnosti přístupná.

Za místo veřejnosti přístupné se povaţuje takové místo, kam má přístup více lidí a kde

se zpravidla také více lidí zdrţuje. Nemusí se však nutně jednat o místo přístupné bez omezení

kdykoli (můţe být přístupné pouze v určitou dobu – v pracovní, prodejní nebo provozní době

apod.) a komukoli (např. jen určitému okruhu osob - zákazníkům, klientům, pacientům apod.).

Rozhodnou skutečností není ani, zda místo je či není přístupné za úplatu. Za místo veřejnosti

přístupné naopak není moţno povaţovat např. uzavíratelnou část společných prostor (jako je

chodba apod.) např. panelového domu nebo obydlí podobného typu, které je určeno k bydlení

více uţivatelů či vlastníků takového domu.

Obecné oprávnění policisty podle § 41 zákona o Policii ČR se týká výskytu jakékoliv

osoby bez ohledu na její státní občanství. Důvodem vstupu do ţivnostenské provozovny je plnění

konkrétních úkolů policie. Půjde tedy například o plnění úkolů spojených s odhalováním

trestných činů či přestupků (můţe jít téţ o odhalování protiprávního jednání na úseku vstupu,

pobytu či zaměstnávání cizinců). V tomto případě je policista, není-li na místě jiný postup,

oprávněn za účelem vstupu do ţivnostenské provozovny tuto provozovnu otevřít nebo jiným

způsobem si do ní zjednat přístup, v případě nutnosti i za pouţití síly.

Domovní kniha je dokument, do kterého ubytovatel zapisuje jméno a příjmení

ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu,

počátek a konec ubytování.

Podoba domovní knihy není jednoznačně stanovena, předepsána je pouze její písemná

forma. Z tohoto důvodu je moţné např. zpracovávat údaje spojené s ubytováním cizince

elektronicky a neprodleně provádět jejich tisk na samostatné listy, ze kterých se po čase vytvoří


17

kniţní podoba. Vyjma různých sešitů, které si ubytovatelé vytvářejí sami, existuje téţ

samopropisovací domovní kniha pro cizince. Pokud však ubytovatel vyuţívá její první stranu

jako tzv. přihlašovací lístek, musí se vyvarovat poměrně častého pochybení, kdy podle § 102

zákona o pobytu cizinců oznamuje jejím prostřednictvím (po vyplnění první strany) orgánu

cizinecké policie ubytování cizince a propíše přitom zároveň údaj týkající se předpokládaného

konce ubytování i na další stranu na místo týkající se faktického konce ubytování. Důvodem

pochybení můţe být i nešťastně formulovaná informace Ministerstva vnitra: „Je-li tiskopis SEVT

06 183 0 pouţíván i jako domovní kniha, vyplňují se pro tento účel pouze údaje v rozsahu jméno

a příjmení ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního

dokladu, počátek a konec ubytování (§ 101 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.).“

Ubytovatel je povinen předloţit domovní knihu obsahující údaje k aktuálně ubytovaným

cizincům jiţ v okamţiku zahájení kontroly prováděné orgánem cizinecké policie. Cílem je

eliminovat případy, kdy ubytovatel domovní knihu nevede vůbec nebo ji nevede řádným

způsobem (neobsahuje údaje o všech aktuálně ubytovaných cizincích). V minulosti docházelo

relativně často k případům, kdy ji ubytovatel předkládal orgánu cizinecké policie aţ dodatečně.

6 Přeshraniční pronásledování

Přeshraniční pronásledování je pronásledování s cílem zadrţet osobu, která:

- je přistiţena při páchání trestného činu nebo účasti na trestném činu, nebo je stíhána pro trestní

čin podléhající vydání,

- uprchla z výkonu trestu, vazby nebo ochranného léčení,

- se vyhýbá hraniční, celní nebo jiné policejní kontrole

Přeshraniční pronásledování je policista oprávněn provádět pouze ve sluţebním

stejnokroji nebo v civilním oděvu v souladu s právními předpisy, vozidlo musí být zřetelně

označeno. Policisté naváţou kontakt s příslušným orgánem druhého smluvního státu.

V rámci pronásledování se zakročující policisté řídí pokyny a právem smluvní strany,

pronásledování se provádí pouze přes pozemní hranice, je zakázán vstup do obydlí a na soukromé

pozemky, zakročující policisté musí mít na sobě stejnokroj a vozidlo musí být náleţitě označeno,

nosti a pouţít zbraň dle zákonných předpisů, při zadrţení pronásledované osoby provést

bezpečnostní prověrku této osoby, včetně spoutání rukou a zajištění předmětů pronásledované

osoby.


18

7 Cestovní doklady

Cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana České republiky k překračování

státních hranic České republiky přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva

jíţ je Česká republika vázána (veřejnou listinou (§ 131 z. č. 40/2009 Sb. trestní zákoník) se

rozumí listina vydaná soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci nebo jiným

subjektem k tomu pověřeným nebo zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho

pravomoci, potvrzující, ţe jde o nařízení nebo prohlášení orgánu nebo jiného subjektu, který

listinu vydal, anebo osvědčující některou právně významnou skutečnost. Veřejnou listinou je

listina, kterou prohlašuje za veřejnou jiný právní předpis).

Doklady k prokázání totožnosti: občanský průkaz, průkaz poslance, cestovní doklad

České republiky, cestovní doklad, identifikační karta (u cizinců Evropského společenství), průkaz

o povolení k pobytu, identifikační průkaz vydaný ministerstvem zahraničí osobám poţívajícím

výsad a imunit podle mezinárodního práva, průkaz ţadatele o udělení azylu, průkaz povolení

pobytu azylanta, sluţební průkaz, řídičský průkaz, potvrzení o občanském průkazu, zbrojní

průkaz atd.

Dokladem opravňujícím ke vstupu na území ČR jsou především národní („obyčejné“)

cestovní pasy, dále téţ diplomatické a sluţební pasy, zvláštní cestovní pasy, hromadné cestovní

pasy (např. mládeţe), doklady totoţnosti dítěte, námořnické kníţky, cestovní doklady uprchlíků

(podle Ţenevské úmluvy ze dne 28. července 1951), cestovní doklady osob bez státní příslušnosti

(podle Newyorské úmluvy ze dne 28. září 1954), náhradní cestovní doklady a další. Pokud se na

cizince vztahuje vízová povinnost, musí zároveň disponovat příslušným vízem či povolením k

pobytu (vyznačenými do cestovního dokladu, nebo zvlášť). Občan EU můţe svou totoţnost

prokazovat průkazem totoţnosti občana EU, náhradním cestovním dokladem EU nebo seznamem

ţáků cestujících na školní výlet v rámci EU. V praxi nejčastěji se pak jedná o různé druhy víz či

povolení k pobytu, které do kategorie dokladů opravňujících ke vstupu na území ČR také patří.

Cestovním dokladem vydaným podle zvláštního právního předpisu je cestovní,

diplomatický nebo sluţební pas, cestovní průkaz, náhradní cestovní doklad EU nebo jiný cestovní

doklad na základě mezinárodní smlouvy, vydaný občanovi ČR podle zákona o cestovních

dokladech.

Pozměněným dokladem je především takový doklad, jehoţ původní pravé údaje o

skutečnostech, které osvědčuje, byly neoprávněně pozměněny nebo byl neoprávněně pozměněn

orgán, který jej vydal. Musí tedy jít o změnu dotýkající se podstaty takového dokladu. Doklad

můţe být pozměněn jak samotným pozměněním nebo doplněním, tak také odstraněním údajů jím

osvědčovaných (v něm oprávněnou osobou vyznačených). Například cestovní doklad potvrzuje

důleţité údaje o totoţnosti, případně o dalších osobních údajích cizince, které mohou být


19

pozměněním, doplněním nebo odstraněním neoprávněně pozměněny.

