Post on 20-Oct-2019
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Pedagogická fakulta
Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Pohybová aktivita v rámci povinného vzdělávání jako
prevence proti rostoucí vlně obezity dětí na vybraných
základních školách v Českých Budějovicích
Vypracovala: Mgr. Štěpánka Dvořáková
Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Kursová, Ph.D.
České Budějovice 2016
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím
pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se
zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve
veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých
Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského
práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž
elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.
zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby
kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází
kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských
kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 19. listopadu 2016 Mgr. Štěpánka Dvořáková
Anotace
Tato závěrečná práce je zaměřena na zmapování situace pohybových aktivit v rámci hodin
tělesné výchovy se zaměřením na jednotlivé sporty či sportovní disciplíny. Oslovila jsem
čtyři základní školy v Českých Budějovicích, kde jsem se zaměřila na náplň hodin tělesné
výchovy na 1. stupni. V teoretické části se zabývám pohybovými aktivitami, životním
stylem, příčinami obezity, prevencí obezity, rizikovými faktory. Cílem této závěrečné práce
bylo zmapovat hodiny tělesné výchovy na jednotlivých základních školách a především se
zaměřit na náplň těchto hodin, s rozdělením na jednotlivé sporty a sportovní disciplíny.
Výzkumná data mi po domluvě poskytly k nahlédnutí Základní školy Rudolfov, Oskara
Nedbala, Máj II. a Nerudova ze svých tématických plánů a to za rok 2014/2015. Zjištěná
data jsou zaznamenána v podobě tabulek a grafů.
Klíčová slova : pohybové aktivity, obezita, prevence, příč iny, životní styl,
výživa, tělesná výchova
Abstract
This final thesis focuses on mapping the circumstances of motion activities within physical
education with an emphasis on individual sports or sports fields. I approached four
elementary schools in České Budějovice and focused on their program of physical
education lessons in the 1st level (first four grades). In the theoretical part I worked on
physical activities, healthy lifestyles, causes of obesity, prevention of obesity and risk
factors. The goal of this final thesis is to map physical education lessons in individual
schools and to particularly focus on the program of these lessons, separating the
individual sports and sport fields. Upon agreement, the research data was provided for
viewing by the elementary schools Rudolfov, Oskara Nedbala, Máj II., and Nerudova,
covering their thematic plans for the year 2014/2015. The resulting data is recorded in
the form of tables and graphs.
Key words: physical activities, obesity, prevention, causes, lifestyle, nutrition, physical
education
Poděkování
Děkuji vedoucí mé závěrečné práce, paní PhDr. Vlastě Kursové, Ph.D., za odborné vedení a
ochotu pomoci při vypracovávání mé práce. Dále chci poděkovat všem, kteří mi ochotně
poskytli údaje o pohybových aktivitách základních škol.
OBSAH:
1 Úvod ……………………………………………………………………………………………………………….….. 7
2 Teoretická část ……………………………………………..…………………………………………………….. 8
2.1 Pohybová aktivita ………………………………………………………….…………………………………… 8
2.1.1 Adekvátní pohybová aktivita ………………………………………………………………………… 9
2.1.2 Současné trendy pohybových aktivit dětí a mládeže …………………………………. 11
2.1.3 Nedostatečná pohybová aktivita ……………………………………………………………….. 11
2.1.4 Motivace k pohybové aktivitě ………………………………………………………………….... 12
2.2 Zdravý životní styl ……………………………………………………………………………………………. 13
2.2.1 Hlavní zásady zdravého životního stylu ………………………………………………………. 13
2.2.2 Edukace ke zdraví ………………………………………………………………………………………. 15
2.3 Obezita ……………………………………………………………………………………………………………. 17
2.3.1 Ovlivnitelné příčiny obezity ……………………………………………………………………….. 19
2.3.2 Neovlivnitelné příčiny obezity ……………………………………………………………………. 22
2.3.3 Riziková období pro vznik obezity ve vývoji dítěte ……………………………………… 23
2.3.4 Metody léčby dětské obezity ……………………………………………………………………… 25
2.4 Výživa ………………………………………………………………………………………………………………. 26
2.4.1 Specifika dětské výživy ………………………………………………………………………………. 26
2.4.2 Výživová pyramida …………………………………………………………………………………….. 28
2.4.3 Poruchy příjmu potravy …………………………………………………………………………….. 30
2.5 Rámcový vzdělávací program ……………………………………………………………………. 36
3 Praktická část ……………………………………………………………………………………………………. 38
3.1 Cíl ……………………………………………………………………………………………………………….. 38
3.2 Výzkumné předpoklady ………………………………………………………………………………. 38
3.3 Popis výzkumného vzorku ………………………………………………………………………….. 38
3.4 Použité metody …………………………………………………………………………………………. 38
4 Výsledky ……………………………………………………………………………………………………………. 40
5 Diskuze ……………………………………………………………………………………………………………… 69
6 Závěr …………………………………………………………………………………………………………………. 70
Seznam použitých zdrojů
7
1 Úvod
Cílem této práce je zmapovat pohybové aktivity v rámci hodin tělesné výchovy se
zaměřením na jednotlivé sporty či sportovní disciplíny u dětí základních škol 1. stupně.
Upozornit na negativní dopady nedostatečné pohybové aktivity, narůstající vlnu obezity u
dětí s dopadem na celkový vývoj dítěte. Aplikací dobře zvolených pohybových aktivit
v adekvátním pohybovém režimu lze negativním subjektivním pocitům předcházet. To lze
využít především v rámci kvalitního metodologického zázemí pro snižování nadváhy a
řešení obezity a při optimalizaci pohybového režimu dítěte z hlediska prevence dalších
civilizačních onemocnění v dospělosti. Adekvátní pohybový režim volíme s ohledem na
možnosti daného dítěte, jeho sklonům a zálibám a vhodně jej zařazujeme do jeho
každodenních školních i mimoškolních aktivit. Správně volené pohybové stereotypy pak
vedou ke spontánnosti v pohybovém projevu, což je předpoklad pro pohybové uvolnění a
žádoucí pocit svobody a naplnění. Toto tvoří psychologický rámec pravidelného provádění
pohybových aktivit v individuálním životním režimu.
Životní styl v současné počítačové době je u většiny dětí poznamenaný pohybovou
nedostatečností a také hlukem, chvatem, neklidem a zátěží z přemíry podnětů a
informací. Čím méně se děti hýbou, tím více času tráví u televize a u počítačových her.
Z tohoto důvodu postupně klesá i motivace k provádění pohybových aktivit. Je lidskou
přirozeností, že máme tendenci vybírat si věci lehce dostupné a abstrahovat se od těch,
které vyžadují nějakou investici. Situace je mnohdy taková, že děti buď nesportují vůbec,
nebo se od velmi útlého věku věnují pouze jednomu konkrétnímu druhu sportu: tenisu,
fotbalu, atletice a dalším. Takto náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu
a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření, kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí.
Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození
pohybového aparátu.
8
2 Teoretická část
Teoretická část této závěrečné práce se zabývá rozborem literárních zdrojů, které
jsou zaměřeny na pohybovou aktivitu, zdravý životní styl, obezitu a výživu dětí. Následně
vytvářím odborný kompilát.
2.1 Pohybová aktivita
Pohybová aktivita je složka s největší variabilitou v denní energetické spotřebě
jedince. Kromě energetických nároků vzniklých vlastní pohybovou aktivitou je nutné
přičíst energii nutnou pro bazální metabolismus a energii spotřebovanou tělem během
trávení potravy. Pohybovou aktivitou rozumíme tělesný pohyb prováděný pomocí
kosterního svalstva, jež ústí spotřebou energie, zahrnuje pohyb v zaměstnání, ve škole,
domácí práce, volnočasovou aktivitu, sport a plánovaná cvičení v rámci sportovních
kroužků (HENDL, DOBRÝ, 2011).
Světová zdravotnická organizace doporučuje pro děti od pěti do sedmnácti let
minimálně 60 minut střední až intenzivní pohybové aktivity, při které se zadýchají, denně.
Pohybová aktivita by měla být zábavná a přiměřená věku (HEJNOVÁ, 2013).
Obrázek 1. Třídění pohybové aktivity podle různých aspektů, upraveno dle Sigmundové
(2005).
9
Veškerý život na zemi se projevuje pohybem, je zdrojem radosti a pomocníkem
zdraví. Současný rozvoj technické civilizace podceňuje somatomotorický vývoj a
podmiňuje tak od raných fází ontogeneze vznik psychosomatické asymetrie (BUNC, 2009).
Organizovaného pohybu oproti minulosti neubylo. Většina škol poskytuje dvě
hodiny řízené tělesné výchovy týdně, navíc řada dětí chodí na různé sportovní kroužky.
Problém je, že pod pojmem fyzická aktivita nemáme na mysli jen sportovní výkony
v konkrétních disciplínách, ale i činnosti, jako jsou chůze, běhání venku nebo na hřišti,
lezení po prolézačkách, stromech, jízda na kole a další. A těch mají děti zoufalý
nedostatek. Do školy je rodiče vozí až před vchod, na hřiště je samotné nepouštíme kvůli
obavám z bezpečnosti. To významně snižuje množství fyzické aktivity i motivaci nějakou
vykonávat (KUKAČKA, 2009).
2.1.1 Adekvátní pohybová aktivita
Při stanovování minimálního množství pohybových aktivit je třeba vždy přihlížet
k věku dítěte, tj. k rozdílu ve smyslu kvantitativním i kvalitativním u dětí a dospělých. Je
třeba přitom respektovat, že dítě není dospělý v malém (BUNC, 2009).
Doba, kterou dítě věnuje pohybové aktivitě, je považována za důležité kritérium
při posuzování životního stylu a týdenního pohybového režimu. Dosažení hodnoty 85 - 95
minut (resp. 65 - 75 u dívek) denní pohybové aktivity se ukazuje jako nezbytné. Překročení
100 minut lze považovat za reálné udržení stávajícího zdravotního stavu a zabezpečení
pohybového režimu, který bude podporujícím faktorem zdraví jedince. Více než 120
minut již může být dobrým předpokladem i pro mírné zvyšování tělesné zdatnosti.
S nárůstem intenzity může do určité míry klesat doba denně prováděné pohybové aktivity
anebo se do určité míry může snižovat frekvence prováděné pohybové aktivity
v týdenním režimu (FRÖMEL, NOVOSAD, SVOZIL, 1999).
Pro chlapce by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu
přesáhnout na základní škole 95 minut, na střední škole a vysoké škole 75 minut. Pro
dívky by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu přesáhnout na
základní škole 85 minut, na střední škole a vysoké škole 65 minut (HENDL, DOBRÝ, 2011).
10
V České republice by se měly vytvořit takové podmínky, aby se každé dítě
věnovalo pohybové aktivitě a činnostem alespoň 60 minut denně, a pro dospělé zajistit
pohybovou činnost alespoň 30 minut denně. Dospělí by měli být vzorem pro dítě a
podporovat jej v pohybové činnosti. V praxi se pro vyjádření intenzity využívá tepové
frekvence. Se zvyšující se intenzitou zatížení můžeme pozorovat zvyšující se tepovou
frekvenci, to současně odráží i podíl aerobního a anaerobního krytí procesů při pohybové
aktivitě. Je také nezbytné vědět, že lineární vzestup s rostoucí intenzitou se projevuje jen
asi do 180 tepů za minutu a že tepovou frekvencí nelze postihnout maximální intenzitu
pohybové aktivity (DOVALIL, PERIČ, 2007).
Nejméně jedenkrát týdně by se mělo zatížení pohybovat 3 - 5 minut nad hranicí
anaerobního prahu.
ANP = (220 - věk) x 0,85
ANP = (226 - věk) x 0,85 (pro dívky)
ANP = (180 - věk) x 0,85 (pro seniory) (FRÖMEL, NOVOSAD, SVOZIL, 1999).
Školní hodina tělesné výchovy má získat žáky pro celoživotní pohybovou aktivitu a
měla by žáky učit pochopit její hodnotu jako nedílnou součást zdraví jedince, školní
tělesná výchova by žáky měla uvést do pohybově aktivního životního stylu. TV by se měla
zaměřit na propagaci zdraví a na kvalitní celoživotní vzdělání v oblasti pravidelné realizace
pohybové aktivity. Role tělesné výchovy na školách je v ovlivňování postojů žáků
k celoživotním pohybovým aktivitám nezastupitelná, ale nejzákladnějším faktorem
k vytvoření vztahu k pohybové aktivitě je rodinné prostředí a vzor rodičů (MACHOVÁ,
KUBÁTOVÁ, 2006).
Současný stav tělesné výchovy ve školství musí bojovat s pohodlností a nechutí
žáků k pohybu oproti dobám dřívějším, kdy tělesná výchova se řadila k nejoblíbenějším
hodinám ve školní výuce. V současném společenském prostředí chybí podpora pro
jakoukoliv změnu v pohybové aktivnosti mládeže (HAINER, 2004).
Je zřejmé, že 63 % pohybové aktivity, které adolescenti provádějí ve volném čase,
odpovídá klasifikaci celoživotní pohybové aktivity. Ve školní tělesné výchově je tento podíl
pohybových aktivit pouze 48 %. Žákům by mělo být umožněno vybrat si pohybovou
aktivitu na základě vlastních zájmů. Žák, který se zajímá o danou pohybovou aktivitu, je
obvykle motivován se jí aktivně účastnit a začíná se tak formovat jeho vlastní systém
hodnot pro realizaci celoživotní pohybové aktivity (MACHOVÁ, KUBÁTOVÁ, 2006).
11
2.1.2 Současné trendy pohybových aktivit dětí a mládeže
Struktura sportovních zájmů dětí na školách vykazuje velkou stabilitu v oblasti
nejoblíbenějších činností. Nedochází zde k větším změnám. U dívek je v popředí zájmu
plavání, tanec, aerobic, bruslení a sjezdové lyžování, u chlapců jsou nejoblíbenější míčové
hry. Celkově převažuje zájem o odvětví, která lze provozovat i ve volném čase. S věkem
vzrůstá zájem o kondiční kulturistiku, turistické aktivity a rytmické pohybové aktivity. U
chlapců i děvčat jsou stejně úzké vazby mezi sportovními zájmy a neorganizovanou
pohybovou aktivitou ve volném čase (FRÖMEL, NOVOSAD, SVOZIL, 1999).
2.1.3 Nedostatečná pohybová aktivita
Dítě by mělo trávit aktivním pohybem stejný čas, jako tráví ve škole, v ideálním
případě 5 hodin denně. Nedostatečný podíl hodin tělesné výchovy ve školách a neúčast
dětí na žádné další pravidelné pohybové aktivitě prohlubuje energetickou nerovnováhu a
zvyšuje rozdíl v celkovém energetickém příjmu a nedostatečném výdeji, což je krizovým
obdobím pro rozvoj dětské obezity, kde se jedná nejčastěji o 7. rok života dítěte
(KUNOVÁ, 2004).
U mladších dětí je důraz kladen na jednotlivé prvky zdatnosti a na vytvoření
pozitivního vztahu k pohybové aktivitě, protože se účastní pohybových aktivit především
kvůli zábavě, kterou při nich zažívají, jsou velmi aktivní, rády se učí a osvojují si nové
způsoby pohybu. Většinou si ani neuvědomují spojitost pohybové aktivity s vývojem jejich
tělesné zdatnosti. Pohyb podporuje tělesnou zdatnost a rozvíjí všestrannou pohyblivost a
ohebnost. Děti mladšího školního věku dosahují dobrých lokomočních dovedností a
proměňují způsoby jejich realizace podle měnících se podmínek a očekávání, myšlení v
tomto věku velmi rychle zraje, proto se pohyb má skládat zejména z her, které se ovšem
více zaměřují na rozvoj koordinace pohybů a spolupráce v kolektivu tzv. skupinové hry. V
tomto věku nejsou vhodná cvičení jednostranně zatěžující pohybový aparát, je možné
začít s pravidelným sportovním tréninkem, rozvíjet mrštnost a obratnost (FOŘT, 2002).
Tělesná výchova ve škole je příležitostí připravit děti na zdravý životní styl, který
souvisí s celkovým tělesným a duševním rozvojem. Tělesná výchova vede děti k takovým
významným společenským hodnotám, jako je disciplinovanost, solidarita, týmový duch,
tolerance a fair play, umožňuje rozvíjení pohybových dovedností potřebných k
12
provozování pohybových aktivit. Ovládnutí pohybových základů usnadňuje průběžné
osvojování dalších pohybových dovedností. Dává dětem možnosti dosáhnout úspěšně
vyšších výkonnostních úrovní a zvyšuje pravděpodobnost vytvoření návyků pravidelné
účasti na pohybových aktivitách (MÜLLEROVÁ, 2003).
