Adolf Hitler - Projevy

PROJEVYAdolf Hitler

guidemedia

ADOLF HITLERPROJEVY

Adolf HitlerPROJEVY

Vydalo nakladatelství guidemedia etc v Brně roku 2012.

Redakce a překlad Pavel KamasRedakční spolupráce, grafická úprava a sazba Lukáš NovákOdborná a redakční spolupráce, předmluvy k projevům Lukáš BeerTisk Bookprint Kft Gyôr

guidemedia etc s.r.o.www.guidemedia.czwww.hitlerovyprojevy.cz

ISBN 978-80-905310-1-7

OBSAH

7 Předmluva15 Vůdcejakořečník

27 OdpověďRooseveltovi99 VálkasPolskemanavráceníměstaDanzig141 MírovávýzvaAnglii187 PročAngliechceválčitaNěmeckobudovat213 OdpověďnaChamberlainovyplány237 K20.výročízaloženíNSDAP265 Dílozimnípomociněmeckéhonároda287 NavýročníslavnostihnutívLöwenbräukelleru315 KdělníkůmzbrojovkyBorsigwerke353 Novoročníprojev371 K8.výročípřevzetímoci405 KdochtělválkunaBalkáně439 Zahájenívýchodnífronty455 DůvodválkysRuskem479 Bojevropskýchnárodůprotibolševismu505 Zúčtovánís Rooseveltem551 K9.výročípřevzetímoci595 Osudovýbojdvousvětů

627 Doslov639 Slovníčekpojmů651 Bibliografie

PŘEDMLUVALukáš Beer

8

PŘEDMLUVA

Světový knižní trh nabízí bohaté množství titulů, pojedná-vajících o ideologických, politických a vojenských postojích Adolfa Hitlera a jeho činech. Poválečná historiografie se ne-zřídka také pokoušela i o vytvoření věrohodného psycholo-gického profilu nacionálněsocialistického Vůdce. Jeho pro-gramový spis Mein Kampf, který má poskytovat ucelený ob-raz o Hitlerově světonázoru, byl po válce v mnoha zemích znovu vydáván, stejně tak i v České republice na přelomu ti-síciletí. Může se tedy zdát, že všechno bylo již řečeno. Při tom všem však uniká jeden z hlavních fenoménů spojených se jmé-nem Adolfa Hitlera – jeho umění řeči, sdělení myšlenky, umění projevu. Díky těmto schopnostem získával miliony svých pří-znivců všech společenských vrstev a stavů, ať už na komor-ních setkáních v mnichovských hospodách či na pozdějších sta-tisícových shromážděních. Ale i to není pro českého zájemce o studium tehdejší doby ničím novým. Víme však, očem Adolf Hitler mluvil, víme, cobyloobsahemjehoprojevů?

Ještě předtím, než se čtenář pustí do četby, je žádoucí, aby se seznámil s některými historickými skutečnostmi, jakož i sa-motnou prací autorského a redakčního týmu, který za touto knihou stojí.

Co se týká tvorby prvního českého knižního vydání projevů Adolfa Hitlera, vycházel redakční tým jednak ze znění dobové

9

LUKÁŠ BEER

textové originální německé předlohy, vydané povětšinou jako souhrnné publikace a sbírky centrálním vydavatelstvím NSDAP v Mnichově, jednak z dochovaných audiovizuálních a zvuko-vých záznamů a také z dobového říšskoněmeckého tisku. K me-todice práce při sestavování textových výstupů pro české znění je nutné podotknout, že při srovnávání textových a autentic-kých záznamů byly zjištěny drobné odlišnosti, v některých pří-padech narážíme i na případy, kdy jsou dobové audiozáznamy sestříhány tak, že bez současné kontroly pomocí originální tex-tové předlohy je téměř nemožné tento rozdíl odhalit. V tako-vých případech se považoval za směrodatný dobový textový originál.

Není úkolem této knihy analyzovat, přezkoumávat dobové Hitlerovy projevy, nebo s nimi dokonce věcně či názorově jak-koliv polemizovat. To už by ostatně nebylo proveditelné už jen z toho důvodu, že řečnické vývody Adolfa Hitlera tématicky zahrnovaly tak širokou škálu oblastí, že by odpovědné rozbory vyžadovaly skutečně nebývale zevrubnou a možnosti této pu-blikace zdaleka přesahující práci. Kdybychom se kupříkladu zabývali argumenty, které Adolf Hitler vyjmenovává ve svém provolání k národu dne 22. června 1941, kdy vypukla válka se Sovětským svazem, a chtěli je hodnotit a analyzovat z hle-diska odpovědné historiografie, musel by tento diskurs zákonitě svým rozsahem několikanásobně přesahovat rámec této knihy. Uvažme, že vědecko-historická polemika ohledně domnělých či skutečných Stalinových záměrů vojensky napadnout Evropu, tj. otázka tzv. Hitlerovy preventivní války, byla doposud předmě-tem nesčetného množství publikací, pojednání, studií a sporů světových historiků zvučných jmen.