Ochrana podle § 348 TrZ se poskytuje i veřejné listině vydané orgánem veřejné moci

nebo jiným k tomu zmocněným subjektem cizího státu nebo orgánem mezinárodní organizace,

pokud má podle mezinárodní smlouvy účinky na území České republiky.

Za cestovní doklad se podle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, ve znění pozdějších

předpisů považuje:

- veřejná listina, která je jako cestovní doklad Českou republikou uznána

- veřejná listina, vydaná cizím státem za účelem cestování do zahraničí a lze z ní zjistit údaje o

státním občanství cizince, údaje o jeho totoţnosti, fotografií drţitele a údaj o době platnosti

- průkaz totoţnosti občana Evropské unie

- cizinecký pas s územní platností do všech států světa

- cestovní průkaz totoţnosti

- cestovní doklad vydaný ČR na základě mezinárodní smlouvy

- náhradní cestovní doklad Evropské unie

- seznam ţáků cestujících na školní výlet v rámci Evropské unie

Neplatnost cestovního dokladu

Cestovní doklad je neplatný, pokud:

- uplynula doba platnosti v něm uvedená

- byl poškozen tak, ţe zápisy v něm uvedené jsou nečitelné

- je porušena jeho celistvost

- obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně preovedené změny

- neodpovídá fotografie v dokladu skutečné podobě drţitele

- zemřel drţitel tohoto dokladu nebo byl prohlášen za mrtvého

Se zrušením kontrol na vnitřních hranicích členských států EU se v tzv. Schengenském

prostoru práce cizinecké policie změnila. Specialisté Sluţby cizinecké policie odhalují stále více

padělaných, pozměněných či jinak zneuţitých dokladů i ve vnitrozemí České republiky. Také

spektrum odhalovaných neregulérních dokladů se mění. K padělaným, pozměněným a zneuţitým

cestovním dokladům přibyly i průkazy totoţnosti, řidičské průkazy ČR a dalších zemí, smyšlené


20

mezinárodní řidičské průkazy, neexistující doklady různých států či organizací, doklady o

zdravotním pojištění cizinců apod.

Příklady z Jihočeského kraje:7

Například statistické výstupy oblastního ředitelství sluţby cizinecké policie České Budějovice

uvádějí několik zajímavých případů z problematiky odhalování nepravých dokladů.

- Při součinnostní kontrole na Odboru dopravy, agendě řidičských průkazů v obci Blatná, zjištěn

padělek řidičského průkazu Moldavska. Moldavský státní příslušník s trvalým pobytem v ČR

poţádal v lednu 2005 o vydání řidičského průkazu ČR na základě výše uvedeného padělku.

Prověřením přes Zastupitelský úřad Moldavska bylo zjištěno, ţe osoba má vydán jiný řidičský

průkaz s jiným evidenčním číslem a jiným rokem vydání neţ je uveden na padělku.

- Při silniční kontrole v Českých Velenicích byl řidič vyzván k provedení orientační dechové

zkoušky na přítomnost alkoholu v dechu za pomoci přístroje Dräger s výsledkem 2,97 promile.

Řidič ale předloţil občanský a řidičský průkaz jiné osoby. Tato skutečnost byla odhalena za

pomoci metody portrétní identifikace a prověřením v policejních evidencích. Navíc bylo k této

osobě zjištěno, ţe má vysloven zákaz řízení motorových vozidel na 2 roky.

- Státní příslušník Slovenska předloţil při silniční kontrole český občanský a řidičský průkaz jiné

osoby jako své vlastní. K odhalení přispěla osobní znalost a metody portrétní identifikace.

Policejní lustrací bylo zjištěno, ţe tato osoba má vysloven zákaz řízení motorových vozidel.

- Při silniční kontrole v obci Dvorec u Borovan mongolský státní příslušník jako řidič vozidla na

výzvu prokázal starším modelem národního řidičského průkazu Mongolska, který není uznáván

jako platný pro řízení motorového vozidla na území ČR a smyšleným mezinárodním řidičským

průkazem International Automobile Association, inc. (IAA) ve formě pasové kníţky a plastové

kartičky.

- Při tipování z provozu a svedením na kontrolní stanoviště vozidlem Schengenbus v příhraničí

předloţil státní příslušník Vietnamu kartičku o zdravotním pojištění pojišťovny Victoria

Volksbanken, v níţ byl evidentně přepisován údaj „pojištěn od“. Prověřením u pojišťovny bylo

zjištěno, ţe kartička byla údajně bianco odcizena pojišťovacímu agentovi, u kterého kontrolovaná

osoba vypomáhala. Číslo smlouvy uvedené na kartičce není vůbec v systému pojišťovny, a tudíţ

není platná.

- Při součinnostní kontrole s Finančním úřadem Český Krumlov, na trţnici ve Vyšším Brodě

předloţili dva státní příslušníci Vietnamu kartičku o zdravotním pojištění PVZP v nichţ byly

7 Specialisté na nepravé doklady. Policie České republiky [online]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/

specialiste-na-neprave-doklady.aspx>.


21

přepsány údaje „pojištěn do“. Prověřením u centrály pojišťovny bylo však zjištěno, ţe

prověřované pojistné smlouvy jsou jiţ neplatné.

V současné době práce specialistů na doklady zahrnuje metodickou pomoc v rámci celého

Jihočeského kraje nejen pro policisty cizinecké policie. Jedná se o řadu proškolení k detekci

padělaných řidičských průkazů na městských a obecních úřadech jako prevence proti současnému

trendu prokazování se smyšlenými mezinárodními řidičskými průkazy a padělanými řidičskými

průkazy např. z Ukrajiny a Moldávie.

- Posledním případem pod hlavičkou trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny lze

zmínit výsledek práce policistů inspektorátu cizinecké policie Český Krumlov. Policisté při

pobytové kontrole pravidelné mezinárodní autobusové linky do italského Torina zjistili, ţe jeden

z kontrolovaných ciznců předloţil padělek průkazu totoţnosti Rumunska. Policisté cizince

zajistili a při následném podrobnějším šetřením se dvaatřicetiletý cizinec přiznal, ţe není

občanem Rumunska, ale Moldávie. Svůj platný cestovní pas Moldávie údajně muţ zanechal v

Mladé Boleslavi, kde v současné době bydlí. Kuriózní na tomto případu je, ţe cizinec uvízl v síti

cizinecké policie při své dovolenkové cestě za příbuznými v Itálii. Tento případ můţe být dalším

z těch, kdy si cizinec myslí, ţe si za své peníze koupil státní občanství členského státu EU, ale

zatím si zakoupil pouze padělek dokladu.

8 Přechodová razítka

Vyznačování otisku přechodových razítek

Do cestovních dokladů státních příslušníků třetích zemí, kteří podléhají vízové povinnosti; mají

úlevu z vízové povinnosti; kterým je vízum vydáno na hranici (např. jsou rodinnými příslušníky

občana Evropské unie, ale nejsou drţiteli pobytového povolenívydaného členským státem

Evropské unie) se vyznačuje otisk přechodových razítek.

Razítko nesmí zasahovat do strojově čitelné zóny a nesmí být vyznačeno na stránce

určené pro osobní údaje a ostatních stránkách s původními formálními poznámkami.