2.1.4 Motivace k pohybové aktivitě
Pohybové aktivity by měly být v našem životě zakotveny jako součást
každodenních životních návyků. Pro někoho znamenají zásadní součást života a jejich
dlouhodobou či trvalou absenci si tito lidé nedokážou představit, což se odráží na jejich
psychickém i fyzickém stavu. Pro někoho jiného představuje pohybová aktivita spíše
bezvýznamnou, nudnou a nepříjemnou námahu. Určitá část lidí se ke sportovním
aktivitám dostává až v pozdějším věku nebo ve chvíli, kdy zjišťují, že se nachází ve velmi
špatné tělesné kondici nebo mají kvůli nadváze zdravotní komplikace a chtějí tento
nepříznivý stav začít měnit. Motivace ke sportu může být založena například na blízkosti
sportoviště v místě bydliště, prostým zaujetím nějakým sportem, který někde vidíme,
nebo o něm čteme. Často tento sport můžeme vyzkoušet prostřednictvím školní tělesné
výchovy nebo skrze příbuznou osobu či přátele. Dalším faktorem motivace je parta, kdy
jako prostředek a příležitost pro styk s vrstevníky volíme nějakou společnou pohybovou
aktivitu. Aktivní životní styl spojený se sportem je stěžejní pro rozvoj psychické, emoční
i sociální stránky dětí. Díky sportu si děti mohou osvojit důležité vlastnosti pro jejich příští
život, včetně spolupráce a interakce s vrstevníky, zdravé soutěživosti, týmové spolupráce
i vůdčích schopností. Sport je úžasným prostředkem, který pomáhá dětem uspět i v dalším
životě (ČELEDOVÁ, ČEVELA, 2010).
Velmi významným faktorem pro motivaci je tělesná přitažlivost U chlapců toto
představuje vyvinutá muskulatura, u dívek potom přiměřeně štíhlá a vitálně působící
postava. Tyto vizuální znaky svědčí o pravděpodobně vysoké pohybové aktivnosti.
Tréninkový proces nebo jiná vysoká míra pohybové aktivity, které tomuto estetickému
efektu musely zákonitě předcházet, s sebou velmi pravděpodobně také přinesly zdravotní
efekt v podobě podpory funkce orgánových soustav včetně podpory psychického stavu.
13
Zmíněné estetické a zdravotní cíle bývají nejčastější motivací pro vykonávání nejrůznějších
rekreačních sportů (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).
2.2 Zdravý životní styl
Životní styl obsahuje celou škálu podnětů, jak se chováme, jednáme, oblékáme,
bydlíme, pracujeme, studujeme a jak trávíme svůj volný čas. Zdravý životní styl se také
vyznačuje tím, že minimalizuje škodlivé vlivy jako kouření, alkohol, drogy, nedostatek
pohybu a špatné mezilidské vztahy (ČELEDOVÁ, ČEVELA, 2010).
2.2.1 Hlavní zásady zdravého životního stylu
pestrá a vyvážená strava
adekvátní pohybová aktivita
vyvarování se závislosti (kouření, alkohol, nedostatek PA)
kvalitní spánek
optimismus a dobrá nálada
vyhýbání se stresu a pravidelný odpočinek.
Obrázek 2. Indikátory zdravého životního stylu, upraveno dle Krejčí (2011)
14
Strava
Pro kvalitní psychický a fyzický růst dítěte je důležitá pestrá a pravidelná strava,
která má dostatečný obsah živin. Zdrojem jsou plnohodnotné potraviny jako celozrnné
obiloviny, mléko, ovoce, zelenina, čerstvé maso, mořské ryby a pramenitá voda.
Neplnohodnotné potraviny, které může tělo postrádat, by se dětem měly podávat
ojediněle (cukrovinky, uzeniny, smaženiny nebo sycené limonády). Důležitou roli ve výživě
hraje energetická hodnota potravin. Mladý organismus spotřebuje 50 – 60 % energie na
své základní fungování, 20 % na aktivní výkon během dne, 10 % na obnovu tkání. V období
dětství je důležitý přísun vitamínů a minerálů. Hlavně vápníků, železa a vitamínu A a D
(FOŘT, 2005).
Pohybová aktivita
Fyzická aktivita zvyšuje energetický výdej a díky ní se zpevňují svaly a tvarují se
tělesné kontury. Sport nám formuje postavu a pomáhá v boji proti stále se rozšiřující
civilizační chorobě, jakou je obezita. Vhodné cvičení odstraní psychické napětí, zlepší se
nám nálada a dobije energie. Hry, které předcházejí sportu u dětí od čtyř do sedmi let,
vytvářejí základ pro budoucí sportovní aktivity v pozdějším věku. Velké množství úkonů
zdokonalují motoriku dítěte, kterou bude v budoucnu hojně využívat. Tělesné cvičení
přispívá ke komplexnímu rozvoji osobnosti (po stránce fyzické, duševní i citové).
Podporuje také rozvoj koncentrace a týmové práce, rozvíjí sociální podvědomí, upevňuje
sebedůvěru a co je nejdůležitější, má blahodárný vliv na zdraví (GILLNEROVÁ, 2007).
U sportu víc než u čehokoliv jiného platí, že co je přínosné pro jednoho, nemusí
vyhovovat druhému. V dnešní době je celá škála aktivit, ze kterých se dá vybrat
nejvhodnější druh cvičení pro každého. Pozitivní účinky pravidelného sportování jak po
psychické tak i po fyzické stránce mají nesporný vliv na zdraví člověka. Na druhou stranu
nadměrné cvičení může způsobovat řadu negativních jevů, jež mohou zcela zásadně
ovlivnit život člověka (STACKEOVÁ, 2011).
Závislosti
Jedním z největších nepřátel zdravého životního stylu jsou závislosti. Škodlivost
alkoholu (v nepřiměřeném množství), kouření nebo dokonce drog, je nezpochybnitelná.
Každý, kdo si pěstuje škodlivé zlozvyky nebo vede nezdravý způsob života, by se měl na
prvním místě rozhodnout: chci žít ještě krátký čas tak, jak žiji nebo svůj život změním,
15
abych tu mohl pobýt trochu déle a dále se rozvíjet? Jedná se o osobní volbu každého
z nás. Každý rodič vychovávající děti, by si měl uvědomit, že dítě opakuje návyky
dospělého (VAŠUTOVÁ, 2005).
Odpočinek
Odpočinek by měl být posilující a dostatečně dlouhý a to jak u dospělého, tak u
dítěte. Důležitý je pravidelný spánek. Organizmus si při spánku doplňuje spotřebovanou
energii, vylučuje škodlivé látky a připravuje se na další aktivitu. Zdravý dospělý by měl
spát minimálně 6 až 7 hodin denně, dítě 8 až 10 hodin denně. Za dodržování zásad
zdravého životního stylu se tělo odmění nejen zdravím, ale i dobrým pocitem (KUKAČKA,
2009).
Zvládání stresu
Život v dnešní době není jednoduchý a to i pro děti. Dítě má své problémy a je na
rodičích, zda včas zasáhnou a budou dítěti oporou. Stres u dětí nelze podceňovat. Častý
stres je přitom původcem mnoha zdravotních potíží, proto bychom nad jeho existencí v
našich životech neměli mávnout rukou. Stresu se nelze zbavit úplně, je ale možné svým
správným životním stylem minimalizovat jeho negativní dopad (FOŘT, 2005).
Pravidelnost
Důležitým faktorem pro zdravý život člověka je pravidelnost, a to ve všem - v
jídle, v pitném režimu, ve spánku, v pohybu i v odpočinku. Organismus má v sobě
biologické hodiny, které se násilným změnám brání. Výsledkem je pak nadměrná únava,
hromadění tuků a dokonce i zdravotní problémy. Je dobré vstávat a usínat v
pravidelném čase, jíst častěji, v menších dávkách a opět v pravidelných časech. Totéž
platí o pitném režimu, ale zároveň o mnoha dalších pravidelných lidských potřebách
(KREJČÍ, 2011).
2.2.2 Edukace ke zdraví
Efektivitou edukace ke zdraví se rozumí míra úspěšnosti zaměřená na vzdělávací
hledisko, jež se projevuje v plnění vzdělávacích cílů školní tělesné výchovy projevován
kvalitou a kvantitou pohybových dovedností, rozsahem vědomostí a úrovní pohybových
16
schopností. Účinnost sleduje poměr vynaložené výchovně vzdělávací práce k dosaženým
vzdělávacím výsledkům. Základem je účinnost motorického učení, pro které jsou kritéria
hodnocení:
úroveň dovedností (výkony)
úroveň schopností
vědomosti o tělesné kultuře
využití vyučovací doby (podíl PA na celkové době).
Dále: podíl žáka na řízení, diferenciace žáků, úroveň soutěží (MACHOVÁ,
KUBÁTOVÁ, 2006).
Míru úspěšnosti zaměřenou na zdravotní hledisko v plnění zdravotních cílů školní
TV lze rozdělit na hledisko fyziologické, kde sledujeme úspěšnost vlivu zatížení na rozvoj
organismu (zdatnosti) zásada fyziologické náročnosti pohybových aktivit, zásada
postupného zvyšování zatížení. Pro toto hledisko jsou kritéria hodnocení:
objem zatížení (velikost zátěže)
interval zatížení (tepová frekvence)
tělesná zdatnost (výkon ve sportovní disciplíně)
sportovní výkonnost edukantů (sportovní soutěže)
zdravotní stav edukantů (BUNC, 2009).
Druhým hlediskem je vliv pohybových aktivit na podpůrně-pohybový aparát
(zásada kompenzačnosti – kompenzovat některé druhy pohybových aktivit). Kritéria
hodnocení:
držení těla (pořadová cvičení)
kloubní pohyblivost (testy kloubní pohyblivosti)
vady na podpůrně-pohybovém aparátu (relaxační cvičení)
úroveň záchrany a dopomoci (BUNC, 2009).
17
Třetí hledisko nazýváme hygienické, sleduje se kvalita a kvantita tělesných a
duševních návyků a jejich trvalost. Kritéria hodnocení:
vytvořené hygienické návyky
vztah edukantů k hygieně (cvičební úbor, sprchování)
emocionální klima (radost z PA, regenerační cvičení)
transfer hygienických návyků mimo TV (BUNC, 2009).
Míru úspěšnosti z hlediska výchovného sledujeme v plnění výchovných cílů ve
školní TV; zásada výchovného vlivu pohybových aktivit. Účinnost se vyjadřuje poměrem
vynaložené výchovné práce k dosaženým výchovným prostředkům. Doporučené výchovné
formy a metody: účinnost rozumového zaměření, účinnost emočního zaměření a účinnost
vegetativního zaměření. Kritéria hodnocení:
zájem edukantů o školní TV (o sporty, tělocvičnou rekreaci, pohybové
umění)
vztah edukantů k tělocvičné aktivitě (jejich druhům)
vztah k tělesné zdatnosti a zdraví
kázeň edukantů; vystupování a chování v TV
dodržování pravidel; pracovní a emocionální klima (BUNC, 2009).
2.3 Obezita
Dlouhodobá nerovnováha mezi nadbytečně přijímaným množstvím energie a
energetickým výdejem se projevuje obezitou. Podle Světové zdravotnické organizace je
klasifikována jako nemoc. Jde o nadbytečné zastoupení tělesného tuku a pro organismus
nevýhodný poměr mezi aktivní svalovou hmotou a zastoupením tuku. Dochází ke
zvětšování tukových buněk a zvyšuje se v nich obsah triacylglycerolů. Tento stav má vliv
na glykemii a na pocit sytosti. Obezitu ovlivňuje nejen nadměrný příjem, ale i porucha
hormonální rovnováhy organismu, gravidita, stres a poruchy regulace v CNS (HAINER,
2004).
Stanovení zastoupení tělesného tuku není v běžné praxi příliš dostupné a i na
vybavení nejjednodušší metoda měření tloušťky kožních řas kaliperem vyžaduje vzhledem
k validitě výsledku zkušenost vyšetřujícího. Proto byla zavedena zjednodušující kritéria
18
určující podvýživu, oblast tzv. normální váhy, nadváhu i obezitu podle hmotnostně
výškového indexu, kterým je Body Mass Index (BMI). Jeho poměr je vypočítáván kg/m2. V
současné době se používá celá řada přístrojů, které většinou na principu bioimpedance
(rozdíly v elektrické vodivosti tukové tkáně a ostatních tkání) změří, jakou část hmotnosti
člověka představuje tuková tkáň. U mužů je optimální, jestliže 10 až 20 % hmotnosti tvoří
tuk. U žen je toto číslo vyšší a činí 20 až 30 % (ADÁMKOVÁ et al., 2007).
Podle fenotypu se rozlišují 2 základní varianty obezity, které se liší svými
metabolickými komplikacemi. Jde o typ androidní s predilekční lokalizací tuku viscerálně -
tj. na břiše (nazývaný též jako abdominální, horní typ či tvar jablka) a typ gynoidní s
predilekční lokalizací tuku na hýždích a stehnech (synonyma spodní typ obezity či tvar
hrušky). Jednoduchou pomůckou pro odlišení těchto typů je změření obvodu pasu.
Velikost obvodu pasu v porovnání s kritickými hodnotami pak ukazuje na zvýšené či
vysoké riziko abdominální obezity a jejích metabolických komplikací. Abdominální typ
obezity je spojen s metabolickými změnami, které jsou pro svého nositele rizikové a
podstatně zkracují délku přežití. Jde o tzv. metabolický syndrom (Reavenův syndrom),
který zahrnuje následující poruchy:
Hypertenze – vysoký krevní tlak – více než 140/90 mm Hg (ideální je 120/80
mm Hg, normální pod 140/pod 90).
Zvýšená hladina celkového cholesterolu – nad 5,2 mmol/l - Ideální hladina
cholesterolu je pod 5 mmol/l krve a velmi vysoce rizikový nad 6,7 mmol/l -
Ideální hladina HDL - cholesterolu je nad 1 mmol/l - Vyšší hladina
triglyceridů v krvi – více než 2 mmol/l krve.
Porucha glycidového metabolismu od přebytku tvorby insulinu
(hyperinsulinemie), ztráty tkáňové senzitivity k inzulínu (inzulínová
rezistence) až po diabetes mellitus II. typu. Ideální hladina glykemie je 4 – 5
mmol/litr krve, přes 7 mmol/l = diabetes mellitus.
Hyperurikemie – zvýšená tvorba kyseliny močové.
19
Sklon k trombogenezi a poruše fibrinolýzy: zvýšením hladiny fibrinogenu -
srážecího faktoru VII, zvýšením hladiny inhibitoru aktivátoru plazminogenu
(HAINER, 2004).
Tyto metabolické komplikace vedou ve svém souhrnu k urychleným
aterosklerotickým změnám, k trombotickým komplikacím, k vývoji diabetu. Gynoidní typ
obezity nevykazuje výše uvedené metabolické komplikace. Přesto je pro své nositele,
stejně jako androidní typ obezity, obtěžující, s ohledem na nadměrné zatěžování a
opotřebovávání nosných kloubů, k časté přítomnosti nejrůznějších kožních onemocnění
(ekzémy, mykózy a bércové vředy) a zažívacích obtíží je možná tvorba žlučových kamenů,
pankreatida (HAINER, 2004).
Obezita může být v některých případech příčinou neplodnosti žen. Vlivem
navozené hormonální nerovnováhy dochází k poruchám menstruačního cyklu. U mužů s
těžkým stupněm obezity dochází k hypogonadismu – degeneraci tkáně varlat. Změnami v
distribuci pohlavních hormonů je zvýšeno riziko na hormonech závislých nádorových
onemocnění (karcinom prostaty u mužů, nádory endometria u žen). Některé ze studií také
potvrzují vyšší výskyt nádorů trávicího traktu (kolorektální, žlučníku a žlučových cest,
jater, pankreatu) a nádorů ledvin u obézních nemocných (KUNOVÁ, 2004).
Obézní trpí poruchou respiračních (dýchacích) funkcí. Dochází ke změnám
ventilace ve smyslu nárůstu ventilační práce, způsobené poklesem poddajnosti hrudního
koše a plic a poklesem pohyblivosti bránice. U pacientů s těžkým stupněm obezity je také
zvýšen výskyt syndromu spánkové apnoe, který výrazně zvyšuje riziko úmrtnosti na
kardiovaskulární choroby (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).
2.3.1 Ovlivnitelné příčiny obezity
Nedostatek pohybu a sedavý způsob života
Přes významný vliv dědičnosti (odhadovaný podíl je 30 až 40 %) představuje hlavní
příčinu vysokého nárůstu obezity v posledních 20 letech sedavý způsob života, který je
charakteristický nízkou úrovní pohybové aktivity. Dětská obezita a životní styl
charakterizovaný nedostatkem pohybu jdou ruku v ruce. Zanedbáme-li obezitu, která je
součástí jiných onemocnění a metabolických syndromů, pak hlavní příčinou jejího vzniku
je nerovnováha mezi nadměrným energetickým příjmem a nedostatečným energetickým
20
výdejem, který je spojen s nízkou pohybovou aktivitou. Tento fakt vede ke zvyšování
procenta tělesného tuku a v konečném důsledku k projevům nadváhy a obezity
(SUCHOMEL, 2006).
Nejčastější příčinou dětské obezity jsou nevhodné stravovací návyky s
dlouhotrvající nadměrnou nabídkou energeticky bohaté a chuťově atraktivní stravy ve
snadno stravitelné formě, provázené nedostatečnou fyzickou aktivitou. Důležitou
skutečností související s dětskou obezitou je fakt, že se z každodenního programu
některých dětí postupně vytrácí fyzická aktivita. Řada dětí nikdy nešla do školy pěšky či
nejela na kole, vzácností dnes nejsou děti, které se nikdy nevěnovaly žádnému sportu a
které tráví dlouhé hodiny před televizní obrazovkou nebo počítačem. Britská studie
National Diet and Nutrition Survey z roku 2000 například zjistila, že až 69 % malých Britů
starších 6 let nevěnuje ani 1 hodinu denně mírné fyzické aktivitě (LEBL, 2002).
