ANAXAGOROVSKÁ PRÓZA, RÉTORIZUJÍCÍ HIPPOKRATOVSKÉ … · EEXE 562019 7 snaží vymanévrovat z...

5REFLEXE 562019

httpsdoiorg101471225337637201918copy 2019 The Author This is an open-access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution License (httpcreativecommonsorglicensesby40)

ANAXAGOROVSKAacute PROacuteZA REacuteTORIZUJIacuteCIacute HIPPOKRATOVSKEacute SPISY A OTAacuteZKA

PŘEDPLATOacuteNSKEacute REacuteTORICKEacute TEORIE

Jiřiacute Klouda

Poněkud zvlaacuteštniacute okolnost že prvniacute dochovanyacute vyacuteskyt slova reacutetorika (ῥητορική) se naleacutezaacute v Platoacutenově dialogu Gorgias a že ho pronaacutešiacute pla-toacutenskyacute Soacutekrateacutes je historikům řeckeacute literatury znaacutema již delšiacute dobu1 Avšak teprve na sameacutem sklonku 20 stoletiacute se objevily pokusy o radi-kaacutelniacute zhodnoceniacute tohoto faktu v nichž byl Platoacuten interpretovaacuten nejen jako pravděpodobnyacute původce noveacuteho vyacuterazu ale teacutež jako myslitel kte-ryacute podstatně přispěl k založeniacute reacutetoriky jako samostatneacute discipliacuteny2 To se na prvniacute pohled může zdaacutet paradoxniacute neboť filosofickaacute i filologickaacute tradice často nedokaacutezala naleacutezt dostatečnyacute odstup od sugestivniacute Platoacute-novy argumentace v niacutež se Soacutekrateacutes jeviacute předevšiacutem jako neuacuteprosnyacute kri-tik reacutetoriky3 Proto naacutesledujiacuteciacute studii započneme představeniacutem hlavniacutech argumentů z nichž teze o platoacutenskeacutem původu reacutetoriky vychaacuteziacute a poteacute budeme tuto pozici konfrontovat s reacutetorizujiacuteciacutemi texty dochovanyacutemi ve sbiacuterce leacutekařskyacutech spisů Corpus Hippocraticum jež svyacutem počtem i dataciacute do 5 stol př Kr představujiacute vyacuteznamneacute i když často přehliacuteže-neacute svědectviacute o intelektuaacutelniacutem kontextu v němž se řeckaacute reacutetorika jako zvlaacuteštniacute discipliacutena rodila

1 Viz např W Kroll Rhetorik in G Wissowa (vyd) Paulys Realencyclopaumldie der classischen Altertumwissenschaft Suplementband VII Stuttgart 1940 sl 1039

2 Th Cole The Origins of Rhetoric in Ancient Greece Baltimore ndash London 1991 19952 E Schiappa The Beginnings of Rhetorical Theory in Classical Greece New Haven ndash London 1999 K diskuzi teacuteto pozice v současneacutem baacutedaacuteniacute viz např M Gagarin Background and Origins Oratory and Rhetoric before the Sophists in I Worthington (vyd) A Companion to Greek Rhetoric Malden (MA) 2007 str 27ndash36 nebo (kritičtěji) L Pernot La rheacutetorique dans lrsquoantiquiteacute Paris 2000 str 38ndash41 K pozadiacute renesance zaacutejmu o reacutetoriku na Zaacutepadě ve druheacute polovině 20 stol srv K Bohaacuteček Aristoteleacutes a Novaacute reacutetorika in Aither 11 2014 str 100ndash113

3 Jako ukaacutezka masivniacute identifikace s Platoacutenovou poziciacute ze strany jeho moder-niacutech vykladačů může posloužit tvrzeniacute Františka Novotneacuteho z jeho Uacutevodu k překla-du dialogu Gorgias Praha 1993 str 8 bdquoReacutetorika hellip je tu předvedena před soudnou stolici ethiky je souzena a odsouzena jejiacute domnělaacute moc se ukaacuteže nicotnou a nicotneacute je i domněleacute štěstiacute ktereacute přinaacutešiacute člověkuldquo Podle tohoto překladu je dialog Gorgias citovaacuten i niacuteže v textu (občas s drobnyacutemi uacutepravami)

6 Jiřiacute Klouda

1

Jestliže schopnost přesvědčiveacute veřejneacute promluvy patřila k samozřej-myacutem atributům už homeacuterskyacutech hrdinů o reacutetorice mluviacuteme teprve tehdy kdy je tato schopnost systematizovaacutena teoretizovaacutena a tak převedena na sadu pravidel podle nichž maacute byacutet promluva konstruovaacutena Tento proces se odehraacutevaacute za uacutečelem jednak snazšiacuteho didaktickeacuteho přenosu jednak dalšiacuteho zefektivněniacute užiacutevanyacutech prostředků neboť zformulovanaacute pravidla lze rychleji předaacutevat a jasněji diskutovat Antickaacute doxografie reacutetoriky4 spojuje počaacutetky oboru s pololegendaacuterniacutemi postavami Sicilanů Teisiy a Koraka od nichž měla pochaacutezet prvniacute učebnice My však vy-jdeme z Platoacutenovy konfrontace Soacutekrata s Gorgiou tedy z pasaacuteže dialogu Gorgias kde se slovo rheacutetorikeacute objeviacute zřejmě poprveacute

Rozhovor mezi Soacutekratem a Chairefoacutentem na jedneacute a Gorgiou a Poacute-lem na druheacute straně začiacutenaacute otaacutezkou po tom v jakeacutem uměniacute je Gorgias odborniacutekem a jak je tedy třeba jej nazyacutevat (Gorg 448bndashc) Když Poacutelos vychvaacuteliacute Gorgiovo uměniacute jako bdquoto ze všech nejkraacutesnějšiacuteldquo je pokaacuteraacuten že neodpověděl na otaacutezku ktereacute je to uměniacute nyacutebrž pouze řiacutekaacute jakeacute jest Přitom ho Soacutekrateacutes ovšem chvaacuteliacute že je bdquodobře připraven ke slovniacutem vyacute-konůmldquo a je bdquoviacutece vycvičen v tak řečeneacute reacutetorice než v dialoguldquo (448d)5 Reacutetorika je zde tak od sameacuteho začaacutetku spojena s tvorbou řečiacute a posta-vena do opozice vůči rozhovoru Poteacute se Soacutekrateacutes zeptaacute přiacutemo Gorgii bdquoktereacuteho uměniacute jsi znalyacute a kyacutem je proto třeba tě nazyacutevatldquo Gorgias na to vyacuteslovně uvede že je znalyacute reacutetoriky a souhlasiacute s tiacutem aby byl nazyacutevaacuten reacutetorem (449a) V dalšiacutem průběhu rozmluvy pak Poacutelos a Gorgias ak-ceptujiacute Soacutekratovu argumentaci a podle analogie s ostatniacutemi uměniacutemi (technai) hledajiacute pro reacutetoriku jejiacute specifickyacute předmět (449d) Když poteacute Gorgias určiacute za takovyacute předmět bdquořečildquo (logoi) namiacutetne Soacutekrateacutes že řečiacute užiacutevajiacute různou měrou i ostatniacute obory např leacutekařstviacute činiacute lidi schopneacute naacute-ležitě mluvit a myslet o nemoci atp Gorgias se pak ještě poukazem že se reacutetorika zabyacutevaacute řečmi ktereacute se tyacutekajiacute největšiacutech lidskyacutech věciacute (451d7)

4 Antickaacute svědectviacute v jejichž čele ovšem stojiacute Platoacuten a Aristoteleacutes shromaacutež-dil L Radermacher Artium scriptores Reste der voraristotelischen Rhetorik Wien 1951 str 28ndash35

5 Spojeniacute bdquotak řečenaacute reacutetorikaldquo (τὴν καλουμένην ῥητορικήν) nemusiacute zname-nat že Soacutekrateacutes odkazuje na již fixovanyacute terminologickyacute uacutezus stejně dobře může zdůrazňovat akt zavedeniacute noveacuteho vyacuterazu zhruba ve smyslu bdquotato ndash řiacutekejme jiacute ndash reacuteto-rikaldquo K tomu viz E Schiappa The Beginnings str 17 n kteryacute teacutež poukazuje na Pla-toacutenovu oblibu ve vyacuterazech končiacuteciacutech na -ikos z nichž velkaacute většina se v literatuře před niacutem nevyskytuje (tamt str 15 s odkazy na speciaacutelniacute studie)

7REFLEXE 562019

snažiacute vymaneacutevrovat z pozice reacutetoriky jako pouze jednoho z oborů kteryacute ležiacute principiaacutelně na stejneacute rovině s ostatniacutemi a chce jiacute jako předtiacutem Poacute-los zajistit určiteacute privilegovaneacute postaveniacute vůči ostatniacutem uměniacutem Tuto privilegovanost reacutetora však vyložiacute jako mocenskeacute vlaacutedu zajišťujiacuteciacute postaveniacute v polis garantovaneacute schopnostiacute přemlouvat řečmi kohokoli na soudě a v občanskeacutem shromaacutežděniacute (452dndashe)6 Uvedeneacute stanovisko pak Soacutekrateacutes převaacutediacute na vymezeniacute bdquoReacutetorika je vyacuterobkyně přemlouvaacuteniacute a všechna jejiacute činnost i všechen jejiacute obsah směřuje k tomuto ciacuteli či snad můžeš řiacuteci že moc reacutetoriky maacute většiacute rozsah než to způsobovat v dušiacutech posluchačů přemluvuldquo (453a1ndash5)7 Gorgias s touto charakteristikou bez vyacutehrad souhlasiacute

Naacutesledujiacuteciacute postup rozpravy naacutem stačiacute podat už velmi stručně jelikož staacutele platiacute že reacutetorika je jedniacutem speciaacutelniacutem uměniacutem mezi ostatniacutemi po-rovnaacutevaacute Soacutekrateacutes způsob jakyacutem přesvědčujiacute posluchače ostatniacute uměniacute kteraacute jak bylo vyacuteše ukaacutezaacuteno takeacute užiacutevajiacute řeči Řeč reacutetoriky pak na rozdiacutel od řečiacute ostatniacutech oborů nezpůsobuje věděniacute ktereacute je jako takoveacute pravdi-veacute ale viacuteru bez věděniacute tedy věřeniacute ktereacute je vůči věděniacute neutraacutelniacute Když Soacutekrateacutes zohledniacute Gorgiou preferovanou politickou a soudniacute působnost reacutetoriky formuluje doplněniacute podle něhož je reacutetorika bdquovyacuterobkyniacute pře-mluvy věřiveacute ne naučneacute o spravedlivu a nespravedlivuldquo (455a) Tiacutem se reacutetorika definitivně ocitaacute v oblasti etickeacuteho věděniacute Tento krok ovšem koliduje s Gorgiovyacutem tvrzeniacutem o hodnotoveacute neutralitě reacutetoriky kterou podle něj lze stejně dobře využiacutet k dobreacutemu i zleacutemu Proto nemůže reacute-tor přemlouvat kohokoli k čemukoli jestliže by to bylo nespravedliveacute a reacutetorika nebude tiacutem nejvyššiacutem uměniacutem neboť nad sebou musiacute uznat etiku Pokud by tak neučinila a naacuterokovala by si ono vyacutesostneacute postaveniacute

6 Viz předevšiacutem Gorg 452e1ndash8 s opakovanyacutemi vyacuterazy dynamis resp dy-nasthai

7 πειθοῦς δημιουργός ἐστιν ἡ ῥητορική καὶ ἡ πραγματεία αὐτῆς ἅπασα καὶ τὸ κεφάλαιον εἰς τοῦτο τελευτᾷmiddot ἢ ἔχεις τι λέγειν ἐπὶ πλέον τὴν ῥητορικὴν δύνασθαι ἢ πειθὼ τοῖς ἀκούουσιν ἐν τῇ ψυχῇ ποιεῖν Již H Mutschmann pou-kaacutezal na to že se s největšiacute pravděpodobnostiacute nejednaacute o definici historickeacuteho Gorgii neboť podobnyacutem způsobem Platoacuten provizorně definuje v Charmidu leacutekařstviacute jako bdquovyacuterobkyni zdraviacuteldquo (ὑγιείας δημιουργός 174e9) a v Symposiu věštectviacute jako bdquovyacute-robkyni přaacutetelstviacute mezi lidmi a bohyldquo (φιλίας θεῶν καὶ ἀνθρώπων δημιουργός 188d1) viz H Mutschmann Die aumllteste Definition der Rhetorik in Hermes 53 1918 str 440ndash443 Přesto definice πειθοῦς δημιουργός vstoupila do tradovaneacute reacutetorickeacute doxografie a to nejen v přiacutemeacutem spojeniacute s Gorgiou Prolegomena ad Her-mogenem ji situujiacute do okoliacute intelektuaacutelniacuteho vlivu Teisiy a Koraka (Artium scriptores str 30) Quintilianus Institutio oratoria II15 ji spojuje s učebniciacute připisovanou Iso-kratovi

8 Jiřiacute Klouda

v obci spojeneacute s neomezenyacutem přemlouvaacuteniacutem nebude uměniacutem ale pouze zběhlostiacute a cvikem (463b) Tuto zběhlost pak Soacutekrateacutes nazyacutevaacute bdquouacutelisnyacutem lahoděniacutemldquo a bdquoklamnyacutem přeludemldquo jisteacute čaacutesti politiky Tak jako jsou pro tělo dvě pravaacute uměniacute totiž gymnastika a leacutekařstviacute a pro duši analogic-ky zaacutekonodaacuterstviacute a soudnictviacute existujiacute i přeludy klamneacute podoby těchto oborů ktereacute nesměřujiacute k tomu co je dobreacute ale k přiacutejemneacutemu kosmetika je falešnou verziacute gymnastiky na leacutekařstviacute parazituje kuchařstviacute sofistika je klamem zaacutekonodaacuterstviacute a reacutetorika falešnyacutem soudnictviacutem (465 bndashe)

Že Platoacutenovo vymezeniacute sofisty a reacutetora je velkou měrou preskriptivniacute a neodpoviacutedaacute nakolik můžeme podle dochovanyacutech pamaacutetek posoudit běžneacutemu doboveacutemu uacutezu neniacute třeba podrobněji rozebiacuterat8 A i když do-mněnka že slovo rheacutetorikeacute je Platoacutenovyacutem neologismem zůstaacutevaacute přiacutesně vzato nedokazatelnaacute9 samotnaacute idea vidět v Platoacutenovi zakladatele reacutetori-ky stojiacute na hlubšiacutem zaacutekladě kteryacute na faktu prvniacuteho doloženeacuteho lexikaacutel-niacuteho vyacuteskytu nezaacutevisiacute Většiacute vyacuteznam maacute totiž samotnyacute sled argumentů v Gorgiovi Zde lze identifikovat několik na prvniacute pohled samozřej-myacutech kroků jejichž zdaacutenlivaacute banalita je však daacutena tiacutem že sami stojiacuteme v Platoacutenem založeneacute tradici (1) reacutetorika je jen jeden obor (techneacute) mezi

8 Slovo rheacutetoacuter označuje v paacuteteacutem a čtvrteacutem stoletiacute každeacuteho kdo aktivně pro-mlouvaacute na sněmech nebo soudech speciaacutelně politika kteryacute svou moc čerpaacute primaacuter-ně z vystupovaacuteniacute v lidovyacutech shromaacutežděniacutech (na rozdiacutel od tradičniacutech forem politic-keacuteho kapitaacutelu) a to s jistyacutem hanlivyacutem přiacutedechem K tomu viz W Kroll Rhetorik sl 1040 I Worthington Rhetoric and Politics in Classical Greece Rise of the Rhetores in tyacutež (vyd) A Companion to Greek Rhetoric str 255ndash271

9 Druhyacutem spisem v němž kolem poloviny 4 stoletiacute př Kr vyacuteraz ῥητορική naleacutezaacuteme je Alkidamantova řeč O sofistech čili autorech psanyacutech řečiacute sectsect 1 a 2 (Artium scriptores str 135) Časoveacute zařazeniacute Alkidamantova textu zůstaacutevaacute nejasneacute (zvažuje se interval cca 390ndash360 př Kr) stejně tak otaacutezka nakolik se jeho teze o přednosti mluveneacuteho slova a improvizace vůči předem připraveneacutemu psaneacutemu textu opiacuteraacute o znalost Platoacutenova Faidra Ale i v přiacutepadě Alkidamantovy nezaacutevislo-sti na dialogu Faidros je jeho řeč poklaacutedaacutena za současnou nebo spiacuteš pozdějšiacute než dialog Gorgias Daacutele vyacuterazu častěji užiacutevaacute už jen Aristoteleacutes Přiacuteznačnaacute je v tomto ohledu tzv Reacutetorika pro Alexandra dochovanaacute v korpusu Aristotelovyacutech textů zde se slovo naleacutezaacute pouze v titulu kteryacute je jako celyacute uacutevodniacute věnovaciacute list pro Alexandra Makedonskeacuteho jistě pozdějšiacutem falsem zatiacutemco vlastniacute poměrně rozsaacutehlyacute text kteryacute je zřejmě upravenou učebniciacute Anaximena z Lampsaku někdy z poloviny 4 stole-tiacute př Kr vyacuteraz neznaacute Podobně Isokrateacutes kteryacute sice užiacutevaacute slova rheacutetoreia ovšem vesměs jako hanliveacuteho označeniacute pro řemeslneacute vyraacuteběniacute řečiacute od ktereacuteho se saacutem dis- tancuje K vyacuteskytu vyacuterazu rheacutetorikeacute ve 4 stoletiacute viz E Schiappa Protagoras and Logos A Study in Greek Philosophy and Rhetoric Columbia 20032 str 219ndash225 k Isokratovi viz tyacutež The Beginnings str 156

9REFLEXE 562019

ostatniacutemi a jako takovaacute maacute svůj specifickyacute předmět odlišnyacute od jinyacutech oborů10 (2) tiacutemto předmětem kteryacute reacutetorika vytvaacuteřiacute nejsou věci ale vyacutehradně bdquořečildquo (logoi) (3) tyto řeči nemajiacute věcně informativniacute povahu (neboť takoveacute jsou logoi ktereacute vychaacutezejiacute z ostatniacutech discipliacuten) omezujiacute se tedy jen na nějakou jinou mimoinformativniacute bdquonevěcnouldquo či bdquopseu-dověcnouldquo straacutenku persuasivniacute působeniacute (4) z předchoziacute teze plyne že reacutetorika se jako discipliacutena neorientuje na pravdujsouciacute ale pouze na bdquopřeludyldquo bdquoklamneacute obrazyldquo jsouciacuteho