Razítka by měla být vyznačena v cestovním dokladu nejlépe v chronologickém pořadí a

to z toho důvodu, aby bylo snadnější najít datum, kdy osoba přicestovala na území České

republiky.

Výstupní razítko by mělo být vyznačeno poblíţ vstupního razítka.

Cestovní doklady se opatřují vstupními a výstupními razítky především z toho důvodu,

aby bylo moţné zjistit oprávněnost vstupu a pobytu cizince na území České republiky. Pokud by


22

u osob, které jsou uvedeny výše, nebyl otisk razítka v cestovním dokladu, můţe to vést k

domněnce, ţe cizinec přicestoval na území České republiky neoprávněně.

Přechodovými razítky se neopatřují:

- cestovní doklady hlav států a hodnostářů, jejichţ příjezd je dopředu úředně ohlášen

diplomatickou cestou,

- cestovní doklady občanů Evropské unie, Norska, Islandu a Švýcarska a Lichtenštejnska a

cestovní doklady jejich rodinných příslušníků,

- cestovní doklady námořníků, kteří se nacházejí na území členského státu pouze tehdy, zakotví-li

tam jejich loď, a to jen v zóně přístavu, kde jejich loď kotví,

- licence pilotů nebo osvědčení posádek letadel,

- cestovní doklady posádky a cestujících na výletních lodích,

- cestovní doklady státních příslušníků Andorry, Monaka a San Marina.

9 Informační systémy - např. DATEX, FADO, PRADO

Národní informační systém DATEX

Jedná se o webovou aplikaci, která je průběţně aktualizovaná a doplňovaná pracovníky

Oddělení dokladů Ředitelství sluţby cizinecké policie v Praze. Tento informační systém pomáhá

v případě různých pochybností o dokladu nebo manipulace s dokladem.

Informační systém FADO

Jedná se o informační systém týkající se informací o falešných a pravých cestovních dokladech.

Veřejný portál PRADO

Jedná se o veřejný portál obsahující informace o zajišťovacích prvcích pravých dokladů

totoţnosti a cestovních dokladů. Obsahuje vyobrazení některých nejčastěji pouţívaných dokladů

členských států Evropské unie a také některých tzv. třetích zemí a souhrnné informace o těchto

dokladech. Je pravidelně aktualizován informaceni převzatými ze stále rostoucí databáze systému

FADO. Tento portál můţe vyuţít i veřejnost včetně vládních a nevládních organizací

(zaměstnavatelé, poštovní sluţby, banky a úvěrové instituce, notáři atd.).


23

10 Pobyt cizinců na území ČR

Podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky se liší v závislosti na tom,

zda se jedná o občana Evropské unie, rodinného příslušníka občana Evropské unie, občana třetí

země s vízovou povinností či občana třetí země bez vízové povinnosti.

Pobyt cizinců na území České republiky se řídí zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu

cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Tento zákon upravuje v

návaznosti na přímo pouţitelný právní předpis Evropských společenství8 podmínky vstupu

cizince na území České republiky (dále jen „území“) a vycestování cizince z území, stanoví

podmínky pobytu cizince na území a vymezuje působnost Policie České republiky (dále jen

„policie“), Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) a Ministerstva zahraničních věcí v této

oblasti státní správy.

S účinností od 1. 1. 2011 (resp. od 1. 5. 2011 a od 1. 1. 2013) byla zákonem č. 427/2010

Sb. provedena poměrně rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců. Mimo jiných významných

změn byla zásadním způsobem novelizována i právní úprava správních deliktů2 podle tohoto

zákona.

Zákonodárcem provedené změny zákona o pobytu cizinců mají za cíl umoţnit efektivní

postih protiprávních jednání na úseku správy cizineckého reţimu. Nicméně systém nově

pouţitých odkazujících právních norem u těchto správních deliktů klade na orgány cizinecké

policie nelehký úkol podrobně znát a důsledně pracovat nejen s jednotlivými ustanoveními

zákona o pobytu cizinců, které upravují konkrétní hmotněprávní povinnosti fyzických i

právnických osob, ale i nadnárodní právní úpravu aplikovanou ve všech smluvních státech.

Rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců provedená zákonem č. 427/2010 Sb., kterým se

tento zákon mění s účinností od 1. 1. 2011 (resp. některá jeho ustanovení aţ s účinností od 1. 5.

2011 nebo od 1. 1. 2013), znamená v oblasti sankčních ustanovení tohoto zákona návrat k

dřívější praxi, a to zejména z hlediska znaků objektivní stránky skutkových podstat správních

deliktů. Místo obvykle prováděných nezbytných dílčích změn těchto znaků, odvozených ze

souvisejících změn hmotněprávní úpravy, byla nově provedena celková rekonstrukce

skutkových podstat, odůvodněná lepším pouţitím takovéto právní úpravy správního trestání v

aplikační praxi.

Do jednotlivých skutkových podstat správních deliktů, jejichţ znakem je nesplnění

konkrétní povinnosti nebo porušení konkrétního zákazu, tedy byly nově doplněny odkazy na

příslušná ustanovení zákona o pobytu cizinců, v nichţ jsou povinnosti nebo zákazy výslovně

stanoveny. Jak uvádí související důvodová zpráva, tento systém konstrukce zvláštních znaků

8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex

Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex).


24

správní odpovědnosti prakticky vylučuje jejich opakování, či překrývání, které v praxi můţe

vyvolávat výkladové problémy při řešení jednotlivých případů protiprávního jednání. Bez odkazů

na příslušná konkrétní ustanovení zákona o pobytu cizinců zůstaly pouze některé skutkové

podstaty správních deliktů, konstruované za účelem postihu jednání, jehoţ protiprávnost není

stanovena v ustanoveních tohoto zákona, ale vyplývá z jeho obsahu (podstaty), nebo dokonce jen

z obecných právních či morálních společenských pravidel.

Ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující správní delikty postihují nedodrţení

konkrétních tímto zákonem stanovených povinností. Poskytují tím ochranu zájmu společnosti na

řádném fungování vnitřní správy na úseku cizineckého reţimu (dodrţování podmínek spojených

se vstupem cizince na území ČR a s jeho vycestováním z tohoto území a také dodrţování

podmínek upravujících pobyt cizince na území ČR).

Z pohledu časové působnosti se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona

účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro

pachatele příznivější. Pachateli přestupku lze uloţit pouze takový druh sankce, který dovoluje

uloţit zákon (tedy zákon o pobytu cizinců, resp. zákon o přestupcích) účinný v době, kdy se o

přestupku rozhoduje. O ochranném opatření se rozhodne podle zákona (o pobytu cizinců, resp. o

přestupcích) účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.

Pro správné určení působnosti osobní je důleţitým ustanovením § 2 zákona o pobytu

cizinců, který poněkud omezuje okruh všech cizinců tím, ţe stanoví, ţe se zákon o pobytu cizinců

nevztahuje na cizince, který

a) poţádal Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu nebo doplňkové ochrany, a na

azylanta nebo osobu poţívající doplňkové ochrany, pokud tento zákon nebo zákon o azylu

nestanoví jinak;

b) pobývá na území ČR na základě zákona č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států

na území České republiky;

c) poţádal Českou republiku o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany

na území, a na cizince, který pobývá na území na základě uděleného oprávnění k pobytu za

účelem dočasné ochrany, pokud tento zákon nebo zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně

cizinců, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví jinak.