Lidské tělo je k pohybu velmi dobře přizpůsobené, ale pokud jej k tomuto účelu
téměř nepoužíváme (sedavý způsob života, doprava autem, neprovozování žádného
sportu), začne ochabovat svalovina a přibývat tuková tkáň. Z toho následně pramení
spousta problémů – snížení výkonnosti a fyzické kondice, vyšší únavnost, bolesti zad,
špatné držení těla atd. Pravidelná fyzická aktivita a sport jsou nezbytnou podmínkou
dobrého zdraví a základní prevencí vzniku nadváhy a obezity (SUCHOMEL, 2006).
Nevhodné výživové zvyklosti a přejídání
Na vzniku obezity se mohou podílet rodinné zvyklosti, např. výběr a množství
konzumované potravy, negativní postoj k pohybu a sportu. Obezita často vzniká v
prostředí, které je technicky vyvinuté, mechanizované, vyžaduje jen malou fyzickou
námahu a umožňuje volný přístup k potravinám. Důsledkem těchto vlivů je vznik
nerovnováhy mezi příjmem potravy a výdejem energie, která způsobí nadváhu. Klíčovým
problémem jsou fixované nevhodné stravovací návyky. Je to např. typická česká kuchyně
v kombinaci s medializovanou americkou formou rychlého občerstvení. Neomezená
rostoucí nabídka potravin, negativní vliv velkých nákupních center vede k nadměrnému
příjmu energie a to především u jedinců, kteří z nedostatku osobní iniciativy a vrozených
dispozic ve svém volném čase nemají co dělat nebo jsou z nějakých důvodů chronicky
stresováni (FOŘT, 2005).
21
V rodině se často dědí z generace na generaci tzv. společná kuchyně, ať již
předáváním receptů matky dceři či stravovacími zvyklostmi (neděle bez buchet není
neděle, káva bez zákusku není možná, televize bez chipsů není to pravé, návštěvy bez
pohostinnosti jsou nemyslitelné, návštěvy babiček, kdy jejich náklonost k dítěti se
projevuje především podáváním vysoce kalorického jídla). Členové rodiny, např.
sourozenci, vykazují často shodné změny v tloušťce, společně přibírají, společně hubnou.
Také manželé jsou si často v stupni obezity podobni. Objevuje se i shoda v obezitě lidí a
jejich domácích miláčků, např. psů. Bylo zjištěno, že téměř 50 % psů, jejichž chovatelé jsou
obézní, je také obézních (MÜLLEROVÁ, 2003).
Každé věkové období dětského věku má svá specifika. Pro novorozenecký a časný
kojenecký věk dítěte má velký význam především kojení. Výživa mateřským mlékem je
ideálně vyvážená, zajišťuje příjem kvalitní potravy, která je mladým organismem velmi
dobře tolerována a při dostatku mléka až do šestého měsíce věku zajišťuje optimální
tělesný růst a psychický vývoj dítěte. Pro případy, kdy matka nemá dostatek mateřského
mléka, je výživa dítěte zajišťována propracovaným systémem umělé výživy. Mezi
nesprávné praktiky výživy novorozenců a kojenců ve vztahu k riziku vzniku obezity lze
zařadit nesprávnou přípravu umělé výživy (strava koncentrovanější než je uvedeno v
doporučení) a předčasné zařazování nemléčné složky potravy. U dětí v batolecím a
předškolním věku se ve srovnání s předchozím obdobím snižuje chuť k jídlu. Tyto děti si
raději vybírají sladká jídla, projevují se u nich různé rozmary při výběru potravy. Mezi
nesprávné návyky ve výživě batolat a předškolních dětí ve vztahu k riziku obezity patří
především nevhodná skladba potravy s nadměrným příjmem sladkostí a slazených nápojů
(VAŠUTOVÁ, 2005).
Děti ve školním a adolescentním věku se rychleji vyvíjí a rostou. Mezi jejich
nesprávné stravovací návyky patří především špatný stravovací režim (dítě jí
nepravidelně, často nesnídá a má z těchto důvodů častější zažívací obtíže), nesprávný
pitný režim (především malý příjem tekutin) a nevhodný nebo nadbytečný příjem potravy
(LEBL, 2002).
Tlak prostředí
Jedná se o vliv reklam na nevhodné potraviny, přejídající se rodiče, nevhodné
společenské zvyklosti a životní styl. Velmi neblaze však působí televizní reklamy, které
22
zneužívají dětskou psychiku. Děti nedokáží oddělit klamavé informace od skutečnosti.
Reklamy jsou katastrofou pro konzumenty, kteří jim podlehnou (FOŘT, 2005).
Klamavá reklama zneužívá především děti. Bohužel zatím neexistují žádná
legislativní omezení. Není možné dětem zakázat sledovat televizi, neboť reklamy na
pochutiny najdeme především v dětských pořadech. Jedinou možností je citlivé výchovné
působení (GILLNEROVÁ, 2007).
2.3.2 Neovlivnitelné příčiny obezity
Pokud by se porovnala skupina jedinců reprezentujících dva stupně nadměrné
hmotnosti a to jak nadváhu, tak i obezitu, lze konstatovat, že zatímco nadváha je zejména
výsledkem nevhodného životního stylu s neadekvátní stravou a nedostatkem pohybové
aktivity, tak pro obezitu jsou hned vedle nevhodného životního stylu znatelné silnější vlivy
metabolických a genetických faktorů. Vznik obezity není podle většiny autorů primárně
zapříčiněn genetickými faktory, přestože již byly identifikovány geny, které jsou nositeli
predispozic vedoucí k obezitě (BUNC, 2009).
Tato genová dispozice nejspíše účinkuje přes interakci se specifickými faktory
vnějšího prostředí. Tomu nasvědčuje rychlý nárůst obezity za poměrně krátké období,
který nelze vysvětlit tak rychlými změnami genofondu, ale je pravděpodobné, že odpovídá
výraznému posunu charakteristik prostředí a způsobu životního stylu. Jde o vzájemný
vztah mezi dědičností a vlivem prostředí. Dědičnost se podílí na velikosti hmotnostního
indexu asi 25 - 40 %, na obsahu tuku v břiše dokonce až 50 - 60 %. Dědičnost se přitom
uplatňuje různým způsobem, např. rozdílnou schopností spalovat základní živiny
především tuky, energetickým výdejem v klidové fázi a po jídle, stupněm spontánní
pohybové aktivity a přednostním výběrem některých chutí. Když je dítě obézní, ptáme se,
zda je obézní po rodičích, protože to po nich zdědilo, či spíše proto, že je rodiče naučili
nevhodnému způsobu života, nebo zda je to kombinaci obojího. Statistiky ukazují, že dítě,
které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve 40 %. V rodině s oběma
obézními rodiči je 70 % předpoklad, že dítě bude též obézní. Je zde předpoklad, že obezita
má silnou genetickou složku, ale není přesně určené, jakým procentem je tato dědičná
dispozice k obezitě ovlivňována vnějšími faktory. Dědí se tedy určité dispozice, ale jen sám
jedinec a vlivy vnějšího prostředí (tj. množství pohybových aktivit) rozhodnou, zda se
23
obezita vyvine nebo ne. Dále se ukazuje, že ještě více než samotná nadváha se dědí
rozložení tuku, čili zda je tuk uložen spíše na břiše, zde hovoříme o mužském typu obezity
či na stehnech a hýždích, tak je nazýván ženský typ obezity (HAINER, 2004).
Vznik nadváhy je závislý na tom, po kterém rodiči zdědilo nepříznivé vlastnosti jako
je pomalý metabolismus. Pokud je obézní jen jeden rodič, riziko vývoje obezity u dítěte je
zvýšené, ale ne nijak zvlášť pravděpodobné. Lze se setkat s tím, že obézní maminka má
hubené dítě, ale ani dětská hubenost není zárukou hubenosti v dospělosti. Přesto je zde
riziko větší, protože na dítě působí prostředí, tedy životní styl obézního rodiče. Je mírně
vyšší pravděpodobnost, když má dítě hmotnostně smíšené rodiče, že bude v dospělosti
obézní. Dítě v podstatě kopíruje to, co vidí a v čem žije (FOŘT, 2005).
2.3.3 Riziková období pro vznik obezity ve vývoji dítěte
Základem prevence obezity je dostatečně dlouhé kojení. Organismus dítěte
dostává správný podíl výživových složek (tj. není přetěžován tuky, cukry a není živen
kravským mlékem bohatým na nevhodné bílkoviny), játra pak tedy fungují normálně a
neukládají tuky. Energetický příjem je výrazně nižší. Pokud musí matka přerušit časně po
porodu kojení, zvyšuje se riziko rozvoje nadváhy. Také se předpokládá, že užívání umělé
kojenecké výživy, vede k rychlejšímu nárůstu hmotnosti kojence a batolete (FOŘT, 2005).
Jsou stanovena tři kritická období pro vznik obezity, která se přenáší dále do
dospělosti: prenatální období, věk 5 - 8 let a období adolescence. Značný díl viny spočívá
na dětských lékařích, pokud maminkám doporučí použití obilovin a masa již po ukončení
několika prvních měsíců života dítěte (SUCHOMEL, 2006).
Rizikem pro rozvoj obezity je předčasné odstavení kojence, neboť jakákoliv jiná
strava než mateřské mléko je nevhodně energetická a postrádá důležité protilátky a další
výživové látky, které se právě v mateřském mléce vyskytují. V době, kdy kojení již nestačí,
dávají maminky svým dětem nemléčné a mléčné příkrmy na bázi kravského mléka a
pšenice. Ty mohou způsobit zažívací problémy, potravinové alergie a následně ekzémy.
Pediatři považují pro základ dobrého zdraví právě období od porodu po ukončení 3. roku
a vysvětlují, že je nutné v tomto období zajistit dítěti dostatečnou dávku energie,
především specifických živin pro dokonalý vývoj mozku. Nejedná se jen o bílkoviny, ale i
např. o esenciální mastné kyseliny. Toto období lze prodlužit do 4. roku dítěte, s důrazem
24
na fakt, že by děti neměly jíst to, co jedí rodiče, obzvláště pokud nedodržují nejzákladnější
zásady racionální výživy. To znamená, že není nutné, aby děti po odstavení byly pouze na
mléce a mléčných výrobcích, ale zároveň není nutné podávat maso (ZDRAVÍ-EU, 2013).
Odborníci zdůrazňují, že výživa musí obsahovat živiny ve správném poměru k
zajištění správného růstu. V batolecím věku je k dispozici celé spektrum speciální výživy
pro batolata, ale každý rodič musí dobře uvážit výběr výživy. Potravinové řetězce formou
reklamy nabízejí výrobky plných cukrů, nevhodných ztužených tuků, transmastných
kyselin. Převážná většina dětí konzumuje nadbytek potravin v důsledku současných
výživových zvyklostí. Zdrojem bílkovin jsou pro děti produkty mléčného původu od mléka,
jogurtů k přeslazeným mléčným produktům, jejichž sortiment stále roste. Svým složením
více směřuje do nevhodných cukrovinek. Výběr by se měl zaměřit na méně tučné a
především zakysané výrobky. Předčasný a nadbytečný příjem nevhodných druhů
mléčných výrobků je jednou z hlavních příčin stoupajícího výskytu nadváhy a následných
zdravotních problémů (FOŘT, 2005).
Věkové období od 5 do 8 let se spojuje s akcelerovaným růstem BMI po dosažení
nejnižšího bodu jeho růstové křivky, který je v souvislosti se současným zlomem v tukové
křivce složky označován anglickým pojmem „adiposity rebound“. Dřívější nástup
zvyšování BMI je považován za signifikantní predikátor stoupajícího rizika obezity v
dospělosti (SUCHOMEL, 2006).
Puberta je věk ovládaný hormony. Důsledky se projevují jak ve fyzickém vzhledu,
tak i v psychickém rozpoložení jedince. Tyto děti jsou jen málo manipulovatelné ze strany
rodičů, spíše se přiklání názoru svých vrstevníků nebo party (FOŘT, 2005).
Další období lze vymezit 15. až 18. rokem. Pokud v tomto období přetrvává vyšší
chuť k jídlu nebo se změní sociální klima, kde jedinec přijímá nevhodnou stravu, (např.
internát), je pravděpodobné, že se člověk může k nadváze dopracovat. A lze
předpokládat, že se nadváha změní v obezitu a poté přetrvá celý život. Základním
problémem je neznalost problematiky výživy u rodičů a nevhodné školní stravování
(DUFFKOVÁ, 2006).
Pokud tedy máme obézní dítě, měli bychom se snažit dohodnout se školní jídelnou
na výběru vhodných pokrmů, a s tímto faktem seznámit samozřejmě i dítě. V dnešní době
není problém najít vhodné potraviny a sestavit racionální jídelníček, problémem se stává
rychlé občerstvení, příkladem jsou hranolky s kečupem či majonézou, smažený sýr,
25
smažené hamburgery a samozřejmě také zmrzlina. Dalším problémem může být soužití s
prarodiči dítěte, kdy snad všechny maminky si prožily, že jim prarodiče nevhodně
zasahovali do jeho stravování třeba jen tím, že přinášeli pozornosti ve formě sladkostí
(FOŘT, 2005).
Mnoho teenagerů si prošlo fázemi výživových výkyvů včetně hladovek. To vše
ovlivňují převážně média, ale také vrstevníci, sourozenci či rodiče. Stačí malá negace
související s vzhledem a dívka v důsledku nějaké frustrace rezignuje na hladovky a nahradí
je přejídáním nebo jiným výživovým extrémem např. bulimií, mentální anorexií (KRCH,
2005).
2.3.4 Metody léčby dětské obezity
Prevence by měla být prvním a základním způsobem řešení léčení dětské obezity.
Má zásadní význam, pro úpravu hmotnosti dítěte. Právě u něj je zvýšené riziko a jen
celoživotní prevence ho může uchránit před opakováním tohoto problému. Prevence
začíná již obdobím před těhotenstvím a v jeho průběhu. Zvýšená prevence by měla být u
dětí, u kterých matka před těhotenstvím nebo v průběhu trpěla nadváhou. Prevence by
měla pokračovat v kojeneckém a batolecím období (KUNOVÁ, 2004).
Důležitá je skladba stravy těhotné ženy. Plod si rychle vytvoří návyk na stravu,
kterou matka přijímá v těhotenství. Nejvíce je to u alkoholu a kofeinu, ale i v případě
sladkostí (cukr a čokoláda). Rovněž nadměrná konzumace mléčných výrobků a mléka
může vést k prenatální alergizaci dítěte. Těhotné ženy by měly konzumovat stejné
množství jídla jako před těhotenstvím. Rodiče, kteří se zdravě stravují a sportují, jsou tím
nejlepším příkladem pro své děti, které v pozdějším věku pravděpodobně převezmou
jejich návyky (LEBL, 2002).
Úspěšná léčba obezity musí mít komplexní charakter a měla by dlouhodobě
zahrnovat dietu omezující energetický příjem a současně aktivní životní styl se zvýšeným
energetickým výdejem. Extrémní snižování energetického příjmu není vhodné pro
rostoucí organismus, zvýšení energického výdeje se provádí na základě pravidelné a
dostatečné úrovně pohybové aktivity (SUCHOMEL, 2006).
26
2.4 Výživa
Základem zdravého životního stylu a stravování dětí je nejen, jaké potraviny
jídelníček obsahuje, ale neméně důležitá je i pravidelnost. Z hlediska zdravé výživy je
optimální, pokud děti jedí 5 - 6x za den, v rozmezí cca 3 hodin. Základem by měly být
snídaně, oběd a večeře, stejné důležité jsou však i dopolední a odpolední svačiny,
připadne i druhá večeře (FOŘT, 2005).
2.4.1 Specifika dětské výživy
Hlavní zásadou dětské výživy je dodržování těchto osmi základních pravidel:
1. Pravidelné pokrmy 5 - 6x denně s pestrou skladbou.
2. Ke každému jídlu aspoň jedna porce ovoce nebo zeleniny.
3. Vždy snídat.
4. Jíst u stolu, ne u televize a počítače.
5. Pochutiny a sladkosti max. 1x týdně
6. Preference neslazených tekutin.
7. Pohybová aktivita 3x týdně 30 minut do zpocení, 4 km chůze denně.
8. 7 - 8 hodin nerušeného spánku denně (MARINOV, 2011).
Snídaně
V ranních hodinách, tj. do 2 hodin po probuzení, by měla být plnohodnotná
snídaně, která tělu dodá energii a živiny po noční odmlce. Organizmus potřebuje energii
neustále a to na zajištění základních fyziologických funkcí. Proto je nutné, aby děti
začínaly den snídaní, která by měla tvořit 20 – 25 % z jejich celkového denního přijmu
energie, je zapotřebí děti na snídani učit co nejdříve a nevynechávat ji. Variant zdravé
snídaně je nespočet, např. pečivo namazané kvalitním rostlinným margarínem, který dodá
tělu příznivé esenciální mastné kyseliny, vhodný sýr, ovoce nebo zelenina. Nezbytné
množství živin potřebují děti pro svůj optimální vývoj a růst (HÁLKOVÁ, 2004).
Součástí každé snídaně by měla být bílkovinná složka, jako je např. plátek tvrdého
sýra, tvarohová pomazánka, drůbeží šunka, jogurt apod. Každá snídaně by měla být
doplněna zeleninou nebo ovocem. K pití není nutný teplý nápoj, ale je důležitý dostatečný
příjem tekutin (MÜLLEROVÁ, 2003).
