Post on 13-Jul-2020
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FILOZOFICKÁ FAKULTA
KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ
OBOR: DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ
Bohumila Doleželová (1922 – 1993)
Kresby a závěsné malby
MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Markéta Bártová
Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Pavel Štěpánek, Ph.D.
Olomouc 2010
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci zpracovala samostatně na základě uvedených
pramenů a literatury.
Markéta Bártová
V Jihlavě, dne 20. 4. 2010
Poděkování patří především vedoucímu diplomové práce Prof. PhDr. Pavlu Štěpánkovi,
Ph.D. za cenné rady a připomínky. Dále upřímně děkuji bratřím z České dominikánské
provincie, zejména syndiku řádu fr. Cypriánovi Suchánkovi OP za jeho velkou ochotu a
důvěru. Děkuji také mojí rodině a všem dalším, kteří mě v mé práci a celém studiu
podporovali.
Obsah
Úvod 1
Dosavadní literatura zabývající se Bohumilou Doleželovou 3
Život umělkyně 14
Dětství, dospívání a výtvarná studia 14
„Od talentu ke kumštu se leze po kolenou...“ 18
Naplnění životního snu 21
Pozůstalost autorky 25
Tvorba 1941 – 1984, kresby a závěsné obrazy 27
Závěr 33
Prameny 34
Literatura 35
Přehled výstav 45
Kolektivní výstavy 45
Samostatné výstavy 53
Katalog 58
Kresby 66
Malby 128
Práce známé pouze z reprodukcí 165
Textové přílohy 187
Vysvědčení ze Státní grafické školy v Praze 187
Knižních ilustrace 188
Fresky 189
Poznámky 190
Resume 222
Obrazové přílohy 224
Seznam příloh na DVD 230
1
Úvod
Diplomová práce si klade za cíl představit originální osobnost, dnes již širší
veřejnosti nepříliš známou akademickou malířku Bohumilu Doleželovou (1922 –
1993). Svým životem a dílem výrazně vybočovala ze soudobého společenského i
uměleckého klimatu, přičemž dobu její tvůrčí aktivity můžeme vymezit obdobím
od počátku čtyřicátých do první poloviny osmdesátých let minulého století.
Doleželová, která se přes svá původně grafická studia věnovala především
malbě, proslula jako „malířka cikánů“ a lze konstatovat, že výjevy ze života
Romů byly skutečně ústředním tématem její tvorby. Vedle toho se nejčastěji v
jejím díle objevují nábožensky laděné obrazy. S oběma jmenovanými oblastmi
byla Doleželová vnitřně silně spjata a jedním z cílů textu je i přiblížení důvodů,
proč tomu tak bylo.
Autorka této statě se umělkyní zabývala již ve své postupové práci.
Zmapovala v ní životní osudy a obecně také výtvarné dílo Doleželové, o níž do té
doby v podstatě neexistoval žádný podrobnější text. Součástí vzpomenuté práce,
která se opírala zejména o bádání v dochované osobní autorčině pozůstalosti,1 byl
katalog malířského díla menšího rozsahu. Předkládaná diplomová práce je
výsledkem hlubšího a rozsáhlejšího výzkumu, čerpajícího jak ze zmíněného fondu,
tak i z jiných, nově zjištěných zdrojů, dobových periodik a literatury. Snahou
přepracovaného a výrazně doplněného textu je na základě důslednějšího studia
dostupných materiálů a především pak samotného díla nejen upřesnit fakta o
životě Bohumily Doleželové, ale také vysledovat či prověřit okolnosti a vlivy,
které spoluutvářely její osobnost i umělecké směřování a nově stanovit chronologii
výtvarného vývoje celé autorčiny tvorby. Právě těmto aspektům nebylo doposud
věnováno dostatek pozornosti.2
Jako nutný předstupeň a zároveň další výsledek badatelského úsilí vznikl
oproti postupové práci významně rozšířený katalog výtvarných prací umělkyně,
který tvoří součást předkládané statě a představuje zatím největší odborně
zpracovaný soupis děl Bohumily Doleželové. Vzhledem k autorčině obrovské
produkci nebylo možno zahrnout do rozsahem omezené diplomové práce všechna
zjištěná díla, katalog registruje pouze kresby a závěsné malby. Největší část prací
do něj vřazených patří do majetku České dominikánské provincie (dále jen ČDP) a
2
Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových (dále jen Nadace Waldesových).3 K nim
pak přistupuje Muzeum Romské kultury v Brně (dále jen MRK), které se na
Doleželovou a její produkci soustředí dlouhodobě a průběžnými nákupy (zejména
právě z majetku dvou předchozích subjektů) autorskou kolekci rozmnožuje.4
Přehled doplňují díla uložená ve sbírkách galerií České Republiky a jak z katalogu
vyplývá – jejich celkový počet je velmi nízký.5
Z pochopitelných důvodů zůstávají nepříliš prozkoumanou oblastí sbírky
privátní. Několik významných prací se podařilo objevit během přípravy autorčiny
retrospektivy, kterou pisatelka tohoto textu jako kurátorka Oblastní galerie
Vysočiny v Jihlavě (dále jen OGV) uskutečnila na přelomu let 2006 a 2007.
Početně se však jedná o zanedbatelnou část, neúměrnou odhadovanému množství,
které se v soukromých rukou nachází. Přes četné pokusy se bohužel rovněž
nepodařilo proniknout do sbírek zahraničních institucí a ověřit informace o údajně
zde se nalézajících dílech. Z důvodu překročení požadovaného rozsahu diplomové
práce nebyly do katalogu zařazeny grafické práce ani nástěnné malby. Alespoň
základní informace o freskách se uvádí v rámci textových příloh, reprodukce
některých z nich byly zařazeny do příloh obrazových.6
Mimo tištěných příloh byl výběr z nejzajímavějších pramenů, které se
k malířce a jejímu dílu vztahují, umístěn v elektronické podobě na přiložené DVD.
Autorka statě by se tímto tématem ráda zabývala i nadále, neboť se, přes
velký posun v bádání, stále ještě nabízí celá řada otázek, týkající se této výjimečné
osobnosti a její tvorby.
3
Dosavadní literatura zabývající se Bohumilou Doleželovou
O Bohumile Doleželové byla doposud vydána pouze jediná monograficky
zaměřená publikace, přehled literatury tvoří především novinové články, katalogy
nevelkého rozsahu a několik málo slovníkových hesel.
Vůbec první dva redakční příspěvky uvádějící autorčino jméno, se objevily v
plzeňském tisku roku 1942. Kratké texty s názvem Aktivní účast žen na výstavě
„Žně volných chvil“ a „Žně volných chvil“ – dvě ženy malířky byly věnovány
výstavě samouků, která se v květnu t. r. konala v tamním Společenském domě.7
Dle slov autora jedné z glos byla „kvalita děl dvou zde vystavujících žen“, z nichž
jedna byla pochopitelně B. Doleželová, „toho druhu, že zaslouží, aby bylo o nich
také něco napsáno.“8 Budoucí umělkyně pracovala v té době v Plzni jako
modistka, amatérského výtvarného školení se jí dostalo u zdejšího ak. malíře
Josefa Proškovce (1883 – ?).9 V novinách byl zdůrazněn autorčin „nesporný
talent“ a „pozoruhodné nadání, zvláště pro portrétování.“10 Zatím zcela neznámá
mladá dívka se tedy na výstavě představila jako portrétistka, v tisku byla
vyzdvihována kopie obrazu „Portrét starého muže“, který „p ůsobí dojmem
starého originálu“ s tím, že „také ostatní práce svědčí o zvláštní píli“, neboť
„autorka každou svou volnou chvíli věnuje malování, jež je jejím koníčkem.“11
O několik let později, již jako studentka AVU, vystavovala Bohumila
Doleželová s Klubem akademiků, jehož členkou také pravděpodobně byla.
K výstavě byl vydán útlý katalog, který uvedl o autorce několik stručných
biografických údajů.12
V souvislosti s úspěchy autorky na poli filatelistické tvorby vyšlo v roce
1950 několik článků. Text s názvem Pozoruhodné prvenství naší pošty přinesl o
čerstvé absolventce akademie základní informace a upozornil na její vítězné
návrhy poštovních známek, stejně jako i jinde zveřejněná glosa Z galerie tvůrců
našich známek.13
Článek Výstava v Prostějově informoval o prezentaci prací prostějovských
výtvarníků, členů Klubu Přátel Umění Beseda14, k nimž Doleželová v té době již
rok patřila. Redaktor konstatoval, že zde „z mladých výtvarníků“ právě ona
předvádí „slibně, náladově laděné figurální motivy.“15 Na této výstavě vystavila
autorka několik prací, mezi nimi také návrhy na poštovní známky.16
4
V Dodatcích Tomanova slovníku, které byly vydány roku 1955, nalezneme
k začínající umělkyni pár základních údajů.17 Nejdůležitější je zde informace o
účasti této „malířky a grafičky“ na I. přehlídce československého výtvarného
umění.
V roce 1959 se konala první samostatná výstava autorčiných prací, Svobodné
slovo v souvislosti s ní uveřejnilo text s názvem Minulost zvěčněná na plátně.18
Výhradní tématikou vystavených děl byly Romové (v dobovém úzu označováni
jako Cikáni), redaktor se v článku zaměřil především na otázky týkající se právě
námětu. Zajímalo jej, proč si Doleželová vybrala tuto „d říve utiskovanou a
pokořovanou etnografickou skupinu“.19 Na základě rozhovoru s umělkyní
osvětluje její volbu a je to vlastně poprvé, co se veřejnost dozvídá podrobnější
okolnosti tohoto rozhodnutí.
Obdivné líčení návštěvy pražského malířčina ateliéru, který se stal místem
setkávání různých zajímavých osobností, pochází z pera dvou známých publicistů
a překladatelů – Lumíra Čivrného (1915 – 2001) a Milana Kundery (nar. 1929).
Reportáž s názvem U Míly Doleželové publikoval v roce 1960 časopis Kultura.20
V textu, jenž patří v dosavadním výčtu k těm s větší vypovídající hodnotou, se
dočteme: „v ateliéru (…) je těsno. Jednak proto, že plátna, na nichž maluje, jsou
velká a je jich mnoho a mnoho, jednak proto, že na obrazech jsou velké figurální
scény, tak lidské, tak skutečné, že místnost ateliéru se stává jakousi naplněnou
nádražní čekárnou, kde se setkalo mnoho životů. Stáli jsme před obrazy a pak jsme
sundávali se skříně další a další, nejsouce s to v krátké době několika hodin žádný
z nich ani pořádně dovnímat. V umění nerozhoduje kvantita nýbrž kvalita. To je
pravda. A přece ne docela. Když se malíři podaří jedno monumentální plátno,
může to být náhoda nebo úspěch, ale když někdo namaluje za dva měsíce jedenáct
takových pláten a během dvou, tří let osmdesát, a znamenitých, stojíme už tváří v
tvář něčemu velkolepému, tvořivosti tak tryskající, že nás jímá závrať. Stojíme
tváří v tvář vášnivé posedlosti: projevuje se nejenom množstvím obrazů, nýbrž i
především urputnou soustředěností na jeden základní malířský úkol (…) Míla
Doleželová maluje totiž skoro výhradně velké figurální kompozice (průměrná
velikost obrazu je asi dvakrát jeden metr) a maluje skoro výhradně cikány.” Za
plné ocitování jistě stojí i v článku se objevující hlubší úvaha nad tímto námětem v
kontextu dějin umění a to minimálně již z toho důvodu, že Kundera s Čivrným
byly vůbec první, kdo se o podobné srovnání pokusil. Podle nich by se „dalo
5
právem řict – téma jejích obrazů to na první pohled napovídá – že umění Míly
Doleželové je uměním sociálního prostestu; ale byla by to jen půlka pravdy.
Protest tzv. sociální malby, jak jsme ji poznali třeba u německých expresionistů
nebo u některých malířů mexických, spočíval většinou v tom, že ukazoval výstražně
a hrozivě svět bídy, jeho strašnou odlidštěnost záměrně a tendenčně podtrhoval.“
Dle jejich soudu však „tento způsob měl v sobě i jistou ohraničenost: za
expresionisticky akcentovanou obludností bídy a strádání ztrácela se totiž často
poetická lidskost „uražených a ponížených.“ To v jejich očích dílo Doleželové
nepostrádá, pro ni totiž „není svět cikánů především světem bídy. Pro ni je to
především svět elementárních projevů života, přirozených, původních, ryzích
člověku dosud nezcizených vývojem třídní civilizace. Potulný život cikánů, toť
anabáze lidské prostoty, bědné, udivené, ulekané; anabáze původních lidských
projevů, které v tomto světě ztratily své místo a znovu ho hledají.” Redaktoři se
snažili výše uvedené názory čtenářům ilustrovat podrobnějším popisem několika
konkrétních pláten.21 Obecně pak o její malířské tvorbě prohlásili, že „obrazy jsou
přísně konkrétní”, a i přesto, že každý z nich je „nejinotajný, i když na něm kůň
znamená koně a růže růži, má vždy svou vnitřní filosofii, je vždycky výtvarnou
básní o „lidském údělu“. Právě pro tuto zamyšlenou vnitřní filosofii mohou [tyto]
obrazy mluvit stejně k osudům barevných národů, jako k osudu naší vlastní
ztracené prostoty.”
Po rozboru námětů se pisatelé zaměřili na uměleckou formu malířčiných prací.
Výčet uměleckých vlivů, které pro ně byly v obrazech Doleželové čitelné a které
jim možná, během jejich návštěvy u ní, odhalila i sama autorka, je následující: „v
malbách je možno zahlédnout odkaz Gauginův (v dekorativizující barevnosti),
Henri Rousseauův (v primitivizující stylizaci), Riverův (v monumentalizujícím
zjednodušení), ale třeba i Matissův (užití ornamentu).“ Se všemi těmito postřehy
nelze nesouhlasit. Kundera s Čivrným pak uzavřeli celé hodnocení s tím, že
„d ůležité tu však není jen to, že tyto odkazy vstoupily v jedinečnou a osobitou
výtvarnou mluvu, ale zejména to, že Míla Doleželová ztéká moderními výtvarnými
prostředky úkol, který se pro soudobé malířství zdál nejobtížnější: hluboké,
rembrandtovské zamyšlení nad člověkem a jeho vztahy ve velkých figurálních
kompozicích.“ Že malířka a její tvorba na oba publicisty skutečně zapůsobila,
dokazuje i poslední odstavec: „A proto neodchází člověk z [jejího] ateliéru jen
radostně vzrušen výtvarnou krásou, ale také tknut a poraněn lidskými osudy.
6
Odnáší si s sebou kus tíhy. A chce se mu pak psát spíš eseje o lidském životě než o
výtvarném umění.“
Dalším návštěvníkem malířčiny pracovny v Karlíně, jehož její umění také
silně zaujalo, byl básník chilského původu Pablo Neruda (1904 – 1973). Uznávaný
literát byl nadšen a na adresu jejího díla prohlásil: „Tolik krásy, barev a estetické
síly! Její poselství mluví přímo k lidem. Tak by mělo mluvit všechno umění.
Rozhodně nikdy podle studeného receptu. Můžete nesouhlasit, můžete říct všechno,
co chcete, ale jedno ne: že je studená. A to je skvělé.“ 22
Krátký článek přinesla hned počátkem roku 1960 Obrana lidu.23 Text uvedl
informace o studiu Doleželové na akademii, redaktor upozornil na její úspěchy na
poli knižní ilustrace a filatelistické tvorby a obecně popsal její malířské dílo:
„Dnes je celá malířská tvorba Míly Doleželové vyplněna cikánskou tématikou. Na
rozměrných plátnech shlukují se cikánské postavy v dramatické skupiny, spojované
zvláštním vnitřním napětím. Výrazné tváře jsou vážné, zamyšlené, někdy rozrušené
jakousi tragedií, snad vidinami, vzpomínkami nebo vzněty, kterými je cikánská
duše tolik bohatá. Obrazy jsou plny barev. Ale Doleželová jich využívá k zvýšení
celkového účinu svých obrazů.“
Velkou pozornost, jež vzbudila tohoto roku malířka svojí druhou
samostatnou výstavou, dokládá množství článků, otištěných snad ve všech
hlavních dobových periodikách. Před tímto výčtem však ještě zmiňme drobný
katalog se seznamem prací, které byly v předsálí tehdejšího pražského Ústředního
divadla československé armády (dnešní Vinohradské divadlo), prezentovány.
Autorem celého textu, v jehož úvodu byla ocitována jedna z básní španělského
básníka Federica Garcíi Lorcy (1898 – 1936), byl Jan Smíšek. Ten se zamýšlí nad
obrazy, v nichž dle něj chybí „selanky zátiší a není tomu tak proto, že by šlo o
práci portrétisty. Nejde ani jen o vynikající schopnost kompozice (...), ani surová
barevnost nestojí tu na místě prvém. Na prvém místě stojí člověk – člověk snědé
pleti a rudého všelidského srdce, realita jeho života.“ 24
Krátké upozornění na vernisáž přinesla spolu s reprodukcí Večerní Praha.25
Informovala o tom, že „divák bude moci shlédnout na čtyřicet zajímavých prací,
jež jsou poznamenány hlubokým pochopením a znalostí života našich cikánských
spoluobčanů.“
Dle Rudého práva „se objevil silný talent, který bude hledat uplatnění jistě
hlavně v monumentálních úkolech. Tomu nasvědčují rozměrné obrazy (...)“, z
7
nichž „vyzařuje dokonalá znalost malby a námětů, kultivovanost i odvaha
k nevšednímu pojetí.“26
Lidová demokracie zase zopakovala spojení malířčiny tvorby s Paulem
Gauginem: „Život a podoba národů, ras a kmenů civilisací málo dotčených
přitahovaly zájem malířů od dob romantismu. Samozřejmě, že si tu vzpomeneme
především na Gaugina. Jeho příklad je zjevný i v plátnech vystavující autorky.“27
Práce jsou charakterizovány jako „kompozice z velikých, sytě a pestře barevných
ploch, do nichž jsou převáděny postavy snědých tváří s velkýma, smutně
zahleděnýma očima. Poetičnost těchto tichých scén je podtržena motivy z přírody
(červené slunce, oranžový měsíc) i zkratkami zvířecích těl. Výtvarně méně čisté
jsou portrétně zaměřené postavy nebo skupiny, v nichž poesie ustupuje expresi a
typisovaná tvář snaze o postižení určitých rysů. Nejlepší z nich jsou podobizny
dětí.“
Dva články otiskl rovněž i deník Práce. Krátký odstavec Život našich
spoluobčanů uvedl mimo obecné stručné informace konstatování, že „Doleželová
maluje s důkladnou znalostí života cikánů a je snad jediným naším umělcem, který
štětcem píše letopis jejich přerodu.“28
V textu s názvem Hojná úroda v pražských výstavních síních jsou opět
chváleny obrazy romských dětí „s překrásnýma tmavýma očima“ a rodiny
„symbolizující osudy, radosti i bolesti cikánského lidu.“ 29 Redaktorka celkem
trefně konstatuje, že „Doleželová miluje lidi, které maluje, dovede ukázat rozdílný
směr života Cikánů (...) a není přitom sentimentální, ani didaktická.“
Na výstavu znovu upozornila březnová Kultura. V krátké glose se mluví o
„nevšedních plátnech ze života cikánů“ , v nichž je „cosi romantického, až
exotického, co ještě zesiluje jejich výrazné, místy poněkud dekorativní barevné
podání. Ale je v tom síla uměleckého prožitku a jeho upřímnost i odvaha upnout se
k motivům, kde originalita pohledu se prolíná s nesentimentálním a přitom vřelým
lidským soucitem.“30
K prezentaci se článkem Úspěch v dosti citově zabarveném popisu vrátila
také redaktorka Mladé Fronty a v prvním odstavci vylíčila vernisáž: „Stisky rukou,
objetí, gratulace, indický velvyslanec, štíhlá žena v hedvábném sárí, kruh
neznámých obličejů, novináři, cikánské děti ve svátečním. (...) Listuje v návštěvní
knize. Podpisy návštěvníků z Indie, Francie, Bulharska, Sovětského svazu,
Mexika."31 Další vyprávění je expresivní zkratkou líčení Doleželové cesty za
8
výtvarným studiem a nynější prací, většinou v ich formě. Text končí výmluvně:
„Já mohla malovat jinak. Chápejte, třeba cikána v uniformě... koupila by to
vojenská správa. Jenže já nechci.“ 32
Zprávy o výstavě byly publikovány i v odborných časopisech. Tvorba otiskla
příspěvek dlouholetého malířčina přítele Španěla Felixe B. Garcii, s názvem O
minulosti cikánů.33 Garcia v něm vyjádřil své pocity z malířčina díla a poukázal na
jeho spojitost s poezií autorčina oblíbeného básníka Federika Garcíi Lorcy.
Periodika Výtvarné umění a Výtvarná práce se omezila na reprodukce obrazů
z výstavy.34
Větší samostatnou výstavu uspořádala Doleželová i v následujícím roce,
tentokrát v brněnském Domě umění. Stejně jako předchozí, vzbudila i tato
expozice „mimořádnou pozornost.“35 Jak uvedl jiný pisatel „neobyčejně
navštívená vernisáž sama vydala svědectví o tom, jak toto výrazné, silné poučné a
domovem se napájející umění proniká k srdcím lidí, jak si razí cestu, jak dochází
obecného uznání.“36
Další periodikum uvedlo, že obrazy „upoutávají sugestivní silou moderního
výrazu a pravdivostí prožitku, monumentálním pojetím, které strhuje naléhavostí
obecně lidských a přitom aktuálních myšlenek. Doleželová se představuje brněnské
veřejnosti jako vyzrálá malířka s vyhraněným názorem.“ 37
Zajímavá zmínka o autorce se v tisku objevila v červencové Tvorbě. Časopis
tehdy přinesl oznámení, že „v ěnovala nedávno tři své obrazy kubánské Národní
galerii. Rovněž odeslala několik svých prací do Paříže v odpověď na známou
Picassovu výzvu.“38 Informaci později opakují bez dalšího komentáře Josef
Dolívka i Ivan Žlůva.39 Dlužno poznamenat, že údaj zatím nemohl být prověřen z
důvodu uvedeném v úvodu této statě.
K poznání autorčiny umělecké tvorby a hodnocení jejího díla ze strany
dobové kritiky mohou výrazně přispět také nepublikované texty, přednesené při
příležitosti některé z malířčiných výstav. K dokumentům tohoto druhu patří
úvodní řeč k akci konané v Pálffyho paláci v Praze roku 1962. Jeho autor Jan
Smíšek, v něm mj. o Doleželové řekl: „Je to ojedinělý a svým způsobem jedinečný
tvůrčí zjev v našem současném výtvarném životě, a zřejmě v dějinách
československého malířství vůbec, (…) zjev, který málo respektuje ustálené dobré
9
mravy české malířské školy (…), ale o to víc usiluje o navázání světových
souvislostí (…).“40
Jako rozhovor s nadějnou umělkyní byl koncipován článek Na Sokolovské.41
Doleželová v něm přiblížila svou cestu ke studiu na AVU, zmínila způsob malby a
inspirační zdroje „své dnešní práce“. Znovu se zde také zpovídala z osobního
vztahu k Romům a komentovala záměr svého snažení.