Orgány cizinecké policie se z výše uvedených kategorií osob v praxi nejčastěji setkávají s

ţadateli o mezinárodní ochranu, dále téţ s osobami poţívajícími doplňkové ochrany nebo s

azylanty. Zde je třeba zdůraznit, ţe tyto osoby se mohou dopustit některého z přestupků podle

zákona o azylu, přičemţ je orgán cizinecké policie povinen postupovat podle § 58 odst. 1 zákona

o přestupcích, tedy takový přestupek v souladu s tímto ustanovením oznámit příslušnému

správnímu orgánu, kterým je Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky).


25

Z pohledu osobní působnosti není u právnických osob rozhodující, zda jsou registrovány

v ČR, nebo v zahraničí.

Působnost místní vymezuje místo, na kterém se ustanovení zákona o pobytu cizinců

upravující správní delikty uplatňují. Řídí se zásadou teritoriality. Ustanovení zákona o pobytu

cizinců upravující správní delikty se vztahují na správní delikty spáchané na území ČR, a to bez

ohledu na skutečnost, zda jejich pachatel má nebo nemá na území ČR pobyt či sídlo.

Cizincům, pokud potřebují, mohou pomoci nevládní neziskové organizace. Tyto

organizace poskytují právní a sociální poradenství, vzdělávací kurzy, asistenci při kontaktu s

úřady nebo pomoc v nouzi. Jejich sluţby jsou zdarma, neboť jsou finančně podporovány

státem, místní samosprávou, fondy EU či z dalších zdrojů.

11 Schengenský prostor, Evropská unie

Schengenský prostor a spolupráce jsou zaloţeny na Schengenské dohodě z roku 1985.

Schengenský prostor představuje území, na němţ je zaručena volnost pohybu osob. Země, které

dohodu podepsaly, zrušily všechny vnitřní hranice a pouţívají společné vnější hranice. Zde se

pouţívají společná pravidla a postupy vzhledem k vízům pro krátkodobé pobyty, ţádosti o azyl a

ochranu hranic. Zároveň byla posílena spolupráce a koordinace mezi policejními sluţbami a

soudními orgány pro zajištění bezpečnosti v rámci schengenského prostoru. Schengenská

spolupráce byla začleněna do právního rámce Evropské unie (EU) na základě Amsterodamské

smlouvy z roku 1997. Nicméně ne všechny země spolupracující v Schengenu jsou součástí

schengenského prostoru. Důvodem je to, ţe si nepřejí zrušit ochranu hranic nebo ještě nesplňují

poţadované podmínky pro uplatňování schengenského acquis.

Dne 14. června 1985 uzavřely vlády Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Francie a

Německa v lucemburském městě Schengen „Dohodu o postupném odstraňování kontrol na

společných hranicích“, známou jako Schengenská dohoda. Cílem této dohody bylo zrušení

kontrol na společných hranicích (tzv. vnitřních hranicích) při pohybu státních příslušníků

členských států Evropských společenství a usnadnění pohybu zboží a služeb. Dohoda v 33

článcích vyjmenovává krátkodobá i dlouhodobá opatření, k jejichž provádění se signatářské státy

zavázaly s ohledem na společný zájem realizovat stanovený cíl co nejdříve. Mezi tato opatření

patřila např. kontrola osobních vozidel přejíždějících společné hranice pouhým zrakem a bez

zastavení (čl. 2), zřízení společných kontrolních pracovišť (čl. 4) nebo posílení spolupráce mezi

celními a policejními orgány (čl. 9). Z dnešního pohledu má Schengenská dohoda význam

především politický, neboť vytvořila chybějící instrument k zajištění volného pohybu osob a zboží

a umožnila spuštění tzv. schengenské spolupráce.


26

Výrazný posun přinesla tzv. Schengenská prováděcí úmluva, která byla podepsána dne

19. června 1990 a která Schengenskou dohodu dále rozvedla a specifikovala. Obsahuje

ustanovení o konkrétních opatřeních, jež mají doprovázet volný pohyb po společném prostoru v

praxi. Často se hovoří o tzv. kompenzačních opatřeních, jelikož svoboda pohybu musí být

odpovídajícím způsobem vyvážena opatřeními, která umožní efektivní spolupráci relevantních

orgánů zapojených zemí. Oproti smlouvě z roku 1985 bylo cílem Schengenské prováděcí úmluvy

dosáhnout zrušení kontrol pohybu všech osob a to nejenom státních příslušníků členských států

ES - na společných hranicích a usnadnit přepravu a pohyb zboží. Tato úmluva představuje

základní dokument schengenské spolupráce, který byl postupně rozveden dalšími právními akty

souhrnně označovanými jako tzv. schengenské acquis.

Oba smluvní dokumenty umožnily zahájení schengenské spolupráce na mezivládní úrovni.

Ačkoli všech pět signatářských států bylo součástí Evropských společenství, uskutečňovala se

schengenská spolupráce původně mimo rámec ES. Účast na ní byla proto otevřena dalším

státům, které postupně k schengenským dohodám přistupovaly. Při faktickém zrušení kontrol na

společných hranicích smluvních států v březnu roku 1995 se na schengenské spolupráci podílelo

kromě původních pěti zemí také Španělsko a Portugalsko. V následujících letech se schengenský

prostor rozšířil o další státy: v roce 1998 o Rakousko a Itálii, v roce 2000 o Řecko, v březnu 2001

o severské státy, tedy Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island. K prozatím největšímu rozšíření

Schengenu došlo v roce 2007, kdy se v rámci jedné vlny prostor rozšířil o Českou repusliku,

Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko a Maltu a v roce 2008 byl

schengenský prostor rozšířen připojením Švýcarska.

K 1. květnu 1999 bylo schengenské acquis začleněno tzv. Schengenským protokolem

Amsterodamské smlouvy do institucionálního rámce EU. Z původně mezivládní úrovně tak byla

schengenská spolupráce přesunuta na úroveň EU. Předpisy přijímané po tomto datu tedy

představují unijní právní instrumenty platné pro všechny členské státy až na některé výjimky. Dle

čl. 8 uvedeného protokolu se stalo schengenské acquis závazné v plném rozsahu také pro všechny

budoucí členské státy EU.

Až do zmíněného velkého rozšíření, ke kterému došlo konkrétně 21. prosince 2007, byly

do schengenské spolupráce zapojeny všechny státy evropské „patnáctky“ s výjimkou Velské

Británie a Irska, které se i v současnosti podílejí pouze na některých aspektech této spolupráce a

nadále provádějí kontroly na všech úsecích svých státních hranic.

Ke klíčovým pravidlům přijatým v rámci Schengenu patří:

odstranění kontrol osob na vnitřních hranicích;

společná sada pravidel vztahujících se na lidi přecházející vnější hranice členských států EU;

harmonizace podmínek vstupu a pravidel vzhledem k vízům pro krátkodobé pobyty;


27

posílená policejní spolupráce (včetně práv na přeshraniční ostrahu a bezprostřední

přeshraniční pronásledování);

silnější soudní spolupráce prostřednictvím rychlejšího systému vydávání a přesunu výkonu

trestních soudních rozhodnutí;

vytvoření a rozvoj Schengenského informačního systému (SIS).

