18905-10-CZE-Harming Artists.qx 24.10.2004 14:18 Stránka 1 ...Nic z toho není pravda. V kaÏdém...

®

OBSAH:Úvod: Poselství umělcům................2

Kapitola jedna: Psychiatrie a film: Osudová přitažlivost ...........5

Kapitola dvě: Ničení duševního zdraví..........................13

Kapitola tři: Krutý elektrošok:Ničení mozku ...............................19

Kapitola čtyři: Zacíleno na osobnosti jazzu .......................25

Kapitola pět: Psychiatrické léky škodí.................29

Kapitola šest: Svět potřebuje umělce..................39

Doporučení..................................40

Mezinárodní občanská komise za lidská práva..................41

18905-10-CZE-Harming Artists.qx 24.10.2004 14:18 Stránka 1

PO·KOZOVÁNÍUMùLCÒ

Psychiatrie niãí kreativitu

KaÏdá vyspûlá spoleãnost má své tvo-fiivé osobnosti – své skuteãné umûlce.Od starovûkého ¤ecka a ¤íma pfiesrenesanci aÏ ke svûtu dne‰ka lidstvovnímá a uctívá muÏe a Ïeny v˘jimeã-

n˘ch umûleck˘ch schopností.Jak fiekl proslul˘ americk˘ spisovatel Henry

James: „Je to umûní, co tvofií Ïivot...“ Jeho slovadnes nejsou o nic ménû pravdivá, neboÈ jsou toprávû umûlci, kdo sní o na‰í budoucnosti a vytvá-fií realitu zítfika. Pravda, to samé dûlají i inÏen˘fii,podnikatelé a vizionáfiiv jin˘ch oblastech,ov‰em jimi tvofiená bu-doucnost se toãí hlav-nû okolo materiálníhoblahobytu. Je to umû-lec, kdo pozvedá du-cha, rozesmûje nás arozpláãe a mÛÏe do-konce utváfiet duchovníbudoucnost na‰í civi-lizace. Jsou to umûlci,kdo tvofií Ïivot.

To vysvûtluje, proãjsou umûlci stále tímnejvíce opatrovan˘mjmûním na svûtû.

BohuÏel, v mnoha pfiípadech jsme o toto jmûnípfii‰li pfiíli‰ brzy – a tyto ztráty nás ochudily. V prÛ-bûhu nûkolika minul˘ch desetiletí jsme truchlilinad pfiedãasn˘m úmrtím velk˘ch umûlcÛ, ktefiíobohacovali na‰e Ïivoty a pfiesto nás opustili dfiíve,neÏ své dílo dokonãili. Byly mezi nimi v˘znamnéosobnosti filmového plátna, divadelního jevi‰tû a koncertních pódií, jako napfi. Ernst Hemingway,velk˘ francouzsk˘ spisovatel Antonin Artaud, jaz-zová zpûvaãka Billie Holidayová, Judy Garlan-dová, Marilyn Monroeová, Vivien Leighová, KurtCobain, Michael Hutchence, Phil Hartman a celáfiada dal‰ích.

Pfii pohledu na tento byÈ ãásteãn˘ seznam lzesnadno nab˘t dojmu, Ïe Ïivoty umûlcÛ jsou

nevyhnutelnû boufilivé, Ïe tíha úspûchu s seboupro nûkoho pfiiná‰í pfiíli‰ velké nároky, aby jemohl unést. A také lze lehce uvûfiit, Ïe abyste sestali úspû‰n˘m umûlcem, musíte b˘t neurotiknebo jakási tragická postava.

Nic z toho není pravda.V kaÏdém ze shora uveden˘ch pfiípadÛ pra-

covaly skryté vlivy, které zajistily tragick˘ konec.Pravda je, Ïe kaÏdému z tûchto velk˘ch umûlcÛ a fiadû dal‰ích, ktefií nás opustili, byla nabídnuta„pomoc“. Místo toho byli zrazeni a pfiivedeni na

cestu, která s jistotouzajistila jejich zniãení.

Ke zmínûné zradûdo‰lo pfiím˘m ãi ne-pfiím˘m vlivem psychi-atrÛ nebo psychologÛ,ktefií tvrdili, Ïe pomo-hou, ov‰em ve skuteã-nosti fungovali jakoniãiv˘ vliv, kter˘ tytoumûlce stra‰livû po‰ko-dil nebo zabil – poté, cojim byla odervána jejichvnitfiní síla a jistota.

ProtoÏe se objem a intenzita útokÛ na

umûlce v‰ech ÏánrÛ v dne‰ní dobû zvy‰uje, je o todÛleÏitûj‰í, aby toto poselství bylo vysly‰eno a pochopeno. PouÏívanou zbraní je celá ‰kálasmrtících drog, které se vydávají za terapeutickouléãbu, stejnû jako tomu bylo dfiíve s lobotomií. V Hollywoodu, kter˘ je mekou zábavního prÛ-myslu, jsou návykové psychotropní léky bûÏnousouãástí psychiatrického arzenálu.

Kromû pusto‰ení páchaného v fiadách umûlcÛsamotn˘ch nesmíme zapomenout na to, Ïe umûlcitvofií budoucnost na‰í civilizace.

Je toto na‰e budoucnost? Budoucnost, ve kte-ré budeme následovat vÛdce vefiejného mínûní dobájeãného nového terapeutického svûta plnéhopotlaãen˘ch tvofiiv˘ch osobností, zniãen˘chrodin, promrhan˘ch ÏivotÛ a sebedestrukce?

Poselství umělcům

„Mnohým skvělým umělcům, kteří nás již

opustili, byla nabídnuta‚pomoc‘. Místo toho však

byli zrazeni a přivedeni nacestu, která zajistila jejich

záhubu.“ – Jan Eastgateová

ÚVOD


Pokud vám to pfiipadá jako panikafiení,podívejte se na tato ãísla – ukazují, co nám chystábudoucnost, pokud teì hned neprovedemeradikální zmûny. V souãasné dobû uÏívá na celémsvûtû 17 milionÛ ‰kolákÛ pfiedepsané psychiatric-ké léky pozmûÀující zpÛsob my‰lení a chování,vãetnû antidepresiv, u nichÏ úfiady pro kontroluléãiv ve Velké Británii a Spojen˘ch státechvarovaly, Ïe mohou vyvolat sebevraÏedné a násil-nické chování. Rostoucí v˘skyt pouÏívání stfiel-n˘ch zbraní ve ‰kolách a násilného zloãinu mezimládeÏí lze vysledovat k rychlému ‰ífiení tûchtopfiedepisovan˘ch lékÛ. MilionÛm se pfiedepisujístimulancia, která jsou silnûj‰í neÏ kokain.

PovaÏte, kolik z tûchto milionÛ jsou potencio-nálnû velcí umûlci, ktefií nikdy nenaplní své poslání?A jak bude na‰e civilizace trpût jejich absencí?

Truchlili jsme nad velk˘mi umûlci, které jsmeztratili pfiíli‰ brzy. Nedovolme, abychom muselioplakávat dal‰í.

Mezinárodní obãanská komise za lidskápráva pfiipravuje aktuální informace a studie,které pfiiná‰ejí umûlcÛm materiály a fakta t˘kající

se psychiatrie. Patfií sem napfiíklad kniha Shadow-land (Krajina stínÛ), popisující pfiíbûh hereãkyFrances Farmerové, dále pfiesvûdãivé dÛkazyposkytnuté ocenûnému australskému televizní-mu pofiadu 60 minut a studie pfiípadÛ pro doku-mentární pofiady vysílané v britské televizi Chan-nel 4, v Nûmecku, Itálii a dal‰ích zemích. Mezi-národní centrála CCHR se nachází v srdci Holly-woodu, na ulici Sunset Boulevard. V jejích pro-storách je umístûna stálá v˘stava, která podáváinformace o fiadû aspektÛ psychiatrie poãínaje jejítemnou historií aÏ po úlohu v holocaustu, ododporn˘ch etnick˘ch ãistek a programÛ aparthei-du a rasizmu aÏ po ‰kodlivé a ãasto smrtícíúãinky jejích léãebn˘ch postupÛ, jako jsounebezpeãné a návykové psychotropní léky, elek-tro‰oky, psychochirurgie a „stimulancia“ pouÏí-vaná k dopování dûtí.

CCHR poskytuje tyto informace, abyste mohlisami posoudit, jak byli umûlci obelháváni a zra-zováni. Vyz˘váme vás, abyste tyto znalosti pouÏilik ochranû tûch, ktefií potfiebují pomoc, a také k ochranû na‰í budoucnosti pfied dal‰í zradou.

Jan Eastgateováprezidentka Mezinárodníobãanské komise za lidskápráva

Bruce Wisemanprezident CCHR USA

Anne Archerováhereãka

David Campbellhudební skladatel a aranÏér

Nancy Cartwrightováhereãka, spisovatelka

Chick Coreajazzov˘ skladatel, pianista

Raven Kane Campbellzpûvák, skladatel, autordivadelních her

Isaac Hayesskladatel, hudebník, herec

Geoffrey Lewisherec

Juliette Lewisováhereãka

John Novelloskladatel, hudebník

David Pomeranzzpûvák, skladatel a textafi

Harriet Schockováskladatelka a textafika písní,studiová hráãka

Jan Eastgateová: prezidentka CCHR International

Ú V O D K Č E S K É M U V Y D Á N ÍTento materiál byl sestaven Občanskou komisí za lidská práva(Citizens Commission on Human Rights – CCHR) na základěprůzkumů a zkušeností pocházejících z Evropy, Spojených států,Austrálie, ale i dalších částí světa. V různých zemích se vzhledemk odlišnému historickému vývoji a několika dalším faktorům můžepopisovaná situace lišit, v některých ohledech může být lepší, alev některých také podstatně horší. Díky globálnímu postupu psychiatrie můžeme v ČR očekávatsnahu o přizpůsobení se Evropě a USA, což je v případě zlepšenísituace v oblasti lidských práv a práv pacientů vítanou změnou,

v případě implementace prokazatelně škodlivých psychiatrickýcha psychologických postupů a zvyšování negativního psychiatric-ko-psychologického vlivu naprosto nepřijatelným trendem, kterýby politici, úřady, nevládní organizace a angažovaní občané ne-měli dovolit. Stejně tak by neměli dovolit stávající zneužívání, kekterému v České republice dochází. Předkládaný materiál jeinspirací pro jeho odhalení a pro zavedení opatření, která pove-dou k zajištění lidských práv tak, jak je definují mezinárodní doku-menty, jejichž je ČR signatářem. Zejména Všeobecná deklaracelidských práv a Mezinárodní úmluva o občanských a politickýchprávech. Občanská komise za lidská práva ČR


V roce 1916 napsal německý psy-cholog Hugo Münsterberg knihuFotohra: Psychologická studie, která oficiálně odstartovala psycho-logický a psychiatrický vliv ve filmu.Münsterberg prohlašoval, že filmovýprůmysl může být „plný nebezpečí“,což vyžaduje psychologickou „radu“.

V roce 1924 se Samuel Goldwyn z Metro-Goldwyn-Mayer snažil získatSigmunda Freuda, aby mu poradil se„skutečně velkolepým milostným pří-během“. Freud, který byl k umělcůmkritický, odmítl. Přesto jeho teorie, o kterých se dnes pochybuje, byly v té době filmovým průmyslem širocepřijímány.

Psychiatři jako Karl Menninger po-užívali filmový průmysl k financovánísvého vlastního hnutí a plánů.

Na rady psychiatrů a psychologůposílala studia herce k psychoana-lytikům, kteří jim často předepisovalisilné návykové léky, které ovlivňují mysla které nakonec zničily jejich kariéru a život.

Nacističtí psychiatři napsali sériiscénářů, později známých jako„vraždící filmy“, a použili německý filmový průmysl k propagaci svýchfalešných a destruktivních teorií o rasové hygieně.

5

3

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

2

4

Umûní a zábavní prÛmysl patfií do oblastí,které jsou znaãnû a nepfiíznivû ovlivnûny

freudovsk˘mi teoriemi o ãlovûku.


KAPITOLA JEDNA

a konci 19. století se v Evropûobjevily dva v˘vojové trendy, kterévelmi ovlivnily zpÛsob nahlíÏení lidína sebe a na spoleãnost. V roce 1879v Lipsku nûmeck˘ profesor psycho-

logie Wilhelm Wundt velmi autoritativnû, ale bezjakéhokoli vûdeckého podkladu prohlásil, Ïe ãlo-vûk není nic jiného neÏ zvífie bez du‰e, pouh˘ pro-dukt svého prostfiedí. Bylo to tvrzení, které signali-zovalo zrození experimentální psychologie a nov˘smûr psychiatrie.

Sigmund Freud prohlásil na konci 90. letdevatenáctého století,Ïe ãlovûk je produktemsvého ne‰Èastného dût-ství a sexuálních pro-blémÛ. Spoleãnû s tou-to neprokázanou teorií,která byla od té doby‰iroce zpochybnûna, sezrodil nov˘ obor: psy-choanal˘za.

Kdekoli lidé pouÏívali základní koncepty tûch-to praktik, spoleãnost proÏívala radikální zmûny.Umûní a zábava patfií k tûm oborÛm, které bylytûmito koncepty velmi váÏnû ovlivnûny.

Na poãátku 20. století propagovaly plakátyumístûné v hollywoodsk˘ch v˘vûskách „PSYCHO-ANALYTICKÉ ROZBORY“ v cenû 3 aÏ 5 dolarÛ.V té dobû Hollywood pfiitahoval nesãetné mnoÏstvíumûlcÛ, ktefií byli bombardováni freudovsk˘mposelstvím.1

PasáÏ z Ïivotopisu princezny Marie Bonaparte,dychtivé studentky Freudovy psychologie, odCelie Bertonové dává pfiedstavu o tom, jak se jeho

my‰lenky uchytily: „Freud byl nyní tak slavn˘, Ïeho Hollywood poÏádal o spolupráci pfii psaníscénáfiÛ zaloÏen˘ch na svûtoznám˘ch milostn˘chpfiíbûzích, které zaãaly Antoniem a Kleopatrou.“2

Samuel Goldwyn ze slavné spoleãnosti Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) pfiiplul v roce 1924 doEvropy s posláním získat Freuda, aby pomohlvymyslet „skuteãnû velkolep˘ milostn˘ pfiíbûh“.

Freud odmítl. Není divu. O umûní a umûlcíchFreud fiekl: „Tito lidé [umûlci] se nestarají o v˘znam;v‰echno, na ãem jim záleÏí, je linie, tvar, shoda obry-sÛ.“3 PfiestoÏe nebyl Ïádn˘m milovníkem kina nebo

divadla, nemûl FreudÏádn˘ problém stát se„nad‰en˘m vykladaãem[kritikem] umûní“.4

Freudovy my‰lenky,mnoha rÛzn˘mi zpÛ-soby podporovány Hol-lywoodem, se dostalydo hlavního kulturníhoproudu. V roce 1925

mûla jedna populární píseÀ název „Nefiíkej mi,o ãem jsi snil minulou noc, protoÏe jsem ãetl Freu-da“. Film Slepá uliãka (1939), kde hrál Ralph Bellamydoktora Shelbyho, vyprávûl o údajnû tenké liniidûlící ‰ílenství a du‰evní zdraví. Dokonce i FredAstaire hrál „tanãícího psychiatra“, kter˘ se zamilo-val do své pacientky (Ginger Rogersová).5 Samo-zfiejmû, Ïe ve filmu v‰e nakonec dobfie dopadlo. Narozdíl od reálného Ïivota, kde se takov˘to filmov˘obraz rychle ustupuje pfied pravdivou skuteãností.

Dnes jsou psychiatfii a psychologové známítím, Ïe mají mezi lékafisk˘mi obory nejvût‰í pro-cento kriminality, vãetnû sexuálního zneuÏívání

Na počátku 20. století Hollywood přitahoval nesčetné množství umělců,

kteří byli na Hollywood Boulevard a ve společenském prostředím

bombardováni freudovským poselstvím.

K A P I T O L A J E D N AP s y c h i a t r i e a f i l m : O s u d o v á p fi i t a Ï l i v o s t

5

N

Psychiatrie a film:Osudová přitažlivost


pacientÛ (Ïen a dûtí). Poãet soudních stíhání a ode-bran˘ch licencí psychologÛm a psychiatrÛm sekaÏdoroãnû jiÏ po mnoho let zvy‰uje.

Skuteãnost, Ïe fiada dnes odmítan˘ch Freu-dov˘ch teorií byla vyvinuta v dobû, kdy byl dychti-v˘m uÏivatelem kokainu, nebyla tehdy známa.Jeho my‰lenky a my‰lenky ostatních psychoana-lytikÛ a psychiatrÛ se také dostaly do Hollywooduprostfiednictvím spoleãensk˘ch kanálÛ a staly semódou napfiíklad díky Adeline Jaffe Schulbergové,manÏelce pion˘rského producenta B. P. Schulber-ga. Jak Bud Schulberg napsal: „Vypadalo to, jakobysi celá zemû... vyrazila na jeden prodlouÏen˘ flám s lacin˘m ginem, módními taneãními v˘stfielky a novû osvobozen˘m vnímáním sexu. Bylozábavné pít, protoÏe jste to nemûli dûlat, a smilnit,protoÏe doktor Freud vás právû informoval, Ïe jeãas uvolnit své vlastní já z onoho puritánskéhosuperega. JestliÏe se celá zemû chystala na veãírek,proã by se mûl Hollywood odli‰ovat? A pokud bylhollywoodsk˘ mejdan pfiehnan˘, bylo to pouzeproto, Ïe Hollywood byl vÏdy pfiehnan˘m, zrych-len˘m, umocnûn˘m odrazem amerického zpÛsobuÏivota.“6

Psychologie: Vševědoucí cenzorV roce 1916 napsal psycholog Hugo Münster-

berg, kter˘ stál po boku Freudovy invaze do Hol-lywoodu, knihu Fotohra: Psychologická studie, a ofi-ciálnû tak nastartoval vliv psychologie a psychia-trie ve filmu.7 Pfiedtím, neÏ v pozdním devate-náctém století vedl psychologické laboratofie Har-vardské univerzity, studoval Münsterberg podvedením Wilhelma Wundta.8 Napsal: „[Filmové]plátno by mûlo poskytnout jedineãnou pfiíleÏitostvzbudit u ‰irok˘ch vrstev spoleãnosti zájem o psy-chologické experimenty a du‰evní testy.“9

Münsterberg byl jedním z prvních, kdonavrhoval, aby byli psychologové jako samozvaníexperti v oblasti mysli najati jako poradci ve fil-

movém prÛmyslu. Pro-vokativnû tvrdil, Ïefilmy mohou b˘t „plnénebezpeãí“ a Ïe „by senemûly pfiehlíÏet moÏ-nosti psychické infekcea destrukce“.10

Po více neÏ 70 le-tech zní jeho rady v hla-sech jeho moderníchstoupencÛ: „…Psycho-analyticky informovaná

kritika mÛÏe b˘t extrémnû dÛleÏit˘m pomocníkempfii porozumûní zvlá‰tnímu vlivu, kter˘ filmy majína diváky,“ tvrdila kniha o psychiatrii a filmu z roku1987.11 A v roce 1990 podpofiila psychoterapeutkaCarole Liebermanová z Beverly Hills cenzorskouroli své branÏe, kdyÏ doporuãila v listu Los AngelesTimes, aby se psychoterapeuti vyuÏívali k posky-tování „odborného názoru na psychologicky‰kodliv˘ obsah“. Aby dosáhla pfiijetí své my‰lenky,hrozila zásahem vlády: „Pokud si chce filmov˘prÛmysl zachovat privilegium seberegulace a za-bránit nebezpeãnému pfiílivu cenzury, …musí sechovat zodpovûdnûji.“12

Plány přinášející ziskPsychiatfii pouÏívali hollywoodskou scénu

jako prostfiedek pro financování svého vlastního

„[Filmové] plátno by mělo poskytnoutjedinečnou příležitost vzbudit u širokých

vrstev společnosti zájem o psycholo-gické experimenty a duševní testy...“

– Hugo Münsterberg, německý psycholog v USA v roce 1916

Robert Walker

Ginger Rogersová & Fred Astaire

Hugo Münsterberg

V roce 1916 bylpsycholog Hugo

Münsterberg jed-ním z prvních, ktefií

navrhovali, aby sepsychologové jakoúdajní experti na

lidskou mysl vyuÏí-vali jako poradci vefilmovém prÛmys-

lu. Na konci 30. letdokonce i Fred

Astaire hrál„tanãícího psy-

chiatra“ ve filmuCarefree (1938).