27
Dopolední svačina
Bohužel je stále mnoho dětí, které nejen že nesnídají, ale také nemají do školy
připravenou zdravou svačinu. Dopolední svačina by přitom měla obsahovat 10 - 15 %
celkové denní energie. Pokud svačinu dětem nepřipraví rodiče, kupují si většinou
nekvalitní potraviny ve formě sladkostí. Některé školy již nabízejí zdravé potraviny, a to
buď z automatu, nebo ze školního bufetu, ale i tak je vždy lepší, pokud svačinu dítěti
připraví rodiče. Mají tak přehled, co jejich dítě jí. Součástí dopolední svačiny by mělo být
ovoce nebo zelenina, vhodné je pečivo s pomazánkou, obložené plátkem sýra a zeleninou
a dostatečné množství tekutin (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).
Oběd
Školní stravování má důležitý vliv nejen na správný vývoj dětí, ale stejně tak by je
mělo naučit kultuře stolování a seznámit je s pokrmy, na které nejsou z domova zvyklé.
Děti, které školní jídelnu navštěvují, se naučí pravidelně a především zdravě stravovat.
Vyvážená strava představuje základ zdravého životního stylu, který si děti ponesou až do
dospělosti. Za první polovinu dne a to včetně oběda by děti měly přijmout asi 60 %
celkové denní energie, přičemž oběd by měl tvořit 30 - 35 % celkového denního
energetického přijmu. Vetší množství energie, kterou děti přijmou v dopoledních
hodinách, stačí organizmus zpracovat snadněji než v odpoledních hodinách, kdy již
většinou dítě není tolik aktivní (ČELEDOVÁ, ČEVELA, 2010).
Odpolední svačina
Energie, přijímaná v podobě odpolední svačiny, by měla tvořit asi 10 % celkového
denního energetického příjmu. Je nutné, aby množství energie, kterou děti svačinou
přijímají, odpovídalo nárokům a potřebám organizmu během odpoledne. Pokud se děti
odpoledne nevěnují žádné pohybové aktivitě, bude jejich spotřeba energie menší, než u
dětí které aktivně sportují. Ale i přesto by se odpolední svačina neměla vynechávat, jen je
nutné přihlédnout k její skladbě. Dětem, které sportují, je možné připravit svačinu s
vyšším podílem sacharidů doplněných kvalitním zdrojem živočišných bílkovin (jogurt, sýr).
Děti, které nesportují, by měly mít méně energeticky vydatnou svačinu (FOŘT, 2004).
28
Večere
Večeře, by měla být posledním jídlem dne a měla by tvořit asi 15 – 20 % celkové
denní energie. Velmi důležité je, aby děti jedly nejpozději 2,5 - 3 hodiny před spánkem.
Pozdější konzumace jídel může u dětí způsobit pocity těžkosti a potíže s usínáním. Pokud
dítě jí těsně před spánkem, organizmus nestačí přijatou energii zpracovat a bude jí
ukládat do zásob. Tento proces způsobí obezitu. Pokud se dítě stravuje pravidelně a má
teplý oběd, může být večeře studená. K večeři by děti měly dostat zejména dostatek
zeleniny a bílkovin, menší podíl by mělo tvořit pečivo a ovoce. Připravit k večeři lze
například zeleninové saláty s pečivem, rybu, kuřecí maso apod., a to vše s dostatkem
zeleniny. Vynechat by se měly sladkosti a sladké pokrmy, tučná a smažená jídla apod.
Taková strava může způsobit zažívací potíže a nemá pro organismus příznivý přinos
(KUNOVÁ, 2004).
2.4.2 Výživová pyramida
Jedná se o názorné, přehledné, snadno pochopitelné grafické schéma vysvětlující,
jakým způsobem by měly být konzumovány různé potraviny určitého druhu. Pro tyto
účely jsou potraviny sdružovány do základních skupin. Tyto jednotlivé skupiny potravin se
poté vrší na sebe a to tak, že ty, kterých se má konzumovat nejvíce, tvoří základnu a v
dalších, čím dál užších patrech jsou řazeny potraviny s postupně se snižujícími
doporučenými dávkami. Ty potraviny, které by měly být konzumovány jen velmi střídmě,
jsou uvedeny na vrcholu pyramidy. Jednoduché, snadno pochopitelné schéma, kterému
by měl rozumět každý. Jedná se o jednoduchou pomůcku pro sestavení zdravého
jídelníčku pro děti. Od varianty pro dospělé se zásadně neliší, ale zohledňuje velikost porcí
a také specifické nároky rostoucího organismu dětí. Dítě samozřejmě potřebuje více
mléka a mléčných výrobků jako zdroj vápníku pro stavbu kostí, má daleko naléhavější
potřebu tekutin a vyšší potřebu železa, které je hojně obsaženo v mase, rybách, ale i
růžičkové kapustě, brokolici nebo špenátu (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).
29
Obrázek 3. Výživová pyramida upraveno dle Pánka et al. (2007)
Základna
Tvoří ji tzv. cereální produkty, to znamená potraviny vyrobené z obilovin. Mezi tyto
produkty řadíme chléb a pečivo, rýži, těstoviny, pizzu, obilné vločky a směsi známé jako
snídaňové cereálie. Tyto potraviny, přestože původně obsahovaly všechny tři základní
živiny (bílkoviny, tuky a sacharidy) ve vhodném poměru a ve vysoké kvalitě, jsou díky
průmyslovému zpracování a nutnosti je stabilizovat typické převahou sacharidů. Místo
původních kvalitních přírodních tuků jsou přidávány tuky nekvalitní, ztužené, přičemž
mnohé z nich obsahují nevhodně velká množství kuchyňské soli i řadu aditiv a jsou
ochuceny jednoduchými cukry. Přesto je odborníci považují za základ lidské výživy a
doporučují je (FOŘT, 2002).
Druhé patro
Potraviny zde zařazené by měly tvořit druhou nejčastěji používanou skupinu. Jsou
rozděleny do dvou samostatných podskupin, reprezentujících zdroje ochranných látek,
vitamínů, minerálů a vlákniny. Jsou to zelenina 2 - 3 porce a ovoce 2 - 4 porce (FOŘT,
2002).
Třetí patro
V něm jsou opět zastoupeny dvě samostatné skupiny potravin, představují
základní zdroje proteinů pro růst a stavbu kostí dětí. Do této skupiny se řadí mléko, jogurt,
sýry 2 - 3 porce a maso, ryby, luštěniny, vejce, ořechy 2 - 3 porce. Vhodné jsou i zakysané
mléčné výrobky s probiotickými bakteriemi (FOŘT, 2002).
30
Špička pyramidy
Tuky a cukr jsou symbolicky na vrcholu pyramidy, protože těchto potravin bychom
měli jíst co nejméně. Patří sem například máslo, rostlinné tuky, oleje, majonézy,
pomazánky, křupky, slané pochoutky, sušenky, koláče, zmrzlina, čokoláda, sladkosti, cukr,
slazené nápoje (FOŘT, 2002).
2.4.3 Poruchy příjmu potravy
O poruše příjmu potravy hovoříme tehdy, když člověk používá jídlo k řešení svých
emocionálních problémů. V obtížné situaci se snaží ulevit svým pocitům pomocí jídla. Pro
člověka, trpícího poruchou příjmu potravy, přestává jídlo být jednou ze součástí jeho
života, ale stává se pro něj peklem. Někteří lidé, trpící poruchou příjmu potravy konzumují
obrovská množství jídla, i když právě nemají hlad. Toto chování je charakterizované jako
záchvatovité přejídání. Jiní lidé drží tak přísné diety, že nakonec váží méně než 85 % své
normální tělesné hmotnosti a doslova umírají hladem. Toto chování nazýváme mentální
anorexie. Posledním typem poruch příjmu potravy jsou záchvaty přejídání, při kterých
člověk během velmi krátké doby sní velké množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit
pročišťováním pomocí zvracení nebo projímadel. Tomu se říká mentální bulimie (KRCH,
2005).
Poruchy příjmu potravy se vyskytují převážně u dívek a mladých žen a jejich
nejčastějšími formami jsou mentální anorexie nebo mentální bulimie. Jde o poruchy,
které spočívají v tom, že pacientky jsou nepřiměřeným způsobem zaměřeny na své tělo,
hmotnost a příjem potravy. Cílem obou syndromů je štíhlost a hlavní příčinou je strach z
tloušťky. V případech mentální anorexie jde především o extrémní omezování příjmu
potravy, u mentální bulimie o extrémní přejídání spojené s vůlí vyvolávaným zvracením
(KOCOURKOVÁ, 2003).
Onemocnění během svého vývoje změnilo do značné míry svůj charakter. Zatímco
v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století převažovala zejména mentální
anorexie, v letech osmdesátých a devadesátých se setkáváme mnohem více s mentální
bulimií. Společným jmenovatelem obou forem je touha zůstat štíhlou a většinou
nesprávná představa o vhodné hmotnosti, samozřejmě směrem k nižší váze. Kromě
případů plně klinicky rozvinutých existuje ještě více pacientů, kteří trpí subklinickou
31
formou poruchy příjmu potravy, drží časté nebo trvale diety, případně se přejídají a
následně zvracejí, jejich obtíže však nedostoupí tak daleko, aby byly diagnostikovány a
léčeny (KOCOURKOVÁ, 2003).
Ženská krása je dnes spojována s kostnatou vyhublostí a chlapeckými tělesnými
proporcemi, přestože většina obyvatel ekonomicky vyspělých zemí přibývá na váze.
Přesto většina dívek věří tomu, že držení diet je normální způsob stravování. Stále častěji
vynechávají některé z hlavních denních jídel, rezolutně odmítají některé běžné kategorie
potravin nebo jinak dobrovolně hladovějí – v zoufalé snaze zhubnout. Rostoucí tlak na
ženy nutící je snižovat váhu a omezovat v jídle je zřejmý i z mnoha článků věnovaným
dietám, jejichž počet neustále roste. Finanční prostředky zaplacené za reklamu těchto
převážně dlouhodobě neúčinných a často dokonce zdravotně nebezpečných prostředků
se stávají významnou položkou v rozpočtu řady časopisů, které pak samozřejmě nemají
nejmenší zájem na zveřejňování protikladných informací (KRCH, 2005).
O poruchách příjmu potravy svědčí skutečnost, že člověk používá jídlo k řešení
svých citových problémů. Jídlo pro něho přestává být jednou ze součástí života, ale stává
se jeho hlavní náplní. Myšlenky na jídlo, tělesnou hmotnost a dietu jsou důležitější než
všechno ostatní. Rodina, přátelé, školní povinnosti přestávají být důležité. Tento stav lze
charakterizovat jako určitou závislost na jídle, která se podobá závislosti na alkoholu či
jiných drogách. Poruchami příjmu potravy trpí v daleko větší míře dívky a mladé ženy než
muži (MARÁDOVÁ, 2000).
Pokud hovoříme o tom, že jde převážně o ženské a dívčí onemocnění, pak je nutno
připomenout, že u chlapců a mužů se vyskytuje rovněž, přibližně v poměru 1:10
(KOCOURKOVÁ, 2003).
Rizikové faktory vzniku poruch příjmu potravy
Příčiny poruch příjmu potravy se vyznačují vzájemnou interakci biologických,
psychologických, rodinných a sociokulturních faktorů. Rizikové faktory, které jsou
charakteristické pro vznik poruchy, mají kumulativní charakter. Odlišení determinujících
rizikových faktorů od vlastních projevů poruchy, vázaných na nedostatečnou výživu a
specifickou psychopatologii, je snadné zejména u pacientek s delším trváním poruchy
příjmu potravy. Je také zaznamenáno, že některé rizikové faktory mohou být společné pro
všechny formy poruch příjmu potravy (např. sociokulturně podmíněné zaměření na tělo,
32
štíhlost, dietní systém), jiné rizikové faktory mohou být specificky vázané na odlišné formy
poruch příjmu potravy (např. rozdílné osobnostní a rodinné vzorce u anorektických nebo
bulimických pacientek). Spouštěčem a dalším rizikovým faktorem mohou být traumatické
zážitky spojené s tělem, jídlem a sexualitou. Tyto zážitky mohou působit ve spojení s
vývojovým obdobím, kdy např. nevhodný sexuální zážitek může být v mladším věku
potlačený a v nastupující adolescenci se začne připomínat s obnoveným traumatizujícím
dopadem na prožívání těla a jeho sexuálních projevů (KOCOURKOVÁ, 2003).
Záchvatové přejídání
Mezi poruchy příjmu potravy patří záchvatové přejídání, kdy jedinci jedí velké
množství stravy, i když právě nemají hlad. Nezřídka jedí i takové pokrmy, které jim vůbec
nechutnají. Jsou ovládnuti pocitem, že se musí najíst. Během dospívání dochází k řadě
hormonálních změn, které mohou ovlivnit chuť k jídlu, přeměnu živin v organismu a
částečně i tělesnou hmotnost dospívajících. Mohou ovlivňovat také náladu, vnitřní vztah k
sobě i představě o vlastním tělu (MARÁDOVÁ, 2000).
Mentální anorexie
Tato porucha příjmu potravy byla popsána již v roce 1694 anglickým lékařem
Richardem Mortonem. Další poměrně přesné popisy se objevily až v 19. století, kdy tutéž
poruchu popsali William Gull a Charles Laseque (KOCOURKOVÁ, 2003).
Mentální anorexie (MA) je porucha charakterizovaná zejména úmyslným
snižováním tělesné hmotnosti. Termín „anorexie“ však může být v mnoha případech
zavádějící, protože nechutenství nebo oslabení chuti k jídlu je spíše až sekundárním
důsledkem dlouhodobého hladovění, který se nemusí vyskytovat u všech pacientů. U
některých nemocných je omezování se v jídle naopak doprovázeno vysokým zájmem o
jídlo (neustále na něj myslí, shánějí recepty, rádi vaří apod.) a někdy i zvýšenou nebo
změněnou chutí, například na sladké. Jde zřejmě o přirozenou adaptační reakci
organismu, stejně tak jako v případě výrazného oslabení chuti k jídlu po několika týdnech
hladovění. Anorektičtí pacienti neodmítají jíst proto, že by neměli chuť, ale proto, že
nechtějí jíst, i když to někdy popírají, a uvádějí různé důvody, proč jíst nemohou. Jejich
averze k jídlu je projevem nesmiřitelného a narušeného postoje k sobě samotným,
tělesné hmotnosti, vžitých tělesných proporcí a obezitě (KRCH, 2005).
33
Mentální anorexie je charakterizována omezováním příjmu potravy až po úplné
odmítání jídla, neléčená končí smrtelně anebo přechází do chronické mentální anorexie,
při které nemocní konzumují alespoň život udržující minimum potravy. Mentální anorexií
onemocní lidé, kteří drží tak přísné diety, že nakonec váží méně než 85 % své normální
tělesné hmotnosti a doslova umírají hladem. Nikdy si nepřipadají dostatečně štíhlí. Akutní
mentální anorexie začíná nejčastěji v průběhu puberty, chronická forma se může vyvinout
v každém věku. Počet anorektiků zůstával dlouho relativně konstantní, v poslední době
však pozorujeme i u této formy poruchy vztahu k jídlu znepokojující nárůst (NEŠPOR,
2010).
Anorektik nedrží dietu proto, aby dosáhl na zdravou tělesnou hmotnost a udržel si
ji. Žádná hmotnost pro tohoto jedince není dost nízká. Snaží se zmenšovat porce jídla, jíst
stále méně. Pod tlakem neustálého strachu z nadváhy kombinuje různé dietní systémy
s nadměrným cvičením. Jídlo se stává pouze nepřítelem. Utíká od stolu, aby mohl zvracet
nebo užít projímadla. Trpí utkvělou představou, že je tlustý, i když vyhublost vyvolává
zděšení a vyžaduje léčbu. Většinou anorektik popírá jakékoli fyzické problémy, přestože
trpí závratěmi, omdlévá z podvýživy, u žen dochází ke ztrátě menstruace. Tvrdí, že nemá
hlad, a přitom může vyhladovět doslova až k smrti (MARÁDOVÁ, 2000).
Příčiny mentální anorexie
Tak jako při jiných formách nesprávného postoje k jídlu existují také pro vznik
mentální anorexie individuální a sociální příčiny. Zřejmě teprve tehdy, když na člověka
spolupůsobí více činitelů, může propuknout akutní náruživá snaha zhubnout.
Pravděpodobně platí v zásadě i zde, že nepříznivé osobní vlivy vytvářejí předpoklady pro
to, že chybný sociální vývoj může vyvolat chorobnou závislost (NEŠPOR, 2010).
Mentální bulimie
Jako specifický syndrom byla mentální bulimie popsána Gerardem Russellem v
roce 1979 a v roce 1980 se tento syndrom objevil v americké klasifikaci nemocí (DSM-III).
Současná mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10), kterou používáme u nás, obsahuje
syndrom mentální anorexie a mentální bulimie. Někteří autoři tyto syndromy striktně
neodlišují a vymezují pojmy jako bulimarexie nebo tzv. syndrom jídelního chaosu
(KOCOURKOVÁ, 2003).