V pozadiacute těchto tvrzeniacute pak stojiacute specifickyacute naacutezor na povahu řeči (logu) kteryacute ovšem předmětem rozhovoru mezi Gorgiou a Soacutekratem jako takovyacute neniacute Soacutekrateacutes předpoklaacutedaacute že logos je něco zaacutesadně od-lišneacuteho od běžnyacutech věciacute co maacute ovšem schopnost tyto věci zobrazovat11 O tom že tato distinkce neniacute pro předplatoacutenskeacute myšleniacute samozřejmaacute svědčiacute přiacutemo dochovanaacute přednaacuteška historickeacuteho Gorgii zde maacute logos vyacuteslovně tělo (soacutema) je tedy jednou z bdquověciacuteldquo byť zvlaacuteštniacute12 Teprve na zaacutekladě jeho specifickeacute reflektivniacute schopnosti lze u logu jasně rozli-šit jeho bdquověcnouldquo referenčniacute funkci kterou Platoacuten fixuje jako poznaacuteniacute (episteacutemeacute) jeho pravdivost pak bude v dalšiacutech krociacutech Platoacutenova myšle-niacute garantovaacutena tiacutem že se bude ex definitione vztahovat k bdquovpravdě jsou-ciacutemuldquo (ontoacutes on) k idejiacutem Od tohoto bdquověcneacuteholdquo aspektu lze pak odlišit bdquonevěcnouldquo funkci logu stylistickou straacutenku v moderniacutem smyslu13 kteraacute neusiluje o to zobrazovat bdquojsouciacuteldquo a je vzhledem k podstatně referenčniacute povaze řeči v zaacutesadě problematickaacute ve vyostřeneacute konfrontaci našeho dia-logu je přiacutemo perverziacute logu tj klamnyacutem obrazem bdquopřeludemldquo Teprve na zaacutekladě takto jasně vedenyacutech distinkciacute podloženyacutech ontologicky a epistemologicky může Platoacuten v Gorgiovi vytvořit teoretickyacute raacutemec do nějž zasadiacute reacutetoriku jako speciaacutelniacute discipliacutenu a to discipliacutenu formaacutelniacute

10 Explicitně stojiacute tato teze v jinyacutech Platoacutenovyacutech dialoziacutech viz Euthyd 291endash 292a Resp 346andashc

11 Tento předpoklad je v dialogu obsažen pouze implicitně až znaacutemaacute pasaacutež o uacutetěku k logu v Platoacutenově Faidoacutenu (99dndash100a) připodobňuje logos vyacuteslovně k vodniacute hladině s jejiacute schopnostiacute reflexivně zobrazovat jineacute věci

12 Viz Gorgias Hel 8 bdquoŘeč je mocnyacutem vlaacutedcem kteryacute zcela nepatrnyacutem a zcela nepostižitelnyacutem tělem vykonaacutevaacute věci převelikeacute (doslova maximaacutelně bož-skeacute)ldquo (λόγος δυνάστης μέγας ἐστίν ὃς σμικροτάτῳ σώματι καὶ ἀφανεστάτῳ θειότατα ἔργα ἀποτελεῖ) Českyacute překlad Chvaacutela Heleny přel B Boreckyacute in Tribuni vyacutemluvnosti vyd B Boreckyacute Praha 1974 str 10

13 Novyacutem termiacutenem pro tuto nevěcnou dimenzi logu se staacutevaacute slovo lexis (mluva styl) před Platoacutenem (Apol 17d3) a Isokratem (Or V27) nedoloženeacute

10 Jiřiacute Klouda

zaměřenou na nevěcnyacute aspekt řeči totiž na jejiacute persuasivniacute působnost kteraacute je jako takovaacute odlišnaacute od poznaacuteniacute resp přiacutemo klamnaacute14

Novost Platoacutenova bdquozakladatelskeacuteho aktuldquo velmi jasně vynikne pokud s vyacuteše analyzovanou argumentaciacute srovnaacuteme vzaacutecnaacute svědectviacute o reacutetorickeacute teorii 5 stoletiacute Dochovanyacutech relevantniacutech pramenů z 5 stoletiacute nemaacuteme k dispozici mnoho avšak ty jimiž disponujeme svědčiacute o tom že reflexe tehdejšiacute předplatoacutenskeacute (a v jisteacutem smyslu předreacutetorickeacute) vyacutemluvnosti s takto jasnyacutemi demarkačniacutemi čarami nepracovala Anonymniacute sbiacuterka argumentů znaacutemaacute jako Dissoi logoi pochaacuteziacute nejspiacuteše z konce 5 stoletiacute př Kr15 Jejiacute osmyacute oddiacutel začiacutenaacute naacutesledovně

bdquoPoklaacutedaacutem za vlastnost jednoho a teacutehož muže a jednoho a teacutehož uměniacute že dokaacuteže rozmlouvat v kraacutetkyacutech otaacutezkaacutech a odpovědiacutech znaacute pravdu věciacute (ἀλάθειαν τῶν πραγμάτων ἐπίστασθαι) umiacute spraacutevně veacutest soudniacute proces i mluvit ve shromaacutežděniacute vyznaacute se v uměniacute řečiacute a dovede poučit o přirozenosti všech věciacute jak to s nimi je i jak vznikly (περὶ φύσιος τῶν ἁπάντων ὥς τε ἔχει καὶ ὡς ἐγένετο)ldquo16

O něco maacutelo niacuteže je naacuterok na universaacutelniacute věděniacute znovu zopakovaacuten a zdůvodněn

bdquoKdo ovlaacutedaacute uměniacute řečiacute bude umět mluvit o všech věcech spraacutevně Každyacute kdo maacute mluvit spraacutevně musiacute mluvit o tom co znaacute Bude tak miacutet znalost všeho Neboť znaacute uměniacute všech řečiacute a všechny řeči se vztahujiacute na všechny jsouciacute věci (λόγοι πάντες περὶ πάντων τῶν ἐόντων ἐντί)ldquo17

Ať už hodnotiacuteme vyacuteše uvedeneacute proklamace jakkoli nelze si nepovšim-nout že pro autora Dissoi logoi (či jeho zdroje) neplatiacute snad nic z toho k čemu byl doveden platoacutenskyacute Gorgias během rozhovoru se Soacutekratem Jeho bdquojedno a toteacutež uměniacuteldquo zřejmě nemaacute jen jeden specifickyacute předmět zcela odlišnyacute od předmětů ostatniacutech oborů je naopak znalostiacute doslova

14 Ponechaacutevaacuteme zde stranou otaacutezku takoveacute řeči kteraacute neniacute poznaacuteniacutem bdquovpravdě jsouciacuteholdquo přesto je ale pro lidskyacute život důležitaacute tiacutem že dokaacuteže odraacutežet bdquonadjsouciacuteldquo dobro či kraacutesu jak je Platoacuten zkoumaacute předevšiacutem v dialoziacutech Symposion a Faidros

15 K dataci viz A Becker ndash P Scholz (vyd) Dissoi Logoi ndash Zweierlei Ansichten Berlin 2004 str 16

16 Diss log 8117 Tamt 83ndash5 (zněniacute posledniacutech dvou slov je rekonstrukciacute vydavatelů)

11REFLEXE 562019

bdquovšech věciacuteldquo toto uměniacute neniacute jen bdquoformaacutelniacuteldquo discipliacutena neboť znalost logu zahrnuje i obsahovou znalost věciacute a tato znalost je znalostiacute zaacute-sadně pravdivou nikoli bdquopřeludemldquo Text naviacutec jedniacutem dechem spojuje teacutemata kteraacute jsme zvykliacute vniacutemat jako specificky sofistickaacute (logos jeho politickeacute a soudniacute uplatněniacute) nebo naopak jako typickeacute ciacutele zkoumaacuteniacute presokratovskyacutech bdquofysiologůldquo či kosmologů (fysis vznik universa věciacute) Povšimněme si že soudniacute a politickaacute vyacutemluvnost zde stojiacute vedle znalosti fysis všech věciacute avšak nikoli jako zvlaacuteštniacute cesta po niacutež chce platoacutenskyacute Gorgias zajistit reacutetorice přednostniacute postaveniacute maximalizaciacute moci v po-lis Spiacuteše si můžeme domyacutešlet že politickaacute a soudniacute reacutetorika využiacutevaacute a jakoby prodlužuje znalosti fysis do světa lidskyacutech instituciacute jak to takeacute uvidiacuteme u pozdniacutech presokratiků Důležiteacute přitom je že kompilace Di-ssoi logoi neniacute historiky poklaacutedaacutena za extravagantniacute myslitelskyacute vyacuteboj pravděpodobněji před sebou maacuteme průměrneacute svědectviacute o doboveacutem in-telektuaacutelniacutem standardu18

Na pozadiacute ktereacute naacutem Dissoi logoi nabiacutezejiacute je pak zajiacutemaveacute čiacutest vyacute-roky Soacutekratovyacutech partnerů a protivniacuteků Když Gorgias řiacutekaacute že bdquoreacutetor je schopen mluviti přede všemi a o všemldquo19 a když se Hippias holedbaacute jak bdquoodpoviacute každeacutemu kdo si přeje na cokoli se taacuteželdquo20 nemusiacuteme tato tvrzeniacute nutně poklaacutedat za planeacute vychloubaacuteniacute a důkaz jejich intelektuaacutelniacute či mravniacute naivity ale teacutež a spiacuteše za svědectviacute o tom že oni stařiacute řečtiacute autoři kteryacutem dnes řiacutekaacuteme po Platoacutenově vzoru bdquosofisteacuteldquo vychaacutezeli ze zaacutesadně odlišneacuteho modelu věděniacute než kteryacute předklaacutedaacute Soacutekrateacutes a jeho žaacuteci Platoacutenskyacute Soacutekrateacutes dokaacuteže velmi přesvědčivě bdquopostavit reacutetoriku před soudniacute stolici etiky a ukaacutezat jejiacute nicotnostldquo praacutevě a jen diacuteky tomu že podstatně proměniacute podmiacutenky za nichž se jeho rozepře odehraacutevaacute Uznaacute-li se za platneacute že každyacute druh věděniacute maacute svůj jeden specifickyacute předmět že věděniacute se vztahuje jen ke jsouciacutemu a že logos je něco odlišneacuteho od běž-nyacutech věciacute co ale maacute schopnost tyto věci reprezentovat pak se zaacutejmy teacutemata a naacuteroky Dissoi logoi (a patrně i historickeacuteho Gorgii Proacutetagory nebo Antifoacutenta) musiacute jevit v nejlepšiacutem přiacutepadě jako konfuacutezniacute Tiacutem pak

18 A Becker a P Scholz zdůrazňujiacute didaktickyacute ciacutel textu kteryacute neměl za uacutekol formulovat noveacute teoretickeacute naacutehledy viz A Becker ndash P Scholz (vyd) Dissoi Logoi ndash Zweierlei Ansichten str 16 pozn 14

19 Platoacuten Gorg 457a3ndash4 δυνατὸς μὲν γὰρ πρὸς ἅπαντάς ἐστιν ὁ ῥήτωρ καὶ περὶ παντὸς λέγειν

20 Tyacutež Hipp mi 363d3ndash4 K těmto citaciacutem lze připojit řadu dalšiacutech vyacutetek chvaacutes-tavosti a předstiacuteraneacuteho vševěděniacute na adresu sofistů jak u Platoacutena tak u jinyacutech (patrně teacutež Soacutekratem ovlivněnyacutech) autorů jakyacutemi jsou Xenofoacuten (např Memor IV48) nebo Isokrateacutes (např Or XIII2)


naraacutežiacuteme na probleacutem kam uvedeneacute autory v tradičniacutech dějinaacutech řeckeacute filosofie zařadit zda ještě k presokratovskyacutem fysiologům anebo k bdquoso-fistůmldquo coby předstupni attickeacute bdquofilosofie loguldquo21

Th Cole věnoval velkou čaacutest sveacute monografie rozboru nejstaršiacutech textů z konce 5 stoletiacute ktereacute standardně poklaacutedaacuteme za reacutetorickeacute22 Tyto převaacutežně atticky psaneacute dokumenty označuje jako bdquovzoroveacute a ukaacutezko-veacute textyldquo ktereacute diacuteky maximaacutelniacute sevřenosti a přiacutesně symetrickeacute stavbě obsahujiacute při relativně maleacutem rozsahu velkeacute množstviacute použitelnyacutech ar-gumentačniacutech postupů Jak sbiacuterka Dissoi logoi tak paacutery schematizo-vanyacutech řečiacute v Tetralogiiacutech připisovanyacutech Antifoacutentovi obsahujiacute pozice pro et contra nikoli z důvodů nutně relativistickeacuteho přesvědčeniacute jejich autorů ale jednoduše proto že smyslem těchto textů bylo poskytnout maximum využitelnyacutech argumentů Podobně obtiacutežně jsou co do sveacuteho vyzněniacute zařaditelneacute texty jako Gorgiova Helena a pseudo-Xenofoacutentova Atheacutenskaacute uacutestava ktereacute vděčiacute za svou podobu nikoli snaze prezentovat autonomniacute literaacuterniacute diacutelo vyjadřujiacuteciacute naacutezor sveacuteho autora nyacutebrž poskyt-nout co nejviacutece argumentačniacutech prvků pro dalšiacute užitiacute (v přiacutepadě obou praacutevě uvedenyacutech textů pro užitiacute v soudniacute obhajobě resp v politickeacute diskusi) Patrně i nejstaršiacute dochovaneacute soudniacute řeči věnovaneacute konkreacutetniacutem jednotlivyacutem přiacutepadům (Antifoacuten Lysiaacutes Andokideacutes ranyacute Isokrateacutes) byly naacutesledně šiacuteřeny praacutevě jako předlohy pro dalšiacute tvorbu podobnyacutech textů Smyslem existence těchto nejstaršiacutech reacutetorickyacutech textů proto neniacute aby byly čteny (např pro požitek z autorovy virtuozity nebo pro poučeniacute z jeho mimořaacutedneacuteho věděniacute) ale aby byly daacutele zužitkovaacutevaacuteny excer-povaacuteniacutem doplňovaacuteniacutem konkreacutetniacuteho materiaacutelu atp23 Tato faacuteze je ovšem přiacutesně vzato podle Coleho ne-reacutetorickaacute či předreacutetorickaacute neboť takto

21 Obecně lze řiacuteci že i tradovaneacute rozděleniacute mezi presokratovskeacute bdquopřiacuterodniacute fi-losofyldquo a tzv sofisty je do značneacute miacutery platoacutenskeacuteho původu Už u Soacutekrata ranyacutech Platoacutenovyacutech dialogů lze rozeznat tendenci odsouvat či ignorovat přiacuterodovědneacute zaacutejmy jeho současniacuteků a stavět je do protikladu ke kosmologům staršiacuteho stylu k tomu viz F Karfiacutek Hippias der Weise und Anaxagoras der Naturforscher in Graecolatina Pragensia 16ndash17 2000 str 29ndash49 Použitelnost tohoto děleniacute pak ovšem vyacuterazně klesaacute praacutevě u těch textů jejichž dochovaacuteniacute platoacutensko-aristotelskaacute tradice (včetně doxografickeacute tradice theofrastovskeacute) přiacutemo neovlivnila což je i přiacutepad Dissoi logoi Dalšiacutem přiacutekladem jsou mj spisy Corpus Hippocraticum kteryacutemi se budeme po-drobněji zabyacutevat niacuteže (Různeacute hypoteacutezy ohledně vzniku hippokratovskeacute sbiacuterky shr-nuje S Fischerovaacute Uacutevodniacute studie in Hippokrateacutes Vybraneacute spisy I vyd H Bar-toš ndash S Fischerovaacute Praha 2012 str 117 n)

22 Th Cole The Origins str 71ndash112 23 Podobnaacute intuice se objevila již ve staršiacutem baacutedaacuteniacute E Maass si všiacutemaacute nedo-

statku specifickeacuteho obsahu v Gorgiovyacutech textech a navrhuje je chaacutepat jako bdquovzoroveacute

13REFLEXE 562019

pojateacute texty neobsahujiacute specificky reacutetorickou dimenzi tj teoretickeacute vě-děniacute o tom jakyacutemi formaacutelniacutemi prostředky lze zajistit obsahům u toho ktereacuteho publika optimaacutelniacute přijetiacute Tato reacutetorickaacute metarovina je sama zaacute-vislaacute na rozlišeniacute čistě obsahoveacuteho věděniacute neutraacutelniacuteho vůči formaacutelniacutem možnostem logu a na škaacutele možnostiacute vlastniacutech separovaneacutemu řečoveacutemu meacutediu ktereacute naopak sloužiacute jako libovolně volitelneacute vehikulum pro ony obsahy ndash reacutetorika ve sveacute klasickeacute podobě se tak ukazuje jako doplněk a nikoli jen protivniacutek metafyzickeacuteho věděniacute

E Schiappa se s Th Colem rozchaacuteziacute předevšiacutem v otaacutezce předpoklaacute-daneacute absence jakeacutekoli reacutetorickeacute teorie v předplatoacutenskeacutem obdobiacute Domniacute-vaacute se že samotnaacute praxe transformovaacuteniacute předlohovyacutech textů nedokaacuteže vysvětlit některeacute důležiteacute prvky protoreacutetorickyacutech textů24 Oproti tomu navrhuje rozlišovat minimaacutelně tři faacuteze formovaacuteniacute reacutetoriky jako teorie Prvniacute faacuteziacute jsou neteoretickeacute texty v nichž lze sice rekonstruovat jistaacute kompozičniacute pravidla ta však nejsou nijak reflektovaacutena Druhyacute krok Schiappa označuje jako nedeklarovanou teorii kdy texty vykazujiacute jisteacute formy metodologickeacute reflexe (např ustaacutelenou zaacutekladniacute terminologii) přesto však neobsahujiacute formulovanou teorii kterou autor jako takovou souhlasně nebo kriticky prezentuje Třetiacute faacuteze již plně a vyacuteslovně kom-pozičniacute pravidla formuluje a diskutuje Jako přiacuteklad neteoretickeacuteho textu mohou sloužit homeacuterskeacute eposy Druhou faacutezi dobře ilustruje Gorgiova Chvaacutela Heleny kteraacute sice obsahuje vyacutepovědi o povaze logu nikoli však explicitniacute pravidla konstrukce textu Třetiacute faacuteze plně uvědoměleacute teorie se objevuje až ve čtvrteacutem stoletiacute v pokynech obsaženyacutech v Isokratovyacutech vzorovyacutech řečech u Platoacutena Alkidamanta a Aristotela25 Schiappa však souhlasiacute s Colem v tom že protoreacutetorickaacute vyacutemluvnost mohla dosaacutehnout třetiacute plně teoretizovaneacute faacuteze teprve tehdy kdy byl Platoacutenem (či soacutekra-tovskyacutem okruhem) vytvořen novyacute teoretickyacute raacutemec kteryacute zahrnoval vyacuteše nastiacuteněneacute inovace na ontologickeacute epistemologickeacute a terminologic-keacute rovině a v němž byla reacutetorika ustavena a definovaacutena jako hodnoto-vě a obsahově neutraacutelniacute techneacute řečoveacuteho stylu vposled však odkaacutezanaacute na filosofii26

formulaacuteřeldquo ktereacute bylo třeba doplňovat konkreacutetniacutem obsahem loci (E Maass Unter-suchungen zur Geschichte der griechischen Prosa in Hermes 22 1887 str 575 nn)