Stejně tak vydavatelé knihy zcela záměrně upustili od ja-kýchkoliv pokusů hodnotit předkládané projevy, jak z hle-diska správnosti či nesprávnosti řečníkem uváděných názorů

10

PŘEDMLUVA

a tvrzení, tak z hlediska momentální řečníkovy motivace či tak-tiky. Jediným, ale zato naprosto závazným nárokem autorů knihy bylo, předložit čtenáři v autentické podobě to, co bylo ve skutečnosti řečeno. Dnešní čtenář se tak dostává do pozice do-bového svědka, který má ovšem navíc tu podstatnou výhodu, že si na základě dostupných informací, zakládajících se na nej-novějším stavu historického bádání, může předkládaný mate-riál jako nefalšovaný dokument zařadit do neoddiskutovatel-ných souvislostí a řečníkova tvrzení s těmito fakty kriticky po-rovnat.

Z období mezi dubnem 1939 a listopadem 1942 se datuje více než padesát projevů Adolfa Hitlera (jak veřejných, tak pouze rozhlasových). Tato kniha nyní předkládá výběr osm-nácti z nich. Určitá část projevů byla přednášena každoročně ve stanovené památné a výroční dny (například 30. ledna – výročí převzetí moci v roce 1933, 8. listopadu – výročí neúspěšného pokusu o převrat roku 1923), jiné většinou při různých histo-ricky podmíněných příležitostech. Projevy jsou za sebou řazeny chronologicky podle data v jednotlivých kapitolách. Pro zpět-nou usnadněnou orientaci obsahuje každá kapitola stručný hes-lovitý tématický přehled textového pojednání daného projevu. Následuje úvod, který většinou pouze vystihuje obsah projevu ve zkrácené podobě. Na tomto místě je obzvlášť nutné podo-tknout, že se jedná vždy o souhrn projevu sestavený „z pohledu řečníka“ a nikoliv o odborný rozbor či výklad textu vydavatelů knihy. Konstatování, uvedená v textu, jsou pouze komprimací údajů a myšlenek, které řečník v daném projevu jmenoval a vy-jádřil. Pokud se v tomto úvodním textu uvádí navíc konkrétní fakt nebo konkrétní datum, číslo apod., neuvedené v samotném projevu, pak se jedná pouze o upřesnění nesporných tvrzení a skutečností uvedených v následujícím citovaném textu. Pro celkovou přehlednost a lepší možnost orientace v textu projevu

11

LUKÁŠ BEER

se někdy v předmluvě uvádí i okolnosti či příležitosti, za kte-rých se daný projev konal. Hovoří-li Hitler v konkrétním pro-jevu o historických souvislostech, je tu a tam čtenáři úvodem sděleno, o jakých událostech hovořil, aniž by přitom byl podá-ván nadbytečný podrobný historický výklad.

Určitou výjimku tvoří úvodní pojednání, která se zaměřila poněkud podrobněji na tématiku německo-polských vztahů v meziválečném období a na otázku problematiky postiho-vání české menšiny v Polsku, jež se taktéž stala předmětem zmínky jednoho z nevýznamnějších projevů Adolfa Hitlera z roku 1939. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o tématiku, s kterou česká laická veřejnost není zpravidla do-statečně obeznámena, považoval autor za vhodné tyto údaje a historické informace do úvodních textů zařadit. Týká se to ze-jména problematiky neutěšených národnostních poměrů před-válečného Polska, kterou se Hitler zevrubně a opakovaně zabý-val ve svých projevech. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto udá-losti bezprostředně předcházely rozpoutání 2. světové války a nejsou dosud české veřejnosti zpřístupněny v dostačující formě, nelze tyto okolnosti v žádném případě přehlížet. Jiné historické souvislosti jsou pro čtenáře lépe zjistitelné a ově-řitelné z jiných dostupných zdrojů, a tudíž nebylo žádoucí je v úvodních textech zvlášť uvádět. Hitler ve svých projevech pří-ležitostně zmiňoval i další všeobecně neznámé historické sku-tečnosti, a proto byl i doplňujícím informacím k těmto údajům dán tu a tam prostor, ale zdaleka už ne v tak rozsáhlé míře jako v případě výkladu polských předválečných dějin.

V textech projevů bylo často ponecháno německé názvosloví měst, která se v tehdejším období nacházela na území Německé říše, resp. i mimo ni.

Pro lepší čtenářovu orientaci se pak vždy v případě prvního výskytu takového názvu v projevu uvádí v závorce odpovídající

12

PŘEDMLUVA

dnešní geografický název. Krátké poznámky vydavatele, od au-tentického znění projevu oddělené opět poznámkou v závorce, vysvětlují za účelem správného porozumění textu některé ne-obvyklé pojmy. Abecední a očíslovaný slovníček pojmů v zá-věru knihy pak přináší stručný orientační výklad některých ter-mínů a základní informace o osobnostech, o kterých se Adolf Hitler v projevech zmiňuje. Autoři publikace při tvorbě výkla-dového slovníčku brali zřetel pouze na takové všeobecně méně běžné pojmy a méně známé osobnosti, u kterých lze vycházet z toho, že si vyžadují „položení správné stopy“ průměrně zběh-lému čtenáři, který se pak v případě zájmu studia dalších hlub-ších údajů může o tyto styčné údaje opřít.