Herec Robert Walker se podrobil terapii psychiatra Fredericka Hackera, ale 28. srpna 1951 utrpûl Walker ‰ok a zemfiel poté, co dostal siln˘ barbiturát, zatímco byl podvlivem alkoholu. Jin˘ terapeut to po letech shrnul: „Hackerzabil Roberta Walkera.“

Frederick Hacker


hnutí a sv˘ch plánÛ. Psychiatr Karl Menninger „byldobfie znám ucházením se o pfiízeÀ lidí od filmu,hlavnû tûch, ktefií mohli poskytnout bohaté dary napodporu jeho kliniky a v˘zkumné nadace“. Byl zdedal‰í dÛvod, proã se Menninger rád pfiátelil s pro-ducenty a ‰éfy studií. Pfiiná‰eli práci jeho klinice. Ti,ktefií se s tímto psychiatrem setkali, „brzy posílalisvé [takzvané] du‰evnû nevyrovnané úãinkující doTopeky [v Kansasu] na léãení“.13

Jedním z nich byl Robert Walker, kter˘ úãinko-val s Judy Garlandovou v roce 1944 ve filmu Hodiny.Po odlouãení od hereãky Jennifer Jonesové zaãalWalker nadmûrnû pít. V roce 1948 byl uvûznûn zaopilství a v˘trÏnictví a Dore Schary, vedoucí pro-dukce v MGM, mu dal ultimátum: buì podstoupíléãení na Menningerovû klinice, nebo bude pro-pu‰tûn.

Walker nastoupil do stfiedozápadního psychiat-rického zafiízení a byl také pfiinucen pokraãovatv pravidelné terapii s psychiatrem FrederickemHackerem z Los Angeles, kter˘ byl na Menningerovûklinice vy‰kolen. NejenÏe byla psychiatrická „tera-pie“ neefektivní, dokonce Walkera zabila. 28. srpna1951 dostal Walker ‰ok a zemfiel poté, co dostal siln˘barbiturát. Po ãtyfiech desetiletích byl terapeut AlexRogawski z Los Angeles prvním, kter˘ byl ohlednûtéto vûci otevfien˘: „Hacker zabil Roberta Walkera.“14

Film z roku 1945 Rozdvojená du‰e (Spellbound) bylmezi prvními produkcemi, které zamûstnaly psy-chiatry jako konzultanty a uvedly v titulcích MayRommeovou jako „psychiatrického poradce“.

Jin˘m notoricky znám˘m hollywoodsk˘mpsychiatrem byl Martin Grotjahn, kter˘ na pozvání

Karla Menningera emigroval z Nûmecka a praco-val na jeho klinice do roku 1945, kdy se odstûhovaldo Los Angeles. V roce 1950 spoleãnû s FredrickemHackerem a May Rommeovou zaloÏil v JiÏní Kali-fornii ‰kolící centrum pro analytiky nazvané Insti-tut psychoanalytické medicíny.

Grotjahn pfiipustil, Ïe ho lákal Hollywood a fil-mové hvûzdy, protoÏe „jsem byl dychtiv˘ vydûlá-vat peníze“. Samozfiejmû Grotjahna nikdy jehonázor, Ïe „herce je skoro nemoÏné úspû‰nû léãit“,neodradil od úãtování za svoji nefungující léãbu.15

„Zlatý věk“ psychiatrieAutofii knihy Psychiatrie a film (Psychiatry and

Cinema), profesofii Krin a Glen Gabbardovi,oznaãují léta 1957 aÏ 1963 jako zlat˘ vûk psychiatrieve filmu. Bûhem tohoto období byli psychiatfiizobrazováni jako „autoritativní hlasy rozumu,urovnání a du‰evní pohody“, bez ohledu na to, Ïepro tuto povûst neexistoval Ïádn˘ hmatateln˘dÛkaz. Psychiatfii bûhem této doby vystupovali v fiadû filmÛ a peníze se jim jen hrnuly. Mezi lety1957 aÏ 1963 se ve Spojen˘ch státech granty propsychiatry zv˘‰ily o 580 % a stále rostly. Bûhemdal‰ích 30 let se granty od Národního institutudu‰evního zdraví (NIMH) na psychiatrick˘v˘zkum zvedly o dal‰ích 873 %.

Tím, Ïe se na stfiíbrném plátnû sami uzákonili,popularizovali psychiatfii podvodnou pfiedstavu, Ïedrogy, ‰oková léãba a psychochirurgie jsou tajem-stvím vedoucím ke ‰Èastnûj‰ímu Ïití. Byla zapoãatadrogová éra, nechtûnû Hollywoodem podnícená.Spoleãnost se z toho musí teprve vzpamatovat.

Během let 1957 až 1963 díky práci Karla

Menningera (fotografie vpravo) a dalších

prominentních psychiatrů produkoval

Hollywood důsledně „idealizované“ psy-

chiatry v prominentních filmových rolích.

Lavina propagace této profese byla

zaměřena na velmi reálný finanční cíl:

vládní dotace psychiatrii se mezi lety

1957 až 1963 zvýšily o 580 %. V letech

1963 až 1994 vzrostly granty od Národ-

ního institutu duševního zdraví (NIMH)

o 873 %.

Dotování pokračovalo v prudkém nárůstu.

Granty amerického Národníhoinstitutu duševního zdraví napsychiatrické výzkumy vzrostly o 580 %.

Karl Menninger

„ZLATÝ VĚK“ psychiatrie ve filmu: 1957 až 1963

1957–1963 1963–1994


OSPRAVEDL≈OVÁNÍ VRAÎD Vraždící filmy nacistické psychiatrie

V e třicátých le-tech využili na-cističtí psychiatři

německý filmový prů-mysl k podpoře svéhoplánu eugeniky a ra-sové hygieny. Bylo pod-niknuto propagandi-stické úsilí k získánípodpory veřejnosti prosvé programy, kterébyly nabízeny jako eko-nomicky prospěšné,zatímco ve skutečnostise jednalo o investo-vání do smrti.

Mezi rokem 1895 a dvacátými léty 20.století vymysleli němeč-tí psychiatři „vědecké“ospravedlnění pro ma-sové vraždění; pro-gram nejdříve vyzkou-šeli na „duševně posti-žených“. Skutečně, psy-chiatr Ernst Rüdin, kte-rý pomohl sestavit ně-mecký zákon o sterilizaci z roku 1933 a kterýzničil životy statisíců německých občanů, se chlu-bil: „Jen díky Führerovi se náš třicetiletý sen, seno použití rasové hygieny na společnost, opravduuskutečnil.“

Dva roky před konferencí o konečném řešení,která spustila vyhlazovací fázi holocaustu, bylyv psychiatrických institucích podniknuty první„zabíjecí testy“: za dohledu psychiatrů a personálubylo plynem usmrceno 18 až 20 lidí. Vrchníněmečtí psychiatři nastartovali program eutaná-zie „T4“, pojmenovaný podle Tiergartenstrasse 4,adresy hlavního sídla programu.16

Aby dosáhli širokého uznání této vražednépraktiky, napsali psychiatři programu T4 scénářek propagandistickým filmům. Jeden z filmů, Exis-


8

V překladu: „Léčebný ústav“

Nacistický „instruktážní film“

„Dědičná nemoc“

Duševně nemocní

Podle scénáře psychiatrů „tento, svým charakterem

dokumentární, film vykládápřekroucenou verzi Darwinova

učení – že jenom schopní a silní by měli žít... Scénář také

vyžadoval, aby byli pacientizobrazováni s ‚démonicky

šílenými obličeji‘.“

– „Prodávání vraždy, zabijácké filmy Třetí říše“, Discovery Channel USA, 1995

„Démonické“ nasvícení pacientů Německý lid


tence bez života (Dasein ohne Leben) měl za cílpřesvědčit populaci, že péče o nemocné je přílišdrahá a že léčení „geneticky nemocných“ jezbytečné.17

Další film nazvaný jednoduše Duševně chorý(Geisteskrank) detailně ukázal, jak psychiatřipilně prozkoumávají historie případů a dřívějšídiagnózy všech pacientů, aby určili, jestli jsounebo nejsou „nevyléčitelní“. Kameraman filmovalskrz průzor plynovou komoru, aby ukázal zabí-jení. Scénář zněl mírně: „...Pacienti jsou vystaveniúčinkům kysličníku uhelnatého. Plyn, který vnikádovnitř, je úplně bez zápachu a v počátcíchvezme pacientům jejich sílu úsudku a následnějejich vědomí.“ V okamžiku, kdy se pacientinaposledy nadechnou, říká neviditelný komentá-tor: „Bez bolesti nebo zápasu a úplně nevědomý,je pacient osvobozen smrtí.“18

Jak se válka blížila ke konci, nacisté zničiliněkolik dalších stejně otevřených a inkriminu-jících filmů. Byla však nalezena nesestříhanástopáž, která tvořila část jednoho z těchto filmůOběti minulosti. Scénář opět napsali psychiatři,tým kameramanů byl oblečen jako „doktoři“ a putoval po ústavech v zemi, aby nahrál scénystigmatizující postižené lidi. Jak bylo uvedeno,„tento, svým charakterem dokumentární, filmvykládá překroucenou verzi Darwinova učení.A to, že jenom schopní a silní by měli žít... Vše,

co je slabé, bude v životě přírodou nevyhnutelnězničeno. V posledních několika desetiletích lid-stvo strašlivě hřešilo proti zákonu přirozenéhovýběru. My jsme nejen udržovali bezcenné živo-ty. My jsme jim dovolili rozmnožit se.“ Scénář takévyžadoval, aby byli pacienti zobrazováni s „dé--monicky šílenými obličeji“, čehož se dosahovalopoužitím ostrého spodního osvětlení.19

Psychiatři podporováni touto morálně ne-únosnou propagandou zavraždili běhemšestiletého období počínaje rokem 1939 kolem300 000 – neboli více než 90 % – duševněpostižených pacientů v zemi. Více než 87 000z nich byli mladiství a děti. Dalších 350 000občanů bylo násilně sterilizováno.


9

Ernst Rüdin

Hadamar (vlevo) a dal‰í psychiatrická zafiízenízfiídila zabíjecí centra s cílem zbavit se sv˘chpacientÛ. Po zplynování byla jejich tûla spálena v nemocniãních pecích. âern˘ koufi byl viditeln˘na míle daleko. Psychiatfii pak exportovali svÛj„úspû‰n˘“ program do koncentraãních táborÛ.


K A P I T O L A J E D N A

10

Vpozdních hodi-

nách v sobotu 4. srpna 1962

„svíčka ve větru“ zhasla.36letá žena narozenájako Norma Jean Morten-sonová, ale známá jakoMarilyn Monroe, bylamrtvá.

Byla skutečným fe-noménem Hollywoodu.Uznávaná pro své herec-tví stejně jako pro svoucelosvětovou reputaciblonďaté „sexbomby“, mě-la tato celebrita na svémkontě téměř 30 filmůvčetně takových hitů jakoPáni mají radši blondýnky(Gentlmen Prefer Blondes),Slaměný vdovec (TheSeven-Year Itch) a Někdoto rád horké (Some Like itHot).

Jak je tomu všaku všech legend, imageMonroeové, která zůstalapo její smrti, je právě tolikpohádkou jako pravdou:veřejně zbožňovaná, alemučená herečka, kterádala přednost otupělé-mu, povrchnímu světudrog a uklidňujících lékůpřed tíhou reality – do témíry, že ji to nakoneczabilo.

Ale za senzačními titulky novin se skrývá zcela jiný příběh, který vyprávějí fakta o životě Monroeové a o tragédii jejích posledních dnů.

O sedm let dříve, v době, kdy se blížila k vrcholu svékariéry, jí učitel herectví doporučil, aby podstoupila psy-choanalýzu k „využití veškeré své explozivní energie“.Počínaje únorem 1955 navštěvovala Monroeová analy-

tická sezení s MargaretHohengergovou. Analýza– se svým neustálým dota-zováním se na motivy a se-be sama – si téměř oka-mžitě začala vybírat svoudaň: „Snažím se být uměl-kyní, a to opravdovou, a někdy mám pocit, žejsem na pokraji šílenství.Prostě se snažím dostat tunejopravdovější část sebeven, a to je velmi těžké.Jsou časy, kdy si myslím, ževše, co musím být, je býtopravdová. Ale někdy totak lehce nejde. Vždymám takový skrytý pocit,

že jsem skutečně něco falešného, předstíraného...“Životopisec Monroeové Donald Spoto napsal o její

terapii: „Nadměrné sebepozorování zjitřilo její nedo-statek sebedůvěry. Intuice trpěla na úkor násilnéhovědomého intelektualizmu, který ji paralyzoval a vtlačilji ještě více do sebe.“

Herečka nakonec navštívila newyorskou psychia-tričku, freudistku Marianne Krisovou, která jí předepsala

MARILYN MONROEOVÁ1926–1962

Ralph Greenson

Dr. Ralph Greenson byl s Marilyn Monroeovou víceneÏ ‰est hodin právû v den,kdy byla nalezena mrtvá popfiedávkování psychiatrick˘miléky.

„Nadměrné sebepozorování zjitřilo její nedostatek sebedůvěry. Intuice

trpěla na úkor násilného vědoméhointelektualizmu, který ji paralyzoval

a vtlačil ji ještě více do sebe.“

– Donald Spoto, životopisec hovoří o „psychoanalýze“ Monroeové


P s y c h i a t r i e a f i l m : O s u d o v á p fi i t a Ï l i v o s t

23

6

PoPřed

Monroeová hrálave 23 filmechběhem sedmi letpředtím, než sedostala k psychia-trii. Poté, co zača-la psychiatrická„péče a vedení“,natočila běhemsedmi letpouhých šestfilmů.

silné barbituráty. Ty Monroeová užívala do koncesvého života. Krisová ji také lstivě přinutila zapsat se napsychiatrické oddělení, přičemž jí řekla, že to budekvůli zdravotní prohlídce a odpočinku. Místo toho bylaMonroeová na dva dny zamčena do vypolstrovanécely, kde bušila do dveří, až si sedřela pěsti do krve.

V roce 1960 začala Monroeová navštěvovat psy-chiatra, který ji zahnal ještě hlouběji do jejího osob-ního pekla, dr. Ralpha Greensona. Jeho kontrola nadní byla rychlá a úplná. Napsal: „Rozhodl jsem se, že sestanu jejím jediným terapeutem.“ Zajistil, že bylaudržována na stabilní dietě barbiturátů. „Jeho taktikabyla katastrofální,“ napsal Spoto. „Místo toho, abysvou pacientku vedl k nezávislosti, udělal přesný opaka efektivně ji učinil zcela závislou na sobě samém... Bylsi jist, že ji donutí udělat cokoliv, co si bude přát.“

4. srpna, poté, co strávila šest hodin s Green-sonem, nalezl domovník Eunice Murray Monroeovoumrtvou po předávko-vání léky.20

R obert H. Hethmon napsal v knize Strasberg v ActorsStudiu (Strasberg at The Actors Studio): „Někdy [herec]stojí před úkolem zopakovat svůj výkon dnes večer ve

20.40, kdy se zvedne opona, a to odpočatě a tvořivě – a nalezne se opotřebovaný, svázaný, bezmyšlenkovitý, mrtvý,hromada manýrizmu a klišé.“

Metoda „hraní“ byla prostředkem k tomu, aby se překonalytyto a další překážky při herectví. Zatímco dnešní školy metody„hraní“ praktikují rozmanitost psychologických behaviorálníchtechnik pod hlavičkou metody, historický a technický původmetody sahá až do konce 19. století k francouzskému experi-mentálnímu psychologovi Theodore Ribotovi (1839-1916).

Ribot odstranil spiritualistickou filozofii a zkombinoval psy-chologii s biologií, přičemž mluvil o „výhodách“ „psychologiebez duše“. Jeho teorie byly podobné, ne-li přímo založené na teoriích německého behaviorálního psychologa WilhelmaWundta a ruského psychologa Ivana Petroviče Pavlova –klíčovou myšlenkou bylo, že člověk je zvíře bez duše fungujícína principu podnět-reakce. Ve skutečnosti Ribot velebil Wund-ta ve své knize z roku 1886 Německá psychologie dnes.

Zakladatel Moskevského uměleckého divadla, ředitel a instruktor herectví Konstantin Stanislavskij a později i LeeStrasberg z New Yorku přijali Ribotovy techniky „emocionálnípaměti“. V podstatě „byl herec požádán, aby si vybavil detailyudálosti ze své minulosti. Vzpomínka na tyto detaily by u herců vyvolala pocit obsažený v původním zážitku, a tím by produkovala ‚náladu‘,“ napsal Harold Clurman, autor knihy Vášnivá léta (The Fervent Years).

Zní to neškodně. Avšak někteří si událost nejenom vybavili, ale taky ji znovu prožili. Oni si ji nejenom vybavilinebo vytvořili; oni nejdřív strčili hlavu do nějaké traumatickéudálosti ve svém životě – a pak v ní zůstali. A někteří herci –jako Marilyn Monroeová – současně podstupovali manipula-tivní psychoanalýzu, což je nebezpečná kombinace. V tako-vých případech hráli instruktoři herectví bezděčně ruskou ruletu s myslí svých studentů.

Metoda „hraní“ byla částečně založena na Pavlovových podmiňovacích experimentech.

Šílenství metody


Psychiatři notoricky a lživě „diag-nostikovali“ tvořivou mysl jako„duševní poruchu“, čímž znehod-notili schopnosti umělců, které nazvali „neurózou“.

Zatímco psychiatrie je údajněvědou, lékařští odborníci a vědci to úspěšně zpochybnili. PhDr. Mar-garet Hagenová, přednášející naBostonské univerzitě a spisovatelka,ji nazývá „pavědou“. „Nešťastnostje problém, není to nemoc,“ uvádí.

Psychiatrické teorie trvale zůstávajíteoriemi; nikdy se nepřiblížily fak-tům nebo zákonům. Mluví o „po-ruchách“, protože nemohoudokázat existenci kritérií, které určují „nemoc“.

Odborníci také odmítli posledníteorii psychiatrie, že „chemickánerovnováha“ způsobuje duševníporuchy, když dr. David Kaiseruvedl: „V podstatě se jednápseudovědecký podnik.“

2

43

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

Kariéra hereãky Vivien Leighovéje jednou z mnoha, která byla

zkrácena tím, Ïe psychiatrieodmítla pouÏít standardní

lékafiské postupy, ignorovala jejískryté tûlesné nemoci a její stav

zhor‰ila psychotropními léky.


