Gingivální epitézy

Absolventská práce

Aneta Delyová

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Praha 1, Alšovo nábřeží 6

Studijní obor: Diplomovaný zubní technik

Vedoucí práce: MUDr. Jolana Pečenková

Datum odevzdání: 23. 4. 2018

Datum obhajoby: . . 2018

Praha 2018

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny

jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů

informací.

Praha . . 2018

Podpis

Děkuji MUDr. Jolaně Pečenkové za odborné vedení mé absolventské práce. Také děkuji

Ervínovi Kožíškovi za možnost přihlédnout k výrobě gingiválních epitéz a zároveň za

možnost si gingivální epitézu vyzkoušet zhotovit a postupy použít v praktické části své

absolventské práce.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné

školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.

ABSTRAKT

DELYOVÁ, Aneta. Gingivální epitézy. Praha, 2018. Absolventská práce. VOŠZ a SZŠ Praha

1. Vedoucí absolventská práce MUDr. Jolana Pečenková.

Téma mé absolventské práce jsou gingivální epitézy. Tato práce je rozdělena na teoretickou a

praktickou část.

V první kapitole popisuji, co je parodont, z jakých částí se parodont skládá a také krevní, cévní,

lymfatické a nervové zásobení parodontu.

Druhou kapitolu věnuji parodontopatiím, v první řadě etiologii a patogenezi parodontálních

onemocnění a také vnitřním a vnějším faktorům, které jsou považovány za příčiny vzniku těchto

onemocnění. Na konci této kapitoly zmiňuji druhy léčby parodontopatií a také něco málo k

prevenci parodontopatií.

Ve třetí kapitole popisuji historii gingiválních epitéz - z jakého materiálu se vyráběly dříve a

proč už se dnes využívají materiály jiné.

Čtvrtou kapitolu věnuji gingivální epitézám - jak vypadají současné flexibilní dásňové epitézy

a dále také indikacím i kontraindikacím.

V páté kapitole popisuji historické a současné materiály, které se užívaly nebo užívají pro

výrobu dásňových epitéz. Z historických materiálů uvádím polymetylmetakryláty a popisuji

preparát Superacryl Plus. Poté popisuji současné materiály, což jsou adiční silikony a zde jsem

si vybrala preparáty Gingivamoll, který popisuji dopodrobna a druhý preparát Silasto popisuji

jen okrajově.

V praktické části jsem zvolila tři kazuistiky, u kterých jsem popsala postup výroby od výroby

individuální otiskovací lžíce až po odevzdání gingivální epitézy pacientovi. V tomto textu

zmiňuji i chyby, se kterými se můžeme při výrobě flexibilní dásňové epitézy setkat.

Cílem mé práce je informovat o problematice parodontopatií a o jeho možném protetickém

řešení pomocí gingivální epitézy a v praktické části popsat postup zhotovení epitéz.

Klíčová slova: gingivální epitéza, parodont, parodontopatie

ABSTRACT

DELYOVÁ, Aneta. Gingival epithesis. Prague, 2018. Thesis. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Tutor

MUDr. Jolana Pečenková.

The topic of my thesis is about Gingival epithesis. This thesis is divided into theoretical and

practical part.

In the first chapter I describe what the periodontium is, what parts of the parodont consist of

and I mention also the blood, vascular, lymphatic and nerve supply of periodontium.

In the second chapter I deal with parodontopathies, primarily etiology and pathogenesis of

periodontal diseases and as well as internal and external factors that are deemed to be the causes

of these diseases. At the end of this chapter, I mention the types of parodontopathies and briefly

about how to prevent periodontal disease.

In the third chapter I describe the history of gingival epithesis - which materials were used

earlier and why other materials are used today.

In the fourth chapter I deal with gingival epithesis – how the current flexible gingival epithesis

looks like including indications and contraindications.

In the fifth chapter I describe historical and contemporary materials that are used for

manufacture of gingival epithesis. Here I introduce the historical material called polymethyl

methacrylate and following I describe Superacryl Plus. I describe the present materials called

A - silicon and here I describe Gingivamoll preparations in detail and at the same time I describe

briefly Silasto.

In the practical part I introduce three casuistries which describe working process from an

individual impression trays to the delivery of a gingival epithesis for the patient. In this case I

also mention the errors that can happen during making a flexible gingival epithesis.

The purpose of my thesis to inform about the problems of periodontitis and its possible

prosthetic solutions by means of using gingival epithesis and in the practical part I describe the

working procedure of epithesis manufactures.

Key words: gingival epithesis, periodontium, periodontal disease

Obsah

Úvod ........................................................................................................................................... 9

Teoretická část ........................................................................................................................ 10

1 Anatomie parodontu ...................................................................................................... 10

1.1 Dáseň (gingiva) ......................................................................................................... 10

1.1.1 Volná - marginální gingiva (pars libera gingivae) ......................................... 10

1.1.2 Připojená gingiva (pars fixa gingivae) ............................................................ 11

1.1.3 Mezizubní papila (Papila inciziva) .................................................................. 11

1.1.4 Fyziologický žlábek (Sulcus dentogingivalis) ................................................. 11

1.2 Periodontium (Ozubice) .......................................................................................... 11

1.3 Zubní cement ............................................................................................................ 12

1.4 Alveolární kost ......................................................................................................... 12

1.5 Krevní a cévní zásobení parodontu ........................................................................ 12

1.6 Lymfatický systém parodontu ................................................................................ 12

1.7 Nervové zásobení parodontu ................................................................................... 13

2 Parodontopatie ................................................................................................................ 13

2.1 Etiologie a patogeneze zánětlivých parodontálních onemocnění ....................... 13

2.1.1 Dělení exogenních faktorů: .............................................................................. 13

2.1.2 Endogenní faktor .............................................................................................. 16

2.2 Klasifikace parodontálních onemocnění a stavů ................................................... 17

2.2.1 Jednodušší rozdělení parodontopatií .............................................................. 21

2.3 Léčba/Parodontologické ošetření ........................................................................... 22

2.3.1 Druhy ošetření – jednotlivé fáze léčebného plánu ......................................... 22

2.4 Prevence parodontopatií (hygiena, postup čištění zubů) ..................................... 24

3 Historie a vývoj gingiválních epitéz .............................................................................. 25

4 Co je to gingivální epitéza? ............................................................................................ 26

4.1 Současné flexibilní gingivální epitézy ..................................................................... 26

4.2 Indikace ..................................................................................................................... 27

4.3 Kontraindikace ......................................................................................................... 27

5 Materiály ......................................................................................................................... 27

5.1 Polymetylmetakrylát ............................................................................................... 27

5.1.1 Superacryl plus ................................................................................................. 29

5.2 Adiční silikony .......................................................................................................... 30

5.2.1 Materiály, ze kterých se vyrábějí epitézy v dnešní době ............................... 31

Praktická část .......................................................................................................................... 35

6 Postup výroby s kazuistikou .......................................................................................... 35

6.1 Kazuistika – případ č. 1 ........................................................................................... 35

6.2 Kazuistika – případ č. 2 ........................................................................................... 49

6.3 Kazuistika – případ č. 3 ........................................................................................... 55

Závěr ........................................................................................................................................ 63

Seznam obrázků ...................................................................................................................... 64

Seznam použité literatury a zdrojů informací: .................................................................... 66

9

Úvod

Tématem mé absolventské práce jsou Gingivální epitézy.

Toto téma jsem si vybrala, jelikož gingivální epitézy nejsou součástí učebních osnov a během

mého sedmiletého studia jsem se s nimi na škole nesetkala. Poprvé jsem se s nimi setkala na

odborné praxi v 1. ročníku studia diplomovaný zubní technik ve všeobecné fakultní nemocnici

na Karlově náměstí. Gingivální epitézy mě zaujaly, protože je to trošku jiný druh práce než ten,

na který jsme jako zubní technici zvyklí.

V teoretické části popisuji nejprve anatomii parodontu a jeho nemoci. Parodontopatie jsem do

této práce zahrnula proto, protože mají velký vliv na ustupování dásně, a právě gingivální

epitézy jsou estetickým řešením tohoto problému. V dalších kapitolách se budu věnovat

prevenci parodontopatií, historii, historickým materiálům a materiálům, ze kterých se zhotovují

epitézy dnes. Praktická část je věnována podrobnému postupu zhotovení dásňové epitézy.

10

Teoretická část

1 Anatomie parodontu

Pojem PARODONT pochází z řeckého „para odonton“ což v překladu do českého jazyka

znamená „okolo zubu“. Parodont je soubor tkání, které obklopují zub a je závislý na tom, zda

jsou přítomny zuby. Při prořezávání zubů parodont vzniká a při ztrátě zubu zaniká. Části

parodontu jsou:

dáseň (gingiva)

periodoncium (desmodont)

cement

alveolární kost (parodontální kost)

Hlavní úkol parodontu spočívá v tom, aby upevnil zuby v čelistech, proto mu též říkáme

podpůrná zubní tkáň.

1.1 Dáseň (gingiva)

Dáseň neboli gingiva je měkká tkáň pokrývající alveolární kost. Je to tkáň, která je vázaná na

zub. Když je zdravá, je bledě růžová, při zánětu načervenalá. Na povrchu má dlaždicovitý

rohovějící epitel a díky úponu vazivových vláken zde nalezneme ďolíčkovaný povrch – tzv.

stippling. Gingiva nemá podslizniční vazivo, což znamená, že je nepohyblivá vůči podkladu.

Topograficky se dělí na několik úseků: Volná gingiva (pars libera gingivae), připojená gingiva

(pars fixa gingivae), mezizubní papilu (papila inciziva) a fyziologický žlábek (sulcus

dentogingivalis). Mezi alveolární sliznicí a gingivou se nachází ostrá linie, která se nazývá

mukogingivální hranice.

