ADVENT 2012Bůh přichází ke mně – já přicházím k

Bohu

2. neděle adventní/část 1

1. čtení (Baruch 5,1-9)Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Bohaa vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas.

Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz

Svatého od východu slunce až na jeho západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je

přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu.

Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho prýští.

Prorok Baruch

• Je jeden z tzv. malých proroků. • V mládí byl druhem proroka Jeremiáše. • Jméno Baruch znamená v hebrejštině

požehnaný.

Několik myšlenek z 1. čtení„Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh…“– Prorok oznamuje, že končí oba smutku a trápení. Vyzývá k radosti.

Roucho žalosti – vnitřní smutek

Ozdoba věčné slávy – spása od BohaKoruna – jsem Božím milovaným

synem/Boží milovanou dcerou. Můj život směřuje k věčné radosti a lásce.

Bůh nás vyzývá k tomu, abychom svlékli svůj smutek, abychom odhodili hřích, a tak mohli přijat radost

a pokoj do svých životů.

Několik myšlenek z 1. čtení

„ ….a oblékni se v ozdobu věčné spásy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného.“

Přijat roucho spravedlnosti znamená uchopit podanou Pánovu ruku, napravit, změnit vlastní život.

Sami ze sebe toho moc neuděláme. Bůh nás přioděje rouchem spravedlnosti a postaví nám na hlavu korunu.

Já však musím spolupracovat.

Několik myšlenek z 1. čtení

Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas.- Bůh je nablízku těm, kdo ho neopouštějí. On ukáže jejich nádheru.

Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“.

– Dát někomu nové jméno znamenalo prohlásit ho za své vlastnictví: daruje svobodu a nabízí ochranu.

Evangelium (Lukáš 3,1-6)

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův.

Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy.

Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

Prorok Jan Křtitel• je konkrétní historickou postavou v

konkrétní historické době a společnosti;

• je posledním prorokem Starého zákona;

• jako prorok se stává nástrojem Božího slova;

• pro přijetí této úlohy je důležitý postoj sebeodříkání a neustálého naslouchání;

• toto pak umožňuje působení Božího slova.

Uslyšel, šel a hlásal

Jan uslyšel na poušti Boží slovo.

Poušť - místo samoty;- místo ztišení a naslouchání Božímu slovu.

Jan jde na poušť, aby zde hledal Boží hlas, poté co jej uslyší, vychází z ní a hlásá Boží slovo po

celém okolí.

• Místo proměny a očisty.• Místo k modlitbám a meditacím.

• NA POUŠTI SE ČLOVĚK NEUSAZUJE, POUŠTÍ JE TŘEBA

PŘEJÍT.

Paralela roucho - poušť

1. čtení evangelium

Roucho žalosti a soužení Nicota a prázdnota pouště

Hospodin nabízí roucho spravedlnosti

Jan uslyší Boží slovo

Dát na hlavu korunu spásy Věčného

Jan vychází z pouště a hlásá – aby se lidé připravili na přijetí Pána

Adventní očekávání: připravit se na přijetí

Pána