Psychiatfii a psychologové po léta oznaãovalitvofiivou mysl za du‰evní „poruchu“, ‰pat-nû charakterizovali umûlcovu „vzru‰enoubrilantnost“ jako manickou fázi nepfiíãet-nosti nebo melancholická pfiedstavení jako

depresi. Vize byla pfiedefinována na halucinaci.Bez ohledu na totální nedostatek vûdecké

autentiãnosti psychiatrie objevili podnikavûj‰í a ambicióznûj‰í psychiatfii v zábavním prÛmysluúchvatn˘ obchod. Zlákali a obalamutili kreativníjedince – a vydûlali natom miliardy.

Psychiatrie je úda-jnû souãástí vûd –tvrzení, které vyvrátiliodborníci na metodo-logii, ktefií fiíkají, Ïev psychiatrii nemohourozpoznat Ïádné z po-tfiebn˘ch kritérií, kterácharakterizují skuteã-nou vûdu. Jaká je pod-stata vûdy? A jaká jevûdecká hodnota psy-chiatrie a psychologie?

Zde jsou podle PhDr. Margaret A. Hagenové,pfiedná‰ející na Bostonské univerzitû, nûkteráklíãová kritéria urãující vûdu: „Poznatky obje-vené pfii pozorování v jedné laboratofii musí b˘tzopakovatelné v dal‰í laboratofii. Data namûfie-ná a získaná jedním pfiístrojem musí b˘t stejnájako data získána dal‰ím podobn˘m pfiístrojem.A proto objektivita nepochází od jednotlivéhopraktika, ale ze systému, kter˘ vyÏaduje odpoví-dající a opakovatelné v˘sledky.“21

Psychiatrie ani psychologie nikdy pfiesvûd-ãivû neprokázaly du‰evní „nemoci“, kter˘m seúdajnû vûnují. Ve skuteãnosti nemají Ïádnéprostfiedky k mûfiení mysli. Nemají preciznûa v‰eobecnû odsouhlasené definice termínÛa dokonce ani nemohou dosáhnout souhlasu naklíãov˘ch oznaãeních jako „schizofrenie“. TeoriezÛstávají trvale teoriemi; nikdy se nepfiiblíÏilyfaktÛm nebo zákonÛm. Mluví o „poruchách“,protoÏe nemohou dokázat existenci kritérií,

která tvofií „nemoc“.Jejich neotesané

v˘roky nebyly nikdyve skuteãnosti niãímvíc neÏ názory nepod-pofien˘mi objektivnímmûfiením. DoktorkaHagenová je vÛbecne‰etfií: „Klinická psy-chologie je klasickoupavûdou.“

Dr. Thomas Szasz,emeritní profesor psy-chiatrie, souhlasí s dr.

Hagenovou ohlednû nedostatku vûdecké vûro-hodnosti psychiatrie: Pokud má „nemoc“ mít„z vûdeckého hlediska v˘znam, musí b˘t moÏnék ní pfiistoupit, mûfiit ji nebo testovat nûjak˘mvûdeck˘m zpÛsobem, jako napfiíklad pomocíkrevního testu nebo elektroencefalografu. Pokudji takto mûfiit nelze – jako je tomu u... ‚du‰evnínemoci‘, pak je fráze ‚nemoc‘ pfiinejlep‰ímmetaforou..., a proto je ‚léãení‘ tûchto ‚nemocí‘...nevûdeck˘ podnik.“22

Nedostatek vûdy v Diagnostickém a statistickém

Podnikavější a ambicióznější psychiatři v zábavním průmyslu

objevili úchvatný obchod. Zlákali a obalamutili kreativní

jedince – a vydělali na tom miliardy.

K A P I T O L A D V ùN i ã e n í d u ‰ e v n í h o z d r a v í

13

KAPITOLA DVù Ničení duševního zdraví


manuálu du‰evních poruch (DSM) Americké psy-chiatrické asociace (APA) byl popsán psycholo-gem, kter˘ se úãastnil jednání DSM a poznamenal:„Nízká úroveÀ intelektuální snahy byla ‰okující.Diagnózy vznikaly na základû vût‰inovéhohlasování na úrovni, kterou bychom pouÏili k v˘-bûru restaurace. Ty má‰ rád italskou, já ãínskou,takÏe pojìme do kavárny. Potom se to zapí‰e dopoãítaãe. MÛÏe to odráÏet na‰i naivitu, ale vûfiilijsme, Ïe bude existovat snaha na vûci nahlíÏetvûdecky.“23

Kanadská psycholoÏka Tana Dineenová námfiíká:„Na rozdíl od diagnóz v medicínû,kteréposky-tují pravdûpodobnou pfiíãinu, odpovídající léãbu a pravdûpodobnou prognózu, jsou poruchy uvede-né v DSM-IV termíny získané souhlasem skupinylidí – doslovnû hlasováním ãlenÛ v˘boru APA.“

A jaké jsou nûkteré z tûchto du‰evních„poruch“?

Koktání, blíÏe neurãená komunikaãní poru-cha, opoziãnû vzdorovitá porucha, porucha pí-semného projevu, matematická porucha, námû-síãná porucha, nikotinová abstinenãní porucha,problém Ïivotní fáze a intoxikace kofeinem.24

DSM-IV uvádí, Ïe poslední z uveden˘ch poruchvzniká jako dÛsledek vypití 2 – 3 ‰álkÛ kávy a za-Ïitím pûti nebo více z dvanácti uveden˘ch sym-ptomÛ, napfiíklad: neklidnosti, nervozity, roz-ãilení, nespavosti, zrudlého obliãeje, zv˘‰enéhomoãení, ‰kubání ve svalech, bu‰ení srdce a ob-dobí „nevyãerpatelné energie“.25

S ohledem na nepodloÏen˘ a stále rostoucípoãet du‰evních „poruch“ není divu, Ïe se na DSMútoãí. „...Souãasn˘ DSM je souhrnn˘m seznamemdiagnóz: zbûÏná povrchní nabídka symptomÛ...,“kritizuje ho profesor lékafiské fakulty Harvardskéuniverzity Joseph Glenmullen. Varoval, Ïe léky sednes pfiedepisují na „rostoucí seznam stavÛ“ vãetnûkaÏdodenního Ïivota.

David Kaiser, autor lékafisk˘ch publikací, kter˘je ‰kolen˘m psychiatrem, odsoudil kritéria DSM:„Jde v podstatû o pseudovûdeck˘ podnik, kter˘vyrostl z touhy moderní psychiatrie vyrovnat semoderní lékafiské vûdû.“

To neznamená, Ïe lidé nemají problémy;du‰evní muka a rozru‰ení existují. Ale jak zdÛrazni-la dr. Hagenová, „ne‰Èastnost je problém; není tonemoc. Nízká sebeúcta také není nemoc. Nadmûr-ná konzumace jídla není nemocí, stejnû tak jakonemocí není nedostateãná konzumace jídla. A na-vzdory obrovské lobby pfiesvûdãující o opaku nenínemocí ani nadmûrné pití alkoholu... Psychologick˘establishment definoval prakticky v‰echna ménûneÏ Ïádoucí chování od nenávisti prvního stupnûaÏ po sériové znásilnûní jako psychologické nemocia oznaãil se za jedinou instituci schopnou nabíd-nout nezbytné ‚terapie‘ pro jejich léãení.“26

PsychiatrÛm a psychologÛm by se jiÏ nemûlodovolovat, aby svévolnû diagnostikovali problémy,kter˘m ãelí lidé pracující v oblasti umûní, stejnû jakoby fiezník nemûl b˘t pfiipu‰tûn k operaci ãlovûka.Následky jsou nedozírné a nebezpeãné.

„Na rozdíl od diagnóz v medicíně, které poskytujípravděpodobnou příčinu, odpovídající léčbu

a pravděpodobnou prognózu, jsou poruchy uvedené v DSM-IV termíny získané souhlasem skupiny lidí.“

– PhDr. Tana Dineenová, kanadská psycholožka a spisovatelka


14


porucha písemného projevuDSM strana 51

matematická porucha DSM strana 50

porucha expresivního vyjad-fiování – DSM strana 55

porucha chováníDSM strana 85

s kofeinem spojená poruchaDSM strana 212

Od prvního Diagnostického a statistického manuáludu‰evních poruch (DSM),kter˘ v roce 1952 pojmenoval112 du‰evních poruch, aÏ k poslednímu vydání, kterényní obsahuje 374 takov˘chporuch, jsou kritéria pro psy-chiatrické diagnózy parodií navûdecky opodstatnûné nemoci.Psychiatfii je pouÏívají kokrádání nemocnic, vlády apoji‰Èoven a dûlají tak medicínû‰patné jméno. Do seznamunemocí, za které lze vystavitúãet, patfií:

DIAGNOSTICK ̄PODVODProdej psychiatrické „nemoci“pomocí vymyšlených poruch


15


Z hvězd, kterépadly za oběťšpatné psychia-

trické diagnóze a ná-silnému léčení, je vesvětě zřejmě nejzná-mější Vivien Leighová.Hvězda filmů Jih protiseveru (Gone with theWind) a Tramvaj dostanice Touha (A StreetCar Named Desire)získala Oskara za obafilmy za nejlepší ženskýherecký výkon. ŽivotLeighové byl ironickytragedií Shakespearov-ských proporcí.

Její potíže začalyv roce 1945. Běhemnatáčení filmu Jeno chlup (The Skin ofOur Teeth) prodělalaLeighová hysterický zá-chvat, který se střídalse záchvatem vyčer-pání a radostnosti.S diagnózou tuberku-lózy (TBC) pokračovalav natáčení až do pozd-ní noci. Po šesti tý-dnech léčení v nemoc-nici začala TBC vykazo-vat příznaky slábnutí a během následujícíhoroku se Leighová zotavovala ve svém domě.

Záchvaty hysterie však pokračovaly, její stavse zhoršoval tím, že míchala alkohol se svými léky

na TBC. Isoniazid,jeden z léků, kterýse v té době přede-pisoval na TBC, mělvedlejší účinky, kte-ré zahrnovaly du-ševní zmatek a to-xickou psychózu.27

Na začátku 50.let začala Leighovánavštěvovat psy-chiatra. Jak je ob-vyklé, psychiatři ne-ověřili, zda nejde

o duševní stav na-vozený léky. Běhemnatáčení filmu Slonístezka (Elephant Walk)na Cejlonu, začala mítLeighová halucinace,což znemožnilo fil-mování. Její zoufalestarostlivý manžel, pro-slulý klasický herec SirLawrence Olivier, kapi-tuloval ve světle psy-chiatrického doporu-čení. Leighová bylapřevezena do rodnéAnglie, kde byla přija-ta do psychiatrickéhozařízení.

Zde byla surovězabalena do ledu (jakosoučást „léčby“) a vy-stavena opakovanýmelektrošokům. Byl toprvní z mnoha terorů– a ten, který ji trvalenarušil.28 Jednou jídokonce po elektrošo-cích na hlavě zůstalypopáleniny. Olivier bylzničený změnou osob-nosti své ženy poabsolvovaných šocích:„Mohu je popsat pou-ze tím, když řeknu, žejiž není, poté co na ní

byla provedena léčba, tou samou dívkou, dokteré jsem se zamiloval... Je mi teď víc cizí, nežbych si kdy dokázal v životě představit. Něco sejí stalo, něco velmi těžko popsatelného, alebezesporu očividného.“29 Od ECT pak bylo pře-chodně upuštěno a byla nahrazena silnými psy-chotropními léky – obzvláště nebezpečnými,jelikož byly kombinovány s jejími léky na TBC.

V květnu roku 1967 informoval Leighovoujejí ošetřující lékař, že se TBC rozšířila do obouplic a že její stav je kritický. Leighová nebylaschopna s chorobou bojovat, její síla byla zniče-na léty elektrošoků a psychiatrických léků.Podlehla jí o necelé dva měsíce později. Brutál-ní psychiatrické zacházení ji postupně připraviloo její duševní zdraví, manželství, kariéru a na-konec i o její život.

VIVIEN LEIGHOVÁ1913–1967

„...Již není, poté co na ní byla provedena léčba, tou samou dívkou,

do které jsem se zamiloval... Je mi teď víc cizí, než bych si kdy dokázal

v životě představit.“

– Sir Lawrence Olivier mluví o Vivien Leighové poté, co dostala ECT


udy Garlandová neměla nikdy problém získatsi své publikum, kdykoli chtěla; bylo to jejízvláštní kouzlo od prvního momentu, kdy

vkročila na pódium. V zimě roku 1939 zazářilave svém sedmém filmu Čaroděj ze země Oz (TheWizard of Oz) a nahrála titulní píseň Tam za touduhou“ („Over the Rainbow), která se stala jehoznělkou. Ten samý rok vložila otisky svých rukou a nohou do betonu na nádvoří Graumanova čín-ského divadla a dostala hvězdu na Hollywood-ském chodníku slávy. V 17 letech se stala mezi-národní hvězdou.

Avšak cena a tlak spojené s takovou slávoubyly vysoké. Smlouva s jejím studiem vyžadovala,aby si udržovala určitý fyzický vzhled – pokud bypřibrala na váze, mohla by být vyhozena bezzaplacení. Byla jí předepsána antidepresiva a am-fetaminy pro kontrolu jejího apetitu a barbiturátyk tomu, aby mohla spát.

Jak se Garlandová stávala na lécích více a vícezávislá, její přátelé zaznamenali znepokojivé rozdí-ly: vyzáblý vzhled po rychlé ztrátě váhy a tmavěmodré kruhy pod očima. Garlandová byla taképřivedena na psycho-analýzu. Při jejím prv-ním pohovoru jí psy-chiatr Karl Mennigerřekl, že „má problémy;mohou se stát vážnými;potřebuje pomoc“ –Garlandová začala ne-prodleně navštěvovatMenningera, jeho spo-lečníka Ernsta Simmelaa později FrederickaHackera.

Jak jí léky braly čímdál tím víc kontroly nadživotem, její chování přinatáčení se stalo nevyzpytatelné, rozvratné a demo-ralizující pro ostatní členy týmu. Jak později proká-zaly lékařské důkazy, léky ji postupně fyzicky ničily.

Gerald Frank ve své knize Judy odhalil, že Gar-landová byla na konci filmu Pirát (The Pirate)„naprosto a zoufale vyčerpaná“ a bez viditelné šan-ce na úlevu. „Podstoupila léčbu, aby se zbavila po-citů úzkosti a pak, když se pokusila zvládnout to bezpilulek..., dostavila se fyzická bolest a pocit dušení,který byl tak intenzivní, že musela znovu začít brátpilulky.“ Nyní se „z jejího léčení stala nemoc, z níž sepak stalo léčení, co se pak stalo nemocí“.

Dle nařízení psychiatrů začala s prvním z mnohaze svých pobytů v psychiatrických léčebnách. V roce

1949, ještě ani ne27letá, byla vysta-vena násilí a degra-daci elektrošokem.Na konci 50. let,kdy začaly být lékyvyvolané zdravotníproblémy kritické,byla Garlandová při-jata do nemocnice,protože měla znač-ně oteklá játra aslezinu a celé tělootrávené tekutina-mi. O sedm týdnůpozději byla pro-puštěna, aby sepokusila o svůj třetía poslední návratk filmu. V této do-bě již měla pře-depsané Valium,Thorazin a součas-

ně s tím i 40 pilulekRitalinu denně.

Tvrzení, že zdro-jem problémů Garlan-dové byla vrozená umě-lecká neuróza (nebopodobný „psychone-smysl“), pochází pou-

ze od arogantních psychiatrů nebo psychoana-lytiků, co si chtějí naplnit peněženky. Ve sku-tečnosti si vytvořila svůj vlastní neoblomnýnázor na své ošetřující psychiatry, jak uvedlFrank: „Byla naprosto odrazena; léta analýzy jínepomohla... Neměla pro psychiatry žádnýrespekt, poznala jich více než tucet a všichni sel-hali.“

Bylo to poznání, které přišlo příliš pozdě. 15.června 1969 účinkovala Garlandová naposled napódiu v klubu Half Note v Greenwich Village v New Yorku. O šest dnů později zemřela v jed-nom londýnském hotelu na předávkování psy-chiatrickými léky.30

„Brala léky, aby se zbavila svých pocitů úzkosti, a pak, když

se pokusila zvládnout to bezpilulek..., dostavila se fyzická

bolest a pocit dušení, který byl takintenzivní, že musela znovu začít

brát pilulky... Z jejího léčení se stala nemoc...“

– Gerald Frank, autor knihy Judy

JUDY GARLANDOVÁ1922–1969

J


Elektrokonvulzivní terapie (ECT,šoková terapie) – vpuštění elek-trického proudu o napětí až 460voltů do mozku – může vymazatpaměť a jako taková zničilatvůrčí schopnosti mnohaskvělých umělců.

Italský psychiatr Ugo Cerletti„objevil“ tuto brutální praktikuna jedněch římských jatkách v roce 1938. Prasata dostávalašoky za použití elektřiny předtím,než jim prořízli hrdlo – praktika, která Cerlettiho, jakpřiznal, inspirovala k použití této metody na lidech.

ECT se nadále hojně používá,každý rok ji na celém světědostanou statisíce lidí – 100 000jen v USA, kde se jedná oprůmysl s obratem 5 miliardUSD ročně.

Psychochirurgie – brutální prakti-ka, která ničí zdravou mozkovoutkáň na základě falešné před-stavy, že „změní chování“ k „lep-šímu“ – se v celé řadě zemí stálepoužívá, při ceně tisíců dolarůza jednu operaci, a pokračujetak v ničení životů.

34

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

2

Lstiv˘m zpÛsobem nalákán k náv‰tûvû Mayovypsychiatrické kliniky, byl drÏitel Nobelovy ceny,

spisovatel Ernest Hemingway, podroben sériibrutálních ‰okov˘ch léãení, která zniãila jeho

kariéru i Ïivot.


K A P I T O L A T ¤ E T ÍK r u t ˘ e l e k t r o ‰ o k : N i ã e n í m o z k u

19

KAPITOLA T¤I

Kdyby byl dnes naÏivu drÏitelNobelovy ceny, spisovatel ErnestHemingway, pravdûpodobnû byvedl vá‰nivou diskusi s psychiatry,ktefií ho pouÏívali jako pfiíklad

„velkého spisovatele s du‰evní chorobou“. Vlákaliho do psychiatrické léãebny, zbavili ho ‰atÛ i lid-ské dÛstojnosti a dali mu 20 elektro‰okÛ.31 Nûkolikt˘dnÛ poté se svûfiil: „Tito ‰okoví doktofii nevûdínic o spisovatelích jako takov˘ch... Mûli by nechatv‰echny psychiatry ab-solvovat kurz tvofiivé-ho psaní, aby se o spi-sovatelích nûco dozvû-dûli... Jak˘ má smyslniãit mi hlavu a vyma-závat mi pamûÈ, kteráje m˘m kapitálem, adohnat mû ke krachu?Byla to skvûlá léãba,ale pacient zemfiel.“32

V ãervenci 1961,nûkolik dní po pro-pu‰tûní z psychia-trické kliniky Mayo,spáchal Hemingway sebevraÏdu.33

„Elektro‰oky“, „‰oková terapie“ nebo „ECT“je bolest zpÛsobovaná ve jménu terapie. Dnes jestejnû kontroverzní a niãivá jako v roce 1975, kdybyl uveden FormanÛv oskarov˘ film Pfielet nadkukaããím hnízdem. V té dobû psychiatfii dávalipacientÛm aÏ 20 ‰okÛ dennû a argumentovali, Ïeto mÛÏe „vyãistit mysl a dovolí jí obnovit se,“coÏ je asi tak stejnû pravdûpodobné, jako Ïe vámpo amputaci doroste noha.34

Psychiatfii nadále lÏou ohlednû poãtu úmrtíspojen˘ch se ‰oky. Zatímco vefiejnû pfiiznávajíjedno úmrtí na 10 000 lidí, byla míra úmrtnostinezávisle potvrzena ve v˘‰i pfiibliÏnû 1 na 200,coÏ je 50krát více.35 Dokonce i kdyÏ pacient poECT nezemfie, pravdûpodobná doba jeho Ïivotase následkem této destruktivní proceduryznaãnû sníÏí.