24 Viz E Schiappa The Beginnings str 22 n25 Tamt str 10926 Jak je toto platoacutenskeacute vymezeniacute problematickeacute ukazujiacute celeacute pozdějšiacute dějiny

reacutetoriky v nichž se staacutele znovu vraciacute snaha redefinovat reacutetoriku obsahově např jako součaacutest politickeacute moudrosti Už v Aristotelově Reacutetorice lze spatřit jisteacute pnutiacute mezi čistě formaacutelniacute definiciacute a snahou přiřadit reacutetorice určitaacute specifickaacute teacutemata


Jak svědectviacute Dissoi logoi tak poukazy v Gorgiově diskusi se Soacutekra- tem ovšem naznačujiacute že mohlo existovat i jineacute pojetiacute proto-reacutetoriky ktereacute dokaacutezalo poskytnout řeckeacute vyacutemluvnosti určityacute teoretickyacute raacutemec a tedy i jistou metařečovou rovinu aniž by bylo vaacutezaacuteno na představu jednoho speciaacutelniacuteho uměniacute vedle dalšiacutech a aniž by bylo zaacutevisleacute na mo-delu ryze věcneacuteho metafyzickeacuteho věděniacute Jako možnost se nabiacuteziacute že by i v raacutemci takoveacutehoto teoretickeacuteho modelu bylo možneacute reflektovat a formulovat jasnaacute pravidla pro konstrukci prozaickeacuteho textu (Schiappo-va 3 faacuteze) byť na odlišnyacutech ontologickyacutech a epistemologickyacutech před-pokladech Předmětem dalšiacutech zkoumaacuteniacute budou proto tzv reacutetorizujiacuteciacute spisy Corpus Hippocraticum ktereacute dle našeho naacutezoru jsou s to do otaacutezky teoretickyacutech zaacutekladů nejstaršiacute reacutetoriky vneacutest alespoň zčaacutesti noveacute světlo

2

Jako prvniacute poukaacutezal na vyacuteznam reacutetoricky formovanyacutech textů dochova-nyacutech ve sbiacuterce leacutekařskyacutech spisů Corpus Hippocraticum J Jouanna Ten v širšiacute skupině textů určenyacutech primaacuterně k uacutestniacutemu přednesu rozlišil v zaacute-sadě dvě podtřiacutedy didaktickeacute kursy a řeči27 Řeči či promluvy (discours) se od kurzů lišiacute předevšiacutem kratšiacutem rozsahem (jejich přednes by neměl tr-vat deacutele než 30 minut) zdůrazněnyacutemi uacutevodniacutemi a zaacutevěrečnyacutemi pasaacutežemi a užitiacutem dekorativniacutech kompozičniacutech prvků zejmeacutena symetrickeacute vyacutestav-by větnyacutech uacuteseků Po obsahoveacute straacutence jsou tyto texty charakterizovaacuteny obecnějšiacute problematikou kteraacute je činiacute zajiacutemavyacutemi i pro neleacutekařskeacute pub-likum28 Všechny tyto rysy pak Jouanna naleacutezaacute u čtveřice řečiacute De flatibus (O vzduchu a dechu) De arte (O uměniacute) De vetere medicina (O stareacutem leacutekařstviacute) a De natura hominis (O přirozenosti člověka) Později Jouanna k teacuteto čtveřici volněji přiřadil i spis De morbo sacro (O svateacute nemoci) kteryacute ležiacute uprostřed mezi bdquořečiacuteldquo a bdquokursemldquo29 Vyacuteznam těchto spisů pro

27 Viz J Jouanna Rheacutetorique et meacutedecine dans la collection hippocratique in Revue des eacutetudes grecques 97 1984 str 26ndash44 Mezi didaktickeacute kursy (exposeacute didactique cours) řadiacute Jouanna např spis De aere aquis et locis nebo propojenaacute pojednaacuteniacute De genitura ndash De natura pueri ndash De morbis IV

28 Můžeme zde pominout nesnadnou otaacutezku po miacutestě těchto řečiacute v doboveacutem mediciacutenskeacutem provozu všeobecně se soudiacute že sloužily popularizujiacuteciacute propagaci leacutekařstviacute

29 Zvlaacuteštniacute pozice De morbo sacro je daacutena tiacutem že rozsahem a užitiacutem stylistickyacutech figur se bliacutežiacute řečem ale nemaacute vyacuterazně komponovaneacute prooimion ani zaacutevěr K tomu viz Hippocrate La maladie sacreacutee vyd J Jouanna Paris 2003 II 3 str xndashxiii

15REFLEXE 562019

dějiny reacutetoriky spočiacutevaacute v tom že jde o velmi dobře dochovaneacute texty datovaneacute většinou interpretů ještě do 5 stoletiacute př Kr ktereacute tematicky rozšiřujiacute převaacutežně soudniacute zaměřeniacute nejstaršiacutech dochovanyacutech protoreacuteto-rickyacutech textů30

Zatiacutemco na důležitost reacutetoricky komponovanyacutech hippokratovskyacutech spisů pro dějiny reacutetoriky upozornil v podstatě až praacutevě J Jouanna31 již dřiacuteve byly a staacutele jsou intenzivně studovaacuteny historiky filosofie jako za-jiacutemavaacute svědectviacute recepce některyacutech kosmologickyacutech a bdquosofistickyacutechldquo nauk H Diels řadil spisy De flatibus a De morbo sacro mezi ohlasy učeniacute Diogena z Apolloacutenie32 v metodologickyacutech pojednaacuteniacutech De arte a De vetere medicina zase upoutaacuteval pozornost v nich rozviacutejenyacute mo-del uměniacute (techneacute) 33 Avšak zřiacutedkakdy se hledala užšiacute souvislost mezi reacutetorickou formou těchto spisů a jejich filosofickyacutem obsahem Novyacute pohled na Platoacutenovu transformaci reacutetoriky naacutem však ukaacutezal že většina distinkciacute na kteryacutech spočiacutevaacute nebyla pro staršiacute autory zaacutevaznaacute stejně jako samotneacute rozlišeniacute mezi filosofiiacute a reacutetorikou jako dvěma jasně od-lišenyacutemi obory To naacutes vybiacuteziacute k tomu uvažovat současnou přiacutetomnost reacutetorickeacute bdquoformyldquo a kosmologickyacutech nauk ve zvlaacuteštniacute skupině textů na konci 5 stoletiacute (tedy před soacutekratovsko-platoacutenskyacutem striktniacutem rozliše-niacutem filosofie a reacutetoriky) nikoli jako naacutehodnyacute souběh dvou izolovanyacutech

30 J Jouanna vydavatel a komentaacutetor všech těchto textů je datuje naacutesledovně De flatibus a De arte mezi roky 425 a 400 př Kr (Hippocrate Des vents De lrsquoart vyd J Jouanna Paris 1988 V1 str 190 n) De vetere medicina do doby 420ndash410 př Kr (Hippocrate De lrsquoancienne meacutedecine vyd J Jouanna Paris 1990 II 1 str 85) De natura hominis do let 410ndash400 př Kr (Hippocrate De natura hominis vyd J Jouanna Berlin 1975 str 59 nn) Proti dataci do 5 stol se postavil J Redon-do kteryacute předevšiacutem na zaacutekladě formaacutelniacutech kriteacuteriiacute umiacutesťuje spisy mezi leacuteta 390ndash350 (J Redondo Sprachlich-stilistische Bemerkungen zu den rhetorisierenden Schriften des Hippokratischen Corpus in R Wittern ndash P Pellegrin (vyd) Hippokratische Me-dizin und antike Philosophie Hildesheim ndash Zuumlrich ndash New York 1996 str 343ndash 370 zvl str 366 nn) Jeho naacutezor ovšem zatiacutem šiacuteřeji akceptovaacuten nebyl viz E M Craik The ldquoHippocraticrdquo Corpus Content and Context London ndash New York 2015 str 40 102 212 285 W Golder Hippokrates und das Corpus Hippocraticum Eine Einfuumlh-rung fuumlr Philologen und Mediziner Wuumlrzburg 2007 str 27 56 57 59

31 Dřiacuteve pouze F Blass stručně zmiacutenil některeacute z těchto řečiacute (F Blass Die atti-sche Beredsamkeit I Von Gorgias bis zu Lysias Leipzig 1887 str 89 n)

32 Viz H Diels ndash W Kranz Die Fragmente der Vorsokratiker griechisch und deutsch II Berlin 1959 str 66 nn A Laks Diogegravene drsquoApollonie Eacutedition traduc-tion et commentaire des fragments et teacutemoignages Sankt Augustin 2008 str 255 nn

33 Např Th Gomperz Die Apologie der Heilkunst Wien 1890 F Heinimann Eine vorplatonische Theorie der τέχνη in Museum Helveticum 18 1961 str 105ndash130


intelektuaacutelniacutech tradic nyacutebrž praacutevě jako něco co v teacuteto době spolu ještě může podstatně souviset

Když J Jouanna a J Redondo studovali reacutetorickyacute charakter těchto spisů soustředili se předevšiacutem na jejich ozdobneacute stylistickeacute a lexikaacutelniacute prvky viacutece či meacuteně bliacutezkeacute těm z obou dochovanyacutech Gorgiovyacutech řečiacute Tiacutem ovšem dochaacuteziacute k jisteacutemu zuacuteženiacute v pojetiacute reacutetoričnosti resp k akcep-tovaacuteniacute platonizujiacuteciacuteho pojetiacute reacutetoriky coby jen bdquonevěcneacuteholdquo stylu vnějš-ně přistupujiacuteciacuteho k separovaneacutemu obsahu Poněkud stranou zde zůstal aspekt reflexivity kdy promluva sama vyzdvihuje pravidla podle nichž je konstruovaacutena Naše zkoumaacuteniacute hippokratovskyacutech textů proto zahaacutejiacuteme u jineacuteho z kratšiacutech spisů ktereacutemu ani Jouanna ani Redondo nevěnova-li svou pozornost Jde o spisek De carnibus (O stavbě těla) kteryacute maacute s vyacuteše uvedenyacutemi reacutetorizujiacuteciacutemi spisy řadu společnyacutech prvků34 Vedle podobneacuteho rozsahu a teacutematu přesahujiacuteciacuteho čistě mediciacutenskou problema-tiku ho s původniacute Jouannovou čtveřiciacute spojuje takeacute vyacuterazneacute a rozsaacutehleacute prooimion naopak se odlišuje absenciacute dekorativniacutech figur a propraco-vanyacutech a symetricky komponovanyacutech period Text prooimia zniacute takto

bdquoV tom o co se tato řeč opiacuteraacute budu užiacutevat společně sdiacutelenyacutech naacutezorů ktereacute pochaacutezejiacute od jinyacutech [autorů] kteřiacute mně předchaacutezeli avšak takeacute ode mě samotneacuteho Kdo chce totiž vytvořit takovou řeč o leacutekařskeacutem uměniacute musiacute nutně postavit sveacute naacutezory na společneacutem vyacutechodisku (κοινὴν ἀρχὴν ὑποθέσθαι) O věcech na nebi nemusiacutem mluvit leda jen potud nakolik jde o to ukaacutezat u člověka a ostatniacutech živyacutech bytostiacute to jak povstaly a vznikly co je duše co byacutet zdraacutev a co byacutet nemocen a co je v člověku dobro a zlo a proč umiacuteraacute Nyniacute tedy předložiacutem sveacute naacutezoryldquo35

Citovanaacute pasaacutež dobře ilustruje charakteristickeacute prvky ktereacute Jouanna po-pisuje jako rys spisů určenyacutech primaacuterně pro uacutestniacute komunikaci poutaacuteniacute pozornosti na akt promluvy a osobu mluvčiacuteho vnitřniacute odkazy a upozor-něniacute na strukturaci vyacutekladu Nadto je tu však naacutepadnaacute reflexivniacute rovina

34 Dostupnaacute jsou naacutesledujiacuteciacute komentovanaacute vydaacuteniacute spisu Hippokrates Uumlber Ent-stehung und Aufbau des menschlichen Koumlrpers vyd K Deichgraumlber Leipzig ndash Ber-lin 1935 Hippocrate Des lieux dans lrsquohomme Du systegraveme des glandes Des fistu-les Des heacutemorrhoiumldes De la vision Des chairs De la dentition vyd R Joly Paris 1978 XIII str 181ndash206 Jak oba uvedeniacute vydavateleacute tak E M Craik a W Golder datujiacute spisek mezi roky 450ndash400 př Kr (viz E M Craik The bdquoHippocraticldquo Cor-pus str 48 W Golder Hippokrates str 89)

35 De carn 1 U poněkud neobratneacute prvniacute věty spisu zvažujiacute komentaacutetoři možneacute poškozeniacute textu

17REFLEXE 562019

kdy autor saacutem explicitně formuluje pravidla podle nichž bude svou promluvu komponovat bdquoKdo chce totiž vytvořit takovou řeč o leacutekař-skeacutem uměniacute musiacute nutně postavit sveacute naacutezory na společneacutem vyacutechodiskuldquo Přitom se zde setkaacutevaacuteme s dvojznačnostiacute kdy neniacute snadneacute rozhodnout zda autorovi jde jen o formaacutelniacute řečově-argumentativniacute parametry (tedy o přesvědčivost) nebo o kriteacuteria obsahovaacute tedy o bdquonaturfilosofickeacuteldquo teoretickeacute zaacuteklady mediciacuteny Předpoklaacutedejme že podobně jasneacute roz-lišeniacute neniacute pro autora De carnibus něčiacutem tak samozřejmyacutem jak se to jeviacute čtenaacuteřům Platoacutena Po vyacuteše uvedeneacutem prooimiu totiž hned naacutesleduje vyacuteklad o bdquotak řečeneacutem horkeacutemldquo ktereacute je bdquonesmrtelneacute a vše mysliacute vidiacute slyšiacute a znaacute vše jak to co je tak to co maacute nastatldquo36 Toto bdquohorkeacuteldquo ktereacute ze sebe aktivně vyděluje chladneacute a pevneacute je pak principem konstituce a strukturace kosmu i tělesnyacutech anatomickyacutech struktur kteryacutem je věno-vaacutena hlavniacute čaacutest spisu Vidiacuteme zde zvlaacuteštniacute souběh formaacutelniacute a obsahoveacute straacutenky to co je počaacutetkem či vyacutechodiskem (archeacute) spisu je takeacute zaacutero-veň počaacutetkem a principem strukturace universa37 Z terminologickeacuteho hlediska pak prooimion obsahuje ještě jeden pozoruhodnyacute reflexivniacute vyacute-raz autor užiacutevaacute ve spojeniacute s archeacute tvaru slovesa hypotithesthai ktereacute lze přeložit jako bdquovziacutet si za zaacutekladldquo bdquopodložit sildquo Od tohoto slovesa je pak odvozeno substantivum hypothesis ktereacute naacutes bude zajiacutemat niacuteže

Takoveacute spojeniacute kosmologie s reflexiacute textoveacute strukturace ovšem neniacute zcela ojediněleacute neboť ze stejneacute doby a zřejmě i ze stejneacuteho intelektuaacutel-niacuteho kontextu pochaacuteziacute diacutelo Diogena z Apolloacutenie38 jehož spis se sice jako

36 Tamt 2 ὃ καλέομεν θερμὸν ἀθάνατόν τε εἶναι καὶ νοέειν πάντα καὶ ὁρῇν καὶ ἀκούειν καὶ εἰδέναι πάντα ἐόντα τε καὶ ἐσόμενα

37 Pojem archeacute je zaacutekladniacutem termiacutenem Aristotelova vyacutekladu presokratiků ač-koli v dochovanyacutech zlomciacutech je terminologicky doložen pouze u Anaxagory (B 6 a B 12) a zde se nevztahuje primaacuterně k očekaacutevaneacute bdquopralaacutetceldquo nyacutebrž k tomu stavu kosmu kdy mysl započiacutenaacute kruhovyacutem pohybem jeho strukturaci Viz Z Kratochviacutel Anaxagoraacutes Červenyacute Kostelec 2014 str 64 Vyacuteraznyacutem rysem Anaxagorova myšleniacute (a psaniacute) je však linearita to co bylo bdquona počaacutetkuldquo kosmu staacutelo patrně i na počaacutetku knihy (k tomu viz tamt str 50ndash56) Podobnyacute souběh obsahoveacuteho a formaacutelniacuteho (tex-tově-strukturaacutelniacuteho) ohledu naleacutezaacute C A Huffmann v užitiacute slova archeacute ve Filoaově zlomku B 6 (DK 44) C A Huffmann Philolaus of Croton Pythagorean and Preso-cratic Cambridge 1993 str 85ndash91 A Šiacutema Svět vymezenyacute a neomezenyacute Červenyacute Kostelec 2012 str 101 n