Samotné texty projevů jsou pro lepší přehlednost opat-řeny mezinadpisy, které – opět ve smyslu samotného autora projevu – vyjadřují hlavní myšlenky jednotlivých úseků dané řeči. Čtenář tuto pomůcku uvítá zejména při studiu rozsáhlejších Hitlerových projevů. Nezapomínejme, že délka trvání někte-rých projevů hravě přesahovala jednu hodinu a ani textové zá-znamy z těchto přednesů nebyly vydavatelem kráceny.

Kniha, kterou máte před sebou, je první svého druhu na českém knižním trhu a bezpochyby jedinečná proto, že na-bízí celé a nekrácené české znění výběru veřejných projevů Adolfa Hitlera a poskytuje tak naprosto autentický a nefalšo-vaný náhled do atmosféry této stejně tak významné jako tra-gické doby. Autentičnost byla hlavním příkazem tvůrců této knihy. Naskýtá se tak jedinečná příležitost vnímat a přijímat poselství v daných projevech stejnými vjemy jako v případě do-bových posluchačů a čtenářů, kteří s nimi byli ať už jakým-koli způsobem konfrontováni. Dnes se tedy může i český čtenář a zájemce o moderní dějiny seznámit s nefalšovanou „živou his-torií“, a to bez jakýchkoliv záměrných či náhodných pokřivení

13

LUKÁŠ BEER

v interpretacích Hitlerových výroků či postojů, jichž býváme bohužel dodnes poměrně často svědky.

Pro současníky, zvláště „Neněmce“, zůstává fenomén na-cionálního socialismu, nadšení širokých lidových mas pro něj a zejména pak tehdejší obdiv k osobnosti Adolfa Hitlera v pře-vážné většině něčím, co ani ne tak po rozumové jako spíš ci-tové stránce lze stěží pojmout a pochopit. Zůstává něčím, co stojí mimo dosah lidského chápání. Ale právě touha pocho-pit nebo „vžít se do situace“ se může stát výborným vodítkem a motivem českého čtenáře, který o tuto tématiku jeví zájem. Kniha mu za tímto účelem otevírá dvířka. Není pochyb o tom, že pokud jsou historická fakta prezentována ve své autentické a nepokřivené podobě, mohou výrazně přispět k plodnému poučení z dějin, býti zároveň výstrahou a v neposlední řadě i cestou k jejich pochopení.

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTYBerlín 22. června 1941

» AnglickápolitikaobkličováníNěmecka » Zpětněoněmecko-ruskémpaktu » Moskvaporušujedohodu » SovětskástrategienaBalkáněavPobaltí » OdpověďVůdcenaotázkyMolotova » PreventivníútoknaSovětskýsvaz » Frontaprotisovětsko-anglosaskémukomplotu

440

ZAHÁJENÍ VÝCHODNÍ FRONTY

Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels předčítá v tento his-torický den na rozhlasových vlnách Vůdcovu proklamaci k němec-kému národu. Provolání objasňuje příčiny a smysl zahájení polního tažení na východě proti Sovětskému svazu a vysvětluje, co Říši na-konec vedlo k rozkolu s Ruskem. Moskva v uplynulých měsících hrubě porušovala a zradila přátelskou dohodu (pakt ze srpna 1939 a doplňující přátelskou dohodu z 28. září 1939), argumentuje v proklamaci Adolf Hitler. Účinky zpočátku dobře utajované anglo-saskosovětské koalice zejména v jihovýchodní Evropě nabyly déle nesnesitelných poměrů.

Obkličovací politika Anglie vůči Německu tím měla získáním Sovětského svazu proti Berlínu slavit další trumf. V dějinách bylo vždy taktikou Anglie mařit konsolidaci na evropské pevnině v tom smyslu, aby tím byla oslabena momentálně nejsilnější mocnost kon-tinentu. V minulosti byly cílem této politiky i jiné země než Ně-mecko, později to bylo Německo císařské s následným vykořisťová-ním Výmarské republiky, ale zejména po převzetí moci nacionál-ními socialisty v roce 1933 tyto protiněmecké tendence zesílily. Již roku 1936 Winston Churchill doslovně prohlásil: „Německo začíná být silným, musíme jej rozbít.“ Taktika Londýna spočívala v tom, že záměrně rozšiřoval falešné a vymyšlené zprávy, podle nichž se různé země měly cítit být Německem ohrožené a poskytovat těmto zemím posléze záruky, říká Vůdce.