V roce 1963 vyšel text s názvem El arte contra el racismo,42 v němž autor
upozorňoval na stále živé xenofobní postoje v soudobé společnosti a soustředil se
zejména na námětovou stránku malířčiny tvorby – Doleželové dílo bylo často díky
svému tématickému zaměření, chápano jako prostředek boje proti rasismu.43
Konstatoval také, že plátna „jsou tolik působivé díky své barevnosti. Jdou do
hloubky tohoto světa, ve kterém slunce ozáří vraždu stejně tak jako člověka s jeho
majetkem (...), jasné a nádherné barvy, díky kterým můžeme z obrazů cítit lásku,
smutek, radost i nenávist.“
Jméno Bohumily Doleželové zmínil v katalogu Bildnisse z roku 1966
původem italský malíř Gabriele Mucchi.44 Doleželová se s ním setkala během své
poznávací cesty po DDR, Mucchi Doleželovou portrétoval.45
Koncem zmíněného roku uspořádala Doleželové (a jejímu manželovi Jiřímu
Marešovi) rozsáhlou výstavu tehdejší Krajská galerie v Jihlavě. O prezentaci bylo
v tisku publikováno několik zpráv, vyšla rovněž doprovodná publikace drobného
rozsahu. Ctimír Linhart, ředitel instituce a zároveň autor krátké předmluvy, v ní
malířčiny vystavené práce zhodnotil: „Na rozměrných plátnech se shlukují postavy
v dramatické aglomeráty, které spojuje zvláštní vnitřní napětí. Zobrazené tváře
jsou vážné, zamyšlené, vzrušené nějakou neznámou tragedií, vzněty nebo
vzpomínkami, kterými je duše barevných lidí tak bohatá. Na všech obrazech jsou
výrazné především oči, ve kterých najdeme vše. Výraz smutku i radosti, bolesti i
mateřské něhy.“ 46
Jihlavská Jiskra ještě v prosinci roku 1966 otiskla text, ve kterém se
opakovalo již v minulosti vyřčené konstatování příbuznosti Doleželové tvorby
s mexickou školou.47 Redaktor hodnotil vystavené dílo vesměs podobně jako
Čivrný s Kunderou, jistě důkladně čerpal z jejich jinde zmíněného článku: „O
sociální malbu v souvislosti s cikány či barevnými vůbec tu asi nejde, alespoň
v převážné většině ne. Poněvadž výtvarné vyjádření nedokumentuje materiální
bídu či rasovou diskriminaci. Ani tematicky tomu tak není, vyjma asi čtyř obrazů,
10
které lze spíše chápat jako obecný výraz odporu vůči intoleranci vůbec. Většinou
převažují obecně lidská témata – láska, rodina, mateřství, smrt.“ Dále spekuloval
nad důvodem volby dominantního tématu: „Domnívám se, že [malířka] si vybrala
barevného člověka jako vyjádření věcí obecně lidských a zároveň asi i velmi
osobních. Jak vedla cesta k této volbě je těžké říci. Na začátku jistě hráli roli
cikáni a soucítění s nimi, vztah k Lorcovi, Siquerosovi a Riverovi a zřejmě ještě
další momenty (…).“ Nakonec komentoval rozměr a barevnost pláten, které vždy
budily velkou pozornost a popsal je slovy: „Monumentální formát (vyžadující pro
ženu fantastickou námahu), monumentální zjednodušené podání, které má blíže
k fresce, až dekorativní barevná polyfonie (…). Dekorativnost při tak velkém
formátu (v průměru 200x150) může někdy převážit v čem vidíme jisté nebezpečí
této malby, jak je tomu např. u obrazu „Matka“, který je téměř osově souměrný,
figury jsou strnulé v hieratickém postoji, takže se mateřství téměř vytrácí
v egyptské dekorativní ztrnulosti. V posledních obrazech mizí částečně původní
tematika a je nahrazena fantazijní inspirací. V některém případě je na škodu jinak
mistrně zvládnuté malby přemíra symbolů obecně ne srozumitelných a tříštících
kompozici obrazu. (...) Obrazy M. Doleželové jsou pro diváka problémem, mimo
jiné i v tom smyslu, že v této zemi naprosto chybí analogické srovnání.“
Téměř totožně jako právě citovaný článek je vystavěna zpráva o jihlavské
prezentaci v lednové Rovnosti. 48 Uvádí také shodné slovní obraty a navíc i stejné
chyby, jedná se vlastně o přetisk předešlého textu s minimálními úpravami.
Podobně je tomu tak v případě krátkého upozornění na výstavu ve Výtvarné
práci.49 Málo pozměněný text v podstatě kopíruje článek zveřejněný v závěru
minulého roku v jihlavském deníku.
Další reakci na „manželskou“ výstavu přinesl pod názvem Chuť a vůně
člověčiny také oblíbený časopis Vlasta.50 Jeho autor, podobně jako již dříve
citovaný, znovu uvedl, že „malířku (…) lze těžko přiřadit k některému názorovému
okruhu a výtvarné skupině u nás“ a „jestliže je [autorka] v kontextu našeho
výtvarného umění zjev ojedinělý, platí to tím spíš mezi našimi ženami
výtvarnicemi. Přitom je v jejích obrazech něco výrazně ženského, lze si jen stěží
představit, že by je namaloval muž.“ Uvažoval, že je to snad „v onom zřetelném
soucítění se všemi ponižovanými a ubližovanými, v apoteóze chudoby a prostoty,
která dává dost prostoru lásce a lidskému štěstí. A v oné marnotratrosti tvarů,
barev a rozměrů, vykupované ovšem životem plným odříkání a vynalézavosti
11
v ústraní, daleko od městského ruchu a pohodlí, zato blíže k elementárním
kořenům lidské existence.“
Ve svých pětačtyřiceti letech se malířka dočkala své první zahraniční
výstavy. Uspořádala ji Gulf American Gallery a prezentace neunikla pozornosti
tamního tisku. Článek Like Mexican primitives. Czech Painter a Real Stunner
informuje o tom, že Doleželová se zde představila „skupinou obrovských, smělých
a zářivých pláten, jež návštěvníky galerie uchvátí.“51 Nadšená autorka zprávy
Doris Reno konstatovala, že „malby jsou velmi pozoruhodné a to hned v několika
směrech – zejména však proto, že tak živě připomínají naivistické (primitiv-style)
figurální práce nejlepších mexických muralistů, přestože Doleželová nikdy
nevycestovala z Československa.“ Obrazy obecně popsala jako plné „zářivých
barevných kombinací, (…) všechny figurální, z nichž některé zachycují mnoho
postav, jiné pouze dvě nebo tři, ale pokaždé máme dojem, že jejich uspořádání
(kompozice) je „přirozeně“ správné a harmonické, vždy krásně zorganizované.“
Několik prací vyzdvihla konkrétně a nakonec podotkla, že „tato velkoformátová
plátna nebyla pro expozici zarámována, nýbrž pouze prostě připevněná ke stěnám.
(...) rámována nebyla zejména proto, že [pořadatel] doufá, že poputují do dalších
muzeí a galerií na východě, a že by jejich zarámování prodražilo lodní přepravu.”
V květnu o dva roky později byla zahájena výstava v americkém Chicagu
pod názvem Contemporary Czech Art, jíž se Doleželová také účastnila. Tamní tisk
komentoval vystavená plátna jako práce, jež „vyplňují velké těžké nohy, ruce a
výrazné tmavě olivové oči.” 52
Článek s názvem Moje výpověď o Milušce Doleželové zveřejnil počátkem
roku 1970 časopis Štafeta.53 Text je souhrnem vzácných postřehů a osobních
vzpomínek na návštěvu u Doleželové a jejího manžela v Klatovci na Vysočině.
Zikmundová, na kterou oba velmi silně zapůsobili, barvitě vylíčila zařízení jejich
domu a částečně i zvyků, které u nich vládly: „Oni nás tam začarovali. Začarovali
i auto; vrátili jsme se z návštěvy o den později. Začarovali nás chalupou, jež je
zvenčí pomalovaná Miluščinými freskami a Jirkovými sgrafity a uvnitř zaplněná
Miluščinými plátny, a to na půdě, v kůlně, v kuchyni, obývacím pokoji, ložnici a
bůhvíkde ještě, a která, když jsou hotová, nejprve musí uschnout, pak se srolují a
teprve potom odnesou třeba na půdu, protože by s rámem neprošla dveřmi, jelikož
jsou totiž od stropu až na podlahu(…). A studničkou nás začarovali (…), voda v ní
je prý opravdu zázračná. A psem, co chodí i po stole. A taky tam mají kachlová
12
kamna a za nimi pec, na které se ohromně sedí (...). Jak jsme tam tak seděli a
semtam něco říkali, začarovala nás hotová i nedodělaná Miluščina plátna. Ta
hlavně přes oči a stejně výmluvné ruce postav, prý cikánů. Jako bychom přes ně
vtaženi, přes jejich smutek. odevzdání i jistoty vstupovali někam jinam, mimo nás,
mimo náš svět.“ Pisatelka v rámci popisu činností, jimž se během návštěvy u
malířky věnovali, litovala malého zájmu tuzemských institucí o Doleželové dílo:
„ (...) prohlížení obrazů a diapozitivů těch Miluščiných prací, které jsou uloženy a
zamčeny v klátovecké škole, anebo jsou roztroušeny různě po světě, jen ne po
našich galeriích, ale zato třeba i po Americe, kam jich patnáct za 3000 dolarů
zakoupil pro jednu z předních galerií, a to na Miami Beach, pan Kliegermann.
Takže je, vážení čtenáři, mimo příležitostné reprodukce v zahraničním tisku už
nikdy neuvidíme. Konečně, měly-li by moknout a plesnivět někde ve špatném
pražském ateliéru... .“54
Až v roce 1979 publikoval Pavel Landa další krátkou stať věnovanou
„malířce cikánů“ a znovu pod názvem Umění proti rasismu. Opět se zde objevila
nepřesná a zkreslující informace, že se Doleželová „v ěnovala svému jedinému (…)
tématu: cikánům.“55 Mimo již jinde publikované údaje o jejím životě, pobytu na
Vysočině a současné tvorbě, se zde objevila badatelsky zajímavý poznámka: „Více
než osmdesát pláten (…) visí na nejrůznějších místech obou amerických
kontinentů“ , kterou bude nutno ještě prověřit. Redaktor na závěr zdůraznil
„nejcharakterističtější vlastnost“ malířčina díla, jíž je dle něj „dekorativnost a
neopakovatelná barevnost.“
I vzhledem ke slábnoucí prezentační činnosti nebylo o Doleželové
v osmdesátých letech nic zveřejněno. Až po úmrtí autorky v prosinci roku 1993
vyšly v tisku dva články, které pouze ve stručnosti připomněly její osobnost a
dílo.56 Oba texty patří nepřináší nic nového, pouze v jednom z nich se setkáváme s
prvně publikovaným, zdaleka ne však úplným výčtem výstav.57
Další článek se objevil v následujícím roce v Jihlavských listech.58 Vznikl
z podkladů dlouholetého autorčina přítele Jana Sedláka a nepřinesl v podstatě
žádné nové informace. Sedlák byl také tvůrcem textu katalogu ke stálé expozici
autorky, vydaném v roce 1995 Sdružením laiků sv. Dominika.59 Opět se jednalo
spíše o obsahově slabší stať, z níž snad za zmínku stojí pouze informace, týkající
se autorčiny malířské produkce přibližně od počátku padesátých let do prvních let
šedesátých: „…během deseti let (…) vytvořila rozsáhlý soubor asi šesti set obrazů
13
s cikánskou tématikou.“60 Údaj přebrala a do své statě včlenila i Eva Davidová,61
významná romistka, která se s Doleželovou znala již dob pražských studií. Ve
svém textu zmiňuje především fakta o vztahu malířky k Romům, obohacené o
osobní vzpomínky na ni a na společnou cestu na Slovensko v roce 1954.
Dlouhodobě se Doleželovou zabývá již několikrát citovaný Ivan Žlůva. Je
také původcem autorčina hesla v publikaci Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě.62
K umělkyni uvedl několik životopisných informací a v krátkosti nastínil vývoj
jejího malířského díla. Oproti dřívějším badatelům zmínil socrealistické počátky,
cenným přínosem je zde i vypublikování stručného přehledu autorčiných realizací
v oblasti freskové tvorby.63 Heslo nakonec doplnil neúplným a spíše náhodně
vybraným přehledem literatury.
V dubnu téhož roku otiskl tentýž další text pod titulem Přechodné pobyty
Bohumily Doleželové v „cihelně“ u Jihlávky. Článek má spíše dílčí význam, autor
v něm shrnul své poznatky o střídavých pobytech Doleželové na Vysočině a
v Praze v letech 1958 – 1972.64
V roce 2003 uspořádalo pražské Rudolfinum krátkodobou expozici s názvem
Československý socialistický realismus, na níž bylo vystaveno i dílo (díla?) B.
Doleželové. Ve své recenzi na výstavu pak Hana Rousová a Marie Klimešová
vřadily malířku do skupiny umělců jako byli Alena Čermáková, Alfréd Fuchs,
Jaromír Schoř, Jarmila Záhořová a další, „jejichž kariéra začala a skončila
s krátkým obdobím nejtužšího stalinského dogmatismu.“ 65 S citovaným závěrem
nelze souhlasit, i když je pravdou, že část díla autorky se k projevům socialistického
realismu řadí. Jednalo se však pouze o krátkou, navíc počáteční etapu její umělecké
činnosti, citovaný soud lze tedy pokládat pouze za projev svědčící o neznalosti celé
malířčiny tvorby.
Článek Telč vzpomíná na Mílu Doleželovou reagoval na tamní výstavu, která
prezentovala díla její i jejího manžela. Text nepřinesl nic nového, objevilo se zde
pouze oznámení o úmyslu vytvořit ve městě Telč stálou expozici umělecké tvorby
obou manželů.66
Brněnské Muzeum Romské kultury vydalo v roce 2004 k výstavě Kočování
po obrazech, Romové ve výtvarném umění 17. – 20. století stejnomenný katalog. 67
V něm o Doleželové, která byla na prezentaci rovněž zastoupena, Jitka Sedlářová
prohlásila: „Ve stylizaci malby se opřela o světově proslulého mexického malíře
Davida A. Siqueirose a na místo degradovaných mexických indiánů dosadila
14
Cikány, lidi z okraje industriální společnosti,“ dodávajíc, že „její obrazy jsou plné
smutku a nostalgie.“ Romistka Kateřina Ryvolová pak výstižně zhodnotila přínos
malířky z hlediska svého oboru: „Míla Doleželová (…) své dílo zasvětila
jihoslovenským Romům a Romům z ghett, ale vycházela z mexického
expresionismu. Ačkoliv (...) pracovala s výrazně stylizovanou formou, dosáhla díky
hlubokému vhledu daleko přesvědčivějšího výrazu než řada jiných výtvarníků, kteří
pouze katalogizovali znaky, aniž by se snažili Romům porozumět.“ 68
Dosud jediná monografie, věnovaná dnes většinou odborné i laické
veřejnosti pozapomenuté umělkyni, vyšla v roce 2006 pod titulem Hledání pravdy
malířky Míly Doleželové. V rámci stručného hodnocení lze konstatovat, že se přes
snahu jejího autora Ivana Žlůvy, bohužel příliš nepovedla.69
Jako reakce na retrospektivu, kterou uspořádala autorka předkládané statě na
přelomu roku 2006 a 2007 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, vyšlo několik
článků. Vesměs mají všechny pouze informativní charakter a není proto třeba je na
tomto místě zvlášť uvádět.70
Zatím poslední badatelský příspěvek k dílu Bohumily Doleželové je text v
katalogu k autorčině výstavě v MRK v Brně.71 Největším přínosem tiskoviny
drobného rozsahu je úvod, věnovaný historii sbírce autorčiných děl v muzeu a
přehled nejvýznamějších vlastníků jejího díla.72
15
Dětství, dospívání a výtvarná studia
Bohumila Doleželová se narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově a o šest
dnů později byla pokřtěna jako Bohumila Josefa v tamním římsko-katolickém
kostele Povýšení sv. Kříže.73 Budoucí malířka cikánů, jak je někdy pro specifickou
část svého díla v literatuře označována,74 pocházela z chudých poměrů. Otec Adolf
(1894 – 1943) byl občasně zaměstnán v administrativních profesích (např. jako
kancelářský pomocník na okresním velitelství v Olomouci), matka Anna (rozená
Šťastná, 1895 – 1970) pracovala jako šička klobouků a domácí švadlena prádla.75
Citujme k tomu Doleželové výmluvnou poznámku z rukopisného životopisu:
„Narodila jsem se v nouzové dělnické kolonii (…). Otec byl většinou bez
zaměstnání, matka pracovala sezoně.“ 76
Po absolvování prostějovské měšťanské školy se v letech 1936 – 1939 učila
u zdejší živnostnice Růženy Přikrylové dámskou kloboučnicí.77 Po vyučení odešla
za svojí tetou do Plzně, aby zde zůstala do konce války.78 V letech 1940 – 1944
zde pracovala nejprve jako modistka, později jako pomocná dělnice.79 Zaměstnání
změnila naposled 2. ledna 1945, kdy nastoupila, zřejmě opět jako dělnice, do
plzeňské Jílkovy chemicko-technické továrny Favorit, kde setrvala až do
osvobození.80
Bohumila Doleželová v Plzni pracovala v dělnických profesích, toužila se
však věnovat umělecké tvorbě. Dokladem jejího zájmu je výtvarné školení, které
zde během válečných let absolvovala.81 Hned v květnu 1945 se vypravila do Prahy
a mnohem později k tomu v jednom z rozhovorů řekla: „(…) jsem těsně po válce
putovala z Plzně (…) v sanitce, přeplněné vězni z koncentráku, přes demarkační
čáru mezi územím, obsazeným Američany z jedné části a z druhé sovětskými
vojsky. (...) Tolik jsem toužila studovat v Praze. (…) na Umprum se zhroutil můj
sen: Již nepřijímali, bylo prý po zkouškách. Po dnech bezradnosti a zoufalství jsem
přece jen začala studovat, a to na grafické škole. Odtud již nebylo tak těžké
vstoupit na akademii.“82
Budoucí nadaná malířka tedy nastoupila svou cestu za uměním v září roku
1945, na tříleté Státní grafické škole v Praze. Zde však zůstala pouze jediný školní
rok.83
16
V červnu 1946 byla po úspěšných přijímacích zkouškách na Akademii
výtvarných umění v Praze84 přijata do „zimního semestru 1946/1947 do II. ročníku
všeobecné školy profesora Vladimíra Pukla (na grafiku).“85 Mohla tedy nastoupit
rovnou do druhého ročníku studia, s platností od začátku uvedeného školního roku
jí byl udělen tehdejším rektorem Otakarem Španielem (1881 – 1955) dispens od
maturity.86
S Vladimírem Puklem (1896 – 1970) navázala Doleželová časem velmi
přátelský vztah, který přetrval, jak dokládá v pozůstalosti autorky dochovaná
korespondence, i v pozdějších letech. Na studijní léta a svého profesora
vzpomínala po čase jako na učitele, který „(…) svým žákům (…) nechával i dost
volnosti. Neslevil nám čárku, ale na druhé straně neomezoval náš výtvarný projev.
Snažil se nám vštípit, jak velká věc je dělat umění. A že se nesmíme zpronevěřit. To
byla má nejšťastnější léta.“87 I když na tuto dobu vzpomínala Doleželová
s takovým dojetím, po hmotné stránce tehdy strádala. To bylo v prvé řadě
způsobeno tím, že její matka pravděpodobně neměla stálou a dobře placenou práci
a nemohla tak dceru podporovat,88 jakož ani otec, který ještě za války zemřel. Na
konci druhého ročníku na AVU (10. července 1947) požádala Doleželová o
sociální stipendium, které jí také bylo od 1. října 1947 (za školní rok 1947/1948)
ve výši 1500 Kčs/měsíc přiznáno.89 O finanční podporu při studiu pak žádala a
také ho v různé finanční výši dostávala i v dalších ročnících.90
Lze konstatovat, že Bohumila ve škole prospívala. Dokazují to nejen její
studijní výsledky, ale i fakt, že každý rok absolvovala s čestným uznáním.91 V
posledním semestru absolventského ročníku byla za hlavní předmět ohodnocena
výbornou a získala dokonce 1. cenu s odměnou 1 500 Kčs.92 Školní grafické práce
je možné posoudit také přímo, neboť se jich z těchto let přes dvacet dochovalo v a
dodejme, že některé z nich jsou velmi zdařilé.93
Patrně v souladu s tehdejším ideovým fungováním školy vstoupila
Doleželová do Základní organizace Komunistické strany Československa (KSČ),
která měla „v uskutečňování programových záměrů školy směrodatnou úlohu (…)
a sdružovala pedagogy, studenty, administrativní pracovníky a dělníky.“94
17
Členkou se stala 27. prosince 1947 a ve straně setrvala do konce studia.95 Dne 20.
ledna 1950 postoupila i do Československého svazu mládeže.96
Budoucí uznávaná malířka zakončila své grafické studium úspěšně na konci
června 1950.97
18
„Od talentu ke kumštu se leze po kolenou...“ 98
Ihned po ukončení studia dostala Doleželová nabídku na místo prozatímní
asistentky na grafické speciálce AVU, které přijala a dne 18. března roku 1951 byla
se zpětnou platností k měsíci září ustanovena řádnou asistentkou s měsíčním platem
5 000 Kčs.99 Od konce roku 1950 získala vlastní ateliér, neboť jako řádná členka
Svazu československých výtvarných umělců měla „nárok na jednu místnost navíc
mimo normální bytovou potřebu“100 dle tehdy platného příslušného zákona. Na
žádost jí byla pracovna Obvodním národním výborem přidělena a to v Konviktské
ulici, č. p. 298/10 na Starém Městě – Praze 1. Tento ateliér využívala až do roku
1955, kdy jí byla výměrem na „základě dohodnuté směny (...) s Fr. Rolečkem“101
nájemní smlouva zrušena a následně po zmíněném přidělen, později jako místo
setkávání zajímavých osob proslavený, ateliér v Sokolovské ulici č.p. 68, v Karlíně
– Praze 3.102 Bohumila Doleželová teď měla stálé, slušně placené zaměstnání a
vlastní ateliér, mohla tedy začít budovat svoji uměleckou kariéru. A ta začala
relativně slibně.
V první polovině padesátých let se začínající umělkyně stala členkou
prostějovského Klubu Přátel Umění Beseda,103 účastnila se několika menších i
větších kolektivních výstav a celkem se jí dařilo na poli filatelistické a ilustrační
tvorby. V letech 1950 – 1955 bylo vydáno k různým příležitostem šest poštovních
známek dle jejího kresebného návrhu104 a vyšlo pět knižních publikací, které
doprovodila svými ilustracemi.105 Nebýt rozhodnutí opustit akademii a věnovat se, i
za cenu mnohého strádání, rozvoji vlastní umělecké tvorby, byla by dnes zřejmě
Doleželová jednou z mnohých, v té době relativně úspěšných, ale z dnešního
pohledu nijak výrazně vybočujících autorů české umělecké scény. K odchodu ze
svého učitelského postu se odhodlala ke konci června roku 1954 a ke dni 30. září
zmíněného roku ze školy na vlastní žádost odešla.106 Důvodů bylo více, jedním z
nich jistě nespokojenost se svým postavením zde, neboť přátelům k tomu řekla, že
„nechce nikomu dělat poskoka.“107 Později o tom však také zazní: „Jakmile (...)
míra dokonalosti dostoupila té meze, kdy už grafikou nešlo vyjádřit obsah, o který
šlo – odešla z Akademie a cele se věnovala malbě.“ 108 Obě zaznamenané příčiny
budou pravdivé, přičemž druhá z nich zřejmě důležitější. Doleželová totiž, ač
vystudovaná a bezpochyby talentovaná grafička, toužila především malovat. Již
19
během studia se malbě věnovala nad rámec svých školních povinností, jak zmiňuje
v jednom z pozdějších rozhovorů: „(...) na škole jsem si osvojila grafiku a doma
jsem přitom tajně malovala oleje.“109 A opravdu, zhruba od roku 1954 se
olejomalba stala její dominantní technikou.
Události roku 1954 se v životě Bohumily Doleželové jeví jako vůbec
přelomové a to z více důvodů. Hned poté totiž, co opustila zaměstnání, podnikla
v létě uvedeného roku z hlediska jejího dalšího osobnostního i uměleckého vývoje
důležitou cestu. S několika přáteli odjela na několik týdnů poznávat východní
Slovensko. Hlavním cílem tohoto etnografického bádání, byl výzkum tradičního
života Romů a jednalo se o vůbec první organizovaný podnik tohoto druhu.110
Iniciovala jej Národopisná společnost Slovenské akademie věd (SAV) a především
její tehdejší zaměstnankyně, později jedna z nejvýznamnějších romistek, Emílie
Horváthová (roz. Čajánková, 1931 – 1997). Mimo Doleželovou, malíře Václava
Fialy (1896 – 1980) a dalších nadšenců se terénního výjezdu zúčastnily další
zakladatelské osobnosti zmíněného oboru, tehdy však ještě studentky – Milena
Hübschmannová (1933 – 2005) a Eva Davidová (nar. 1934). Výprava navštívila
romské osady v Revúci, Krásné Horce, Muráňské Dlhé Lúce, Plešivci, Jelšavě,
Hucíně, v Klenovci, v Rimavských Zálužanech a v Rimavské Sobotě.111 Tam
všude Doleželová skicovala, zachycujíc podobu, způsob života, bydlení a některá
tradiční řemesla tamních Romů. Umělecky hodnotné kresby, jejichž originály
chová ve svých sbírkách archiv nynějšího Ústavu SAV v Bratislavě,112 jsou velmi
ceněny také z etnografického pohledu. To dokládá i fakt, že materiál byl
z převážné části použit v publikaci Cigáni na Slovensku zmíněné Emílie
Horváthové – Čajánkové.113 Kniha byla natolik významná, že se autorka po jejím
vydání v roce 1964 zařadila „medzi popredných europských cigánologov“114 a
publikace dodnes patří k základním kamenům romistických studií.
Pro Doleželovou, jejíž výtvarné cítění a vyjadřování se stále teprve
formovalo, představoval tento výjezd silný inspirační pramen. Naplno se projevil
v jejím následném díle a etapu, následující bezprostředně po pobytu na Slovensku,
označovala sama autorka „cikánským obdobím.“115 Za vrcholné vyústění této fáze
lze jistě považovat její již druhou samostatnou, avšak rozsáhlejší výstavu,
otevřenou v únoru roku 1960 v Praze.