Schengenská dohoda - Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu,

Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o

postupném odstraňování kontrol na společných hranicích,

podepsaná v Schengenu v Lucemburském velkovévodství dne

14. června 1985

Schengenská prováděcí úmluva - Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi

Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo,

Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a

Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne

14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na

společných hranicích

Schengenský hraniční kodex - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne

15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o

pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský

hraniční kodex)

smluvní stát - stát, pro který jsou závazná ustanovení schengenské dohody, resp. schengenské

prováděcí úmluvy

správní řád - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

trestní zákoník - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

vízový kodex - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července

2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)

zákon o azylu - zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii

České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),

ve znění pozdějších předpisů

zákon o cestovních dokladech - zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně

zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění

pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění


28

pozdějších předpisů

zákon o civilním letectví - zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění

zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání

(ţivnostenský zákon), ve znění zákona č. 189/1999 Sb., ve znění

pozdějších předpisů

zákon o ochraně státních hranic - zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České

republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních

hranic), ve znění pozdějších předpisů

zákon o pobytu cizinců - zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a

změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

zákon o přestupcích - zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

zákon o státních hranicích - zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon

o státních hranicích)

Schengenské vízum

Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na

zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a

zboţí neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, kdyţ si to vyţaduje

zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho vyuţilo například Finsko během

Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale v roce 2006.

Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého

schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené

hranici“ bez zdrţování a formalit. Totéţ platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum

opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu – toto vízum jim tedy umoţňuje cestovat i do

všech ostatních zemí schengenského prostoru.

Protoţe vstup do jedné země Schengenu umoţňuje cestování celou smluvní oblastí bez

dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na

hranicích na letištích) provést hraniční kontrolu současně zástupně pro všechny země Schengenu.

Podle Schengenských smluv mají přípustná úřední rozhodnutí, která nějaké osobě zabrání

vcestovat, působnost prakticky pro celý schengenský prostor.


29

Úprava silničních přechodů

Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překáţky bránící

plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti

hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti

související s hraniční kontrolou. Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie

i občanů třetích zemí. Řidič projíţdějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, ţe vjel do jiného

státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením

státu. Evropou tak je moţné projet „bez zastavení“ od jiţního cípu Španělska např. aţ

k severnímu pobřeţí Estonska.

Přechod hranic mimo hraniční přechody

Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umoţnit trvale

přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody

(například ve volné krajině nebo po komunikacích niţší kategorie) a i mimo provozní dobu

hraničních přechodů. Schengenská smlouva nevylučuje dosavadní ani budoucí nadstandardní

bilaterální dohody, které by umoţnily překračování hranice mimo hraniční přechody i dalším

kategoriím osob.

Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice moţno

překračovat na jakémkoliv místě, aniţ by se prováděla kontrola osob.

Přechod hranic a ochrana přírody

Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých

členských států. Pro Českou republiku jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a

krajiny. Do národní přírodní rezervace platí zákaz vstupu mimo značené cesty. Podle

Ministerstva ţivotního prostředí se toto týká asi 5 % celkové délky českých hranic.

Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých

členských států. Pro Českou republiku jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a

krajiny.

Státní hranice Česka

Státní hranice České republiky ohraničuje celé území republiky (neboť ČR je

vnitrozemský stát). Celková délka hranic ČR činí 2289,7 km. ČR hraničí s těmito čtyřmi zeměmi:


30

Německo Německo – Česko-německá hranice 810 km

Polsko Polsko – Česko-polská hranice 761,8 km

Slovensko Slovensko – Česko-slovenská hranice 251,8 km

Rakousko Rakousko – Česko-rakouská hranice 466,1 km

Současná podoba hranic vychází z roku 1997, kdy došlo k úpravě hranic se Slovenskem.

Do té doby se hranice sloţitě klikatila podél regulovaného toku řeky Moravy, přičemţ v zásadě

sledovala její původní tok, a součástí České republiky byla Osada U Sabotů. Do roku 1990 bylo

před hranicemi se Západním Německem a Rakouskem umístěno tzv. hraniční pásmo, které bylo

téměř vysídlené a slouţilo pouze pro bezpečnostní účely. Později došlo k jeho revitalizaci,

obnově uzavřených míst a jejich otevření převáţně pro turisty (například na Šumavě nebo v

Podyjí). Počet hraničních přechodů se na této straně také zvýšil. Od 1. května 2004, kdy je

republika členem EU, došlo k zjednodušení provozu na hranicích, zrušily se celní kontroly a

odpadly tak dlouhé kolony vozidel. Po začlenění země do Schengenského systému (21. prosince

2007) pak kontroly odpadly úplně a hranicemi je moţné procházet zcela bez zastavení. V případě

potřeby však země můţe své hranice opět dočasně uzavřít.

Právní úprava

Dle Ústavy České republiky „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehoţ státní

hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem“ (čl. 11). Vzhledem k tomu, ţe součástí

ústavního pořádku jsou i zákony Národního shromáţdění Československé republiky, Federálního

shromáţdění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní

hranice, je v současné době státní hranice definována těmito zákony:

ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n. z 11. 6. 1930, o úpravě státních hranic s Německem,

Rakouskem a Maďarskem

ústavní zákon č. 205/1936 Sb. z. a n. z 8. 7. 1936, o úpravě státních hranic s Německem

ústavní zákon č. 62/1958 Sb. z 17. 10. 1958, o konečném vytyčení státních hranic s Polskou

lidovou republikou - změna hranice nabylo účinnosti ke 14. únoru 1959

ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. z 9. 4. 1974, o souhlasu ke změnám hranic České

socialistické republiky

ústavní zákon č. 66/1974 Sb. z 25. 6. 1974, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou



31

socialistické republiky s Německou demokratickou republikou

ústavní zákon č. 37/1982 Sb. z 31. 3. 1982, o změnách státních hranic s Německou

demokratickou republikou


socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou

ústavní zákon č. 169/1988 z 9. 11. 1988, o změnách průběhu státních hranic na hraničních

vodních tocích s Polskou lidovou republikou

ústavní zákon č. 74/1997 Sb. z 19. 3. 1997, o změnách státních hranic se Slovenskou

republikou (dle smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou ze dne 4. ledna 1996 o

společných státních hranicích - tzv. Ţidlochovické smlouvy, je státní hranice definována jako

„plocha, která vertikálně prochází hraniční čarou po zemském povrchu a odděluje území obou

států, jejich vzdušný prostor, prostor pod zemským povrchem, nadzemní a podzemní stavby a

zařízení všeho druhu“)

ústavní zákon č. 76/2004 Sb. z 22. 1. 2004, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou

ústavní zákon č. 633/2004 Sb. z 25. 11. 2004, o změnách státních hranic se Spolkovou

republikou Německo

Historie vstupu států do Schengenského prostoru

Následující tabulka uvádí rok podepsání Schengenské dohody jednotlivými státy, v závorce je

uveden rok samotné implementace.

1985 – Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko (všichni 1995)

1990 – Itálie (1997)

1992 – Portugalsko (1995), Španělsko (1995) a Řecko (2000)

1995 – Rakousko (1997)

1996 – Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko (všichni 2001)

1999 – Spojené království (jen částečně 2000)

2000 – Irsko (jen částečně 2002)

2004 – Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko,

Slovinsko (všichni 2007), Kypr (není známo) a Švýcarsko (2008)


32

2007 – Bulharsko, Rumunsko (u obou plánováno 2011)

2008 – Lichtenštejnsko (2011)

Schengenský prostor zahrnuje v dnešní době území následujících států EU:

Belgie Česko Dánsko Estonsko Finsko Francie Itálie Litva

Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko

Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko

Španělsko Švédsko

a mimo EU (členové ESVO – Evropské sdružení volného obchodu):

Island Norsko Švýcarsko Lichtenštejnsko

Zámořská a podobná území

Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských

států. Zahrnuty jsou i portugalské Azory, španělské Kanárské ostrovgy i exklávy Ceuta a Melilla

v Africe. Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, dánská

autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské

autonomní regiony Aruba, Curacao, Sint Maarten, Bonaire, Saba a Sint Eustatius. Ani omezeně

se neúčastní britská území britská korunní závislá území Jersey, Guernsey a ostrov Man.