Zastánci ECT nepravdivû tvrdí, Ïe je „bez-peãná a efektivní“ – i kdyÏ musí pfiiznat, Ïe

nemají Ïádnou pfied-stavu o tom, jak fun-guje. To jim nebrání v jejím vyuÏívání, pfiikterém vydûlávají jenv Americe 5 miliarddolarÛ roãnû, kdy dá-vají elektro‰oky ví-ce neÏ 110 000 lidí a stovkám tisíc v dal-‰ích zemích.

Skladatel a zpû-vák Raven K. Camp-bell vypráví o hudeb-ních snech svého otce

zniãen˘ch elektro‰oky. „MÛj talentovan˘ otecLou Frechette byl v Chicagu znám jako ‚zá-zraãn˘ chlapec’, byl varhaníkem u nûm˘chfilmÛ ve velk˘ch biografech a byl jedním zedvou lidí, ktefií umûli hrát na nejvût‰í varhanyna svûtû na stadionu v Chicagu. Mohli jste mu zazpívat melodii a on vám ji pfiehrál jakoorchestr.“

„V‰echno to ale skonãilo, kdyÏ se zhroutilpoté, co pracoval v nûkolika zamûstnáních

Krutý elektrošok:Ničení mozku

„Tito šokoví doktoři nevědí nic o spisovatelích jako takových... Jaký má smysl ničit mi hlavu

a vymazávat mi paměť, která je mým kapitálem, a dohnat mě

ke krachu? Byla to skvělá léčba, ale pacient zemřel...“

– Ernest Hemingway, držitel Nobelovy ceny za literaturu


najednou, aby uÏivil svoji velkou rodinu.Dlouhá pracovní doba si vyÏádala svoji daÀ.“Jak Campbell popisuje, „pomoc pfii‰la ve formûtfií velk˘ch chlapÛ v bílé sanitce nesoucíchsvûrací kazajku. Byla mu poskytnuta rozsáhlá‰oková terapie a léky. KdyÏ se po nûkolikamûsících pozdûji vrátil domÛ,“ popisuje Camp-bell, „sedûl u varhan a breãel, protoÏe v‰echna tahudba z jeho hlavy zmizela a on nedokázal ovlá-dat prsty na klávesách, na které pfiedtím po toliklet tak lehce hrál.“

Zabíjení dušeECT byla vyvinuta italsk˘m psychiatrem

Ugo Cerlettim v roce 1938 poté, co provádûlexperimenty na prasatech na fiímsk˘ch jatkách.Elektrick˘ ‰ok omráãil prase dostateãnû na to,aby se dalo rychle podfiíznout a rychle zemfielo.Dnes se do lidského mozku vpou‰tí elektrick˘proud o napûtí 180 aÏ 460 voltÛ seÏehující elek-tfiiny. Vlna ‰oku zpÛsobí, Ïe mozek vysílá energiive velmi chaotickém stavu. Dochází ke zv˘‰enímetabolizmu na velmi vysokou úroveÀ, coÏpfiipraví mozek o kyslík a po‰kodí mozkovébuÀky.36 Fakticky jde o po‰kození mozku a pfií-ãinu ztráty pamûti a také pÛvodce prostorové aãasové dezorientace, která vÏdy po ‰okové tera-pii následuje.

Psychochirurgie, dal‰í nevûdecká a brutální„terapie“, niãí zdravé ãásti mozku ve fale‰névífie, Ïe se tím dojde ke zmûnû chování. Ve 30.

a 40. letech ji propagoval portugalsk˘ neurologEgas Moniz a americk˘ psychiatr Walter Free-man a stala se nejznámûj‰í díky postupu zvané-mu lobotomie. Moniz prohlásil, Ïe pro „vyléãení“pacientÛ „musíme zniãit více ãi ménû pevnáuspofiádání bunûãn˘ch spojení, která existují v mozku“.37 Následná studie po 12 letechpozorovala, Ïe Monizovi pacienti trpí recidivou,záchvaty a umírají.

Freeman pouÏíval elektrické ‰oky jakoanestezii pfiedtím, neÏ vrazil skrze kost oãníjamky do mozku pacienta sekáãek na led. Potomh˘bal nástrojem sem a tam, aby zpfietrhal vláknapfiedních mozkov˘ch lalokÛ. Svoji procedurupojmenoval „chirurgie du‰e“. Freeman cestovalpo cel˘ch USA v „lobotomobilu“ a provádûl svéchirurgické prÛniky jako vefiejné pfiedstavenípro kaÏdého, kdo se chtûl dívat. Tisk jeho„turné“ nazval „Operace sekáãek na led“.

Díky tomuto postupu s 10% úmrtností bylobûhem zlatého vûku psychochirurgie na celémsvûtû zabito více neÏ 10 000 lidí. Freemannakonec pfii‰el o svou lékafiskou licenci kvÛlismrti pacienta. Moniz byl dvakrát postfielennespokojen˘mi pacienty, v druhém pfiípadûsmrtelnû. Navzdory tomu v‰emu se psy-chochirurgie v mnoha zemích svûta dodnespouÏívá.

Elektro‰oky i psychochirurgie zpÛsobujínevratné po‰kození mozku a niãí du‰evní schop-nosti a v mnoha pfiípadech stojí pacienta Ïivot.

Psychiatr Ugo Cerletti(nahofie) zaãal s pouÏívánímelektro‰okové terapie nalidech po sv˘ch experi-mentech na fiímsk˘chjatkách (vpravo) pfii paraly-zování prasat pfiedtím, neÏbyla zabita. Stovky tisíc lidína celém svûtû dodnesdostávají elektro‰oky.


HISTORIE NEBEZPEČNÝCH LÉČEBNÝCHPOSTUPŮ

Psychiatrické praktiky, při nichž se ničí zdravá mozkovátkáň a které způsobují nevratné poškození mozku a ničí zá-kladní společenské dovednosti, jsou prezentovány jako„funkční“. Patří mezi ně 1) psychochirurgie (nahoře), 2) elek-trošok (vpravo), 3) inzulínová šoková terapie (dole) a 4) kar-diazolové šoky (vpravo dole).

Dnes se změnilo jenom málo. „Moderní“ léčby psychia-trů stále porušují lidská práva, a přesto psychiatři pokračují v tvrzeních, že jejich metody jsou špičkové. Protože nerozumípříčině a nedosahují vyléčení mentálních traumat, rutinněpoškozují rozrušené jedince.


12

3

4

Vletech 1963 až1979 byla klinikaChelmsford po-

klidně vyhlížející psychia-trické zařízení na před-městí australského Sydney.Ale za jejím nevýraz-ným exteriérem docháze-lo k rozbíjení životů za po-moci kruté psychiatrickétechniky s názvem léčba„hlubokým spánkem“. Li-dé byli uvedeni do bezvě-domí na dobu až tří týdnůsmrtícím koktejlem barbi-turátů a sedativ. V tomtodrogově navozeném kó-matu byli nazí připoutánik postelím a podrobenibolestivé terapii elektro-šoků, někdy i dvakrátdenně. Probírali se s po-škozeným mozkem, se zápalem plic, dusíce se chuchval-ci krve a s nevratně změněnou osobností. Někteří senikdy neprobudili; 48 lidí zemřelo.

Pachatel těchto zvěrstev, psychiatr Harry Bailey, bylvyškolen ve Velké Británii a v Kanadě psychiatry, kteřípracovali na programech ovládání mysli pro CIA a dalšízpravodajské služby. Považovali ho za „bílého rytíře“ aus-tralské psychiatrie, a proto byl schopen přitáhnoutmnoho hereckých osobností.

Sestra zpěvačky Helen Reddyové, Toni Lamondová,byla slavná, velmi milovaná a cenami ověnčená televiznía divadelní herečka. V 70. letech se po úspěšné kariéřev Austrálii přestěhovala do Spojených států a účinkovalav pořadu Johnnyho Carsona (The Johnny Carson Show)a v takových seriálech jako Starsky a Hutch (Starsky andHutch) a Loď lásky (The Love Boat). Její úspěch všakněco stál – závislost na analgetikách a řadě „přípravků“.Vrátila se do Austrálie a potkala Baileyho, který jí řekl, žemůže být uvedena do spánku a po probuzení budou„všechny její potíže pryč“. Z Baileyho procedury seprobudila po 10 dnech; ztratila na váze, ale neztratilasvoji závislost na pilulkách. Bailey ji přesvědčil, aby

v „hlubokém spánku“ po-kračovala. Tentokrát bylaz dané instituce propuš-těna nejen s netknutouzávislostí, ale i s vytrácejícíse pamětí a s myšlenkamina sebevraždu.38 O tu seskutečně krátce poté po-kusila. Když odešla od dr.Baileyho, byla Lamondovánakonec schopná se zbavitsvé drogové závislosti.39

Jinou Baileyho obětíbyl zpěvák Stevie Wright.V 60. letech byl Wrightsólovým zpěvákem v rocko-vé skupině The Easybeats,která byla v Austrálii jednič-kou a s níž měl řadu hitůjako She's So Fine a FridayOn My Mind. V osmnáctiletech mířil k mezinárodní

slávě. V jednadvaceti byla ale jeho sláva pryč. Skupina serozpadla. Wright začal být závislý na heroinu. Přijali ho donemocnice Chelmsford na terapii „hlubokým spánkem“.Když se po dvou týdnech probudil, jeho mozek bylpoškozen čtrnácti elektrošoky tak těžce, že dalších deset letnebyl schopen napsat jakoukoli píseň. Jeho dřívější tvůrčíschopnosti se mu již nikdy zcela nevrátily. Wright skončilna vládní podpoře pro invalidy.40

V roce 1979 Baileyho hrůzovláda skončila. Jehooběti se spojily s Občanskou komisí za lidská práva a bylozahájeno vládní vyšetřování. Léčba hlubokým spánkembyla zakázána, ti, kteří přežili, byli odškodněni a nemoc-nice Chelmsford uzavřena. Bailey sám před svými oběťmiuprchl tak, že spáchal sebevraždu. Modifikované formytéto metody se však nadále v mnoha zemích včetněJihoafrické republiky používají, také jako „léčba“ drogovězávislých.

„HLUBOK¯ SPÁNEK“ Úmrtí a zrada

Po dvou týdnech byl mozek SteviehoWrighta tak těžce poškozen

14 šokovými terapiemi, že nebylschopen psát písně po dalších 10 let.

BOJ OBùTÍ ZA SPRAVEDLNOST:Více neÏ 1 000 lidí bylo v Sydney v Austrálii podrobeno

léãbû hlubok˘m spánkem (DST). Smrtící kombinacedrogami vyvolaného komatu a elektro‰okÛ do svého

zákazu v roce 1983 nakonec zabila 48 lidí. I kdyÏ bylyobûti od‰kodnûny, smrtící DST se dnes pofiád pouÏívá

v zemích jako je Jihoafrická republika a pro „léãení“ drogové závislosti.

Stevie Wright (uprostřed) a The Easybeats.


Îivotní příběh herečky Frances Farmerovébyl ztvárněn Jessicou Langeovou v roce1982 ve filmu Frances. Je to příběh kruté

a neodpustitelné destrukce, kterou nejtalento-vanější herečce své doby způsobili psychiatři.

Farmerová byla nádherná filmová a diva-delní herečka, jejíž kariéra začala v Hollywoodu a na Broadwayi ve 30. a 40. letech. Do svých27 let se objevila v 18 filmech, ve třech hráchna Broadwayi a v 30 velkých rozhlasových pro-gramech. Porovnávali ji s velkou Gretou Garbo.

Napětí z řady rozvrácených vztahů a stresz požadavků její kariéry ji také přivedly k závis-losti na amfetaminu, který jí byl předepsán proudržení její tělesné váhy. Farmerová byla po-slána do psychiatrického ústavu v roce 1943.Byl to konec její kariéry, protože příštích sedmlet strávila v institucích pro duševně choré a byla přinucena podstoupit brutální a ne-funkční léčbu elektrošoky a léky. Dostala také 90 inzulínových šoků. Když se snažila unik-nout, psychiatři jí jako trest naordinovali víceECT ve snaze zlomit její vzdornou a odbojnouvůli. Když ani to z ní neudělalo „modelového“pacienta, použili na ni „hydroterapii“ – byla svle-čena a hozena do vany s ledově studenouvodou, kde ji nechali šest až osm hodin. Protoženebyla schopna kvůli drogově navozené strnu-losti klást žádný odpor, znásilnili ji ústavní zřízen-ci a byla pronajata místním vojákům jako se-xuální hračka: „Jednou z nejjasnějších vzpo-mínek některých dlouholetých obyvatel ústavubyl pohled na Frances Farmerovou, jak ji držízřízenci a znásilňují opilí vojáci.“

Poslední „léčba“ Farmerové byla v rukouWaltera J. Freemana, psychiatrického caralobotomie. Frances Farmerová své schopnostinikdy znovu nezískala. Pochopila, že psychiatři„systematicky ničili jedinou věc, které se v životědokázala držet – víru ve vlastní uměleckoutvořivost“.41

Zemřela ve věku 57 let, opuštěná a sezlomeným duchem.

„Nikdy se neutěšujte vírou, že ta hrůza pominula, protože dnes je stejně tak hrozivá a stejně tak zlověstná, jako byla v opovrže-

níhodné éře Bedlamu. Já však musím ty hrůzy vyprávět tak, jak si je pamatuji, v naději, že se dá v lidstvu do pohybu nějaká síla, která navždy osvobodí ty

nešťastné bytosti, které jsou pořád ještěuvězněny v zastrčených odděleních

upadajících ústavů.“ – Frances Farmerová

FRANCES FARMEROVÁ 1914–1970

Ve svém rozhovorupro E! Entertain-ment pfiipustilFrank Freeman,syn cara lobotomie,Waltera Freemana,Ïe na fotografii (nastranû 21) je jehootec, jak provádíoperaci na FrancesFarmerové.


V první polovině dvacátého století se řada jazzových velikánů, včetně Billie Holidayové, Buda Powella a Charlieho „Birda“ Parkera, uchýlila k heroinu a pouličním drogám, abyse zbavili tíhy tehdejšího rasizmu.

Umělcům byly často předepisoványsilné mysl otupující tišící prostředky,které byly mnohem návykovější nežlátky, od kterých se snažili odvyknout.

Charlie „Bird“ Parker dostal silné psychotropní léky, které na něj mělynegativní tělesné účinky. Tak tak žeunikl elektrošokové léčbě, když jistýlékař pochopil, že by zničila jehoumělecké schopnosti.

Když Buda Powella zbila policie a dostal se do psychiatrického zaří-zení, odmítli mu psychiatři věřit, že je pianista a skladatel a určili mu diagnózu „sebeklam velikášství“ a nasadili mu svěrací kazajku. Dostal elektrošoky a léky, cožnakonec vedlo k jeho postupnédegeneraci a smrti.

3

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

2

4

Billie Holidayová hledala u psychiatrÛpomoc ve snaze zbavit se svého zhoubnéhonávyku na drogy. Léãba selhala a její Ïivot

se díky závislosti zhroutil.


K A P I T O L A â T Y ¤ IZ a c í l e n o n a o s o b n o s t i j a z z u

2 5

PíseÀ „Podivné ovoce“ (Strange Fruit) odBillie Holidayové byla silnou naráÏkouna rasizmus, zejména vraÏdûní jiÏan-sk˘ch ãernochÛ bûhem lynãování bíl˘mi.Holidayová mluví o úãincích rasizmu:

Pfii vystoupení v Detroitu s Countem Basiem bílímajitelé klubu fiekli, Ïe její obliãej je „pfiíli‰ Ïlut˘na to, abych zpívala s jeho kapelou sloÏenou jen z ãernochÛ. Nûkdo by si mohl myslet, Ïe jsembûlo‰ka, kdyÏ by jsemnebyla správnû nasví-cená. Tak sehnali spe-ciální tmavé líãidlo a fiekli mi, Ïe si homám dát na obliãej...¤ekla jsem, Ïe to neudûlám. JenÏe oni s námi mûli smlouvu, a kdybych odmítla,tak to mohlo zname-nat velk˘ problém s budoucími koncertynejen pro mû, ale i prozbytek kapely.“42

Scotty Wright, kte-r˘ psal pro Jazz Education, napsal, Ïe dokonce i slavní afroameriãtí jazzoví umûlci byli velmiuráÏeni kvÛli barvû své pleti. Následkem toho„Ïalostné mnoÏství umûlcÛ propadlo drogám,kdyÏ se pokou‰eli potlaãit bolest a poníÏenízaÏívané mimo pódium, aby na pódiu mohli b˘totevfienûj‰í a v harmonii se sv˘m umûním.“43

Ve tfiicát˘ch a ãtyfiicát˘ch letech zpÛsobil he-roin mnoha jazzov˘m umûlcÛm to, co psychede-lické látky a ti‰ící prostfiedky zpÛsobily rockov˘m

muzikantÛm v letech ‰edesát˘ch. Potlaãenímnervového systému vytváfií heroin iluzi „nebo-jácnosti a sebedÛvûry a zpÛsobuje, Ïe hudebnícivûfií, Ïe mohou zahrát odváÏné kousky s bez-starostnou nespoutaností“.44

Seznam obûtí byl dlouh˘: Billie Holidayová,Bud Powell, Charlie Parker a dal‰í.

Víra v to, Ïe psychiatrie „vyléãí“ jejich závis-lost, byla osudovou chybou.

V roce 1946 seHolidayová pokusilapfiekonat svou závis-lost na heroinu a na-stoupila do soukromé-ho psychiatrickéhozafiízení. Vefiejnû pro-hla‰ovala, Ïe se léãíz nervového zhrouce-ní. Zaplatila 2 000dolarÛ za tfiít˘denní„léãbu“ – na svoudobu velké peníze. Dojediného roku od „te-rapie“ jí v‰ak zatkli zauÏívání drog a její pra-

covní povolení – které bylo potfieba pro práciv kabaretech v New Yorku – bylo zru‰eno.Zemfiela v domácím vûzení v mûstské nemocni-ci v ãervenci roku 1959.45

Charlie „Bird“ Parker se narodil v roce 1920.JiÏ ve sv˘ch 15 letech byl aktivním hudebníkema vná‰el do jazzu nové nápady a pozdûji – spolus dal‰ími umûlci – vytvofiil bebop (druh americkéjazzové hudby), kter˘ byl povaÏován za odrazbolesti a zoufalství ãernochÛ z ghet. V roce 1946

Zacíleno na osobnosti jazzu

V roce 1946 se Billie Holidayovápokusila překonat svou závislost

na heroinu a nastoupila dosoukromého psychiatrickéhozařízení, kde zaplatila 2 000 dolarů – na svou dobu velképeníze. Do jediného roku od

„terapie“ jí však zatkli kvůli drogám.