441

BERLÍN 22. ČERVNA 1941

Hitler pak vysvětluje, že tyto okolnosti jej zpočátku vedly ke snaze spolupracovat se sovětským Ruskem. Vědom si této britské strategie se Hitler v létě 1939 rozhodl uzavřít pakt o neútočení se Stalinem. Německý národ nikdy nechoval nepřátelství vůči Rusům a nacionální socialismus nezamýšlel expanzivně šířit svou ideolo-gii mezi jinými národy. Židovskobolševičtí držitelé moci v Moskvě naproti tomu však měli tendence své panství vnucovat ostatním ev-ropským národům šířením své ideologie mezi ně. Přičemž to byl na-cionální socialismus, který poskytl pracujícímu člověku větší zisk z práce, zatímco bolševismus přináší jen bídu. Hitler posílal v srpnu 1939 proto s těžkým srdcem do Moskvy svého ministra zahraničí, ale bylo to pouze z toho důvodu, aby se pokusil tímto způsobem zmařit britskou obkličovací politiku.

Protože Hitler uzavřel dohodu se sovětským Ruskem, musel nej-prve mlčet k sovětskému nárokování si Litvy, jelikož chtěl udržet bezkonfliktní stav s Moskvou. Winston Churchill jmenoval novým anglickým velvyslancem v Rusku Richarda Stafforda Crippse(11), který měl pracovat na vytvoření anglickosovětskobalkánské pro-tiněmecké koalice. Moskva doufala, že Německo bude na západní frontě zavlečeno do dlouhotrvajícího konfliktu. Sověti měli v úmyslu si vojensky podmanit Finsko a balkánské státy. Rudá armáda na-víc obsadila území Besarábie, které Sovětskému svazu v rámci ně-meckosovětské dohody nebylo přiřknuto. V listopadu 1940 přijíždí do Berlína sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov, který pre-zentoval nároky své země na Balkáně a v Baltiku. Vůdce však jeho požadavky odmítá, a to nejen v roli zástupce Německa, ale i jako odpovědný zástupce bolševismem ohrožené evropské kultury. Ihned po ztroskotání jednání zesílil Sovětský svaz koncentraci svých jed-notek na západní hranici země. Anglie a Rusko spolupracovaly při odstranění jugoslávské vlády, která jenom dva dny předtím přistou-pila k Paktu tří. V Srbsku proběhl státní převrat, ve kterém měla především prsty Moskva, a s tímto nově nastoleným režimem chtěl

442


Stalin spolupracovat v pletichách proti Německu. Moskva požado-vala mobilizaci srbské armády. A při tom všem předstírala přátel-ství a loajalitu vůči Německu. Hitler v proklamaci uvádí, že na zá-padní hranici Sovětského svazu nyní stojí 160 ruských divizí, so-větští letci přelétávají hranice a 17. a 18. června 1941 sondovaly ruské průzkumné jednotky na teritoriu Říše. Nastal proto čas posta-vit se tomuto židovskoanglosaskému komplotu (Hitler vědomě ne-uvádí Rusy jako své nepřátele, nýbrž židovskobolševické držitele moci v Moskvě). Úkolem této v dějinách lidstva nebývale rozsáhlé německé východní fronty je společně s Finy a Rumuny ochránit jed-notlivé země a v první řadě ochránit Evropu.

443


Německý národe! Nacionální socialisté!

Těžkými starostmi jsem byl tísněn, po celé měsíce jsem byl odsouzen k mlčení. Nyní nadešla hodina, ve které konečně mohu mluvit otevřeně.

Když Německá říše 3. září 1939 obdržela anglické vyhlá-šení války, opakoval se znovu britský pokus, aby všeliký začá-tek konsolidace a tím vzestupu Evropy byl zmařen bojem proti mocnosti evropské pevniny, jež té které doby byla nejsilnější. Tak zničila Anglie svého času v četných válkách Španělsko. Tak vedla svoje války proti Holandsku. Tak potírala za pomoci Ev-ropy později Francii. A tak začalo rozhraní století obkličování tehdejší Německé říše a roku 1914 světová válka.

Jen svou vnitřní nejednotností Německo roku 1918 pod-lehlo. Následky byly strašlivé.

Nejprve bylo licoměrně prohlašováno, že je veden boj vý-hradně jenom proti císaři a proti jeho režimu, ale když ně-mecká armáda složila zbraně, začalo se s plánovitým ničením Německé říše. Zatímco se zdánlivě doslova naplňovalo proroc-tví jistého francouzského státníka, že v Německu je o 20 mili-onů lidí více, než je třeba, že musí být odstraněni hladem, ne-mocemi nebo vystěhovalectvím, začínalo nacionálněsocialis-tické hnutí provádět své dílo sjednocení německého lidu a tím

444


opětného vzestupu Říše. Toto nové povznesení našeho národa z bídy, nouze a potupného opovržení bylo ve znamení ryze vnitřního obrození.