38 Takeacute vyacuteše citovaneacute pasaacuteže z De carnibus zařadil H Diels mezi ohlasy Dio-genovyacutech myšlenek Na druhou stranu je ovšem diacutelo samotneacuteho Diogena poklaacutedaacuteno za značně eklektickeacute Proto je dle našeho naacutezoru užitečnějšiacute miacutesto jednosměrnyacutech působeniacute předpoklaacutedat spiacuteše jakousi širšiacute baacutezi společně sdiacutelenyacutech teacutemat a postu-pů srv De carn 1 bdquoBudu užiacutevat společně sdiacutelenyacutech naacutezorůldquo (κοινῇσι γνώμῃσι χρέομαι) K Diogenově eklekticismu viz A Laks Diogegravene str 28ndash31 G S Kirk ndash


celek nedochoval ale citace uchovaneacute Simplikiem v jeho komentaacuteři k Aristotelově Fyzice lze seřadit s velkou spolehlivostiacute tak jak za sebou naacutesledovaly v originaacutelniacute knize Na počaacutetku stojiacute zlomek B1 (DK 64) bdquoZdaacute se mi že na začaacutetku každeacute řeči je třeba poskytnout nesporneacute vyacute-chodisko a jeho vyacuteklad maacute byacutet jednoduchyacute a důstojnyacuteldquo (λόγου παντὸς ἀρχόμενον δοκεῖ μοι χρεὼν εἶναι τὴν ἀρχὴν ἀναμφισβήτητον παρέχεσθαι τὴν δὲ ἐρμηνείαν ἁπλῆν καὶ σεμνήν)39 I zde maacuteme před sebou explicitniacute reflexi o tom jak maacute byacutet logos stavěn a jakeacute maacute miacutet vlastnosti Druhyacutem rysem jiacutemž se Diogenova kniha shodovala s De car-nibus je podobnaacute lineaacuterniacute stavba to co je na počaacutetku bdquove jsouciacutemldquo je takeacute na počaacutetku logu vyacutekladu40 Dalšiacute dochovaneacute zlomky se tyacutekajiacute po-vahy jsouciacuteho obecně a jejiacute jednotneacute či spojujiacuteciacute dimenze (B2) Poteacute je teacuteto dimenzi přiřčeno myšleniacute (noeacutesis B3) a je ztotožněna se vzduchem (aeacuter B4) V dalšiacutech zlomciacutech je vzduchu přiřčena podobnaacute vše řiacutediacuteciacute a vševědouciacute role jakou v De carnibus hraje bdquohorkeacuteldquo Zde je naviacutec expli-citně zdůrazněno božstviacute tohoto principu ktereacute bylo pro řeckeacuteho čtenaacuteře a posluchače už implikovaacuteno v pojmech nesmrtelnosti a věčnosti

bdquoZdaacute se mi že to co maacute myšleniacute je vzduch takto lidmi nazyacutevanyacute (ὁ ἀὴρ καλούμενος) a že ten je všechny řiacutediacute jako kormidelniacutek a ovlaacute-daacute i všechny věci Domniacutevaacutem se totiž že praacutevě toto je bohem že jeho působnost zasahuje na všechna miacutesta pořaacutedaacute všechny věci a je ve všem přiacutetomneacute A neexistuje jedinaacute věc kteraacute by na něm neměla nějakyacute podiacutelldquo (B5)

bdquoAle zdaacute se mi byacutet jasneacute že je i velkeacute mocneacute věčneacute nesmrtelneacute a že mnoho znaacuteldquo (μέγα καὶ ἰσχυρὸν καὶ ἀΐδιόν τε καὶ ἀθάνατον καὶ πολλὰ εἰδός ἐστι)ldquo (B8)

J E Raven ndash M Schofield Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute přel F Karfiacutek ndash P Kolev ndash T Viacute- tek Praha 2004 str 560 nn (odtud přejiacutemaacuteme i niacuteže citovaneacute překlady Diogena)

39 Diogeneacutes z Apolloacutenie DK 64 B 140 Už roku 1933 si K Deichgraumlber při sveacutem zkoumaacuteniacute hymnickyacutech prvků v proacute-

ze pozdniacutech presokratiků (de facto Anaxagory a jeho naacutesledovatelů) povšiml refle-xivniacute povahy prooimia Diogena z Apolloacutenie s poznaacutemkou že by zasluhovalo většiacute pozornost neboť přiacuteliš nezapadaacute do tradičniacuteho obrazu dějin reacutetoriky (K Deichgrauml-ber Hymnische Elemente in der philosophischen Prosa der Vorsokratiker in Phi-lologus 88 1933 str 354 pozn 15) A Laks zdůrazňuje formaacutelniacute zaměřeniacute zlomku DK 64 B 1 kteryacute explicitně mluviacute o počaacutetku a vyacutekladu řeči nikoli o počaacutetku kosmu (viz A Laks Diogegravene str 57ndash59) Avšak ani zde nelze předpoklaacutedat tak silneacute ro-zestoupeniacute formy a obsahu ktereacute se objevilo až se soacutekratovsko-platoacutenskou filosofiiacute

19REFLEXE 562019

Strukturniacute podobnost Diogena a De carnibus podtrženaacute naviacutec uvedenyacute-mi lexikaacutelniacutemi shodami by naacutem však neměla zakryacutevat odlišnost v kon-kreacutetniacute identifikaci strukturujiacuteciacuteho principu (bdquovzduchldquo vs bdquohorkeacuteldquo) To přiacuteliš neladiacute s očekaacutevaacuteniacutem že naukově zaacutevislyacute leacutekařskyacute spis nebude mě-nit principiaacutelniacute kosmologickaacute rozhodnutiacute sveacute filosofickeacute předlohy Nelze tedy vyloučit že specifickaacute literaacuterniacute forma souvisiacute s určityacutem obecnějšiacutem typem kosmologie nikoli přiacutemo s naukou Diogena z Apolloacutenie41

Věrnějšiacute vůči Diogenově nauce je spiacuteše řeč De flatibus Svyacutem rozsa-hem i zaacutekladniacutem rozvrhem je v mnoheacutem analogickaacute spisku De carnibus zatiacutemco zde se vyšlo od kosmologickeacuteho principu aby z něho byla vy-vozena stavba lidskeacuteho těla v De flatibus se z obecnyacutech principů buduje universaacutelniacute patologie či aitiologie nemociacute Jejiacutem hlavniacutem činitelem je vzduch kteryacute je nejen hlavniacute přiacutečinou nemociacute42 ale teacutež hymnicky vele-benyacutem vlaacutedcem světa

bdquoTen je nade všiacutem nejmocnějšiacutem vlaacutedcem (δυνάστης) všeho je pro-to třeba sledovat jeho moc (θεήσασθαι τὴν δύναμιν) Proud a tok vzduchu je viacutetr a jakmile hodně vzduchu utvořiacute silnyacute proud stromy jsou silou tohoto vanutiacute vyvraceny z kořenů moře se vzdouvaacute a i ne-smiacuterně velkeacute naacutekladniacute lodi jsou rozpraacutešeny Takovaacute je jeho moc nad těmito věcmi Přitom je zraku nezjevnyacute zjevuje se ale uvažovaacuteniacute (τῇ μὲν ὄψει ἀφανής τῷ δὲ λογισμῷ φανερός) Neboť co by bez něho mohlo vzniknout a čemu neniacute přiacutetomen A k čemu se nepřidaacutevaacuteldquo43

Oproti předchoziacutem pasaacutežiacutem zde nemaacuteme vyacuteslovnyacute poukaz na vševě-doucnost a božstviacute vzduchu můžeme se však domniacutevat že oboje je

41 De carnibus maacute zde zřejmě bliacuteže k Archelaovi u nějž jsme prakticky od-kaacutezaacuteni jen na sekundaacuterniacute reference Z nich však můžeme soudit na to že poklaacutedal kosmologickyacute proces za jakeacutesi diferencovaacuteniacute při němž se od sebe odlišuje pohybliveacute tepleacute a pasivniacute chladneacute Toto strukturovaacuteniacute si Archelaos představoval snad jako pul-zaci či otřaacutesaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacute z mysli (bdquohorkeacuteholdquo) pro niž užiacuteval tvary slovesa tarassoacute (soudě podle předpoklaacutedanyacutech ohlasů teacuteto nauky v De carn 2 3 a Papyru Derveni sl IX) K tomu viz G Rechenauer Archelaos aus Athen in D Bremer ndash H Flashar ndash G Rechenauer (vyd) Philosophie der Antike I Fruumlhgriechische Philosophie 2 Basel 2013 str 797ndash810

42 Tiacutemto patologickyacutem činitelem je vzduch uzavřenyacute v různyacutech tělesnyacutech duti-naacutech označenyacute vyacuterazem fysa jejž lze nejleacutepe přelžit slovem plyn V českeacute hippo-kratovskeacute nomenklatuře byl pro titul Περὶ φυσῶν zaveden dvouslovnyacute ekvivalent O vzduchu a dechu srv Hippokrateacutes Vybraneacute spisy I str 539 nn tyacutež Vybraneacute spisy II vyd H Bartoš ndash S Fischerovaacute Praha 2018 str 599 nn

43 De flat 3


implikovaacuteno jeho vlaacutednouciacutem postaveniacutem a všudypřiacutetomnostiacute Na roz-diacutel od De carnibus jsou věty teacuteto přednaacutešky budovaacuteny viacutece periodicky a s využitiacutem tzv gorgiovskyacutech figur (antithese isokoacutelon parison ho-moioteleuton) Stejně jako v předchoziacutech textech je tu přiacutetomnyacute prvek explicitniacute reflexe vyacutestavby textu kteryacute se nyniacute ovšem nenaleacutezaacute v prooimiu (poměrně dlouhyacute uacutevod je věnovaacuten chvaacutele leacutekařstviacute) nyacutebrž na zaacute-věr řeči v epilogu

bdquoA to [sc plyn] jsem jako skutečnou přiacutečinu nemociacute přivedl k důka-zu neboť jsem přeci sliacutebil objasnit přiacutečinu nemociacute Ukaacutezal jsem jak vzduch panuje (δυναστεῦον) ve věcech všehomiacutera a takeacute i v tělech živyacutech bytostiacute Svůj vyacuteklad jsem přivedl ke znaacutemyacutem nemocem a ob-tiacutežiacutem a v nich se teze ukaacutezala jako pravdivaacute (ἀληθὴς ἡ ὑπόθεσις ἐφάνη) Kdybych hovořil o všech chorobaacutech stal by se můj vyacuteklad sice delšiacute nikoli však jistějšiacute ani přesvědčivějšiacuteldquo44

Naacuteš komentaacuteř De flatibus musiacuteme omezit na dvě teacutemata Dochovanyacutem Gorgiovyacutem přednaacuteškaacutem Chvaacutela Heleny a Obrana Palameacuteda se text bliacutežiacute nejen užitiacutem gorgiovskyacutech figur ale teacutež řadou paralelniacutech obratů a slovniacutech konstrukciacute a to zejmeacutena ohledně prvniacute z obou řečiacute45 Tato skutečnost vyvolaacutevaacute otaacutezku ohledně vztahu mezi Gorgiou a anonymniacutem autorem De flatibus Jako nejpravděpodobnějšiacute se samozřejmě jeviacute do-mněnka že neznaacutemyacute autor De flatibus měl při komponovaacuteniacute textu před očima (nebo v živeacute paměti) Gorgiovy řeči Tento předpoklad nicmeacuteně neobjasňuje všechny podobnosti Nejpozoruhodnějšiacute paralela se totiž na-leacutezaacute mezi popisem moci vzduchu v hippokratovskeacutem spisku a moci logu u Gorgii na nějž jsme už vyacuteše narazili bdquoŘeč je mocnyacutem vlaacutedcem kteryacute zcela nepatrnyacutem a zcela nepostižitelnyacutem tělem vykonaacutevaacute věci převelikeacuteldquo (doslova nanejvyacuteš božskeacute theiotata) 46

Nejenže i vzduch v De flatibus je opakovaně charakterizovaacuten naacutezvy vlaacutedce či moci (dynasteacutes dynamis) je zde takeacute naacutepadnaacute shoda v tom jak Gorgias tuto moc charakterizuje Jeho logos činiacute maličkyacutem a nezjevnyacutem tělem bdquobožskeacute věcildquo zatiacutemco očiacutem nepatrnyacute vzduch hippokratovskeacuteho

44 Tamt 1545 Viz Hippocrate Des vents De lrsquoart str 22 nn46 Gorgias Hel 8 λόγος δυνάστης μέγας ἐστίν ὃς σμικροτάτῳ σώματι καὶ

ἀφανεστάτῳ θειότατα ἔργα ἀποτελεῖ Obraz řeči jako vlaacutedce či panovniacuteka se v ranějšiacute reacutetorice objeviacute i jinde byť už bez jakeacutekoli bdquoontologickeacuteldquo explikace viz Isokrateacutes Or III9 Anaximeneacutes Ars rhet 1421 1425

21REFLEXE 562019

autora se staacutevaacute druhotně viditelnyacute na věcech ktereacute bdquoovlaacutedaacuteldquo jako jsou např větrem vyvraceneacute stromy či bouřiacute zmiacutetaneacute lodě47 Pokud autor De flatibus skutečně pouze použil jako vzorovyacute text Chvaacutelu Heleny a přenaacutešel Gorgiovu charakteristiku logu na diogenovskyacute vzduch pak je překvapiveacute že druhotneacute užitiacute v zaacutevisleacutem textu působiacute plastičtěji než jeho uacutedajnaacute původniacute předloha (nehledě na masivnějšiacute užitiacute vyacuterazů odka-zujiacuteciacutech k dynamis a přiacutebuznyacutem vyacuterazům) Skutečnost že se gorgiovskyacute popis logu minimaacutelně na lexikaacutelniacute rovině velmi přibližuje popisům vě-douciacuteho strukturujiacuteciacuteho činitele kosmu u autorů bliacutezkyacutech Diogenovi by neměla byacutet podceněna jen jako pouze formaacutelniacute jazykovaacute shoda Zvlaacutešt-niacute kompatibilita mezi gorgiovskou a diogenovskou dimenziacute De flatibus může spolu s reflexivniacutemi elementy v De carnibus a u Diogena odka-zovat ke společneacute terminologickeacute a naukoveacute zaacutekladně ve ktereacute by ještě v 5 stoletiacute bdquoformaacutelně-reacutetorickeacuteldquo a bdquoobsahově-kosmologickeacuteldquo aspekty z velkeacute čaacutesti spadaly vjedno

V epilogu De flatibus jsme viděli rovněž užitiacute vyacuterazu hypothesis (pře-loženo jako bdquotezeldquo doslova bdquopodkladldquo) substantiva odvozeneacuteho ze slo-vesa hypotitheacutemi na jehož mediaacutelniacute formu hypothesthai jsme narazili v prologu De carnibus V obou těchto pasaacutežiacutech je hypothesis (či aktivita označovanaacute přiacutebuznyacutem slovesem) spojena s logem toto spojeniacute nazna-čuje už poměrně stabilniacute teacuteměř terminologickeacute užitiacute Aby řeč mohla vypoviacutedat a působit je třeba jiacute daacutet spraacutevnyacute bdquopodkladldquo teacutema (subjekt bdquosyžetldquo) a potud je vyacuteraz srozumitelnyacute už na sveacute etymologickeacute rovi-ně V De flatibus je přiacutetomnyacute ovšem i druhyacute protichůdnyacute moment toho co hypothesis znamenaacute Samotnyacute bdquopodkladldquo řeči teacutema nemůže byacutet bez logu řeči v niacutež se ukaacuteže zda a jak je bdquopodkladldquo realizovaacuten zda se vy-jeviacute jako pravdivyacute Hypothesis tak neniacute pouheacute bdquoteacutemaldquo ktereacute by bylo jen předloženeacute k libovolneacutemu zpracovaacuteniacute ale zaacuteroveň teacutež aktivniacute rozviacutejeniacute teacutematu jeho dynamickaacute prezentace na rovinaacutech ktereacute teacutema samo pů-vodně neobsahovalo a ktereacute ho činiacute akceptovatelnyacutem Diacuteky teacuteto podvoj-neacute cirkulaacuterniacute povaze spojuje hypothesis jak formaacutelniacute aspekt (provedeniacute teacutematu) tak obsahovyacute aspekt (teacutema) aniž by předpoklaacutedala separovaacuteniacute na čistě formaacutelniacute moment a na obsah existujiacuteciacute mimo sveacute provedeniacute To lze vysledovat o něco později u Isokrata kteryacute užiacutevaacute vyacuterazu hypothesis v podobneacutem smyslu jako hippokratovštiacute autoři48

47 Zde připomeňme Anaxagorův zlomek B 21a bdquojevy jsou spatřeniacutem nezjevneacute-holdquo (ὄψις ἀδήλων τὰ φαινόμενα) kteryacutem se budeme ještě niacuteže zabyacutevat

48 Isokrateacutes užiacutevaacute od počaacutetku 4 stoletiacute termiacuten hypothesis už jako stabilizovanyacute reflexivniacute (bdquoliteraacuterně-teoretickyacuteldquo) pojem při svyacutech radaacutech a komentaacuteřiacutech ohledně


Tiacutem se dostaacutevaacuteme k dalšiacutemu z reacutetorizujiacuteciacutech spisů k traktaacutetu De ve-tere medicina V jeho polemickyacutech pasaacutežiacutech naleacutezaacuteme vyacuteraz hypothesis hned několikraacutet Autor se obraciacute proti svyacutem bliacuteže nespecifikovanyacutem pro-tivniacutekům těmito uacutevodniacutemi slovy

bdquoLideacute kteřiacute se chopili uacutekolu hovořit nebo psaacutet o leacutekařstviacute a kteřiacute si jako zaacuteklad řeči stanovili (ὑπόθεσιν αὐτοὶ ἑωυτοῖσιν ὑποθέμενοι τῷ λόγῳ) teplo chlad vlhko sucho nebo něco jineacuteho co se jim zachtělo a redukujiacute tak počaacutetek (ἀρχήν) přiacutečiny lidskyacutech nemociacute a smrti na jednu nebo dvě o nichž předpoklaacutedajiacute (ὑποθέμενοι) že jsou tyteacutež ve všech přiacutepadech se v mnoheacutem z toho co řiacutekajiacute dopou-štějiacute chybldquo49

Na konci teacuteže vstupniacute kapitoly se polemika ještě jednou vraciacute a s niacute i vyacuteše užiteacute vyacuterazy Zajiacutemaveacute je dalšiacute pokračovaacuteniacute argumentace v němž je tvorba hypothesiacute poklaacutedaacutena za zaacutekladniacute postup typicky presokratov-skeacuteho bdquofysiologickeacuteholdquo zkoumaacuteniacute

bdquoProto se nedomniacutevaacutem že leacutekařskeacute uměniacute potřebuje novyacute zaacuteklad (καινῆς ὑποθέσιος δεῖσθαι) jako je tomu v přiacutepadě věciacute nezjevnyacutech (τὰ ἀφανέα) a vzbuzujiacuteciacutech pochyby u kteryacutech je nutneacute pokud o nich někdo mluviacute vyslovit předpoklad (ὑποθέσει χρέεσθαι) napřiacuteklad o tom co je na nebi nebo pod zemiacute Kdyby měl někdo mluvit o tako-vyacutech věcech nebo poznaacutevat jakeacute jsou nebylo by jasneacute ani jemu sameacute-mu jakožto mluvčiacutemu ani posluchačům zdali je to pravda nebo neldquo50

Takeacute v De vetere medicina je hypothesis vyacuteslovně spojena s aktivitou řeči avšak ještě explicitněji než v předchoziacutech textech je tu daacutena do sou-vislosti s některyacutem z bdquoprvkůldquo (horko chlad vlhkohellip) a to v kontextu