KAPITOLA âTY¤I


„Birda“ zatkli v Los Angeles za pfiechovávánídrog a uvûznili v Camarillském státním psychi-atrickém zafiízení.46 O vlásek unikl elektro‰oku,kdyÏ lékafi Richard Freeman zasáhl se slovy:„Mohlo by to trvale po‰kodit Parkerovy reflexy,degradovat jej na ovladatelnou osobnost [a]velmi prÛmûrného hudebníka.“47 Stále v‰akdostával silné psychotropní léky. Po propu‰tûníz psychiatrického zafiízení se vrátil do stejnéhorasistického a drogami prosyceného prostfiedí,ve kterém vyrÛstal. 12. bfiezna 1955 „Bird“zemfiel na srdeãní infarkt zpÛsoben˘ stavemsouvisejícím s drogami a alkoholem. Bylo mu 34let.

Bud Powell udûlal pro piáno to, co Charlie„Bird“ Parker udûlal pro saxofon. Také pomohlvytvofiit bebop. Powell byl zázraãn˘m dítûtem,které se narodilo v Harlemu v roce 1924. Vesv˘ch sedmi letech jej muzikanti z okolí brávalis sebou, aby ostatní mohli obdivovat jeho hru.První nahrávku vydal, kdyÏ mu bylo 19 let.48

V roce 1945 Powella po tûÏkém zbití policistyumístili do psychiatrického zafiízení v Belleviewna pozorování. Na pfiijímacím formuláfii jako své

povolání uvedl: „Pianista a autor více neÏ 1 000skladeb.“ Pfiítomn˘ psychiatr mu urãil diagnózu„sebeklam veliká‰ství“ a dal jej do svûrací kazajky.Powell pak vût‰inu roku strávil zotavováním sez policejního útoku a následné léãby. Trpûl mu-ãiv˘mi bolestmi hlavy, záchvaty a nevyrovnan˘mchováním. V roce 1947, krátce po sloÏení skladby„Celia“ na poãest své dcery, byl hospitalizován na11 mûsícÛ. Zatímco Charlie Parker unikl elek-tro‰okÛm kvÛli hrozbû známé nenapravitelné‰kody, kterou by to zpÛsobilo na jeho hudebníchschopnostech, Powell takové ‰tûstí nemûl. Jehopfiítel Jackie Maclean fiekl: „KvÛli té léãbû, co mudali [elektro‰oky], si toho Bud ze svého Ïivotapfied hospitalizací ve skuteãnosti moc nepamato-val... KdyÏ jsem mu zmínil nûkterá jména, zastavilse, pfiem˘‰lel a zeptal se mû: ‚Kdo?‘“

Powell byl po zatãení kvÛli narkotikámuvûznûn ve státním psychiatrickém zafiízenív Pilgrimu na dal‰ích 11 mûsícÛ a podrobendal‰ím elektro‰okÛm. Jeho zdraví se zaãalorapidnû zhor‰ovat. V roce 1959 se pfiestûhovaldo Francie, kde mu byl nadále podáván Tho-razin – siln˘ uti‰ovací prostfiedek znám˘ jako„chemická lobotomie“.

V roce 1964 byl Powell opuchl˘, jeho zraknepfiítomn˘ a chodil ‰oupav˘m krokem, kter˘prozrazoval jeho zdrogovan˘ stav.49 Zemfiel 16.srpna toho roku ãásteãnû na selhání jater,tuberkulózu a ‰patnou v˘Ïivu. Pût tisíc lidílemovalo ulice Harlemu, aby mu vzdalo hold najeho poslední cestû.

ECT „by mohlo trvale poškodit reflexy CharliehoParkera, degradovat jej

na ovladatelnou osobnost [a] velmi průměrného

hudebníka“. – dr. Richard Freeman, který zabránil tomu,

aby Parker dostával šoky, ale nechal ho užívat ohlupující psychiatrické léky

Tvofiiv˘ génius Buda Powella byl napaden psychia-trickou brutalitou – elektro‰oky a návykové psy-chiatrické léky zniãily jeho pamûÈ a talent.

Charlie Parker


Chick Corea, legendární jazzov˘ skladatela pianista, byl 31krát nominován na cenuGrammy a jedenáctkrát Grammy získal.Nahrál a vydal hudbu Buda Powella na albu„Vzpomínka na Buda Powella“.

Umělec obvykle stráví celou první část svéhoživota vývojem svého uměleckého stylu.Cvičení, používání, zácvik, prozkoumávání

nezmapovaných oblastí, učení se všemi možnýmizpůsoby, kterými je schopen se učit. Za tuto odda-nou práci není žádná odměna. Je to jeho investicedo budoucích snů.

Úspěšní umělci mají vytrvalost, která ignorujenezdary, pády a potíže se základním přežitím, jako jejídlo a přístřeší – prostě jdou dál za svým původnímtvořivým cílem. Jsou věrni účinku, který chtějí svýmuměním vytvořit – jdou prostě dál bez ohledu nacokoli.

Umělec musí svým uměním lidi oslovit, a to bezohledu na to, jak tvrdě proti němu jeho okolí pracu-je. Musí se naučit udržet si svoji integritu neporuše-nou, a přesto současně vydělat dostatek peněz nato, aby zaplatil nájem. To je docela tvrdý oříšek.

Ani zdaleka to není snadná cesta, jak vám řeknekaždý úspěšný umělec.Opravdu málokdo z da-vu vynikne a vytvoříodkaz silného a je-dinečně tvořivého díla,které mu právem vy-slouží titul génia.

Ve většině případůsi však takový uměleckýúspěch vyžádá vysokoucenu – cenu, která ne-má vůbec nic společ-ného s uměním a máhodně co dělat se zá-měrnou manipulací aničením umělců všechoborů. Bud Powell –tvůrčí génius v mémoboru – je člověk, který tuto cenu tragickým způ-sobem zaplatil.

V krátkosti zde píši nikoliv o jeho obrovskémuměleckém nadání – to jsem vyzdvihl jinde –, ale o zbytečné a brutální psychiatrické léčbě, kterástoupající měrou ohrozila jeho nejplodnější roky a nakonec zničila podstatu jeho tvořivosti.

Pravdivý příběh o bolesti, zmatku a zmařených

uměleckých snech, kterépsychiatrie (spolu sesvými sestřenicemi psy-chologií a psychoana-lýzou) vnesla meziumělce, je příběh, kterýmusí být zveřejněn a pochopen. Bez poro-zumění životu neboumění tito lidé nemohouléčit ani skutečně pomocia jsou extrémně ne-bezpeční vašemu umě-

leckému zdraví a růstu. Vyhledání jejich formy „pomo-ci“ k lepšímu zvládání nevyhnutelných tlaků a stresůspojených s tím, že je člověk umělcem, jen uvede vašitvořivost do ještě většího zmatku, oslabí ji a nakoneczničí.

Tuto radu předkládám upřímně každému, kdoje v jakémkoli ohledu umělecky aktivní a kohozajímá jeho vlastní úspěch nebo lepší přežití.

Poselství Chicka Corey

„Pravdivý příběh o bolesti, zmatku a zmařených uměleckýchsnech, které psychiatrie (spolu sesvými sestřenicemi psychologií a psychoanalýzou) vnesla mezi

umělce, je příběh, který musí býtzveřejněn a pochopen.“

– Chick Corea, jazzový hudebník a jedenáctinásobný držitel ceny Grammy


Na stres způsobený slávou a vztahy, které jsou vždy středempozornosti, se umělcům jako„rychlé řešení“ předepisují psy-chotropní léky. Pro mnohé tobylo velmi nebezpečné a vedloto k jejich tragické smrti.

Producent Don Simpson, zpěvákChuck Negron (skupina ThreeDog Night), herec a komik EricDouglas – všichni se stali obětíselhání psychiatrických programůrehabilitace drogově závislých,které jen způsobily jejich závislostna psychiatrických lécích a nakonec, v případěSimpsona a Douglase, vedly k jejich smrti. Zpěvák INXS,Michael Hutchence, byl také jednou z obětí.

V roce 2004 vydal FDA (ame-rický Úřad pro kontrolu potravina léků) veřejné varování přednejnovějšími psychiatrickými antidepresivy, která způsobujísebevražedné a nepřátelskésklony. Jsou to léky, které bylyneuváženě propagovány vefilmech a televizních seriálech,což nechtěně prohloubilo kulturu psychotropních drog.

Bylo rovněž odhaleno, žeantipsychotika [nebo neurolepti-ka] způsobují nesoustředěnost,emocionální otupělost, sexuálnídysfunkci, výtok z prsou, krevníonemocnění a životu nebezpeč-nou cukrovku.

4

3

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

2

Smrt Kurta Cobaina (Nirvana) a MichaelaHutchence (INXS) se dá vysledovat aÏ k selhání

psychiatrick˘ch programÛ pro rehabilitaci drogovûzávisl˘ch nebo k pfiedepsání lékÛ vyvolávajících

sebevraÏedné sklony. Stevie Nicksová (FleetwoodMac) fiekla, Ïe sedativum Klonopin bylo hor‰í neÏ

její návyk na kokain a bylo tûÏ‰í mu odvyknout.


Ve svém románu z roku 1932 Bájeãn˘ nov˘svût (Brave New World – v âR vy‰el podnázvem Konec civilizace) vypráví AldousHuxley o utopické, ale totalitní spo-leãnosti ovládané drogami: „A diktátor...

udûlá dobfie, kdyÏ bude v‰emoÏnû podporovat... svo-bodu snûní pod vlivem drog, filmÛ a rádia. PomÛÏe tosmífiit jeho poddané s porobou, jeÏ je jejich osudem.“50

Dnes s rostoucím pfiedepisováním psychotrop-ních lékÛ je HuxleyhoBájeãn˘ nov˘ svût velmiskuteãn˘.

Jak napsal spisovatelDonald Spoto v knizeVá‰eÀ pro Ïivot (A Passionfor Life), „pilulky, injekce,amfetaminy, barbituráty– to byla v˘zbroj prodobr˘ Ïivot, znakbohatého a oslÀujícíhoharmonogramu, reÏimtémûfi tak oblíben˘ jakoãasté náv‰tûvy terapeutÛa psychiatrÛ... Ale promnoho celebrit byla ze v‰eho nejlep‰í „dávka Ïivota-budiãe” od Maxe Jacobsona [pfiezdívaného dr. Poho-da]. Byla to nitroÏilní dávka amfetaminÛ..., která po-skytovala okamÏit˘ pocit zv˘‰ené mentální kapacity,sniÏovala potfiebu spánku a navozovala nepfiirozen˘stav euforie. Bylo to kontroverzní, nicménû je‰tû ne ile-gální, a tato dávka byla mnoh˘mi vysoce cenûna do tédoby, neÏ se projevily hrÛzy zpÛsobované závislostí.“51

Spoto dále napsal: „JacobsonÛv seznam pacientÛbyl dlouh˘ a ohromující (byli mezi nimi TennesseeWilliams, Cecil B. De Mille, Zero Mostel a Margaret

Leightonová) a fyzická a mentální závislost, kterou u nich pomocí lékÛ vytvofiil, neustále pfiivádûly bohatéa slavné k jeho dvefiím.“52

Prezident John F. Kennedy, Elizabeth Taylorová,Eddie Fisher, Andy Warhol, Johnny Mathis, TrumanCapote, Otto Preminger a Anthony Quinn také dostaliJacobsonovy chemické bomby. Debbie Reynoldsová,v té tobû vdaná za Eddieho Fishera, fiekla v roce 1989pro San Francisco Chronicle: „Neuvûdomila jsem si, co

se dûlo a kam povedoujeho náv‰tûvy MaxeJacobsona – doktora ‚Îi-votabudiãe‘, kter˘ bylvÏdy pfiipraven dát ce-lebritám jejich injekci.¤íkala jsem mu ‚doktorJehla‘.“

Psychiatrické lékyjsou vysoce návykové.Psychiatfii to vûdí, coÏjejich zloãinu pfiitûÏuje.

Don Simpson, jedenz nejúspû‰nûj‰ích produ-centÛ Hollywoodu (Top

Gun, Flashdance, Policajt z Beverly Hills a Skála), byl tra-gick˘m pfiíkladem psychiatrické nezodpovûdnosti.Byly mu pfiedepsány psychiatrické léky, které mu mûlypomoci odvyknout od uÏívání pouliãních drog – jednanávyková chemikálie jednodu‰e nahradila druhou. 19.ledna 1996 byl Simpson nalezen mrtev ve svém domûpo znaãném pfiedávkování léky. Policie objevilav domû 80 lahviãek od lékÛ na pfiedpis. Pitva ukázala,Ïe koktejl z kokainu a pfiedepsan˘ch stimulancií, anti-depresiv, sedativ a prostfiedkÛ na uklidnûní zpÛsobilselhání srdce a smrt.53

K A P I T O L A P ù TP s y c h i a t r i c k é l é k y ‰ k o d í

2 9

KAPITOLA PùTPsychiatrické léky škodí

Prezident John F. Kennedy, Eliza-beth Taylorová, Eddie Fisher, AndyWarhol, Johnny Mathis, Truman

Capote, Otto Preminger, AnthonyQuinn a Tennessee Williams byli

také vystaveni účinkům směsi psychotropních drog psychiatra

Maxe Jacobsona...


B˘val˘ zpûvák skupiny Three Dog Night ChuckNegron, kter˘ pro‰el stejn˘m psychiatrick˘m substi-tuãním programem jako Simpson a kter˘ se takénedokázal zbavit návyku, fiekl: „Propustili mû s jin˘-mi drogami, které byly legální...V jednom momentûjsem skonãil s je‰tû vût‰ím návykem na ty pfiedepsanévûci, neÏ jsem mûl, kdyÏ jsem poprvé nastoupilléãbu.“ V roce 1993 obvinila Kalifornská lékafiskákomora psychiatra Roberta P. Freemonta, kter˘ dûlal„detoxifikaãní“ program, z hrubé nedbalosti a nepro-fesionálního poãínání pfii nadmûrném pfiedepisovánílékÛ a vedení léãby bez fiádn˘ch prÛbûÏn˘chvy‰etfiení. Freemont zemfiel, neÏ Komora dokonãilavy‰etfiování.54

6. ãervence 2004 zemfiel Eric Douglas, syn KirkaDouglase a nevlastní bratr Michaela Douglase, na„akutní intoxikaci” zpÛsobenou pfiedepsan˘miuklidÀujícími prostfiedky a léky proti bolesti v kombi-naci s alkoholem.55 Tento herec a komik, jehoÏ smrtbyla koronerem oznaãena za „náhodné pfiedáv-kování“, je dal‰ím tragick˘m pfiíkladem selhání psy-chiatrick˘ch rehabilitaãních programÛ. âlánek v LosAngeles Times o jeho smrti poznamenal: „Soudní alékafiské záznamy nasvûdãují tomu, Ïe DouglasÛvkoneãn˘ osudn˘ pád mohl b˘t zapfiíãinûn˘ léãboupsychiatra, jemuÏ byla Kalifornskou lékafiskoukomorou následnû odebrána jeho licence.“ V roce2001 zahájil Kirk Douglas soudní fiízení proti psychia-trovi Williamu O. Leaderovi, kter˘ Erica léãil v letech1997 aÏ 1999. Soud prohlásil, Ïe Leaderovy témûfismrtící dávky psychiatrick˘ch lékÛ zneschopnilyDouglase natolik, Ïe nebyl schopen se o sebe starat a dvakrát témûfi zemfiel. Dle soudních dokumentÛLeader také „pfiedepisoval léky po telefonu bez toho,aniÏ by Douglase vidûl“. Spor byl vyfie‰en mimosoud-nû v kvûtnu 2004.56

Zatímco psychiatrie klamav˘m zpÛsobemvytváfií fale‰n˘ dojem vûdy a bez jediného dÛkazuprohla‰uje, Ïe „biochemická nerovnováha v mozku“zpÛsobuje du‰evní poruchy a závislost, ve skuteãnos-ti neusiluje o nic víc neÏ o manipulaci a kontrolu nadÏivoty lidí.

Podívejme se na v˘roky psychiatra NathanaKlineho a jeho stoupencÛ z roku 1967, které naznaãilyplán psychotropní budoucnosti spoleãnosti pro rok2000: „Ti z nás, ktefií pracují v tomto oboru, vidí rozví-jející se potenciál témûfi totálního ovládání emocionál-ního stavu lidí, jejich mentálního fungování a vÛlekonat. Tyto lidské fenomény lze nastartovat, zastavitnebo eliminovat pouÏitím nejrÛznûj‰ích druhÛchemick˘ch látek. To, ãeho jsme s na‰í vûdou schopni,nyní ovlivní celou spoleãnost.“57

Newyorský psychiatr MaxJacobson („doktor Poho-da“) celu řadu let píchal

amfetaminy a jiné psychiatrickéléky do žil desítek nejuznávaněj-ších umělců, spisovatelů a politikůzemě, mimo jiné Eddyho Fishera,Anthonyho Quinna a ElizabethTaylorové. Specializoval se napředepisování a podávání amfeta-minů ne pro léčení „poruch“, aleke zvednutí nálady zdravýchpacientů. Nejznámějšími pacientytohoto psychiatra byli prezidentJohn F. Kennedy a první dámaJacqueline Kennedyová. Jacob-son se vychloubal každému, kdobyl ochoten mu naslouchat, žemu Kennedyovi darovali jehlici dokravaty jako výraz vděčnosti. Pro-hlašoval: „Cestoval jsem s Kenne-dyovými. Ošetřoval jsem Kenne-dyovi. Jacka Kennedyho. Jacque-line Kennedyovou. Nikdy by tobeze mě nezvládli.“62

Debbie Reynoldsová, která seprovdala za Eddieho Fishera v do-bě jeho „léčení“ Jacobsonem, to-muto psychiatrovi přezdívala „dok-tor Jehla”. Ronald K. Siegel, psy-chofarmakolog z UCLA (Kaliforn-ská univerzita v Los Angeles),který studoval metamfetaminy,které byly součástí Jacobsonovadrogového koktejlu, řekl, že zpo-čátku vyvolávají „pocity euforie,energie a jistoty. Pokračujícíužívání vede k depresi, ospalosti arostoucí toleranci drogy, kterávyvolává ještě větší spotřebu.“

Psychiatrický drogový dealer

slavných

John F. Kennedy

Elizabeth Taylorová

Anthony Quinn

Eddie Fisher


A skuteãnû spoleãnost ovlivnili. Milionylidí nyní uÏívají psychotropní léky. Psychiatfiije pfiedepisují, pfiiãemÏ vûdomû ignorují jejichnebezpeãné vedlej‰í úãinky a návykovost audrÏují ‰irokou vefiejnost „v Ïalostné nevûdo-mosti o jejich nebezpeãnosti“.58

Stevie Nicksová, jedineãná sólová zpûvaãka kape-ly Fleetwood Mac, je toho dÛkazem. V roce 2001vydala své sólové album – své první od roku 1993.Také vefiejnû pfiiznala, co zpÛsobilo její osmiletoupauzu na hudebním poli: byla závislá na sedativuKlonopin, kter˘ jí pfiedepsal psychiatr. „Právû jsempfiestala brát kokain,“ fiekla pro Entertainment Weekly,„a bylo to asi mûsíc a pÛl poté, co jsem byla v pohodû,úplnû v pohodû. [Ale] abych uklidnila povyk v‰echkolem mû, za‰la jsem za psychiatrem. Bylo to ‰patnérozhodnutí... Bylo fakt pfií‰erné, Ïe jsem mohla vejít dopsychiatrické ambulance a oni mi mohli pfiedepsatmedikamenty, které témûfi zniãily moji kariéru, mû a moje rodiãe – protoÏe mû na ta léta úplnû ztratili.“59

V dal‰ím rozhovoru fiekla: „Moje kreativita se ztratila.Stala jsem se tím, ãemu fiíkám lhostejn˘ ãlovûk. UÏjsem se vÛbec o nic nestarala.“60

Jakkoli v‰ak byla závislost na kokainu noãnímÛrou, nic jí nepfiipravilo na odvykání psychiatrick˘mlékÛm. Klonopin je jedním z rodiny sedativ zvan˘ch

benzodiazepiny. Lékafiské studie ukázaly, Ïe závislostna nich mÛÏe vzniknout jiÏ po 14 dnech uÏívání. Ztoho dÛvodu jim musí ãlovûk, podle lékafisk˘chdoporuãení, odvykat jen pomalu. Stevie Nicksovámluvila o sv˘ch intenzivních problémech, které mûla,kdyÏ chtûla odvyknout Klonopinu: „Byla jsem jediná,kdo si uvûdomoval, Ïe mû [lék] zabíjí... Byla jsem tamnemocná [kvÛli léãení návyku] 45 dnÛ – velmi, velminemocná. A vidûla jsem, jak generace drogovû závis-l˘ch pfiicházejí a odcházejí. Víte, lidé na heroinu, 12dnÛ... a byli pryã. A já jsem tam prostû pofiád byla.“61

Psychofarmaka nepomáhají ãlovûku zv˘‰it jehotvÛrãí schopnosti nebo dodat více vûdomostí o Ïivotûãi mysli; neumoÏÀují ãlovûku vyfie‰it své problémy.Mohou pfiimût ãlovûka k tomu, aby vûfiil, Ïe jeho prob-lémy byly zvládnuty, Ïe se mu dafií lépe. Ale v‰e, co sestalo, je, Ïe si jich je ménû vûdom a má nad nimi men‰íkontrolu. PÛvodní problém nebo krize tam pofiád je,nevyfie‰ena.