ObkličovacípolitikaAnglievůčiNěmecku

Obzvláště Anglie tím nebyla dotčena nebo dokonce ohrožo-vána. Ale přesto začala ihned zase nenávistná obkličovací poli-tika proti Německu. Uvnitř a zvenčí došlo k onomu komplotu, nám známému, mezi Židy a demokraty, bolševiky a zpátečníky s jediným cílem, aby bylo zabráněno zřízení nového němec-kého národního státu, a aby Říše znovu byla vržena do bezmoc-nosti bídy. Vedle nás postihla nenávist tohoto mezinárodního světového spiknutí ony národy, které rovněž štěstím přehlížené byly nuceny svůj denní chléb si vydělávat nejtvrdším bojem o své bytí. Především byla Itálii a Japonsku upírána, ba přímo zakazována, účast na statcích tohoto světa, právě tak jako Ně-mecku. Semknutí těchto národů bylo proto jenom aktem sebe-obrany proti sobecké světové koalici bohatství a moci, která je ohrožovala.

Již roku 1936 prohlásil Churchill podle výpovědi americ-kého generála Wooda v jednom výboru americké poslanecké sněmovny, že Německo začíná být zase příliš mocné a že proto musí být zničeno. V létě roku 1936 se domnívala Anglie, že na-dešla chvíle, aby mohla začít znovu s plánovaným zničením Ně-mecka opakováním rozsáhlé obkličovací politiky. Systém lživé kampaně, uspořádané za tímto cílem, spočíval v tom, aby jiné národy byly prohlášeny za ohrožené, aby byly nejprve zlákány anglickými sliby záruky a pomoci, a potom – tak jako před svě-tovou válkou – byly vyslány proti Německu. Tak se Anglii po-dařilo od května až do srpna 1939 pouštět do světa tvrzení, že

445


Litva, Estonsko, Lotyšsko, Finsko, Besarábie a ovšem také Ukra-jina jsou Německem přímo ohrožovány.

Část těchto států se tím dala svést k tomu, že přijímala sliby záruk, nabízené s těmito tvrzeními, a předešla potom do nové obkličovací fronty proti Německu. Za těchto okolností jsem byl přesvědčen, že mohu odpovídat před svým svědomím a před dějinami německého národa, jestliže tyto země, popřípadě je-jich vlády, nejenom ujistím o nepravdivosti tvrzení, které Bri-tové rozšiřovali, nýbrž jestliže kromě toho ještě uklidním nejsil-nější mocnost východu zvlášť slavnostními prohlášeními o me-zích našich zájmů.

Zpětnýpohlednaněmecko-ruskýpaktoneútočení

Nacionální socialisté!Pociťovali jste svého času jistě všichni, že tento krok byl pro

mne trpký a těžký. Nikdy neměl německý národ nepřátelských pocitů proti národům Ruska. Více jak dvě desetiletí se židov-sko-bolševističtí držitelé moci z Moskvy pokoušeli roznítit po-žár nejenom v Německu, nýbrž v celé Evropě. Německo se nikdy nepokoušelo svůj světový nacionálněsocialistický názor přenést do Ruska. Ale židovsko-bolševističtí držitelé moci v Moskvě se houževnatě pokoušeli, aby našemu a ostatním evropským národům vnutili svoje panství, a to nejenom duševně, nýbrž hlavně také vojensko-mocensky. Následky činnosti tohoto re-žimu byly však ve všech zemích jenom chaos, bída a hladomor. Já jsem naproti tomu už dvě desetiletí usiloval, abych s mini-mem zásahů a bez jakékoli poruchy naší výroby dospěl v Ně-mecku k novému socialistickému řádu, který nejenom odstraní nezaměstnanost, nýbrž poskytne i pracujícímu člověku stále větší zisk z práce. Úspěchy této politiky nových hospodářských

446


a sociálních řádů našeho národa, která plánovitým překonává-ním stavovských a třídních rozporů usiluje o pravé národní spo-lečenství jakožto o svůj konečný cíl, jsou na celém světě jedi-nečné. Bylo to tedy v srpnu roku 1939 pro mne těžkým překo-náním sebe sama, když jsem svého ministra poslal do Moskvy, aby se tam pokusil pracovat ke zmaru britské obkličovací po-litiky proti Německu. Udělal jsem to jenom proto, že jsem si byl vědom odpovědnosti vůči německému národu, ale přede-vším v naději, že konec konců přece jenom dospějeme k trva-lému uvolnění a že snad budeme moci zmírnit oběti, které jsou na nás jinak žádány. Německo tedy Moskvě dalo slavnostní ujištění, že uvedená území a země – až na Litvu – jsou mimo všechny německé politické zájmy, a vedle toho bylo ještě uza-vřeno zvláštní ujednání pro případ, že by se Anglii přece jenom podařilo Polsko opravdu veštvat do války proti Německu. Ale i zde byly německé nároky v omezené míře, jež nebyla v žád-ném poměru k výkonům německých zbraní.

Nacionální socialisté!Následky této smlouvy, kterou jsem si sám přál a která byla

uzavřena v zájmu německého národa, byly obzvláště pro ty Němce, kteří žili v touto smlouvou postižených zemích, velmi těžké.