Přestoţe se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí

Schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, coţ umoţňuje existenci

duty free shopů). Řecký poloostrov Athos s mnišskou republikou je de iure součástí Schengenu,

Řecko však při přistoupení k smlouvě deklarovalo, ţe se při aplikaci pravidel má přihlíţet k jeho

„zvláštnímu statusu“ (navíc má Athos také výjimku z jednotného prostoru DPH, jako řada dalších

evropských území).

Česká republika je demokratický právní stát s liberálním státním reţimem a politickým

systémem zaloţeným na svobodné soutěţi politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident

republiky, vrcholným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky.

Česko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, OBSE, EEA, Evropské celní unie,

EU, Schengenského prostoru a Visegrádské skupiny a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru,

Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci

rozšířeného SIS I.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Belgie

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1nsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Estonsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Finsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Francie

http://cs.wikipedia.org/wiki/It%C3%A1lie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Litva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Loty%C5%A1sko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lucembursko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Malta

http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmecko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Nizozemsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Portugalsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98ecko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slovensko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slovinsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0pan%C4%9Blsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0v%C3%A9dsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_sdru%C5%BEen%C3%AD_voln%C3%A9ho_obchodu

http://cs.wikipedia.org/wiki/Island

http://cs.wikipedia.org/wiki/Norsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0v%C3%BDcarsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichten%C5%A1tejnsko


33

12 Schengenský informační systém

Schengenský informační systém

Schengenský informační systém (zkratka SIS) je bezpečnostní databázový systém, který

provozují členské státy Schengenské smlouvy v souvislosti se zabezpečením hranic. Je základním

prvkem, bez kterého by nemohly být odstraněny vnitřní hranice Schengenského prostoru.

Vývoj Schengenského informačního systému

Od začátku existence Schengenského prostoru (rok 1995) se pouţívá verze informačního

systému, která se nyní pro odlišení označuje jako SIS I. Před rozšířením Evropské unie v roce

2004 bylo zřejmé, ţe systém nemůţe být bez úprav pouţit pro 25 členských států. Proto bylo

dohodnuto, ţe nové členské země přistoupí k Schengenskému prostoru aţ po dokončení verze

SIS II. To bylo plánováno na říjen 2007.

V polovině roku 2006 však bylo zřejmé, ţe se nový systém nepodaří do plánovaného data

dokončit a ţe se spustí nejdříve v roce 2009. Původní členské státy unie počítaly s tím, ţe se

současně odloţí i připojení nových států do Schengenského prostoru. To se však novým

členským státům zásadně nelíbilo a proto byl nakonec přijat kompromisní návrh Portugalska, ţe

se původní systém modernizuje a dostane název SISone4all. Termín přistoupení nových států se

tím odsunul jen o čtvrt roku.

SIS I

Původní systém obsahuje jména a další základní identifikační údaje osob, překračujících

hranice Schengenského prostoru, a informace o tom, zda byly v minulosti ozbrojeny, páchaly

násilnosti apod. Dále obsahuje např. přehled ztracených cestovních dokladů nebo zbraní.

Rozšířená verze systému SIS I se nazývá SISone4all, tedy Schengenský informační systém pro

všechny. K tomuto systému přistoupilo v roce 2007 devět nových členů EU včetně České

republiky.

SIS II

Druhá verze tohoto systému by měla obsahovat i biometrické údaje osob (např. fotografie

nebo otisky prstů) a podrobnější informace o odcizených vozidlech.

Kritika

V prosinci 2008 řekl šéf německých policejních odborů Rainer Wendt, ţe existuje mnoho

zločinců, kteří jsou sice zaneseni do informačního systému německé policie, ale nejsou v

schengenském informačním systému.


34

Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 05. prosince 2006 a

týká se pozemních a námořních hranic. Na českých mezinárodních letištích se upustilo od

hraničních kontrol osob, cestujících do zahraničí v rámci schengenského prostoru 29. března

2008.

Termín rozšíření se zdál být několikrát ohroţen. V prosinci 2006 slovenští politici otáleli

s přípravou ochrany slovensko-ukrajinské hranice. V červenci 2007 se zase ukázalo, ţe některé

původní země schengenského prostoru neaktualizují dostatečně rychle svoji databázi. Některé

státy, především Německo a Rakousko, se při tomto rozšíření obávaly zvýšené kriminality

zejména v příhraničních oblastech. Toto se nepotvrdilo a rakouská ministryně vnitra Maria

Fekterová uvedla, ţe kriminalita se v její zemi sníţila a ubyl i počet ilegálních migrantů.

Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na

zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a

zboţí neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, kdyţ si to vyţaduje

zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho vyuţilo například Finsko během

Mistrovství světa v atletice v roce 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale v roce

2006.

Občané všech členských zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci

celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené

hranici“ bez zdrţování a formalit. Totéţ platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum

opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu – toto vízum jim tedy umoţňuje cestovat i do

všech ostatních zemí schengenského prostoru.

Protoţe vstup do jedné země Schengenu umoţňuje cestování celou smluvní oblastí bez

dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na

hranicích na letištích provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.

Podle Schengenských smluv mají přípustná úřední rozhodnutí, která nějaké osobě zabrání

vcestovat, působnost prakticky pro celý schengenský prostor.


35

13 Základní data k evropské integraci, Instituce EU

1950 - zveřejněna Schumanova deklarace

1951- podepsána Paříţská smlouva o zaloţení Evropského sdruţení uhlí a oceli. Signatáři byli

Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo. Smlouva

začala platit od 27. července 1952

1957- podpisem Římských smluv vyniklo Evropské hospodářské společenství (EHS)

a Evropské společenství atomové energie (EURATOM)

1965 - dohoda o sloučení institucí všech tří existujících společenství (začala platit 1. července

1967)

1968 - dokončení vzniku celní unie

1973 - ES se poprvé rozšířila o nové členy (Velká Británie, Dánsko a Irsko)

1979 - první přímé volby do Evropského parlamentu

1981 - rozšíření ES o Řecko

1985 - podpis Schengenské dohody

1986 - rozšíření ES o Španělsko a Portugalsko

1986 - Jednotný evropský akt

1992 - podpis Maastrichtské smlouvy (začala platit od 1.1. 1993)

1993 - vzniká Jednotný vnitřní trh

1993 - definování Kodaňských kritérií

1995 - rozšíření EU o Rakousko, Švédsko a Finsko

1997 - podepsána Amsterodamská smlouva (začala platit 1. května 1999)

2001 - podepsána Nicejská smlouva (začala platit 1. února 2003)

2002 - zavedení eura ve 12 členských státech. Počet zemí platích eurem se od té doby zvýšil na

sedmnáct. Naposledy přistoupilo Estonsko

2004 - rozšíření Evropské unie o 10 nových členských států, včetně České republiky. Kromě


36

Malty a Kypru šlo o postkokunistické země. Faktické ukončení rozdělení Evropy na východní a

západní.

2007 - rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko

2009 - začala platit Lisabonsklá smlouva (podepsaná 13. prosince 2007)

Hlavní orgány EU (Instituce)

Evropská rada - tvořena nejvyššími představitely členských států, kteří na pravidelných

zasedáních určují směřování politiky Evropské unie a dávají podněty k jejímu rozvoji.