34
Mentální bulimie je charakterizována opakujícími se záchvaty přejídání spojenými
s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Podobně jako anorexie není ani bulimie v
medicíně novým pojmem. Už například Hippokrates rozlišoval „boulimos“ jako nezdravý
hlad od normálního hladu. Aristofanes, Xenofob a další antičtí autoři spojovali „boulimos“
s epizodami přejídání vyvolanými neobvyklou formou hladu. Novodobá historie mentální
bulimie začíná až v roce 1979, kdy anglický psychiatr Gerard Russell, v návaznosti na
pozorování Marlene Boskind-Lodahl, publikoval článek, ve kterém použil termín „bulimia
nervosa“ k popisu příznaků třiceti pacientů, který doplnil detailním klinickým popisem
skupiny. Pro vymezení mentální bulimie navrhnul tři základní kritéria: silná a
nepotlačitelná touha se přejídat, snaha zabránit nabírání hmotnosti vyvoláním zvracení
nebo nadměrným užíváním purgativ nebo obojím a chorobný strach z tloušťky (KRCH,
2005).
V průběhu života se může mentální anorexie a bulimie střídat. Jde o onemocnění,
jehož výskyt se začal rozšiřovat přibližně od poloviny 20. století. Jednotlivé případy byly
sice popsány i dříve, avšak ke zvýšení výskytu došlo v posledních desetiletích. Je otázkou, s
čím souvisí takový rozvoj onemocnění v naší době. Bývá dáván do souvislosti s relativním
nadbytkem potravy, posunem ideálu krásného lidského těla směrem k větší štíhlosti a k
tzv. západním životním hodnotám, jako je výkon, úspěch a důraz na individualitu a
sebekontrolu (KOCOURKOVÁ, 2003).
Bulimie představuje dnes pravděpodobně nejrozšířenější formu chorobného
manického vztahu k jídlu, trpí ji přibližně každá dvacátá žena ve věku mezi 15 až 55 lety.
Bulimie vede zároveň k dvěma extrémním způsobům zacházení s jídlem – nesmírný, až
přehnaný přívod kalorií s následujícím úmyslně navozeným zvracením, jehož účelem je
jídlo opět odstranit a zamezit tak jinak naprosto jistému vzniku nadváhy. Také pro lidi,
kteří jsou zvyklí se přejídat pravidelně, ale bez závislosti, je sotva představitelné množství
potravin, které postižený dokáže do sebe najednou nacpat. Po záchvatu žravosti se musí
jídlo stejně tak nutkavě vyzvracet. Za tím účelem dráždí pacienti stěnu jícnu prsty, až se
jim podaří zkonzumované jídlo téměř úplně odstranit. Většinou se vyprazdňují tajně po
toaletách, protože i maniaci pociťují tento postup jako nepřirozený a stydí se za něj
(NEŠPOR, 2010).
Bulimie často (na rozdíl od mentální anorexie a záchvatového přejídání) nemá
zásadní vliv na tělesnou hmotnost, proto se obtížněji rozpoznává. Bulimičky navíc své
35
záchvatové přejídání a následné pročišťování dokážou dobře tajit. Většina dívek trpících
bulimií se začíná přejídat po dlouhodobém hladovění. Snaží se přitom nepřibrat, proto
hledají nějakou formu kontroly nad jídlem. Nejčastěji si bulimik myslí, že zvracení
jednoduše zruší účinek jídla, aniž by po něm zůstaly nějaké jiné stopy. Zdravotní následky
přejídání a následného pročišťování jsou přitom velmi závažné. Časté zvracení vystavuje
organismus zvýšené námaze, přičemž důsledky dlouhodobého hladově se projevují
především v onemocnění jater, u dospívajících v poruchách růstu a u žen narušením
menstruačního cyklu (MARÁDOVÁ, 2000).
Požití projímadel ve skutečnosti nemá podstatný vliv na tělesnou hmotnost,
způsobuje pouze krátkodobou ztrátu tekutin, u bulimiků však vzniká na projímadlech
závislost a nemohou se bez nich vyměšovat. Vyvolávání zvracení způsobuje bolesti v krku,
onemocnění jícnu, zvyšuje se kazivost zubů (pod vlivem kyselin ve zvratcích). Po určité
době se po každém požití stravy dostavuje potřeba zvracení (MARÁDOVÁ, 2000).
Příčiny mentální bulimie
Bulimie se často vyvine z jiné formy manické závislosti na jídle, která nebyla zcela
vyléčena, například se může vyvinout u mentálních anorektiků, kteří se sice rozhodli opět
jíst, ale skrze svůj mentální blok nejsou schopni normálního postoje k jídlu. Rovněž u
nemocných latentní manickou otylostí může nakonec dojít k přeměně v bulimii, aniž by se
stali před tím obézními, a to tehdy, když jejich přísná sebekontrola selže. Jako hlavní
příčinu bulimie u mnohých pacientů lze považovat nadměrný sklon k přizpůsobování se
sociálním tlakům a pocitu, že za žádnou cenu nesmí být nápadní a odlišní. Tomu
odpovídá, že bulimici jsou silně závislí na mínění současné společnosti, a proto se také
nekriticky podrobují módním ideálům štíhlosti (NEŠPOR, 2010).
Léčba poruch příjmu potravy
Chceme-li pomoci lidem trpící poruchou příjmu potravy, měli bychom si najít
příležitost o problému s ním otevřeně promluvit a doporučit vyhledání odborné pomoci
na odborných pracovištích. Je nutné si uvědomit, že poruchy příjmu potravy mají
charakter závislosti a změnit patologické chování i vnitřní postoje k jídlu a k vlastnímu tělu
je stejně těžké, jako je tomu u pacientů, kteří jsou závislí na návykových látkách
(MARÁDOVÁ, 2000).
36
Terapeutický přístup k osobám, které trpí poruchou příjmu potravy, nabízí řadu
možností. Na počátku léčby bývá důležité rozhodování o tom, zda má pacientka
podstoupit léčbu v nemocnici nebo zda je indikována léčba ambulantní formou.
Hospitalizační léčba je indikována zejména tehdy, když už je pacient v ohrožení života, je
vyhublý a jsou-li zřetelné somatické následky poruchy, má tedy abnormní jídelní chování,
je-li patrná depresivní porucha a je-li zřejmé, že případná předchozí ambulantní léčba byla
neúspěšná. V případech mentální bulimie je hospitalizace indikována podobně
(KOCOURKOVÁ, 2003).
Léčba hospitalizovaného pacienta má tzv. multimodální charakter, tj. kombinuje
více přístupů a v ideálním případě se snaží o vytvoření individuálního terapeutického
plánu. Většinou se kombinují přístupy odvozené od kognitivně-behaviorálního přístupu,
dynamického přístupu a přístupu systematického. Z forem terapie se nejčastěji uplatňuje
režimová léčba, psychoterapeutické skupiny, individuální terapie a rodinná terapie. Obsah
bývá zaměřen nejen na samotnou poruchu příjmu potravy, její zvláštnosti a významy, ale
také na osobnost pacienta, jeho vztahy k důležitým lidem, způsoby, jakým se vyrovnává se
stresem, neuvědomované souvislosti. Může se ukázat, že je prospěšná rodinná terapie,
zvláště u dívek a mladých žen, pro které je obtížné odpoutat se od vlastních rodičů.
Užitečné bývají relaxační techniky, arteterapie, muzikoterapie. Hospitalizace je časově
omezená a v podstatě představuje zvládnutí kritického stavu. K plnému uzdravení obvykle
nestačí. Pokračování terapie v ambulantních podmínkách bývá nezbytné. V procesu léčby
může kolísat motivace pacientek k léčbě (KOCOURKOVÁ, 2003).
2.5 Rámcový vzdělávací program
Školní vzdělávací program (ŠVP) je nástrojem, který si každá základní, střední a
mateřská škola v České republice vytváří, aby mohla realizovat požadavky rámcového
vzdělávacího programu (RVP) pro daný obor vzdělávání (MŠMT, 2016).
Rámcový vzdělávací program definuje ve školství v České republice nejvyšší úroveň
vzdělávání spolu s projektem Národní program pro rozvoj vzdělávání (tzv. Bílá Kniha). V
roce 2004 MŠMT schválilo nové principy v politice pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let.
Toto rozhodnutí mělo za následek změnu systém kurikulárních dokumentů, které jsou
nyní vytvářeny na dvou úrovních a to na úrovni státní a na úrovni školské. Národní
program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek a rámcové programy pak
37
vymezují závazné rámce pro jednotlivé etapy vzdělávání (předškolní, základní a střední
vzdělávání). Školní úroveň pak představuje školní vzdělávací programy, podle kterých se
uskutečňuje výuka na jednotlivých školách (MŠMT, 2016).
Schválením zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání a Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV),
dostali učitelé do rukou možnost vytvořit si vlastní vzdělávací program, založený na jejich
představách a zkušenostech s výukou. Společným úsilím všech pedagogů na škole, je
možnost bez dalšího schvalování utvořit ucelený Školní vzdělávací program pro základní
vzdělávání, podporující pedagogickou autonomii s ohledem na potřeby žáků. Učitelé už
tak nebudou vázáni na tradiční „osnovy“, kterých se musí držet, protože učitel v plánech
nepopisuje, „co má probrat“, ale popisuje, jaké dovednosti mají jeho žáci mít. Lze tedy
velmi snadno některé méně podstatné pasáže látky vynechat či zredukovat, za účelem
splnění základních cílů výuky nebo naopak některý přínosný projekt prodloužit (MŠMT,
2016).
38
3 Praktická část
3.1 Cíl
Cílem mé závěrečné práce je zmapovat pohybovou aktivitu dětí v rámci povinného
vzdělávání jako prevenci proti rostoucí vlně obezity na vybraných základních školách v
Českých Budějovicích.
3.2 Výzkumné úkoly
prostudování odborné literatury
zpracování přehledu disciplín při výuce TV na vybraných ZŠ
vyhodnocení zjištěných dat
3.3 Výzkumné předpoklady
1. Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných základních škol projdou
postupně všemi základními sportovními disciplínami (atletika, gymnastika, plavání,
míčové hry).
2. Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných škol se v hodinách tělesné
výchovy nejvíce věnují míčovým hrám.
3.4 Popis výzkumného vzorku
Sledovaným souborem jsou hodiny tělesné výchovy v jednotlivých třídách 1. stupně
vybraných základních škol. Zaměřuji se na celkem 4 základní školy v Českých Budějovicích
a to na ZŠ O. Nedbala, ZŠ Máj II., ZŠ Nerudova a ZŠ Rudolfov, kde zkoumám jednotlivé
sportovní disciplíny v hodinách tělesné výchovy a to za rok 2014/2015. Celkové
zastoupení sledovaných tříd je 42, z toho připadá na ZŠ Máj II. 12 tříd, na ZŠ Nedbala 12
tříd, na ZŠ Nerudova také 12 tříd a na ZŠ Rudolfov 8 tříd.
3.5 Použité metody
Pro zmapování poměru hodin věnovaným jednotlivým sportovním disciplínám v
hodinách tělesné výchovy na vybraných základních školách v Českých Budějovicích jsem
použila kvantitativní výzkumné metody. Kvantitativní metoda byla zvolena, protože cílem
39
práce je popisování vztahu proměnných na vybraných základních školách. K tomuto účelu
je potřeba shromáždit větší množství dat tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší výpovědní
hodnoty. Potřebná data jsem získala po domluvě s vybranými základními školami,
z tématických plánů za rok 2014/2015.
40
4 Výsledky
Základní škola Máj II, České Budějovice
Tato škola se zaměřuje na individuální přístup ke každému dítěti. To znamená, že
ve škole lze najít odbornou péči v běžných třídách, ale věnují se i žákům se speciálními
vzdělávacími potřebami i mimořádně nadaným žákům. Budova školy je plně bezbariérová.
K pohybovým aktivitám žáků, škola využívá 2 tělocvičny včetně posilovny a venkovních
hřišť s umělým povrchem. Také je zde možnost využít rozšířenou nabídku školy o
sportovně zaměřenou hokejovou třídu, kde škola spolupracuje s hokejovým centrem
Pouzar. Do tělesné výchovy i ostatních tříd je zařazené bruslení. Dále se zde pořádají
lyžařské zájezdy, sportovní soustředění u moře, výlety tuzemské i zahraniční. Tato škola
má také bohatý mimoškolní program např. sportovní hry pro první i druhý stupeň, aerobic
po začátečníky i navazující pro pokročilé žáky (ZŠ Máj II., 2013).
Tabulka 2. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Máj II.
1.A - Sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 11,1
Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 1 1 2 13 10,3
Hokej - bruslení 4 4 4 3 2 4 4 3 4 3 35 27,8
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 3 1 2 1 2 2 3 2 20 15,9
Míčové hry 6 5 4 5 4 4 4 4 4 4 44 34,9
Počet hodin Celkem 14 13 14 11 11 12 13 12 14 12 126 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 1. A třídě z celkového počtu 126 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 44 hodin, tj. 34,9 %. Následuje hokej (neboť tato škola
spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 35 hodinami, tj. 27,8 %. Dále se řadí drobné
pohybové hry a to 20 hodin, tj. 15,9 %. Dále následuje atletika, ta má 14 hodin, což je 11,1
%. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 10,3 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do
tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
41
Tabulka 3. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Máj II.
1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 1 2 1 1 2 2 2 1 1 15 13,9
Gymnastika 1 1 1 1 1 1 2 2 1 2 13 12,0
Hokej - bruslení 2 2 1 1 1 2 2 2 2 1 16 14,8
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 1 2 2 2 17 15,7
Míčové hry 5 4 5 5 6 4 5 4 5 4 47 43,5
Počet hodin Celkem 12 10 11 9 11 10 12 12 11 10 108 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 1. B třídě z celkového počtu 108 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 43,5 %. Následují drobné pohybové hry s 17
hodinami, tj. 15,7 %. Dále se řadí hokej a to 16 hodin, tj. 14,8 %. Dále následuje atletika, ta
má 15 hodin, což je 13,9 %. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 12 %. Plavání v 1. třídě
není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 4. Přehled pohybových aktivit v 1. C třídě na ZŠ Máj II.
1 .C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 12,8
Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 1 1 2 13 11,9
Hokej - bruslení 2 2 2 2 1 2 2 2 2 1 18 16,5
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 3 1 2 1 2 2 3 2 20 18,3
Míčové hry 6 5 4 5 4 4 4 4 4 4 44 40,4
Počet hodin Celkem 12 11 12 10 10 10 11 11 12 10 109 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 1. C třídě z celkového počtu 109 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 44 hodin, tj. 40,4 %. Následují drobné pohybové hry s 20
hodinami, tj. 18,3 %. Dále se řadí hokej a to 18 hodin, tj. 16,5 %. Dále následuje atletika, ta
má 14 hodin, což je 12,8 %. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 11,9%. Plavání v 1.
třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
42
Tabulka 5. Přehled pohybových aktivit v 2. A třídě na ZŠ Máj II.
2.A - Sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 3 1 1 2 2 2 2 1 1 17 11,2
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 9,2
Hokej - bruslení 6 5 5 5 4 4 5 6 6 5 51 34,2
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 2 1 2 1 2 2 2 2 16 10,5
Míčové hry 5 5 6 5 5 5 6 6 6 5 54 34,9
Počet hodin Celkem 15 15 16 14 14 14 16 17 16 15 152 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 2. A třídě z celkového počtu 152 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 54 hodin, tj. 34,9 %. Následuje hokej (neboť tato škola
spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 51 hodinami, tj. 34,2 %. Dále se řadí atletika a
to 17 hodin, tj. 11,2 %. Dále následují drobné pohybové hry, ty mají 16 hodin, což je 10,5
%. Za nimi je gymnastika, ta má 14hodin, tj. 9,2 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do
tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 6. Přehled pohybových aktivit v 2. B třídě na ZŠ Máj II.
2.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 2 1 2 2 2 1 1 1 15 11,5
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 1 13 9,9
Hokej - bruslení 4 4 4 2 3 3 4 4 2 2 32 24,4
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 2 2 1 2 1 2 2 2 2 17 13,0
Míčové hry 6 5 4 5 5 6 5 6 6 6 54 41,2
Počet hodin Celkem 13 14 14 11 13 14 14 14 12 12 131 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 2. B třídě z celkového počtu 131 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 54 hodin, tj. 41,2 %. Následuje hokej - bruslení s 32
hodinami, tj. 24,4 %. Dále drobné pohybové hry a to 17 hodin, tj. 13 %. Dále následuje
atletika, ta má 15 hodin, což je 11,5 %. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 9,9 %.
Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
43
Tabulka 7. Přehled pohybových aktivit v 2. C třídě na ZŠ Máj II.
2.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 12,3
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 10,8
Hokej - bruslení 4 4 4 3 2 2 3 4 3 2 31 23,8
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 2 1 2 2 17 13,1
Míčové hry 5 4 5 5 5 5 6 6 6 5 52 40,0
Počet hodin Celkem 14 13 14 12 12 12 14 14 13 12 130 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 2. C třídě z celkového počtu 130 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 52 hodin, tj. 40,0 %. Následuje hokej - bruslení s 31
hodinami, tj. 23,8 %. Dále drobné pohybové hry na a to 17 hodin, tj. 13,1 %. Dále
následuje atletika, ta má 16 hodin, což je 12,3 %. Za ní je gymnastika, ta má 14 hodin, tj.
10,8 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 8. Přehled pohybových aktivit v 3. A třídě na ZŠ Máj II.