Daleko více než půl milionu německých soukmenovců – všechno malí sedláci, řemeslníci a dělníci – bylo přinuceno opustit přes noc svoji někdejší domovinu, aby tak uniklo re-žimu, který jim nejprve hrozil bídou, jež neměla hranice, avšak dříve či později úplným vyhubením.

Přesto tisíce Němců zmizely! Nebylo možné se dopídit jejich osudu nebo dokonce jejich pobytu. Mezi nimi se nachází jen něco přes 160 mužů německé říšské státní příslušnosti.

447


K tomu všemu jsem mlčel, protože jsem mlčet musel! Ne-boť bylo mým přáním dosáhnout konečného uvolnění a pokud možno také trvale vyrovnaných vztahů s tímto státem.

Moskvačiníprvníkrokyodporujícípaktu

Již během našeho tažení v Polsku si však sovětští mocipáni najednou navzdory smlouvě nárokovali Litvu. Německá říše ni-kdy neměla v úmyslu obsazovat Litvu a nikdy také žádný ta-kový požadavek nekladla na litevskou vládu, nýbrž právě na-opak, žádost tehdejší litevské vlády poslat do Litvy v tomto smyslu německé jednotky odmítla jako akt neodpovídající cí-lům německé politiky.

Přesto jsem se podřídil také tomuto novému ruskému po-žadavku. Byl to však začátek pokračujících nových vydírání, která se od té doby stále opakovala.

Vítězství v Polsku, které bylo vybojováno výlučně němec-kými jednotkami, mě podnítilo k tomu, abych se na západní mocnosti znovu obrátil s nabídkou míru. Ta však narazila na odmítnutí mezinárodních a židovských válečných štváčů.

Důvod tohoto odmítnutí však již tehdy spočíval v tom, že Anglie stále ještě doufala, že se jí podaří zmobilizovat evrop-skou koalici proti Německu pod vlivem balkánských států a so-větského Ruska.

Tak se tedy v Londýně rozhodli poslat do Moskvy jako vel-vyslance Mr. Crippse. Dostal jasný úkol, za všech okolností zno-vuoživit vztahy mezi Anglií a sovětským Ruskem a rozvíjet je v anglickém smyslu. O pokroku této mise informoval anglický tisk, dokud je taktické důvody nepřiměly k mlčení.

Na podzim 1939 a na jaře 1940 se skutečně ukázaly první následky. Zatímco se Rusko chystalo podmanit si vojensky

448


nejen Finsko, nýbrž také baltské státy, motivovalo tento postup najednou stejně tak vylhaným jako směšným tvrzením, že musí tyto země chránit před vnějším ohrožením, respektive tomuto ohrožení předejít. Tím však mělo být myšleno Německo. Ne-boť žádná jiná moc vůbec nemohla do těchto oblastí Baltského moře ani proniknout, ani zde vést válku. Přesto jsem musel ml-čet. Jenže mocipáni v Kremlu šli rychle dál.

Zatímco Německo na jaře 1940 ve smyslu paktu o neútočení stáhlo své ozbrojené síly daleko od východních hranic, ba do-konce tyto oblasti vyklidilo zcela od německých jednotek, za-čal již v této době nástup ruských jednotek v takové míře, jež mohla být vnímána jen jako vědomé ohrožení Německa.

Podle tehdejšího prohlášení, které osobně pronesl Molotov, se již na jaře 1940 nacházelo jen v baltských státech 22 rus-kých divizí.

Jelikož ruská vláda sama vždy tvrdila, že prý byla zavolána tamním obyvatelstvem, mohla jejich tamní přítomnost sloužit pouze účelu demonstrace síly proti Německu.

Zatímco naši vojáci od 10. května 1940 lámali francouzsko-britskou moc na západě, pokračoval ruský nástup na naší vý-chodní frontě v pozvolna stále více ohrožujícím rozměru.

Od srpna 1940 jsem se tedy domníval, že v zájmu Říše již ne-mohu vzít na svou odpovědnost, aby naše již beztak často zpus-tošené východní provincie zůstaly nechráněny proti tomuto ob-rovskému nástupu sil bolševických divizí.

Tím však došlo k tomu, co britsko-sovětská spolupráce měla v úmyslu, a sice: Svázání takto silných německých jednotek na východě, kdy zvláště z hlediska boje ze vzduchu by za radikální ukončení války na západě nemohlo německé vedení převzít od-povědnost.

To však vyhovovalo nejen cílům britské, ale i sovětské poli-tiky. Neboť jak Anglie, tak sovětské Rusko mají v úmyslu tuto

449


válku nechat trvat tak dlouho, aby oslabily celou Evropu a tím ji ještě více ochromily.

SovětskástrategienaBalkáněavPobaltí

Ohrožující útok Ruska proti Rumunsku měl ve své podstatě splnit pouze ten úkol, dostat do rukou nebo alespoň zničit důle-žitou základnu nejen německého hospodářského života, nýbrž hospodářského života celé Evropy.