řečnickeacute tvorby Takeacute zde se vyacuteznam pohybuje v rozmeziacute teacutema řeči a provedeniacute či rozvinutiacute teacutematu (řečiacute) Viz např Isokrateacutes Or X1 bdquoNěkteřiacute lideacute si vyberou neob-vyklyacute a podivnyacute naacutemět (hypothesin) a velmi si považujiacute dokaacuteži-li o něm přijatelně promluvitldquo XI9 bdquoAby se nezdaacutelo že dělaacutem to co je nejsnadnějšiacute totiž uacutetočit na to už řečeneacute pokusiacutem se kraacutetce promluvit na to sameacute teacutema (hypothesin)ldquo XI49 bdquoJest-liže mě poslechneš nebudeš napřiacuteště tvořit špatneacute řeči (hypotheseis)ldquo (daacutele srv teacutež Or XII35 96 108 175 Or XV276 či slovesně Or III14) V obecnějšiacutem smyslu mluviacute Isokrateacutes teacutež o hypothesi jako zaacutekladu určiteacuteho skutku nebo celeacuteho života kteryacute se v jeho průběhu rozviacutejiacute a řiacutediacute jej (viz Epist VI9 Or VI90)

49 De vetere medicina (=VM) 11 in Hippokrateacutes Vybraneacute spisy I str 365 (přel J Daneš)

50 VM 13

23REFLEXE 562019

fysiologickeacuteho zkoumaacuteniacute Řeč využiacutevajiacuteciacute a rozviacutejejiacuteciacute hypothesis do-kaacuteže ukazovat a prezentovat nezjevneacute věci či děje (τὰ ἀφανέα) ktereacute jsou daacutele charakterizovaacuteny typickou formuliacute jako bdquověci na nebi nebo pod zemiacuteldquo (περὶ τῶν μετεώρων ἢ τῶν ὑπὸ γῆν) s jejiacutež zkraacutecenou verziacute bdquověcmi na nebildquo (περὶ δὲ τῶν μετεώρων) jsme se setkali již v prooimiu De carnibus Tato čaacutestečnaacute shoda s naposled zmiacuteněnyacutem spisem naacutem může pomoci přesně vyhodnotit polemickyacute toacuten De vetere medicina kteryacute byacutevaacute někdy vyklaacutedaacuten jako projev radikaacutelniacuteho empirismu odmiacutetajiacuteciacuteho všechny bdquometafyzickeacute hypoteacutezyldquo Hypothesis v naacutemi probranyacutech textech ovšem neniacute hypoteacutezou v moderniacutem smyslu (tedy teoretickyacutem předpokladem kteryacute maacute byacutet experimentaacutelně testovaacuten) ale spiacuteše vyacutechodiskem narativniacute synteacutezy kteraacute dokaacuteže založit to co maacute byacutet v řeči prezentovaacuteno51 Tato interpretace snad dokaacuteže byacutet viacutece praacuteva dvojznačnostem s nimiž musiacute anachronickeacute čteniacute dotyčneacuteho spisu zaacutepolit Nejenže se autorova pozice neobejde bez teoretickyacutech bdquoneempirickyacutechldquo komponent52 Jak se vyacuteslovně řiacutekaacute ve vyacuteše uvedeneacutem druheacutem uacuteryvku mediciacutena se podle něj obejde bez noveacute hypothesis53 což pak ovšem neznamenaacute že by měla byacutet bez žaacutedneacute resp že nemaacute nějakou bdquostarouldquo hypothesis kterou neniacute třeba nahrazovat

Pochopiacuteme-li hypothesis jako zaacuteklad shrnujiacuteciacute narace pak je jasnějšiacute proč autor vyklaacutedaacute obsaacutehle vznik životospraacutevneacuteho leacutekařstviacute jako součaacutest civilizačniacuteho procesu při němž jsou už od jeho počaacutetků objevovaacuteny růz-neacute uacutepravy pokrmů za uacutečelem snazšiacute stravitelnosti Potud i autor De ve-tere medicina pracuje s nějakou hypothesis i když se nevraciacute na počaacutetek strukturace kosmu ale pouze na bdquohypotetickyacuteldquo počaacutetek lidskeacute civiliza-ce V tom je jeho pozice srovnatelnaacute s autorem De carnibus kteryacute se snažiacute kosmologickeacute vyacutechodisko redukovat (bdquoO věcech na nebi nemusiacutem

51 W D Smith Analytical and Catalogue Structure in the Corpus Hippocrati-cum in F Lassere ndash Ph Mudry (vyd) Formes de penseacutee dans la Collection hippo-cratique Genegraveve 1983 str 277ndash284 zřejmě jako prvniacute postřehl že celaacute polemika z uacutevodu De vetere medicina se primaacuterně tyacutekaacute adekvaacutetniacute literaacuterniacute formy nikoli em-pirickeacute versus metafyzickeacute metodologie v leacutekařstviacute (metodologickeacute probleacutemy byly v předplatoacutenskeacutem myšleniacute 5 stoletiacute př Kr ještě formulovaacuteny spiacuteše bdquomateriaacutelněldquo tedy mj jako probleacutem literaacuterniacute formy vhodneacute pro uchovaacutevaacuteniacute a předaacutevaacuteniacute věděniacute) M J Shiefsky ve sveacutem obsaacutehleacutem komentaacuteři Smithovu intepretaci bohužel nezohled-ňuje (viz M J Shiefsky Hippocrates On Ancient Medicine Leiden ndash Boston 2005)

52 Např pluralita dynameis obsaženaacute v přiacuterodniacutech objektech tělech a jejich čaacutes-tech a šťaacutevaacutech viz VM 19 23ndash24

53 Čteme s čaacutestiacute rukopisneacute tradice a většinou moderniacutech editorů a překladatelů καινῆς ὑποθέσιος δεῖσθαι oproti κενῆς ὑποθέσιος δεῖσθαι (bdquopraacutezdneacute hypothe-sisldquo) viz Hippocrate De lrsquoancienne meacutedecine vyd J Jouanna Paris 1990 str 119 a 157 n


mluvit leda jen potud nakolik jde o to ukaacutezat u člověkahellipldquo) Oproti tomu v De vetere medicina je toto vyacutechodisko transformovaacuteno do vypraacute-věniacute o rostouciacutech možnostech leacutekařstviacute v průběhu civilizačniacuteho vyacutevoje54 I když je pak na jineacutem miacutestě hypothesis odmiacutetnuta paušaacutelně55 může tak autor činit pouze diacuteky sveacutemu (neodůvodněneacutemu) miacuteněniacute že jiacutem postu-lovaneacute dynameis v přiacuterodniacutech substanciacutech jsou zaacutesadně jineacute kvality než kosmos strukturujiacuteciacute bdquohorkeacuteldquo či bdquovzduchldquo jeho kolegů a že proces asi-milace potravy lze zcela separovat od kosmickeacuteho dějstviacute Zatiacutemco tedy zaklaacutedajiacuteciacute vyacuteklad De carnibus a De flatibus vychaacuteziacute od nyniacute přiacutemo ne-ověřitelnyacutech počaacutetků zkoušiacute autor De vetere medicina založit souhrnnou naraci o leacutekařskeacutem uměniacute na aktuaacutelniacute zkušenosti každeacuteho jednotlivce (na reakci vlastniacuteho organismu na různeacute typy pokrmů a naacutepojů) Od teacuteto přiacutemeacute zkušenosti zpětně rekonstruuje dietetickou mediciacutenu jako vůdčiacute siacutelu (nyniacute již takeacute přiacutemo nepřiacutestupneacuteho) civilizačniacuteho procesu56

Jak ovšem posoudit užitiacute vyacuterazů hypotithesthai a hypothesis ve vyacuteše komentovanyacutech pasaacutežiacutech spisů De carnibus De flatibus a De vetere me-dicina a shody tohoto uacutezu s Isokratovyacutem reflektovaacuteniacutem literaacuterniacute tvorby Prvniacute vysvětleniacute ktereacute se nabiacuteziacute je že jejich autoři prošli nějakou formou stylistickeacuteho školeniacute nejspiacuteše tak že při psaniacute měli před sebou některyacute z bdquomodelovyacutech textůldquo Pro tuto variantu by svědčil i fakt že zmiacuteněnaacute reflexivniacute terminologie se objevuje v uacutevodech (De carnibus) zaacutevěrech (De flatibus) nebo polemickyacutech pasaacutežiacutech (De vetere medicina) tedy v partiiacutech na něž se protoreacutetorickeacute technai často omezovaly57 Proti tomu však mluviacute jednak chronologie naacutem dochovanyacutech textů58 jednak to že

54 Nevyřčenyacute zde zůstaacutevaacute původ oněch dynameis a skutečnost že spolu mohou interagovat miacutesit se a vzaacutejemně modifikovat sveacute působeniacute (srv zlomek B 2 z Dioge-na z Apolloacutenie)

55 Viz VM 23 bdquoZ teacutehož důvodu nepotřebuje leacutekařstviacute žaacutednyacute předpokladldquo (καὶ διὰ ταῦτα οὖν οὐδὲν δέεται ὑποθέσιος)

56 Nepochybnyacutem zaacuteměrem autora De vetere medicina je emancipovat leacutekařstviacute od určiteacute podoby presokratovskeacute filosofie z našeho pohledu se však spiacuteše jednaacute o spor uvnitř dvou podob presokratovskeacuteho myšleniacute o přesun těžiště zaacutejmu k bdquolid-skeacutemu kosmuldquo Odlišneacuteho naacutezoru je M J Schiefsky podle něhož spis vzešel z ima-nentně leacutekařskeacute problematiky (Hippocrates On Ancient Medicine vyd a přel M J Schiefsky Leiden ndash Boston 2005)

57 Srv G Kennedy The Earliest Rhetorical Handbooks in American Journal of Philology 80 1959 str 169ndash178

58 Podle konsensuaacutelniacute datace jsou dotyčneacute hippokratovskeacute texty o několik dekaacuted staršiacute než relevantniacute Isokratovy řeči ktereacute lze datovat s poměrnou přesnostiacute Or XI (Busiris) 391ndash385 př Kr Or X (Helena) cca 370 př Kr Or III (Nicocles) 372ndash365 př Kr Or XV (Antidosis) 354ndash353 př Kr Or XII (Panathenaicus) 342ndash339 př Kr

25REFLEXE 562019

spojeniacute bdquoliteraacuterně-formaacutelniacuteholdquo termiacutenu hypothesis s kosmologickyacutem prin-cipem ndash což je bod v němž se všechny tři jinak naukově odlišneacute spisky shodujiacute ndash působiacute velmi organicky zatiacutemco viacutece formaacutelniacute Isokratův uacutezus se zdaacute byacutet spiacuteše odvozenyacute Počiacutetat tedy budeme raději s opačnou mož-nostiacute totiž že vyacuterazy hypothesis a hypotithesthai patřily k myšlenkoveacutemu a literaacuterniacutemu instrumentariu určiteacute faacuteze řeckeacute kosmologie

3

Je znaacutemo že autoři Diogeneacutes z Apolloacutenie a Archelaos v řadě naukovyacutech prvků i literaacuterniacutech postupů navazujiacute na Anaxagoru59 Jeho filosofie se v polovině 5 stoletiacute př Kr stala vlivnyacutem intelektuaacutelniacutem proudem vyza-řujiacuteciacutem do různyacutech oblastiacute kultury Tematickeacute terminologickeacute a literaacuter-ně-technickeacute shody ktereacute tvořiacute takovyacute společnyacute raacutemec lze nazvat bdquoana-xagorovskou koineacuteldquo druheacute poloviny 5 stoletiacute60 Aniž bychom zde museli oteviacuterat všechny nejisteacute otaacutezky rekonstrukce Anaxagorova učeniacute shrňme stručně hlavniacute rysy anaxagorovskeacute vědy a jejiacute literaacuterniacute prezentace

Naše znalosti Anaxagory se opiacuterajiacute jen čaacutestečně o zlomky vlastniacuteho textu zbytek znaacuteme pouze z referenciacute přičemž dochovaneacute přiacutemeacute citace pochaacutezejiacute pochopitelně z těch pasaacutežiacute ktereacute přednostně zajiacutemaly jejich pozdějšiacute uchovavatele což v našem přiacutepadě většinou znamenaacute pozdně

(datace podle Isocrates I přel D Mirhady ndash Y L Too Austin 2000 str 10 n) Proti Redondovu pokusu datovat reacutetorizujiacuteciacute hippokratovskeacute spisy do prvniacute polo-viny 4 stoletiacute (Sprachlich-stilistische Bemerkungen str 366) lze namiacutetnout i to že filosofickyacute styl bliacutezkyacute tomu Diogenovu či Archelaovu byl kolem roku 370 už překo-nanyacute a nevykazoval by takovou atraktivitu Isokrateacutes by spiacuteše saacutem musel vychaacutezet ze stejnyacutech předreacutetorickyacutech terminologickyacutech konvenciacute jakeacute doklaacutedajiacute reacutetorizujiacuteciacute hippokratikoveacute

59 Za jednu z nejnaacutepadnějšiacutech spojnic můžeme poklaacutedat roli kosmickeacute mysli a způsob jakyacutem se o niacute mluviacute Srv Anaxagoraacutes zl DK 59 B 12 bdquoOstatniacute věci majiacute podiacutel na všem ostatniacutem mysl je však bezmeznaacute je samovlaacutednaacute a nesmiacutesila se s žaacuted-nou věciacute nyacutebrž je jedinaacute sama o soběhellip Je totiž nejjemnějšiacute a nejčistšiacute ze všech věciacute podržuje veškerou znalost o veškerenstvu a je nejsilnějšiacuteldquo Vyacuteše citovaneacute pasaacuteže z De carnibus De flatibus a z Diogena zl B 1 (srv teacutež Papyrus Derveni sl XVI nebo De morb sacr 16) se jeviacute jako viacutecemeacuteně manyacuteristickeacute přibliacuteženiacute anaxagorov-skeacuteho kosmologickeacuteho jazyka tradičniacutemu religioacutezniacutemu slovniacuteku

60 Že nejde o konstrukci moderniacuteho baacutedaacuteniacute dosvědčujiacute i Dissoi logoi 6 zmi-ňujiacuteciacute bdquoanaxagorovceldquo (Ἀναξαγόρειοι) jako rozpoznatelnou myslitelskou skupinu K Anaxagorově vlivu na soudobeacute intelektuaacutelniacute prostřediacute viz G Rechenauer Anaxa-goras in D Bremer ndash H Flashar ndash G Rechenauer (vyd) Philosophie der Antike I Fruumlhgriechische Philosophie 2 str 782 nn Z Kratochviacutel Anaxagoraacutes str 210 nn


antickeacute filosofy Anaxagorova nauka byla trefně charakterizovaacutena jako bdquoteorie všeholdquo61 a dochovaneacute zpraacutevy o obsahu jeho bdquoknihyldquo tento dojem jakeacutesi sveacuteraacutezneacute encyklopedičnosti jen potvrzujiacute62 Moderniacutemi kategorie-mi lze tento obsah anachronicky popsat jako sled zkoumaacuteniacute zabyacutevajiacuteciacutech se ontologiiacute kosmologiiacute a astronomiiacute meteorologiiacute geologiiacute hydrologiiacute a celou řadou teacutemat biologickyacutech Archelaos pak ve sveacutem spisu dovedl toto encyklopedickeacute pořadiacute ještě daacutele k teorii o vzniku kultury63 Soudě podle dochovanyacutech zlomků byla řada z těchto teacutemat probiacuteraacutena poměrně podrobně a to se tyacutekaacute i takovyacutech probleacutemů ktereacute dnes neřadiacuteme do filo-sofie ale do některeacute ze speciaacutelniacutech věd64

I přes fragmentaacuterniacute povahu dochovanyacutech textů můžeme soudit že tvaacuteřnost anaxagorovskeacute naukoveacute proacutezy určovaly dva hlavniacute na prvniacute pohled protikladneacute prvky jednak hymnickeacute pasaacuteže vztahujiacuteciacute se k vše-vědouciacutemu a vše pronikajiacuteciacutemu principu strukturace světa využiacutevajiacuteciacute k zdůrazněniacute anafor antiteziacute a opakovaacuteniacute a na druheacute straně velmi věcnaacute střiacutezlivaacute proacuteza vyacutekladovyacutech pasaacutežiacute65 To odpoviacutedaacute ostatně i zaacutesadniacute dua- litě v pojetiacute světa těchto myslitelů kde na jedneacute privilegovaneacute straně stojiacute kosmickaacute mysl pronikajiacuteciacute světem a formujiacuteciacute jej na druheacute straně je zby-lyacute svět staacutele viacutece či meacuteně zanořenyacute do nerozlišitelnosti (bdquosměsi všeho se všiacutemldquo) z niacutež se rozlišitelnaacute jsoucna a struktury našeho světa působeniacutem světoveacute mysli postupně vydělujiacute (aniž by kdy byly vyděleny uacuteplně)66

61 Viz P Curd Anaxagoras and the Theory of Everything in P Curd ndash D W Graham (vyd) The Oxford Handbook of Presocratic Philosophy Oxford 2008 str 230ndash249

62 Srv Hippolytovo resumeacute DK 59 A 42 českyacute překlad Z Kratochviacutel in tyacutež Anaxagoraacutes str 256ndash261

63 Viz testimonium DK 60 A4 rovněž z Hippolyta (českyacute překlad Z Kratochviacutel in tyacutež Anaxagoraacutes str 262ndash265) Archelaovou naukou o vzniku kulturniacutech institu-ciacute se detailně zabyacutevaacute G Betegh Archelaus on Cosmogony and the Origins of Social Institutions in Oxford Studies in Ancient Philosophy 51 2016 str 1ndash40 Sociaacutelniacute a kulturniacute instituce zřejmě zajiacutemaly už i Anaxagoru (viz zl B 21b)

64 Např rozsaacutehlyacute Diogenův popis lidskeacute žilniacute soustavy dochovanyacute Aristotelem (DK 64 B 6)

65 Srv G F Nieddu Neue Wissensformen Kommunikationstechniken und schriftlichen Ausdrucksformen in Griechenland im sechsten und fuumlnften Jahrhun-dert v Chr Einige Bemerkungen in W Kullmann ndash J Althoff (vyd) Vermittlung und Tradierung von Wissen in der griechischen Kultur Tuumlbingen 1993 str 161 nn K povaze anaxagorovskeacute proacutezy srv teacutež K Deichgraumlber Hymnische Elemente passim Z Kratochviacutel Anaxagoraacutes str 50 nn

66 Spiacuteše jen terminologickyacute rozdiacutel mezi Anaxagorou a jeho pokračovateli spo-čiacutevaacute v tom že Anaxagorova mysl může strukturovat a řiacutedit svět proto že se s ničiacutem