Jak již bylo řečeno, budoucí malířka odešla z akademie a vytvořila si tak
prostor pro svou vlastní volnou tvorbu. Nicméně se však zároveň vzdala slušně
20
placeného místa a přišla tak o stálý příjem. V několika následujících letech jí toto
rozhodnutí přineslo mnoho krušných chvil, neboť se jím dostala do existenčních
problémů. V roce 1955 se stala „mimořádným činným členem“ Jednoty umělců
výtvarných,116 svou uměleckou činností si však nedokázala za asistentský plat
zajistit adekvátní náhradu. Tato léta patřila tedy z hledisko uměleckého vývoje
autorky k rozhodujícím, materiálně však zároveň k těm nejchudším. Již v srpnu
uvedeného roku požádala Český fond výtvarných umění o finanční podporu.
Výbor fondu žádosti vyhověl a poskytnul „ částku 1 500 Kčs jako okamžitou
sociální výpomoc“ a schválil navíc i pravidelnou „finanční úhradu na [malířčino]
stravování v dietní závodní kuchyni.”117 Jak dokládá celá řada dokumentů a zpráv,
ani časem se finanční situace Doleželové nelepšila. V roce 1956 se lékař Ladislav
Princ obrátil na Eduarda Hakena (1916 – 1996), významného operního pěvce,
který snad dílo nebo autorku znal: „Mist ře, prosím Vás, buďte tak laskav, budete-li
moci, pomozte nějak akad. Malířce Doleželové, býv. asistentce prof. Pukla. Je to
nemocný člověk, jenž prakticky hyne hladem.“118 Pro stále špatné finanční poměry
byl malířce o rok později „na návrh Ministerstva školství a kultury v uznání
[jejího] výtvarného díla přiznán (…) osobní důchod Kčs 650 měsíčně“ , přičemž,
jak z dokumentu jinde vyplývá, malířka pobírala důchod již v předchozím období
a to ve výši 385 Kčs.119 Ani po zvýšení důchodového příspěvku se jí však z této
finanční částky nedařilo vyjít a poplatit všechny účty. V polovině roku 1958 se
dokonce kvůli neplacení nájmu za ateliér v Sokolovské ulici dostala před Lidový
soud civilní (v Praze), kde ji žalovala Domovní správa o dlužnou částku 124,60
Kčs.120
Změna nenastala ani poté, co se Doleželová v roce 1958 vdala.121 Za
manžela si vzala pozdějšího absolventa pražské AVU Jiřího Mareše (1932 –1984),
se kterým se seznámila o dva roky dříve.122 Např. jen díky poskytnutí finanční
podpory z Českého fondu výtvarného umění (cestovní stipendium ve výši 1 500
Kčs) si mohla Doleželová dovolit absolvovat v březnu roku 1961 studijní cestu do
tehdejšího SSSR.123
Po Marešovi promoci rok na to, se manželé odstěhovali z Prahy a usadili na
Vysočině, kam již předtím na kratší pobyty často jezdili.124 Zde se začala odvíjet
nová životní etapa, nyní již jejich společná.
21
Naplnění životního snu
Bohumila Doleželová se s manželem usadila v malé vesničce Klatovci.125
Koupili zde starý dům, nebyla v něm zavedená ani voda, ani elektrika.126 Jejich
nároky na materiální zabezpečení byly minimální, hlavně chtěli mít čas a prostor
ke své umělecké práci. Po tom Doleželové toužila. Přestože se dlouhodobě
potýkala s velkými existenčními problémy, byla schopná maximálního tvůrčího
nasazení. Mimo zakázky na ilustrace k různým publikací se nejvíce věnovala
milované olejomalbě. Jí byla doslova posedlá.127
Tomu odpovídala i výstavní aktivita, šedesátá léta patřila z tohoto hlediska v
kariéře umělkyně k nejbohatším. Během této dekády byly uspořádány všechny
samostatné výstavy, které vůbec za jejího života proběhly. Dvě důležité se konaly
hned na začátku uvedeného desetiletí a Doleželová se jimi dostala do širšího
povědomí veřejnosti. Nejdříve to byli v únoru roku 1960 Cigáni, na níž se
představila šestatřiceti převážně rozměrnými plátny s romskou tématikou,128 v
následujícím roce pak úspěšná prezentace Obrazů Míly Doleželové téhož námětu
v Domě Pánů z Kunštátu v Brně.129
Ani po přesídlení v roce 1962 na Vysočinu neztratila malířka s Prahou
kontakt. Jistě k tomu přispěl i fakt, že si stále ponechala v pronájmu ateliér na
Sokolovské130 a v metropoli čas od času pobývala. Za ní do Klatovce přijíždělo
také mnoho návštěv, jedna z četných vzpomínek pamětníků vykresluje zdejší
atmosféru: „(...) začali se zde scházet lidé, kteří odmítali tehdejší totalitní režim
Antonína Novotného a přinášeli sebou nové, původní myšlenky. (…) Čtvrtek byl na
chalupě vyhrazen návštěvám, chodilo se bez ohlášení, jak každý chtěl. Hovořilo se
především o umění, recitovaly se básně, četly se pasáže z lexikonů světového
umění, z historie umění, kritiky, pojednání, eseje, vlastní výplody a literární
pokusy, zpívalo se, tančilo se. Společným a tmelícím pojítkem společnosti byl
rozhodující politický podtext, pochopitelně důvěra a výrazné osobní sympatie. (…)
Mezi členy se řadili nejen malíři, grafici, sochaři a architékti, ale i příslušníci
ostatních profesí jako lékaři, technici, politici a mnozí různí jiní.“131
V těchto letech také začala experimentovat s technikou fresky, první
pokusnou práci tohoto druhu vytvořila v roce 1963.132 Ve stejném roce přijala
22
zakázku na nástěnnou malbu v Nymburce (realizována 1964) a následovaly další –
v Košicích (1965) a v Praze (1968).133
Její plátna s romskou tématikou byla i oficiálními místy kladně přijímána. V
dubnu 1965 se Doleželová přihlásila do Umělecké soutěže k 20. výročí ČSSR a za
své „monumentální kompozice figurálních námětů ze života cikánského lidu“
získala v sekci malířství hlavní cenu.134
Začátkem února roku 1966 pobývala Doleželová dva týdny v Německu.
Během své cesty zavítala do nejvýznamnějších německých měst – Berlína,
Leipzigu a Drážďan. V dochovaném deníku nalezneme popisy událostí a návštěv,
které zde autorka vykonala, ať se jednalo o prohlídky galerií či ateliérů tamních
výtvarníků.135 Výjimečným zážitkem bylo nepochybně seznámení se s umělcem
Gabrielem Mucchi (1899 – ?). Na podstatně staršího kolegu musela Doleželová
silně zapůsobit, Mucchi ji portrétoval a fotografii obrazu nechal otisknout do
katalogu k výstavě, jíž se s ním tehdy účastnil.136 Reprodukci doplnil výmluvným
komentářem: „Portrét Míly Doleželové je výsledkem poměrně krátkého setkání.
Tato česká malířka mě navštívila během své cesty po DDR (...). Zvláštní malířka,
tahle Milušká. Žije v malém domě na venkově v srdci Československa. Tam bez
přestání maluje nervním způsobem obrazy, v nichž je čitelný vliv Van Gogha.
Nedostává mnoho zakázek, tak maluje po vnitřních i vnějších stěnách svého domu.
A cože maluje? Život slovenských Cikánů, protože to je prostředí, ve kterém žije,
které zná a miluje. Velká témata jako je láska, mateřství, žal a smrt, to jsou její
náměty: náměty lidského osudu. Sama žije velmi chudě. Pochybuji, že z toho bude
mít nějaký praktický užitek. Ale maluje a maluje jako posedlá, kouří jednu cigaretu
za druhou, zapomíná na jídlo, nevšímá si těžkostí svého života a má, právem,
velkou důvěru ve svoji práci. Já jsem v tomto jejím portrétu (...) zkusil zachytit
především její vášeň, onu malířskou posedlost, kterou čte člověk v jejích očích.“
Mucchi katalog Doleželové poslal a to i s vlastoručním věnováním: „Für Milušká,
mit warmem Herzen, Gabriele.“
Roku 1967 přijali autorku do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny.137
K tomuto rozhodnutí přispěl zřejmě i úspěch velké jihlavské výstavy, konané
v tamní galerii na přelomu roku 1966 a 1967.138
Na základě předchozího prodeje děl do Ameriky se v roce 1967 uskutečnila
také první zahraniční výstava v American Gulf Gallery v Miami.139
O dva roky později následovala další, tentokrát v Jacques Baruch Gallery
23
v Chicagu.140 Na rozdíl od předchozí prezentace šlo o výstavu kolektivní, s
názvem Contemporary Czech Art. Doleželová se zde vyskytla ve společnosti dnes
uznávaných umělců jako byl Jiří Balcar (1929 – 1968), Václav Beránek (1915 –
1982), Hugo Demartini (nar. 1931)141, Jiří John (1923 – 1972) a Karel Malich (nar.
1924).142
Finanční situace manželů se od druhé poloviny šedesátých let pozvolna
zlepšovala. Dokonce natolik, že si roku 1972 mohli dovolit zakoupit vlastní dům v
Palackého ulici č. p. 27 v Telči.143 Doleželová dál usilovně pracovala, z
významnějších zakázek sedmdesátých let připomeňme roku 1973 vydanou knihu
Příběhy dávné Indie od Vladimíra Miltnera, kterou doprovodila četnými zdařile
provedenými ilustracemi.144 Rok na to dokončila vynikající fresku v jihlavské
lékárně, na níž pracovala již od dubna 1971 a která byla poslední provedenou prací
touto technikou v autorčině životě.145
Doleželová byla v tomto roce zvána do Mexika. Pozvání se jí dostalo od
Joshe Kligermana, amerického obchodníka s obrazy, který pořádal její výše
zmíněnou výstavu na Floridě. Sliboval ji seznámit s předními muralisty, s nimiž se
znal – Pablem O´ Higginsem (1904 – 1983) či Davidem Alfaro Siueirosem (1896 –
1974). Doleželová v dopisu, kterým žádala příslušná místa o povolení k odjezdu,
vysloveně píše: „pan Kligerman (…) je dobrým znalcem mexického umění a
dávným přítelem mexických výtvarných umělců, se kterými prodělával jejich
začátky. Vyprávěl nám o tom při své návštěvě u nás před třemi lety. (…) Nabízí
uspořádání naší [Doleželové a jejího manžela] výstavy. Chce nás osobně seznámit
s velkými muralisty, malíři a sochaři, žijícími v Mexiku.”146 Autorka však kýžené
povolení nedostala, resp. musela by ji absolvovat pod dohledem pracovníka Art
Centra, Jiří Mareš nesměl vycestovat vůbec.147
Ve volné tvorbě se malířka v sedmdesátých letech věnovala zejména
náboženské tématice, získala také zakázky od několika farností na oltářní plátna.
Jednou z nich byla i práce z roku 1978 pro slavonický kostel, kdy se jednalo
dokonce o cyklus obrazů s námětem Křížové cesty.148 Soubor obrazů však nakonec
nebyl osazen a dnes je v soukromé sbírce.149 Co se týká prezentace děl, četnost
pořádaných výstav klesla a v podstatě se omezila pouze na účast, a to ještě ne
pravidelnou, na regionálních přehlídkách s malíři Vysočiny.150
Závěrečná etapa malířčiny umělecké činnosti byla silně poznamenána
úmrtími jejich nejbližších. V dubnu roku 1978 umřela její matka Anna, která s
24
manželi dlouhá léta žila. Doleželová přestala na několik měsíců úplně malovat, až
později se opět vzchopila. Dokázala ještě vytvořit několik skvostných pláten, než ji
osud zasadil v podobě předčasné smrti jejího manžela další citelnou ránu. Jiří
Mareš podlehl 6. ledna 1984 ve věku padesáti dvou let následkům nešťastného
zranění v kombinací s nevyléčitelnou nemocí.151
Doleželovou ztráta jejího o mnoho let mladšího manžela silně zasáhla,
uzavřela se před okolním světem, před většinou dosavadních přátel. Zemřela sama
30. prosince 1993 a byla pochována, stejně jako její maminka a manžel, na
hřbitově u kostela sv. Anny v Telči.152
Fasáda domu, ve kterém umělci strávili poslední etapu svého dramatického
života, byla v listopadu roku 2003 ozdobena pamětní deskou, nesoucí jejich jména
a životní data.153
25
Pozůstalost autorky
Pozůstalost autorky i pozůstalost jejího manžela, obsahující osobní
dokumenty, fotografie, diapozitivy, korespondenci, deníky a další materiály, jakož i
grafiky, grafické matrice, kresby a malby, přešla v roce 1993 do majetku ČDP se
sídlem v Praze. Stalo se tak na základě testamentu, který Doleželová nedlouho před
smrtí sepsala. Dlouho zvažovala, jak se svou písemnou a uměleckou pozůstalostí
naložit a několikrát svůj záměr, resp. zamýšleného budoucího vlastníka, měnila.
Tuto skutečnost dokládají jak výpovědi pamětníků, tak také jedna z dochovaných
verzí zmiňované poslední vůle.154 Z ní se dozvídáme, že mezi variantami, komu
odkázat jmenovanou část majetku, figurovala Moravská galerie v Brně i město
Telč. Podle výpovědi Ivana Hlobila, který byl také jeden z těch, jimž měla
pozůstalost po smrti Doleželové připadnout, malířka „ve své poslední vůli projevila
přání založit v Telči nadaci a zbudovat galerii se stálou expozicí svých obrazů
(…).“155 Ve hře bylo také již fungující Muzeum Romské kultury v Brně. Instituce
však v tehdejší době neměla svoji budovu a ani naději na její brzké získání a jak se
zdá, především z tohoto důvodu o odkaz přišlo.156
V již zmiňovaném, nakonec tedy nenaplněném znění poslední vůle, pak
Doleželová v prvním odstavci výslovně uvedla: „D ům č.p. --- (dům Doleželové a
Mareše v Telči – pozn. autorky) odkazuji Mor. galerii v Brně [pod tímto textem
městu Telči; přeškrtnuto] s tím, že v něm bude zřízena galerie obrazů Jiřího M. a
M.D. [Míly Doleželové]. (..) Všechny obrazy mé pozůstalosti se stávají majetkem
Mor. galerie v Brně.“ 157 Doleželová myslela i na finanční podporu svého projektu
a proto následně stanovila: „Za účelem získání fin. prostř. na zřízení galerie v domě
č. 27 může Mor g. v Brně prodat dle svého uvážení některé obrazy.”158
Avšak jak již bylo řečeno, konečnou verzí závěti, kterou měla autorka sepsat
těsně před smrtí, odkázala nakonec celou svou i manželovu pozůstalost
dominikánům. Počet obrazů, tvořící podstatnou část tohoto odkazu, byl odhadnut
na šest set kusů,159 mimo to přešlo do řádových sbírek několik set kreseb a
grafických listů obou autorů. Pokud se týká pláten Bohumily Doleželové,
z celkového počtu zůstalo dosud v rukou ČDP zhruba osmdesát z nich, různého
datování i kvality. Zbytek byl rozprodán, případně použit na uhrazení dluhu vůči
firmě PSJ holding a.s.160 Několik málo ze zbylých maleb vystavili dominikáni ve
26
svém v klášteře v Jablonném v Podještědí, čímž alespoň částečně naplnili poslední
přání zemřelé malířky.
Na závěr dodejme, že firma PSJ holding a.s., přesněji Nadace Jindřicha a
Ičky Waldesových, která pod firmou funguje a do níž byly obrazy převedeny, je
spolu s ČDP vlastníkem největšího konvolutu děl Bohumily Doleželové vůbec.
27
Tvorba 1941 – 1984, kresby a závěsné obrazy
Při hodnocení díla Bohumily Doleželové na základě v katalogu zařazených
děl se jeví jako nejvhodnější hledisko chronologické. Výše uvedené rozmezí let
nám ohraničuje dobu její umělecké aktivity – od raných amatérských pokusů, přes
výsledky hledání vlastního stylu až k pracím vrcholným a v poslední fázi
výtvarného tvoření i mírně manýristickým.
V tvorbě autorky rozeznáváme několik etap, jejich hranice se ale nezřídka
překrývají, a proto je není třeba zvlášť razantně oddělovat. Pokusme se tedy na
tvorbu Doleželové podívat jako na plynulý sled událostí, bez zbytečného
rozčleňování jednotlivých období.
Nejstarší práce, které se nám do dnešních dnů zachovaly, vznikaly jako první
výsledky touhy vyjádřit se uměleckými prostředky. Jedná se samozřejmě o
neškolená, výtvarně ne příliš cenná dílka a jejich hodnota je především historická.
Badateli však dokazují zájem Doleželové o uměleckou činnost a ilustrují její
myšlenkový svět. Tak se v oddílu kresby setkáváme např. se zkušebními portréty
známých a ilustracemi Wolkerových básní [č. kat. 012, 013, 020 – 025]. Nejstarší
dochované malby pocházejí z období kolem roku 1943 a autorka se v nich
zpovídala z dětství, poznamenaném chudobou rodiny a otcovým alkoholismem [č.
kat. 211, 212].
Doleželová skicovala a pokoušela se malovat a ač vyučená modistka, chtěla
se stát umělkyní. V roce 1945 se jí povedl první významný krok k vysněnému
povolání, když úspěšně složila zkoušky na Státní grafickou školu v Praze. O rok
později byla přijata na Akademii výtvarných umění tamtéž. I z této etapy zůstaly
zejména v pozůstalosti autorky zachovány školní práce, z nichž většinu není třeba
zvlášť komentovat. Poukažme jen na kresby vzniklé zřejmě na konci studia, neboť
v této době se začal odehrávat souboj o cestu, jímž se umělecké snažení Bohumily
Doleželové mělo ubírat. Řeč je o skicách husitských bojovníků a návrzích na
známky [č. kat. 105 – 122]. Zmíněné práce splňují nároky činěné na oficiální umění
po roce 1948, kdy se po komunistickém puči začal zavádět – jak jinak než po
sovětském vzoru – socialistický realismus.161
I v malbě Doleželová tvořila nějakou dobu pod vlivem státem prosazovaného
směru, snad i za účelem zisku. Jako příklad uveďme Pozemní práce na stavbě
28
Stalinova pomníku [č. kat. 215, č. kat. 217], Kameník a montér ze stavby Stalinova
pomníku [č. kat. 218] či Staveniště Stalinova pomníku [č. kat. 216]. Jako na
zajímavou syntézu oficiálního umění a malířčina příštího a skutečného zájmu by
mohlo být pohlíženo na přesně datované plátno z roku 1954 s názvem Cikánský
dělník ze stavby Stalinova pomníku [č. kat. 219]. Tehdy se totiž ve svých dílech
začínala naplno věnovat svému životnímu námětu – Romům.
Jednou ze základních otázek, které v souvislosti s dílem Bohumily
Doleželové vyvstávají, je samozřejmě právě i ta, proč se vlastně na romské
etnikum zaměřila. Pokud se ji pokusíme zodpovědět, musíme svou pozornost
obrátit k událostem, které se odehrály v jejím životě mnohem dřív. Protože v
pátrání po důvodech životního zájmu Doleželové jsou nám nejdůležitějším
vodítkem její vlastní slova, citujme jeden z rozhovorů, v němž přiznala, že „už
jako dítě (...) v Prostějově často vídala cikány a přávala si je malovat.“162 To, že
byla budoucí malířka v dětství často ve styku s Romy, bylo částečně dáno i
špatným sociálním postavením celé její rodiny. V jednom z článků na tuto dobu
Doleželová vzpomíná: „(...) Nemožné uniknout ze stigmat chudoby. Špatně obutá
nebo bosá jsem neměla jiné kamarády ke hrám, než malé Cikány, jejichž vozy
stávaly v neurčitém území v blízkosti (...).“163
Buď jak buď, vztah umělkyně k Romům se formoval již od dětství a v dospělosti
se s dalšími setkáními prohluboval. Než došlo k již dříve v textu vzpomínané cestě
na Slovensko roku 1954, měla za sebou Doleželová v tomto ohledu již několik
zkušeností. V roce 1949 např. pobývala na konci akademického studia v Ľubietové
na Banskobystricku, kde žilo „mnoho cikánů, (...) jejich prostředí” ji „strhovalo a
přitahovalo. (...) Snažila (...) se jejich zvláštní krásu, nezměrné hoře i životní
představy zachytit v řadě portrétů.“ Malířka sem tehdy, na rozdíl od etnografické
výpravy, ještě původně za Romy nejela. V tomto případě se mělo jednat o
krátkodobou brigádu, kterou musela jako studentka AVU absolvovat ve zdejší
výrobně keramiky.164
Četnými pracemi s romskou tématikou, které se v takové šíři nikdo v této
(ani pozdější době) nevěnoval, však brzy zaujala. O tom svědčí i zakázka kterou
obdržela v roce 1952. Jednalo se o ilustrace k chystanému románu Děti z hliněné
vesnice, jehož autorem byl Josef Sekera (1897 – 1972).165 V tomto díle, značně
29
ovlivněném dogmatikou dobových ideových schémat, se spisovatel pokusil
zachytit život tradiční romské vesnice.166 Vyobrazení v knize jsou o to důležitější,
že se nám z této doby nezachovaly žádné přesně datované práce a přestože vznikly
na zakázku, ukazují velmi dobře, jakým způsobem tehdy Doleželová Romy
ztvárňovala a jak to především z hlediska umělecké cenzury mělo vypadat.
Ponechme stranou text a soustřeďme se na ilustrace – popisné kresby, z
formálního hlediska vyloženě socrealistického charakteru, plné spořádaných
romských dětí ve škole, spořádaných dospělých v osadě, hlavně všichni s
blaženým výrazem jakoby vyskočili z reklamy na spokojeného občana
socialistické republiky.167 Jen pro úplnost poznamenejme, že Doleželová by se
pravděpodobně slušně uživila na oficiálních zakázkách, což dokazují její tehdejší
realizace ve známkové a i ilustrační tvorbě.168
Po těchto dobovou ideologií ovlivněných začátcích, které lze vymezit lety
1948 – 1954, však začala hledat svůj vlastní styl. Prostor pro v pravém smyslu
realistické zobrazení Romů169 získala díky účasti na etnografické výpravě na
Slovensko, již několikrát v textu zmiňované, protože pro autorku skutečně
stěžejní. Snaha zachytit přesně jejich fyziognomii ji pak nějakou dobu vydržela,
což dokazují vzácně dochované portréty [č. kat. 220, 221]. Někdy zhruba kolem
roku 1956 se však zájem malířky o to, co a jak chce svým uměním zaznamenat a
sdělit, začal měnit.