Avšak právě Německá říše již od roku 1933 s nekonečnou trpělivostí usilovala o získání jihoevropských států jako svých obchodních partnerů. Měli jsme proto největší zájem na jejich vnitrostátní konsolidaci a pořádku. Vpád Ruska do Rumunska a řecká vazba na Anglii hrozily, že tyto oblasti v krátké době promění v obecné válečné dějiště.

Oproti našim principům a zvyklostem jsem na spěšnou prosbu rumunské vlády, která sama nesla vinu na celém vývoji situace, reagoval radou, aby v zájmu míru sovětskému vydírání ustoupila a Besarábii odstoupila.

Rumunská vláda se však domnívala, že to může před svým vlastním národem unést jen za předpokladu, že Německo a Itá-lie dají jako formu odškodnění přinejmenším garanci, že o zbý-vajícím území Rumunska se již nebude spekulovat. Udělal jsem to s těžkým srdcem. Především proto, že když Německá říše dá nějakou garanci, tak si za ní také stojí. My nejsme ani Angli-čané ani Židé.

Tak jsem ještě v poslední hodině věřil, že jsem v těchto ob-lastech posloužil míru, jakkoli za současného přijetí vlastního těžkého závazku. Aby však mohly být definitivně vyřešeny všechny problémy a udělalo se jasno v ruských postojích vůči

450


Říši, pozval jsem, jsa pod tlakem zesilující mobilizace na naší východní hranici, Molotova do Berlína.

Sovětský ministr zahraničí požadoval vyjasnění, respektive souhlas Německa v těchto otázkách:

Otázka Molotova: Směřuje německá garance Rumunsku v případě útoku Sovětského svazu na Rumunsko také proti so-větskému Rusku?

Moje odpověď: Německá garance je obecná a bezpodmí-nečně nás zavazuje. Rusko nám však nikdy nesdělilo, že by vy-jma Besarábie mělo vůbec nějaké zájmy v Rumunsku. Již jen obsazení severní Bukoviny bylo porušením ujištění. Nedomní-vám se proto, že by nyní Rusko mohlo mít ještě další úmysly směřující proti Rumunsku.

Otázka Molotova: Rusko se cítí být opět ohroženo Finskem. Rusko je rozhodnuto, že to nehodlá trpět. Je Německo ochotno vzdát se jakékoli podpory Finska a především stáhnout ně-mecké jednotky z Kirkenes?

Moje odpověď: Německo nemá a nemělo ve Finsku žádné politické zájmy. Nová válka Ruska proti malému finskému ná-rodu by však nemohla být německou říšskou vládou považo-vána za únosnou. O to více, když v nějaké ohrožení Ruska Fin-skem nemůžeme nikdy věřit. Vůbec však nechceme, aby v Balt-ském moři ještě jednou vznikla válečná oblast.

Otázka Molotova: Je Německo ochotno svolit k tomu, že So-větský svaz poskytne Bulharsku garanci a za tímto účelem vy-šle své jednotky do Bulharska? Přičemž on – Molotov – by rád prohlásil, že nemají v úmyslu z tohoto podnětu například od-stranit krále.

451


Moje odpověď: Bulharsko je suverénní stát a mě není známo, že stejně jako Rumunsko Německo, požádalo Bulharsko Rusko vůbec o nějakou garanci. O tomto se musím poradit se svým spojencem.

Otázka Molotova: Sovětský svaz potřebuje za všech okol-ností volný průchod skrze Dardanely a požaduje ke své ochraně obsazení některých důležitých styčných bodů na Dardanelách, např. na Bosporu. Souhlasí s tím Německo nebo ne?

Moje odpověď: Německo je připraveno dát svůj souhlas ke změně statutu Montreux(34) ve prospěch států Černého moře. Německo není ochotno uznat zábor ruských styčných bodů v mořských průlivech.

Nacionální socialisté!Zaujal jsem zde onen postoj, který jsem jako odpovědný

Vůdce Německé říše, avšak i jako odpovědný zástupce evrop-ské kultury a civilizace mohl vůbec zaujmout.

Následkem bylo zesílení sovětské, proti Říši směřované čin-nosti, především však počátek vnitřního rozmělnění nového rumunského státu a pokus odstranit propagandou bulharskou vládu.

S pomocí poblázněných nezralých hlav rumunské legie se po-dařilo v Rumunsku zinscenovat převrat, jehož cílem bylo svrh-nout hlavu státu, generála Antonescu, vytvořit v zemi chaos a odstraněním legální moci odstranit také předpoklad účinnosti německého garančního příslibu.

Přesto jsem byl stále přesvědčen, že bude lepší mlčet.

452


Frontaprotisovětsko-anglosaskémukomplotu

Ihned po selhání celého podniku došlo k opětovnému zesí-lení koncentrace ruských jednotek na německé východní hra-nici. Tankové svazy a jednotky výsadkářů byly ve stále větším počtu přemísťovány do nebezpečné blízkosti německých hra-nic. Německá branná moc, jakož i domovina, ví, že se ještě před několika málo týdny nenacházela na naší východní hranici ani jedna německá tanková nebo motorizovaná divize.