3.A - sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 2 17 10,2
Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 7,2
Hokej - bruslení 5 6 6 5 3 4 6 5 6 4 50 30,1
Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 8,4
Drobné pohybové hry 3 2 2 2 2 1 2 2 2 2 20 12,0
Míčové hry 5 6 6 5 5 4 4 5 6 7 53 31,9
Počet hodin Celkem 16 17 17 15 16 16 19 17 17 16 166 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 3. A třídě z celkového počtu 166 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 53 hodin, tj. 31,9 %. Následuje hokej (neboť tato škola
spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 50 hodinami, tj. 30,1 %. Dále se řadí drobné
pohybové hry 20 hodin, tj. 12 %, po nich atletika a to 17 hodin, tj. 10,2 %. Dále následuje
plavání, a to ve 14 hodinách, což je 8,4 %. Ukončuje gymnastika, ta má 12hodin, tj. 7,2 %.
44
Tabulka 9. Přehled pohybových aktivit v 3. B třídě na ZŠ Máj II.
3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 3 3 1 1 1 1 2 2 1 1 16 11,8
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 2 2 15 11,0
Hokej - bruslení 4 4 3 2 1 2 3 3 3 3 28 20,6
Plavání 0 0 0 0 3 3 3 3 0 0 12 8,8
Drobné pohybové hry 0 2 2 1 1 1 1 2 2 2 14 10,3
Míčové hry 6 4 6 5 5 4 5 4 6 6 51 37,5
Počet hodin Celkem 14 14 14 11 12 13 15 15 14 14 136 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 3. B třídě z celkového počtu 136 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 51 hodin, tj. 37,5 %. Následuje hokej s 28 hodinami, tj.
20,6 %. Dále se řadí atletika 16 hodin, tj. 11,8 %, po ní gymnastika a to 15 hodin, tj. 11,0
%. Dále následují drobné pohybové hry na a to ve 14 hodinách, což je 10,3 %. Ukončuje
plavání, to má 12hodin, tj. 8,8 %.
Tabulka 11. Přehled pohybových aktivit v 3. C třídě na ZŠ Máj II.
3.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 2 1 2 2 2 2 1 2 17 11,7
Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 8,3
Hokej - bruslení 4 4 4 2 2 2 2 3 4 3 30 20,7
Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 9,7
Drobné pohybové hry 3 2 1 2 2 1 2 2 2 2 19 13,1
Míčové hry 5 6 6 5 5 4 4 5 6 7 53 36,6
Počet hodin Celkem 14 15 15 12 15 14 15 15 15 15 145 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 3. C třídě z celkového počtu 145 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 53 hodin, tj. 36,6 %. Následuje hokej s 30 hodinami, tj.
20,7 %. Dále se řadí drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti 19 hodin, tj. 13,1 %, po nich
atletika a to 17 hodin, tj. 11,7 %. Dále následuje plavání, a to ve 14 hodinách, což je 9,7 %.
Ukončuje gymnastika, ta má 12hodin, tj. 8,3 %.
45
Tabulka 12. Přehled pohybových aktivit v 4. A třídě na ZŠ Máj II.
4.A - Sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 19 12,0
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 2 1 2 15 9,5
Hokej - bruslení 6 6 4 4 3 5 6 6 6 4 50 31,6
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 2 2 1 2 1 2 2 1 3 17 10,8
Míčové hry 7 6 6 5 5 6 5 5 7 5 57 36,1
Počet hodin Celkem 17 17 16 14 13 16 16 17 17 15 158 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 4. A třídě z celkového počtu 158 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 57 hodin, tj. 36,1 %. Následuje hokej (neboť tato škola
spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 50 hodinami, tj. 31,6 %. Dále se řadí atletika 19
hodin, tj. 12 %, po ní drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti a to 17 hodin, tj. 10,8 %.
Dále následuje gymnastika, a to v 15 hodinách, což je 9,5 %. Plavání ve 4. třídě není
zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 13. Přehled pohybových aktivit v 4. B třídě na ZŠ Máj II.
4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 3 2 2 1 2 2 2 1 2 1 18 13,1
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 10,2
Hokej - bruslení 4 4 5 3 3 3 4 5 3 4 38 27,7
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 2 1 1 2 1 3 2 1 1 15 10,9
Míčové hry 6 5 5 5 5 6 4 5 7 4 52 38,0
Počet hodin Celkem 15 14 15 12 13 14 14 14 14 12 137 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 4. B třídě z celkového počtu 137 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 52 hodin, tj. 38,0 %. Následuje hokej - bruslení s 38
hodinami, tj. 27,7 %. Dále atletika a to 18 hodin, tj. 13,1 %. Dále následují drobné
pohybové hry, ty mají 15 hodin, což je 10,9 %. Za nimi je gymnastika, ta má 14 hodin, tj.
10,2 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
46
Tabulka 14. Přehled pohybových aktivit v 4. C třídě na ZŠ Máj II.
4.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 3 2 1 2 2 2 1 2 1 18 13,3
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 10,4
Hokej - bruslení 4 4 5 3 3 3 4 4 4 4 38 28,1
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 2 1 1 2 1 3 2 1 1 15 11,1
Míčové hry 6 4 5 5 5 6 4 5 6 4 50 37,0
Počet hodin Celkem 14 14 15 12 13 14 14 13 14 12 135 100,0
Na ZŠ Máj II. se v 4. C třídě z celkového počtu 135 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 50 hodin, tj. 37,0 %. Následuje hokej - bruslení s 38
hodinami, tj. 28,1 %. Dále se řadí atletika a to s 18 hodinami, tj. 13,3 %. Dále následují
drobné pohybové hry, ty mají 15 hodin, což je 11,1 %. Za nimi je gymnastika, ta má 14
hodin, tj. 10,4 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin,
tj. 0,0 %.
Tabulka 15. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Máj II.
1.A 1.B 1.C 2.A 2.B 2.C 3.A 3.B 3.C 4.A 4.B 4.C
Atletika 14 15 14 17 15 16 17 16 17 19 18 17
Gymnastika 13 13 13 14 13 14 12 15 12 15 14 15
Hokej - bruslení 35 16 18 53 32 31 50 28 30 50 38 33
Plavání 0 0 0 0 0 0 14 12 14 0 0 0
Drobné pohybové hry 20 17 20 15 14 17 20 14 19 17 15 18
Míčové hry 44 47 44 52 54 52 53 51 53 57 53 55
Počet hodin Celkem 126 108 109 152 131 130 166 136 145 158 138 138
47
Graf 1. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Máj II.
Zdroj: vlastní výzkum
Z celkového znázornění pohybových disciplín (Tabulka 15, Graf 1.) v hodinách tělesné
výchovy na ZŠ Máj II. mají největší zastoupení různé míčové hry jako je např. vybíjená,
volejbal, fotbal, florbal, házená, basketbal a jiné. Neboť tato základní škola úzce
spolupracuje se sportovním centrem Pouzar, další velice početné zastoupení v hodinách
tělesných výchov má hokej nebo bruslení. Dále by byly postupně řazeny drobné pohybové
hry (různé druhy běhů ve formě hry např. „na babu, prolézaná apod.“), atletika (s využitím
venkovních hřišť), gymnastika (s využitím různého sportovního náčiní). Plavání je zahrnuto
pouze do 3. tříd tělesné výchovy, proto má nejmenší zastoupení z celkového počtu hodin.
Základní škola O. Nedbala, České Budějovice
Tato základní škola je plně organizovaná městská základní škola se sportovním
zaměřením. Škola poskytuje základní vzdělání dětem 1. - 9. ročníku, žáci a žákyně
sportovních tříd se věnují volejbalu a moderní gymnastice (spolupráce s VK Jihostroj a SK
Máj, oddíl moderní gymnastiky) Hlavním sportem na této základní škole je volejbal. Žáci
jsou pečlivě vybíráni do tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy (musí splňovat dvě
48
základní kritéria – fyzickou zdatnost a prospěch ve škole na odpovídající úrovni). Chlapci
jsou zařazeni do systému struktury klubu VK Jihostroj České Budějovice a dívky do
systémů volejbalových klubů ve městě (VK České Budějovice, SK Třebín, SK Hlincovka a
další). Děti se nezaměřují pouze na volejbal, ale cílem celého programu je vzbudit u dětí
zájem o sport a tělesnou výchovu vůbec. Ti nejúspěšnější z nich jsou dále zařazeni do
struktury klubu a pokračují ve specializované přípravě volejbalu. Žáci procházejí prvním
výběrem již do první třídy po zápise, kde dle zájmu naplní vždy jednu třídu. Děti na prvním
stupni ZŠ mají v rozvrhu vždy o jednu hodinu pohybových aktivit navíc, zaměřenou na
míčové sporty, gymnastiku, atletiku, obratnost, tradiční i netradiční sporty. Sportovní
přípravu na druhém stupni absolvují žáci už více specializovanou na volejbal. V rozvrhu se
zde objevují 2 hodiny sportovních aktivit (volejbalu). Mimoškolní kroužky zahrnují aerobic
a kroužek sportovní (ZŠ NEDBALA, 2013).
Tabulka 16. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Nedbala.
1.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 17,5
Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 2 3 2 16 20,0
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 0 1 7 8,8
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 1 1 1 0 1 1 1 1 9 11,3
Míčové hry 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 34 42,5
Počet hodin Celkem 8 8 9 7 7 7 8 9 9 8 80 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 1. A třídě z celkového počtu 80 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 34 hodin, tj. 42,5 %. Následuje gymnastika s 16 hodinami,
tj. 20,0 %. Dále se řadí atletika a to 14 hodin, tj. 17,5 %. Dále následují drobné pohybové
hry, ty mají 9 hodin, což je 11,3 %. Za nimi je tanec, ten představuje 7 hodin, tj. 8,8 %.
Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
49
Tabulka 17. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Nedbala.
1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 17,1
Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 2 3 2 16 19,5
Tanec 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 10 12,2
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 1 1 0 0 1 1 1 1 8 9,8
Míčové hry 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 34 41,5
Počet hodin Celkem 8 8 9 8 7 7 8 9 10 8 82 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 1. B třídě z celkového počtu 82 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 34 hodin, tj. 41,5 %. Následuje gymnastika s 16 hodinami,
tj. 19,5 %. Dále se řadí atletika a to 14 hodin, tj. 17,1 %. Dále následuje tanec, ten
představuje 10 hodin, tj. 12,2 %. Za nimi jsou drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti, ty
mají 8 hodin, což je 9,8 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0
hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 18. Přehled pohybových aktivit v 1. C třídě na ZŠ Nedbala.
1.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 2 0 1 1 2 2 1 1 12 14,8
Gymnastika 1 1 1 1 2 2 2 2 3 2 17 21,0
Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 0 1 6 7,4
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Hry na rozvoj rychlosti 1 2 1 1 1 0 1 1 1 2 11 13,6
Míčové hry 5 4 4 4 3 3 3 3 3 3 35 43,2
Počet hodin Celkem 8 9 9 6 7 7 9 9 8 9 81 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 1. C třídě z celkového počtu 81 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 35 hodin, tj. 43,2 %. Následuje gymnastika s 17 hodinami,
tj. 21,0 %. Dále se řadí atletika a to 12 hodin, tj. 14,8 %. Dále následují drobné pohybové
hry, ty mají 11 hodin, což je 13,6 %. Za nimi je tanec, ten představuje 6 hodin, tj. 7,4 %.
Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
50
Tabulka 19. Přehled pohybových aktivit v 2. A třídě na ZŠ Nedbala.
2.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 1 1 1 2 2 1 1 1 1 13 14,4
Gymnastika 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 12 13,3
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 10,0
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 12 13,3
Míčové hry 4 4 5 5 5 3 4 5 4 5 44 48,9
Počet hodin Celkem 9 8 11 8 9 8 8 9 9 11 90 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 2. A třídě z celkového počtu 90 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 44 hodin, tj. 48,9 %. Následuje atletika s 13 hodinami, tj.
14,4 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 13,3 %, shodně jsou na tom také drobné
pohybové hry, ty mají 12 hodin, což je 13,3 %. Za nimi je tanec, ten představuje 9 hodin,
tj. 10,0 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 20. Přehled pohybových aktivit v 2. B třídě na ZŠ Nedbala.
2.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 1 1 2 2 2 1 1 1 14 16,3
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 0 1 1 1 12 14,0
Tanec 0 1 0 0 0 1 1 0 1 1 5 5,8
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 2 1 1 0 2 1 1 0 10 11,6
Míčové hry 5 4 4 5 5 3 4 5 5 5 45 52,3
Počet hodin Celkem 8 9 9 9 9 8 9 8 9 8 86 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 2. B třídě z celkového počtu 86 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 45 hodin, tj. 52,3 %. Následuje atletika s 14 hodinami, tj.
16,3 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 14,0 %. Dále následují drobné pohybové
hry, ty mají 10 hodin, což je 11,6 %. Za nimi je tanec, ten představuje 5 hodin, tj. 5,8 %.
Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
51
Tabulka 21. Přehled pohybových aktivit v 2. C třídě na ZŠ Nedbala.
2.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 18,6
Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 0 2 12 14,0
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 0 1 1 7 8,1
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 0 1 1 0 1 1 2 0 8 9,3
Míčové hry 4 4 5 4 4 4 5 5 4 4 43 50,0
Počet hodin Celkem 9 9 9 8 8 8 10 9 8 8 86 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 2. C třídě z celkového počtu 86 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 43 hodin, tj. 50,3 %. Následuje atletika s 16 hodinami, tj.
18,6 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 14,0 %. Dále následují drobné pohybové
hry, ty mají 8 hodin, což je 9,3 %. Za nimi je tanec, ten představuje 7 hodin, tj. 8,1 %.
Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 22. Přehled pohybových aktivit v 3. A třídě na ZŠ Nedbala.
3.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 1 2 2 1 1 2 1 2 15 14,9
Gymnastika 3 2 2 2 0 0 0 0 1 1 11 10,9
Tanec 1 1 0 0 0 1 1 0 2 1 7 6,9
Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 13,9
Drobné pohybové hry 1 1 2 0 1 1 1 1 0 1 9 8,9
Míčové hry 4 5 6 5 4 4 4 5 4 4 45 44,6
Počet hodin Celkem 10 11 11 9 10 11 11 10 9 9 101 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 3. A třídě z celkového počtu 101 hodin tělesné výchovy věnují
nejvíce míčovým hrám, to představuje 45 hodin, tj. 44,6 %. Následuje atletika s 15
hodinami, tj. 14,9 %. Dále se řadí plavání a to 14 hodin, tj. 13,9 %. Dále následuje
gymnastika, ta má 11 hodin, což je 10,9 %. Za nimi jsou drobné pohybové hry s počtem
hodin 9, tj. 8,9 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 7 hodin, tj.
6,9%.
52
Tabulka 23. Přehled pohybových aktivit v 3. B třídě na ZŠ Nedbala.
3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 3 3 1 1 1 1 2 1 2 1 16 16,3
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 14,3
Tanec 1 0 0 0 0 1 0 0 0 1 3 3,1
Plavání 0 0 0 0 3 3 3 3 0 0 12 12,2
Drobné pohybové hry 0 2 2 1 0 1 1 2 2 0 11 11,2
Míčové hry 5 4 5 5 5 3 3 3 4 5 42 42,9
Počet hodin Celkem 10 10 10 9 10 11 10 10 9 9 98 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 3. B třídě z celkového počtu 98 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 42 hodin, tj. 42,9 %. Následuje atletika s 16 hodinami, tj.
16,3 %. Dále se řadí gymnastika a to 14 hodin, tj. 14,3 %. Dále následuje plavání, to má 12
hodin, což je 12,2 %. Za nimi jsou drobné pohybové s počtem hodin 11, tj. 11,2 %. A jako
poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 3 hodin, tj. 3,1 %.
Tabulka 24. Přehled pohybových aktivit v 3. C třídě na ZŠ Nedbala.
3.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 2 1 1 1 0 1 1 2 12 12,2
Gymnastika 2 2 1 2 1 1 1 1 2 2 15 15,3
Tanec 0 0 1 0 0 0 0 0 1 1 3 3,1
Plavání 0 0 0 0 3 3 4 3 0 0 13 13,3
Drobné pohybové hry 1 1 2 2 0 1 0 0 1 0 8 8,2
Míčové hry 5 5 5 5 4 3 5 5 5 5 47 48,0
Počet hodin Celkem 9 10 11 10 9 9 10 10 10 10 98 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 3. C třídě z celkového počtu 98 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 48,0 %. Následuje gymnastika s 15 hodinami,
tj. 15,3 %. Dále se řadí plavání a to 13 hodin, tj. 13,3 %. Dále následuje atletika, ta má 12
hodin, což je 12,2 %. Za nimi jsou drobné pohybové hry s počtem hodin 8, tj. 8,2 %. A jako
poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 3 hodin, tj. 3,1 %.
53
Tabulka 25. Přehled pohybových aktivit v 4. A třídě na ZŠ Nedbala.
4.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 1 2 2 2 1 2 2 2 1 17 16,8
Gymnastika 1 1 2 1 2 1 2 2 1 1 14 13,9
Tanec 1 1 1 1 0 0 1 1 1 1 8 7,9
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 1 2 1 2 1 1 1 2 13 12,9
Míčové hry 5 6 5 5 5 4 5 4 6 4 49 48,5
Počet hodin Celkem 10 10 11 11 10 8 11 10 11 9 101 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 4. A třídě z celkového počtu 101 hodin tělesné výchovy věnují
nejvíce míčovým hrám, to představuje 49 hodin, tj. 48,5 %. Následuje atletika s 17
hodinami, tj. 16,8 %. Dále se řadí gymnastika a to 14 hodin, tj. 13,9 %. Dále následují
drobné pohybové hry tj. 12,9 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje
3 hodin, tj. 3,1 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin,
tj. 0,0 %.