1.1.1 Volná - marginální gingiva (pars libera gingivae)

Volná gingiva tvoří úzký lem kolem krčku zubu, na který pevně naléhá, cca 2mm nad

cementosklovinnou hranicí. Na povrchu je hladká a za normálních okolností bledě růžová. Je

široká cca 0,5 – 2mm. Volná gingiva přechází v mezizubním prostoru v mezizubní papilu tzv.

papila inciziva.

11

1.1.2 Připojená gingiva (pars fixa gingivae)

Tato část dásně je pevně připojená k periostu, tudíž je nepohyblivá. Je spojena s kostí a dosahuje

až k mukogingivální linii. Právě u této části dásně nalezneme již zmiňovaný ďolíčkovaný

povrch, tzv. stippling, který je důležitým znakem zdravé gingivy. Při zánětu gingivy se tento

povrch vyhlazuje. Připojená gingiva zabraňuje pohybu volné gingivy. Ve frontálním úseku by

měla mít gingiva cca 3mm a v distálním úseku asi 2mm.

1.1.3 Mezizubní papila (Papila inciziva)

Mezizubní papila neboli papila inciziva vyplňuje interdentální prostor, tedy prostor mezi zuby.

Každá papila má 3 části – sedlo, vestibulární část a orální část. Vzhled papily udává rozsah a

tvar mezizubního prostoru, pokud mají zuby správné postavení, papila má tvar trojúhelníku.

Když má pacient mezi zuby velkou mezeru, papila se netvoří a prostor je vyplněn pouze sliznicí.

1.1.4 Fyziologický žlábek (Sulcus dentogingivalis)

Fyziologický žlábek je štěrbina mezi volnou gingivou a povrchem zubu. Fyziologická hloubka

je 1-2mm a lze ji změřit kalibrovanou sondou. Když dojde k prohloubení fyziologického

žlábku, vzniká tzv. pravý nebo nepravý parodontální chobot. Pravý parodontální chobot dělíme

na supraalveolární a intraalveolární. Nepravý parodontální chobot se projevuje otokem gingivy.

1.2 Periodontium (Ozubice)

Periodontium neboli závěsný aparát zubu, je bohatě prokrvená vazivová tkáň s velkým počtem

buněk a vazivových vláken. Vyplňuje periodontální štěrbinu mezi stěnou kostěného lůžka a

povrchem kořene zubu. Má tvar přesýpacích hodin. Nalezneme zde Sharpeyova vlákna, což je

komplex pevných vazivových kolagenních vláken. Pokrývá 2/3 povrchu kořene zubu. Funkcí

závěsného aparátu zubu je především fixace zubu v kostěném lůžku, tlumení nepřiměřených

žvýkacích sil, zabránění rotace a také oddělení kořene zubu od alveolární kosti. Závěsný aparát

zubu má velmi bohaté nervové a cévní zásobení.

12

1.3 Zubní cement

Povrch zubního kořene pokrývá v tenké vrstvě (asi 0,02 mm) která se směrem od krčku ke

kořeni zesiluje, zubní cement. V krčkové části zubu se nachází cemento-sklovinná hranice.

Zubní cement svou stavbou připomíná vláknitou kost. Cement je některými histology

považován za pravou kost. Dělí se podle přítomnosti buněk na dva typy:

Cement primární (acelulární) - ten se tvoří během vývoje a erupce na zubovině a

převážně ho tvoří Sharpeyova vlákna, která jsou mineralizovaná

Cement sekundární (celulární) - ten se tvoří po erupci v kanálcích a je tvořen

cementocyty. Povrch zubního cementu je velmi nerovný a tudíž se zde často

zachytávají bakterie a zubní kámen. Cévní a nervové zásobení u cementu chybí. Při

různých patologických projevech může být cement odhalen.

1.4 Alveolární kost

Alveolární kost neboli alveolární výběžek kosti, je část horní nebo dolní čelisti, která chrání a

především drží zuby. Její funkcí je tedy poskytnout zubům oporu a nést je. Alveolární výběžek

je vázán na přítomnost zubů, protože se vyvíjí společně se zuby. Při ztrátě zubu se často stává,

že alveolární výběžek atrofuje a mizí. U každého zubu je síla kosti jiná.

1.5 Krevní a cévní zásobení parodontu

Arteria dentalis a arteria interalveolaris společně zajišťují krevní zásobení parodontu. Arteria

dentalis vede z kosti do dřeně a periodontální štěrbiny a tam se dělí. Arteria interalveolaris vede

z mezizubního septa do periodontia.

1.6 Lymfatický systém parodontu

„Lymfatický systém parodontu se nalézá v blízkosti krevních cév – funkčně se podobá systému

žil s chlopněmi. Odtok lymfy směřuje do příslušných regionálních uzlin.“

MUTSCHELKNAUSS, Ralf E. a Peter DIEDRICH. Praktická parodontologie: klinické

postupy. Praha: Quintessenz, c2002. Quintessenz bibliothek. ISBN 80-902118-8-7.

13

1.7 Nervové zásobení parodontu

V horní čelisti zajišťuje nervové zásobení pro zuby 15 – 25 nervus infraorbitalis, v úseku

molárů je to ramus alveolaris superior posterior, dále nervus palatinus major a nervus incizivus.

V dolní čelisti je to vedle mandibulárního nervu v postranním úseku nervus buccalis, nervus

mentalis a nervus sublingualis.

2 Parodontopatie

Termín parodontopatie popisuje nemoci parodontu.

2.1 Etiologie a patogeneze zánětlivých parodontálních onemocnění

Etiologie a patogeneze parodontopatií (parodontálních onemocnění) dosud není příliš jasná a

známá i přes mnoho moderních vyšetřovacích metod. Nezvykle obtížné je také prostudovat

imunitní reakci, o které toho dodnes příliš nevíme, jelikož je závislá na obrovském množství

komplexních faktorů. „Přesto se ukázalo, že zánětlivé parodontologické onemocnění vzniká na

základě exogenních a endogenních faktorů a s tím související následné imunitní odpovědi u

organismu.“

2.1.1 Dělení exogenních faktorů:

1. Primární faktory – tyto faktory způsobují poškození parodontu přímo a to přítomností

zubního plaku (ať už měkkého nebo tvrdého) a mikroorganismy který plak obsahuje.

Měkký povlak = zbytky potravy, které volně leží na zubech (anglicky – food debris) či

vláknité zbytky (anglicky – food impaction)

2. Sekundární faktory neboli ko-faktory – to jsou „například převislé výplně a okraje

korunek poškozují parodont nepřímo následnou akumulací povlaku nebo přímo

traumatizací parodontálních tkání.“

(MUTSCHELKNAUSS, Ralf E. a Peter DIEDRICH. Praktická parodontologie: klinické

postupy. Praha: Quintessenz, c2002. Quintessenz bibliothek. ISBN 80-902118-8-7.)

14

2.1.1.1 Zubní Plak

Zubní plak je strukturovaný povlak zubu, který nelze odstranit vodním sprejováním je nutné

jej odstranit mechanicky. Má 2 složky:

1. složka je pelikula (kutikula, dentální povlak). Vrstva slinných glykoproteinů (v tenké

vrstvě 0,1-1 mikrometrů). Toto je prospěšná část zubního plaku – chrání proti kyselinám

a zvlhčuje povrch zubu.

2. složka je vlastní mikrobiální povlak, který vzniká při nedostatečnému čištění zubů

nastává ukládání mikroorganismů, leukocytů, zbytků potravy a odloupaných

epitelových buněk. Je charakteristický tím, že je měkký, lepivý a do jisté míry

neviditelný. Tvoří se zejména na okrajích dásně. V zubním plaku se usazují

mikroorganismy, které rozkládají sacharidy na organické kyseliny. Ty ve spolupráci

s enzymy způsobují kaz tím, že odvápňují sklovinu.

Existují 4 fáze tvorby plaku:

1. fáze – jako první se začne během několika minut usazovat plak na ploškách a je to tzv.

proteinová vrstva neboli acquired pellicle.

2. fáze – v rozmezí 2 hodin až několika dní se usazují bakterie na tuto proteinovou vrstvu

a zároveň se zde v prohlubních skloviny projevuje mechanická retence různých bakterií.

3. fáze – V rozmezí 3 – 5 dnů se projevuje změnou bakteriální flóry. Čím je plak starší,

tím více nabývá anaerobního charakteru.

4. fáze – probíhá 5 - 7 den od začátku tvorby plaku. Zde již vyzrálý plak tvoří hustě

naskládané bakterie. V tomto stavu plak nelze odstranit samočistícími mechanismy

dutiny ústní.

Výskyt zubního plaku je supragingivální (místa habituálně nečistá – rýhy a jamky, krčky a

mezizubní prostory) a subgingivální (sulcus dentogingivalis a parodontální choboty).

15

2.1.1.2 Bakterie

„Ve zdravém dásňovém sulku dominují z 85% grampozitivní mikroorganismy, především

Streptococcus sanguis, Streptococcus mitis, Actinomyces naeslundi a Actinomyces viscosus.

Poměr mezi nepohyblivými a pohyblivými bakteriemi je 40 – 49 : 140 .“

MUTSCHELKNAUSS, Ralf E. a Peter DIEDRICH. Praktická parodontologie: klinické

postupy. Praha: Quintessenz, c2002. Quintessenz bibliothek. ISBN 80-902118-8-7.)

S rozvojem zánětu dásní, dochází k tomu, že se bakterie v subgingivální mikroflóře mění z

grampozitivních koků na gramnegativním pohyblivé tyčinky a spirochéty.

Při zánětu dásní je ve žlábku třikrát více gramnegativních bakterií než ve zdravém žlábku.