Pokud by však bylo potřeba posledního důkazu pro mezi-tím vzniklou, dobře maskovanou a utajovanou koalici Anglie a sovětského Ruska, tak ten poskytuje jugoslávský konflikt. Za-tímco jsem se pokoušel podniknout poslední pokus k uklidnění situace na Balkáně a v pochopitelné spolupráci s Ducem jsem pozval Jugoslávii k přistoupení k Paktu tří, organizovaly Ang-lie a Rusko útok, který tehdejší vládu, připravenou k jednání, během jedné noci odstranil.

Dnes může být německému lidu sděleno následující: Srbský státní převrat proti Německu se snad nekonal pouze pod anglic-kou, nýbrž z velmi podstatné části pod sovětskou vlajkou. Jeli-kož jsme mlčeli i k tomu, šlo sovětské vedení ještě o jeden krok dále. Nezorganizovalo jenom tento puč, nýbrž o několik málo dnů později uzavřelo s nově se objevivšími kreaturami známý přátelský pakt, který měl za úkol posílit Srby v jejich odporu proti uklidnění Balkánu a popudit je proti Německu. A to ne-byly žádné platonické záměry.

Moskva požadovala mobilizaci srbské armády.Jelikož jsem i teď ještě považoval za lepší raději nemluvit,

šli kremelští mocipáni ještě dál:Německá říšská vláda vlastní dnes doklady o tom, že Rusko,

ve snaze dostat definitivně Srbsko do války, dalo ujištění dodá-

453


vat zbraně, letadla, munici a ostatní válečný materiál proti Ně-mecku přes Soluň.

A to se stalo prakticky ve stejném okamžiku, když jsem já osobně ještě radil japonskému ministru zahraničí Dr. Matsuo-kovi(39), aby s Ruskem dosáhnul uvolnění napětí, stále ve víře, že tím sloužím míru.

Jen rychlý průnik našich jedinečných divizí do Skopje, ja-kož i samotné obsazení Soluně tyto záměry sovětsko-anglosas-kého komplotu překazilo. Srbští letečtí důstojníci však uprchli do Ruska a byli tam okamžitě přijati jako spojenci.

Samotné vítězství mocností Osy na Balkáně nejprve zhatilo plán zaplést Německo v létě tohoto roku do měsíce trvajících bojů na jihovýchodě a mezitím postupně dokončit nástup so-větských armád, posílit jejich válečnou připravenost, aby poté bylo možné s Anglií, podporovanou vysněnými americkými do-dávkami, Německou říši a Itálii zadusit a rozmačkat.

Tím Moskva ujednání našeho přátelského paktu nejen poru-šila, nýbrž nehorázným způsobem také zradila!

A to všechno v době, kdy mocipáni Kremlu až do poslední chvíle navenek – jako v případě Finska nebo Rumunska – před-stírali přátelství a sepisovali nevinná dementi. Jestliže jsem byl však až dosud okolnostmi nucen, abych mlčel a zase jenom ml-čel, přišla přece nyní chvíle, kdy by další přihlížení nebylo je-nom hříchem z nedbalosti, nýbrž zločinem na německém ná-rodě, ba na celé Evropě.

Dnes stojí asi 160 ruských divizí na našich hranicích. Po celé týdny byly stále tyto hranice porušovány, nejenom u nás, nýbrž právě tak na dalekém severu jako v Rumunsku.

Ruským letcům dělá radost, když mohou tuto hranici bezsta-rostně přehlížet, aby nám tím dokázali, že se již cítí být pány tohoto území.

454


V noci ze 17. na 18. června sondovaly ruské průzkumné jed-notky terén na území Říše a byly zahnány zpět až po delší pře-střelce.

Tím však nadešla hodina, ve které je nezbytné postavit se proti tomuto židovsko-anglosaskému komplotu, jakož i proti ži-dovským držitelům moci bolševistické moskevské centrály.

Německý národe!V tomto okamžiku se dokončuje nástup takového objemu

a rozsahu, který je největší, jaký dosud viděl svět. Spolu s fin-skými kamarády stojí vítězní bojovníci z Narviku u Severního ledového oceánu. Německé divize, pod velením dobyvatele Nor-ska, chrání společně s finskými hrdinnými bojovníky pod svým maršálem finskou půdu. Formace německé východní fronty sa-hají od Východního Pruska až po Karpaty. U břehů řeky Prut, u spodního toku Dunaje až k břehům Černého moře se spojují pod vůdcem rumunského státu Antonescem němečtí a rumun-ští vojáci. Úkolem této fronty není tudíž již jenom ochrana jed-notlivých zemí, nýbrž zabezpečení Evropy a tím spása všech.

Proto jsem se dnes rozhodl osud a budoucnost Německé říše a našeho národa vložit zase do rukou našich vojáků.

Pomoz nám Bůh právě v tomto boji!

Adolf Hitler - Projevy

Documents

Transcript of Adolf Hitler - Projevy