Popisný realismus počíná zhruba v této době ustupovat vlastnímu typu,
který si Doleželová utvořila a je třeba říci, že tyto časem se měnící prototypy
figury, s jednotlivými charakteristickými náležitostmi, budou pro jedno každé
příští období signifikantní. Z hlediska formálního tedy v této etapě sledujeme, že
mezi stále se opakující typické znaky tehdejších jejích Cikánů patřil osobitý tvar
výrazných tmavých očí a úst, a široký nos. Doleželová se v této době také ještě
snažila o správné tělesné proporce. Všechny jmenované prvky jsou velice dobře
pozorovatelné v souboru přípravných ilustrací pro knihu Alfréda Technika Tuláci
věčné krve,170 datovaných do let 1957 – 1958. Sloužily jako podklady pro
dřevořezy pro zmíněnou knihu a zachovaly se v autorčině pozůstalosti. Dodejme,
že nejen že umělkyně dodala ke knize ilustrace, ale jak z deníkových záznamů
vyplývá, získávala pro Technika i informace o romských tradičních obyčejích.171
V době, o které nyní hovoříme, udržovala Doleželová dlouhodobé, někdy
velmi blízké vztahy s Romy ve svém okolí. V Praze v Karlíně, kde si pronajala
30
malířský ateliér a který vždy patřil mezi čtvrtě s početnou romskou komunitou, si
našla blízké přátele, dokonce byla zvána za kmotru jejich dětí.172 Romové ji v
malířské pracovně často navštěvovaly a seděly modelem, jejich účast byla tedy na
vernisáži první větší samostatné výstavy malířčiných prací samozřejmá.173 Jak
vzpomíná jedna z pamětnic, Doleželová skutečně „milovala cikány, podávali si u
ní dvéře, dávala jim, co měla, vždy a velkoryse, i obraz. Když si vybrali, jaký se
jim líbil, tak ho dostali (...).“174
Poté, co začala jezdit na Vysočinu, vyhledávala je i zde a také tady navazovala
kontakty pokud možno stálejší povahy.175 Spřízněnost malířky s Romy dokazuje
mj. i fakt, že se naučila základy romštiny.176
Jak se vztah Doleželové k Romům časem takto prohluboval, zjistila, že
svými obrazy chce ukázat „(...) víc než tradičně prezentovanou exotiku: Tvrdý
život cikánů v dědině i mimo ni.“ Skrze výtvarnou činnost toužila „vydat svědectví
o tom, že jsou to lidé bezprostředních reagencí, vřelí, otevření (...), vyjádřit jejich
vztah ke světu, jejich pocity při zrození člověka, při smrti i to, jak oni sami se
s těmito událostmi vyrovnávají.“177 Pamětnice a blízká přítelkyně Eva Davidová
mluvila o tom, že „pro Mílu (…) se stal svět Cigánů - Romů světem elementárních
projevů života, přirozených, ryzích, nezcizených a nedeformovaných civilizačním
vývojem. Anabází původních lidských projevů, které v tomto světě ztratily a znovu
hledají své místo.“178
Mezi konkrétní, frekventovanější náměty "romských" prací patřily „odchod
z indické pravlasti, putování a cesty Romů (…), ale i klíčové okamžiky života
každého z nich – narození, křest, mangavepen (zásnuby) a svatbu, pohřeb,
vartování u mrtvého. Téma rodiny – matka a děti, širší famelija a fajta (…).“179
Kolem roku 1960 Doleželová začala experimentovat s barvami a tvary. V
jejích plátnech se projevil vliv světoznámých malířů jako byl Vincent van Gogh
[zejména např. č. kat. 224, 225], Paul Gaugin [např. č. kat. 295, 314, 320], Henri
Rousseau [č. kat. 320] či Henriho Matisse [č. kat. 247, 313]. Přes tyto pokusy se
malířka dostala až k takovému dílu jako je Smrt dítěte [č. kat. 237], které svou
exotičností z produkce vyčnívá. Speciální záležitostí je hodnocení vlivu prací
mexického muralisty Diega Rivery a Davida Alfara Siqueirose, který byl v
literatuře v souvislosti s Bohumilou Doleželovou několikrát zmiňován. Po
prozkoumání části autorčina díla je možno konstatovat, že se jeví jako naprosto
nepochybné, že některé práce obou mexických malířů znala a skutečně se jimi
31
inspirovala. Československo udržovalo s Mexikem čilé styky, naše soudobá
periodika o jeho historii i kultuře často psala a přinášela i množství reprodukcí
tamního výtvarného umění. Také návštěvy předních umělců, třeba právě dvou výše
jmenovaných,180 dobré vztahy obou zemí podporovaly, stejně jako výstavy
mexického umění u nás. Mezi ty, které mohla Doleželová shlédnout, patřila např.
prezentace v Hollaru v roce 1949 či o šest let později Výstava mexické grafiky, kde
byly vystaveny i fotografie nástěnných maleb.181
V první polovině šedesátých let se úzus, jak zobrazovala Doleželová aktéry
svých prací, opět změnil. Pod zmíněnými vlivy, z nichž nejsilnější stopu zanechal
pravděpodobně právě Rivera, dochází ke stylizování tělesných tvarů, figury jsou
pojímány výrazně plošně [např. č. kat. 239 – 246, 299, 302]. Nejvíce
charakteristickým znakem se stanou v poměru k celé postavě značně zvětšené oči,
ruce a nohy a tyto rysy už zůstanou základním prvkem autorčině malířského díla,
stejně jako výrazný kolorit, který bude časem stále sílit.
Z pohledu tematického je třeba upozornit na to, že objektem jejích prací už v
mnohých případech nejsou Romové, i když tak znázorňované postavy na první
pohled můžou působit. Autorka v podstatě dospěla k tomu, že si z jejich
fyziognomie stvořila svůj vlastní figurální typ.182 Dobře je tento fakt doložitelný
na dobových dílech jako je např. Požár [č. kat. 246], Sedící manželé [č. kat. 250],
Zamyšlení [č. kat. 317]183, ještě lépe ale vynikne v souvislosti s druhým nejčastěji
voleným tematickým okruhem prací autorky. Nábožensky laděné tvorbě, která je
doložená poprvé v roce 1961 obrazem Ukřižovaný [č. kat. 297], se bude
Doleželová věnovat nejvíce v průběhu sedmdesátých a počátku osmdesátých let.
Tehdy, jak se dle dosavadního bádání zdá, její tvorbě už skutečně dominovala.
I k tomuto druhu námětu měla Doleželová silný vnitřní vztah. Že její
křesťanská víra byla živá, dokazují nejen početné, často velice zneklidňující
náboženské kompozice, ale také množství písemných pramenů dochovaných v její
pozůstalosti. Patří mezi ně např. četná kněžská kázání na různá témata (strojopisy),
jež si Doleželová schovávala, nejrůznější brožury (např. Motlitby na Křížové cestě
od Michala Quoista184, kterou bezpochyby využila ke stejnojmennému souboru
obrazů [č. kat. 267 – 279]), dochované dopisy mezi ní a knězem, z nichž je patrné,
že spolu řešili teologická témata či zápisy v denících, kde se velmi často objevuje
osobní přímluvy a motlitby k Bohu.
32
V souvislosti s výše uvedeným tvrzením, týkající se formálního pojetí
zobrazovaných figur, zmiňme např. Vyhnání z Ráje (Adam a Eva) [č. kat. 249] či
kolem roku 1970 vytvořené Pláč nad světem (Pláč, Kristus s Matkou) [č. kat. 254]
a Panna Maria Ochránkyně (Žena) [č. kat. 255].
Malby poslední autorčiny tvůrčí etapy, jejíž začátek bychom mohli vymezit
právě rokem 1970, vyznačuje zejména pestrá barevnost a zesílená tvarová
expresivita. Ranější práce charakterizuje klid, kolem roku 1975 proniká do obrazu
stále větší drama, reprezentované zejména výraznou tragičností tváří
zobrazovaných, až manýristicky vyhrocenou tvarovou deformací i pastózním
malířským rukopisem [např. č. kat. 259, 262]. Pozadí se často mění v jakousi
mohutnou rozvilinovou spoušť [č. kat. 257, 259] a jemná, i když složitě členěná
drapérie v divoce zřasenou, působící nekompaktním dojmem (viz např. [č. kat.
258]). Někde dokonce tyto dva prvky splynou [č. kat. 260].
Při studiu pláten s danou tématikou objevíme ještě další inspirační prameny,
které byly dosud badateli opomíjeny a které se z pochopitelných důvodů uplatňují
zejména právě v nábožensky orientovaných pracích. V některých obrazech tohoto
období (např. Proměnění Páně [č. kat. 256], (bez názvu) Sedící Kristus [č. kat. 258]
a zejména Sv. František s ptáčky [č. kat. 344]) je jasně zřetelná autorčina záliba v
malířskými skvostech české gotiky jako jsou díla Mistra Vyšebrodského či
Třeboňského oltáře. Tvarová a výrazová expresivita zase značí, stejně jako vzdutá
draperie, jejíž pohyb není podmíněn pohybem figur [č. kat. 261], inspiraci díly
pozdní gotiky. V této souvislosti nás jako možný inspirační pramen napadají
některé práce Mistra Litoměřického oltáře. Stvůry jakožto zhmotnění zla, jež se
objevují na několika kresbách i plátnech [např. č. kat. 186, 254, 330, 333], zase
vzdáleně připomínají démony v díle holandského malíře Hieronyma Bosche, který
se zobrazováním zla proslavil.
Výtvarná tvorba Doleželové se uzavřela pozvolna zhruba kolem poloviny
osmdesátých let, poslední doložené práce jsou datované kolem roku 1984.
33
Závěr
Bohumila Doleželová patří bezesporu k mimořádným, leč dnes opomíjeným
postavám naší výtvarné scény a známa je bohužel pouze nevelkému okruhu
obdivovatelů. Snahou předkládané práce je připomenutí zajímavé osobnosti, jejíž
život a umělecká tvorba se vymyká soudobým zvyklostem a tendencím.
Doleželovou vždy zajímal člověk, fascinovaly jí tváře všech těch lidí, ve
kterých se zračil jejich charakter i osud. Figura a portrét byl pak logickým
vyústěním tohoto zájmu. Přestože byla členkou několika uměleckých skupin, nelze
její dílo dost dobře řadit k žádnému směru v československém umění druhé
poloviny dvacátého století. Vlivy, které se promítly do jejího díla, byly přehledně
vyjmenovány v předchozí kapitole. Poznamenejme ještě, že Doleželová byla
vynikající kreslířka, především skicy provedené uhlem jsou toho dokladem.
Malířské dílo, jemuž se školená grafička celý život s velkým zaujetím věnovala, je
osobité a jedinečné. Její charakteristická plátna jsou nezaměnitelná a vzbuzují v
divákovi silné emoce.
Shromáždění faktů o životě Bohumily Doleželové a nástin její tvorby budiž
chápán jako pokus posílit bádání o ní, neboť jí doposud nebyla věnována pozornost
současné odborné veřejnosti. Snahou oživit povědomí o existenci této nevšední
umělkyně a jejím díle bylo vedeno také uspořádání obsáhlé retrospektivy,
uskutečněné autorkou tohoto textu na přelomu roku 2005 a 2006 v jihlavské
Oblastní galerii Vysočiny. Z nedostatku finanční podpory nebyl vydán výstavní
katalog a i vzhledem k absenci odborné práce je ambicí pisatelky předkládané statě
vytvořit v budoucnu významu malířky adekvátní publikaci, v níž by byly výsledky
dosavadního bádání přístupny širší veřejnosti.
Podobným cílem je motivováno uspořádání písemné a umělecké pozůstalosti
v majetku ČDP, na níž autorka diplomové práce pracuje průběžně již několik let.
34
Prameny
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.
Fond Knihy, Catalogue prof. V. Pukl, 1946 – 1949, nestr.
Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.
Fond Osobní karty posluchačů. Bohumila Doleželová.
OGV Jihlava, Archiv negativů.
OGV Jihlava, Archiv výstav.
SOkA Prostějov, fond Matrika obecních příslušníků.
SOkA Prostějov, fond Kartotéka občanů města Prostějova.
35
Literatura
(?), Aktivní účast žen na výstavě „Žně volných chvil“, Nová doba XLVIII, 1942, č.
131, 14. 5., s. 3.
(?), „Žně volných chvil“ – Dvě ženy malířky, Český deník XXX (77.), 1942, č. 131,
14. 5., s. 3.
(kh), Pozoruhodné prvenství naší pošty, nezjištěné periodikum, 1950. Novinový
výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové.
(?), Z galerie tvůrců našich známek, nezjištěné periodikum, 1950. Novinový
výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové.
Dušan Zbavitel, Katalog výstavy Klubu akademiků (kat. výst.), Frenštát pod
Radhoštěm 1948.
Pamětní známky, Práce VI, 1950, č. 96, 11. – 23. 4., s. 6.
(jkv), bez názvu, Nová filatelie 1, 1950, č. 4, květen, s. 1, 5
Výstava prostějovských výtvarníků (kat. výst.), Národní dům v Prostějově 1951.
(?), Výstava v Prostějově, nezjištěné periodikum, 1951, s. 5. Novinový výstřižek
pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Prokop Toman, Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců. Praha
1955, s. 45.
Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla
AVU v Praze (kat. výst.), Okresní vlastivědné museum v Prostějově 1956.
36
Minulost zvěčněná na plátně, Svobodné slovo XV, 1959, č. 144, 16. 6., s. 4.
Lumír Čivrný, Milan Kundera, U Míly Doleželové, Kultura IV, 1960, č. 49, 8. 12.,
s. 6.
Marie Dušková, Cikáni na Šumavě, nezjištěné periodikum, 1960, s. 11.
Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové.
Felix B. García, O minulosti cikánů, Tvorba XXV, 1960, č. 7, 16. 2., s. 65.
Ota Klein, Básník není zbytečný, Kultura IV, 1960, č. 4., 3. 7. , s. 8.
-hk-, Obrazy Míly Doleželové, Obrana lidu XIX, 1960, č. 27, 31. 1., s. 5.
Jan Smíšek, Cigáni (kat. výst.), Ústřední divadlo československé armády v Praze
1960.
(?), Mladá malířka, Večerní Praha 6, 1960, č. 35, 2. 2., nestr.
-jh-, bez názvu, Rudé právo 40, 1960, č. 51, 20. 2., s. 6.
ová-, Obrazy z cikánského života, Lidová demokracie XVI, 1960, č. 56, 5. 3., s. 4.
(?), Z prací Míly Doleželové, Svobodné slovo XVI, 1960, č. 34, 9. 2., s. 5.
Zdeňka Šťastná, Úspěch, Mladá fronta XVI, 1960, č. 109, 5. 5., s. 3.
N. Kráslová, Díla, která obdivovaly statisíce, Svobodné slovo XVI, 1960, č. 162,
3. 7., s. 4.
Dagmar Hubená, Hojná úroda v pražských výstavních síních, Práce XVI, 1960, č.
37, 13. 2., s. 4
?, Život našich spoluobčanů, Práce XVI, 1960, č. 35, 10. 2., s. 3.
37
(bez názvu), Výtvarná práce VIII, 1960, č. 9 – 10, 17. 5., s. 3.
Rudolf Rouček, Grafika na výstavách k jubileu 15 let ČSSR, Hollar XXXI, 1960,
č. 4, s. 183.
Hana Volavková, Výstava k Mezinárodnímu dni žen, Výtvarná práce VIII, 1960, č.
6, 25. 3., s. 9.
Jan Kühndel, Výstava mladých prostějovských malířů (kat. výst.), Okresní
vlastivědné muzeum v Prostějově, 1960.
(?), Pražským kulturním děním se jen mihla, Tvorba XXVI, 1961, č. 10, 9. 3., s.
241.
Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z Kunštátu v Brně 1961.
-vz-, Překvapivá výstava, nezjištěné periodikum, 1961. Novinový výstřižek pochází
z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
-jbs-, Výstavy v domě pánů z Kunštátu, Lidová demokracie XVII, 1961, č. 84, 8. 4.,
s. 5.
zk-, Velké umění Míly Doleželové, Práce XVII, 1961, č. 81, 5. 4., s. 5.
Jiří Šmíd, Přehlídka jihomoravských výtvarníků, Rudé právo 41, 1961, č. 114,
25. 4., s. 3.
Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných umělců (kat. výst.),
Obecní dům v Praze 1961.
(?), Odměny v dílčí soutěži, vypsané SČSVU a ČFVU pro rok 1962 v rámci soutěže
k 20. výročí ČSSR. Zprávy ČFVU, č. 2, 1963, 18. 2., s. 3.
38
Pavel Landa, El arte contra el racismo. La Mujer Checoslovaca 1, 1963, č. 1, s. 3 –
4.
Míla Doleželová přijde mezi své, Tužkař XV, 1963, č. 15, 13. 4., nestr.
(?), Večerní Praha, 1963. Novinový výstřižek pochází z ČDP, fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové.
(?), Na Sokolovské, nezjištěné periodikum, kolem 1963, s. 700. Novinový výstřižek
pochází z ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
(?), Slavnostní udílení cen. Umělecká soutěž k 20. výročí ČSSR ukončena, Rudé
právo 41, 1965, 4. 5., s. 1 – 2.
Vojtěch Cvek, Malá vlastivěda Vysočiny, Jiskra 7 – 48, 1966, č. 60, 29. 7., s. 5.
Bildnisse (kat. výst.), Kunstkabinett am Institut für Lehrerweiterbildung Berlín
1966, nestr.
Ctimír Linhart, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny
v Jihlavě 1966.
OM [Otakar Máčal], Monumenty Míly Doleželové, Jiskra 48, 1966, č. 104, 30. 12.,
s. 5.
(?), (bez názvu), Jiskra 8 – 49, č. 6, 20. 1., s. 3.
-el-, Výstava Míly Doleželové a Jiřího Mareše, Rovnost 82, 1967, č. 19, 21. 1., s. 5.
-pk-, Chuť a víno člověčiny, Vlasta 20, 1967, 1. 2., č. 5, s. [16].
O.M. [Otakar Máčal], Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV, 1967, č. 4, 23. 2., s. 5.
39
XVIII. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v
Jihlavě 1967.
(?), Beseda o umění, Jiskra 8 – 49, 1967, č. 19, 7. 3., s. 3.
-ms-, Výstava malířů Vysočiny, Jiskra 8 – 49, 1967, 24. 3., s. 4.
Doris Reno, Like Mexican primitives. Czech Painter a Real stunner. The Miami
Herald, 1967, 22. 10., s. 2-H. Novinový výstřižek pochází z ČDP, Fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové.
Contemporary Czech Art (kat. výst.), Jacques Baruch Gallery v Chicagu 1969.
Mary Pat Hough, Czech Art Exhibited Here, Chicago Tribun, 1969, 25. 5., s. 2.
Novinový výstřižek pochází z ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
XXI. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v
Jihlavě 1970.
Jana Zikmundová, Moje výpověď o Milušce Doleželové, Štafeta 2, 1970, č. 1, s. 5.
Grafické práce z let studií (kat. výst.), Brno 1977.
Pavel Landa, Umění proti rasismu, Mladá fronta XXXV, 1979, č. 222, 20. 9., s. 4.
Jiří Kotalík (red.), Almanach AVU v Praze. K 180. výročí založení (1799-1979),
Praha 1979, s. 112.
Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 1981.
Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 1991.
Josef Dolívka, Paleta zůstala opuštěná…, Prostějovský týden 4, 1994, č. 4, 26. 1., s.
9.
40
Josef Dolívka, Za Mílou Doleželovou, Kulturní zprávy 3, 1994, č. 4., s. 9.
-pk- (upravil dle podkladů J. Sedláka), Malířka velkých očí, Jihlavské listy V, 1994,
č. 10, 14. 1., s. 3.
Jan Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Dominikánský klášter v
Jihlavě 1995.
J.V. [Jiří Varhaník], Přes čtyři stovky originálů, Jihlavské listy VI, 1995, č. 14, 17.
2., s. 4.
J.V. [Jiří Varhaník], Nová stálá galerie otevřena u dominikánů, Jihlavské listy VI,
1995, č. 91, 14. 11., s. 4.
(?), heslo Doleželová Miloslava, in: Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a
slovenských výtvarných umělců II, Ostrava 1998, s. 78.
Lenka Pilařová, Bohumila Doleželová (diplomová práce), Vysoké učení technické
v Brně FVU, Brno 2000.
Jaroslav Buček, Umělec a veterinář v jedné osobě má prý svůj osud vepsaný do
dlaně, Jihlavské listy XI , 2000, 1. 9., s. 1. (příloha)
(?), V telčském zámku by měla vzniknout galerie malířky Romů,
http://romove.radio.cz/cz/clanek/18176, vyhledáno 2. 2. 2009.
Eva Davidová, Malířka Romů – malířka člověka, in: Bulletin Muzea romské
kultury, 2000, č. 9, s. 64 – 66.
IŽ [Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Bohumír Smutný (ed.), Kdo byl
kdo na jihozápadní Moravě, Dačice 2000, s. 33 – 34.
Ivan Žlůva, Láska a Milosrdenství. Poslední nástěnná malba Bohumily Doleželové,
Od Horácka k Podyjí I (XVII), 2001, č. 2, s. 12 – 15.
41
Ivan Žlůva, Přechodné pobyty Bohumily Doleželové v „Cihelně“ u Jihlávky, Od
Horácka k Podyjí 2, 2001, č. 4, 1. 4., s. 14 – 15
Ivan Žlůva, Dvacet pět obrazů po dvou stech dolarech, Jihlavské listy 12, 2001, č.
89, 9. 11., s. 10.
Ivan Žlůva, Nedožité narozeniny malíře Jiřího Mareše. Jihlavské listy XIII, 2002, č.
32, 23. 4., s. 5.
Hana Rousová – Marie Klimešová, Nikdy jinak? Ateliér 16, 2003, č. 1, 9. 1., s. 2.
Jiří Varhaník, Telč vzpomíná na Mílu Doleželovou, Jihlavské listy XIV, 2003, č.
66, 19. 8., s. 5.
Jana Horváthová, Fond výtvarného umění, in: Bulletin Muzea romské kultury 2002
– 2003, 2004, č. 11 – 12, s. 40.
Lenka Krajíčková, Lektorské oddělení, in: Bulletin Muzea romské kultury 2002 –
2003, 2004, č. 11 – 12, s. 47.
Jiří Varhaník, Malířům odhalili pamětní desku, Jihlavské listy,
http://www.jihlavske-listy.cz/jl/index.asp?clanek=2618, vyhledáno 11. 9. 2005.
(?), Míla Doleželová (12.1. 1922 – 30.12. 1993),
http://oliva.webzdarma.cz/mila/mila.htm, vyhledáno 26. 4. 2006.
(?), Pamětní deska malířům,
http://www.telc-etc.cz/telc/?target=tl&menu=64&rok=2003,
vyhledáno 28. 11. 2008.
Jitka Sedlářová, Kočování po obrazech, Romové ve výtvarném umění 17. – 20.
století (kat. výst.), Muzeum Romské kultury v Brně 2004.
Ivan Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly Doleželové, Jihlava 2006.
42
(z), Pocta Míle Doleželové, Telčské listy XVII, 2006, č. 10, 10. 10., s. 17.
(jak), Galerie nabízí dílo telčské malířky, Kraj Vysočina 3, 2006, č. 12, 2. 12., s. 7.
Ilona Muselová, Doleželová okouzlila i Mexiko, Mladá Fronta Dnes,
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=981258, vyhledáno 22. 1. 2007.
Ilona Muselová, Stálé hledání pravdy o paní Míle, Mladá Fronta Dnes,
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=914287, vyhledáno 22. 1. 2007.
Jana Pechová, Dílo Míly Doleželové na skok v Jihlavě, Právo XI, 2006, 23. 11., s.
12.
(?), Bohumila Doleželová, Ateliér 20, 2007, č. 1, 11. 1., s. 3.
Ilona Muselová, Galerie láká na slavná jména, Mladá Fronta Dnes,
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=125484, vyhledáno 22. 1. 2007.
Karolína Ryvolová, Magické oči Míly Doleželové, Respekt XVIII, 2007, č. 4, 22. –
28. 1., s. 22.
Jaroslav Buček, Jihlavská galerie vystaví souborné dílo Bohumily Doleželové,
http://www.czecot.com/cz/results/tiskova_zprava.php?id=5761, vyhledáno 5. 11.
2007.
Josef Dolívka, heslo Doleželová Míla, in: Josef Dolívka (ed.), Výtvarníci
prostějovského regionu, Prostějov 2007, str. 26 – 27.
IŽ [Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Bohumír Smutný (ed.), Kdo byl
kdo na jihozápadní Moravě, Dačice 2000, s. 33 – 34.
Ivan Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly Doleželové,
http://www.telc-etc.cz/telc/?target=tl&menu=64&rok=2006&cislo=11,
vyhledáno 2. 2. 2009.
43
Milena Štráfeldová, V Telči vystavuje světově proslulá "malířka cikánů" Míla
Doleželová, http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=2062253,
vyhledáno 2. 2. 2009.
J.V. [Jiří Varhaník], Pokřtěna monografie paní Míly, Jihlavské listy,
http://www.jihlavske-listy.cz/archiv/?vydani=2006-
1124&rubrika=12&clanek=2177,
vyhledáno 2. 2. 2009.
(?), Vernisáž výstavy Míly Doleželové přilákala davy návštěvníků, Vysočina,
http://extranet.kr-vysocina.cz/dbman/tiskove_zpravy/vypis.php?dir=24.11.2006,
vyhledáno 2. 2. 2009.
Pavla Janoušková, Obrázky Míly Doleželové budou viset v Telči, Vysočina,
http://www.vysocina-news.cz/clanek/obrazky-mily-dolezelove-budou-viset-v-telci/,
vyhledáno 2. 2. 2009.
(?), V Telči začala výstava kreseb „malířky cikánů“ Doleželové,
http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_3469,
vyhledáno 2. 2. 2009.
(?), Jihlava předala svoje nejvyšší ocenění – Cenu města Jihlavy,
http://www.jihlava.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5967&id=467250,
vyhledáno 2. 2. 2009.
(?), Bohumila Doleželová,
http://aleph.vkol.cz/rego/rg1112.htm, vyhledáno 2. 2. 2009.
Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové (kat.
výst.), Muzeum romské kultury v Brně 2010.
44
Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové,
http://www.rommuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=343%3
Aplatna-pro-velke-erne-oi-cikani-v-dile-mily-
doleelove&catid=10%3Avystavy&Itemid=7&lang=cs, vyhledáno 14. 4. 2010.
45
Přehled výstav
Soupis výstav byl sestaven dle literatury a pramenů uvedených v poznámkách.
Hlavní zdroj informací představují výstavní katalogy, novinové články a dochované
fotografie.