2.1.1.3 Zubní kámen

Zubní kámen představuje zmineralizovaný zubní plak v dutině ústní. Nejčastěji jsou zubním

kamenem postiženy horní šestky a dolní řezáky (to je způsobeno vývodem slinných žláz). Také

často vznikají na zubních náhradách a na zubech, které nemají antagonistu. K tvorbě zubního

kamene vede zpravidla neodstranění zubního plaku, ten postupem času a působením sliny

mineralizuje a stává se z něj zubní kámen. Zubní kámen dělíme na supragingivální a

subgingivální. Kámen supragingivální má bílé až světle hnědé zabarvení a je viditelný na první

pohled. Subgingivální kámen je usazený za marginální dásní a je vidět až v případě, kdy

odtáhneme dáseň. Často je zabarvený až do černé barvy a je velmi tvrdý. Látky, které

se uvolňují ze zubního kamene, jsou pro dáseň agresivní a mechanickým drážděním posléze

dáseň natéká a vyvíjí se i zánět. Samotný zubní kámen bolest nezpůsobuje, ale zánět dásně ano.

2.1.1.4 Ortodontické anomálie

Anomálie jako je například inklinace zubu, může velmi ztížit hygienu dutiny ústní a poté může

vést k gingivitis a následné parodontitis. Hlavní příčiny vzniku onemocnění parodontu

ortodontické anomálie nejsou, ale jsou považovány za druhotného činitele.

2.1.1.5 Chybné výplně a protetické práce

Plak a zbytky jídla se velmi často shromažďují na místech kde je například špatně dosedající

okraj korunky, převislá či nevyhovující výplň nebo kovové spony. To znemožňuje hygienu

dutiny ústní a dochází k dráždění dásně. Když je dáseň „utlačovaná“, začne se z místa dráždění

odklánět a ustupovat.

16

2.1.2 Endogenní faktor

K endogenním faktorům se řadí vrozená imunologická onemocnění, poruchy látkové výměny,

autoimunitní onemocnění a syndromy. „Přestože tyto faktory sami o sobě nevyvolávají

parodontologické postižení, usnadňují však jejich vzplanutí.“

(MUTSCHELKNAUSS, Ralf E. a Peter DIEDRICH. Praktická parodontologie: klinické

postupy. Praha: Quintessenz, c2002. Quintessenz bibliothek. ISBN 80-902118-8-7.)

2.1.2.1 Výživa a vitamíny

Nedostatek vitamínů a špatná strava byla po několik let považována za hlavní důvod vzniku

nemocí parodontu. Po nějaké době se zjistilo, že strava a vitamíny nemají téměř žádný vliv na

vznik onemocnění.

2.1.2.2 Endokrinní vlivy a celková onemocnění

Ve větší míře trpí nemocemi parodontu lidé s diagnózou, jako je například diabetes mellitus,

některé syndromy (například syndrom „líných leukocytů“, Papillon - Lefévre, Downův

syndrom), s onemocněním jater a spadají sem i alkoholici.

2.1.2.3 Věk

Již v mladém věku mohou být viditelné určité změny na parodontu. Nejčastějšími změnami

jsou vznikající gingivitidy (s přibývajícím věkem a neřešením zánětů gingivy se forma

onemocnění prohlubuje a zhoršuje) tudíž je věk časový faktor, díky kterému se rozvíjí nemoci

parodontu.

2.1.2.4 Pohlaví

Zjistilo se, že obecně j ústní hygiena lepší u žen, a proto nemocemi parodontu trpí více muži.

17

2.2 Klasifikace parodontálních onemocnění a stavů

(Podle American Academy of Periodontology z roku 1999)

„Onemocnění gingivy (gingivopatie)

A: Onemocnění gingivy indukované plakem:

1. gingivitidy výhradně podmíněné zubním plakem:

a) bez dalších lokálních faktorů

b) s lokálními faktory působícími zhoršení

2. onemocnění gingivy podmíněná systémově:

a) endokrinní faktory:

pubertální gingivitida

gingivitida v souvislosti s menstruačním cyklem

onemocnění dásní v těhotenství: gingivitida, granuloma pyogenicum

v souvislosti s diabetes mellitus

b) hematologická onemocnění:

leukémie

jiné,...

3. onemocnění gingivy podmíněná medikamentózně:

a) medikamentózně ovlivněné zbytnění, zvětšení gingivy

b) medikamentózně ovlivněná gingivitida:

orální antikoncepce

jiné,…

4. onemocnění gingivy z nedostatečné nebo špatné výživy:

a) nedostatek kyseliny absorbové

b) jiné,…

B:Onemocnění gingivy, která nejsou indukovaná plakem:

1. Onemocnění gingivy u specifických bakteriálních infekcí:

a) Neisseria gonorrhoea

b) Treponema pallidum

c) Streptococcus spp.

d) Jiné,…

18

2. Onemocnění gingivy u specifických virových infekcí:

a) infekce Herpes virus:

primární gingivostomatitis herpetica

recidivující orální herpes

infekce virem Varicella zoster

b) infekce jinými viry,..

3. Onemocnění gingivy u specifických plísňových infekcí:

a) Kandidové infekce:

Generalizovaná gingivální kandidóza

Lineární gingivální erytém

4. Onemocnění gingivy genetického původu:

a) Hereditární gingivální fibromatóza

b) Jiné,…

5. Gingivální manifestace systémového onemocnění:

a) Mukokutánní onemocnění:

Lichen planus

Pemfigoid

Pemphigus vulgaris

Erythema multiforme

Lupus erythematodes

Medikamentózně podmíněná mukokutánní onemocnění

Jiné,…

b) Alergické reakce:

Stomatologické materiály: rtuť, nikl, pryskyřice, jiné

Reakce na zubní pasty, želé, ústní vody, žvýkačky, potraviny

c) Jiné,…

6. Traumatické léze (neúmyslné, iatrogenní, následkem úrazu):

a) Chemické

b) Mechanické

c) Termické

19

7. Reakce na cizí tělesa:

8. Blíže nespecifikované:

a) Granuloma pyogenicum

b) Fibroepiteliální hyperplazie

c) Obrovskobuněčný granulom

Chronická parodontitida

A: Lokalizovaná

B: Generalizovaná

Agresivní parodontitida

A: Lokalizovaná

B: Generalizovaná

Parodontitida jako manifestace systémového onemocněné

A: Hematologická onemocnění:

1. Vrozená neutropenie

2. Leukemie

3. Jiná onemocnění,…

B: Genetická onemocnění:

1. Hereditární a cyklické neutropenie

2. Downův syndrom

3. Syndrom poruchy adheze leukocytů

4. Papillonův-Lefévreův syndrom

5. Chediakův-Higashiho syndrom

6. Histiocyóza

7. Glykogenové poruchy

8. Infantilní genetická agranulocytóza

9. Coehův syndrom

10. Ehlersův-Danlosův syndrom (typ IV a VIII)

11. Hypofosftázie

12. Jiná onemocnění,...

20

C: Dále nespecifikované onemocnění

Nekrotizující onemocnění parodontu

A: Nekrotizující ulcerózní gingivitida

B: Nekrotizující ulcerózní parodontitida

Abscesy parodontu

A: Gingivální absces

B: Parodontální absces

C: Perikoronální absces

Parodontitida v souvislosti s endodontickou lézí

A: Kombinovaná parodontální a endodontická (pulpoperiodontální) léze“

WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství. 2. české vyd. Přeložila Magdalena KOŤOVÁ.

Praha: Grada, 2012. ISBN isbn978-80-247-3519-1.

„(Klasifikace podle německé nomenklatury)

Zánětlivé formy

Gingivitis

Akutní gingivitis

Akutní nekrotizující ulcerózní gingivitis (ANUG)

Chronická ginigivitis

Zvláštní formy gingivitis

Marginální parodontitis

Parodontitis marginalis superficialis

Parodontitis marginalis profunda (včetně různých forem jako LJP, RPP, AP)

21

Gingivo-parodontální projevy celkových onemocnění

Hyperplastické formy

Fibrózní hyperplazie gingivy

Idiopatická fibrinózní hyperplazie gingivy

Lékově podmíněná fibrózní hyperplazie gingivy

Epulidy

Traumatogenní formy

poranění gingivy

desmodontální trauma

Involuční formy

parodontální recesy

solitární parodontální recesy

generalizované prodontální recesy

atrofie alveolu“

Https://www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné z

https://www.wikiskripta.eu/w/Klasifikace_parodontopati%C3%AD

2.2.1 Jednodušší rozdělení parodontopatií

1. Gingivitis – Gingivitis je odborným/lékařským názvem zánět dásní. Tato forma

onemocnění dásní vede k zarudnutí, otoku a krvácení dásní. Hlavní příčinou této nemoci

je zubní plak. Gingivitis ale může být samozřejmě vyvolána i jiným faktorem než je

zubní plak.

2. Parodontitis/Parodontosis – onemocnění parodontitis a parodontosis jsou onemocnění

se stejnými vlastnostmi. Parodontitis je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubu,

které se vyskytuje na gingivě, těsně kolem zubu. Zánět na gingivu působí tak, že

uvolňuje gingivodentální uzávěr. Ten za normálních okolností slouží k tomu, aby

zabránil proniknutí zbytků jídla a bakterií do periodoncia. Tím, že je gingivodentální

uzávěr uvolněný, mikroorganismy mají možnost proniknout do periodoncia a dráždit

gingivu. Projevuje se krvácením dásní, následně vznikají parodontální choboty a ty

postupem času ničí závěsný aparát zubu. Gingiva ustupuje čím dál tím více a krčky zubů

22

jsou odhaleny. Zuby se viklají a v nejhorším případě mohou i vypadávat, později může

dojít k resorpci kosti. Parodontosis je taktéž onemocnění závěsného aparátu zubu, ale

zde nedochází k zánětu, tak jako u parodontitis. Onemocnění probíhá naprosto stejně, s

rozdílem přítomnosti zánětu a s rozdílným nástupem projevů.

3. Atrofie parodontu (Gingivální recesus) – „Atrofie parodontu je nezánětlivé postižení

dásní, kdy dochází k úbytku všech prodontálních tkání (tj. kostního výběžku čelisti,

zubního cementu, závěsného aparátu zubu) a posunu dásně na zubu směrem ke kořeni

zubu.“ Toto onemocnění postupuje velmi pomalu a většinou nezpůsobuje velké potíže.

