Post on 11-Jan-2016
description
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
2
9
16
23
30
3
10
17
24
31
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
Na dlani pírko touhy
a barevné šmouhy
a v očích chtíč pro dávné pryč . . .
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
2
9
16
23
3
10
17
24
4
11
18
25
5
12
19
26
Srdce nadranc
dozrálo v ego
roztoužené v zapomnění . . .
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
31
4
11
18
25
5
12
19
26
Jako víno rozpoví
a jazyk rozváže
a na dně číše poodhalí chtění . . .
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
Beruško, půjč mi jednu tečku!
Třeba tu, co máš na zadečku.
Musím ji napsat za větou, ať se mi slova nepletou.
3
10
17
24
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
31
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
Pokud chceš žít klidně,
poslouchej,
dívej se a mlč.
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
4
11
18
25
U nás v kraji jsou místa zatoulaná …
U nás v kraji Doupovských hor ta místa mnoho dají …
Najít je není tak těžké, ta místa mnoho tají…
Jsou místa zatoulaná u nás v kraji ...
(Hančí)
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
3
10
17
24
31
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
Šarkan, ty si vážně drak? A máš dračie zuby?
Mám dva super zuby! A čo s nimi ješ? Komoru mám plnú, vieš?
Ách, ty šarkan pomýlený, věštci vieme, že si iba papierový.
Drábské světničky
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
31
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
Když slunce rozloží se v duhua mesiac do tmy striebro leje,
tak tyhle úkazy jdou mi k duhu,myšlienky mi blúdia v priestore.
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
Svatojánku, zanech spánku, slunce už má na kahánku.Zasviť honem pod balkonem svatojánským lampionem!Vstávej brouku, přeleť louku, já tě chytím do klobouku!
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
2
9
16
23
30
3
10
17
24
31
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
Až přijde den, který na kusy rozbije tvůj sen,buď silák a nebreč, zatni pěsti,vždyť střepy přinášejí štěstí!
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
4
11
18
25
5
12
19
26
Jedna větev ve vodě, podzimní listí spadané,
trošku vypomohl počítač a už známe dráčka Moheláčka,
co schovává se ve vodě.
Chumelí se chumelí, vyskákejte z postelí
poběžíme pro jedličku, pro kapra a pro jmelí..
Sklouzneme se po ledu, zazpíváme koledu
pro tatínka, pro maminku,
pro babičku, pro dědu.
Chumelí a chumelí, všichni jsme dnes veselí,
těšíme se na Ježíška, co nám nadělí .
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
4
11
18
25
5
12
19
26
6
13
20
27
7
14
21
28
1
8
15
22
29
2
9
16
23
30
3
10
17
24
31
Když máš z něčeho strach,udělej to hned. Odvahu dostaneš později.
Básníci(Hančí)
Znova a znovapíšeme ta slovapůjčujeme si je
a stále není
napsáno vše
Opakujeme rým za rýmem
píšeme i bez rýmua hledáme
správnou citu hladinu
To co nejde říct
píšeme na bílý list
doufajícže někdo
někdy přečte si
ta slova
Čajník Kdysi tenhle čajník stál na polici v obchodě a netrpělivě čekal, až si ho někdo koupí.
...jsem přece takový krásně modrý a blyštím se jako naleštěné zrcadlo, tak honem, honem, už se nemohu dočkat, až ve mně bude bublat voda na čaj nebo voňavé kafíčko...
Asi by tolik nespěchal, kdyby věděl, jak s ním budou zacházet. Té ušmudlané hospodyňce ani nestálo za to, aby ho aspoň jednou za čas umyla a vyleštila, natož aby dávala pozor na jeho choulostivý smalt. Buch sem buch tam, hned byl celý oprýskaný a bylo po parádě.
Chudák čajník, to si přece nezasloužil. Nakonec ho přešla chuť do života a dovolil rzi, aby mu prožrala díru do dna.
No, někdy ani čajník zklamané očekávání neunese.
Všem přeji
hezké besedování,
hodně radosti
a
taky pěkné Vánoce
každému z Vás.
Marie Zieglerova
StrašákUprostřed jednoho pšeničného pole postavili na jaře strašáka. Sám se tomu divil ...proč tak brzy? osení je sotva po kotníky, koho by zajímalo, ukrást se nedá a zrníčka taky ještě nemá, zbytečně se tady nachladím, ani kabát si nemůžu zapnout, dali mně ho bez knoflíků...
Jenže sotva se začalo šeřit, objevila se na kraji blízkého lesa srnčí rodinka a opatrně se loudala k večerní hostině. Za dlouhou zimu měli všichni dost okusování smrkových větviček a suchého sena, zachtělo se jim mladinké slaďounké pšeničky. Přiblížili se tak potichoučku, že je strašák, říkejme mu třeba Pepa, uviděl až na poslední chvíli. Lekl se jich tak, že se celý rozklepal, a v náhlém poryvu větru se na něm záplatovaný kabát rozvlál jako prostěradlo na šňůře. Vyděšená srnčí rodina zmizela pod ochranu lesa a do podzimu se na poli neukázala.
Pepovi stouplo sebevědomí, dobrá nálada ho neopouštěla, dával se do řeči s každým vrabcem a vůbec si nevšiml, že obilí zatím dozrálo a ti jeho vrabčí kamarádi jsou čím dál vypasenější. Ve své samolibé spokojenosti ani nepozoroval, jak si ho omotali kolem drápků a pilně sklízejí, co měl před nimi hlídat.
Takže když hospodář nakonec vymlátil prázdnou slámu, spravedlivě se s Pepou vypořádal. Za trest ho postavil na zahradě do zelí, kde byl pro smích všem divokým králílům, co sem lezli mlsat dírou v plotě.
ŘÍKAČKARendy Brendson
dala jsem mu oblázekroky hladila ho řeka
poděkoval
ukázal mi obláčekprstem píchl do nebepohleďpluje něha
támhle
tenhleten je pro tebe
já se smálajako hloupáa stále jendokolečka dokolaopakovala
co se dáco se dáto se z ruky nevydá
ŘÍKAČKARendy Brendson
dala jsem mu oblázekroky hladila ho řeka
poděkoval
ukázal mi obláčekprstem píchl do nebepohleďpluje něha
támhle
tenhleten je pro tebe
já se smálajako hloupáa stále jendokolečka dokolaopakovala
co se dáco se dáto se z ruky nevydá