Tyto drogy jsou dnes akceptovány do takové mírya psychiatrie se tak agresivnû uvedla na trh jakoodvûtví medicíny, Ïe se povaÏují za léky na pfiedpis, neza Ïivot ohroÏující látky, jimiÏ ve skuteãnosti jsou.

Chuck Negron

„Bylo to fakt příšerné, že jsem mohla vejít do psychiatrické ambulance

a oni mi mohli předepsat medikamenty,které téměř zničily moji kariéru, mě a mé rodiče – protože mě na ta léta

úplně ztratili...“ – Stevie Nicksová, sólová zpěvačka skupiny

Fleetwood Mac, hovoří o závislosti na sedativech

Chuck Negron, zpûvák kapely Three Dog Night, podstoupilstejn˘ psychiatrick˘ substituãní program jako producentDon Simpson. Svého návyku se nezbavil a fiekl, Ïe pfiede-psané psychiatrické léky vytvofiily je‰tû „vût‰í závislost“.

Stevie Nicksová (uprostřed) a Fleetwood Mac

Eric a Kirk Douglasovi

Komik Eric Douglas, syn Kirka Douglase, bojoval s problémy zneuÏívání drog, ale nakonec podlehl silné

kombinaci psychotropních lékÛ a alkoholu.


Brynn Hartmanová, 28. května 1998, zavraždi-la svého manžela, komika Phila Hartmana –známého svým působením v tak populárních

televizních pořadech, jako jsou Saturday Night Live,Simpsonovi (The Simpsons) a Takoví normálnímimozemšťani (Third Rock From The Sun) – předtím,než se sama zabila. Užívala selektivní inhibitor zpět-ného vychytávání serotoninu (SSRI), antidepresivum,které v jejím těle spolu s alkoholem a kokainemobjevil koroner. Žaloba podaná v roce 1999správcem Hartmanovy pozůstalosti tvrdila, že psy-chiatr Arthur Sorosky dal paní Hartmanové v březnutoho roku zkušební dávku zmíněného antidepresivaa že během několika týdnů před zastřelením řeklasvým přátelům o vedlejších účincích, které vyvolá-valy její pocit „...jako kdyby měla vyskočit z kůže“.Žaloba dále uváděla, že čtyři dny před incidentemkontaktovala psychiatra, aby jí pomohl – on jí pouzedoporučil, aby dávky snížila na půlku. Žaloba poda-ná rodinnými příslušníky byla vyrovnána mimosoud-ně.63

Dr. Joseph Glenmullen z lékařské fakulty Har-vardské univerzity aautor knihy Protireak-ce na Prozac (ProzacBacklash) říká, že lidé,kteří užívají SSRI, semohou „stát velmiroztržitými... Cítí se,jakoby měli vyskočitz kůže. Vznětlivost aimpulzivnost můžez lidí udělat sebevrahynebo vrahy.“64

V březnu 2004 varoval poradní výbor americ-kého Úřadu pro kontrolu potravin a léků (FDA) vesvém „doporučení pro veřejné zdraví“: „Neklidnost,rozrušení, projevy náhlé úzkosti, nespavost, po-drážděnost, hostilita (nepřátelství), impulzívnost,akatizie (neklid a neschopnost setrvat v klidu), hypo-manie a mánie byly hlášeny u dospělých a pedi-atrických pacientů léčených antidepresivy [SSRI]...“65

V říjnu 2004 FDA nařídil na obal SSRI umístit viditel-né varování před rizikem sebevraždy. To však neupo-zorňuje na to, že tyto léky mají sklon vyvolávat vra-žedné chování a že děti a dospělí kvůli nim umírají.

Dr. David Healy, ředitel katedry psychologickémedicíny Waleské univerzity v Severním Walesu,který vedl rozsáhlý výzkum ohledně SSRI, uzavírá:„Co je velmi, velmi jasné je, že lidé užívající tyto lékyse začnou chovat nepřátelsky.“66

Jak uvedl časopis Washington Times' Insightv článku o střílení na střední škole Columbine: „I když byli Američani neuvěřitelným střílením na

školách šokováni, jenmálo si jich všimlo, jakmnoho střelců patří mezi6 milionů dětí, kterédnes užívají psychofar-maka.“67 Osnovatel stříle-ní, Eric Harris, užívalantidepresiva, mezi je-jichž vedlejší účinky patřímánie, podrážděnost,

agresivita a hostilita.68 Podle vlastních zpráv psychia-trů může u lidí vytvořit „neuvěřitelné, grandiózní a značně propracované plány, včetně masovéhovraždění...“69

V roce 1998 se Michael Hutchence, sólovýzpěvák australské rockové skupiny INXS, zabil poté,co zkombinoval alkohol s antidepresivem vyvoláva-jícím sebevražedné a násilnické sklony. Pitva ukáza-la, že se Hutchence „oběsil na svém vlastnímopasku, přičemž se utrhla přezka a jeho tělo bylonalezeno klečící na podlaze obličejem ke dveřím.“

Kytarista kapely INXS Tim Farris řekl médiím:„Nemůžu se na Michaela zlobit... Myslím, že by lidina celém světě měli být velmi opatrní, co se týčeužívání antidepresiv... Lidé by [si měli uvědomit],jaké věci si cpou do těla.“70

V roce 1997 byl zpěvák a skladatel Elliott Smithnominován na Oskara za nejlepší titulní píseň MissMisery, která zazněla ve filmu Dobrý Will Hunting(Good Will Hunting). Vyprodukoval dvě další CD a pracoval na dalším, když byl nalezen 21. října

Tři dny před zastřelením svého manžela, komika Phila Hartmana, a sebe, řekla Brynn Hartmanová přátelům o vedlejších účincích

antidepresiv, které vyvolávaly pocit,„...jako kdyby měla vyskočit z kůže“.

DROGY, násilí a sebevražda


2003 mrtev, zjevně díky vlastní rukou způsobenébodné ráně do hrudníku. Losangeleský psychiatrléčil Smithe z alkoholové a drogové závislosti. Pitva v jeho těle odhalila „předepsané množství antidepre-siv a léků na syndrom hyperaktivity a sníženépozornosti, mimo jiné clonazepamu, mirtazapinu,atomozetinu a amfetaminu...“71

Herec Spaulding Gray se proslavil v roce 1987díky svému filmovému monologu Swimming toCambodia (Plavba do Kambodže). Hrál taky naBroadwayi hlavní roli ve hře Goreho Vidala Tennejlepší (The Best Man). Po většinu svého životabojoval s falešnou diagnózou „dědičné deprese“navzdory absenci důkazů pro tvrzení, že deprese jegenetická nebo dědičná nemoc.

Od roku 2001, kdy se téměř zmrzačil při automo-bilové nehodě, strávil Gray 31 měsíců rekonvales-cencí. Navzdory faktu, že – jak uvedli jeho přátelé –utrpěl frakturu lebky a fyzické trauma, mu psychiatřidiagnostikovali depresi a předepsali mu koktejl psychi-atrických léků. Vždy po neúspěšné léčbě následovalonevyhnutelné přijetí dopsychiatrického zařízení,stejně jako pokusy o se-bevraždu. Jeho ženaKathie Russová o tera-peutech řekla: „Každýs ním v podstatě strávil10 minut a udělal s nímto samé.“ Jak nové psy-chiatrické léky a terapieselhávaly, sestupná spirá-la pokračovala. „Bral vše,na co si vzpomenete. Antidepresiva, antipsychotika.Byl na Depakotu, když se poprvé pokusil skočit z mos-tu. Bral tak vysoké dávky, že byl úplně mimo,“ řekla.72

„Byl to muž, který předtím nikdy ve svém životěnebral antidepresiva,“ řekla, „a teď každé ráno užívalsměs pěti různých pilulek... Vzdal to. Prostě řekl: ‚Nicnefunguje.‘“

10. ledna 2004 opustil Gray svůj domov i rodi-nu, včetně tří dětí, a už se nikdy nevrátil. 7. březnabylo jeho tělo nalezeno v řece East River v NewYorku – zjevná sebevražda.73

Psychiatři vědí o souvislosti mezi psychiatrickýmiléky, násilím a sebevraždou. Ale obchod s přede-pisováním těchto léků je zjevně příliš dobrý a přílišlukrativní na to, aby s tím přestali – jenom kvůliochraně nebo záchraně lidských životů.

Další škodlivé účinky lékůVe filmu Čistá duše (A Beautiful Mind) je nositel

Nobelovy ceny John Nash vyobrazen jako člověk,který se spoléhá na nejnovější psychiatrické léky,které brání recidivě jeho „schizofrenie“. Jde všako hollywoodskou fikci. Nash sám oponuje filmové-mu zpodobnění, podle kterého v době získáníNobelovy ceny užíval „novější léky“ (nejnovějšíantipsychotika). Ve skutečnosti Nash už 24 let nebralžádné psychiatrické léky a z rozrušeného stavu sezotavil přirozenou cestou.

Sedativa nebo benzodiazepiny mohou vyvolatnetečnost, závrať, zmatenost, nervozitu, sexuálníproblémy, halucinace, noční můry, závažné depresea extrémní neklid, nespavost, pocity na zvracení a svalový třes. Při náhlém přerušení užívání těchtoléků byly zaznamenány epileptické záchvaty a úmrtí.Proto je důležité nikdy tyto léky nevysazovat bez pří-slušného lékařského dozoru, dokonce i když bylyužívány jen několik málo týdnů.

Antipsychotika, také nazývaná „neuroleptika“(nervy zachvacující), často způsobují obtíže přimyšlení, špatnou koncentraci, noční můry, emo-cionální otupělost, depresi, pocit beznaděje a sexuál-ní dysfunkci. Po fyzické stránce mohou zapříčinit tar-divní dyskinezi – náhlé nekontrolovatelné bolestivésvalové křeče, kroutivé, svíjivé pohyby a grimasování,zejména u nohou, v obličeji, v ústech a jazyku, kdy se tvář stahuje do ohyzdných výrazů. Dále vyvolávajíakatizii, výrazný neklid, která bývá spojována s útoč-ným a násilnickým chováním. Potenciálně smrtelnýúčinek je spojen s tzv. „maligním neuroleptickým

sydromem“, který zahr-nuje svalovou ztuhlost,změny duševních stavů,nepravidelný puls čikrevní tlak a srdečníproblémy. A jako kdybyto nestačilo, srdeční sel-hání bez obvyklýchsymptomů může být„jedním z nejzávažněj-ších ohrožení v důsledkudlouhodobého užívání

léku,“ napsali dr. William H. Philpott a PhDr. DwightK. Kalita v knize Mozkové alergie (Brain Allergies).74

Novější antipsychotika: Každý 145. pacient,který se podílel na klinických testech čtyř atypic-kých (nových) antipsychotik, zemřel, přesto setato úmrtí nikdy v žádnévědecké literatuře nezmiňu-jí.75 Třicet šest pacientů, kteříse účastnili klinických testů,spáchalo sebevraždu.76 Mezidalší závažné vedlejší účinkypatří slepota, krevní sraže-niny způsobující smrt, srdeč-ní arytmie (nepravidelnost),přehřátí organizmu, otekléprsy s výtokem, impotence asexuální dysfunkce, krevníonemocnění, bolestivé kožnívyrážky, záchvaty, poškozeníplodu, extrémní vnitřní úz-kost a neklid a smrt z důvoduselhání jater.

Kvůli nebezpečným ved-lejším účinkům by nikdoneměl přestat užívat psychia-trické léky bez pomoci a radykompetentního nepsychia-trického lékaře.

Psychiatři vědí o souvislosti mezi psy-chiatrickými léky, násilím a sebevraž-dou. Ale obchod s předepisovánímtěchto léků je zjevně příliš dobrý a

příliš lukrativní na to, aby s tím přestali– jenom kvůli ochraně nebo záchraně

lidských životů.

Ve filmu âistádu‰e (A Beauti-ful Mind) o drÏi-teli Nobelovy cenyJohnu Nashovi bylpozmûnûn hlavnídÛvod jehozotavení se ze„schizofrenie“ –odmítnutí uÏívatnadále psychi-atrické léky. Nashve skuteãnosti psy-chiatrické léky jiÏ24 let neuÏíval aze svého naru-‰eného stavu sezotavil pfiirozenoucestou.


Po objevení LSDv roce 1943 bylpsychiatr Werner

Stoll jedním z prvních,kdo vyšetřoval a mapo-val, jak by se tatodroga dala použít propsychologické ovládá-ní. LSD se v 50. letechza nadšeného přijetíostatními psychiatrystalo dokonalým ná-strojem psychiatrie k propagaci konceptu zlepšováníživota s pomocí „rekreačních“ psychotropních drog.(Ve skutečnosti se nakonec ze všech psychiatrickýchléků jednou staly pouliční drogy.)

Psychiatr Oscar Janiger zlákal stovky spiso-vatelů, hudebníků, herců a filmařů k užívání LSD spříslibem „pronikavých estetických vjemů“, které jepřivedou k „většímu porozumění umění“ a po-kročilé tvořivosti. A tito jedinci byli schopni doznačné míry ovlivnit hodnoty a trendy ve spo-lečnosti. V důsledku toho se LSD stalo mezi umělcia podle jejich vzoru i mezi širokou veřejnostíoblíbeným. V neklidných 60. letech se LSD stalosymbolem myšlení a života nového věku.77

Tisk, především časopis LIFE, jehož vydavatelHenry Luce bral LSD, vydával články propagujícíLSD. Lékařské studie však záhy ukázaly, že drogamůže navozovat „psychotický psychedelický zážitekcharakterizovaný intenzivním až panickým stra-chem, paranoidními bludy podezíravosti nebo

velikášství, toxickou zma-tenost, depersonalizaci“a všechny tyto projevymohou dosáhnout „vel-ké závažnosti“.78

LSD navozovalo tosamé „šílenství“, o kte-rém psychiatři tvrdili, žeje schopno vyléčit. Života kariéra Briana Wilsona

ze skupiny Beach Boys, Jimmyho Hendrixe a mnoha dalších byly zdevastovány pod tíhou těchto klamů a s nimi spojené deperso-nalizace.

Brian Wilson – The Beach BoysJedinečný kalifornský zvuk Briana Wilsona

a skupiny Beach Boys v 60. letech dobyl Amerikua celý svět hity jako jeCalifornia Girls, GoodVibrations a Surfin' USA.V roce 1965, ve věku 23let, si však Brian poprvévzal koncentrované LSD.Droga změnila jeho životk horšímu. Jak sám na-psal: „Můj domácí životbyl nejbouřlivější. [Mážena] Marilyn naříkala,že LSD mě změnilo... Jájsem to tehdy neviděl,ale měla pravdu. Změna

byla postupná. Jako pomalá alergická reakce. Spaljsem déle. Měl jsem sklony k větším, stále nepředví-datelnějším výkyvům nálady. Jednu chvíli jsembrečel, a hned na to jsem se bezdůvodně a hyste-ricky smál. Jedl jsem ohromné množství sladkostí.Odmítal jsem se účastnit společenského života.“ Wil-son přestal s Beach Boys koncertovat a omezil svouspolupráci na psaní písní. V roce 1976 byl smluvněnajat k léčení Wilsona klinický psycholog a známý„průkopník“ léčení drogové závislosti Eugene Landy.Jeho kontroverzní přístup vyžadoval „naprostou te-rapeutickou autoritu nad pacientem a pacientovýmokolím“.79 Předepsal Wilsonovi psychotropní léky,mimo jiné sedativa.

Taková kontrola byla pro ostatní členy The BeachBoys příliš, a proto Landyho propustili. Ale Wilsonovazávislost na drogách nadále ruinovala jeho život.Landy byl znovu najat poté, co se Brian předávkovalkombinací alkoholu, kokainu a psychoaktivníchpilulek. V lednu 1983 trval Landy na úplné kontrole

V 60. letechbyli tvofiiví

umûlcioklamáni

a pfiivedenik uÏívání

LSD, pfiestoÏepsychiatfii

uÏívali LSDjiÏ od konce

40. let k zámûrnému

vyvolání psychózy.

Psychiatr Oscar Janiger zlákal stovky spisovatelů, hudebníků, herců a filmařů

k užívání LSD s přísliby „pronikavých estetických vjemů“, které je přivedou

k „většímu porozumění umění“. V neklid-ných 60. letech se LSD stalo symbolemmyšlení a života nového věku. LSD všaknavozovalo to samé „šílenství“, o kterémpsychiatři tvrdili, že je schopno vyléčit.

Oscar Janiger

LSD NIâÍ TVO¤IVOST


nad všemi aspekty Brianova života – a toza honorář téměř půl milionu dolarů.O dva roky později, kdy Landypožadoval ještě více peněz, mu dalzoufalý Carl Wilson 25 % všech Bria-nových honorářů, aby pokryl nákladyna pokračování programu. Časem siWilson uvědomil, že byl „...zatracenýmvězněm... Nemám žádnou naději naúnik.“ Jeho dlouholetý přítel GaryUsher nahlásil Landyho počínání ame-rickému ministru spravedlnosti. V úno-ru 1988 obvinil Kalifornský výbor prolékařskou kvalitu Landyho z porušeníetického kodexu a kodexu praxe. Landy se na dvaroky dobrovolně vzdal své licence k provozovánípraxe. Když v roce 1992 požádal o obnovení její plat-nosti, byl výbor proti.80

Na rozdíl od většiny příběhů psychiatrického a psychologického týrání umělecký génius a duch,kterým Brian Wilson bezesporu je, vše s pomocímilující rodiny a přátel překonal a vrátil se keskládání a nahrávání.