Příčiny jsou nejasné a léčba není zcela definovaná. Atrofie u osob mladších 20let se

nazývá atrofie předčasná. Příčiny mohou být přetížení zubů, nedovyvinutá kost, příliš

tvrdý zubní kartáček, špatná technika čištění zubů, ortodontická léčba a další.. Léčba

tohoto druhu atrofie je téměř nemožná. Při léčbě se doporučuje měkký kartáček a velmi

šetrná metoda čištění zubů. Při dobře dodržované hygieně u pacienta, je možné zhotovit

pružnou gingivální epitézu k překrytí obnažených krčků a mezizubních prostor.

www.rsivak.com [online]. [cit. 2018-03-31]. Dostupné z

http://www.rsivak.com/www/izuby.cz/onemocneni-dasni-a-ust/atrofie-parodontu---

onemocneni-dasni/

2.3 Léčba/Parodontologické ošetření

Za léčbu/Parodontologické ošetření je považováno odstranění příčiny parodontologického

onemocnění a především udržení parodontu bez přítomnosti zánětlivých změn. Je to velmi

dlouhý léčebný proces. Po dokončení parodontálního ošetření, je pacientovi doporučeno

docházet na preventivní prohlídky ke svému zubnímu lékaři a tím předejít recidivě.

2.3.1 Druhy ošetření – jednotlivé fáze léčebného plánu

1. Fáze iniciální

Iniciální terapie je prvním krokem k léčbě parodontáního onemocnění. Cílem je zdokonalit

orální hygienu, která bude základem pro nastávající léčbu. Pokoušíme se o odstranění gingivitid

a zpomalení parodontózy. Snažíme se pro prostředí dutiny ústní, které je bez zubního plaku i

kamene. Pokud není tento předpoklad splněn, nemá cenu postupovat v léčbě dále. Základem

pro úspěšnou léčbu parodontopatií je hygiena. Pacient by měl být poučen svým zubním lékařem

č dentální hygienistkou o správné technice čištění zubů pomocí nejen klasického kartáčku, ale

23

také mezizubních kartáčků, o vhodné zubní pastě, a použití zubní nitě, případně ústní vody. Za

splnění těchto předpokladů u pacienta bude s největší pravděpodobností léčba úspěšná.

Součástí léčby parodontu je root planing (ohlazení kořene), odstranění faktorů pro vznik plaku,

úpravu artikulace, ošetření kazů, endodontické ošetření a takzvaný „scaling“. Scalling je

označení pro odstranění zubního kamene z povrchu kořene zubu a mimo zubního lékaře ho

mohou provádět i zubní hygienisté. Zubní kámen je odstraňován takzvanými kyretami (což jsou

speciální nástroje) a ultrazvukem. Velké nánosy zubního kamene se nejprve odstraní

ultrazvukovým přístrojem a poté se kyretami očistí povrch zubního kořene. Ošetření je trochu

bolestivé a proto se provádí při lokální anestezii.

2. Fáze korektivní - chirurgické ošetření parodontu

Tato fáze zahrnuje lalokové operace, zákroky mukogingivální chirurgie a regenerační postupy

– GTR (guide tissue regeneration tzv. řízenou regeneraci tkáně). V případě, že není iniciální

terapie úspěšná, zvolíme jiný druh léčby a tou je chirurgická léčba paradontu. Tuto variantu

tedy volíme v případě, že je na parodontu stále probíhající zánětlivé onemocnění, nebo se

výrazně zhoršuje stav parodontózy. K tomuto druhu léčby je velmi důležitá komunikace a

spolupráce se zubním lékařem a proto musí pacient dodržovat daná pravidla. Existuje mnoho

chirurgických postupů, ale všechny mají jeden cíl. Tím cílem je odstranění zánětu, a pokud je

to možné, tak upevnění viklajících se zubů, minimalizace usazování zubního plaku a zubního

kamene a také změnšení hloubky parodontálních chobotů.

3. Fáze recall – udržovací terapie

Fáze recall znamená docházení na pravidelné preventivní prohlídky ke svému zubnímu lékaři,

aby nedošlo k recidivě parodontologického onemocnění.

4. Výsledek parodontologického ošetření

Výsledkem parodontologického ošetření a léčby by měl být parodont, který nejeví známky

zánětu. Pokud tomu tak není a estetická situace se zhorší, považujeme výsledek této léčby za

negativní. Při negativním výsledku léčby bohužel není možné řešit odhalení krčků a

mezizubních prostor gingivální epitézou. Řešení této situace je pomocí mukogingivální

estetické operace, což je chirurgický zákrok. Gingivální epitézy mohou být zhotoveny

pacientům po úspěšně ukončené léčbě, pokud mají obnažené krčky zubů, otevřené mezizubní

prostory a výbornou ústní hygienu.

24

2.4 Prevence parodontopatií (hygiena, postup čištění zubů)

Prevence parodontopatií

„Hlavní součástí efektivní orální hygieny je odstraňování plaku, je to nejdůležitější prvek

prevence ve stomatologii.“

MAZÁNEK, Jiří. Stomatologie pro dentální hygienistky a zubní instrumentářky. Praha:

Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4865-8.

Prevenci a léčbu parodontopatií, můžeme rozdělit na části ordinační (prováděné zubním

lékařem či hygienistkou) a domácí. Lékař nebo hygienistka by měli umět vyšetřit pacienta,

sdělit diagnózu a stanovit léčbu. Hlavní úkol prevence je namotivovat pacienta, vysvětlit proč

je třeba si čistit zuby pravidelně a jakým způsobem. Důležitá je instruktáž domácí péče o chrup.

Pomůcky pro domácí hygienu:

A. Mechanické prostředky

1. Zubní kartáček- má 2 části, těmi jsou držátko a hlavice funkční část) ta má 25mm u

dospělého člověka a u dítěte 15mm. Osazení kartáčku je různé, zástřih vláken může být

klasický (rovný) nebo víceúrovňový (např. U či V zástřih).

2. Dentální vlákno- slouží k čištění mezizubních prostorů. Je to speciální syntetická nit,

složená z velkého množství tenkých vláken uložených lineárně vedle sebe. Existují 3

druhy a těmi jsou: voskovaná, nevoskovaná a fluoridovaná. Při použití musíme dbát

opatrnosti, abychom nezranili dáseň.

3. Dentální pásky- slouží ke stírání plaku v mezizubních prostorech

4. Mezizubní stimulátory- v mezizubním prostoru masíruje gingivu. Vypadá jako

gumový kuželík upevněný na držadle kartáčku.

5. Odstraňovač zubního plaku

B. Chemické prostředky- zvyšují odolnost tvrdých zubních tkání, zamezují tvorbě plaku a

usnadňují mechanické odstraňování plaku.

1. Zubní pasty

2. Ústní vody

Nejznámější metody čištění zubů: rozdělujeme na metody čištění se zdravým parodontem a

s nemocným parodontem)

1. Fonesova metoda (se zdravým parodontem)- touto metodou se učí čistit zuby malé děti.

Je to metoda krouživého pohybu.

2. Stillmanova metoda (se zdravým parodontem)- kartáček je nakloněn pod úhlem 45

stupňů k apexu kořene, metoda stíravá vibrační.

25

3. Vertikální kombinovaná metoda (se zdravým parodontem)- čištění okluze

s horizontálními pohyby, kartáek naklopen na 45 stupňů k apexu, směrem od dásně a

současně ve směru dlouhé osy.

4. Bassova metoda (s nemocným parodontem)- Metoda, kterou se dostaneme až do

gingiválního sulku, čištění probíhá vertikálně rotačními pohyby a je vhodné právě pro

pacienty s gingivitis nebo parodontitis.

5. Cirkulární čistící metoda (s nemocným parodontem)- kombinace horizontálního a

krouživého pohybu.

6. Chartersova metoda (s nemocným parodontem)- vibrační pohyb směrem k dásni,

může dojít i k poškození dásně.

3 Historie a vývoj gingiválních epitéz

Roku 1948 byla poprvé navržena a vytvořena první gingivální epitéza. Tato první gingivální

epitéza byla vyrobena z tvrdého nepružného materiálu metylmetakrylátu. Výroba

metylmetakrylátových gingiválních epitéz je prakticky totožná jako u silikonových

gingiválních epitéz. Jediným rozdílem je ve zpracování hlavního materiálu. Nejprve zhotovíme

otisk, který nám bude sloužit na výrobu individuální otiskovací lžíce. Dalším krokem ve výrobě

je otiskování a poté výroba hlavního pracovního modelu. Následuje modelace gingivální

epitézy z vosku a kyvetování. Kyvetujeme úplně stejným způsobem, jako u celkové protézy.

Provedeme kyvetaci, dáme do lisu, několikrát povolíme a zase utáhneme a v lisu necháme do

úplného ztuhnutí sádry. Poté vyplavíme vosk, vycpeme pryskyřicí a opět slisujeme. Vložíme

do polymerátoru. Polymerujeme podle zvoleného materiálu. Následuje dekyvetace, odstranění

přebytků a opracování gingivální epitézy opět běžným způsobem jako celkovou protézu.

Musíme dbát na pouze lehké opracování mezizubních sept, která nám zajišťují retenci. Po

opracování protézu vyleštíme.

Výhodou těchto epitéz byla jejich snadná a rychlá výroba v laboratoři a stálost v dutině ústní

ale jejich velkým nedostatkem bylo především velmi bolestivé nasazování a vyjímání z dutiny

ústní. Zároveň chyběla ta nejdůležitější věc a to je pružnost. Epitéza brzy ztrácela retenci, která

byla způsobená otěrem pryskyřičného materiálu, často podléhala fraktuře či jiným poškozením

a zhotovovat se mohly pouze epitézy malého rozsahu. Tyto nepružné a tvrdé

metylmetakrylátové epitézy již můžeme považovat za minulost. Zcela je nahrazují současné

pružné a měkké gingivální epitézy ze silikonu.