27REFLEXE 562019

Ačkoli naprostaacute většina dochovanyacutech citaciacute z Anaxagory a Diogena pochaacuteziacute od Simplikia a ačkoli reflektuje z obou presokratiků hlavně to co odpoviacutedaacute platoacutensko-aristotelskeacutemu pojetiacute filosofie tedy předevšiacutem motiv kosmickeacute mysli můžeme si diacuteky dochovanyacutem hippokratovskyacutem přednaacuteškaacutem De carnibus a De flatibus učinit jistou představu o funkč-niacutem propojeniacute vyacuteše zmiacuteněneacute bdquohymnickeacuteldquo a encyklopedickeacute komponenty a celkoveacute povaze anaxagorovskeacute proacutezy Obě svyacutem způsobem reprezentujiacute ciacuteleně redukovaneacute podoby anaxagorovskeacuteho diskursu kde jsou počaacutetečniacute kosmogeneze i šiacuteře a bohatstviacute vznikajiacuteciacute fysis co možnaacute minimalizovaacute-ny ve prospěch antropologickeacuteho zaměřeniacute67 De carnibus začiacutenaacute teacuteměř rovnou velebiacuteciacutem popisem universaacutelniacute působnosti vševědouciacuteho bdquotak-řečeneacuteho horkeacuteholdquo (kap 2) v De flatibus analogickeacute hymnickeacute pasaacuteži oslavujiacuteciacute moc vzduchu větru a plynu předchaacuteziacute ještě kraacutetkaacute chvaacutela leacutekař-skeacuteho uměniacute (kap 1) Ve zbyacutevajiacuteciacutem vyacutekladu podaacutevajiacute oba spisky zhuš-těneacute poučeniacute o lidskeacutem těle v přiacutepadě De carnibus o vzniku jeho tvrdyacutech a měkkyacutech čaacutestiacute působeniacutem horka68 De flatibus se věnuje všeobecneacute patologii Přitom ona kosmologickaacute vstupniacute hypothesis nadaacutele funguje jako integrujiacuteciacute činitel dalšiacutech vyacutekladů Prakticky každaacute novaacute tematickaacute položka (v De flatibus každyacute typ chorob či obtiacutežiacute v De carnibus každaacute

ze světa nemiacutesiacute (srv zlomky DK 59 B 11 12) zatiacutemco Archelaos a zejmeacutena Dio-geneacutes ztotožňujiacute mysl s jednou z kosmickyacutech komponent (horko vzduch) a připisujiacute jiacute stejnou roli proto že se naopak se všiacutem miacutesiacute a tvořiacute universaacutelniacute zaacuteklad kosmu čiacutemž jejich diacutelo nabyacutevaacute oproti Anaxagorovi miacutesty monistickeacute laděniacute K otaacutezce ma-teriaacutelnosti Anaxagorovy kosmickeacute mysli srv P Curd Anaxagoras of Clazomenae Toronto 2007 str 200 n

67 V 5 stoletiacute staacutele převlaacutedaacute uacutestniacute forma šiacuteřeniacute textů vůči niacutež maacute psanyacute text druhotnou roli předlohy pro uacutestniacute přednes nebo jeho zaacuteznamu To s sebou nese většiacute plasticitu intelektuaacutelniacutech statků než je tomu v primaacuterně skripturaacutelniacutech kulturaacutech Literaacuterniacute bdquodiacuteloldquo je zde mnohem viacutece spojeno se situaciacute v niacutež je komunikovaacuteno a je tudiacutež viacutece otevřeneacute různyacutem změnaacutem abreviaciacutem rozšiřovaacuteniacute atp Texty De flati-bus a De carnibus si proto můžeme představit jako leacutekařskeacutemu zaacutejmu přizpůsobeneacute vyacutetahy z anaxagorovskeacuteho modelu vědy K tomu srv R Thomas Performance and Written Publication in Herodotus and the Sophistic Generation in W Kullmann ndash J Althoff (vyd) Vermittlung und Tradierung von Wissen str 225ndash243 taacutež Prose Performance Texts Epideixis and Written Publication in the Late Fifth and Fourth Centuries in H Yunis (vyd) Written Texts and the Rise of Literate Culture in An-cient Greece Cambridge ndash New York 2003 str 162ndash188

68 De carn 3 podrobně popisuje jak se působeniacutem horka vlhkaacute a staacutele velmi smiacutešenaacute země diferencuje na mastneacute a vazkeacute složky dalšiacutem působeniacutem horka se suš-šiacute mastneacute čaacutesti bdquovypalujiacuteldquo na kosti viacutece vlhkeacute vazkeacute čaacutesti se plně nevypaacuteliacute a dajiacute tak vznik dutyacutem měkkyacutem tkaacuteniacutem a orgaacutenům Z dochovanyacutech textovyacutech dokladů anaxa-gorovců tomuto popisu nejleacutepe odpoviacutedaacute referaacutet o Archelaově zoogonii u Hyppolyta (A 4) srv G Rechenauer Archelaos aus Athen str 803 n


anatomickaacute struktura ve sveacutem vzniku) jak se takeacute odraacutežiacute v novodobeacutem členěniacute textů na kapitoly a paragrafy obsahuje vyacuteslovneacute vztaženiacute obsahu k bdquohorkeacutemuldquo nebo ke vzduchu (plynu dechu) v jejich působnosti Při-tom byacutevaacute tento odkaz často zdůrazňovaacuten jak svyacutem postaveniacutem ve větě a ve většiacutem tematickeacutem celku tak užitiacutem různyacutech jazykovyacutech prostředků předevšiacutem opakovaacuteniacutem ustaacutelenyacutech obratů69 Zde jsou funkce a podvojnyacute vyacuteznam slova hypothesis dobře patrneacute Na jedneacute straně hraje kosmolo-gickyacute strukturujiacuteciacute prvek v obou řečech roli organizačniacuteho prostředku přičemž jednotlivaacute diacutelčiacute teacutemata jsou naacutestrojem pro propojeniacute obou řečiacute Zaacuteroveň však specializovanyacute vyacuteklad naacutesledujiacuteciacute po exaltovanyacutech hym-nickyacutech pasaacutežiacutech sloužiacute k tomu aby tuto vyacutesostnou funkci kosmologic-kyacutech principů naopak zdůvodnil a diskursivně obhaacutejil Autoři obou naacutemi probiacuteranyacutech spisků se uchylujiacute k poměrně složityacutem důkazniacutem postupům diacuteky nimž se působnost na prvniacute pohled nezřetelnyacutech kosmologickyacutech činitelů staacutevaacute patrnějšiacute a vyacuteklad saacutem nabyacutevaacute viacuteceuacuterovňovyacute charakter kteryacute překračuje pouhou deskripci a otviacuteraacute prostor kauzaacutelniacute interpretaci Terminologicky jsou opory těchto důkazů fixovaacuteny jako znaky či indicie (seacutemeia tekmeacuteria) 70

Doslovně podobneacute důkazniacute postupy ve velkeacutem množstviacute naleacutezaacute-me jak znaacutemo i v dochovanyacutech nejstaršiacutech řečnickyacutech textech bylo by tedy opět možneacute se domniacutevat že mohly do hippokratovskyacutech spisů přejiacutet odtud71 V přiacutepadě bdquoreacutetorickeacuteholdquo De flatibus se tento předpoklad

69 Jako přiacuteklad takoveacuteho konstruovaacuteniacute uveďme v originaacutele několik po sobě jdou-ciacutech začaacutetků kapitol či menšiacutech tematickyacutech jednotek z De flatibus (členěniacute uvnitř kapitol podle edice J Jouanny podtrženiacute J K) ῍Ην δὲ διὰ τῶν σαρκῶν αἱ φῦσαι διεξιοῦσαι τοὺς πόρους τοῦ σώματος ἀραιοὺς ποιήσωσιν ἕπεται δὲ τῇσι φύσῃσιν ὑγρασίηhellip (121) αἱ δὲ ἀποπληξίαι γίνονται καὶ αὐταὶ διὰ τὰς φύσαςmiddot ὅταν γὰρ αἱ φῦσαι ψυχραὶ οὖσαι καὶ πολλαὶ διαδύνωσι καὶ ἐμφυσήσωσι τὰς σάρκας (131) Φημὶ δὲ τὴν ἱερὴν νοῦσον ὧδε γίνεσθαιmiddot ὅταν πουλὺ πνεῦμα κατὰ πᾶν τὸ σῶμα παντὶ τῷ αἵματι μιχθῇhellip (144) V De carnibus je analogic-kaacute strukturace ještě patrnějšiacute diacuteky užiacutevaacuteniacute stereotypizovanyacutech formulaciacute viz např De carn 81 91 92 101

70 De flat 122 De carn 43 153 197 Občas autor vybiacuteziacute i k jednoduchyacutem pokusům ktereacute majiacute potvrdit jeho tezi De carn 82 Viz teacutež De arte 53

71 K tomuto naacutezoru se klonil i H Diller ΟΨΙΣ ΑΔΗΛΩΝ ΤΑ ΦΑΙΝΟΜΕΝΑ in Hermes 67 1932 str 14ndash42 kteryacute ve sveacute důležiteacute studii rozlišil analogickou a seacute-miotickou metodu raneacute řeckeacute vědy a filosofie Druhyacute postup však poklaacutedal za převza-tyacute z reacutetoriky K podobnosti vyacuteše uvedenyacutech pasaacutežiacute s obdobnyacutemi důkazniacutemi postupy u attickyacutech řečniacuteků viz např Isokrateacutes Or III7 XXI11 Specificky protoreacutetorickyacute původ maacute však zřejmě předevšiacutem tzv pravděpodobnostniacute uacutesudek (eikos) viz Platoacuten Phaedr 267a 273b zatiacutemco uvedeneacute seacutemiotickeacute postupy byly standardniacute metodic-kou a argumentativniacute vyacutestrojiacute praacutevě již u anaxagorovců

29REFLEXE 562019

jeviacute opět velmi plausibilně avšak u textu De carnibus jenž je v tradič-niacutem slova smyslu nereacutetorickyacute bez dekorativniacutech figur ztraacuteciacute na sveacute přesvědčivosti ndash nehledě na to že podobnyacute bdquoseacutemiotickyacuteldquo postup patřil prokazatelně už k argumentačniacute vyacutestroji Diogena z Apolloacutenie72 Jasně reflektovanyacute a uvědomělyacute seacutemiotickyacute postup tedy spiacuteše naacuteležel k vlastniacute metodě konstruovaacuteniacute bdquodiskursuldquo anaxagorovyacutech pokračovatelů Tomu by pak odpoviacutedal vyacuteznam často diskutovaneacuteho Anaxagorova zlomku B 21a podle nějž bdquojsou jevy spatřeniacutem nezjevneacuteholdquo (ὄψις ἀδήλων τὰ φαινόμενα) Přestože nelze zcela vyloučit možnost že Anaxagoras neniacute jeho vlastniacutem autorem a přestože nelze určit přesnyacute kontext v němž ho mohl zformulovat73 můžeme si pomociacute obou dochovanyacutech hippo-kratovskyacutech přednaacutešek konsensuaacutelně poklaacutedanyacutech za bliacutezkeacute Diogenovi (či Archelaovi) udělat určitějšiacute obraz o tom jak tato zaacutesada fungovala přinejmenšiacutem v čaacutesti anaxagorovskeacute recepce Nejenže je působnost (dy-namis) obtiacutežně sledovatelneacuteho vzduchu či bdquohorkeacuteholdquo patrnaacute až na jejich efektech a stopaacutech na jinyacutech snaacuteze pozorovatelnyacutech věcech Ve sveacutem celku musiacute byacutet z jednotlivyacutech znameniacute a analogickyacutech poukazů zvidi-telněna teprve až v kosmologicko-encyklopedickeacutem narativu (v podvoj-neacutem cirkulaacuterniacutem smyslu slova hypothesis) jehož utvaacuteřeniacute a strukturace byly podstatnou součaacutestiacute pozdně presokratovskeacute myslitelskeacute praxe

4

Kosmologickyacute motiv světoveacute mysli a jeho funkci coby bdquoliteraacuterně-orga- nizačniacuteholdquo principu jsme sledovali v De flatibus a De carnibus jeho polemickyacute ohlas pak v polemickyacutech pasaacutežiacutech De vetere medicina Tiacutem se však důležitaacute teacutemata reacutetorizujiacuteciacutech hippokratovskyacutech spisů zdaleka nevyčerpaacutevajiacute V zaacutevěru našich zkoumaacuteniacute se budeme bliacuteže věnovat

72 Viz začaacutetek Diogenova zlomku B 4 bdquoKromě toho jsou pro tyto věci ještě dalšiacute důležitaacute znameniacute Lideacute i ostatniacute živočichoveacute žijiacute diacuteky vzduchuhellipldquo

73 Zlomek mohl v tomto zněniacute pochaacutezet od Deacutemokrita (Sextus kteryacute fragment dochoval pokračuje bdquojak řiacutekaacute Anaxagoraacutes za což ho Deacutemokritos chvaacuteliacuteldquo viz Ad-versus mathematicos VII140) Dalšiacute možnostiacute je že jde o obecnějšiacute uacutesloviacute Ani v otaacutezce co je oniacutem nezjevnyacutem ktereacute maacute byacutet pomociacute zjevnyacutech fenomeacutenů zkoumaacute-no nejsou interpreti jednotniacute D Sider soudiacute že se jednaacute primaacuterně o Anaxagorova bdquosemenaldquo před jejich akumulovaacuteniacutem naacuteležiteacute velikosti (D Sider The Fragments of Anaxagoras Sankt Augustin 2005 str 165 n) P Curd poklaacutedaacute za ono nezjevneacute čin-nost kosmickeacute mysli v jejiacutem působeniacute na kosmologickeacute i biologickeacute rovině (P Curd Anaxagoras of Clazomenae str 75 n)


bdquometodologickyacutemldquo spiskům De arte a De vetere medicina v nichž se motiv kosmickeacute mysli jako takoveacute vyacuteslovně nevyskytuje přesto však ne-jsou bez vztahu ke dřiacuteve probranyacutem explicitně anaxagorovskyacutem textům

Ve vyacuteše citovaneacutem prooimiu De carnibus se mluvilo o bdquoleacutekařskeacutem uměniacuteldquo koncept uměniacute (techneacute) hraacutel důležitou roli i v Soacutekratově debatě s Gorgiou ve stejnojmenneacutem Platoacutenově dialogu Už dřiacuteve bylo v baacutedaacuteniacute poukaacutezaacuteno na to že v metodologickyacutech uacutevahaacutech některyacutech hippokra-tiků je předpoklaacutedaacuten poměrně homogenniacute model techneacute kteryacute sloužiacute jako teoretickyacute standard podle nějž je potom leacutekařstviacute jako speciaacutelniacute přiacuteklad uměniacute poměřovaacuteno (tak je tomu předevšiacutem v řeči De arte) Prv-ky tohoto modelu se pak vedle hippokratovskyacutech spisů objevujiacute v řadě Platoacutenovyacutech dialogů a v textech ktereacute tradičně definujeme jako sofi-stickeacute či reacutetorickeacute (Dissoi logoi Isokrateacutes)74 F Heinimann kteryacute se pokusil tento model rekonstruovat předpoklaacutedal že společneacute doktri-naacuterniacute prvky v platoacutenskyacutech dialoziacutech a hippokratovskyacutech reacutetorizujiacuteciacutech spisech musejiacute odkazovat k určiteacute bdquosofistickeacute teorii techneacuteldquo jako sveacutemu pozadiacute75 Uměniacute jako takoveacute je podle těchto textů definovaacuteno několika podstatnyacutemi obecnyacutemi rysy mezi něž patřiacute např jeho prospěšnost pro lidstvo76 nebo jeho učitelnost Daacutele sem podle Heinimanna patřiacute ten rys jehož užila platoacutenskaacute argumentace aby doložila netechnickyacute charakter nově zkonstruovaneacute reacutetoriky existence jednoho specifickeacuteho předmětu k němuž se maacute každeacute odborneacute věděniacute vztahovat Srovnaacuteme-li v tomto bodě soacutekratovsko-platoacutenskeacute formulace s jejich paralelami v metodo-logickyacutech hippokratovskyacutech spisech můžeme si vedle překvapivyacutech shod povšimnout i určiteacuteho nikoli nevyacuteznamneacuteho rozdiacutelu Platoacuten stej-ně jako hippokratovskeacute spisy často charakterizuje uměniacute jako působ-nost (dynamis) avšak podstatnyacute důraz klade na finaacutelniacute aspekt uměniacute totiž na to že ke každeacutemu uměniacute naacuteležiacute jeho specifickyacute vyacutekon (ergon)

74 Ve vyacuterazu techneacute kteryacute sloužil teacutež jako označeniacute vzorovyacutech řečiacute i pozdějšiacutech systematickyacutech učebnic reacutetoriky se na konci 5 stoletiacute soustřediacute zkušenost staacuteleacuteho růstu lidskeacuteho věděniacute a možnostiacute jednaacuteniacute k tomu viz Chr Meier Ein antikes Aumlqui-valent des Fortschrittsgedankens Das bdquoKoumlnnen-Bewuszligtseinldquo des 5 Jahrhunderts v Chr in tyacutež Die Entstehung des Politischen bei den Griechen Frankfurt a M 1983 str 435ndash499

75 F Heinimann Eine vorplatonische Theorie der τέχνη in Museum Helve-ticum 1961 18 str 106ndash130 Srv teacutež S Fischerovaacute Technicita hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute a jejiacute meze in S Fischerovaacute ndash A Beran (vyd) Mediciacutena mezi jedinečnyacutem a univerzaacutelniacutem Červenyacute Kostelec 2012 str 61ndash85 autorka zde rekonstruuje obecně hippokratovskyacute pojem uměniacute

76 Tu obšiacuterně zdůrazňuje i prolog De flatibus viz De flat 1

31REFLEXE 562019

jiacutemž je definovaacuteno a jehož žaacutednyacutem jinyacutem uměniacutem nelze dosaacutehnout77 Předplatoacutenskyacute model oproti tomu zdůrazňuje viacutece dovednostiacute postupů a cest ktereacute dopomaacutehajiacute jednotlivci k šiacuteřeji pojateacutemu prospěchu Když hippokratovskeacute metodologickeacute spisy mluviacute o dynamis leacutekařstviacute nesnažiacute se uveacutest jeden jedinyacute ciacutel leacutekařskeacuteho věděniacute a konaacuteniacute nyacutebrž přiacuteznačně vždy uvaacutedějiacute většiacute počet stavů nebo dějů ktereacute leacutekař diacuteky sveacute odbornosti může nebo maacute znaacutet či způsobovat78 Soacutekratovsko-platoacutenskyacute model mno-hem viacutece vyčleňuje speciaacutelniacute odborneacute věděniacute ze souvislosti věděniacute jako celku proto takeacute může dospět k pojetiacute techneacute jako eticky neutraacutelniacuteho věděniacute zatiacutemco staršiacute předsoacutekratovštiacute autoři včetně hippokratiků s takto ostryacutem rozlišeniacutem etickeacuteho a faktuaacutelniacuteho věděniacute nepracujiacute Podle docho-vanyacutech textů byl v paacuteteacutem stoletiacute za nejpatrnějšiacute znak techneacute poklaacutedaacuten spiacuteše rozdiacutel mezi laiky a odborniacuteky resp samotnaacute existence uacutespěšnyacutech profesionaacutelniacutech odborniacuteků79 než definovanyacute vztah věděniacute a dovednostiacute k jednomu specifickeacutemu ciacuteli předmětu