Del Shannon: 1934 – 1990„Jeho hlas zní jako siréna,“ řekl Mike Campbell

(sólový kytarista skupiny Toma Pettyho). „Takhle zníjenom jediný hlas, a ten patří Delu Shannonovi.“

Tento hlas je nyní umlčen. Del Shannon –vlastním jménem Charles Westover – byl americkou

rockovou legendou 60. let s hity, mezi které patřilyRunaway, Keep Searching (We'll Follow The Sun),Little Town Flirt a Do You Want to Dance? Shannonse naučil sám hrát ve svých třinácti letech na kytarutak, že poslouchal v rádiu zpěváky country. Kdyžmu bylo 27 let, napsal novátorskou píseň Ru-naway. 21. ledna 1961 ji nahrál a 1. dubna se tatopíseň stala americkým hitem číslo jedna. Stala setaké hitem číslo jedna v dalších 21 zemích a vícenež 200 umělců, včetně Elvise Presleyho a BonnieRaittové, nahrálo její cover verzi.81

Po svém počátečním úspěchu se hudební vkuszměnil a Shannonova kariéra v Americe ochabla,ačkoli si jako umělec a účinkující pořád užívalúspěchu v Anglii. V roce 1990 byl na dobré cestěke svému comebacku. Na rozdíl od mnoha dalšíchinterpretů si Shannon sestavoval celý harmono-gram svých vystoupení sám, což byl stresující úkol,když uvážíme, že plánoval své turné po Evropě.Aby tento stres zvládl, dostal doporučení k psychia-trovi, který mu předepsal antidepresivum známévyvoláváním sebevražedných sklonů.

8. února 1990 se Charles Westover střelil puš-kou do hlavy. S ním zemřely také naděje, sny aumělecká zručnost Dela Shannona.

„Můj manžel byl dobře informovaným a fyzicky zdravým mužem a otcem, který zemřel násilnou smrtí poté, co užíval Prozac pouhých 15 dnů.”82

– Leanne Westoverová, žena Dela Shannona

Îivot Briana Wilsona ze skupi-ny Beach Boysnejdfiíve zniãiloLSD. Pak byl v rukou klinickéhopsychologa EugenaLandyho vystavensiln˘m a návyko-v˘m psychotrop-ním lékÛm. Landyléky pouÏíval k manipulováníWilsonova Ïivotatak dlouho, neÏ toWilsonovi pfiátelé a rodina oznámiliúfiadÛm.

Eugene Landy

Beach Boys Brian Wilson


L idé na celém světě byli v roce 1994omráčeni zprávou o náhlé a šokujícísebevraždě Kurta Cobaina. Ačkoli byl obec-

ně oslavován jako „John Lennon své genera-ce“, bylo Cobainovo jméno také synonymemrozčarování a neštěstí– mluvil, psal texty a zpíval písně o sebe-vraždě. Byl „básníkembolesti“. Přesto znělasvětem jediná otázka:Proč?

Cobain byl takédlouholetou obětí psy-chiatrického stylu „po-moci“, kde jsou řešenístejně tak beznadějnájako situace, které sejim stále nedaří vy-řešit. Pravdou je, že užve svých předškolníchletech ho ti, kteří mudiagnostikovali „hy-peraktivitu“, sevřeli dochemické svěrací ka-zajky. Cobain, kterýbyl aktivním, talento-vaným a tvořivým dítě-tem, které rádo malo-valo a zpívalo písničkyBeatles, byl také jed-ním ze vzrůstající vlnydětí, které byly od 60.a 70. let vystavenynávykovým lékům poz-měňujícím myšlení achování pod maskou

„výchovné pomoci“. Cobain byl ritalinovýmdítětem.

Ale co to znamená? Co je to hyperaktivita?A co přesně je Ritalin?

Přední pediatrický neurolog dr. Fred Baugh-man jr. řekl, že hyper-aktivita je „iluze, lest apodvod“.83 Bez sebe-menšího vědeckéhodůkazu psychiatři tvrdí,že symptomy této„poruchy“ zahrnují:často neklidně vrtírukama nebo nohamanebo se kroutí na židli;často opouští své místove třídě; má potíže sihrát potichu; je často„v jednom kole“ a častonadměrně mluví.84

Ritalin je droga po-dobná amfetaminu, kte-rá u dětí údajně účinku-je jako sedativum. Patřímezi drogy ve stejnéklasifikační skupině s po-tenciálem zneužití jakoopium, kokain a morfi-um.85 Je vysoce návy-kový a jeho vysazenímůže vést k sebe-vraždě.86 Vedlejší účinkyzahrnují: ztrátu chutik jídlu, ztrátu váhy, nes-pavost, bušení srdce,otupělost, bolest klou-bů, žaludeční nevolnost,

KURT COBAIN1967–1994

V době, kdy se stal slavným, byl již

Cobain dlouholetou obětí

psychiatrického stylu „pomoci“. Jako

mladému mu předepsali Ritalin na

„hyperaktivitu“. Lék je silnější než

kokain a lékařské studie dokládají, že

může učinit uživatele náchylným

k pozdějšímu užívání kokainu.


3 6


bolest na prsou, halucinace a může vyvolatbizarní a neobvyklé chování.87 Je také silnější nežkokain a lékařské studie ukazují, že může učinitdítě náchylným k pozdějšímu užívání kokainu.

V Cobainově případě droga způsobovala, žezůstával vzhůru. Následně mu byla předepsánasedativa, která měla tento účinek zvládnout.88

Navzdory tvrzením psychiatrů, že stimulanciamohou dítěti pomoci studovat, Cobain zůstávalšpatným studentem a nedokončil ani střední školu.

Po letech užívání předepsaných návykovýchléků následoval snadný přechod k pouličnímdrogám. Cobainův boj se závislostí na heroinuse stal v průběhu let široce známým, jelikožopakovaně selhával při pokusech svou závislostzvládnout.

Výsledkem všech těchto věcí byly neléčenéchronické tělesné potíže, které ovlivnily celý jehoživot – včetně pokřivení páteře, kterému přitížilaváha kytary, kterou nosil na krku, a „pálící“žaludek „na zvracení“, který ho často přivádělk myšlenkám na sebevraždu.89 Bolest břicha jevedlejším účinkem Ritalinu. Cobain užíval heroin,protože „hasil oheň v jeho vnitřnostech.“

Cobainův problém s drogami se stal kritic-kým. Jeho manželka Courtney Love a několikjeho přátel mu v zoufalství zařídilo pobyt v psy-chiatrickém odvykacím centru. 36 hodin posvém přijetí Cobain z programu utekl a v malémístnosti nad svou garáží v rezidenční čtvrtiSeattlu ukončil svůj život jedinou střelnou ranoudo hlavy. V jeho krvi byl nalezen heroin a ná-vykové psychiatrické sedativum Valium.

Ve svém krátkém dopise na rozloučenou sezmínil o dvou věcech, které ho přivedly k jehoosudovému rozhodnutí – bolest v žaludku,která ho po léta pronásledovala, a jeho trápenís hudbou, o kterém napsal: „Nemám už tuvášeň.“90 Hudba byla pryč a s ní byl chemickyudolaný Kurt Cobain připraven o hlavní důvodsvé existence.


3 7


2

4

1

3

Umělec je nadřazen materiali-stickým a autoritativním „vě-dám“ psychiatrů, které mohouotupit kreativní mysl tím, že jipředefinují na „šílenství“.

Osoba, která vyslovuje obšírnéa povšechné obecnosti o ně-kom jiném, je obvykle tím, kdo se bojí, že zahyne, pokudostatní budou silní, bystří a úspěšní.

Psychiatři se rozhodli, že bu-dou ignorovat to, co lékařštíodborníci již léta říkají. Podlejedné kanadské studie na-příklad „neexistuje jediný psy-chiatrický symptom, který bynebyl čas od času způsobennebo zhoršen různými tělesný-mi onemocněními“.

Lidem v zoufalých situacíchmusí být poskytnuta řádná a účinná péče. Kvalitní lekářskápéče, dostatečná výživa azdravé, bezpečné prostředíudělá s rozrušenou osobouzázraky.

DŮLEŽITÁ FAKTA

Ve‰kerá ãinnost psychiatrie se sv˘mi léky a ‰okyznehodnocuje lidi. Skuteãní umûlci, jako napfiíkladjedineãná Judy Garlandová, inspirují krásu v nás

v‰ech. Psychiatrie a psychologie ji popírají.


K A P I T O L A · E S TS v û t p o t fi e b u j e u m û l c e

39

Svût potfiebuje své umûlce. Smrti JudyGarlandové a Marilyn Monroeové sedalo pfiedejít. SebevraÏdám MichaelaHutchence, Kurta Cobaina a Dela Shan-nona se dalo zabránit. Podobné tragédie

v‰ak nadále pokraãují díky neznalosti metod,prostfiedkÛ a motivací psychiatrie a psychologie.

JelikoÏ je umûlec vefiejnosti tolik na oãích,bude k sobû pfiitahovat i negativní zájem. Doumûlcova Ïivota pravdûpodobnû vstoupí urãitílidé a rÛzn˘mi zpÛsoby dokáÏí odsávat jehoenergii a umûleckoutvofiivost – v parazi-tickém vztahu. Je toi „pfiítel“ nebo kritik,kter˘ skrytû vnímáumûlce a jeho práci jako nûco, co musí b˘tzneváÏeno; „pfiítel“,kter˘ radí: „Pracuje‰pfiíli‰ tvrdû, proã si trochu neodpoãine‰?“;reÏisér, kter˘ okomentuje vá‰ nejlep‰í zábûr naplace slovy: „Teì to udûláme znovu a tentokrátzkus hrát!“

KdyÏ se umûlci ocitnou v takové situaci, mûliby si dávat pozor na „pomoc“, která jim mÛÏeb˘t nabídnuta. Pfii porovnání ÏivotÛ mnohaumûlcÛ, ktefií tragicky zemfieli, existují podob-nosti – jejich strach z neúspûchu, jejich naivitatváfií v tváfi manipulované kariéfie, stres z kon-kurence, fyzické potíÏe a dal‰í. Spoleãn˘m zna-kem v‰ech tûchto pfiíbûhÛ je, Ïe pomoc, kterouumûlci pfiijali, je zradila. Tou fale‰nou „pomocí“byla psychiatrie a psychologie.

Aãkoli se psychiatrie maskuje do pseu-dovûdecké hant˘rky, není vûdou, ale podvodem.

AÈ jsou jejich tvrzení jakákoli, psychiatfii vytváfie-jí ne‰tûstí mnoha zpÛsoby.

Pro ty, kdo se ptají: „Jaká existuje alternati-va?“, máme tuto odpovûì: lidem v zoufal˘chsituacích musí b˘t poskytnuta fiádná nepsychi-atrická péãe. Kvalitní lékafiská péãe, dostateãnáv˘Ïiva, zdravé, bezpeãné prostfiedí a ãinnosti,které podporují sebejistotu, udûlají prorozru‰eného ãlovûka daleko více neÏ opakovanédrogování, ‰oky a dal‰í psychiatrická zneuÏití.

Vûdci uvádûjí: „NejbûÏnûj‰ími fyzicky za-pfiíãinûn˘mi psychiat-rick˘mi symptomy jsouapatie, úzkost, zra-kové halucinace, zmû-ny nálad a osobnosti,demence, deprese, se-beklamné my‰lenky,poruchy spánku (ãasténebo ãasné ranní pro-

bouzení), chabá koncentrace, pozmûnûné zpÛso-by mluvy, tachykardie (rychlé bu‰ení srdce),nokturie (nadmûrné noãní moãení), tfies a zma-tenost.“91

Dále: „Neexistuje jedin˘ psychiatrick˘ symp-tom, kter˘ by nebyl ãas od ãasu zpÛsoben nebozhor‰en rÛzn˘mi fyzick˘mi nemocemi.“92

Odpoãinek a jídlo v bezpeãném prostfiedímohou velmi pomoci.

Tyto nevtíravé zpÛsoby poskytují du‰evnûpostiÏenému ãlovûku skuteãnou humánní ‰ancina pfiekonání sv˘ch obtíÏí.

Umûlec mÛÏe mít siln˘ a znaãnû prospû‰n˘vliv na spoleãnost. Spoleãnost se na oplátku musío své umûlce postarat.

Umělec může mít silný a značněprospěšný vliv na společnost.Společnost se na oplátku musí

o své umělce postarat.

KAPITOLA ·ESTSvět potřebuje umělce


DOPORUâENÍDoporučení

12

3

54

Pokud jste vy nebo nûkdo, koho znáte, byli zneuÏiti nebo po‰kozenipsychiatrick˘m léãením, oznamte to své nejbliÏ‰í poboãce CCHR nebo námpo‰lete e-mail (viz na‰e webové stránky).

Vût‰ina lidí se nesprávnû spoléhá na „odbornost“ psychiatrie a psychologie pfii urãování diagnózy a zvládání emocionálnû naru‰en˘ch jedincÛ. Co jenejdÛleÏitûj‰í, lidem v zoufal˘ch situacích musí b˘t poskytnuta fiádná a úãinnálékafiská péãe, nikoli psychiatrické léky a ‰oková „terapie“. Kvalitní lékafiskápéãe; dostateãná v˘Ïiva; zdravé a bezpeãné prostfiedí; ãinnosti, které podporujísebejistotu a efektivní vzdûlání udûlají s rozru‰en˘m ãlovûkem zázraky.

Pokud budete proti své vÛli umístûni do psychiatrického zafiízení vãetnûpsychiatrick˘ch detoxifikaãních center, okamÏitû zavolejte svému právníkovi.NEDÁVEJTE souhlas k léãbû. Nic nepodepisujte bez pfiítomnosti právníka.

Îádn˘ ãlovûk by nemûl b˘t nikdy nucen podstoupit elektro‰okovou léãbu,psychochirurgii, nucenou psychiatrickou léãbu nebo nucené podávání psycho-tropních lékÛ. Parlament by mûl postavit taková zneuÏívání mimo zákon.

Pokud jsou psychiatfii zobrazováni ve filmech, televizi a podobnû, jejich obrazby mûl jasnû odráÏet nedostatek vûdy v pozadí jejich teorií a „diagnóz“ a po‰kozování, které je vrozené jejich léãení a praktikám.

D O P O R U â E N Í

40


bãanská komise za lidská práva(CCHR) byla zaloÏena v roce 1969Scientologickou církví za úãelemvy‰etfiování a odhalování poru‰ovánílidsk˘ch práv psychiatrií a za úãelem

oãi‰tûní oblasti du‰evního léãení. Dnesmá více neÏ 130 poboãek v 31 zemích. Její v˘bor seskládá z poradcÛ, ktefií se naz˘vají zmocnûnci, mezinûÏ patfií lékafii, právníci, pedagogové, umûlci, pod-nikatelé a obhájci obãansk˘ch a lidsk˘ch práv.

I kdyÏ CCHR neposkytuje lékafiské ani právníporadenství, úzce spolupracuje s lékafii a podporujeuplatÀování medicíny. Klíãovou vûcí, na kterou sezamûfiuje, je psychiatrické podvodné pouÏívání sub-jektivních „diagnóz“ postrádajících náleÏité vûdec-ké nebo lékafiské opodstatnûní. Psychiatrie na zá-kladû tûchto lÏiv˘ch diagnóz obhajuje a pfiedepisujeÏivot po‰kozující léãebné postupy, mezi nimi pouÏí-vání psychotropních lékÛ, které zakr˘vají skrytépotíÏe pacienta a brání mu v jeho uzdravení.

Její práce je v souladu s V‰eobecnou deklarací

lidsk˘ch práv OSN, zejména následujícími ustano-veními, která psychiatfii dennû poru‰ují:

âlánek 3: „KaÏd˘ má právo na Ïivot, svobodua osobní bezpeãnost.“

âlánek 5: „Nikdo nesmí b˘t muãen nebopodrobován krutému, nelidskému nebo poniÏující-mu zacházení nebo trestu.“

âlánek 7: „V‰ichni jsou si pfied zákonem rovnia mají právo na stejnou zákonnou ochranu bezjakéhokoli rozdílu.“

Skrze lÏivé diagnózy psychiatrÛ, stigmatizujícíoznaãení, zákony umoÏÀující snadné omezení ãizbavení osobní svobody, brutální odosobÀující„léãbu“ jsou po‰kozovány tisíce lidí a jsou jimodpírána jejich nezcizitelná lidská práva.

CCHR se zaslouÏila o stovky reforem tím, Ïevypovídala pfii legislativních jednáních a provádûlavefiejná sly‰ení o psychiatrickém zneuÏívání, jakoÏ i spoluprací s médii, s orgány ãinn˘mi v trestnímfiízení a vefiejn˘mi ãiniteli po celém svûtû.

M E Z I N Á R O D N Ío b ã a n s k á k o m i s e z a l i d s k á p r á v a

41

Mezinárodní občanská komise za lidská práva

O


Dr. Julian Whitakerfieditel Whitaker Wellness institutu, autor publikace Zdraví a léãení (Health & Healing)„CCHR je jedinou neziskovou organizací, která se zamûfiuje na zneuÏívání páchaná psychiatry a psychiatrickou profesí. DÛvodem, proã je to takdÛleÏité, je, Ïe lidé si neuvûdomují, jak nevûdeckápsychiatrická profese je. Stejnû tak si nikdo ne-uvûdomuje, jak nebezpeãn˘m se toto oznaãovánía drogování lidí stalo. Proto jsou úsilí CCHR a úspûchy, kter˘ch dosáhla, pro tuto civilizaciobrovsk˘m pfiínosem.“

Dr. Lois Achimovichpsychiatr, Austrálie

„Pro ty, ktefií zÛstávají nedotãeni psychiat-rick˘m systémem, je tûÏké pochopit zoufalstvímnoha lidí, kdyÏ jsou uvûznûni a léãeni proti svévÛli, bez malé nebo Ïádné moÏnosti dovolání senebo ‰ance na právní intervenci.

Skrze vzdûlávání, obhajobu a spoleãen-skou angaÏovanost uãinila CCHR skuteãn˘

pfiíspûvek smûrem k dobrovolnému a humánní-mu chování vÛãi lidem, ktefií byli psychiatrickynaru‰ení. Pfii v‰ech sv˘ch jednáních s CCHR,která zaãala v polovinû 80. let, jsem mûlmoÏnost zjistit, Ïe její pracovníci jsou ve vztahuk informacím, které poskytují ohlednû zá-konn˘ch práv [pacientÛ], profesionální a sou-stfiedûní.“

David Heatherington‰éfredaktor sítû lond˘nsk˘ch Nezávisl˘ch novin, Velká Británie„...Probíhající kampaÀ CCHR je... prostû a jed-nodu‰e... skvûl˘m pfiíbûhem! Kolik dal‰íchregionálních novin tiskne na titulních stránkáchpfiíbûhy o chybách psychiatrÛ nebo pí‰e o hlav-ních rysech psychiatrického zneuÏití, podvodu a zloãinu? Nezávislé noviny se s potû‰ením zapo-jují do této impozantní a dÛleÏité kampanû a bu-dou, a to jsem si jist, publikovat v budoucnu mno-hem více pfiíbûhÛ inspirovan˘ch úsilím CCHR.Pokraãujte v dobré práci.“

OBâANSKÁ KOMISE ZA LIDSKÁ PRÁVAObãanská komise za lidská práva vy‰etfiuje a odhaluje psychiatrická poru‰ování lid-

sk˘ch práv. Bok po boku spolupracuje s podobnû sm˘‰lejícími skupinami a jednotlivci,

ktefií sdílí spoleãn˘ cíl: oãi‰tûní oblasti du‰evního zdraví. A bude v tom pokraãovat,

dokud nebudou zastaveny v‰echny zneuÏívající a donucovací praktiky psychiatrie

a v‰em lidem nebudou navrácena jejich lidská práva a dÛstojnost.