Tabulka 26. Přehled pohybových aktivit v 4. B třídě na ZŠ Nedbala.
4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 2 1 2 2 2 1 2 1 17 16,7
Gymnastika 1 2 1 1 2 1 3 2 1 1 15 14,7
Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 2 1 8 7,8
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 2 2 1 0 1 1 1 1 11 10,8
Míčové hry 6 5 5 5 5 6 4 5 6 4 51 50,0
Počet hodin Celkem 10 11 11 9 10 10 11 10 12 8 102 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 4. B třídě z celkového počtu 102 hodin tělesné výchovy věnují
nejvíce míčovým hrám, to představuje 51 hodin, tj. 50,0 %. Následuje atletika s 17
hodinami, tj. 16,7 %. Dále se řadí gymnastika a to 15 hodin, tj. 14,7 %. Dále následují
drobné pohybové hry 11 hodin, tj. 10,8 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten
54
představuje 8 hodin, tj. 7,8 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto
má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 27. Přehled pohybových aktivit v 4. C třídě na ZŠ Nedbala.
4.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 3 2 1 2 2 2 1 2 1 18 17,5
Gymnastika 1 2 1 1 2 1 3 2 1 1 15 14,6
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 8,7
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 13,6
Míčové hry 6 4 5 5 5 4 4 5 5 4 47 45,6
Počet hodin Celkem 11 11 11 9 10 10 11 10 11 9 103 100,0
Na ZŠ O. Nedbala se v 4. B třídě z celkového počtu 103 hodin tělesné výchovy věnují
nejvíce míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 45,6 %. Následuje atletika s 18
hodinami, tj. 17,5 %. Dále se řadí gymnastika a to 15 hodin, tj. 14,6 %. Dále následují hry
na rozvoj rychlosti 14 hodin, tj. 13,6 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten
představuje 9 hodin, tj. 8,7 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto
má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 28. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Nedbala.
1.A 1.B 1.C 2.A 2.B 2.C 3.A 3.B 3.C 4.A 4.B 4.C
Atletika 14 14 12 13 14 16 15 16 12 17 17 18
Gymnastika 16 16 17 12 12 12 11 14 15 14 15 15
Tanec 7 10 6 9 5 7 7 3 3 8 8 9
Plavání 0 0 0 0 0 0 14 12 13 0 0 0
Drobné pohybové hry 9 8 11 6 10 8 9 11 8 13 11 14
Míčové hry 34 34 35 44 45 43 45 42 47 49 51 47
Počet hodin Celkem 80 82 81 84 86 86 101 98 98 101 102 103
55
Graf 2. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Nedbala.
Zdroj: vlastní zdroj
Z celkového znázornění pohybových disciplín (Tabulka 28, Graf 2.) v hodinách tělesné
výchovy na ZŠ O. Nedbala mají největší zastoupení míčové hry, kde převláda volejbal,
neboť škola spolupracuje s volejbalovou školou Jihostroj České Budějovice. Dále mají
podobnou hodinovou dotaci gymnastika a atletika, náplně těchto hodin se velice často
prolínají. Dále následují drobné pohybové hry (různé druhy běhů ve formě hry např. „na
babu, prolézaná apod.“), a tanec se zaměřením na moderní formy tance. Plavání je
zahrnuto pouze do 3. tříd, proto má hodinové zastoupení pouze v tomto ročníku.
Základní škola a Mateřská škola Nerudova, České Budějovice
Tato škola patří ke klasickým základním školám s moderním vybavením a možností
nadstandardní výuky matematiky a přírodních věd. Mimo to mohou žáci navštěvovat
pohybové a sportovní aktivity (atletika, fotbal, míčové hry). Tato škola je s ohledem na
pohybové aktivity nadstandardně vybavena - 4 tělocvičny, venkovní atletický stadion s
tartanovým oválem, hřiště na fotbal a volejbal. Velice obsáhlá nabídka mimoškolních
pohybových aktivit – aerobic, mažoretky, tanec, florbal (ZŠ NERUDOVA, 2013).
56
Tabulka 29. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Nerudova.
1.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 17,5
Gymnastika 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 10 12,5
Tanec 0 0 1 0 0 1 1 1 0 1 5 6,3
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 1 1 2 2 1 2 3 2 16 20,0
Míčové hry 4 5 4 4 3 3 3 3 3 3 35 43,8
Počet hodin Celkem 7 8 9 7 7 8 8 9 9 8 80 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 1. A třídě z celkového počtu 80 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 35 hodin, tj. 43,8 %. Následují drobné pohybové hry s 16
hodinami, tj. 20,0 %. Dále se řadí atletika a to 14 hodin, tj. 17,5 %. Dále následuje s 10
hodinami, tj. 12,5 % gymnastika. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten
představuje 5 hodin, tj. 6,3 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto
má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 30. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Nerudova.
1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 1 1 2 2 2 1 15 19,0
Gymnastika 1 0 1 1 0 0 1 1 1 1 7 8,9
Tanec 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 9 11,4
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 1 1 2 2 1 2 1 2 14 17,7
Míčové hry 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 34 43,0
Počet hodin Celkem 8 8 8 8 7 7 8 9 8 8 79 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 1. B třídě z celkového počtu 79 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 34 hodin, tj. 43,0 %. Následuje atletika s 15 hodinami, tj.
19,0 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a to 14 hodin, tj. 17,7 %. Dále následuje s 9
hodinami, tj. 11,4 % tanec. A jako poslední se v této třídě řadí gymnastika, ta představuje
7 hodin, tj. 8,9 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin,
tj. 0,0 %.
57
Tabulka 31. Přehled pohybových aktivit v 1. C třídě na ZŠ Nerudova.
1.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 0 1 2 0 1 1 2 2 1 1 11 13,9
Gymnastika 1 2 1 1 1 0 1 1 1 2 11 13,9
Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 0 1 6 7,6
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 1 1 2 2 2 2 3 1 16 20,3
Míčové hry 5 4 4 4 3 3 3 3 3 3 35 44,3
Počet hodin Celkem 7 9 9 6 7 7 9 9 8 8 79 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 1. C třídě z celkového počtu 79 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 35 hodin, tj. 44,3 %. Následují drobné pohybové hry s 16
hodinami, tj. 20,3 %. Dále se řadí atletika a gymnastika a to 11 hodin, tj. 13, 9%. A jako
poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 6 hodin, tj. 7,6 %. Plavání v 1. třídě
není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 32. Přehled pohybových aktivit v 2. A třídě na ZŠ Nerudova.
2.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 1 1 1 2 2 1 1 1 1 13 15,7
Gymnastika 0 1 0 1 0 1 1 0 1 0 5 6,0
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 10,8
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 12 14,5
Míčové hry 4 4 5 5 5 3 4 5 4 5 44 53,0
Počet hodin Celkem 8 8 9 8 8 8 8 8 9 9 83 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 2. A třídě z celkového počtu 83 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 44 hodin, tj. 53,0 %. Následuje atletika s 13 hodinami, tj.
15,7 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a to 12 hodin, tj. 14,5 %. Dále následuje s 9
hodinami, tj. 6,0 % tanec. A jako poslední se v této třídě řadí gymnastika, ta představuje 5
hodin, tj. 6,0 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj.
0,0 %.
58
Tabulka 33. Přehled pohybových aktivit v 2. B třídě na ZŠ Nerudova.
2.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 1 1 1 1 2 1 1 1 12 14,3
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 0 1 1 1 12 14,3
Tanec 0 1 0 0 0 1 1 0 1 1 5 6,0
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 2 1 1 0 2 1 1 0 10 11,9
Míčové hry 5 4 4 5 5 3 4 5 5 5 45 53,6
Počet hodin Celkem 8 9 9 9 8 7 9 8 9 8 84 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 2. B třídě z celkového počtu 84 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 45 hodin, tj. 53,6 %. Následuje atletika a gymnastika s 12
hodinami, tj. 14,3 %. Dále následují s 10 hodinami, tj. 11,9 % drobné pohybové hry. A jako
poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 5 hodin, tj. 6,0 %. Plavání v 2. třídě
není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 34. Přehled pohybových aktivit v 2. C třídě na ZŠ Nerudova.
2.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 18,8
Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 0 2 12 14,1
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 0 1 1 7 8,2
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 1 0 1 1 0 1 1 2 0 8 9,4
Míčové hry 4 4 4 4 4 4 5 5 4 4 42 49,4
Počet hodin Celkem 9 9 8 8 8 8 10 9 8 8 85 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 2. C třídě z celkového počtu 85 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 42 hodin, tj. 49,4 %. Následuje atletika s 16 hodinami, tj.
18,8 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 14,1 %. Dále následují s 8 hodinami, tj.
9,4 % drobné pohybové hry. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 7
hodin, tj. 8,2 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj.
0,0 %.
59
Tabulka 35. Přehled pohybových aktivit v 3. A třídě na ZŠ Nerudova.
3.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 10 10,1
Gymnastika 1 1 2 0 1 1 1 1 1 1 10 10,1
Tanec 0 1 0 0 0 1 1 0 0 1 4 4,0
Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 14,1
Drobné pohybové hry 3 2 2 2 1 0 0 1 2 1 14 14,1
Míčové hry 4 5 5 5 5 4 4 5 5 5 47 47,5
Počet hodin Celkem 9 10 10 8 11 11 11 10 10 9 99 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 3. A třídě z celkového počtu 99 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 47,5 %. Následují drobné pohybové hry a
plavání s celkovou dotací 14 hodin, tj. 14,1 %. Dále následuje atletika a gymnastika s 10
hodinami, tj. 10,1 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 4 hodiny,
tj. 4,0 %.
Tabulka 36. Přehled pohybových aktivit v 3. B třídě na ZŠ Nerudova.
3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 1 2 1 1 1 14 14,3
Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 12,2
Tanec 1 0 0 0 0 1 0 0 2 1 5 5,1
Plavání 0 0 0 0 3 3 3 3 0 0 12 12,2
Drobné pohybové hry 0 2 2 1 0 1 1 2 2 0 11 11,2
Míčové hry 6 4 5 5 5 4 3 3 4 5 44 44,9
Počet hodin Celkem 10 9 10 9 11 11 10 10 10 8 98 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 3. B třídě z celkového počtu 98 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 44 hodin, tj. 44,9 %. Následuje atletika s 14 hodinami, tj.
14,3 %. Gymnastika a plavání má 12 hodin, tj. 12,2 %. Drobné pohybové hry představují
11 hodin, tj. 11,2 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 5 hodin, tj.
5,1 %.
60
Tabulka 37. Přehled pohybových aktivit v 3. C třídě na ZŠ Nerudova.
3.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 2 1 1 1 0 1 1 2 12 12,4
Gymnastika 1 1 2 2 0 1 0 0 1 0 8 8,2
Tanec 0 0 1 0 0 0 0 0 1 1 3 3,1
Plavání 0 0 0 0 3 3 4 3 0 0 13 13,4
Drobné pohybové hry 2 2 1 2 1 1 1 0 2 2 14 14,4
Míčové hry 5 5 5 5 4 4 5 5 5 4 47 48,5
Počet hodin Celkem 9 10 11 10 9 10 10 9 10 9 97 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 3. C třídě z celkového počtu 97 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 48,5 %. Následují drobné pohybové
s celkovou dotací 14 hodin, tj. 14,4 %. Dále následuje plavání s 13 hodinami, tj. 13,4 %.
Pak atletika s 12 hodinami, tj. 12,4 %, poté gymnastika s 8 hodinami, tj. 8,2 %. A jako
poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 3 hodiny, tj. 3,1 %.
Tabulka 38. Přehled pohybových aktivit v 4. A třídě na ZŠ Nerudova.
4.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 1 2 3 2 1 2 1 2 1 17 16,8
Gymnastika 2 1 1 2 1 2 1 1 1 2 14 13,9
Tanec 1 1 1 1 0 0 1 1 0 1 7 6,9
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 2 2 1 2 1 2 2 1 1 15 14,9
Míčové hry 5 5 5 4 5 5 5 4 6 4 48 47,5
Počet hodin Celkem 11 10 11 11 10 9 11 9 10 9 101 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 4. A třídě z celkového počtu 101 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 48 hodin, tj. 47,5 %. Následuje atletika s 17 hodinami, tj.
16,8 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a to 15 hodin, tj. 14,9 %. Dále následuje se 14
hodinami, tj. 13,9 % gymnastika. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten
představuje 7 hodin, tj. 6,9 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto
má 0 hodin, tj. 0,0 %.
61
Tabulka 39. Přehled pohybových aktivit v 4. B třídě na ZŠ Nerudova.
4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 1 2 2 17 17,0
Gymnastika 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 11 11,0
Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 2 1 8 8,0
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 2 1 2 2 0 3 2 1 1 15 15,0
Míčové hry 6 5 5 4 5 6 4 5 5 4 49 49,0
Počet hodin Celkem 10 11 9 9 10 10 11 10 11 9 100 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 4. B třídě z celkového počtu 100 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 49 hodin, tj. 49,0 %. Následuje atletika s 17 hodinami, tj.
17,0 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a to 15 hodin, tj. 15,0 %. Dále následuje s 11
hodinami, tj. 11,0 % gymnastika. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten
představuje 8 hodin, tj. 8,0%. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto
má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 40. Přehled pohybových aktivit v 4. C třídě na ZŠ Nerudova.
4.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 3 2 1 2 2 2 1 1 1 17 16,8
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 13,9
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 8,9
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 1 2 1 1 2 1 3 2 1 1 15 14,9
Míčové hry 5 4 5 5 5 4 4 5 5 4 46 45,5
Počet hodin Celkem 10 11 11 9 10 10 11 10 10 9 101 100,0
Na ZŠ Nerudova se v 4. C třídě z celkového počtu 101 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 46 hodin, tj. 45,5 %. Následuje atletika s 17 hodinami, tj.
16,8 %. Dále se řadí drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti a to 15 hodin, tj. 14,9 %.
Dále následuje se 14 hodinami, tj. 13,9 % gymnastika. A jako poslední se v této třídě řadí
62
tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 8,9 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné
výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 41. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Nerudova.
1.A 1.B 1.C 2.A 2.B 2.C 3.A 3.B 3.C 4.A 4.B 4.C
Atletika 14 15 11 13 12 16 10 14 12 17 17 17
Gymnastika 10 7 11 5 12 12 10 12 8 14 11 14
Tanec 5 9 6 9 5 7 4 5 3 7 8 9
Plavání 0 0 0 0 0 0 14 12 13 0 0 0
Drobné pohybové hry 16 14 16 12 10 8 14 11 14 15 15 15
Míčové hry 35 34 35 44 45 42 47 44 47 48 49 46
Počet hodin Celkem 80 79 79 83 84 85 99 98 97 101 100 101
Graf 3. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Nerudova.
Zdroj: vlastní zdroj
Z celkového znázornění pohybových disciplín (Tabulka 41, Graf 3.) v hodinách tělesné
výchovy na ZŠ Nerudova mají největší zastoupení různé míčové hry jako je např. vybíjená,
volejbal, fotbal, florbal, házená, basketbal a jiné. Dále by byly postupně řazeny drobné
pohybové hry (aerobic, různé druhy běhů ve formě hry např. „na babu, prolézaná apod.“),
atletika (s využitím venkovních hřišť), gymnastika (s využitím různého sportovního náčiní)
a tanec, který byl zaměřen pouze na moderní formy tance (steet dance, pooll dance
63
apod.). Plavání je zahrnuto pouze do 3. tříd tělesné výchovy, proto má nejmenší
zastoupení z celkového počtu hodin.
Základní škola a Mateřská škola Rudolfov, České Budějovice
Základní škola Rudolfov je plně organizovanou městskou školou, která poskytuje základní
vzdělávání a školské služby žákům 1. až 9. ročníku. Pohybové aktivity se řídí daným
učebním plánem, který pro 1. stupeň určuje 2 hodiny týdně. Mimo povinnou tělesnou
výchovu mají žáci možnost využít i mimoškolní pohybové aktivity v rámci daných kroužků
a to volejbalový, florbalový nebo sportovní kroužek (ZŠ RUDOLFOV, 2013).
Tabulka 42. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Rudolfov.
1.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 1 1 1 1 2 1 2 1 12 13,3
Gymnastika 1 1 1 1 1 2 1 1 1 2 12 13,3
Tanec 0 1 0 0 0 1 1 1 1 1 6 6,7
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 2 2 2 2 18 20,0
Míčové hry 4 4 5 5 4 4 4 4 4 4 42 46,7
Počet hodin Celkem 8 9 9 8 8 9 10 9 10 10 90 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 1. A třídě z celkového počtu 90 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 42 hodin, tj. 46,7 %. Následují drobné pohybové hry s 18
hodinami, tj. 20,0 %. Dále se řadí atletika a gymnastika 12 hodin, tj. 13,3 %. A jako
poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 6 hodin, tj. 6,7 %. Plavání v 1. třídě
není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
64
Tabulka 43. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Rudolfov.
1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 1 1 1 1 2 2 2 1 1 13 13,7
Gymnastika 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 11 11,6
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 9,5
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 1 2 2 2 17 17,9
Míčové hry 4 4 5 5 6 4 5 4 4 4 45 47,4
Počet hodin Celkem 9 9 10 8 10 9 10 10 10 10 95 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 1. B třídě z celkového počtu 95 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 45 hodin, tj. 47,4%. Následují drobné pohybové hry se 17
hodinami, tj. 17,9 %. Dále se řadí atletika s 13 hodinami, tj. 13,7 %. Poté gymnastika 11
hodin, tj. 11,6 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 9,5
%. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 44. Přehled pohybových aktivit v 2. A třídě na ZŠ Rudolfov.