Kolektivní výstavy
1942, květen, Plzeň
Žně volných chvil, Společenský dům
Dobový tisk výstavu přibližuje s tím, že se jedná o prezentaci „samouků, (...)
pořádané péčí krajského sekretariátu NOÚZ (Národní odborová ústředna
zaměstnanecká – pozn. aut.),“ které „se jako vystavovatelky zúčastnily (...) dvě
ženy.“185 Doleželová se prezentovala údajně velmi zdařilými portréty.186
1948, Frenštát pod Radhoštěm
Výstava Klubu akademiků
Dochovaný katalog dokládá, že se „Míla Doleželová“ představila souborem
osmnácti grafických prací (více než polovina byla technikou leptu) z let 1947 a
1948.187 Jednalo se o prodejní akci, mezi vystavenými grafikami bylo několik
podobizen, další nesly názvy jako U vína, Krajina, Hra v šachy, Snad... či
Resignace. Jednou z nabízených grafických listů byl lept Tance z roku 1948, za
který získala autorka čestné uznání AVU.188 Vzhled ani osud prací není znám.
1949 – 1951, květen – září, Praha
květen – září, Jízdárna Pražského hradu, I. přehlídka československého výtvarného
umění
Doleželová zde vystavila návrh na poštovní známku V. výročí lidově demokratické
ČSR, přičemž se zcela jistě jednalo o známku k 5. výročí osvobození
Československa Rudou armádou.189
46
1950, listopad – prosinec, Praha
28. listopad – 3. prosinec, Dům výtvarného umění, Obecní dům, Celostátní
výstava poštovních známek Praha 1950
Výstava uvedená mottem "Nová filatelie – duševní rekreace pracujících", které
reprezentovalo „obrat od sběratelství poštovních známek, u nás do nedávna
provázeného individuálním sobectvím a honbě za bezpracnými zisky“,
prezentovala Doleželové vítězný kresebný návrh na známku II. Kongres
Mezinárodního svazu studenstva (MSS), Osvobození koloniálních národů.190
Mimo uvedené kresby, která v popředí zachycuje neevropskou ženu-matku
s dítětem v náručí, zatímco na pozadí v palmové džungli pobíhá čtveřici
ozbrojených postav, z nichž navíc jedna odhodlaně mává praporem, byly na
výstavě zřejmě zastoupeny i další tři realizace Doleželových filatelistických
návrhů, které se datují rovněž k roku 1950 a vydání známky k výročí kongresu
časově předcházejí. V tom případě by se jednalo o Industrializaci Slovenska
„p ředstavené konstrukcí jeřábu a panoramatem Tater“ (v hodnotě 2 Kčs, platnost
od 9. 5. 1950 – 18. 6. 1953, druhá série, v nákladu 400 000 ks) a Zemědělství „s
obrazem dělníka, na pozadí hora Říp“ (v hodnotě 3 Kčs, tatáž platnost i náklad).191
Obě známky byly vydány k 5. výročí osvobození Československa Rudou armádou.
Poslední známkou, která mohla být do prezentace také zařazena, byl Únor 1948
„se dvěma postavami závodní milice, v pozadí architektura Staroměstské radnice
a Týnského chrámu.“192
1951, duben, Prostějov
15. – 24. duben, Národní dům, Výstava prostějovských výtvarníků
Výstavu pořádal Klub přátel umění Beseda v Prostějově a autorčinu tvorbu zde
reprezentovalo celkem osm prací, ve dvou případech se jednalo o oleje, zbytek
tvořily grafiky.193 Výstava byla prodejní, v námětech se objevily inspirace válkou
(Po náletu) či žánrové výjevy (U muziky). Mimo tyto zde Doleželová vystavila
„Návrhy na poštovní známky“ a také dřevoryt Hlava korejského dítěte, který zřejmě
již souvisel se zakázkou na doprovodné ilustrace pro knihu korejského básníka Čo
Ki-Čchona (vyšlo v listopadu 1952).194 Vzhled ani osud zde vystavených prací není
bezpečně znám.
47
1954, říjen, Praha (?)
V autorčině pozůstalosti se zachoval rukopisný zápis, který byl datován 28. října
výše uvedeného roku, s v záhlaví nadepsanou poznámkou Členská výstava I.
střediska JUV.195 Obsahuje seznam tří obrazů, ke kterým je připsán mimo název
také rozměr a cena. Námětem všech tří olejů, jak je z názvu patrné, byli Romové.
Šlo o malby Cigánský domov (k tomuto plátnu uvedena poznámka: „První obraz,
poprvé v Praze vystavený“), Cigánská matka a Cigánské děti. Vzhled ani osud
uvedených děl není znám.
1954, červenec, Varšava
V autorčině pozůstalosti se zachoval rukopisný zápis, který byl datován 31.
července výše uvedeného roku, s v záhlaví nadepsanou poznámkou Výstava užité
grafiky ve Varšavě.196 Obsahuje seznam dvaceti šesti grafických prací, mezi nimi
figurují „litografie k bengálským povídkám“, dřevořezy ke knize Vlna a sníh či
dřevořezy „ke korejské poesii.“197 Mimo tyto jsou v seznamu zapsány grafiky
s názvem Slovenská žena a chlapec a Slovenské děcko, jejichž vznik mohl snad
souviset s pobytem Doleželové v létě roku 1954 na Slovensku. Osud posledně
jmenovaných děl ani jejich vzhled není znám.
1956, září, Prostějov
Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla
AVU v Praze, Okresní vlastivědné muzeum
Doleželová prezentovala na této výstavě, které se zúčastnilo dvacet šest výtvarníků,
„známky vzešlé z anonymních soutěží.“198 Podrobnější informace katalog neuvádí.
1960, červen – srpen, Praha
15. červen – 31. srpen, Jízdárna Pražského hradu, Výstava výtvarných prací
z umělecké soutěže k 15. výročí zrodu lidově demokratické ČSR
Autorka se do soutěže přihlásila „cyklem sedmi olejů s názvem Cikáni“199 a v sekci
malířství, do které bylo finálně přihlášeno přes dva a půl tisíce prací, za ně získala
48
čestné uznání.200 Bližší informace o dílech nejsou bohužel díky nedostatku
dochovaného materiálu známy.
1960, březen, Praha
Výstava k Mezinárodnímu dni žen
Na výstavě představily svá díla kromě Doleželové např. Linka Procházková,
Božena Jelínková-Jirásková, Květa a Jitka Válovy, Marta Jirásková, Vilma Vrbová-
Kotrbová a další.201 Hana Volavková komentovala autorčiny práce slovy, že se
jedná „o náměty ze života cikánů, z kterého dovede efektně těžit.“ 202 Bližší
informace nejsou známy.
1960, duben – květen, Prostějov
17. duben – 15. květen, Okresní vlastivědné muzeum, Výstava mladých
prostějovských malířů
Na prezentaci, pořádané Okresním vlastivědným muzeem a Koužkem přátel umění
v Prostějově k oslavě 15. výročí osvobození ČSR, vystavila tamní rodačka
Doleželová sedm olejů s názvy Podvečer (1957), Tři děvčata (1958), Bango
(1958)203, Sestry (1959), Děti s květy (1959), Juraj (1959) a Sedící děvčata
(1959).204 Josef Dolívka je popsal jako „menší barevně útočné obrazy s cikánskou
tématikou.“205 Bližší údaje zatím nebyly zjištěny.
1960, červenec, Praha
Strahovský stadion
Jedna z autorčiných prací, které získaly čestné uznání v umělecké soutěži k 15.
výročí osvobození, byla k vidění na doprovodné výstavě ke strahovské Spartakiádě.
Stala se „největší atrakcí tohoto pavilonu“ a zobrazovala cikánského chlapce.206
Tisk informoval, že „poutá návštěvníky z nejširších vrstev našeho lidu, udivuje
cizince a dlouho před ním postál básník Pablo Neruda, jenž dílo této malířky (...)
prohlásil výslovně za největší přínos československého umění (...).“207
49
1961, březen, Praha
1. březen – 9. březen, Klub mládeže, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy
O konání výstavy informuje tehdejší Tvorba s tím, že Doleželová zde představila „z
nejnovějších prací (...) patnáct zářících pláten, na nichž (...) zachytila osudy
Cikánů.“ 208 Bližší informace nejsou známy.
1961, říjen - listopad, Praha
Obecní dům, Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných umělců
V obecném úvodu katalogu se dočteme, že skupinu pojí „pevný příklon
k realistickému pojímání malby i plastiky, (…) což ovšem neznamená, že by zde
nebyla snaha a vůle po novém vidění (…), projevující se i v námětových
oblastech.“209 Jak dokládá reprodukce, Doleželová zde vystavila obraz s názvem
Svatba II. [č. kat. 293].210
1966/1967, prosinec – leden, Jihlava
18. prosinec – 29. leden, Krajská galerie v Jihlavě, Míla Doleželová, Jiří Mareš
Jihlavská výstava představuje svým rozsahem mimořádný projekt, početně
nejbohatší prezentaci v celé autorčině kariéře. Jak dokládá deníkový zápis Jiřího
Mareše ze dne 31. srpna 1965, o uskuteční této prezentace jednal tehdejší ředitel
instituce Ctimír Linhart s oběma umělci již se značným předstihem: „(...) byl tu Dr.
Linhart z Jihlavské galerie Vysočiny, chce od nás koupit obrazy a grafiky a v lednu
67 nám oběma udělat výstavu.“211 V galerii bylo nakonec k vidění padesát sedm,
převážně rozměrnějších pláten Doleželové a šedesát kreseb a dřevořezů jejího
manžela.212 Výstava měla velmi dobrý ohlas, s autory byla v galerii uspořádána
také beseda s veřejností.213
Námětově převládala v malířčině díle témata jako rodina, nemoc či smrt, vystavené
práce vznikaly v letech 1960 – 1966. Z velkého množství prezentovaných děl se
podařilo identifikovat alespoň několik z nich (viz Katalog).
1967, únor, Třešť
II. týden výtvarného umění v Třešti
50
Na výstavu, resp. na besedu s ní spojenou, kterou pořádal Československý fond
výtvarných umění, Klub přátel umění v Třešti a jihlavská galerie, upozorňuje v
Jiskře uveřejněný rozhovor.214 Toho se zúčastnil výtvarný kritik Josef Hlaváček a
malíři František Ermler s Richardem Přikrylem. Na otázku, kterého z autorů
hodnotí na výstavě nejvýše, oba dotázaní – jak Ermler, tak Hlaváček215 –
odpověděli shodně, že Bohumilu Doleželovu. Údaje o vystavených dílech se
nepodařilo zjistit.
1967, březen – duben, Jihlava
26. březen – 30. duben, Krajská galerie v Jihlavě, XVIII. členská výstava Svazu
československých výtvarných umělců pobočky Jihlava
Jak dokládá dochovaná fotografie z expozice, autorka se zde prezentovala nejméně
dvěma svými obrazy.216 V průběhu bádání se podařilo jedno z pláten identifikovat,
jedná se o Lhostejnost [č. kat. 321].
1968, duben – květen, Jihlava
7. duben – 12. květen, Krajská galerie v Jihlavě, XIX. členská výstava SČVU –
Jihlava
Dle dochované fotografie z vernisáže výstavy je jisté, že se autorka účastnila
nejméně jedním obrazem. Zatím se však plátno nepodařilo identifikovat.
1969, květen – červen, Chicago (USA)
17. květen – 13. červen, Jacques Baruch Gallery, Contemporary Czech Art
Výstava představila práce dvanácti českých výtvarníků, mezi jinými např. Huga
Demartiniho, Karla Malicha či Jiřího Johna. Doleželové dílo zde bylo zastoupeno
pěti oleji s názvy Děti, Stáňa (Child named Stana), Smrt dítěte, Předvídající smrt a
Svatba. Vzhled je znám pouze u posledně jmenované práce, neboť jeho reprodukci
otiskli v Chicago Tribun.217 Na pisatelku článku působila tak smutně, že ji
komentovala slovy: „zobrazuje vše, jen ne šťastnou událost.“218 Text katalogu její
díla krátce charakterizoval jako „obrazy, čerpající z bájí a nepsané historie Romů
51
východní Evropy,“ v nichž se autorka dotýká „dramat, duše, snů a podstaty života
Romů.“ 219 Vzhled, až na zmíněnou jedinou výjimku, ani osud obrazů není znám.
1970/71, listopad – leden, Jihlava
22. prosinec – 3. leden, Krajská galerie v Jihlavě, XXI. členská výstava SČVU –
Jihlava
Na výstavě se autorka prezentovala dvěma oleji, v katalogu byla díla zapsána pod
názvy Pláč a Smrt.220 Na základě dochované fotografie221 z vernisáže, bylo prvně
jmenované plátno ztotožněno s obrazem Pláč nad světem (Pláč, Kristus s Matkou)
[č. kat. 254]. Vzhled druhého není znám.
1981, duben – červen, Jihlava
23. duben – 3. červen, Krajská galerie v Jihlavě, Výtvarná tvorba na Vysočině
Fotografie z vernisáže222 dokládá, že zde autorka vystavila dva obrazy. Jednalo se o
oleje Příroda [č. kat. 320] a Zamyšlená [č. kat. 266].223
1995 – 1998, Jihlava
Dominikánský klášter (křížová chodba), Stálá expozice děl Bohumily Doleželové a
Jiřího Mareše
Expozice, kterou v souladu s malířčiným posledním přáním zřídili bratři dominikáni
z její pozůstalosti, koncipoval ing. arch. Jan Sedlák.224 Po několika letech však
musela být výstava zrušena, v souvislosti s rozhodnutím klášter opustit.225 Jaké
obrazy expozici tvořily, nebylo z důvodu nedochované dokumentace možno přesně
zjistit. Dá se však předpokládat, že obrazy reprodukované v doprovodném katalogu,
byly součástí výstavy, proto je informace o prezentaci u daných pláten součást
jejich katalogového hesla.
2002/2003, listopad – únor, Praha
7. listopad – 9. únor, Galerie Rudolfinum, Československý socialistický realismus
1948 – 1958
52
Jaké obrazy byly prezentovány na této výstavě, jíž se autorka zcela jistě účastnila,
se zatím nepodařilo zjistit.226
2003, srpen, Telč
9. srpen – 24. srpen, Státní zámek Telč (Justiční sál), Míla Doleželová a Jiří Mareš
Výstavu uspořádalo Muzeum Vysočiny v Telči spolu s tamním Muzejním spolkem a
městem Telč. Jako doprovodná tiskovina byl vydán pouze informační leták,
obsahující navíc v uvedených údajích chyby, seznam vystavených prací
neobsahoval. Základ výstavené kolekce tvořily obrazy ze soukromých sbírek,
zbytek prací byl zapůjčen z Nadace Waldesových.227
2003/2004, prosinec – únor, Brno
4. prosince – 28. února, Muzeum Romské kultury v Brně, Kočování po obrazech.
Romové ve výtvarném umění 17. – 20. století.
Prezentace MRK, k němuž byla vydána tiskovina menšího rozsahu228, představila
díla „renomovaných neromských autorů, především ze sbírek Národní galerie, ale
také dalších galerií na území ČR, která zpracovávají romská témata.“229 Článek
Kateřiny Ryvolové uvádí, že „kurátorský tým pod vedením Jitky Sedlářové (…)
nakonec pro výstavu vybral práce třiatřiceti různých umělců od barokních malířů
až po neoexpresionisty. Vedle Vlámů, Němců a Rakušanů jsou nejvýrazněji
zastoupeni čeští výtvarníci,“ přičemž „kromě uměleckého zážitku má tato přehlídka
ještě jeden důležitý smysl: na vlastní oči můžeme spatřit, jak hluboko do minulosti
sahají stereotypy, s nimiž majorita na Romy pohlíží dodnes.“230
Na této výstavě byla Doleželová zastoupena jedním plátnem, pocházejícím ze
sbírek pořádající instituce. Jednalo se o dílo s druhotným názvem Matka s dítětem
v loktuši [č. kat. 245].
53
Samostatné výstavy
1959, Praha
Staroměstská radnice, galerie Ústředního národního výboru
O první autorské prezentaci menšího rozsahu, na níž se Doleželová představila
souborem prací s romskou tématikou, není známo příliš mnoho informací. Jako o
„zajímavé výstavě o pražských cikánech“ o ní hovořil článek v soudobém
periodiku.231 Jaká díla zde byla konkrétně vystavena se zatím nepodařilo pro
absenci dochované dokumentace zjistit.
1960, únor, Praha
1. únor – 29. únor 1960, slavnostní zahájení 7. února, prodlouženo do 15. března232,
Ústřední divadlo československé armády (foyer), Cigáni
Na této výstavě se Doleželová prezentovala souborem třicet šesti obrazů233,
převládala plátna středně velkého formátu, datovaná do let 1957 – 1960. Jaroslav
Hlaváček, který výstavu zahajoval, o ní o několik let později řekl: „Poprvé se tu
veřejnosti představila umělkyně, o jejímž projevu bylo ihned zřejmé, že se výrazně
zapíše do historie vývoje našeho moderního malířství. Celkový dojem z této výstavy
byl překvapující pro všechny, kteří ji navštívili – nejen po stránce námětové, ale
hlavně výrazové. Uvědomili jsme si, že se tu objevuje umělecký zjev, který zaplní
citelnou mezeru v našem malířství, zejména figurálním.“234 Dobový tisk uvádí a
reprodukuje dvě z celkového počtu maleb, ani jedna z nich se však názvem
neshoduje s díly uvedenými v seznamu prací.235 Jde o Jaro (Cikánské děti) [č. kat.
289] a Cikánské matky [č. kat. 295].
Podle slov Evy Davidové, která se zúčastnila i vernisáře, byla výstava „do určité
míry šokem, po stránce originálního výtvarného projevu i z hlediska tématu –
„Cigáni“ (v době asimilačního striktního řešení tzv. cikánské otázky tehdejším
státem a necelý rok po násilném usazení olašských Romů u nás).“236
54
1961, březen, Praha
1. – 9. březen, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Klub mládeže, Výstava
obrazů Míly Doleželové
K prezentaci se v pozůstalosti autorky dochovala pozvánka, která informuje o tom,
že výstavu uvede Milan Kundera. Na závěr vernisáže se také spolu s ním,
autorkou, Ludvíkem Aškenazym aj. měla uskutečnit beseda.237
Údaje o vystavených dílech nejsou známy, bezpochyby je tvořily práce s romskou
tématikou.
1961, březen – duben, Brno
18. březen – 16. duben, Dům Pánů z Kunštátu, Obrazy Míly Doleželové
K výstavě byl vydán katalog, jehož textový obsah tvořily úryvky z již jinde
zveřejněných článků.238 Jejich pisatelé – Lumír Čivrný, Milan Kundera, Pablo
Neruda, Mohamed Dib, Yvette Le Floch patřili k osobnostem, které se s dílem
autorky již v minulosti seznámily a obdivovaly jej. Z jednadvaceti vystavených
prací byla zatím rozpoznána pouze Svatba II. [č. kat. 293] a Jarní cesty [č. kat.
296], La muerte del poeta (Zavraždění) [č. kat. 230].
1962, březen, Praha (I.)
8. – 31. březen, Biologický ústav ČSAV
K prezentaci se zachovala pouze pozvánka.239 Na vernisáži, kterou uvedl opět Jan
Smíšek, zazněly verše kubánského básníka Nicoláse Guilléna. Bližší údaje o
výstavě nejsou známy.
1962, květen, Praha (II.)
25. květen – 15. červenec, Pálfyho palác
Výstavu v Pálfyho paláci potvrzuje dochovaný strojopisný dokument Místo řeči na
vernisáži výstavy obrazů Míly Doležalové.240 Jeho autor Jan Smíšek v něm mimo
jiné uvádí, že autorka vystavila „velký soubor svých obrazů (...) jako host Čs.
společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí.“ K výstavě byla 13.
července 1962 uspořádána „p řátelská beseda za účasti autorky a předních
55
uměnovědců,“ diskuzi řídil Jaromír Pečírka.241 Podrobnější informace
k vystaveným pracím nebylo zatím možno pro absenci přímé dokumentace zjistit.
1963, březen, Praha (I.)
4. březen – 23. březen, Krajský projektový ústav (klubovna), Míla Doleželová,
výstava obrazů
Doleželová zde vystavila celkově čtyřicet jedna prací poměrně velkého formátu,
obrazy vznikly až na jeden (1958) v rozmezí let 1960 – 1963.242 Z nich byly zatím
identifikovány pouze dva. Jde o Bizertu (Mateřství), [č. kat. 239] a Modrého koně
[č. kat. 300].243
O přípravě této výstavy nás informují autorčiny zápisky v diáři.244 Zde také
objevíme poznámku připsanou k datu 8. březen „diskuze na MDŽ“, k datu 13.
březen „diskuze se 40 dětmi na mé výstavě.“
1963, duben – květen, Praha (II.)
24. duben – 12. květen, Klub přátelství mládeže, Výstava obrazů Míly Doleželové
V jakém rozsahu zde Doleželová vystavila své práce se zatím díky neúplnosti
dochovaného materiálu nepodařilo zjistit. Podle otištěné reprodukce, která
doprovází krátké oznámení o konání výstavy ve Večerní Praze, je možné, že zde
byl prezentován obraz Smrt García Lorcy [č. kat. 307].245 Stejně tak zde bylo
nejspíše vystaveno i plátno Rodina (Cikánská rodina) [č. kat. 304], jež zdobí
pozvánku na vernisáž. Vedle tohoto byl na prezentaci zapůjčen z vlastnictví
„Svazu architektů, resp. Českého fondu výtvarných umění“ olej s názvem Sedící
(125 x 103 cm)246, jehož vzezření není známo.
1967, říjen, Miami (USA)
Gulf American Gallery, Mila Dolezelová
Výstava byla uspořádána z obrazů, které ve stejném roce zakoupil od Doleželové
majitel galerie Josh Kligerman.247 Bohatá korespondence, související s tímto
prodejem, se zachovala v autorčině pozůstalosti. Obchod se uskutečnil po
několikaměsíčním jednání skrze Art Centrum v Praze, které sehrálo
56
zprostředkovatelskou úlohu. Práce, které byly do USA prodány, čerpaly tématicky
jak z romského prostředí, tak i z křesťanského náboženství. V průběhu bádání se
podařilo identifikovat několik z nich, jedná se o Svatbu [č. kat. 313], Stromy [č. kat.
316], Zpívání matce [č. kat. 319], Přírodu [č. kat. 320], Lhostejnost [č. kat. 321], a
Ukřižovaného [č. kat. 297].248 Posledně jmenované plátno, které „(…) na vás silně
zapůsobí, (…) utkví navždy v paměti,“ 249 měl u galeristy obdivovat mexický malíř
David Alfaro Siqueiros (1896 – 1947).250 Některé z dalších pláten, jejichž vzhled se
zatím nepodařilo spolehlivě určit, popsal místní tisk. Obraz s názvem Porod vylíčil
jako „jeden z nejsilnějších, který zachycuje pouze několik postav“, Cikánskou
vesnici jako práci „p řeplněnou figurami, přesto však kompozičně vyváženou“ a
plátno Rodina II. dle něj působí jako „velmi lyrické, ostré, jednoduché a
dojemné.“251
1998 – doposud, Jablonné v Podještědí
Dominikánský klášter (křížová chodba), Stálá expozice díla Bohumily Doleželové
Expozice vznikla po zrušení dlouhodobé výstavy v jihlavském klášteře. Vystavené
práce viz Katalog.
2006/2007, prosinec – leden, Jihlava
23. říjen – 25. leden, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Bohumila Doleželová
(1922 – 1993)
V rámci obsáhlé malířčiny retrospektivy, kde bylo shromážděno kolem sto dvaceti
prací, mohli návštěvníci shlédnout školní grafické listy ze sbírek AVU, návrhy na
poštovní známky a fresky, množství kreseb a některé z četných knižních ilustrací.
Jádro výstavy představovala početná kolekce obrazů, dokládající umělecký vývoj
Bohumily Doleželové od počátku padesátých do první poloviny osmdesátých let.
Umělecká díla vhodně doplnil soubor dobových fotografií a osobní malířčiny
dokumenty, obojí z její pozůstalosti. Výstava se stala v galerijním programu
návštěvním hitem a velký zájem ze strany veřejnosti ukázal, že Doleželová je
alespoň v regionu stále velice známou osobností. K prezentaci bohužel nebyl z
finančních důvodů výstavní katalog, seznam vystavených děl je uložen v archivu
OGV. Kurátorkou výstavy byla autorka předkládané statě.
57
2010, duben – srpen, Brno
9. duben – 15. srpen, Muzeum Romské kultury v Brně, Plátna pro velké černé oči.
Cikáni v díle Míly Doleželové.