Naacuterok na všeobjiacutemajiacuteciacute a meacuteně diferencovaneacute věděniacute bdquosofistůldquo ktereacute znajiacute texty Soacutekratovyacutech žaacuteků už jen jako ciacutel efektniacuteho vyvraceniacute nebo ironickeacuteho zesměšňovaacuteniacute a ktereacute naopak Dissoi logoi doklaacutedajiacute jako neproblematickeacute vyacutechodisko se naacutem nyniacute může ukaacutezat ve sveacutem původ-niacutem kontextu Vševěděniacute či věděniacute mnoha věciacute jsme vyacuteše opakovaně sledovali jako typickyacute atribut anaxagorovskeacute kosmickeacute mysli Ať je tomu s jejiacute materiaacutelniacute povahou jakkoli je tato mysl zaacuteroveň kosmu ima-nentniacute je jeho strukturujiacuteciacute složkou a primaacuterniacutem vnitřniacutem hybatelem a jejiacute všeobsaacutehleacute věděniacute tedy nespočiacutevaacute v tom že by staacutela bdquomimoldquo svět jako jeho distancovanyacute pozorovatel Transformovaacuteniacute motivů kosmickeacute

77 Viz instruktivniacute pasaacutež z Resp 346andashc kde Soacutekrateacutes dokazuje že leacutekař svyacutem uměniacutem vyacutehradně leacutečiacute ale nevydělaacutevaacute peniacuteze Ty ziacuteskaacutevaacute nikoli leacutekařstviacutem ale dal-šiacutem přidruženyacutem uměniacutem bdquonaacutemezdnictviacutemldquo

78 Viz De arte 32 bdquoUacuteplně zbavovat nemocneacute utrpeniacute zeslabovat intenzitu nemo-ciacute a nezasahovat v přiacutepadě kdy nemoc již ziacuteskala naprostou převahuldquo Srv Epidemiae I5 kde rovněž chybiacute zdaacutenlivě samozřejmyacute odkaz na bdquozdraviacuteldquo jako vlastniacute ciacutel leacutekař-stviacute Stručně řečeno předplatoacutenskyacute (bdquosofistickyacuteldquo) model předklaacutedaacute prostředky a ces-ty jak uacutespěšně působit např jako leacutekař ale nemluviacute (nedovede mluvit) o jednom ciacuteli Diacuteky takoveacutemu reformulovaacuteniacute pojmu techneacute může Soacutekrateacutes ve vyacuteše probiacuteraneacutem dia-logu upřiacutet technickyacute status gorgiovskeacute reacutetorice Viacutece viz J Kube TEXNH und APETH Sophistisches und platonisches Tugendwissen Berlin 1969 str 57 nn a 108 nn

79 Viz VM 4 Rozdiacutel mezi laiky a odborniacuteky (v klasickeacutem Řecku institučně fun-dovanyacute relativně slabě) spočiacuteval v posledniacute instanci na reaacutelneacutem rozdiacutelu ve věděniacute K tomu srv niacuteže pozn 84 a J Klouda Semeia und Tekmeria im 5 Jahrhundert v Chr Ein Beitrag zur Geschichte der aumlltesten griechischen Semiotik und Argumen-tationstechnik in Listy filologickeacute 2016 3ndash4 str 275ndash299


mysli a jejiacuteho věděniacute v problematice techneacute včetně jejiacute diskursivniacute ře-čoveacute straacutenky pak zajiacutemavě reprezentuje kraacutetkaacute přednaacuteška De arte (Περὶ τέχνης)80 Ta je rozsahem gorgiovskyacutemi figurami i některyacutemi speciaacutel-niacutemi vyacuterazy velmi podobnaacute De flatibus na prvniacute pohled v niacute ale chybiacute vyacuteraznějšiacute stopy diogenovskeacute kosmologie Miacutesto toho zde naleacutezaacuteme metodologickeacute uacutevahy na poměrně vysokeacutem stupni abstrakce hlavniacutem teacutematem spisku je braacutenit leacutekařstviacute proti těm kteřiacute mu status uměniacute (tech-neacute) upiacuterajiacute Argumentace jiacutež autor braacuteniacute technickou povahu leacutekařstviacute naacutem pak poskytuje zřetelnějšiacute obraz praacutevě o onom standardu technickeacute-ho věděniacute a konaacuteniacute o kteryacute se vedl spor V textu pak skutečně můžeme identifikovat proliacutenaacuteniacute dvou rovin jednak teacute konkreacutetněji zaměřeneacute na leacute-kařstviacute jednak roviny vyacutepovědiacute o uměniacute jako takoveacutem81

Druhyacute z obou hlavniacutech argumentačniacutech bloků (kap 9ndash12) začiacutenaacute roz-děleniacutem onemocněniacute na dvě třiacutedy zjevneacute a nezjevneacute nemoci82 Zatiacutemco zjevnaacute onemocněniacute nemajiacute představovat pro leacutekařskeacute posouzeniacute zaacutevaž-nějšiacute probleacutem nezjevneacute nemoci siacutedliacuteciacute uvnitř těla v obšiacuterně vypočiacutetaacuteva-nyacutech dutyacutech tkaacuteniacutech a uacutestrojiacutech83 představujiacute vyacutezvu na niacutež se prokaacuteže zda si leacutekařstviacute označeniacute bdquouměniacuteldquo opravdu zasloužiacute Na konci sveacute řeči autor nastiacuteniacute řadu indiciiacute i umělyacutech diagnostickyacutech postupů diacuteky nimž leacutekař dokaacuteže ziacuteskat informace o těchto skrytyacutech nemocech84 Mezi obo-jiacutem se naleacutezaacute vysvětleniacute jehož je zaacutevěrečnyacute vyacutečet diagnostickyacutech postu-pů vlastně jen konkretizujiacuteciacute exemplifikaciacute To co činiacute nezjevneacute nemoci přiacutestupneacute bdquozraku myslildquo je uacutevaha kalkul bdquoNeboť co unikne zraku očiacute je podrobeno zraku mysli hellip Když leacutekař nemohl původ bolesti zrakem spatřit ani sluchem vypaacutetrat sledoval jej uacutevahouldquo85

80 Vedle zmiacuteněnyacutech komentovanyacutech vydaacuteniacute Th Gomperze a J Jouanny viz no-vějšiacute rozbory ktereacute podaacutevajiacute P Cordes Iatros Das Bild des Arztes in der griechi-schen Literatur von Homer bis Aristoteles Stuttgart 1994 str 101ndash137 a J Klouda O uměniacute in Hippokrateacutes Vybraneacute spisy I str 291ndash343 (zde obsaženyacute překlad užiacute-vaacuteme v citaciacutech De arte řeckyacute text uvaacutediacuteme podle J Jouanny)

81 Viz De arte 11 2 9182 Tamt 91 τὰ φανερὰ νοσήματα τὰ ἀφανέα τὰ οὐκ ἐν εὐδήλῳ Toto

atypickeacute rozděleniacute nemociacute v celeacute hippokratovskeacute sbiacuterce připomiacutenaacute už jen přednaacuteška De flat 1 (bdquoovšem ta nejnezjevnějšiacute a nejtěžšiacute onemocněniacute jsou posuzovaacutena spiacuteše pomociacute teoretickeacuteho naacutehleduldquo) Najde se teacutež v Heacuterodotově referaacutetu o egyptskeacute me-diciacuteně Hist II84

83 Viz De arte 1084 Tamt 1285 Tamt 11 ὅσα γὰρ τὴν τῶν ὀμμάτων ὄψιν ἐκφεύγει ταῦτα τῇ τῆς γνώμης

ὄψει κεκράτηταιmiddothellip ὁ μὲν γὰρ ἐπεὶ οὐκ ἦν αὐτέῳ ὄψει ἰδεῖν τὸ μοχθέον οὐδ ἀκοῇ πυθέσθαι λογισμῷ μετῄει

33REFLEXE 562019

Substantivum logismos označujiacuteciacute uacutevahu či kalkulaci nebo původ-niacute sloveso logizesthai od nějž bylo substantivum odvozeno se objeviacute v De arte ještě dvakraacutet pokaždeacute však v uacutezkeacutem sepětiacute s konceptem umě-niacute V jedneacute z předešlyacutech kapitol se řiacutekaacute že bdquoleacutekaři hellip zvažujiacute poměr přiacutetomnyacutech stavů k podobnyacutem stavům v minulostildquo86 Popisovanyacute pro-ces se tyacutekaacute schopnosti prognoacutezy ktereacute autor připisuje zaacutesadniacute hodnotu s ohledem na status obhajovaneacute technicity leacutekařstviacute bdquoLeacutekařskeacute uměniacute se naopak zřetelně ukazuje hellip v onom kvůli čemulsquo a v jeho předviacutedaacuteniacute a v tom je a vždy bude jeho podstataldquo87 Podstata uměniacute spočiacutevaacute na přiacute-činneacutem provaacutezaacuteniacute skutečnosti (bdquokvůli čemuldquo k němuž se niacuteže ještě vraacute-tiacuteme) jež umožňuje logismem vykonaacutevaneacute předviacutedaacuteniacute prognoacutezu Avšak logismos stojiacute i za schopnostiacute ziacuteskat věděniacute o nezjevnyacutech nemocech skrytyacutech uvnitř těla jejiacutež oslavou řeč graduje Uměniacute tak diacuteky logismu překonaacutevaacute parciaacutelniacute bdquoteď a tadyldquo přivaacutediacute nezjevneacute ke zjevu Pečlivaacute in-terpretace textu De arte naacutem tak nabiacuteziacute dalšiacute podstatnyacute atribut uměniacute kteryacute F Heinimann ve sveacute studii opominul (snad proto že kolidoval s předpokladem jednoho specifickeacuteho ciacutele každeacuteho oboru) a kteryacute bdquoso-fistickou teorii uměniacuteldquo staviacute do bliacutezkosti kosmologiiacute anaxagorovskeacuteho typu88 Připomeňme že logismos byl v De flatibus prostředek jiacutemž bylo

86 Tamt 73 λογισάμενοι τά τε παρεόντα τῶν τε παροιχομένων τὰ ὁμοίως διατεθέντα τοῖσι παρεοῦσιν Srv teacutež 75 a 87

87 Tamt 64 ἡ δὲ ἰητρικὴ καὶ ἐν τοῖσι διά τι καὶ ἐν τοῖσι προνοουμένοισι φαίνεταί τε καὶ φανεῖται αἰεὶ οὐσίην ἔχουσα

88 Viz J Kube TEXNH und APETH str 76ndash88 Schopnost logu zpřiacutetomnit ne-přiacutetomneacute (zpravidla minuleacute nebo budouciacute) je na přelomu 5 a 4 stoletiacute důležityacutem prvkem specifickeacuteho kognitivniacuteho eacutetosu řeckeacuteho osviacutecenstviacute Sebevědomeacute prokla-mace teacuteto schopnosti tvořily součaacutest protoreacutetorickeacute a staršiacute reacutetorickeacute bdquoideologieldquo viz např Isokrateacutes Or IV141 bdquoNezjevneacute se nejrychleji poznaacute ze zjevneacuteholdquo teacutež Or VI59 I34 II35 Andokideacutes Or III2 bdquoJe třeba využiacutet toho co se odehraacutelo dřiacuteve jako znameniacute vypoviacutedajiacuteciacuteho o budouciacutemldquo Hypereideacutes zl 196 Jensen bdquoTo co je nezjevneacute musiacute studujiacuteciacute hledat prostřednictviacutem znameniacute a pravděpodobnostiacuteldquo Antifoacuten zl 8 Radermacher bdquoAntifoacuten v Techneacute řiacutekaacute že o přiacutetomneacutem se přesvědčuje prostřednictviacutem znameniacute o budouciacutem indiciemildquo Srv teacutež Thukydideacutes Hist I1 22 133 Opakovaneacuteho vyacuteskytu podobnyacutech hesel u attickyacutech autorů konce 5 a začaacutetku 4 stol si povšiml Klement Alexandrijskyacute resp anthologista z ktereacuteho Klement čer-pal Strom VI181 (česky Klement Alexandrijskyacute Stromata VI přel M Šedina Praha 2011 str 189) Vyacuteznam slova techneacute jako naacutezvu vzorovyacutech protoreacutetorickyacutech textů může se schopnostiacute zpřiacutetomňovat nepřiacutetomneacute souviset tak že ciacutelem soudniacute reacutetoriky je rekonstruovat minulyacute děj uacutekolem politickeacute vyacutemluvnosti zpřiacutetomnit bu-douciacute možnost (srv Aristoteleacutes Rhet III171418a2 nn) Zpřiacutetomněniacute nepřiacutetomneacuteho (techneacute v prvniacutem smyslu) pak předpoklaacutedaacute schopnost konstruovat prozaickyacute text (techneacute v druheacutem smyslu) Na přelomu 5 a 4 stoletiacute pak naleacutezaacuteme pojmenovaacuteniacute bdquouměniacute řečiacuteldquo (logoacuten techneacute) ktereacute naznačuje už jistou institucionalizaci a jednotu


možneacute sledovat moc (maacutelo patrneacuteho) vzduchu na viacutece zjevnyacutech věcech s uměniacutem ho spojuje i dalšiacute z reacutetorizujiacuteciacutech spisů přednaacuteška De vetere medicina 89

Přestože v De arte postraacutedaacuteme explicitniacute přiacutetomnost vševědouciacute ma-teriaacutelniacute kosmickeacute mysli prostupujiacuteciacute universem je zde rozviacutejenyacute koncept uměniacute bližšiacute presokratovskyacutem kosmologiiacutem viacutece než se může na prvniacute pohled zdaacutet Prvniacute tematickyacute blok (kap 3ndash8) je věnovaacuten vyvraacuteceniacute čas-tyacutech naacutemitek vznaacutešenyacutech proti leacutekařstviacute Autor se vyrovnaacutevaacute s tvrzeniacutem že mnoziacute lideacute kteřiacute se po zavolaacuteniacute leacutekaře uzdraviacute se uzdraviacute naacutehodou a nikoli působeniacutem uměniacute přiacutepadně že se mnoziacute uzdraviacute sami bez leacute-kařskeacuteho uměniacute (kap 4ndash6) Argumentace jiacutež autor De arte čeliacute těmto vyacutetkaacutem působiacute na moderniacuteho čtenaacuteře dosti rozporuplně Řeč tvrdiacute že pokud se někdo uzdraviacute naacutehodou saacutem neniacute to nic proti technickeacute povaze leacutekařstviacute jelikož takovyacute člověk bdquonaacutehodou narazil na leacutekařskeacute uměniacuteldquo90 Jelikož skoro vše v přiacuterodě (věci i činnosti) maacute nějakyacute kauzaacutelniacute uacutečinek na zdraviacute je možneacute že se i laik naacutehodou s uacutespěchem vystaviacute takovyacutem působeniacutem kteraacute by mu předepsal i leacutekař O něco později autor pro-hlašuje že samovolneacute procesy přiacutesně vzato neexistujiacute vše je kauzaacutelně propojeno bdquoU všeho co vznikaacute můžeme naleacutezt něco kvůli čemu to vzniklo a vzhledem k tomuto kvůli čemu samovolnost neexistuje jinak než jen jako jmeacutenoldquo91 Pokud nemocnyacute naacutehodou vstoupiacute do kauzaacutelniacutech procesů ktereacute vedou ke zlepšeniacute jeho stavu a saacutem ciacutetiacute že mu prospiacutevajiacute

bdquosofistickeacuteldquo vyacutemluvnosti (viz Anonymus Iamblichi 2 Dissoi logoi 8 Xenofoacuten Memor I231 srv teacutež De arte 22)

89 K De flatibus viz vyacuteše podle VM 12 je leacutekařskeacute uměniacute bdquoschopno se dopra-covat rozumnyacutem usuzovaacuteniacutem (sc logismem δύνασθαι ἥκειν λογισμῷ) od stavu naprosteacute nevědomosti k něčemu co je takřka shodneacute s jistotouldquo K tomu srv J Da-neš O stareacutem leacutekařstviacute in Hippokrateacutes Vybraneacute spisy I str 401 n Hippocrates On Ancient Medicine str 222 Prostřednictviacutem logismu charakterizuje poznaacuteniacute i Gorgias ve Chvaacutele Heleny (viz Hel 2)

90 De arte 52 δοκέει δέ μοι οἷόν τε εἶναι καὶ ἰητρῷ μὴ χρωμένους ἰητρικῇ περιτυχεῖν

91 Tamt 64 Historikoveacute řeckeacute filosofie dosud plně nedocenili fakt že praacutevě v reacutetorizujiacuteciacutech hippokratovskyacutech spisech naleacutezaacuteme proklamace kauzaacutelniacuteho prin-cipu v takoveacute explicitnosti jako nikde jinde u presokratovskyacutech autorů vedle po-jednaacutevaneacute pasaacuteže z De arte 6 viz teacutež De nat hom 13 De flat 1 2 15 De morb sacr 2 18 (a reacutetorizujiacuteciacutem spisům bliacutezkyacute jen podstatně rozsaacutehlejšiacute De victu I15) přičemž De flatibus a De morbo sacro můžeme poklaacutedat přiacutemo za monografie věno-vaneacute obecneacute resp speciaacutelniacute aitiologii Zejmeacutena k posledně jmenovaneacutemu spisu viz P Hobza Přiacutečinnost a přirozenost v hippokratovskyacutech spisech in Aither 15 2016 str 4ndash29

35REFLEXE 562019

je již při diacutele uměniacute Podle toho leacutekařskeacute uměniacute nespočiacutevaacute primaacuterně v zaacute-měrneacutem věděniacute (jako soubor osvojenyacutech poznatků a praktik) ale v tom že tělo je zapojeno do kauzaacutelniacutech vztahů provazujiacuteciacutech kosmos a dokaacute-že odlišit ty uacutečinky ktereacute mu prospiacutevajiacute V tomto smyslu může autor De arte mluvit o uměniacute jako o něčem co existuje i mimo intencionalitu vědouciacutech bdquosubjektůldquo Tento prvek v konceptu uměniacute De arte byl hod-nocen jako pouhyacute uacuteskok sofistickeacuteho advokaacuteta či jako uacutečelovaacute konstruk-ce kteraacute měla z leacutekařskeacuteho uměniacute sameacuteho vyloučit reaacutelneacute a tedy vždy potenciaacutelně chybujiacuteciacute leacutekaře92 Aniž bychom museli zpochybnit apolo-getickou tendenci spisku je možneacute se ptaacutet na pozadiacute o něž se takovaacute argumentace opiacuterala a z něhož čerpala svou přesvědčivost Vezmeme-li v uacutevahu literaacuterniacute i tematickou bliacutezkost k ostatniacutem reacutetorizujiacuteciacutem spisům pak je na miacutestě chaacutepat leacutekařskeacute věděniacute bdquosamo o soběldquo podle vzoru kos-mickeacute mysli prostupujiacuteciacute světem a teprve druhotně jako parciaacutelně vy-konaacutevaneacute lidskyacutemi osobami93 Odtud lze leacutepe porozumět takeacute kategoric-keacutemu požadavku na bezchybnost uměniacute dobře pochopitelneacutemu z nauky o vševědouciacute kosmickeacute mysli avšak dosti sporneacutemu vzhledem k reaacutelneacute miacuteře uacutespěchů hippokratovskyacutech leacutekařů94