26

4 Co je to gingivální epitéza?

Pružná gingivální epitéza je snímatelná náhražka dásně, která je určena k úpravě estetických a

fonetických problémů po parodontálním onemocnění. Kvůli otevřeným interdentálním

prostorům vznikají fonetické potíže při vyslovování některých hlásek. Jsou jimi C, S, Č, Z a Ž.

Dalším problémem, který může zasáhnout pacienta při otevřených interdentálních prostorách,

je „prskání“, které je způsobeno pronikáním slin do vestibula a jejich zpětným nasáváním.

4.1 Současné flexibilní gingivální epitézy

Nossek navrhl roku 1963 první flexibilní/pružnou gingivální epitézu. K výrobě použil materiál,

který zůstával pružný a měkký. Pan Nossek také vylepšil klinický postup (používání

individuálních otiskovacích lžic ke zhotovení otisku a formu pro epitézy). Některé nedostatky

materiálu, kterými byly změna povrchu a barvy, bohužel zabránily používání tohoto materiálu

a již v roce 1963 se přestal používat.

Roku 1983 Iselin a Lufi představili silikonový materiál pro výrobu gingiválních epitéz, který

byl vylepšený – polydimethylsiloxan. Název tohoto preparátu je Gingivamoll. Tento materiál

je velmi pevný a odolný, proto k poškození dochází jen velmi zřídka. Má velmi dobrou retenci

a to i v užších interdentálních prostorách a proto představuje pro pacienta velký komfort. Tento

materiál (silikon) je také velmi levný. Silikonové epitéz je také možno individuálně dobarvovat

a při pečlivé modelaci, věrohodně napodobují přirozenou dáseň. Minimálně namáhají zuby i

dásně při nasazování a vyjímání. Díky jejich pružnosti lze zhotovovat gingivální epitézy

velkého rozsahu až do oblasti molárů, což například u metylmetkrylátové tvrdé epitézy možné

nebylo.

Tento materiál má mnoho výhod, ale přirozeně má i několik nevýhod. Velikým problémem u

tohoto materiálu je barevná nestálost. Již po několika měsících se začne projevovat nejprve

v oblasti mezizubních papil. Poté postupuje žloutnutí či depigmentace po celé epitéze. Velkým

důvodem zabarvení do žluta je kouření. U kuřáků se tyto změny projevují již po čtyřech

měsících. Zabarvení mohou způsobit i některé druhy potravin jako je například mrkev nebo

červená řepa. Bohužel se plak a zubní kámen tvoří i na epitézách a to již během několika dní.

Pokud je zajištěná výborná ústní hygiena a pacient je spolehlivý, epitéza má životnost až jeden

rok. V některých případech mohou dásňové epitézy způsobovat alergické reakce.

27

4.2 Indikace

Tou nejdůležitější indikací ke zhotovení gingivální epitézy je především ukončená léčba

parodontálního onemocnění. Dalším předpokladem je otevřený interdentální prostor. Pacient

musí mít velmi dobrou ústní hygienu a musí docházet na pravidelné preventivní kontroly

k zubnímu lékaři. Další indikací jsou například viditelné atrofie gingivy, fonetické vady

takzvané „šišlání“, problémy způsobené pronikáním slin do vestibula a jejich zpětným

nasáváním, krytí kostních defektů nebo zlepšené estetiky u protetických prací.

4.3 Kontraindikace

Pokud zatím není ukončená léčba či ošetření parodontálních onemocnění, není možné zhotovit

gingivální epitézu. Další velkou kontraindikací je vysoká kazivost zubů, protože je velká

pravděpodobnost vzniku kazů v krčkové oblasti a také nedostatečná ústní hygiena, také malá

zručnost pacienta a schopnost epitézu nasazovat a vyjímat z úst nebo alergické reakce na

silikonový materiál, nelze epitézu zhotovit.

5 Materiály

5.1 Polymetylmetakrylát

Prakticky nejvíc univerzální a nevýznamnější polymerizát je stále polymerní metylmetakrylát.

Jeho výhody jsou velmi snadná zpracovatelnost, výborné mechanické vlastnosti, odolnost proti

bobtnání, možnost obarvení, nerozpustnost ve vodě a snadno se opracovává i opravuje..

„Schopnost polymerovat dává sloučeninám vinylová dvojná vazba CH2 = CH-. Polymeraci

předchází vytvoření aktivního centra rozevřením uvedené dvojné vazby, k aktivnímu centru se

pak řadí další molekuly, čímž narůstá řetězec makromolekuly.“

http://ptc.zshk.cz [online]. [cit. 2018-04-01]. Dostupné z:

http://ptc.zshk.cz/vyuka/polymetylmetakrylaty.aspx

Tato dvojná vazba je bohužel nestálá a proto má monomer tendenci samovolně polymerovat

při vyšší teplotě a tím nám z tekutého monomeru vzniká tuhý polymer.

Základ metylmetakrylátových plastických hmot tvoří metylmetakrylát – metakrylan metylnatý.

Tekutina neboli monomer je specificky zapáchající bezbarvá tekutina. Vroucí je při 100,3

stupňů Celsia a její hustota je 0,935 g.cm-3. Ve vodě je téměř nerozpustná ale dobře se mísí s

28

éterem, alkoholem, chloroformem nebo s acetonem. Při zpracování dbáme opatrnosti, protože

ve větších dávkách je toxický a při nadýchání může způsobovat omamné účinky. Monomer

obsahuje jako hlavní složku metylmetakrylát potom 5-10 % síťovadla, stabilizátory (díky

stabilizátorům můžeme metylmetakrylát skladovat, protože zabraňují samovolné polymeraci,

jsou tedy velmi důležitou složkou), změkčovadla (ty jsou obsaženy pouze někdy) a urychlovače

(například dibenzoylperoxid). Prášek neboli polymer je čistý metylmetakrylát ve tvaru kuliček.

Nazýváme ho také perlový polymer. Je to tedy zpolymerovaný monomer, který se později drtí

a mele na jemný prášek. Tento jemný prášek se pak barví do různých barev. Vyrábí se např.

v bílé, šedé, žluté a růžové. Barvení probíhá za pomoci anorganických pigmentů. Ty se melou

najemno v mlýnech a promíchávají, aby stejnoměrně probarvily materiál.

Plasty můžeme zpracovávat 2 technikami. Buď termoplasticky nebo chemoplasticky.

Termoplastický způsob zpracovávání je starší a touto metodou se dříve vyráběly umělé zuby,

nyní se používá hlavně v průmyslu. Provádí se tak, že rozpuštěné granule se vstřikují do vyhřáté

formy. Chemoplastický způsob je tn, který se užívá v dnešní době.

„Podstatou chemoplastického způsobu zpracování je, že se plast nově syntetizuje v dutině

formy. V protetice se používá výhradně, a to ve čtyřech základních způsobech“

http://ptc.zshk.cz [online]. [cit. 2018-04-01]. Dostupné z:

http://ptc.zshk.cz/vyuka/polymetylmetakrylaty.aspx

Prvním způsobem je lisování. Lisování je jeden z nejrozšířenějších způsobů. Monomer a

polymer se smíchají a vzniklé pryskyřičné těsto se vloží do předem vytvořené formy. Forma se

zavře a vloží do lisu. Za určitých podmínek potom polymerujeme ve vodní lázni. Druhým

způsobem je technika injekční neboli vstřikovací, kdy se plastická směs se pod tlakem vstřikuje

kanálkem do formy. Třetí způsob je licí technika. Ta se zhotovuje tak, že si nejdříve vyrobíme

formu (např. z agaru či silikonu) a tekutá plastická hmota se ihned po promíchání lije do této

formy. Kontrakci výrazně zlepšuje polymerace při zvýšeném tlaku. Čtvrtým způsobem je volná

modelace, která se používá především při zhotovování korunkových pryskyřic. Husté

pryskyřičné těsto modelujeme do požadovaného tvaru zubu a polymerace probíhá buď

hydropneumaticky v tlakové nádobě, nebo světlem.

29

Hlavní zásady pro zpracování polymetylmetakrylátů :

Dodržet přesný poměr monomeru a polymeru

Dodržovat doporučený polymerační postup

Po polymeraci nechat formu pomalu zchladnout

Výrobek skladovat ve vodě kvůli vyplavení zbytkového monomeru

5.1.1 Superacryl plus

Jako zástupce polymetylmetákrylátů jsem si vybrala Superacryl plus, výrobce Spofandetal.

Superacryl plus je teplem polymerující síťovaná bazální pryskyřice. Prášek se skládá

z polymetylmtakrylátu, pigmentů a oxidu zinečnatého. Složení tekutiny je metylmetakrylát a

glykoldimetakryát. Dodává se ve formě prášku v šesti barevných provedení. Těmi jsou O, U,

V, Z, X a Y. Používá se na baze celkových a částečných snímatelných náhrad, zhotovování

ortodontických aparátků, přímé rebaze snímatelných náhrad a dříve právě i na gingivální

epitézy. Vlastnosti Superacrylu plus jsou: snadná zpracovatelnost a leštitelnost, odolnost proti

zlomení, dlouhý interval plasticity těsta, vysoká barevná stálost, pevné spojení s pryskyřičnými

zuby, nízká rozpustnost ve vodě, přirozená estetika, neobsahuje kadmium a jeho velkou

výhodou je, že umožňuje více způsobů polymerace. Jednou z hlavních kontraindikací je alergie.