Velmi zdařilá výstava byla slavnostně zahájena 8. dubna při příležitosti Dne Romů
a MRK na ní představilo část svojí dnes již relativně početně silné kolekci prací
Bohumily Doleželové. Díla z muzejních sbírek doplnily menší měrou zápůjčky od
ostatních vlastníků (zejména ČDP a Nadace Waldesových). V souladu se
zaměřením brněnské instituce se prezentace soustředila na artefakty s romskou
tématikou, kolekce originálních kreseb a obrazů čítá sedmdesát šest prací. Výběr
doplnily xerokopie skic z výzkumu na Slovensku v roce 1954, knižní ilustrace a
fotografie, opět z pozůstalosti malířky v majetku ČDP. K prezentaci byl vydán
doprovodný katalog.252
58
Katalog
Předkládaný katalog, čítající tři sta padesát hesel, představuje soupis ve
většině dosud neznámých děl Bohumily Doleželové. Jak již bylo řečeno v úvodu
této práce, jejich valná část patří především dvěma vlastníkům a to ČDP a Nadaci
Waldesových. Katalog doplňují práce, která se nacházejí ve veřejných (zejména
MRK) a soukromých sbírkách na území České republiky.
Díla, které katalog registruje, pokrývají svou dobou vzniku celé tvůrčí
období Doleželové, tj. od počátků kolem roku 1941 až do roku 1984, tedy do
doby, do které se datují poslední dochované práce. Jejich výběr do předkládaného
soupisu byl dán především snahou dokumentovat rozvoj umělecké osobnosti
autorky od jejích amatérských počátků a prvního profesního školení, přes
samostatné hledání výtvarného názoru až k nalézání vlastní charakteristické
výtvarné formy.
Katalog je rozdělen na oddíl kresby a malby, v jednotlivých úsecích jsou díla
řazena chronologicky. Každé katalogové heslo obsahuje název, dataci, techniku,
rozměry, signaturu (Znač., Neznač. – týká se především olejomaleb, autorka
většinu svých malířských prací nesignovala). V případě výskytu signatury či v
kresbách hojně se vyskytujících autorských poznámek se dodržuje přesný přepis
textu. Heslo dále uvádí provenienci a současného majitele, případné prezentace
díla a jeho reprodukování. Tyto základní údaje doplňuje obvykle krátký text,
uvádějící informace o námětu díla a jeho formálnímu provedení. Často pak také
zajímavá fakta, spojená s danou prací, pokud byla zjištěna. Do katalogu byla
zařazena i díla známá pouze z reprodukcí, u těchto je z pochopitelných důvodů
struktura hesla jiná.
K otázce vročení jednotlivých prací je třeba poznamenat, že autorka je až na
vzácné výjimky přímo nedatovala. Pokud ano, letopočet se uvádí za názvem.
Stejně je tomu tak i v případě, kdy se podařilo nalézt přesný údaj o vzniku v
sekundárních pramenech, přičemž na daný zdroj je vždy odkázáno. Jestliže byla
doba vzniku odvozena na základě formální analýzy, předpokládaná datace je
vložena do závorek. Pokud se týká názvu díla, u většiny prací se jedná o název
druhotný, který byl dílu (zejména v případě olejomaleb) přiřazen až v souladu s
praktickými potřebami během sepisování pozůstalosti po autorčině smrti. Takto
59
vzniklé tituly jsou často velice matoucí a nepřesné a přesto, že jsou pod nimi díla v
některých sbírkách uložena, není možno je považovat za relevantní. Proto bylo
přistoupeno k označení daných prací jako bez názvu a nepůvodní tituly jsou
vřazeny do závorek. Nezanedbatelným důvodem pro toto řešení byla také
skutečnost, že se v některých případech podařilo díky pečlivému bádání v dalších
pramenech bezpečně zjistit původní autorský název a mísení obou typů jmen by
bylo zavádějící.
Jak bylo řečeno, katalog je členěn dle použité výtvarné techniky na dvě části.
Pro lepší orientaci je každý z těchto oddílů opatřen v úvodu krátkou poznámkou,
která celý úsek charakterizuje. Jako více potřebná se tato glosa jevila v oddíle
kresby, kde závažnost jednotlivých sérií někdy přesahuje význam singulárních skic
v nich obsažených (jedná se zejména o autorčiny školní práce). Proto jsou tyto
řady komentovány v úvodu kapitoly celkově a kresby v nich už, až na výjimky,
nikoliv.
60
Zkratky
a, majitelé
ČDP Praha – Česká dominikánská provincie v Praze
GHMP Praha – Galerie hlavního města Prahy
GMU Hradec Králové – Galerie moderního umění v Hradci Králové
MRK Brno – Muzeum romské kultury v Brně
MU Olomouc – Muzeum umění v Olomouci
Nadace Waldesových Jihlava – Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových
OGV Jihlava – Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
b, bibliografické poznámky
č. kat. – číslo katalogu
inv. č. – inventární číslo
Neznač. – neznačeno
Repr.: – reprodukováno
Vyst.: – vystaveno
Znač.: – značeno
61
Zkratky výstav
Praha 1960 - Cigáni, Ústřední divadlo československé armády (foyer), 1. únor –
29. únor 1960, slavnostní zahájení 7. února, prodlouženo do 15. března 1960.
Brno 1961 - Obrazy Míly Doleželové, Dům Pánů z Kunštátu, 18. březen – 16.
duben 1961.
Praha 1961 - Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných
umělců, Obecní dům, říjen – listopad 1961.
Praha (I.) 1963 - Míla Doleželová, výstava obrazů, Krajský projektový ústav
(KPÚ, klubovna), 4. březen – 23. březen 1963.
Praha (II.) 1963 - Výstava obrazů Míly Doleželové, Klub přátelství mládeže, 24.
duben – 12. květen 1963.
Jihlava 1966/1967 - Míla Doleželová, Jiří Mareš, Krajská galerie v Jihlavě, 18.
prosinec 1966 – 29. leden 1967.
Miami 1967 - Mila Dolezelová, Gulf American Gallery v Miami (USA), říjen
1967.
Jihlava 1970/71 - XXI. členská výstava SČVU – Jihlava, Krajská galerie v Jihlavě,
22. prosinec 1970 – 3. leden 1971.
Jihlava 1981 - Výtvarná tvorba na Vysočině, Krajská galerie v Jihlavě, 23. duben
– 3. červen 1981.
Jihlava 1995 – 1998 - Stálá galerie díla Bohumily Doleželové a Jiřího Mareše,
Dominikánský klášter (křížová chodba), od 1995 – 1998.
62
Jablonné, od 1998 - Stálá expozice díla Bohumily Doleželové, Dominikánský
klášter (křížová chodba), od 1998 doposud.
Praha 2002/2003 - Československý socialistický realismus 1948 – 1958, Galerie
Rudolfinum, 7. listopad 2002 – 9. únor 2003.
Brno 2003/2004 - Kočování po obrazech. Romové ve výtvarném umění 17. – 20.
století. Muzeum Romské kultury v Brně, 4. prosinec 2003 – 28. únor 2004.
Jihlava 2006/2007 - Bohumila Doleželová (1922 – 1993), Oblastní galerie
Vysočiny v Jihlavě, 23. říjen – 25. leden 2006/2007.
Brno 2010 - Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové. Muzeum
romské kultury v Brně, 9. duben – 15. srpen 2010.
63
Literatura obsahující reprodukce
Svobodné slovo 1960 - Z prací Míly Doleželové, Svobodné slovo XVI, 1960, č. 34,
9. 2., s. 5.
Práce 1960 - Život našich spoluobčanů, Práce XVI, 1960, č. 35, 10. 2., s. 3.
Čivrný, Kundera 1960 - Lumír Čivrný, Milan Kundera, U Míly Doleželové,
Kultura IV, 1960, č. 49, s. 6.
Výtvarné umění 1960 – Výtvarné umění X, 1960, č. 5, s. 232.
Večerní Praha 1963 - Večerní Praha, 1963. Novinový výstřižek pochází z ČDP
Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Brno 1961 - Obrazy Míly Doleželové (kat.výst.), Dům umění města Brna v Domě
pánů z Kunštátu. Brno 1961.
Dějiny a současnost 1962 - Dějiny a současnost IV, 1962, č. 9, s. 17.
Na Sokolovské (1963) - Na Sokolovské, nezjištěné periodikum, kolem 1963, s.
700. Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové.
Landa 1963 – Pavel Landa, El arte contra el racismo. La Mujer Checoslovaca 1,
1963, č. 1, s. 3 – 4.
Tužkař 1963 - Míla Doleželová přijde mezi své, Tužkař XV, 1963, č. 15, 13. 4.,
nestr.
64
Reno 1967 - Doris Reno, Like Mexican primitives. Czech Painter a Real stunner.
The Miami Herald, 1967, 22. 10., s. 2-H. Novinový výstřižek pochází z ČDP, Fond
Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Vlasta 1967 - -pk-, Chuť a víno člověčiny, Vlasta 20, 1967, 1. 2., č. 5, s. [16].
Výtvarná práce 1967 - O.M. [Otakar Máčal], Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV,
1967, č. 4, 23. 2., s. 5.
Rodné zemi zpívám 1970 - Rodné zemi zpívám 1945-1970. Sborník poezie.
Jihlava 1970.
Jihlava 1981 - Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny
v Jihlavě 1981.
Jihlava 1991 - Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie
Vysočiny v Jihlavě 1991.
Sedlák 1995 - Jan Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Oblastní
galerie Vysočiny v Jihlavě 1995.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1998 – heslo Doleželová
Miloslava, in: Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců
II, Ostrava 1998, s. 78.
Žlůva 2001 - Ivan Žlůva, Dvacet pět obrazů po dvou stech dolarech, Jihlavské listy
12, 2001, č. 89, 9. 11., s. 10.
Sedlářová 2003 - Jitka Sedlářová, Kočování po obrazech, Romové ve výtvarném
umění 17. – 20. století (kat. výst.), Muzeum Romské kultury v Brně 2004.
Krají čková 2004 – Lenka Krajíčková, Lektorské oddělení, in: Bulletin Muzea
romské kultury 2002 – 2003, 2004, č. 11 – 12, s. 47.
Horváthová 2010 - Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly
Doleželové (kat. výst.), Muzeum romské kultury v Brně 2010.
65
66
Kresby
Oddíl kreseb zahajuje soubor skic, jejichž nález lze považovat za unikátní,
neboť se dosud o dochování většiny těchto raných prací nevědělo. Jde o díla
vzniklá mezi lety 1941 – 1950, zahrnující první výtvarné experimenty, později
výsledky studia na Státní grafické škole v Praze a posléze Akademie výtvarných
umění tamtéž.
Nejstarší výtvarné pokusy představují nejdříve kopie dle Josefa Mánesa
(1820 – 1871), předního českého umělce 19. století. Podle jednotlivých reprodukcí
se Doleželová učila zachytit obličej a jeho výraz [č. kat. 001, 005], správné tělesné
proporce [č. kat. 002, 003], či krajinné scenérie [č. kat. 006]. Další kolekce kreseb
vznikla v rámci hledání vlastního výtvarného vyjádření a především témat, která
zajímala ji samotnou. Autorka se tak, mimo záznamů reálného světa [kresby s
námětem venkovského života č. kat. 016 – 019], pokoušela zaznamenat svoje
niterné myšlenky [např. č. kat. 014, 026]. V tomto období vznikaly také kresby,
které dokládají autorčin velký zájem o poezii Jiřího Wolkera a zejména o balady z
jeho proslulé sbírky Těžká hodina [viz např. č. kat. 020, 022, 023]. Tento
prostějovský rodák a jeden z našich nejvýznamnějších básníků vůbec, v ní zachytil
svoje pocity ze světa, vnímaného jako protiklad dobra a zla, světa bídy a
nespravedlivého utrpení, světa, který je třeba změnit. Je zajímavé sledovat, jak se
tyto ideje později opakují ve zralém výtvarném díle Bohumily Doleželové.
Do katalogu byla dále zařazena celá řada dochovaných prací, které vznikly
během autorčina jednoletého působení na Státní grafické škole v Praze. Některé z
nich jsou datovány velmi přesně, jiné mohly být do souboru těchto kreseb
zařazeny díky autorskému připsání písmene G, případně zkratky G.I.B. Ta značila
grafickou školu a třídu, kterou zde Doleželová navštěvovala. Školní práce
zachované v pozůstalosti jsou vzácnými doklady o dané fázi autorčina studia,
žádné další nebyly nikde jinde zjištěny. Ve výběru, v jakém se produkce ročního
školení dochovala, lze rozeznat několik tematických okruhů. Odtud je možno
zhruba odvodit úkoly, jaké žáci dostávali – jednalo se o kresebné studium částí těla
(ruce, obličej), zátiší a vegetativních motivů, ilustrace pohádkového příběhu, návrh
na obálku knižní publikace253 či reklamní poutače, typy písma, plenérové kresby a
kresby podle modelu [č. kat. 027 – 080].
67
Na výše popsanou sbírku kreseb navazuje série prací, které Doleželová
vytvořila již jako posluchačka AVU v Praze. Ve srovnání s předchozími dílky
vyvstane výrazný a pochopitelný posun v kvalitě výtvarných děl, autorka se jimi
představuje již jako zkušená a talentovaná kreslířka. Mezi nejzdařilejší z
dochovaných skic těchto let patří ženské akty [č. kat. 088, 089] nebo portréty [č.
kat. 102, 104].
Z kresebné produkce autorky kolem roku 1950 se zachovaly dvě tematicky
spjaté řady skic, které můžeme zcela jistě zařadit do socialistického realismu. Pro
první z nich se výchozím námětem stalo husitství [č. kat. 105 – 113]254, tedy
socialistickým zřízením opěvované a v době totalitní nesvobody často ztvárňované
období národních dějin, pro druhé pak soudobý život české společnosti,
vzkvétající pod komunistickými idejemi [č. kat. 114 – 122]. Druhý soubor je o to
zajímavější, že se ve většině jedná o návrhy na poštovní známky.255 Je možné, že
právě některé z těchto prací byly prezentovány na Výstavě prostějovských
výtvarníků roku 1951.256
Převážnou většinu zhruba devadesáti zbylých kreseb, jejichž vznik je
datován lety 1954 – 1980, lze považovat za již charakteristické pro celou autorčinu
tvorbu. Z hlediska námětu se zde objevují převážně dva klasické směry jejího díla.
Jedná se o výjevy ze života Romů a dále pak křesťanské motivy.
Mezi zkušebními skicami k jednotlivým obrazům představují ucelenější sérii
kresebné návrhy k následným autorským dřevořezům, které byly použity v knize
Alfréda Technika Tuláci věčné krve z roku 1958 [č. kat. 137 – 151]. Převážně
tušové, hnědě kolorované kresby, které jednoznačně reprezentují autorčinu
stylovou linii těchto let, vyznačuje vysoká kvalita provedení. Velice zajímavé jsou
také návrhy či dílčí studie k několika později realizovaných freskám [např. č. kat.
180, 181, 184, 185] nebo zdařilé skicy k následně v oleji provedené Křížové cestě,
které oddíl kresby uzavírají [č. kat. 207 – 210].
68
001/bez názvu, 1941
papír, tužka, 20,5 x 15,3 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, MD.
Nápis: vlevo dole, tužka, 25 – IV – 41 podle J. Mánesa.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 558
Přesně na den datovaná a zároveň první z nejstarších dochovaných prací
Bohumily Doleželové zachycuje mírně skloněnou hlavu muže z profilu. Jde o
výřez z původní předlohy, kterou je Mánesův návrh medailonu na vrata hlavního
portálu kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně. Studii Svatý Václav
žehná stavbě chrámové vytvořil slavný umělec roku 1863 a autorka z ní ve
zvětšeném měřítku zachytila pouze hlavu českého stavitele Vojtěcha Ignáce
Ullmanna.257
002/ bez názvu, (1941)
papír, tužka, 27,6 x 22,2 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M.D.
Nápis: revers kresby vpravo dole, tužka, Podle Mánesa.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 449
Kresba představuje kopii Mánesovy Studie k ilustraci Jinoch a dívka k básni
Zbyhoň, která vznikla v roce 1857 v rámci přípravných kreseb pro Rukopis
Královehradecký. Doleželová se zde od předlohy odchýlila pouze absencí draperie
v pravém rohu původní črty. Datace kresby byla odvozena od předchozí práce.
003/ bez názvu, (1941)
papír, tužka, 30,4 x 22 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 450
Také zde čerpala autorka z Mánesových ilustrací k Rukopisu
Královehradeckému. V tomto případě se inspirovala Studií aktu k titulními listu
R.K. Doleželové se kopie (za předpokladu, že usilovala o přesný výtvarný přepis
69
jako u všech ostatních kreseb tohoto souboru) příliš nezdařila a to především
v podání tělesných proporcí. Od původního náčrtku se pak záměrně odchýlila
jablkem vloženým do levé ruky aktu.
004/ Hanačka s rukama v šorci, (1941)
papír, tužka, akvarel, 30 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M.D.
Nápis: vpravo nahoře, tužka, Hanačka s rukama v šorci, revers, vpravo dole,
tužka, Podle Mánesa.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 447
005/ bez názvu (Studie k Hanačce z Líbánek), (1941)
papír, tužka, akvarel, 29,9 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M.D.
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Podle Mánesa
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 639
Doleželová kopírovala i Studii k Hanačce z Líbánek z roku 1849, kde se
umělec soustředil na obličej mladé dívky. Autorka navíc výslednou kresbu
kolorovala.
006/ Trosky, Zámek v Čechách a Hané, (1941)
papír, tužka, 27,6 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, MD.
Nápis: uprostřed kresby, tužka, Trosky, vlevo dole, tužka, Zámek v Čechách na
Hané, revers, vpravo dole, tužka, Podle Mánesa.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 3
Konvolut dochovaných kopií Mánesových skic uzavírá pohled na hrad
Trosky a pod ním umístěná studie Zámku v Čechách na Hané. Obě tato místa
patřila k Mánesovým častým námětům, byla neodmyslitelně spjata s jeho
životem.258
70
007/ Hrob J.K. Tyla, 1941
papír, tužka, 30,2 x 22,1 cm
Neznač.
Nápis: vpravo dole, tužka, Hrob J. K. Tyla 23 – XI – 41
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 452
Kresba vznikla během pobytu Doleželové v Plzni a jejím námětem je socha
anděla, součást náhrobku Josefa Kajetána Tyla. Významný český dramatik a
novinář, rodák z Kutné Hory, v tomto městě v roce 1856 zemřel a byl pochován na
hřbitově u kostela Sv. Mikuláše.
008/ U sv. Mikuláše, 1941
papír, tužka, 30,4 x 22 cm
Neznač.
Nápis: vpravo dole, tužka, 23 – XI – 41 U sv. Mikuláše
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 557
Skica interiéru kostela Svatého Mikuláše vznikla tentýž den jako práce
předešlá. Nepochybně se jedná o plzeňský kostel, u něhož byl pohřben J.K. Tyl a
jehož náhrobek Doleželová zachytila na předchozí kresbě.
009/ bez názvu, 1943
papír, akvarel, 29,7 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Míla – 43.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 677
Námětem kresby je mladá dívka s květinou ve vlasech, s mírně sklopenýma
očima. Pravděpodobně jde o některou z přítelkyň Doleželové, kterou zde
portrétovala. I přes dojem naivně působícího dílka oceníme, že si autorka, dosud
téměř samouk, dobře poradila se složitou technikou akvarelu. To je patrné zejména
na relativně obstojně zvládnutém podání inkarnátu.
71
010/ bez názvu, (1943)
papír, akvarel, tuš, 21 x 29,5 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 679
Jedná se o žánrový výjev čtyř mladých lidí, kteří se baví hraním karet.
Kresba byla datována na základě jasné příbuznosti s předchozí, autorsky
datovanou prací.
011/ bez názvu, (1943)
papír, akvarel, 21 x 29,5 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 678
Vzhledem k použité technice a rovněž i podkladu lze předpokládat, že
kresba s krajinným motivem, vznikla ve stejné době jako dvě předchozí práce.
Datuje se tedy do téhož roku.
012/ bez názvu, (1943 – 1944)
papír, tužka, 21,7 x 29,8 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 713
Dva studijní portréty mladé dívky, nejspíše autorčiny kamarádky, vytvořila
Doleželová na revers formuláře plzeňské spořitelny. Jak z něj můžeme vyčíst, byl
určen pro „soutěž na kreslířskou práci o spořivosti a spořitelnách“, která proběhla
v rámci „Týdne spořivosti“ ve dnech 22. – 30. 10. 1943 a byla určena pouze pro
studenty. Autorka se akce s největší pravděpodobností nezúčastnila, ale relativně
kvalitní papír jí v době války, kdy jako mnoho dalšího patřil k nedostatkovému
zboží, přišel pro její vlastní výtvarné pokusy vhod.
72
013/ bez názvu, (1943 – 1944)
papír, tužka, 21,7 x 29,8 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 709
Kresba zachycuje mladou ženu sedící u stolu. Ta je zobrazena z profilu, do
odvráceného obličeje, který si pravou rukou podpírá, není příliš vidět. Tentokrát se
tedy Doleželová zaměřila spíše na studii pozice – jde o stejnou dívku jako na
kresbě předchozí. Obě tyto práce vznikly zároveň nebo s ne příliš dlouhým
časovým odstupem po sobě.
014/ Loňské jaro, 1945
papír, tužka, 58,5 x 42,4 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová – 45.
Nápis: vpravo dole, tužka, Loňské jaro
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 26
Kresba se řadí k nevelké sérii dochovaných prací, které vznikaly téměř jistě
ještě před autorčiným středoškolským studiem. V této naivní, mírně kýčovité
kresbě zachytila Doleželová obličej zasněné dívky se zavřenýma očima, v popředí
s improvizovanou kyticí z větviček smrku a vrby jívy. V případě vrbových větévek
rozeznáme několik haluzí s teprve rašícími květy, několik pak s již opylovanými a
typicky prodlouženými jehnědami. Pravděpodobně se jedná o symboly začátku a
konce, což podtrhuje melancholické vyznění této práce.
015/ bez názvu, 1945
papír, tužka, 54,2 x 39 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová –. 45.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 263
Obličej mladé dívky je typově velmi příbuzný předchozí práci a obě vznikly
ve stejnou dobu. I tato kresba působí posmutněle.
73
016/ bez názvu, 1945
papír, tužka, pastelka, 30 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tuš, 24 – IV – 45. Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 456
017/ bez názvu, 1945
papír, tužka, pastelka, 22 x 30 cm
Znač.: vpravo dole, tuš, 24 – IV – 45. Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 454
018/ bez názvu, 1945
papír, tužka, pastelky, 30 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tuš, 28 IV – 45. – Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 1
019/ bez názvu, 1945
papír, tužka, pastelka, 20,4 x 29,8 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová – 45.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 414
020/ Nemocnice, 1945
papír, tuš, kolorováno, 60,6 x 43,5 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová 45.
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Nemocnice
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 28
74
Vyst.: OGV 2006/2007
Výjev čerpající z poezie Jiřího Wolkera byl přímo inspirován jeho Baladou z
nemocnice.
021/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 20,5 x 15,3 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 556
Obličej vyhublého muže s hlavou mírně skloněnou a zavřenýma očima
typově zcela odpovídá tváři nemocného na předchozí kresbě. Jde o jednu z dalších
skic k výše vzpomínané básni.
022/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 58,5 x 42,4 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová –
Nápis: vlevo nahoře, tužka, J.W. Noc valí se k ránu a člověk se narodil, aby buď
vlekl svět nebo jím vlečen byl
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 27
I zde autorka čerpala z Wolkerovy poesie a sama na to autorskými přípisy
odkazuje. V tomto případě se jedná o báseň Pozdě k ránu. Výkresu dominuje muž,
jehož posmutnělý, rezignující výraz v obličeji na sebe strhává divákovu pozornost.
Pozadí tvoří dva lehce naznačené řadové domy, na modrém nebi právě vyšlo
slunce. Připsaný citát, mužův obličej s očima upírajícíma se k zemi a v kresbě
převládající chladné tóny hnědé a modré barvy, navozují melancholickou náladu.
023/ bez názvu (Balada o nenarozeném dítěti), (1945)
papír, tužka, 23,9 x 16,2 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Nápis: vlevo nahoře, tužka, Když nohy domů se vracely
75
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 705
V tomto případě se kresba vztahuje k další Wolkerově básni, tentokrát ke
slavné Baladě o nenarozeném dítěti. Autorka zachytila chudé milence s malou
rakvičkou svého dítěte, muž skleslou ženu podpírá.
Po srovnání několika kreseb daného období odhalíme typičnost s jakou
Doleželová zakresluje (především) všechny mužské postavy – jedná se stále o
jeden a ten samý obličej.
024/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 23,7 x 16,2 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová,
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 707
Kresba tváře mladého muže a ženy z profilu, pod nimiž je zlomený stonek
květiny – snad symbol zmaru – je zřejmě další prací, vztahující se ke stejné básni
jako předešlá.
025/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 60,5 x 43,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 268
Milenecký pár je tématem i této črty. Po bližším shlédnutí získáme dojem, že
se jedná opět o kresbu inspirovanou Wolkerovými básněmi. Snad nejvíce by
mohla být tato práce spjata opět s Baladou o nenarozeném dítěti.