92 Viz W Muumlri Griechische Studien Ausgewaumlhlte wort- und sachgeschichtli-che Forschungen zur Antike Basel 1976 str 57 n P Cordes Iatros str 124

93 Postulovanaacute universalita kauzaacutelniacuteho propojeniacute (bdquou všeho co vznikaacute můžeme naleacutezt něco kvůli čemu to vznikloldquo) odpoviacutedaacute tomu jakou roli hraje u Diogena bdquovzduchldquo Ten tvořiacute posledniacute všiacutem prostupujiacuteciacute rovinu reality diacuteky niacutež mohou různeacute (z teacuteto roviny povstaleacute) věci na sebe navzaacutejem působit Přitom je bdquovzduchldquo vlastniacutem nositelem inteligence a vzhledem k rozumneacute uspořaacutedanosti kosmu je pak důležiteacute že řada přiacutečinnyacutech působeniacute může prospiacutevat zdraviacute a živaacute bytost to ciacutetiacute i bez leacutekařskeacuteho uměniacute Srv Diogeneacutes zl B 2 bdquoVšechny jsouciacute věci se proměňujiacute z teacutehož a jsou toteacutež (πάντα τὰ ὄντα ἀπὸ τοῦ αὐτοῦ ἑτεροιοῦσθαι καὶ τὸ αὐτὸ εἶναι) hellip Kdyby něco z nich bylo rozdiacutelneacute jedno od druheacutehohellip nebylo by žaacutednyacutem způsobem možneacute aby se věci navzaacutejem miacutesily ani aby jedna prospiacutevala nebo škodila druheacutehellipldquo Diogenovskyacute bdquotakřečenyacute vzduchldquo jako meacutedium mysli i kauzality je moderně řečeno subjektem i objektem věděniacute

94 Viz De arte 94 101 (o nutnosti uacutespěšneacute leacutečby v přiacutepadě bdquozjevnyacutech one-mocněniacuteldquo) O reaacutelneacute uacutespěšnosti tehdejšiacutech leacutekařů si můžeme udělat jistou představu na zaacutekladě kazuistik v knihaacutech Epidemiiacute viz J Černaacute Epidemie I in Hippokrateacutes Vybraneacute spisy II str 454 O vztahu kosmickeacute a lidskeacute mysli u anaxagorovskyacutech autorů jsme zpraveni pouze stručně byť s jistotou viacuteme že tento vztah byl tematizo-vaacuten Viz Anaxagoras zl B12 Diogeneacutes zl B4 a B5


Zaacutevěr

Hodnota svědectviacute reacutetorizujiacuteciacutech hippokratovskyacutech spisů spočiacutevaacute v tom že naacutem ukazujiacute pouze relativniacute platnost rozlišovaacuteniacute mezi ioacutenskou kosmo-logiiacute a tzv sofistikou Analyacuteza těchto spisů naacutes přivaacutediacute k nahleacutednutiacute že ještě před radikaacutelniacutem odděleniacutem obsahu a formy nauky o věcech a nauky o mimověcneacute dimenzi řeči (bdquostyluldquo lexis) existovala jistaacute čaacutest anaxago-rovskeacute kosmologickeacute tradice a recepce praacutevě jako zřetelně diskursivniacute praktika jako reflektovanaacute konstrukce oraacutelniacutech a skripturaacutelniacutech textů V raacutemci tohoto proudu byla ustavena pravidla a formulovaacutena zaacutekladniacute ter-minologie kteraacute překračovala pouhou praxi kopiacuterovaacuteniacute a upravovaacuteniacute vzo-rovyacutech textů na niacutež podle Thomase Coleho spočiacutevala předplatoacutenskaacute pro-toreacutetorika Lineaacuterniacute povaha anaxagorovskeacute kosmologie a role mysli jako svět pronikajiacuteciacuteho ovlaacutedajiacuteciacuteho a strukturujiacuteciacuteho činitele mohly prvniacutem bdquoproto-reacutetorůmldquo sloužit jako vhodnyacute teoretickyacute model k chaacutepaacuteniacute logu implikujiacuteciacute rovněž praktickeacute zaacutesady konstrukce textů Tento raacutemec přes-to nebyl pouze formaacutelniacute odkazoval naopak k podstatnyacutem komponentaacutem kosmickeacute reality a tvořil zaacuteklad pro podstatneacute rysy předplatoacutenskeacute techneacute jako maximalizovaneacuteho věděniacute usnadňujiacuteciacuteho svyacutem nositelům orientaci ve světě Všechny tyto prvky ktereacute mohly byacutet rodiacuteciacute se reacutetorikou využity pro jejiacute sebedefinovaacuteniacute tvořiacute diacuteky sveacutemu anaxagorovskeacutemu původu po-měrně homogenniacute bdquoteoretickeacute poleldquo množinu viacutece či meacuteně kompatibilniacutech naukovyacutech terminologickyacutech a argumentačně-technickyacutech možnostiacute

Teprve na tomto pozadiacute vynikne Platoacutenův zaacutesah do intelektuaacutelniacute tra-dice 5 stoletiacute A to jak platoacutenskaacute konstrukce reacutetoriky coby nauky o mi-mo-informativniacutem stylu a protějšku metafyzickeacuteho věděniacute tak jeho vy-praacutevěniacute o počaacutetciacutech teacuteto noveacute discipliacuteny pomiacutejejiacuteciacute reaacutelneacute kosmologickeacute zaacutejmy bdquosofistůldquo a navazujiacuteciacute vlastniacute reacutetorickou teorii na logografickou bdquoadvokaacutetniacuteldquo praxi jinak neznaacutemyacutech sicilskyacutech původců Jen jakeacutesi sym-bolickeacute uznaacuteniacute role anaxagorovskyacutech kosmologů můžeme vidět v tom když Platoacuten ve sveacutem pozdniacutem programoveacutem formulovaacuteniacute vzaacutejemneacuteho vztahu reacutetoriky a filosofie kdy je takto definovanaacute reacutetorika začleněna do nově reformulovaneacute metafyzickeacute filosofie (resp jiacute podřazena) připiacute-še Anaxagorovi čestnou roli učitele bdquoze všech nejdokonalejšiacuteholdquo reacutetora minulosti ndash Periklea95

95 Viz Platoacuten Phaedr 269e1 Na problematičnost Platoacutenova vypraacutevěniacute o sicil-skeacutem objevu reacutetoriky ktereacute se stalo součaacutestiacute antickeacute reacutetorickeacute doxografie upozorňuje E Schiappa The Beginnings str 30ndash47 ndash Vznik teacuteto studie byl podpořen GA UK (projekt č 1428217) jehož přiacutejmcem byla Katedra filosofie a dějin přiacuterodniacutech věd PřF UK

37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG

Diese Studie setzt mit Argumenten an auf die sich die bekannte Inter-pretation von Th Cole und L Schiappa uumlber den Einfluss Platons auf die Entstehung einer Theorie der Rhetorik im alten Griechenland stuumltzt Dieser Interpretation nach wurde die Theorie der Rhetorik als einer spe-ziellen Disziplin durch ihre Herkunft in der metaphysischen Philosophie ermoumlglicht die einen theoretischen Grundrahmen entwirft in dem die theoretische Rhetorik eingebettet werden kann als eine formale Diszip-lin die die uumlber bloszlige Informationen hinaus gehende Dimension des lo-gos (Stil) betrifft und zwar auszligerhalb des wahren informativen Wissens uumlber die Dinge das in logos (Philosophie) reflektiert wird Dann dis-kutieren wir vier Abhandlungen die in der Hippokratischen Sammlung enthalten sind De carnibus De flatibus De arte und De vetere medici-na (meistens in Form von gesprochener Sprache geschrieben und somit werden sie als rhetorische Hippokratische Schriften klassifiziert) Unsere Aufmerksamkeit konzentrieren wir auf die reflexiven Verfahrensweisen und auf die Terminologie die die Autoren verwenden um sich auf den Aufbau des Textes selbst zu beziehen Dieses reflexive Merkmal das Form und Inhalt des Textes umfasst wird mit dem Begriff hupothesis oder mit dem Verb hupotithesthai bezeichnet Uumlberraschenderweise be-zeichnet derselbe Begriff hupothesis die allwissende und alles durchdrin-gende materiell gewordene kosmische Vernunft Dieses den Kosmos strukturierendes Prinzip bekannt seit der spaumlten ionischen Kosmologie eines Anaxagoras von Klazomenai Archelaos von Athen und Diogenes von Apollonia funktioniert somit auch als ein den Text strukturierendes Prinzip Diese die Zusammensetzung betreffende Funktion kann man in der parallelen Struktur der Abhandlungen De carnibus und De flatibus beobachten in denen das kosmologische Prinzip seine Guumlltigkeit in dem Maszlig bestaumltigt in dem es sich als faumlhig zeigt alle partiellen Themen in einem kosmologischen Narrativ zu verkoumlrpern der charakteristisch fuumlr den breiten enzyklopaumldischen Rahmen des vor-metaphysischen griechi-schen Denkens gewesen ist Auf der anderen Seite macht nur die Rede die kausalen und die anderen Verbindungen zwischen den partiellen Ge-genstaumlnden und Strukturen offensichtlich Diese Methode die unsicht-baren Gegenstaumlnde sichtbar und beobachtbar zu machen mit den Mitteln der Rede ist ein wichtiger Teil des Selbstverstaumlndnisses der fruumlhen grie-chischen Rhetorik geworden In einer aumlhnlichen Art und Weise diente die alles regierende Macht der kosmischen Vernunft als ein Vorbild fuumlr die universelle Macht der Rede wie von Gorgias gepriesen wird So war


die spaumlte bdquoAnaxagorischeldquo Phase der griechischen Kosmologie eine ein-deutige diskursive Praxis eine reflektierte Art und Weise wie eine bdquokoumlr-perlicheldquo Prosa konstruiert wird Platons spaumlter Versuch die Rhetorik als eine spezielle formale Disziplin neu zu formulieren und sie der neuen metaphysischen Philosophie unterzuordnen vernachlaumlssigt weitgehend diesen diskursiven Zug der spaumlten Kosmologie

SUMMARY

The study begins with the arguments used by Th Cole and L Schiappa for their well-known position regarding Platorsquos influence upon the gene-sis of theory of rhetoric in ancient Greece According to Cole and Schi-appa theory of rhetoric as a special discipline was made possible by the birth of metaphysical philosophy and its outlining of a basic theoretical frame in which theoretical rhetoric could be placed as a formal discipline pertaining to the extra-informative dimension of logos-as-style aside from the true informative knowledge of things reflected in logos-as-phi-losophy Subsequently the article discusses four treatises preserved in the Hippocratic collection these are the De carnibus De flatibus De arte and De vetere medicina (mostly written in the form of a speech and thus classified as rhetorical Hippocratic writings) We focus our attention on the reflexive procedures and terminology which the authors use to refer to the construction of the text itself This reflexive feature embracing both the form and the content of a text is captured by the term hupothesis and the verb hupotithesthai Surprisingly the same term hupothe-sis denotes the all-knowing and all-pervading materialized cosmic mind This cosmos-structuring principle known from the late Ionic cosmolo-gy of Anaxagoras of Clazomenae Archelaus of Athens and Diogenes of Apollonia thus also functions as a text-structuring principle This compositional function can be observed in the parallel texture of the treatises De carnibus and De flatibus where the cosmological principle certifies its validity insofar as it is able to embody in a cosmological narrative all the partial topics characteristic for the broad encyclopae-dic scope of Greek pre-metaphysical thought On the other hand only speech makes obvious the causal and other connections between partial things and structures This method of making invisible things visible and observable by means of speech became an important part of the self-un-derstanding of early Greek rhetoric Similarly the all-governing power of the cosmic mind served as a model for the universal power of speech

39REFLEXE 562019

lauded by Gorgias Thus the late ldquoAnaxagoreanrdquo phase of Greek cos-mology was a clearly discursive practice a reflected way of construct-ing a ldquophysicalrdquo prose Platorsquos later attempt to reformulate rhetoric as a special formal discipline and to subordinate it to the new metaphysical philosophy largely neglects this discursive feature of late cosmology

6 Jiřiacute Klouda

1

Jestliže schopnost přesvědčiveacute veřejneacute promluvy patřila k samozřej-myacutem atributům už homeacuterskyacutech hrdinů o reacutetorice mluviacuteme teprve tehdy kdy je tato schopnost systematizovaacutena teoretizovaacutena a tak převedena na sadu pravidel podle nichž maacute byacutet promluva konstruovaacutena Tento proces se odehraacutevaacute za uacutečelem jednak snazšiacuteho didaktickeacuteho přenosu jednak dalšiacuteho zefektivněniacute užiacutevanyacutech prostředků neboť zformulovanaacute pravidla lze rychleji předaacutevat a jasněji diskutovat Antickaacute doxografie reacutetoriky4 spojuje počaacutetky oboru s pololegendaacuterniacutemi postavami Sicilanů Teisiy a Koraka od nichž měla pochaacutezet prvniacute učebnice My však vy-jdeme z Platoacutenovy konfrontace Soacutekrata s Gorgiou tedy z pasaacuteže dialogu Gorgias kde se slovo rheacutetorikeacute objeviacute zřejmě poprveacute

Rozhovor mezi Soacutekratem a Chairefoacutentem na jedneacute a Gorgiou a Poacute-lem na druheacute straně začiacutenaacute otaacutezkou po tom v jakeacutem uměniacute je Gorgias odborniacutekem a jak je tedy třeba jej nazyacutevat (Gorg 448bndashc) Když Poacutelos vychvaacuteliacute Gorgiovo uměniacute jako bdquoto ze všech nejkraacutesnějšiacuteldquo je pokaacuteraacuten že neodpověděl na otaacutezku ktereacute je to uměniacute nyacutebrž pouze řiacutekaacute jakeacute jest Přitom ho Soacutekrateacutes ovšem chvaacuteliacute že je bdquodobře připraven ke slovniacutem vyacute-konůmldquo a je bdquoviacutece vycvičen v tak řečeneacute reacutetorice než v dialoguldquo (448d)5 Reacutetorika je zde tak od sameacuteho začaacutetku spojena s tvorbou řečiacute a posta-vena do opozice vůči rozhovoru Poteacute se Soacutekrateacutes zeptaacute přiacutemo Gorgii bdquoktereacuteho uměniacute jsi znalyacute a kyacutem je proto třeba tě nazyacutevatldquo Gorgias na to vyacuteslovně uvede že je znalyacute reacutetoriky a souhlasiacute s tiacutem aby byl nazyacutevaacuten reacutetorem (449a) V dalšiacutem průběhu rozmluvy pak Poacutelos a Gorgias ak-ceptujiacute Soacutekratovu argumentaci a podle analogie s ostatniacutemi uměniacutemi (technai) hledajiacute pro reacutetoriku jejiacute specifickyacute předmět (449d) Když poteacute Gorgias určiacute za takovyacute předmět bdquořečildquo (logoi) namiacutetne Soacutekrateacutes že řečiacute užiacutevajiacute různou měrou i ostatniacute obory např leacutekařstviacute činiacute lidi schopneacute naacute-ležitě mluvit a myslet o nemoci atp Gorgias se pak ještě poukazem že se reacutetorika zabyacutevaacute řečmi ktereacute se tyacutekajiacute největšiacutech lidskyacutech věciacute (451d7)

4 Antickaacute svědectviacute v jejichž čele ovšem stojiacute Platoacuten a Aristoteleacutes shromaacutež-dil L Radermacher Artium scriptores Reste der voraristotelischen Rhetorik Wien 1951 str 28ndash35

5 Spojeniacute bdquotak řečenaacute reacutetorikaldquo (τὴν καλουμένην ῥητορικήν) nemusiacute zname-nat že Soacutekrateacutes odkazuje na již fixovanyacute terminologickyacute uacutezus stejně dobře může zdůrazňovat akt zavedeniacute noveacuteho vyacuterazu zhruba ve smyslu bdquotato ndash řiacutekejme jiacute ndash reacuteto-rikaldquo K tomu viz E Schiappa The Beginnings str 17 n kteryacute teacutež poukazuje na Pla-toacutenovu oblibu ve vyacuterazech končiacuteciacutech na -ikos z nichž velkaacute většina se v literatuře před niacutem nevyskytuje (tamt str 15 s odkazy na speciaacutelniacute studie)

7REFLEXE 562019





8 Jiřiacute Klouda





9REFLEXE 562019

















11REFLEXE 562019












13REFLEXE 562019








2





15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019


7REFLEXE 562019





8 Jiřiacute Klouda





9REFLEXE 562019

















11REFLEXE 562019












13REFLEXE 562019








2





15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019


8 Jiřiacute Klouda





9REFLEXE 562019

















11REFLEXE 562019












13REFLEXE 562019








2





15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019


9REFLEXE 562019

















11REFLEXE 562019












13REFLEXE 562019








2





15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019












11REFLEXE 562019












13REFLEXE 562019








2





15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019








13REFLEXE 562019








2





15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019




2





15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019


15REFLEXE 562019














17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019









17REFLEXE 562019













19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019









19REFLEXE 562019







43 De flat 3








21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019









21REFLEXE 562019













50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019










50 VM 13

23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019


23REFLEXE 562019














25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019










25REFLEXE 562019


3















27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019











27REFLEXE 562019











29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019








29REFLEXE 562019


4










31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019








31REFLEXE 562019














33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019










33REFLEXE 562019












35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019









35REFLEXE 562019






Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019



Zaacutevěr




37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019


37REFLEXE 562019

ZUSAMMENFASSUNG




SUMMARY


39REFLEXE 562019




SUMMARY


39REFLEXE 562019


39REFLEXE 562019


ANAXAGOROVSKÁ PRÓZA, RÉTORIZUJÍCÍ HIPPOKRATOVSKÉ … · EEXE 562019 7 snaží vymanévrovat z...

Documents

Transcript of ANAXAGOROVSKÁ PRÓZA, RÉTORIZUJÍCÍ HIPPOKRATOVSKÉ … · EEXE 562019 7 snaží vymanévrovat z...