Dal‰í informace u:CCHR International (Mezinárodní obãanská komise za lidská práva)

6616 Sunset Blvd.Los Angeles, California 90028, USA

Telefon: (323) 467-4242 • (800) 869-2247 • Fax: (323) 467-3720www.cchr.org • e-mail: [email protected]

Nebo kontaktujte nejbliÏ‰í poboãku CCHR.

POSLÁNÍ CCHR


Kanceláfie CCHRCCHR âeská republikaObãanská komise za lidská práva Václavské námûstí 17 110 00 Praha 1, âeská republikaTel./Fax: 420-224-009-156 E-mail: [email protected]

CCHR AustraliaCitizens Commission on Human Rights Australia P.O. Box 562 Broadway, New South Wales2007 Australia Phone: 612-9211-4787 Fax: 612-9211-5543E-mail: [email protected]

CCHR AustriaCitizens Commission on Human Rights Austria (Bürgerkommission für Men-schenrechte Österreich) Postfach 130 A-1072 Wien, Austria Phone: 43-1-877-02-23 E-mail: [email protected]

CCHR BelgiumCitizens Commission on Human RightsPostbus 55 2800 Mechelen 2, Belgium Phone: 324-777-12494

CCHR CanadaCitizens Commission on Human Rights Toronto27 Carlton St., Suite 304 Toronto, Ontario M5B 1L2 Canada Phone: 1-416-971-8555E-mail:[email protected]

CCHR Denmark Citizens Commission on Human Rights Denmark (Medborgernes Men-neskerettighedskommission—MMK) Faksingevej 9A2700 Brønsøj, Denmark Phone: 45 39 62 9039 E-mail: [email protected]

CCHR Finland Citizens Commission on Human Rights FinlandPost Box 14500511 Helsinki, Finland

CCHR France Citizens Commission on Human Rights France (Commission des Citoyens pourles Droits de l’Homme—CCDH) BP 76 75561 Paris Cedex 12 , France Phone: 33 1 40 01 0970 Fax: 33 1 40 01 0520 E-mail: [email protected]

CCHR Germany Citizens Commission on Human Rights Germany—National Office (Kommission für Verstöße derPsychiatrie gegen Menschen-rechte e.V.—KVPM) Amalienstraße 49a80799 München, Germany Phone: 49 89 273 0354 Fax: 49 89 28 98 6704 E-mail: [email protected]

CCHR GreeceCitizens Commission on Human Rights65, Panepistimiou Str.105 64 Athens, Greece

CCHR HollandCitizens Commission on Human Rights Holland Postbus 36000 1020 MA, Amsterdam Holland Phone/Fax: 3120-4942510 E-mail: [email protected]

CCHR HungaryCitizens Commission on Human Rights Hungary Pf. 182 1461 Budapest, Hungary Phone: 36 1 342 6355 Fax: 36 1 344 4724 E-mail: [email protected]

CCHR IsraelCitizens Commission on Human Rights Israel P.O. Box 37020 61369 Tel Aviv, Israel Phone: 972 3 5660699 Fax: 972 3 5663750E-mail: [email protected]

CCHR ItalyCitizens Commission on Human Rights Italy (Comitato dei Cittadini per iDiritti Umani—CCDU) Viale Monza 120125 Milano, ItalyE-mail: [email protected]

CCHR Japan Citizens Commission on Human Rights Japan 2-11-7-7F KitaotsukaToshima-ku Tokyo170-0004, JapanPhone/Fax: 81 3 3576 1741

CCHR Lausanne, SwitzerlandCitizens Commission on Human Rights Lausanne (Commission des Citoyens pourles droits de l’Homme— CCDH) Case postale 57731002 Lausanne, SwitzerlandPhone: 41 21 646 6226 E-mail: [email protected]

CCHR MexicoCitizens Commission on Human Rights Mexico (Comisión de Ciudadanos porlos Derechos Humanos—CCDH)Tuxpan 68, Colonia RomaCP 06700, México DFE-mail:[email protected]

CCHR Monterrey, Mexico Citizens Commission on Human Rights Monterrey, Mexico (Comisión de Ciudadanos por losDerechos Humanos —CCDH)Avda. Madero 1955 PonienteEsq. Venustiano Carranza Edif. Santos, Oficina 735 Monterrey, NL México Phone: 51 81 83480329Fax: 51 81 86758689 E-mail: [email protected]

CCHR NepalP.O. Box 1679Baneshwor Kathmandu, NepalE-mail: [email protected]

CCHR New ZealandCitizens Commission on Human Rights New Zealand P.O. Box 5257 Wellesley Street Auckland 1, New Zealand Phone/Fax: 649 580 0060 E-mail: [email protected]

CCHR NorwayCitizens Commission on Human Rights Norway (Medborgernes menneskerettighets-kommisjon,MMK)Postboks 8902 Youngstorget 0028 Oslo, Norway E-mail: [email protected]

CCHR RussiaCitizens Commission on Human Rights RussiaP.O. Box 35 117588 Moscow, Russia Phone: 7095 518 1100

CCHR South AfricaCitizens Commission on Human Rights South Africa P.O. Box 710 Johannesburg 2000 Republic of South Africa Phone: 27 11 622 2908

CCHR Spain Citizens Commission on Human Rights Spain (Comisión de Ciudadanos por losDerechos Humanos—CCDH) Apdo. de Correos 18054 28080 Madrid, Spain

CCHR Sweden Citizens Commission on Human Rights Sweden (Kommittén för Mänskliga Rät-tigheter—KMR) Box 2 124 21 Stockholm, SwedenPhone/Fax: 46 8 83 8518 E-mail: [email protected]

CCHR TaiwanCitizens Commission on Human RightsTaichung P.O. Box 36-127Taiwan, R.O.C.E-mail: [email protected]

CCHR Ticino, SwitzerlandCitizens Commission on Human Rights Ticino (Comitato dei cittadini per i diritti dell’uomo)Casella postale 6136512 Giubiasco, SwitzerlandE-mail: [email protected]

CCHR United KingdomCitizens Commission on Human Rights United Kingdom P.O. Box 188 East Grinstead, West Sussex RH19 4RB, United Kingdom Phone: 44 1342 31 3926 Fax: 44 1342 32 5559 E-mail: [email protected]

CCHR Zurich, SwitzerlandCitizens Commission on Human Rights Switzerland Sektion Zürich Postfach 1207 8026 Zürich, SwitzerlandPhone: 41 1 242 7790 E-mail: [email protected]


1. Steven Farber and Marc Green, Hollywood on the Couch (New York: William Morrow andCompany, Inc., 1993), p. 23.

2. John P. Conger, Jung and Reich: The Body as Shadow (Berkeley: North Atlantic Books,1988), p. 40.

3. Peter Gay, Freud: A Life for Our Time (New York: W. W. Norton and Co., 1988), pp. 167–68.

4. Krin Gabbard and Glen O. Gabbard, Psychiatry and the Cinema (Chicago: University ofChicago Press, 1987), p. xii.

5. Ibid., pp. 47, 53, 55–56.

6. Bud Schulberg, Moving Pictures: Memories of a Hollywood Prince (New York: Stein andDay, 1981), p. 155.

7. Hugo Münsterberg, The Photoplay: A Psychological Study (New York: D. Appleton andCompany, 1916).

8. “Hugo Münsterberg,” compiled by Kyle Harrington, Internet document:http://www.muskingum.edu/~psychology/psycweb/history/munsterb.htm (accessedSep. 1, 1997).

9. Op. Cit., Münsterberg, The Photoplay, A Psychological Study, p. 28.

10. Ibid., pp. 221–222.

11. Op. Cit., Krin Gabbard, p. xviii.

12. Op. Cit., Stephen Farber, pp. 249–50.

13. Ibid., p. 30.

14. Ibid., p. 117.

15. Ibid., p. 124, 126.

16. Toby Burwell, et al, Psychiatrists: The Men Behind Hitler (Freedom Publishing, LosAngeles, 1995).

17. Ibid.

18. “Selling Murder, The Killing Films of the Third Reich,” Discovery Channel, USA, 1995.

19. Ibid.

20. Donald Spoto, Marilyn Monroe: The Biography (New York: Harpers Collins Publishers,1993), pp.305, 315, 427, 428, 456, 566–569, 573–586, 677–82; Steven Farber and Marc Green,Hollywood on the Couch, p. 104.

21. Margaret A. Hagen, Ph.D., Whores of the Court, The Fraud of Psychiatric Testimony and theRape of American Justice (New York: Harper Collins Publishers, Inc., 1997), p. 19.

22. Richard E Vatz, Lee S. Weinberg, and Thomas S. Szasz, “Why Does Television GrovelAt the Altar of Psychiatry?,” The Washington Post, Sep. 15, 1985, pp. D1–2.

23. Paula J. Caplan, Ph.D., They Say You’re Crazy (New York: Addison-Wesley PublishingCompany, 1995), p. 90.

24. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fourth Edition: DSM-IV (Washing-ton, D.C.: American Psychiatric Association, 1994), pp. 50–53, 65, 93–94, 213, 244–45, 591.

25. Ibid., p. 213.

26. Op. Cit., Margaret A. Hagen, Ph.D., p. 139.

27. Physicians’ Desk Reference to Pharmaceutical Specialties and Biologicals (Oradell, N.J.: Med-ical Economics, Inc., 1964), 19th ed., p. 710.

28. Anne Edwards, Vivien Leigh (New York: Simon and Schuster, 1977), p. 198; Steven Farber and Marc Green, Hollywood on the Couch, pp., 122, 123, 149, 156, 187, 188, 191, 192, 197.

29. Laurence Olivier, Laurence Olivier An Autobiography (New York: Simon and Schuster,1982), pp. 194–95.

30. Gerold Frank, Judy (New York: Harper & Row Publishers, 1975), pp. 623–24.

31. “Psychiatry Kills Celebrities,” The L.A. Voice, Apr. 12, 1974; “Shock Therapy,” Washing-ton Post, Sep. 24, 1995.

32. Leonard Roy Frank, The History of Shock Treatment (San Francisco: Leonard Roy Frank,1978), p. 70.

33. “Shock Therapy,” Washington Post, Sep. 24, 1995.

34. Jeremy Laurance, “Britain’s shock discovery,” The Times (London), Feb. 16, 1991.

35. Dennis Cauchon, “Patients Often Aren’t Informed of Full Danger,” USA Today, Dec 6, 1995.

36. Peter Sterling, Ph.D., Associate Professor of Neurobiology, Department of Anatomy,School of Medicine, University of Pennsylvania, “Brain Damage and Memory Loss FromECT,” testimony prepared for the Standing Committee on Mental Health of the Assemblyof the State of New York, Oct. 5, 1978, pp. 1–30.

37. Walter Freeman and James W. Watts, B.S., Psychosurgery (Charles C. Thomas, 1942), p. xvi.

38. David Ikin, “Waking up to a nightmare,” The Daily Telegraph Mirror, Dec. 20, 1990.

39. “Lunch must go on, with Toni Lamond,” Sydney Morning Herald, Sep., 1990.

40. Peter Wilmoth, “Hard Road, The Stevie Wright Story,” Sunday Mail, Apr. 26, 1992; SueQuinn, “Little Stevie searches for lost Mr. Wright,” Daily Telegraph, Jan. 18, 1986; DavidIkin, “Waking up to a nightmare,” The Daily Telegraph Mirror, Dec. 20, 1990.

41. William Arnold, Shadowland (New York: McGraw-Hill Books, 1978), p. 160.

42. Billie Holiday with William Dufty, Lady Sings the Blues (New York: Lancer Books,1956), pp. 60–61; “Featured Jazz Legend: Billie Holiday,” Internet documenthttp://www.gibbs-smith.com/ /books/billie.html.

43. Scotty Wright, “Jazz Education,” Internet document http://www.dnai.com/~lmcohen/jn_495je.html.

44. Burton W. Peretti, Jazz in American Culture (Chicago: Ivan R. Dee, Inc., 1997), p. 105.

45. Op. Cit., “Featured Jazz Legend: Billie Holiday.”

46. Op. Cit., Burton W. Peretti, p. 105.

47. Ross Russell, Bird Lives!: The High Life and Hard Times of Charlie (Yardbird) Parker (NewYork: Da Capo Press, 1973), 1996 edition, pp. 221–231; “Charlie Parker—Jazz SaxophonistExtraordinaire,” Internet document http://empire.res.wabash.edu/bird/index.htm

48. Jay Cocks, “The King of the Hill,” Time, Oct. 31, 1994.

49. Ira Gitler, Jazz Masters of the Forties (New York: The Macmillian Co., 1966), pp. 122–125, 129.

50. Aldous Huxley, Brave New World (London: Granada Publishing, 1932), p. 14.

51. Donald Spoto, A Passion for Life: The Biography of Elizabeth Taylor (New York: HarperCollins, 1995), p. 147.

52. Ibid.

53. Chuck Philips & Michael A. Hiltzik, “Autospy Finds Don Simpson Died of Over-dose,” Los Angeles Times, Mar. 27, 1996; Cynthia McFadden, Sam Donaldson, “The Deathof Film Producer Don Simpson,” ABC PRIMETIME LIVE, Mar. 26, 1997.

54. Chuck Philips & Michael A. Hiltzik, “Hotel Detox: For Affluent Addicts….,”LosAngeles Times, Sep. 27, 1998.

55. “Eric Douglas’ Death Ruled OD,” E! Online, Aug. 11, 2004

56. Bettijane Levine and Paul Lieberman, “Identified in his Addiction,” Los AngelesTimes, July 17, 2004.

57. Wayne O. Evans and Nathan S. Kline, Psychotropic Drugs in the Year 2000: Use By Nor-mal Humans (Springfield, Illinois: Charles C. Thomas Publisher, 1971), p. xx.

58. Op. Cit., Donald Spoto, A Passion for Life, pp. 147–48.

59. Chris Willman, “Long Distance Winner Stevie Nicks, the ephemeral rock goddesswho was here long before Courtney, Fiona and Sheryl, talks about her recent careerrevival and looks back on her rock-and-roll life,” Entertainment Weekly, May 1, 1998.

60. Kevin Ransom, “Stevie’s return having conquered addiction and ennui, Nicks shedsher troubles for ‘Shangri-La’,” The Detroit News, July 6, 2001.

61. Op. Cit., Chris Willman.

62. Thomas S. Szasz, M.D., Ceremonial Chemistry: A Ritual Persecution of Drugs, Addicts andPushers, Revised edition (Learning Publications, Inc., Florida, 1985), pp. 13–14.

63. “Phil Hartman,” Biographical Information, www.tvtome.com, (accessed Sep. 25,2004); Marcus Errico, “Drugs, Booze in Hartman Murder,” E! Online, June 8, 1998; RobWaters, “My antidepressant made me do it!,” Salon.com, July 19, 1999; Bruce Fretts,“Tears for A Clown…,” Entertainment Weekly, May 31, 2002.

64. “FDA Mulls Antidepressant Warnings,” Daily Press, Mar. 21, 2004.

65. “Worsening Depression and Suicidality in Patients Being Treated with Antidepres-sant Medications,” FDA Public Health Advisory, Mar. 22, 2004.

66. “FDA Mulls Antidepressant Warnings,” Daily Press, Mar. 21, 2004.

67. Kelly O’Meara, “Guns and Doses,” Insight, June 28, 1999.

68. Ibid.

69. “Littleton Gunman Tests Positive for Mania-Inducing Drug,” ABC’s Colorado Affili-ate, KCNC News 4, citing, Bipolar Disorder [Manic Depression] Explained: http://men-talhelp.net/articles/grohol/bipolar.htm; Peter R. Breggin, M.D. “Eric Harris was takingLuvox (a Prozac-like drug) at the time of the Littleton murders”;http://www.breggin.com/luvox.html; Physician’s Desk Reference, 1998, Luvox, “Precau-tions” p. 2892.

70. INXS, The George Negus Interview, Dec. 15, 1997; “INXS members say drugs lead todeath,” USA Today, Dec. 10, 1998; “Coroner: Hutchence’s Death a Suicide,” Music onYahoo!, Feb. 7, 1998.

71. “The Elliott Smith Mystery,” LA Weekly, Jan. 2–8, 2004; “Elliott Smith, AcademyAward-nominated songwriter, dies at 34,” AP News, 21 Oct. 2003; “Elliot Smith coro-ner’s report posted online,”Pitchfork Daily Music News, Jan. 12, 2004.

72. Alex Williams, “Vanishing Act,” New York metro.com, 2004.

73. “Spaulding Gray found dead in NYC,” East Bay Newspapers, Online Edition, Mar. 9,2004.

74. William H. Philpott, M.D. and Dwight K. Kalta, Ph.D., Brain Allergies (Keats Publish-ing, Inc., Connecticut, 1987), p. 5.

75. Robert Whitaker, Mad in America: Bad Science, Bad Medicine, and the Enduring Mistreat-ment of the Mentally Ill (Perseus Publishing, New York, 2002), p. 269.

76. Ibid., Whitaker, p. 273.

77. Martin A. Lee and Bruce Shlain, Acid Dreams: The CIA, LSD and the Sixties Rebellion(New York: Grove Press, Inc., 1985), p. xvi.

78. Op. Cit. Wayne O. Evans and Nathan S. Kline p. 89.

79. Brian Wilson with Todd Gold, Wouldn’t It Be Nice, My Own Story (New York: HarperCollins Publishers, 1991), pp. 9, 116–17, 122, 209–10.

80. Timothy White, The Nearest Faraway Place (New York: Henry Holt and Company,1994), p. 349.

81. Michael Tennesen, “Did Charles Westover Kill Del Shannon?” Los Angeles Magazine,Sep. 1990, pp. 133–40.

82. Statement by LeAnne Westover, widow of Del Shannon for the Protest AgainstProzac Child Abuse, Los Angeles, May 10, 1994.

83. Fred A. Baughman Jr., M.D., “Immunize Your Child Against Attention-Deficit Disor-der,” press release, Feb. 7, 1996.

84. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders-IV, p. 84.

85. Earl Mindell, Earl Mindell’s Pill Bible (New York: Bantam Books, 1984), pp. 4–5.

86. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Third Edition-Revised, (Wash-ington, D.C.: American Psychiatric Association, 1987), pp. 136, 175.

87. The PDR Family Guide to Prescription Drugs (Montvale, N.J.: Medical Economics Data,1993), p. 547; Richard Scarnati, D.O., “An Outline of Hazardous Side Effects of Ritalin(Methylphenidate),” The International Journal of the Addictions 21, No. 7 (1986): 838, 839.

88. Steve Dougherty, “No Way Out,” People, Apr. 25, 1994, p. 41.

89. Hester Riches, “Blue Notes: The tragic suicide of Nirvana’s Kurt Cobain opens the door on an emerging theme in popular culture—depression,” The Vancouver Sun,Apr. 16, 1994; Steve Dougherty, “No Way Out,” People, Apr. 25, 1994, p. 41.

90. Steve Dougherty, Op. Cit., pp. 40–41.

91. Richard C.W. Hall, M.D. and Michael K. Popkin, M.D., “Psychological Symptoms ofPhysical Origin,” Female Patient 2, No. 10, Oct. 1997, pp. 43–47.

92. Erwin K. Koranyi, M.D., “Morbidity and Rate of Undiagnosed Physical Illnesses in aPsychiatric Clinic Population,” Archives of General Psychiatry 36, Apr. 1979, p. 414.

ODKAZYOdkazy


18905-10-CZE-Harming Artists.qx 24.10.2004 14:18 Stránka 1 ...Nic z toho není pravda. V kaÏdém...

Documents

Transcript of 18905-10-CZE-Harming Artists.qx 24.10.2004 14:18 Stránka 1 ...Nic z toho není pravda. V kaÏdém...