Při zpracování bychom měli dbát na doporučený mísící poměr, který je 22g prášku a 10ml

tekutiny. Smíchaný prášek s tekutinou necháme „zrát“ v uzavřené nádobě 12 – 16 minut. Ve

chvíli, kdy těsto začne dělat tzv. „vlásky“ znamená to, že se táhne a je trošku lepivé tak můžeme

zpracovávat. Poté těsto zpracováváme buď kyvetací nebo z volné ruky. Polymerujeme za

zvýšeného tlaku. Jak jsem již zmínila ve vlastnostech, výhodou Superacrylu plus je více druhů

polymerace. Prvním způsobem polymerace je polymerace klasická. Ta probíhá ve třmenu,

který je umístěn do studené vody. Vodu zahřejeme na 70 stupňů Celsia během 30 minut a

dalších 30 minut tuto teplotu udržujeme. Poté následuje zvednutí teploty na 100 stupňů Celsia

během dalších 30 minut a opět udržujeme teplotu 30 minut. Poté necháme samovolně

zchladnout a polymerace je ukončena. Celkový čas polymerace činí 2hodiny. Druhý způsob

polymerace je polymerace zrychlená. Kyveta ve třmenu se umístí do studené vody a vodu už

s kyvetou začneme zahřívat na 100 stupňů Celsia. Teplotu poté udržujeme 45minut. Necháme

samovolně zchladnout a polymerace je dokončena. Třetí způsob polymerace je polymerace

rychlovarem. Kyveta ve třmenu je vložena do vařící 100 stupňové vody a tuto teplotu

udržujeme 40minut. Polymerace rychlovarem ve vhodná pouze pro částečné snímatelné

náhrady v rozsahu maximálně 4 zubů. A poslední způsob polymerace je v tlakovém

30

polymerátoru. Tato metoda nepotřebuje kyvetu, ale těsto se nanáší přímo na sádrový model.

Tento způsob využíváme především u oprav. Polymerace probíhá při tlaku 0,6 MPa, 10-15

minut, při teplotě 100-110 stupňů Celsia.

Obrázek 1 Superacryl plus

www.spofadental.com [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z:

https://www.detax.de/en/shop/produkte/Gingivamoll.php

5.2 Adiční silikony

A-silikony (jiným názvem: adiční silikony, vinyl siloxany, polyvinyl siloxany) vznikly v 70.

letech 20. století a chemicky jsou podobné klasický silikonovým hmotám, avšak mají lepší

vlastnosti než tyto hmoty. Vznikají polyadiční chemickou reakcí. Nízkomolekulární látky

monomeru se při polyadici spojují do makromolekulárních látek a nevzniká žádný vedlejší

produkt. Základní složkou A-silikonů je dimethylsiloxanový polymer a katalyzátory s

ušlechtilými kovy (platina a palladium), které podporují reakci. Mezi velké výhody patří

minimální objemové změny. Základní látka se skládá ze dvou odlišných past. Jedna z nich

obsahuje siloxanový řetězec ukončený vinylovými skupinami (-CH = CH) a druhá pasta

vodíkové skupiny (H-Si-). Během reakce dochází k přemisťování. Výsledné složení je stejné

jako u výchozí směsi látek. Adiční silikonové otiskovací hmoty jsou velmi přesné otiskovací

31

hmoty a mají velmi malou kontrakci. Jejich nevýhodou je, že jsou oproti jiným otiskovacím

hmotám relativně drahé. Jejich využití je při otiskování fixních prací, protože provedou

dokonalou reprodukci detailů, což u náročných fixních prací potřebujeme. Tyto otiskovací

hmoty se zpracovávají smícháním dvou past, které se míchají 2 – 4 minuty a poté tuhnou asi 4

– 7 minut.

5.2.1 Materiály, ze kterých se vyrábějí epitézy v dnešní době

Vybrala jsem si dva zástupce těchto materiálů. Prvním je Gingivamoll, s kterým jsem si

vyzkoušela postup výroby v praktické části a druhým je Silasto. Na tyto materiály máme

samozřejmě jisté požadavky, a to tyto:

1. cenová dostupnost

2. jednoduchá zpracovatelnost

3. pružnost v ohybu (aby nedocházelo k poškození epitéz většího rozsahu)

4. objemová stálost

5. mechanická odolnost

6. barevná stálost

7. biokompatibilita

5.2.1.1 Gingivamoll

Je to materiál na bázi A-silikonů, který polymeruje teplem a je vyrobený speciálně pro

zhotovení gingivální epitézy. Bohužel je tento materiál v dutině ústní barevně nestabilní a proto,

když je možnost, zhotovujeme epitézy rovnou dvě. Jejich barevná stabilita trvá až 1 rok,

s ohledem na péči o epitézu.

Složení materiálu je polydimetylsiloxan, inertní plniva, organický peroxid (dibenzoylperoxid

<1 %) a pigmenty. V katalyzátoru je silikonová směs napomáhající vzniku chemické reakce.

Roztok obsahuje směs alifatických uhlovodíků. V barvivech se vyskytuje polydimetylsiloxan

s pigmenty.

Dodává se ve formě pasty a tekutého síťovadla. Vyrábí se v třech základních barvách – light

pink, pink a opaque.

32

Kompletní sada Gingivamoll obsahuje:

Bazální materiál v odstínu light pink / balení 5g

Bazální materiál v odstínu pink / balení 5x5g

Bazální materiál v odstínu opaque / balení 20g

Materiál pro opravy a korekce / balení 15g

Tekutá barva / lahvička 15ml

Ochranný lak / lahvička 15ml

Katalyzátor / lahvička 5ml

Barva blue / 1ks

Barva red / 1ks

Štětec

Sklíčko na míchání

Obrázek 2Kompletní sada Gingivamoll

www.detax.de [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z:

https://www.detax.de/en/shop/produkte/Gingivamoll.php

33

Gingivamoll je materiál, který samovolně tuhne ve chvíli, kdy teplota stoupne na 60 stupňů

Celsia. Je proto nutnost materiál skladovat na chladném tmavém místě, ideálně při teplotě 2 –

12 stupňů Celsia. Díky materiálu Gingivamoll byla překonána záporná vlastnost, a to rigidita a

křehkost gingivální epitéz. Gingivamoll je pružný a pro pacienty velmi komfortní. Tento

materiál je možné použít i na gingivální epitézy velkého rozsahu, což u epitéz

z metylmetakrylátu možné nebylo, protože praskaly. Použít se může v horní i dolní čelisti a tím,

že je pružná a flexibilní, mohou se s ní zakrývat i interdentální prostory. Epitézou se dají

napravit fonetické vady. Gingivamoll je klinicky testován na flexibilní dásňové epitézy,

bohužel ale slouží pouze jako dočasné řešení problému, hlavně kvůli jeho krátkodobé barevné

stálosti. I barevná stabilita se dá samozřejmě upravit, záleží pouze na tom, zda je pacient kuřák,

zda pečuj o epitézu a také zda konzumuje nevhodná, hlavně barevná jídla.

Gingivamol se polymeruje v elektrické peci se suchým vzduchem (v sušáku) při teplotě 140

stupňů celsia po dobu 45minut a v peci s cirkulujícím vzduchem asi 30minut.

Gingivamoll vyrábí německá firma DETAX Dental.

5.2.1.2 Silasto

Silasto je materiál, který se stejně jako Gingivamoll řadí mezi A-silikony (přísada zesíťovaná

spolu s platinovým katalyzátorem, Silasto). Původně byl tento materiál vyroben na elastické

ortodontické aparáty většího rozsahu, které sloužily k zafixování polohy zubů. Nosí se pouze 2

hodiny během dne a v noci.

Silasto sada se skládá z:

Hlavní materiál Silasto 30, Silasto 50 nebo Silasto 70 / 5x50ml

Izolační tekutina / 1x250ml

Leštící tekutina / 10ks

Silikonový krém / 1x50ml

Špachtle

Sklíčko na míchání

Míchací pistole

Brousky

34

Obrázek 3 Silasto sada - Starter set

www.dr-hinz-dental.de [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z: https://www.dr-hinz-

dental.de/en/orthodontics/59/silasto-starter-set

Materiál Silasto můžeme také použít pro výrobu pružné dásňové epitézy. Dodává se ve 3

tvrdostech a jsou jimi Silasto 30, Silasto 50 a Silasto 70. Silasto vyrábí německá firma Dr. Hinz

Dental.

35

Praktická část

6 Postup výroby s kazuistikou

6.1 Kazuistika – případ č. 1

Pacientka M.A. , rok narození 1958, implantace v horní čelisti 2010 (fixtury ICX), následně

zhotovena cementovaná metalokeramická náhrada. Po cca 5 letech používání náhrady dochází

k úbytku kosti ve frontálním úsekua s tím související obnažení abutmentů a částečně i fixtur.

Pacientka žádá nápravu stavu, bohužel vzhledem k faktu, že je protetická práce fixovaná pevně,

není možné ji z důvodu úprav bez poškození sejmout. S náhradou jako takovou je pacientka

velmi spokojena, fixtury jsou pevné.

Nejvhodnějším řešením současného stavu je zhotovení gingivální epitézy v rozsahu 15-25, což

je již hraniční rozsah (praktické možnosti zhotovení takové náhrady). V součinnosti

s ošetřujícím lékařem a laboratoří se podařilo stávající stav korigovat pomocí epitézy

z materiálu Gingivamoll (Detax) s použitím individuální otiskovací lžíce. Výroba této pomůcky

byla trochu komplikovanější vzhledem k větší vzdálenosti mezi ordinací a laboratoří, nicméně

se vše podařilo dokončit ke spokojenosti pacientky.

Podle předběžného otisku (Ypeen - alginát)zhotovíme studijní model běžným způsobem (tvrdá

sádra). Tento model v součinnosti s ošetřujícím lékařem vyhodnotíme a zakreslíme budoucí

potencionální rozsah epitézy. Zhodnotíme zejména možnosti retence tak, aby byla epitéza v

ústní dutině stabilní - požadujeme perfektní přípravu podsekřivých prostor (měly by být

zbaveny nečistot, plaku, zubního kamene a ostatních nerovností).