026/ bez názvu, 1945
papír, tužka, pastel, 55,7 x 38 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová – 45
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
76
ČDP Praha, inv. č. K 264
Kresba plná symbolů přesně zapadá do okruhu zádumčivých prací, které
autorka v tomto období vytvářela. Tentokrát z profilu zachycený dívčí obličej tvoří
součást kompozice, která se skládá z dalších dvou motivů. Prvním z nich je pohled
na hrob s křížem, jenž věnčí otazník. Druhým pak sluncem vyprahlá krajina
s horami, v níž je zachycena dvojice trmácejících lidí. Nad jejich vyčerpané
postavy se vzneslo hejno ptáků.
027/ bez názvu, 1945
papír, tužka, 22 x 30 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, 11 – IX – 45 Dolež.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 694
028/ bez názvu, 1945
papír, tužka, tuš, 22 x 30 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Dolež. G 11 – IX – 1945
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 785
029/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 22 x 30,1 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 664
030/ bez názvu, 1945
papír, tužka, 30 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Dolež. G 11 – IX – 1945
77
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 711
031/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 30,1 x 22,1 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 554
032/ bez názvu, 1945
papír, tužka, 30 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová 12 – IX – 45 – G.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 708
033/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 30 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová. G I B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 716
034/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 30 x 22 cm
Znač.: vlevo dole, tužka, Doleželová G I B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 737
78
035/ bez názvu, (1945)
papír, tuš, 30,7 x 21,4 cm
Znač.: revers, vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 690
036/ bez názvu, (1945)
papír, tuš, 30,9 x 21,5 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 691
037/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 30 x 22 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 697
038/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, 30 x 22 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 698
039/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, tuš, 22 x 15 cm
Znač.: vlevo nahoře, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 580
79
040/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, tempera, 21,7 x 14,8 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 783
041/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, tuš, vodové barvy, 21 x 15 cm
Znač.: vlevo nahoře, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 750
042/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, tuš, vodové barvy, 30 x 21,7 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.i.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 726
043/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, tuš, vodové barvy, 30 x 21,7 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.,
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 727
044/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, vodové barvy, tempery, 30 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 729
80
045/ bez názvu, (1945)
papír, tužka, vodové barvy, tempery, 22 x 30 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 728
046/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tuš, 15 x 22 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 754
047/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 22 x 30 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B.Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 731
048/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tuš, 22 x 30 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B.Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 732
049/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, 30 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 721
81
050/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tuš, 22 x 30 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 775
051/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, pastel, 30,2 x 21,2 cm
Znač.: vlevo nahoře, tužka, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 773
052/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 21,1 x 30 cm
Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 723
053/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 21,1 x 30 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 724
054/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 21,1 x 30 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 725
82
055/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, 21,1 x 30 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B,
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 722
056/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, 30 x 20,8 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 700
057/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, 30 x 20,8 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 699
058/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, inkoust, tuš, 22,8 x 17 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 772
059/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 22 x 14,5 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 768
83
060/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 26,9 x 20,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 771
061/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš,vodové barvy, 20,7 x 14,5 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 770
062/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, vodové barvy, 22,3 x 12 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 751
063/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 29,6 x 19,7 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová G I B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 743
064/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 30,1 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová G I B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 740
84
065/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 30,2 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 747
066/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 29,6 x 19,7 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 741
067/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 29,6 x 19,7 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 744
068/ bez názvu, (1945 – 1946)
papír, tužka, tuš, 29,5 x 19,6 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 745
069/ bez názvu, 1946
papír, tužka, tuš, 8 x 7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 715
85
070/ bez názvu, 1946
papír, tužka, tuš, běloba, 13,2 x 9,7 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, M.Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 673
071/ bez názvu, (1946)
papír, tuš, 15 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B, Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 759
072/ bez názvu, 1945 – 1946
papír, tuš, 15 x 22 cm
Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 762
073/ bez názvu, (1946)
papír, tuš, 15 x 22 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 760
074/ bez názvu, (1946)
papír, tuš, vodové barvy, 15 x 22 cm
Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 761
86
075/ bez názvu, (1946)
papír, tužka, tuš, 22,2 x 15,2 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 742
076/ bez názvu, (1946)
papír, vodové barvy, 29,8 x 22 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 746
077/ bez názvu, (1946)
papír, vodové barvy, 30,2 x 22 cm
Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 767
078/ bez názvu, (1946)
papír, vodové barvy, běloba, 15 x 22 cm
Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 764
079/ bez názvu, (1946)
papír, tempery, 15 x 22 cm
Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová G.I.B.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 765
87
080/ bez názvu, (1946)
papír, uhel, 40,5 x 28,5 cm
Znač.: vlevo dole, uhel, Doleželová. GIB.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 226
081/ bez názvu (Tři stromy), (1946 – 1947)
papír, tužka, akvarel, 40,9 x 29,6 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 68
082/ bez názvu, (1947 – 1948)
papír, tužka, 63 x 45 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 191
083/ bez názvu, (1947 – 1948)
papír, tužka, 62,3 x 44,5 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová (prof. V. Pukl)
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 221
084/ bez názvu, (1947 – 1948)
papír, tužka, uhel, 62,3 x 44,5 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 235
88
085/ bez názvu, (1947 – 1948)
papír, tužka, 62 x 45,1 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 277
086/ bez názvu, 1948
papír, uhel, 60 x 44,2 cm
Znač.: vpravo dole, uhel, Doleželová. š. prof. Pukla 11– II – 48.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 55
087/ bez názvu, 1948
papír, tužka, 60 x 44,2 cm
Znač.: vpravo dole, uhel, Doleželová. š. prof. Pukla 13 – II – 48.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 58
088/ bez názvu (Ženský akt – studie II.), 1948
papír, tužka, 63,2 x 45 cm
Znač.: vlevo dole, tužka, Doleželová š. prof. Pukla 20 IV – 48
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 35
089/ bez názvu (Ženský akt – studie III.), 1948
papír, tužka, 63,2 x 45 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová š. prof. Pukla 2 –V. – 48
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 36
89
090/ bez názvu, 1948
papír, uhel, 63,4 x 44,4 cm
Znač.: vlevo dole, uhel, Doleželová š. prof. V Pukla 5 – V – 48
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K253
091/ bez názvu (Ženský akt – studie I.), 1948
papír, tužka, 63,2 x 45 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová š. pro. Pukl 3 – VI – 48
Nápis: vpravo dole, tužka, K.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 34
Vyst.: Jihlava 2005/2006
092/ bez názvu, 1948
papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová prof. V Pukl 3 – VI – 48
Nápis: vpravo dole, tužka, K.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 252
093/ bez názvu, (1948)
papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm
Znač.: vlevo dole, tužka, Doleželová (prof. V Pukl)
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 254
094/ bez názvu, (1948)
papír, tužka, 62,4 x 39,2 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 192
90
095/ bez názvu, (1948)
papír, tužka, 62,3 x 44,5 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová. 5.XII.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 233
096/ bez názvu, (1948)
papír, tužka, uhel, 62,3 x 44,5 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová 5.XII.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 234
097/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, 63,4 x 44,4 cm
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Míla Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 256
098/ bez názvu (Hlava ženy – studie II.), (1948 – 1950)
papír, tužka, 60 x 44 cm
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 30
Vyst.: Jihlava 2006/2007
099/ bez názvu (Hlava ženy – studie I.), (1948 – 1950)
papír, tužka, 60 x 44 cm
91
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 29
Vyst.: Jihlava 2006/2007
100/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 255
101/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 257
102/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, tužka, 63 x 45 cm
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 190
103/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, tužka, 60 x 42 cm
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová. G Pukl
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 195
92
104/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, tužka, 60 x 42 cm
Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 194
105/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, 40,5 x 29,2 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 31
106/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 64
107/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 63
108/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 62
93
109/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 65
110/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, 40,5 x 29,2 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 32
111/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, akvarel, 40,5 x 29,2 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 33
112/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, akvarel, 51,2 x 44,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 60
113/ bez názvu, (1948 – 1950)
papír, uhel, akvarel, 40,5 x 29,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 61
94
114/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, běloba, 17,7 x 13,4 (45 x 33) cm
Neznač.
Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 1
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 911
115/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, běloba, 17,8 x 13,8 (45 x 33) cm
Neznač.
Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 3
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 916
116/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, běloba, 18,8 x 14,5 (45 x 33) cm
Neznač.
Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 5
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 915
117/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, běloba, 18 x 14 (45 x 33) cm
Neznač.
Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 6
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 913
118/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, běloba, 18,8 x 13,4 (45 x 33) cm
95
Neznač.
Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 7
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 910
119/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, běloba, 18,8 x 14,5 (45 x 33) cm
Neznač.
Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 8
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 914
120/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, 17,7 x 13,8 (45 x 33) cm
Neznač.
Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 10
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 912
121/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, tuš, běloba, 20 x 15 (45 x 33) cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 917
122/ bez názvu, (1950 – 1951)
papír, tužka, 30,5 x 21 cm
Neznač.
Nápis: vpravo nahoře, tužka, 72 (zbytek nečitelný)
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 781
96
123/ Stará Judita, 1954
papír, tuš, akvarel, 34 x 20,7 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 54
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Stará Judita 400, na paspartě vpravo dole,
tužka, 39
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 197
Portrét staré Romky s dýmkou v ústech je jedním z několika v pozůstalosti
dochovaných akvarelů, které se přes zjevný záměr nepodařilo autorce prodat. Je
možné předpokládat, že Stará Judita vznikla během pobytu Doleželové ve
slovenských osadách právě v roce 1954.
Jak dokazuje mnoho dobových fotografií, zvyk romských žen kouřit tabák
z dlouhé fajfky patřil dříve k velmi rozšířeným. Jeden takový snímek autorka
vlastnila259 a daný motiv ve svém díle použila vícekrát [ např. č. kat. 138].
124/ Šaňo, 1954
papír, tuš, akvarel, 22,4 x 16,1 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1954
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Šaňo 200 Kčs M. Doleželová, na paspartě
vpravo dole, tužka 27
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 198
Také drobná kresba zachycující sedícího chlapce v klobouku, patří do
výběru prací, které autorka nabídla k odprodeji. Vzhledem k původní paspartě u
této i předešlé skicy je pravděpodobné, že byly obě vystaveny. Čísla v rozích obou
paspart zase vedou k úvaze, že kresby patřily do většího souboru prezentovaných a
nabízených prací.
97
125/ bez názvu, (1954)
papír, tužka, 20,9 x 29,6 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 172
Kresbu romského muže v tradičním klobouku, který plete z proutí košťata,
vytvořila Doleželová zcela nepochybně za pobytu na Slovensku v roce 1954.
Vyrábění košťat patřilo a dodnes patří k romským řemeslům s dlouhou tradicí a
Doleželová se během studijního etnografického výzkumu zaměřovala právě na
tyto projevy romské kultury. Dá se předpokládat, že zkušebních skic muže vznikla
celá řada, neboť rozdílná kresba stejného námětu byla odprodána SAV a za
několik let použita v knize Emílie Horváthové Cigáni na Slovensku. Díky
reprodukci kresby z daného okruhu skic je možno určit i přesné místo vzniku
zkoumané práce (osada Krásna Hôrka).260
126/ bez názvu, (1954)
papír, tužka, tuš, akvarel, 45 x 59 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 919
Jedná se opět o stejného muže, tentokrát jde však o rozměrově větší a
technicky náročnější práci. Doleželová navíc změnila úhel pohledu (z anfasu
přešla ke zobrazení z profilu) a celou scénu zaplnila dalšími figurami. Kresba jistě
vychází z přímého zážitku v osadě, nicméně díky složitému aranžmá je možné
předpokládat, že vznikla až následně. Tomu by odpovídal i fakt, že skica
reprodukovaná v knize Cigáni na Slovensku, shodující se s touto především ve
způsobu zachycení hlavní figury řemeslníka, je o dost jednodušší.
127/ bez názvu, (1954)
papír, tužka, tuž, 30,5 x 21,2 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
98
ČDP Praha, inv. č. K 528
Skica mladé romské ženy se dvěma dětmi byla datována na základě srovnání
s reprodukovanými pracemi v již dříve zmiňované knize Emílie Horváthové a
vzhledem k formálnímu provedení je nepochybné, že patří právě do tohoto okruhu
kreseb. Kojící matka venku před domkem, u které se zdržují další, starší děti, patřil
v romských osad mezi každodenní výjevy.261
128/ Cikánská dívka, (1954)
papír, akvarel, 43 x 30,4 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Nápis: revers, vpravo dole, uhel, Doleželová, Cikánská dívka – 700 Kč
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 269
Datace zdařilé tušové kresby mladé Romky byla zvolena po porovnání
s reprodukcemi ilustrací v knize Cigáni na Slovensku. Realistické zachycení rysů
ženy, stejně jako tradičního oděvu, velmi dobře odpovídá záměrům v textu
několikrát zmiňovaného etnografického výzkumu.
129/ bez názvu, 1955
papír, tuš, akvarel, 42 x 59,8 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 55
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 200
Kresba koně je v okruhu dochovaných prací zatím jediná zjištěná. Vzhledem
k tomu, že autorka tato neodmyslitelně s tradičním životem Romů spojená zvířata
zachycovala často na svých obrazech, však lze předpokládat, že podobných studií
vzniklo více.
130/ Pišta, (1955)
papír, tuš, akvarel, 35 x 19,6 cm
99
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 55
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Pišta 350, pasparta, vpravo dole, tužka, 28
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 199
Portrét malého chlapce z profilu byl podobně jako několik následujících
kreseb nabízen k odkoupení a to ve stejném souboru. Práce je paspartována a
očíslována.
131/ Cigánští kluci, 1955
papír, tuš, akvarel, 32,4 x 20,6 cm
Znač.: M. Doleželová 55, vpravo dole, tužka
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Cig. kluci 350, pasparta, vpravo dole, tužka, 29
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 200
V kresbě dvou malých chlapců se Doleželová snažila o zachycení realistické
podoby modelů. Práce je opět paspartována, číslována a oceněna, byla nabízena v
rámci většího souboru k prodeji.
132/ Chlapec z Balogu, 1956
papír, tuš, akvarel, 37 x 23,9 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1956
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Chlapec z Balogu 300, pasparta, vpravo dole,
tužka, 40
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 181
Vyst.: Brno 2010
Jedná se o portrét chlapce, který pocházel z Čierného Balogu, obce ve
slovenském Rudohoří. S největší pravděpodobností vznikla kresba podle modelu a
formálním provedením silně připomíná Pištu [č. kat. 130].
Vzhledem k uvedení prodejní ceny je jasné, že kresba byla nabízena k prodeji,
zřejmě ve stejném souboru jako předešlé skicy.
100
133/ Ležící děvče, 1956
papír, tuš, 19,5 x 56,6 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1956
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Ležící děvče M. Doleželová 300, pasparta,
vpravo dole, tužka, 7
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 182
Tušová kresba, podobně jako dvě následující, vznikla jistě během skicování
v terénu a i zde se jedná o práci neúspěšně nabízenou k prodeji.
134/ Hrající si děti, 1956
papír, tuš, 31,5 x 44 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1956.,
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Hrající si děti M. Doleželová. 350, pasparta
vpravo dole, tužka, 6
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 183
135/ Sedící děvče I., (1956)
papír, tuš, 41 x 30,5cm
Znač.: M. Doleželová, vpravo dole, tužka
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Sedící děvče I. M. Doleželová 350 21
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 184
136/ bez názvu, (1957)
papír, uhel, 37 x 22 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 174
101
Velmi zdařilý portrét staré Romky v šátku představuje vlastně jakýsi
prototyp Doleželové Phuridaj a v obměnách se s ním setkáváme v celé řadě kreseb
i obrazů vzniklých v letech 1957 – 1960. Přímo z této kresby nepochybně
vycházela při tvorbě ilustrace pro knihu Alfréda Technika Tuláci věčné krve [č.
kat. 142]. Předloha a následná kresba se v podání figury, výrazu v obličeji,
rozložení rukou, celkové polohy těla a nakonec i oblečení téměř neliší. Výjimku
představují boty, které má stařena v původní skice na sobě, zatímco v knižní verzi
je bosá.
Dodejme, že se zde setkáváme s jevem, který je u Doleželové tak častý –
totiž, že autorka předem neodhadla, kolik volné plochy bude na kresbu potřebovat.
Tento nedostatek pak řešila různým podlepováním či prostým přikládáním dalšího
kusu papíru k původní skice.
137/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tuš, tužka, 28 x 21 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 535
Kresba zachycuje mladou dívku a chlapce u malého ohně. Výsledná grafika
s tímto námětem byla použita na předsádku zmiňované knihy Alfréda Technika
Tuláci věčné krve.
138/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tužka, tuš, 25,6 x 17,9 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 546
Skica sedící staré ženy s dýmkou, která v náručí svírá malou holčičku. Za
dvojicí září velká luna. Grafika se stejným námětem byla použita jako úvodní
celostránková ilustrace Technikovy knihy, naproti titulnímu listu.
102
139/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tužka, 14,5 x 21 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 323
Na listu ze skicáku se dochovaly hned dvě kresby, jejichž výsledná grafická
podoba byla opět použita v Tulácích věčné krve. Na jedné straně vytvořila
Doleželová početně menší romskou rodinu, na druhé pak chlapce zachyceného
z profilu, jak pálí větvičku v malém ohni před sebou. Společnost mu dělají dva
muži sedící opodál. Obě ilustrace mají obecný charakter a nevztahují se k žádné
konkrétní textové pasáži.
140/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tuš, 28,9 x 21,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 541
Jedna z variant kresby chlapce u ohně. Přestože je propracovaná jako
výsledný kresebný návrh, nebyla nakonec použita. Od reprodukované ilustrace se
liší zejména absencí třetí osoby.
141/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tužka, uhel, 20,1 x 23,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 548
Přípravná skica stejného námětu jako v předchozím případě, zde se jedná o
definitivní návrh ilustrace. Jak se zdá, kresba sloužila přímo jako předloha, podle
níž si autorka načrtla, resp. obkreslila motiv na grafickou matrici.
142/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tužka, tuš, 31,6 x 24 cm
Neznač.
103
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 543
Skupinu tvoří v této kresbě stará žena, muž a malá dívka. Stařena
představuje jednu Dragu, jednu z klíčových postav Technikova příběhu, jež byla
matkou vajdy (vůdce) romské tlupy. Vedle ní sedí její syn Štefan Markovis.
143/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tuš, 30,4 x 20,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 531
Zdařilou a živě působící kresbou zachytila autorka mladou Romku, nesoucí
na zádech v plachetce (zajdě) malé dítě. Vzadu za ní rozeznáme ve zkratce
načrtnutý obytný koňský povoz (vurdon).
144/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, fix, tužka, 28,1 x 20,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 533
Návrh na celostránkovou ilustraci zachycuje skupinu dvou žen s dětmi, starší
z nich, v šátku a s dýmkou, je opět Draga.
145/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tuš, 28,5 x 22,2 cm
Neznač.
Nápis: vpravo dole, tužka, ve voze!
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 540
Tentokrát se Doleželová inspirovala textem, i když jeho děj přesně svou
104
ilustrací neopisovala. Výjev dvou sedících dívek doprovází jednu z kapitol
Technikovy knihy, v níž autor popisuje vyprávění pohádek staré Dragy dětem,
odehrávajícím se ve voze.
146/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tuš, 20,1 x 23,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 547
Půvabná kresba tří dětí na sněhu je inspirována pasáží, v níž Alfred Technik
popisuje příchod zimy. V popředí vpravo sedí starší dívka s malým dítětem na
klíně, vzadu za nimi stojí chlapec. V pozadí lze rozeznat vurdon, na jehož kolech i
střeše leží vrstva sněhu.
Především v této kresbě nelze přehlédnout pro danou fázi autorčiny tvorby
velmi typické pojednání obličejů dětí (výrazné očí, široký nos a pěkně tvarovaná
ústa).
147/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tužka, uhel, 21 x 21 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 542
Jedná se o variantu předchozí kresby, provedenou zde však jen zběžně a
s menším důrazem na detail. K tomu přispívá i zvolený výtvarný prostředek.
148/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tuš, 24,2 x 17,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 538
105
Návrh na celostránkovou ilustraci představuje klasický výjev z romské osady
– ženu sedící na zemi u ohně a kojící dítě. V pozadí se volně pase kůň. V konečné
verzi grafického provedení kůň i oheň chybí.
149/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tužka, tuš, 31,6 x 24 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 544
Nedokončená skica představuje přípravný návrh k následující, již
propracované kresbě.
150/ Bogyovci na slámě, (1957 – 1958)
papír, tuš, 28,3 x 20,8 cm
Neznač.
Nápis: dole uprostřed, tužka, ve voze (škrtnuto), Bogyovci na slámě
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 537
Kresba ženy s dítětem a mužem nese autorský přípis, podle něhož je práce
pojmenována. Bogyovci byli příslušníci jednoho ze dvou hlavních romských
klanů, jejichž osudy ve své knize Technik vyprávěl.
151/ bez názvu, (1957 – 1958)
papír, tužka, olej, 30 x 21 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 4
Jedná se o nerealizovaný návrh na obálku knihy Tuláci věčné krve Alfreda
Technika.
106
152/ bez názvu, (1957 – 1960)
papír, uhel, 62,4 x 45 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 249
Portrét dívky působí velmi věrně, nepochybně byl vytvořen podle modelu. Je
pravděpodobné, že tato a dvě následující práce vznikly nedlouho po sobě, snad i
týž den. Autorka u všech těchto kreseb zvolila uhel, všechny vznikly v témže
prostředí.
153/ bez názvu, (1957 – 1960)
papír, uhel, 74 x 42 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 266
154/ bez názvu (Dítě s hračkou), (1957 – 1960)
papír, uhel, 62,4 x 45 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 25
Vyst.: OGV 2006/2007
155/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 524
Kresba, zachycující skloněnou ženu při vykopávání brambor ze země,
zahajuje ucelenou sérii skic, které vznikly jako důsledek přímého pozorování v
plenéru. Do početného souboru patří následující práce [č. kat. 155 – 164] včetně.
107
Titul i rok vzniku celého konvolutu kreseb byl přejat z konečného výsledku
těchto skic [č. kat. 164].
156/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 525
157/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 526
158/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Nápis: vpravo nahoře, tužka, (nečit.)
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 523
159/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 20,8 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 520
108
160/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K527
161/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 20,8 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 521
162/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 21 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Nápis: vpravo nahoře, tužka, růž. (nečit.) červ. punčoch
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 522
163/ Bramborářka, (1964)
papír, tužka, 29,7 x 20,8 cm
Neznač.
Nápis: vpravo nahoře, tužka, (nečit.) červ. š. ultram.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 413
Tato studie se stala definitivním východiskem pro následující akvarel.
Kresbu opatřila Doleželová poznámkami k barevné realizaci, z nichž jediný dobře
čitelný údaj (červ. š. [červený šátek], ultramarín) odkazuje na v akvarelu použitou
barvu.
109
164/ Bramborářka, 1964
papír, tuš, akvarel, 27,9 x 22,9 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová 64
Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Bramborářka 300 Kčs M. Doleželová, pasparta,
pravý dolní roh, tužka, 36
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K180
Kresba zachycující práci ženy na poli byla určen k prodeji a je možné, že
byla součástí nabízeného souboru spolu se skicami Pišta [č. kat. 130], Cigánští
kluci [č. kat. 131] ad.
165/ Pláč nad děckem (Nad mrtvým novorozenětem), (kolem 1962)
papír, tužka, 29,7 x 20,7 cm
Neznač.
Nápis: nahoře, tužka, kolem temno svítící plochy světlých šatů Pláč nad děckem
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 623
Rychle provedená črta se váže k obrazu Pláč nad děckem (Nad mrtvým
novorozenětem) [č. kat. 241] a zachycuje skicovitým způsobem dvě figury
dospělých žen, schoulených v zármutku nad mrtvým dítětem.
Titul kresby byl odvozen z autorského přípisu.
166/ Zmrtvýchvstání, (1964)
papír, tužka, 33,8 x 20,8 cm
Neznač.
Nápis: vlevo uprostřed, tužka, bohaté pozadí každá ploška malovaná, vpravo
uprostřed, tužka, z modro černé do nejsvětlejších
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 483
Jde o skicu k plátnu Zmrtvýchvstání [č. kat. 310], odkud byl převzat název i
datace. Kresba zachycuje stojícího Krista se svatozáří, který pravou rukou žehná.
110
Od výsledného obrazu se neliší, jediným rozdílem je absence srpku měsíce, který
se na plátně nakonec objevil. Poznámky o barevném provedení pozadí, které si
Doleželová ke kresbě připsala, v oleji realizovala.