Rada EU - zastupuje členské státy. Ministři vlád členských zemí se společně usnášejí na

konkrétních politických krocích v oblastech působnosti svých resortů. Mimo pravidelné schůzky

ministrů a jejich náměstků Radě napomáhá na pracovní úrovni Výbor stálých zástupců

(COREPER)

Evropská komise - instituce podporující obecný zájem Evropské unie. Má mnoho funkcí

- zejména navrhuje právní akty, pod kontrolou Soudního dvora dohlíţí na uplatňování práva

Unie, plní rozpočet a řídí programy Unie.

Evropský parlament - zastupuje občany Evropské unie. Od roku 1979 jsou europoslanci

voleni v přímých volbách. Společně s Radou EU je legislativní institucí, která se podílí na

schvalování právních aktů, které se dále realizují v členských státech EU. Rovněţ vykonává

rozpočtové a kontrolní funkce.

Soudní dvůr Evropské unie - Zajišťuje výklad a aplikaci evropského práva v členských

státech EU a rozhoduje ve vymezených případech o ţalobách a otázkách aplikace a interpretace

evropského práva. Od roku 1989 je k Evropskému soudnímu dvoru připojen Tribunál, jehoţ

primárním cílem vzniku bylo zmírnit přetíţení Soudního dvora převzetím části jeho agendy,

zejména co se týče individuálních podnětů. Smlouva rovněţ umoţňuje zřizovat specializované

soudy - v roce 2005 vznikl Soud pro veřejnou sluţbu EU, který se zaměřuje na řešení sporů mezi

Institucemi EU a jejich zaměstnanci.

Evropská centrální banka - tvoří spolu s národními centrálními bankami tzv. Evropský

systém centrálních bank, který má za úkol udrţovat cenovou stabilitu a podporuje hospodářské

politiky v Unii. Evropská centrální banka spolu s centrálními bankami zemí, jejichţ společnou

měnou je euro, řídí měnovou politiku Unie.

Účetní dvůr - kontroluje účetnictví EU.


37

Poradní orgány

Hospodářský a sociální výbor je poradním orgánem, vyjadřuje názory zaměstnanců,

zaměstnavatelů a organizované občanské společnosti na hospodářské a sociální aspekty.

Výbor regionů vyjadřuje stanoviska regionálních a místních orgánů.

Jiné specializované orgány

Evropská investiční banka - má přispívat k rozvoji vnitřního trhu Unie. Pomáhá dosahovat

cílů EU financováním investičních projektů. EIB je majoritním akcionářem Evropského

investičního fondu, který pomáhá malým podnikům.

Evropský ombudsman - řeší stíţnosti občanů na instituce nebo orgány EU.

Evropský inspektor ochrany údajů - dohlíţí, aby instituce a orgány EU respektovaly právo

občanů na soukromí při zpracovávání jejich osobních údajů.

Jednotná měna

Euro zavedlo 1. ledna 2002 dvanáct zemí Evropské unie. Výměna národních měn za nové

mince a bankovky proběhla do konce února (Jednotná měna “euro” Podle Maastrichtské smlouvy

měla být jednotná měna zavedena ve třech etapách. V prvních dvou se slaďovaly přístupy

hospodářské politiky a vytvářely institucionální a právní předpoklady nutné pro přijetí eura.

Jednotlivé země v neposlední řadě plnily tzv. maastrichtská kritéria konvergence, bez kterých

nemohly společnou měnu přijmout).


38

14 Spolupráce Městské policie a Cizinecké policie

→ praktické příklady

1. Příslušníci MP jsou povoláni k vyřešení přestupku v dopravě (MHD). Je zjištěno, ţe se

jedná o cizího státního příslušníka, který je bez náleţitých dokladů k prokázání totoţnosti. Na

základě tohoto zjištění jsou přivoláni policisté z Cizinecké policie, cestou Operačního

střediska.

Po marném dotazování, kde má cizinec platný cestovní doklad, nebo jiný doklad, prokazující

jeho totoţnost, je cizinec předán pracovníky Městské policie policistům a následně předveden

na Cizineckou policii, kde dle zákona č. 326/1999 Sb. jsou s cizincem prováděny úkony ke

zjištění jeho totoţnosti.

S cizincem je sepsán protokol, pro zjištění totoţnosti jsou cizinci sejmuty otisky jeho prstů,

zdali není evidován v databázi Policie České republiky. Po poskytnutí součinnosti a provedení

nezbytných úkonů, slouţících ke zjištění totoţnosti, se následně s cizincem, za přítomnosti

tlumočníka, který tlumoční cizinci do jeho rodného jazyka, vyřeší přestupek.

2. Příslušníci MP provádí kontrolu dodržování předepsané rychlosti v obci a na určených

místech (silniční provoz). Při kontrole zjistí, ţe přestupek spáchal cizí státní příslušník, kdy

např. nesouhlasí nebo jsou příslušníkům MP podezřelé doklady, které cizinec předloţil ke

kontrole. Na základě tohoto zjištění jsou přivoláni policisté Cizinecké policie, kteří provedou

kontrolu předloţených cestovních dokladů, a to pomocí sluţební pomůcky PSION, kde v této

pomůcce jsou vedeni cizí státní příslušníci, kteří mají status jako hledaná, pohřešovaná osoba

nebo je touto pomůckou zjištěno, ţe kontrolovaný cizinec je na území České republiky

neoprávněně, bez platného pobytového víza. Na základě těchto zjištěných skutečností je

cizinec předveden na stanici Cizinecké policie, kde jsou s cizincem provedeny všechny

nezbytné úkony, dle zákona č. 326/1999 Sb. O pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů.

3. Cizinecká policie, v součinnosti s Městskou policií, spolupracuje při pátrání po

pohřešovaných osobách a motorových vozidlech cizích státních příslušníků, kdy se

provádí kontroly v nočních podnicích, kde je moţný výskyt cizinců, na ubytovnách, v hernách

atd, v restauračních zařízeních atd.

4. Spolupráce s Cizineckou policií a Celní správou při řešení přestupců – cizinců.

5. Specialisté cizinecké policie na doklady spolu se stráţníky městské policie odhalují nepravé

doklady.


39

Policista cizinecké policie se specializací na doklady prezentoval stráţníkům městské policie

problematiku pravých a nepravých dokladů a doplnil např. ukázkami cestovních dokladů z

různých zemí. O tom, ţe spolupráce mezi cizineckou policií a stráţníky městské policie

funguje nejen na učebně, ale zejména v praxi, se specialista na doklady cizinecké policie

přesvědčil, kdyţ jeden ze stráţníků účastnící se školení spontánně reagoval slovy: „na naši

ţádost byla hlídka cizinecké policie na místě do 5 minut a spolupráce byla vynikající“.

Velmi důleţitou součástí vzdělávání policejních specialistů na doklady v době neustálého

technického vývoje jsou vztahy se zahraničními partnery, s kterými probíhá intenzivní výměna

informací v oblasti tzv. neregulérních dokladů. Ze strany cizinecké policie je snahou neustále

být po ruce všem útvarům Policie ČR, celní správě nebo stráţníkům městské policie

v případech osob podezřelých z trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny.

Představa osob, které při svém pobytu v ČR a dalších členských státech Evropské unie

zneuţívají falešné doklady s tím, ţe nebudou odhaleny, protoţe na vnitřních hranicích

členských států EU jiţ pravidelná kontrola dokladů neprobíhá, můţe být mylná. Naopak

policisté sluţby cizinecké policie v součinnosti s dalšími útvary Policie ČR ve spolupráci s

příslušnými městskými a obecními úřady a městskou policií intenzivně pracují na odhalování

osob, které padělané doklady předkládají.