2.A 2014 /2015 %
09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 16,0
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 14,0
Tanec 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 2 2 2 2 18 18,0
Míčové hry 5 4 5 5 5 5 6 6 6 5 52 52,0
Počet hodin Celkem 10 9 10 9 10 10 11 11 10 10 100 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 2. A třídě z celkového počtu 100 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 52 hodin, tj. 52,0 %. Následují drobné pohybové hry s 18
hodinami, tj. 18,0 %. Dále se řadí atletika s 16 hodinami, tj. 16,0 %. Poté gymnastika 14
hodin, tj. 14,0 %. Tanec ani plavání nebylo v této třídě zahrnuto do tělesné výchovy, proto
mají 0 hodin, tj. 0,0 %.
65
Tabulka 45. Přehled pohybových aktivit v 2. B třídě na ZŠ Rudolfov.
2.B 2014 /2015 %
09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 1 2 2 1 2 2 2 2 1 1 16 15,8
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 1 13 12,9
Tanec 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 2 2 2 2 18 17,8
Míčové hry 6 5 4 5 5 6 5 6 6 6 54 53,5
Počet hodin Celkem 10 10 10 9 10 11 10 11 10 10 101 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 2. B třídě z celkového počtu 101 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 54 hodin, tj. 53,5%. Následují drobné pohybové hry s 18
hodinami, tj. 17,8 %. Dále se řadí atletika s 16 hodinami, tj. 15,8 %. Poté gymnastika 13
hodin, tj. 12,9 %. Tanec ani plavání nebylo v této třídě zahrnuto do tělesné výchovy, proto
mají 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 46. Přehled pohybových aktivit v 3. A třídě na ZŠ Rudolfov.
3.A 2014 /2015 %
09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 2 17 13,9
Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 9,8
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 7,4
Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 0 0 13 10,7
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 2 2 2 2 18 14,8
Míčové hry 5 6 6 5 5 4 4 5 6 7 53 43,4
Počet hodin Celkem 11 12 12 9 13 13 14 13 12 13 122 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 3. A třídě z celkového počtu 122 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 53 hodin, tj. 43,4%. Následují drobné pohybové hry s 18
hodinami, tj. 14,8 %. Dále se řadí atletika s 17 hodinami, tj. 13,9 %. Poté plavání 13 hodin,
tj. 10,7 %. Dále je věnováno 12 hodin, tj. 9,8 % gymnastice. A jako poslední se v této třídě
řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 7,4 %.
66
Tabulka 47. Přehled pohybových aktivit v 3. B třídě na ZŠ Rudolfov.
3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 3 2 1 1 1 1 2 2 1 1 15 12,8
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 12,0
Tanec 1 1 1 0 0 1 0 0 2 1 7 6,0
Plavání 0 0 0 0 3 3 4 2 0 0 12 10,3
Drobné pohybové hry 1 2 2 1 1 1 2 2 2 2 16 13,7
Míčové hry 6 6 6 5 5 4 5 4 6 6 53 45,3
Počet hodin Celkem 12 12 12 9 11 12 13 12 12 12 117 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 3. B třídě z celkového počtu 117 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 53 hodin, tj. 45,3 %. Následují drobné pohybové hry s 16
hodinami, tj. 13,7 %. Dále se řadí atletika s 15 hodinami, tj. 12,8%. Poté gymnastika 14
hodin, tj. 12,0 %. Dále je věnováno 12 hodin, tj. 10,3 % plavání. A jako poslední se v této
třídě řadí tanec, ten představuje 7 hodin, tj. 6,0 %.
Tabulka 48. Přehled pohybových aktivit v 4. A třídě na ZŠ Rudolfov.
4.A 2014 /2015 %
09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 2 2 1 1 2 2 2 3 1 1 17 14,2
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 11,7
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 7,5
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 2 2 1 2 1 2 2 2 2 18 15,0
Míčové hry 7 6 6 5 6 6 7 6 6 7 62 51,7
Počet hodin Celkem 13 12 12 9 11 12 13 13 12 13 120 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 4. A třídě z celkového počtu 120 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 62 hodin, tj. 51,7 %. Následují drobné pohybové hry s 18
hodinami, tj. 15 %. Dále se řadí atletika s 17 hodinami, tj. 14,2 %. Poté gymnastika 14
hodin, tj. 11,7 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 7,5
%. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
67
Tabulka 49. Přehled pohybových aktivit v 4. B třídě na ZŠ Rudolfov.
4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15
Atletika 3 2 1 1 2 2 2 2 1 2 18 15,0
Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 2 2 15 12,5
Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 7,5
Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0
Drobné pohybové hry 2 1 2 1 2 1 2 2 1 1 15 12,5
Míčové hry 6 7 6 6 7 6 7 6 6 6 63 52,5
Počet hodin Celkem 13 12 12 10 12 12 13 12 12 12 120 100,0
Na ZŠ Rudolfov se v 4. B třídě z celkového počtu 120 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce
míčovým hrám, to představuje 63 hodin, tj. 52,5 %. Následuje atletika s 18 hodinami, tj.
15 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a gymnastika s 15 hodinami, tj. 12,5 %. A jako
poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 7,5 %. Plavání ve 4. třídě
není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.
Tabulka 50. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Rudolfov.
1.A 1.B 2.A 2.B 3.A 3.B 4.A 4.B
Atletika 12 13 16 16 17 16 17 18
Gymnastika 12 11 14 13 12 14 14 15
Tanec 6 9 0 0 9 7 9 9
Plavání 0 0 0 0 13 12 0 0
Drobné pohybové hry 18 17 18 18 18 15 18 15
Míčové hry 42 45 52 54 53 53 62 63
Počet hodin Celkem 90 95 100 101 122 117 100 120
68
Graf 4. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Rudolfov.
Zdroj: vlastní zdroj
Z celkového znázornění pohybových disciplín (Tabulka 50, Graf 4.) v hodinách tělesné
výchovy na ZŠ Rudolfov mají největší zastoupení různé míčové hry jako je např. vybíjená,
volejbal, fotbal, florbal, házená, basketbal a jiné. Dále by byly postupně řazeny drobné
pohybové hry (aerobic, různé druhy běhů ve formě hry např. „na babu, prolézaná apod.“),
atletika (s využitím venkovních hřišť), gymnastika (s využitím různého sportovního náčiní)
a tanec, který byl zaměřen pouze na moderní formy tance (steet dance, pooll dance
apod.), tanec byl úplně vypuštěn z 2. tříd, proto se řadí na této základní škole k nejméně
využívané pohybové disciplíně tělesných výchov. Plavání je zahrnuto pouze do 3. tříd
tělesné výchovy.
69
5 Diskuze
Hlavním cílem mé závěrečné práce bylo zmapovat, jaké pohybové disciplíny
naplňují hodiny tělesné výchovy na vybraných základních školách v Českých Budějovicích
v rámci prevence proti rostoucí vlně obezity u dětí. Pohybová aktivita lidské bytosti je
základním projevem jejího života a význam pohybových aktivit pro udržení psychického a
fyzického zdraví je v procesu vývoje lidstva nezastupitelný. Změny, které jsou navozované
vědomým pohybem, mají zásadní vliv na fyzické i psychické funkce. V této práci jsem se
zaměřila na děti mladšího školního věku, na první stupeň vybraných základních škol.
Základní školy prošly proměnou oproti letům minulým, která se dotkla i obsahové náplně
tělesné výchovy. Všechny školy jsou vybaveny moderním venkovním hřištěm,
v tělocvičnách lze najít různé cvičební pomůcky k zlepšení fyzické výkonosti žáků. ZŠ Máj
II. úzce spolupracuje s hokejovou školou Pouzar, takže žáci mají možnost využít i ledovou
plochu a zdokonalit se v bruslení. Na ZŠ O. Nedbala mají zvlášť sportovní třídu, která je
více zaměřen na volejbal a moderní gymnastiku. Dalo by se obecně říci, že každá škola se
zaměřuje na určitou aktivitu, na kterou je materiálně vybavena.
Vyhodnocení stanovených výzkumných předpokladů:
Výzkumný předpoklad č. 1: Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných
základních škol projdou postupně všemi základními sportovními disciplínami (atletika,
gymnastika, plavání, míčové hry).
Z mého výzkumu vyplývá, že žáci v hodinách tělesné výchovy postupně projdou
základními pohybovými aktivitami, jako jsou drobné pohybové hry, gymnastika, míčové
hry, atletika, tanec a ve třetích třídách je zařazeno také plavání. Některé pohybové
aktivity jsou ovlivněny počasím např. atletika. Stanovený předpoklad mohu potvrdit.
Výzkumný předpoklad č. 2: Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných škol
se v hodinách tělesné výchovy nejvíce věnují míčovým hrám.
Po shrnutí a vyhodnocení získaných dat mohu konstatovat, že nejvíce využívanou
pohybovou aktivitou na vybraných základních školách v Českých Budějovicích jsou míčové
hry, které vyjadřují 39,6 % z celkových hodin tělesné výchovy. Za míčové hry se řadí hry na
rozvoj rychlosti 17,3 % (do této skupiny řadím i bruslení u ZŠ Máj II.), následuje atletika
s 16,2 %, gymnastika s 14,4 %, za ní je již jen plavání se 7,1 % a jako poslední figuruje
tanec s 5,4 %. Potvrzuji výzkumný předpoklad č. 2.
70
6 Závěr
Způsob života obyvatel České republiky v posledních dvaceti zaznamenal velmi
výrazné změny ve všech jeho oblastech. Tyto změny jsou zřejmé i v okruhu lidských
činností, které můžeme zahnout pod termín zdravý životní styl (Kukačka, 2009). Na tuto
širokou paletu lidských činností se v poslední době zaměřuje pozornost celé řady
odborníků jak z oblasti přírodních, tak i společenských věd. Významnou roli v těchto
činnostech zaujímá lidská pohybová aktivita. Optimální množství pohybové aktivity je
jedním z faktorů ovlivňujících zdraví. Společným důvodem zájmu je úbytek přirozené
pohybové aktivity, který se negativním způsobem promítá do zdravotního stavu
obyvatelstva. Tento jev není specifický jen pro naši republiku, ale je téměř globální.
Faktorem, který se z velké části podílí na vzniku obezity, kardiovaskulárních onemocnění,
vzniku diabetes mellitus druhého typu, hypercholesterolémie nebo depresí, je opak
aktivního pohybu, kterým je sedavý způsob života. Takový to způsob života bývá
vyplněn sedavým zaměstnáním, trávením času sezením u televize u počítačových her a u
studentů také nad učebnicemi a v učebnách, bez kompenzace pohybovými aktivitami ve
volném čase.
Tělesná výchova ve školách nabízí celou škálu možností, jak si žák může osvojit
různé pohybové aktivity, avšak nelze si myslet, že fond hodin určené pro tělesnou
výchovu je pro děti dostatečný. Navíc v hodinách tělesné výchovy často chybí zařazování
zdravotních a nápravných cviků a ve struktuře hodiny je dost často opomíjen závěr, který
by měl být koncipován jako celkové protažení. Toto lze to přičíst na vrub nedostatečného
časového fondu, který je pro tělesnou výchovu na základních školách určen. Je na
rodičích, aby dítěti zajistili dostatečnou pohybovou aktivitu např. různými sportovními
kroužky, které většina základních škol také nabízí.
K doporučením pro školy bych řadila větší motivaci žáků k pohybovým
dovednostem, a to především ve volném čase. Také podrobné vysvětlení žákům o
užitečnosti pohybu pro kvalitní život a ohrožení civilizačními nemocemi. Dále více
zařazování odborných seminářů a besed na téma pohyb a zdraví životní styl. V neposlední
řadě zvýšit počet hodin tělesné výchovy na základních školách.
Seznam použitých zdrojů
ADÁMKOVÁ, Věra, LÁNSKÁ, Vlasta, SUCHÁNEK, Pavel, HUBÁČEK, Jan, ZIMMELOVÁ, Petra,
VELEMÍNSKÝ, Miloš, KOUDELKOVÁ, Věra. Ovlivnění hmotnosti pohybovou aktivitou.
Vnitřní lékařství. 2007, roč. 53, č. 12, s. 1360. ISSN 0042-773X.
BUNC, Václav. Tělesné složení u adolescenta jako indikátor aktivního životního stylu.
Česká kinantropologie. 13(3), 2009, ISSN 1211-9261.
ČELEDOVÁ, Libuše; ČEVELA, Rostislav. Výchova ke zdraví: Vybrané kapitoly. Praha: Grada
Publishing, 2010. ISBN 97-880-2473-2-8.
DOVALIL, Josef, PERIČ, Tomáš. Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 97-
880-247-2118-7.
FOŘT, Petr. Sport a správná výživa. Praha: Ikar, 2002. ISBN 80-249-0124-2.
FOŘT, Petr. Stop dětské obezitě. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1057-
9.
FRÖMEL, Karel, NOVOSAD, Jan, SVOZIL Zdeněk. Pohybová aktivita sportovní zájmy
mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, 1999. 173 s. ISBN 80-
7067-945-X.
GILLERNOVÁ, Ilona. Proměny edukačního prostředí dospívajících. Vyd. 1. Brno:
Masarykova Univerzita, 2007. ISBN 978-80-7392-016-6.
HAINER, Vojtěch. Základy klinické obezitologie, Praha: Grada Publishing, 2004, ISBN 978-
80-247-3252-7.
HÁLKOVÁ, Jitka. Zdravotní tělesná výchova: speciální učební texty. Vyd. 3. Česká asociace
Sport pro všechny, 2004, 120 s. ISBN 80-865-8609-X.
HENDL, Jan, DOBRÝ, Lubomír. et al. Zdravotní benefity pohybových aktivit - monitorování,
intervence, evaluace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8.
KOCOURKOVÁ, Jana. Sebevražedné chování. 1. vyd. Portál, 2003. 186 s., ISBN: 80-7178-
732-9.
KREJČÍ, Milada. Strategie výuky duševní hygieny: výchova ke zdraví ve škole. Vyd. 1. České
Budějovice: Jihočeská univerzita, 2011, 256 s. ISBN 978-80-7394-262-5.
KRCH, František. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 81-289-
0587-3.
KUKAČKA, Vladislav. Zdravý životní styl. České Budějovice: Jihočeská univerzita,
Zemědělská fakulta, 2009. ISBN 978-80-7394-105-5.
KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-
0736-5.
LEBL, Jan. Diferenciální diagnóza dětské obezity. Praha: Galén, 2002. 160 s. ISBN 978-80-
7492-148-3.
MACHOVÁ, Jitka, KUBÁTOVÁ Dagmar. Výchova ke zdraví pro učitele. Vyd. 1. Ústí nad
Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2006. ISBN 80-
7044-768-0.
MARÁDOVÁ, Eva. Zdraví životní styl – Výchova ke zdraví, Pracovní sešit, Praha: Fortuna,
2000, 64 s. ISBN 80-7168-914-9.
MARINOV, Zlatko. Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011,
ISBN: 978-80-247-4210-6.
MŠMT ČR, kolektiv autorů. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (s
přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením) Praha: VÚP, 2016,
ISBN 80-87000-02-1.
MÜLLEROVÁ, Dana. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. Praha:
TRITON, 2003. ISBN 8072544217.
PÁNEK, Jiří, POKORNÝ, Jan, DOSTÁLOVÁ, Jana, Základy výživy a výživová politika, Praha:
VŠCHT Praha, 2007, ISBN 978-80-7080-468-8.
SIGMUNDOVÁ, Dagmar. Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 978-80-244-2811-6.
STACKEOVÁ, Daniela. Fitness: metodika cvičení ve fitness centrech. Praha: Karolinum,
2011. ISBN 80-246-0840-5.
SUCHOMEL, Antonín. Tělesně nezdatné děti školního věku. Liberec: Technická univerzita
v Liberci, 2006. ISSN 1213-8657.
VAŠUTOVÁ, Maria. Pedagogické a psychologické problémy dětství a dospívání. Vyd. 1.
Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005. ISBN 80-704-2691-8.
Elektronické zdroje
DUFFKOVÁ, Jana. Životní způsob/styl a jeho variantnost [online]. 2006. [cit. 2016-04-06].
Dostupné z: http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologie-zivotniho-
stylu/Duffkova_zivotni_zpusob_styl_variantnost_.html.
HEJNOVÁ, Jana. Pohybová aktivita [online]. 2013. [cit. 2016-06-09] Dostupné
z:http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/seminare/pohybova_20aktivita.pdf
NEŠPOR, Karel. Závislostí je ohrožen téměř každý, léčba závislostí [online]. Psychiatrická
léčebna Štemberk, 2010-10-11 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z:
http://www.lecbazavislosti.cz/news/mudr-karel-nespor-zavislosti-je-ohrozen-temer-
kazdy-/
ZDRAVÍ-EU. Spolehlivé informace o veřejném zdraví. Platforma EU pro stravu, fyzickou
aktivitu a zdraví. [online]. 2013 [cit. 2016-01-08]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/health/nutrition_physical_activity/platform/index_cs.htm
ZŠ Máj II [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.zsmaj2.cz/
ZŠ O. Nedbala [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.zsnedbala.cz/
ZŠ Nerudova [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.zsnerudova.cz/
ZŠ Rudolfov [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http:
http://www.zsrudolfov.cz/index.php/zakladni-skola/uvod//www.zsrudolfovcz/