Po vykrytí voskem zhotovíme individuální perforovanou otiskovací lžíci z LC materiálu

(nejlépe Finotray LC Premium - (Laboshop), který má vynikající mechanické vlastnosti a velmi

dobře se zpracovává). Rozsah lžíce kryje labiální část náhrady spolu s vestibulem. Palatinálně

bude zhotoven blok ze silikonu přímo v ústech pacienta v ordinaci.

Dále následuje definitivní otisk situace silikonovou či polyéterovou otiskovací hmotou. V

případě kombinace silikon/silikon je nutné dbát na dostatečnou izolaci palatinálního bloku, aby

nedošlo k nežádoucímu spojení obou materiálů. Po kontrole a dezinfekci odesíláme otisky do

laboratoře k dalšímu zpracování.

36

V laboratoři odlejeme celý blok otisku z nejtvrdší sádry IV. typu, míchané ve vakuu - model

situace musí být absolutně bezchybný a bez bublin (materiál epitéz se v podstatě nedá nijak

následně opravovat).

V popisované kazuistice č. 2 byl již ke zpracování do laboratoře dodán model z laboratoře jiné,

s odlitými kavernami, které byly "na oko" opraveny... při lisování samozřejmě došlo k

prolisování silikonového materiálu do těchto prostor.

Po úpravě modelu (odstranění bublinek apod.) následuje opětovné zakreslení rozsahu budoucí

epitézy, a poté modelujeme tělo vlastní epitézy z modelovacího vosku. Modelaci je nezbytně

nutné provést precizně a pečlivě (jak již bylo zmíněno, materiál po zpolymerování již nelze

opracovávat).

Poté přistoupíme k definitivní úpravě modelu před kyvetováním - odbrousíme nepotřebné

labiální plochy zubů k hranici modelace a model zakyvetujeme za použití tvrdé sádry III. typu.

Po ztuhnutí a vyhlazení dolního dílu přelijeme modelaci sádrou IV. typu a následně doplníme

horní díl kyvety sádrou III. typu a slisujeme.

Dále kyvetu zpracováváme konvenčním způsobem - vyplavíme vosk, srazíme případné ostré

hrany ve formě, pečlivě očistíme párou a necháme oba díly vyschnout. Následuje pečlivá

izolace obou dílů kyvety alginátovým lakem. Do takto připravených kyvet aplikujeme

silikonovou hmotu podle schématu

Práci si můžeme ulehčit tím, že použijeme zmačkanou polyetylenovou folii (v první řadě nám

tedy ulehčí práci a ve druhé řadě nám ochrání hmotu – tedy v tomto případě Gingivamoll od

nečistot. Před lisováním se odstraní větší přebytky materiálu. Na nanesený materiál položíme

polyetylenovou folii, formu uzavřeme a vložíme do protetického lisu. Maximální tlak, kterým

lisujeme, je 40 barů a lisujeme cca po deseti minutových intervalech, kvůli ochraně sádry.

Následně slisovanou kyvetu fixovanou ve třmenu vložíme do horkovzdušné pece. Polymerace

probíhá při teplotě 150 stupňů celsia po dobu 35 minut v předehřátém sušáku. Dále po

pozvolném zchlazení otevřeme díly kyvety a s opatrností po částech vyjmeme zpolymerovaný

silikonový polotovar epitézy (předtím sloupneme polyetylenovou fólii). Odstřihneme

přečnívající okraje ostrými nůžkami (s výhodou použijeme ostrý skalpel, kdy při odřezávání

napínáme tenký okraj epitézy). Po definitivní kontrole expedujeme hotový výrobek do

ordinace.

37

Výrobce materiálu doporučuje epitézy na závěr lakovat lakem, nicméně v naší praxi se tento

postup neosvědčil, epitézy jsou bez potíží používány i bez laku, při pečlivé přípravě povrchu to

není nezbytné.

Obrázek 4 výchozí stav v ústech

Obrázek 5 pomocný situační model, určený ke zhotovení individuální lžíce

38

Obrázek 6 hlavní silikonový otisk, pomocný palatinální blok

Obrázek 7 pokus o odlití modelu v jiné laboratoři, z důvodu velkého množství bublinek (nedostatečné vakuum, nadměrné

vibrace) bylo nutno odlití modelu opakovat

39

Obrázek 8 odlitý hlavní situační pracovní model

Obrázek 9 zákres rozsahu epitézy (pravá strana)

40

Obrázek 10 zákres rozsahu epitézy (levá strana)

Obrázek 11 vosková modelace těla - frontální pohled

41

Obrázek 12 vosková modelace těla - pravá strana

Obrázek 13 vosková modelace těla - levá strana

42

Obrázek 14 úprava modelu - zbroušení nepotřebných či podsekřivých částí

Obrázek 15 zasádrování modelu do dolního dílu kyvety

43

Obrázek 16 horní díl kyvety - detalní část je ze sádry IV.tř, dolito III.tř.

Obrázek 17 sada materiálu připravená k nanášení do kyvety

44

Obrázek 18 nanášení, modelace těsta

Obrázek 19 překrytí uvolněnou PE fólií

45

Obrázek 20 slisovaná kyveta ve třmenu v peci

Obrázek 21 sejmutí PE fólie

46

Obrázek 22 stav před vyjmutím epitézy z formy

Obrázek 23 vyjmutá epitéza

47

Obrázek 24 oříznutí přebytků

Obrázek 25 hotové epitézy

48

Obrázek 26 hotové epitézy připravené k expedici

Obrázek 27 epitéza v ústech pacientky

49

6.2 Kazuistika – případ č. 2

Zde je zmíněn postup zhotovování gingivální epitézy v rozsahu 14-24, kdy byl do laboratoře

doručen již odlitý hlavní pracovní model z jiné praxe. Při jeho odlévání došlo k nevyplnění

prostor v oblasti krčku lok. 24 s následným přesahem pod krčkovou část (do prostor přímo

sousedících s epitézou). Následně byl tento otvor zaplněn zřejmě kompozitním materiálem,

nicméně touto úpravou nedošlo k vyplnění celé kaverny, což se projevilo jednak při

odbrušování nepotřebných částí modelu, tak i poté při lisování silikonového materiálu - došlo

k provalení tenké vrstvy nad nevyplněnou dutinou a její vyplnění tímto materiálem. Vzhledem

k relativní nemožnosti opracovávání zpolymerovaného materiálu bylo obtížnější tento výrobek

dokončit tak, aby byl přesný a plně funkční. Z toho plyne, že stomatologická laboratoř by se

měla podílet na všech fázích výroby sama, bez účasti někoho dalšího, zvláště když není možné

zaručit správné technologické postupy a případnou kontrolu jednotlivých (i počátečních)

pracovních fází - zhotovení modelu apod. Ve fotodokumentaci jsou zaznamenány některé

jednotlivé fáze zhotovení epitézy i s výše popsanou chybou.

Obrázek 28 výchozí situace (hlavní pracovní model)

50

Obrázek 29 modelace těla epitézy z vosku

Obrázek 30 modelace těla epitézy, v oblasti 24 je nevyplněná dutina způsobená nedostatečným odlitím otisku

51

Obrázek 31 zasádrovaný model do spodního dílu kyvety s nasazeným horním dílem

Obrázek 32 částečné překrytí modelace sádrou IV.typu

52

Obrázek 33 doplnění horního dílu sádrou a slisování

Obrázek 34 očistění dolního dílu pomocí parní čističky

53

Obrázek 35 zpolymerovaná epitéza s polyetylenovou fólií před uvolněním z kyvety

Obrázek 36 hotová epitéza (frontální pohled)

54

Obrázek 37 slizniční plocha

Obrázek 38 hotová epitéza

55

6.3 Kazuistika – případ č. 3

Pacient D. P., narozen 1948, ošetřující lékař posílá ke zpracování podklady k ošetření defektu

pod fixním metalokeramickým mostem v loc.21-22. Bohužel příprava není ideálně provedena

- povrchy konstrukcí nejsou řádně očištěny a zahlazeny, v laboratoři se taktéž nepodařilo

úspěšně napoprvé odlít hlavní pracovní model v důsledku špatné přístupnosti prostoru otisku

pro vylití sádrou. Podle předběžného otisku jsme odlili pomocný model, určený ke zhotovení

individuální otiskovací lžíce z LC materiálu, následně jsme taktéž zhotovili silikonový

palatinální blok (Finopaste Duo90) a obojí odeslali do ordinace za účelem definitivního

otisknutí situace. Po kontrole a nezbytné dezinfekci (Aseptoprint) adaptujeme palatinální blok

k hlavnímu otisku a odléváme sádrou IV.třídy (InterrockNew). Jak již bylo zmíněno, po sejmutí

otisku se ukázalo nedostatečné zaplnění sádrou v krčkové oblasti členů nad defektem, z důvodu

poškození otisku již nebylo možné tento použít opakovaně, takže jsme přistoupili k odbroušení

dutin a jejich zaplnění sádrou s použitím zachovaných částí otisku, což naštěstí bylo ještě

možné. Následuje již klasický postup při zhotovení epitézy.

Modelujeme tělo vlastní epitézy z modelovacího vosku. Modelaci je nezbytně nutné provést

precizně a pečlivě (jak již bylo zmíněno, materiál po zpolymerování již nelze opracovávat).

Poté přistoupíme k definitivní úpravě modelu před kyvetováním - odbrousíme nepotřebné

labiální plochy zubů k hranici modelace a model zakyvetujeme za použití tvrdé sádry III.typu.

Po ztuhnutí a vyhlazení dolního dílu přelijeme modelaci sádrou IV.typu a následně doplníme

horní díl kyvety sádrou III.typu a slisujeme.