Bezpečnostně preventivní akce „Cizinec“

Tato akce, ze dne 19. 04. 2013, byla zaměřena na prodejny a kamenné obchody

provozované zejména cizími státními příslušníky. K součinnostní akci byli kromě policistů z

Cizinecké policie, kdy byl vyuţit tzv. Schengen-bus, byla dále vyuţita i spolupráce Celní správy,

psovodů z Vojenské policie Tábor se psy na vyhledání OPL (drogy), Městské policie, ČOI, HZS

(preventisté).

Samotná akce začala v dopoledních hodinách, a to paralelním výjezdem 3 vytvořených

skupin, z nichţ v kaţdé měli zastoupení jednotliví policisté a pracovníci ze státní správy a

samosprávy výše. Celkem se na akci podílelo 55 osob ze strany policistů a kontrolních orgánů.

Předmětem a cílem akce byla kontrola:

• dodrţování pobytového reţimu cizinců a pravosti a platnosti předkládaných cestovních dokladů,

legálnosti pobytu cizinců na našem území,

• pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách,

• dodrţování pracovně-právních předpisů a předpisů o pobytu cizinců na území České republiky

se zaměřením na výkon nelegální práce cizinců,

• problematika pátrání se zaměřením na odhalování porušování celních a daňových předpisů v

souvislosti s dovozem zboţí,

• nekolkovaných cigaret a alkoholu, prodeje falzifikátů,


40

• výskytu omamných a psychotropních látek („OPL“)

• ţivnostenská podle ţivnostenského zákona (přestupky a správní delikty), dodrţování zákona o

ochraně spotřebitele,

• dodrţování předpisů poţární bezpečnosti, se zaměřením na vyznačení únikových cest, zapojení

elektřiny či vybavenost prodejen a ubytovacích zařízení ručními hasicími přístroji, případně

jejich platné revize.

Výsledek komplexní kontroly ve všech provozovnách

Důslednými kontrolami nebyl zjištěn výskyt falzifikátů či nekolkovaných cigaret-

alkoholu, nebyly zjištěny ţádné přestupky na úseku celních a daňových předpisů. Rovněţ

všechny kontrolované osoby měly u sebe předepsané doklady (platné a pravé) a jejich pobyt byl

vyhodnocen jako legální. V jednom případě byl při kontrole na ubytovnách zjištěn výskyt

Občanského průkazu, který procházel v pátrání Schengen. Tento průkaz byl zajištěn, odeslán na

příslušnou instituci a majiteli byl vystaven náhradní doklad totoţnosti.

Dále bylo zkontrolováno celkem 60 osob a u cizinců pravost jejich dokladů. Prohřešky či

nedostatky byly zjištěny na úseku poţární ochrany, a to zejména neplatné revize u hasicích

přístrojů, zastavěné a neoznačené únikové cesty, neoznačené hlavní uzávěry vody-elektřiny,

popřípadě plynu, a to ve všech kontrolovaných provozovnách, včetně ubytovacích zařízení. Byla

stanovena lhůta pro odstranění těchto zjištěných nedostatků.

Další prohřešky byly zaznamenány i na úseku ţivnostenského zákona, kdy mnozí

provozovatelé, zejména z řad cizinců, nedokázali předloţit ke kontrole fakturační listy.

Byl zjištěn i výskyt uţívání razítka s osobou provozovatele, který ovšem jiţ v dané

provozovně řadu měsíců nepůsobí, některé nedostatky s označením provozoven, označování

nabízeného zboţí apod.

Provedenou kontrolou inspektorů z ČOI bylo v jedné z provozoven zjištěno protiprávní

jednání, týkající se označování prodávaného zboţí, které nebylo opatřeno etiketami v českém

jazyce. Na místě byla udělena pokuta ve výši 4.000,-Kč (včetně správního poplatku). Zboţí bylo

ihned staţeno z nabídky prodejce do doby, neţ bude závada odstraněna.


41

Co říci závěrem?

Závěrem lze uvést, ţe při společných kontrolách jsou vyuţívány vzájemně kontrolní

pravomoci, policie zajišťuje bezpečnost inspektorů a dalších kontrolních orgánů při některých

rizikových kontrolách a pomáhá při ověřování totoţnosti kontrolovaných osob. Například

inspektoři z ČOI policii naopak poskytují součinnost při prokazování protiprávního jednání

kontrolovaných osob, zejména vyuţitím práva vstupu do skladových prostor provozoven a

oprávnění ke kontrolním nákupům, které byly zrealizovány ve všech kontrolovaných

provozovnách.

Společné kontroly jsou vţdy plně koordinovány, aby nedocházelo k neţádoucí duplicitě a

výsledný efekt kontrol byl co nejvyšší. Prokázala se opětovně velmi dobrá spolupráce těchto

všech přizvaných sloţek. Lze hovořit o příkladné, kvalitní a důsledné profesionální spolupráci

orgánů státní správy a samosprávy, která bude následovat i v budoucnu.


42

Doporučená literatura

LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno : Masarykova univerzita, 2012.

MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR

[online]. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16]. 21 s. Dostupné z: ˂

http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-v-novych-podminkach-191470.aspx ˃.

Specialisté na nepravé doklady. Policie České republiky [online]. Dostupné z:

<http://www.policie.cz/clanek/ specialiste-na-neprave-doklady.aspx>.

O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online]. [cit.14.11.2011]. Dostupné z:

˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˃.

RUDOLF, O. Správní delikty podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Brno,

2011.

Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem

vyhoštění leteckou cestou.

STAMBOLIDIS, A, KUČNÁ, H. Příručka pro policisty České republiky, cestovní doklady,

doklady cizinců, Evropská unie, schengenská spolupráce. Holešov, 2011.

Ředitelství sluţby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14].

Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-cizinecke-

policie.aspx˃.

Zákony

zákon č. 273/2008 Sb., O Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 325/1999 Sb., O azylu, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 326/1999 Sb., O pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník

Internetové zdroje

www.zeleznaopona.cz

www.euroskop.cz

www.ministerstvofinancicr.cz


43

Tato studijní opora byla vytištěna v rámci projektu:

Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji:

CZ.1.07/3.2.08/02.0046

Projekt je zaměřen na podporu a přípravu celkového řešení problematiky dalšího

vzdělávání stráţníků obecních (městských) policií. Jejich vzděláváním dojde ke zvýšení jejich

profesních kompetencí. Záměrem projektu je vytvoření specifických kurzů dalšího vzdělávání,

které jsou zapotřebí k prohloubení kvalifikace stráţníků MP a vzdělávací programy, které budou

slouţit jako specializační a prohlubující vzdělávání. Celkem bude v rámci projektu vytvořeno 19

vzdělávacích programů, zaměřených na legislativu v profesi stráţníků MP, osobní rozvoj a

komunikaci, ochranu ţivotního prostředí a na témata zaměřená na krizové situace a jejich řešení.

Ke dvanácti vzdělávacím programům, které nejsou zaměřeny na legislativu, budou vytvořeny

studijní opory. Ty budou předávány cílové skupině a prostřednictvím webových stránek projektu

i široké veřejnosti. Prostřednictvím vzdělávacích programů se budou setkávat nejen stráţníci MP

JčK, ale také stráţníci a jejich velitelé, coţ napomůţe týmové spolupráci MP.

Program byl realizován Vysokou školou evropských a regionálních studií, o. p. s.

v Českých Budějovicích pro stráţníky MP.

Tento text je určen pro potřeby výše uvedeného projektu a bude slouţit jako studijní opora

při vzdělávacím programu. Text neprošel jazykovou úpravu.

„Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek¡klady... · 2....

Documents

Transcript of „Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek¡klady... · 2....