Dále kyvetu zpracováváme konvenčním způsobem - vyplavíme vosk, srazíme případné ostré

hrany ve formě, pečlivě očistíme párou a necháme oba díly vyschnout. Následuje pečlivá

izolace obou dílů kyvety alginátovým lakem. Do takto připravených kyvet aplikujeme

silikonovou hmotu podle schématu

Práci si můžeme ulehčit tím, že použijeme zmačkanou polyetylenovou folii (v první řadě nám

tedy ulehčí práci a ve druhé řadě nám ochrání hmotu – tedy v tomto případě Gingivamoll od

nečistot. Před lisováním se odstraní větší přebytky materiálu. Na nanesený materiál položíme

polyetylenovou folii, formu uzavřeme a vložíme do protetického lisu. Maximální tlak, kterým

lisujeme je 40 barů a lisujeme cca po deseti minutových intervalech, kvůli ochraně sádry.

Následně slisovanou kyvetu fixovanou ve třmenu vložíme do horkovzdušné pece. Polymerace

probíhá při teplotě 150 stupňů celsia po dobu 35 minut v předehřátém sušáku. Dále po

pozvolném zchlazení otevřeme díly kyvety a s opatrností po částech vyjmeme zpolymerovaný

56

silikonový polotovar epitézy (předtím sloupneme polyetylenovou fólii). Odstřihneme

přečnívající okraje ostrými nůžkami (s výhodou použijeme ostrý skalpel, kdy při odřezávání

napínáme tenký okraj epitézy). Po definitivní kontrole expedujeme hotový výrobek do

ordinace.

Výrobce materiálu doporučuje epitézy na závěr lakovat lakem, nicméně v naší praxi se tento

postup neosvědčil, epitézy jsou bez potíží používány i bez laku, při pečlivé přípravě povrchu to

není nezbytné.

Obrázek 39 individuální otiskovací lžíce, palatinální blok

57

Obrázek 40 rozsah lžíce a bloku v incizální části

Obrázek 41 odlitý model s nedolitou krčkovou částí u mezičlenu

58

Obrázek 42 přiložení části otisku a doplnění sádry

Obrázek 43 zakreslení rozsahu budoucí epitézy

59

Obrázek 44 rozsah epitézy palatinálně (retenční část)

Obrázek 45 vosková modelace (frontální pohled)

60

Obrázek 46 vosková modelace (palatinální pohled)

Obrázek 47 kyveta před nanášením těsta

61

Obrázek 48 polyetylenová folie, před lisováním

Obrázek 49 stav po polymeraci

62

Obrázek 50 stav po vyjmutí z kyvety před opracováním

63

Závěr

Cílem mé práce bylo informovat o problematice parodontopatií a o jeho možném protetickém

řešení pomocí gingiválních epitéz a také popsat postup zhotovené epitézy. Práce je rozdělena

na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je pět hlavních kapitol.

V první kapitole jsem popsala co je parodont, z jakých částí se parodont skládá a také krevní,

cévní, lymfatické a nervové zásobení.

Ve druhé kapitole jsou popsané parodontopatie, v první řadě etiologie a patogeneze

parodontopatií a poté faktory, které jsou považovány za příčiny vzniku těchto onemocnění.

Třetí kapitolu jsem věnovala historii gingiválních epitéz, jak vypadaly, z čeho se zhotovovaly

a proč tomu už tak není.

Čtvrtou kapitolu jsem věnovala obecnému popisu dásňových epitéz, jak vypadají a z čeho

jsou vyrobené současné flexibilní dásňové epitézy.

V páté kapitole jsou popsané historické a současné materiály, které se užívaly či užívají, pro

výrobu epitéz Také jsem zde dopodrobna popsala Superacryl Plus, který je již historický pro

výrobu epitéz a jako současný materiál preparát Gingivamoll.

V praktické části jsou popsané tři kazuistiky, u kterých je popsán postup výroby a celá výroba

je i nafocená.

Shrnula jsem tedy problematiku onemocnění gingiválních epitéz, možné protetické řešení a

konkrétně jsem se zaměřila na postup výroby epitézy.

64

Seznam obrázků

Obrázek 1 Superacryl plus ........................................................................................................ 30

Obrázek 2Kompletní sada Gingivamoll ................................................................................... 32

Obrázek 3 Silasto sada - Starter set .......................................................................................... 34

Obrázek 4 výchozí stav v ústech .............................................................................................. 37

Obrázek 5 pomocný situační model, určený ke zhotovení individuální lžíce .......................... 37

Obrázek 6 hlavní silikonový otisk, pomocný palatinální blok ................................................. 38

Obrázek 7 pokus o odlití modelu v jiné laboratoři, z důvodu velkého množství bublinek

(nedostatečné vakuum, nadměrné vibrace) bylo nutno odlití modelu opakovat ...................... 38

Obrázek 8 odlitý hlavní situační pracovní model ..................................................................... 39

Obrázek 9 zákres rozsahu epitézy (pravá strana) ..................................................................... 39

Obrázek 10 zákres rozsahu epitézy (levá strana)...................................................................... 40

Obrázek 11 vosková modelace těla - frontální pohled ............................................................. 40

Obrázek 12 vosková modelace těla - pravá strana ................................................................... 41

Obrázek 13 vosková modelace těla - levá strana ...................................................................... 41

Obrázek 14 úprava modelu - zbroušení nepotřebných či podsekřivých částí .......................... 42

Obrázek 15 zasádrování modelu do dolního dílu kyvety ......................................................... 42

Obrázek 16 horní díl kyvety - detalní část je ze sádry IV.tř, dolito III.tř. ................................ 43

Obrázek 17 sada materiálu připravená k nanášení do kyvety ................................................. 43

Obrázek 18 nanášení, modelace těsta ....................................................................................... 44

Obrázek 19 překrytí uvolněnou PE fólií ................................................................................... 44

Obrázek 20 slisovaná kyveta ve třmenu v peci ........................................................................ 45

Obrázek 21 sejmutí PE fólie ..................................................................................................... 45

Obrázek 22 stav před vyjmutím epitézy z formy ..................................................................... 46

Obrázek 23 vyjmutá epitéza ..................................................................................................... 46

Obrázek 24 oříznutí přebytků ................................................................................................... 47

Obrázek 25 hotové epitézy ....................................................................................................... 47

Obrázek 26 hotové epitézy připravené k expedici.................................................................... 48

Obrázek 27 epitéza v ústech pacientky .................................................................................... 48

Obrázek 28 výchozí situace (hlavní pracovní model) .............................................................. 49

Obrázek 29 modelace těla epitézy z vosku ............................................................................... 50

Obrázek 30 modelace těla epitézy, v oblasti 24 je nevyplněná dutina způsobená nedostatečným

odlitím otisku ............................................................................................................................ 50

65

Obrázek 31 zasádrovaný model do spodního dílu kyvety s nasazeným horním dílem ............ 51

Obrázek 32 částečné překrytí modelace sádrou IV.typu .......................................................... 51

Obrázek 33 doplnění horního dílu sádrou a slisování .............................................................. 52

Obrázek 34 očistění dolního dílu pomocí parní čističky .......................................................... 52

Obrázek 35 zpolymerovaná epitéza s polyetylenovou fólií před uvolněním z kyvety ............ 53

Obrázek 36 hotová epitéza (frontální pohled) .......................................................................... 53

Obrázek 37 slizniční plocha ..................................................................................................... 54

Obrázek 38 hotová epitéza ....................................................................................................... 54

Obrázek 39 individuální otiskovací lžíce, palatinální blok ...................................................... 56

Obrázek 40 rozsah lžíce a bloku v incizální části ..................................................................... 57

Obrázek 41 odlitý model s nedolitou krčkovou částí u mezičlenu ........................................... 57

Obrázek 42 přiložení části otisku a doplnění sádry .................................................................. 58

Obrázek 43 zakreslení rozsahu budoucí epitézy...................................................................... 58

Obrázek 44 rozsah epitézy palatinálně (retenční část) ............................................................. 59

Obrázek 45 vosková modelace (frontální pohled) .................................................................... 59

Obrázek 46 vosková modelace (palatinální pohled)................................................................. 60

Obrázek 47 kyveta před nanášením těsta ................................................................................. 60

Obrázek 48 polyetylenová folie, před lisováním ..................................................................... 61

Obrázek 49 stav po polymeraci ................................................................................................ 61

Obrázek 50 stav po vyjmutí z kyvety před opracováním ......................................................... 62

66

Seznam použité literatury a zdrojů informací

Knižní literatura:

MUTSCHELKNAUSS, Ralf E. a Peter DIEDRICH. Praktická parodontologie: klinické

postupy. Praha: Quintessenz, c2002. Quintessenz bibliothek. ISBN 80-902118-8-7.

WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství. 2. české vyd. Přeložila Magdalena KOŤOVÁ.

Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3519-1.

DOSTÁLOVÁ, Taťjana a Michaela SEYDLOVÁ. Stomatologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008,

193 s. ISBN 978-80-247-2700-4.

ŠKACH, Miroslav a kolektiv. Základy parodontologie: učebnice pro lékařské fakulty pro

studující stomatologie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1984, 223 s.

MAZÁNEK, Jiří. Stomatologie pro dentální hygienistky a zubní instrumentářky. Praha: Grada

Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4865-8.

Internetové zdroje:

https://www.wikiskripta.eu/w/Gingiva

https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1n%C4%9Bt_d%C3%A1sn%C3%AD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Parodontitida

http://www.stomateam.cz/cz/gingivalni-recesy-management-v-21-stoleti-soucasne-moznosti-

chirurgickeho-osetreni-gingivalnich-recesu/

http://www.rsivak.com/www/izuby.cz/onemocneni-dasni-a-ust/atrofie-parodontu---

onemocneni-dasni/

http://www.nechcikazy.cz/lecba-paradentozy

http://ptc.zshk.cz

https://www.spofadental.com/cs-cs/

https://www.detax.de

www.dr-hinz-dental.de

67

Zdroje obrázků:

Obrázek 1 www.spofadental.com

Obrázek 2 www.detax.de

Obrázek 3 www.dr-hinz-dental.de

Obrázek 4 – 50 Laboratoř Ervína Kožíška