167/ Vyhnání z Ráje (Adam a Eva), (1965)
papír, tužka, 30,3 x 16,7 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Nápis: vlevo nahoře, tužka, věčně hledající, vpravo nahoře, tužka, (nečit.), věčně
putující, světlo, Světlo, Bůh počínání, vlevo uprostřed, tužka, obrovské formy,
tmaví
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 517
I v tomto případě se jedná přípravnou kresbu k plátnu, od něhož byl převzat
název i datace. Dostatečné známý námět čerpá ze Starého zákona, knihy Genesis.
168/ Vyhnání z Ráje (Adam a Eva), (1965)
papír, tužka, 23 x 17 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 518
Další varianta přípravné kresby k biblického námětu.
169/ Mateřství, (1964)
papír, tužka, 30 x 21 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 496
Přestože je kresba provedená velmi hrubě a opravdu silně skicovitým
způsobem, po srovnání s finální nástěnnou malbou, které sloužila za návrh,
zjišťujeme, že v ní autorka už přesně rozvrhla celou kompozici. Ústřední postava
matky s okolo shromážděnými dětmi je na fresce téměř přesně zopakována, včetně
111
v přípravné kresbě načrtnutých gest a detailů. Jediným rozdílem je poloha dítěte v
levém dolním rohu. Název a datace byla převzata z výsledné realizace.
170/ Svatba, (1965)
papír, tužka, pastelka, 29,9 x 20,2 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 500
Studie zachycující novomanželský pár se váže k dnes nezvěstnému plátnu
Svatba [č. kat. 313]. Doleželová pravděpodobně s kresbou při malování plátna
pracovala (na což ukazují zejména stopy po připevnění při jejím horním okraji), v
oleji však kromě celkového postavení figur zopakovala věrně pouze postavu ženy.
Dodržela jak podobu, tak i výraz zvláštního obličeje či postavení rukou.
171/ bez názvu (Cesta), (1969)
papír, tužka, pastelky, 60,5 x 51 cm
Neznač.
Nápis: dole uprostřed, razítko, Přijato um. komisí ČFVU 11.VII. 196-
(neotisknuto)
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K44
Pestrobarevná skica zachycuje jakoby z ptačí perspektivy pojímaný pohled
na cestu, po níž kráčí množství lidí. Několik z nich také odpočívá, opírajíc se o
některý ze stromů vzrostlé aleje, jež pěšinu lemuje. A jsou to právě stromy,
vykreslené až na výjimku v nerealistických barvách, které upoutávají divákovu
pozornost. Celý výjev působí snově a připomíná datem vzniku pozdější ilustrace v
Miltnerových Příbězích bájné Indie.
Skica vznikla na zakázku a schválena byla „bez připomínek“, jak si Jiří
Mareš poznamenal ke dni 13. července 1969 do svého deníku.262 K tomuto ještě
připsal: „(...) cena 40 000. Tak se to bude M (myšleno Míle – pozn.aut.) dělat
veseleji. Obraz, který Doleželová dle skicy namalovala, byl dokončen 24.
listopadu 1970.263
112
Ivan Žlůva, opět bez udání pramene uvádí, že se původně mělo jednat v konečné
realizaci o fresku „pro Slaný (předpokládaná velikost 6 x 4 m), freska se
nerealizovala a nahradila ji olejomalba (215 x 360).“ 264 Dnes je výsledná malba
bohužel neznámo kde, známá není ani žádná jeho reprodukce.
Studijní skica silně evokuje dnes pouze z reprodukce známý obraz Cesta II
[č. kat. 314]. Není pochyb o tom, že podobně laděných prací, v nichž je jasně
zřetelné ovlivnění Paulem Gauginem, vzniklo více. Tuto domněnku potvrzuje i
příbuzné, v současné době ztracené plátno z roku 1966 s názvem Příroda [č. kat.
320], které se však bohužel dochovalo pouze v černobílé reprodukci.
172/ Zpívání matce, (1965 – 1966)
papír, tužka, 16,8 x 20,9 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 329
Skupina dětí, jež obklopují svoji matku a zpívají jí, tvoří námět dané skicy a
také později vzniklého obrazu Zpívání matce [č. kat. 319]. Odtud byl převzat
název a dle přesné datace plátna odvozen také vznik přípravné kresby.
Jednoduchá pokusná skica téhož motivu se dochovala i na reversu kresby.
173/ Děti s kotětem, (1966 – 1967)
papír, tužka, 10,5 x 15 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 459
První ze tří dochovaných skic k obrazu Děti s kotětem [č. kat. 327], které
hezky dokumentují postupný rozvoj autorského námětu, zachycuje snad jeden z
počátečních pokusů výtvarně zachytit momentální nápad. Vidíme zde skupinku
několika dětí, charakteristické jsou oválné obličeje, a ještě relativně chaotická
kompozice. Všimněme si malého děvčete se zvláštním účesem, kdy mu vlasy
jakoby trčí dole po stranách obličeje.
113
Skica je provedena na pozvánce na výstavu (viz revers kresby). Název byl
odvozen z titulu výsledného plátna, stejně tak datace přípravné kresby.
174/ Děti s kotětem, (1966 – 1967)
papír, tužka, 10,5 x 15 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 460
Skica je provedena na pozvánce na výstavu (viz revers kresby). Vročení a
název bylo odvozeno z finální práce, plátna Děti s kotětem [č. kat. 327].
175/ Děti s kotětem, (1966 – 1967)
papír, tužka, 10,5 x 15 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 462
Z trojice skic stejného námětu působí tato nejvíce propracovaně, Doleželová
se však ve výsledném oleji zde rozvržené kompozice nedržela. Došlo k zásadnímu
pohybu jednotlivých figur, a z v kresbě okrajové postavy, dívky se zvláštně
trčícími vlasy kolem hlavy, se stala v malířském pojetí [č. kat. 327] ústřední
postava.
Skica je provedena na pozvánce na výstavu (viz revers kresby). Vročení a
název byl odvozen od uvedené malby.
176/ Svatý Šebestián, (1967)
papír, fix, akvarel, 30,9 x 15,1 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K417
Opět před sebou máme pomocnou studii, v tomto případě k plátnu Svatý
Šebestián [č. kat. 252]. Obraz, na němž autorka zachytila světce v jeho typickém
114
ikonografickém zobrazení, tedy stojícího u stromu (kůlu) se šípy zabodnutými do
těla, je přesně datován. Odtud bylo odvozeno časové zařazení přípravné kresby, i
titul skicy.
Pozice Šebestiánova těla na zkušební skice odpovídá téměř beze zbytku
výsledné kompozici, jediný rozdíl představuje opačná poloha dolních končetin.
177/ Žena s planou růží, (1967)
papír, propisovací tužka, pastelka, 15 x 21 cm
Neznač.
Nápis: nahoře, propisovací tužka, výčitka i odpuštění?, vpravo dole, propisovací
tužka, šípková růže
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 615
Námětem studie k obrazu Žena s planou růží [č. kat. 328], dnes nezvěstného,
je mohutná figura ležící ženy, na jejímž boku si spokojeně hoví kocour. Žena se
opírá o levý loket, v otevřené dlani spíše tušíme než vidíme květ šípkového keře.
Pár květů je také poházeno kolem.
Datace a název kresby byl odvozen od uvedené malby.
178/ Život, (1968)
papír, propisovací tužka, pastelka, 17 x 12,3 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 647
Skica vznikla v rámci přípravy k plátnu Život [č. kat. 333], který známe
pouze z reprodukce. Tématem kresby je matka s dvěma dětmi, pravicí si podpírá
hlavu, levou rukou přidržuje ve svém klíně novorozeně. Zpoza ženské figury
vykukuje malá dcera s úzkostným výrazem ve tváři, svírající v náručí kotě.
Skupinu obklopují různé příšery, podobně jako v jiných kresbách (např. bez názvu
(studie k ilustraci Jak princ Sidhárta dosáhl osvícení) [č. kat. 186], symbolizující
zlo.
Vročení a název studie byl odvozen od výše uvedené malby.
115
179/ bez názvu, (1968)
papír, tužka, olej, 45 x 60,8 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 42
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Jako námět pro fresku v pražské vinárně Kumanovo (nazývané také
Jugoslávskou kavárnou Beograd) navrhla Doleželová kompozici matky se dvěma
dětmi. Celý výjev zasadila na mořskou pláž a zvolila velmi pestré barvy. Tato
varianta studijní kresby nakonec nebyla realizována.
Datace kresby, stejně jako u následujících stejného námětu, se opírá zejména
o deníkové záznamy Jiřího Mareše.265
180/ Rodina (Moře), (1968)
papír, tužka, olej, 40,2 x 46,8 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 41
Vyst.: Jihlava 2006/2007
V tomto případě se již jedná o schválený návrh později realizované fresky.
Název skicy a datace byla odvozena z výsledné nástěnné malby.
181/ Milenci, 1968
papír, tužka, olej, 39 x 44,6 cm
Neznač.
Nápis: revers, razítko, Přijato uměleckou komisí Českého fondu výtvarných umění,
ČFVU 22.III. 1968
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 43
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Jde o přípravnou studijní kresbu pro druhou, v kavárně Beograd realizovanou
fresku. Stejně jako předchozí dvě, i tato svým formátem kopíruje lunetový výřez
116
zdi, na níž byla později namalována. Upozorněme na vegetaci v pozadí výjevu, v
níž autorka jakoby smíchala tropické a domácí dřeviny a oblíbeného orientálního
koberečku, který se objevuje ve více autorčiných pracích,
Razítko komise ČFVU ze dne 22. března uvedeného roku přesně datuje
přijetí předkládaného návrhu a rámcově také vznik kresby samotné.
182/ Předtucha, (1968)
papír, tužka, 30 x 21 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 446
Kresba, stejně jako v současnosti nezvěstný výsledný obraz [č. kat. 334], je
plná dnes ne úplně jasných ikonografických symbolů. Kompozici dominuje velká
hlava trním korunovaného Krista, pohled jeho uplakaných očí směřuje přímo k
divákovi. V dolním levém rohu rozeznáme načrtnuté město, nad nímž se vznášejí
postavy s rozepjatými pažemi. Uprostřed obrazu se směrem do jeho nitra vine linie
vedle sebe poskládaných lidských těl, zabalených do bílého plátna. Vpravo od ní
umístila autorka na trůně usazenou hrůzostrašnou postavu, kolem níž je několikrát
napsáno slovo NIKDO a která má zřejmě evokovat ďábla jako symbol zla. Vpravo
nad ní vidíme skupinu tvořenou několika vojáky a jejich nahou ženskou obětí, jíž
spoutali ruce za záda. Ještě výše je umístěn jakýsi vějíř tvořený lehce načrtnutými
postavami lidí a konečně v pravém rohu nahoře rozeznáváme opět figury vojáků.
Tato ojedinělá, surrealistická kompozice došla ve finální olejomalbě ještě
některých změn, zásadní prvky jako Kristův obličej, mrtvá těla, vládce zla, město
či vojáci se svou obětí, v ní však zůstaly.
Název přípravné studie stejně jako její datování bylo odvozeno z výsledného
plátna.
183/ Odpočinek na cestě, (1970)
papír, pastelka, 15 x 10,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
117
ČDP Praha, inv. č. K 420
Drobná skica se vztahuje k dnes ztracenému obrazu Odpočinek na cestě [č.
kat. 341]. Autorka v ní nekladla důraz na detail, spíše ji zajímalo, jak bude
kompozice působit celkově. Vidíme klečící matku s dítětem, která v jedné z rukou
drží kotě a přiklání k němu hlavu. Ženská figura je jakoby geometrizovaná, což
Doleželová ve výsledném plátně ještě podtrhne.
Název kresby stejně jako její datování bylo odvozeno z výsledné malby.
184/ Láska a milosrdenství, (kolem 1971)
papír, tužka, pastelka, 65,7 x 40,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 240
První ze dvou dochovaných skic k vynikající fresce Láska a milosrdenství
zachycuje, byť neúplně, kompoziční skladbu malby tak, jak bude v roce 1974 v
jihlavské lékárně provedena. Skupině postav dominuje krásná monumentální
figura nemocné matky, ležící v klíně svému manželovi. Nad ní se sklání jiná
dospělá žena, s dlaněmi k sobě přitisknutými (ve výsledné kompozici v nich svírá
misku s vodou). Scéně přihlíží dvě dcery, jedna z nich se modlí. Úplně vlevo je
pak ještě figura další dívky, jakoby se opírající o zárubeň dveří. Doleželová tak
elegantně řešila existenci vstupu v reálném prostoru lékárny.
Název stejně jako datace kresby byl odvozen z výsledné realizace.
185/ bez názvu (Láska a milosrdenství), (kolem 1971)
papír, tužka, fix, 44,1 x 62,2 cm
Neznač.
Nápis: vpravo nahoře, tužka, 1:10, vpravo nahoře, pastelka, Vodňany, gotika –
Aleš – galerie kartony
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 238
Kresba představuje jednu z posledních studií, které vznikly před realizací
jihlavské fresky. Autorka ji již opatřila poznámkou o poměru návrhu k výsledné
118
stěně, ještě však došlo v některých detailech ke změnám (především poloha rukou
ústředních figur). Naproti tomu celkové rozvržení postav, které byly zachyceny do
nákresu kopírujícího atypickou stěnu uvnitř lékárenského interiéru, zůstalo již
neměnné.
Název stejně jako datace skicy byl odvozen z výsledné realizace.
186/ bez názvu (studie k ilustraci Jak princ Sidhárta dosáhl osvícení), (1973)
papír, pastelka, 20,7 x 14,8 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 429
Kresba zachycuje sedícího Buddhu, oddávajícího se meditaci. Autorka se v
ní zaměřila především na promýšlení ohavných stvůr, které na něj dotírají.
Výsledná ilustrace v knize Příběhy dávné Indie Vladimíra Miltnera, se od tohoto
návrhu mírně liší, figura muže a některé detaily však již zůstaly beze změny.
Název stejně jako datace skicy byl odvozen z finální ilustrace.
187/ bez názvu (Venkovská rodina), (1975)
papír, tužka, zlaceno, fix, akvarel, 17,5 x 18,5 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 239
Kresba téměř čtvercového formátu se vztahuje k plátnu, jež je známé pod
jeho druhotným názvem Venkovská rodina [č. kat. 263] a které vznikalo od
počátku na zakázku Národního výboru v Litohoři.266
Jedná se o jednu z variant, které Doleželová vážně zvažovala jako hodnou
realizace – jak o tom svědčí rozpracování detailů, pozadí a nakonec také použité
techniky akvarelu a zlacení. Od výsledného návrhu, který odpovídá konečné
realizaci v oleji, se však tento v mnohém liší. Přestože zachovává ústřední motiv
rodiny s dětmi a mnohé detaily (muž držící pecen chleba, matka s dítětem, jež jí
sedí v náručí, jablko v jejím klíně, barevná škála a zlacené pozadí), v konečné
119
kompozici jsou nejen figury většiny dětí rozdílně pojaty a rozmístěny, ale opačně
zakresleny jsou i figury obou dospělých.
Kresba byla datována na základě v poznámce zmíněných sekundárních
pramenů.
188/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)
papír, tužka, tuš, olej, zlacení, 38 x 39,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 23
Vyst.: OGV 2006/2007
Znovu do detailu propracovaná, přesto nerealizovaná varianta ke stejnému
obrazu jako předešlá. Pozornost věnujme v této kresbě jedné z figur, totiž holčičce
zobrazené z profilu, která sedí na levém koleně matky. Jde o do detailu naprosto
shodný typ, který se v díle Doleželová opakuje vícekrát, jmenujme alespoň
nymburskou fresku Mateřství z roku 1964. Dívčin obličej charakterizuje výrazně
vypouklé čelo, velké, mírně přivřené oko, malý nosík a typické plné rty.
Podobnost završuje i téměř stejný účes a také značný sklon hlavy. Vidíme tedy, že
Doleželová některé ze svých oblíbených typů zobrazení kopírovala z jednoho díla
do druhého téměř beze změn.
Kresba byla datována na základě příbuznosti s výše zmíněným plátnem.
189/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)
papír, tužka, 29,4 x 20,7 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 421
Zdařilá studie sedící ženy, která vznikla dle živého modelu267, patří rovněž
do souboru přípravných skic, vážících se ke stejnému obrazu, jako práce předešlá.
Z porovnání této studie a výsledného plátna vyplývá, že Doleželová měla již zcela
jasnou představu o prokomponování ústřední postavy celého výjevu..
Nejzajímavější se zdá být detail zvláštního postavení prstů, jimiž na plátně žena
120
jen jakoby velmi lehce přidržuje dvě ze svých dětí a které Doleželová téměř
totožně zachytila již v kresbě.
Jak lze vyčíst z druhu poškození papíru (mastnota, barevné skvrny),
Doleželová si skicou při malbě vypomáhala. Kresba byla datována na základě
příbuznosti se zmíněným plátnem.
190/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)
papír, tužka, 41,8 x 39,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 237
Doleželová v přípravné studii k obrazu, publikovaného pod původně
nedoloženým názvem Venkovská rodina [č. kat. 263] zachytila dvojici muže a
ženy, oba již ve výsledných pozicích. Totéž platí o čtveřici dětí různého věku,
která rodiče obklopuje. Autorka se od načrtnutého schématu později příliš
neodchýlila, změnila již jen drobné detaily a doplnila pozadí.
Datování studie bylo odvozeno od zmíněného plátna.
191/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)
papír, tužka, tuš, olej, zlacení, 36,2 x 36,9 cm
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 24
Vyst.: Jihlava
Krásný, propracovaný návrh je zřejmě posledním výsledkem dlouhého
skicování k malbě s druhotným názvem Venkovská rodina [č. kat. 263] a lze
předpokládat, že právě jím se Doleželová prezentovala komisi, jež návrh
kompozice v této podobě schválila.
192/ bez názvu (Sedící Kristus), (1973 – 1975)
papír, tužka, 42,3 x 29,9 cm
Neznač.
121
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 9
V přípravné studii k obrazu s nepůvodním názvem Sedící Kristus [č. kat.
258] zachytila Doleželová pouze pravou polovinu Spasitelova těla se zdviženou
rukou. Ve srovnání s následující kresbou stejného námětu působí tato těžkopádně a
strnule. Datace byla odvozena od zmíněné malby.
193/ bez názvu (Sedící Kristus), (1973 – 1975)
papír, pastelka, uhel, 42,3 x 29,9 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 10
V propracovanější variantě skicy k výše uvedenému plátnu vyobrazila
autorka Kristovu postavu téměř celou, i s netypickým gestem obou paží. Dodejme,
že zde proporce figury relativně zvládla, ve výsledném oleji však nikoliv.
Datace byla odvozena od zmíněné malby.
194/ bez názvu, (po 1975)
papír, uhel, 62,1 x 44,6 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 288
195/ bez názvu, (po 1975)
papír, uhel, 62 x 43,5 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 245
122
196/ bez názvu (Hlava dívky), (po 1975)
papír, uhel, 49,9 x 31,4 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 22
Vyst.: Jihlava 2005/2006
Velice zdařilá studie ženské hlavy patří k nejlepším pracím provedených
technikou uhlu těchto let. Reprezentuje plně stylovou polohu autorčiny tvorby,
která dospěla do své vrcholné fáze. Vysoce charakteristické jsou pro ni výrazné,
uhrančivé oči, krásná plná ústa a obličej zvláštního tvaru, často se špičatou bradou.
Datace byla stanovena na základě formální analýzy.
Podobných skic vytvořila Doleželová více, dokazuje to jak následující práce,
tak také reprodukce v knize Ivana Žlůvy.268
197/ bez názvu, (po 1975)
papír, uhel, 50,2 x 30 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 276
Jedná se o studii ze stejné série jako předešlá. Oproti ní však tato kresba
nepůsobí tak přesvědčivě.
198/ bez názvu (Dívka), (po 1975)
papír, uhel, 62,9 x 44,1 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 37
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Krásný uhel zachycuje z neobvyklého pohledu ležící holčičku. V této
vynikající práci můžeme plně ocenit autorčino kreslířské umění.
123
199/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –
1979)
papír, tužka, 20,2 x 30,2 cm
Neznač.
Nápis: vpravo nahoře, tužka, červ.šátek zl.šaty bílá krajka, vpravo uprostřed, tužka
jemná tráva (Persie), vpravo dole, tužka věneček
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 445
Kresba patří do souboru skic, které vznikaly jako přípravné studie
k monumentálnímu plátnu Jarní podvečer (Třešňová slavnost, Jarní podvečer
v Klatovci) [č. kat. 265]. Oproti výsledné realizace se kompozice ještě vícekrát
změnila, z této práce zůstala ve finální verzi zachována pouze ústřední postava
matky s dítětem v náručí.
Datace této i všech následujících studií souboru, vážícího se k zmíněnému
plátnu, byla stanovena zejména na základě zápisů Jiřího Mareše v jeho deníku.
Odtud byl také převzat název.269
200/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –
1979)
papír, uhel, 30 x 53,1 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 19
Ve srovnání s předcházející studií čítá tato méně figur a celkově není příliš
detailně rozkreslena. Autorčina představa o tom, jak bude výsledný obraz vypadat,
zde však už dostala pevnější obrysy. Kompozice tří figur, tedy ve středu umístěné
ženy s dítětem, zprava k ní otočené dívky s otevřenými dlaněmi a vlevo zakreslené
figury další matky, zůstane již bez zásadních změn.
124
201/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –
1979)
papír, uhel, 32 x 66,6 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 20
202/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –
1979)
papír, uhel, 34,9 x 50 cm
Neznač.
Nápis: vpravo nahoře, tužka, malí kluci vzadu, vpravo dole, tužka, ležící? s kočkou
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 21
V kresbě se, stejně jako v následující, již poměrně ustálila malířčina konečná
vize obrazu. Rozmístění figur, jejich postoje, gesta a výrazy jsou natolik příbuzné
výsledné olejomalbě, že lze předpokládat, že se díváme na jednu ze závěrečných
skic.
203/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –
1979)
papír, uhel, 38,4 x 62,2 cm
Neznač.
Nápis: vpravo nahoře, tužka, 225 x 360
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 18
204/ bez názvu, (1978)
papír, uhel, 72 x 53,2 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
125
ČDP Praha, inv. č. K 336
Tato a další dvě následující kresby se také vztahují k obrazu Jarní podvečer
(Třešňová slavnost, Jarní podvečer v Klatovci) [č. kat. 265], v samostatných
studiích si autorka rozkreslovala do většího měřítka jednotlivé figury. Zdařilý uhel
zachycuje malou klečící dívku s otevřenými dlaněmi, která je v olejomalbě
umístěna úplně vlevo. V následujících dvou kresbách se zabývala hlavní ženskou
figurou, umístěnou ve středu kompozice.
205/ bez názvu, (1978)
papír, uhel, 83,4 x 59,8 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 335
206/ bez názvu, (1978)
papír, uhel, 71 x 38,2cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 377
207/ Sv. Veronika, Kristus padá pod křížem, (po 1980)
papír, propisovací tužka, 20,4 x 13,8 cm
Neznač.
Nápis: vlevo nahoře, propisovací tužka, Sv. Veronika, vlevo dole, propisovací
tužka, Kristus padá pod křížem, vpravo, vertikálně přes kresbu, Židovská cesta
z ohně, smutné ubohé žid. děti.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 428
Jedná se o první ze souboru studijních skic k obrazům, vážícím se svým
námětem ke Křížové cestě [č. kat. 267 – 279]. Námětem je známá křesťanská
126
legenda, kdy žena jménem Veronika provázela Ježíše na jeho poslední cestě a aby
mu ulevila, podala mu plátno, do které si Spasitel otřel tvář zbrocenou krví.
Doleželová ve skice zkratkovitě naznačila rozvržení později v oleji
realizované kompozice [č. kat. 272]. Rozeznáváme figuru stojící světice, v rukou
se svým klasickým atributem – rouškou, kde lze pozorovat otisk Kristova obličeje.
Postava Spasitele je naznačena v pokleku pod ní, zřetelný je náznak kříže na jeho
rameni.
Kresba opatřila malířka svými poznámkami, z nich je odvozen název.
Datace byla převzata z vročení výsledného plátna.
208/ Oplakávání Krista, (po 1980)
papír, inkoust, 10,7 x 15 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 514
Kresba je jednou ze tří zachovaných variant, které se svým námětem váží k
ikonografii Oplakávání Krista a Kladení Krista do hrobu. V této nejjednodušší a
pravděpodobně nejstarší z nich, zachytila autorka pouze figuru Ježíšovi matky a
jeho mrtvé tělo, v dalších dvou svoji představu o kompozici rozvíjí a doplňuje
další detaily.
Název skicy, stejně jako u následujících dvou kreseb, byl zvolen s ohledem
na námět kresby. Vročení díla bylo stanoveno na základě příbuznosti s kresbami
ke Křížové cestě.
209/ Oplakávání Krista, (po 1980)
papír, inkoust, 10,7 x 15 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 513
127
210/ Oplakávání Krista, (po 1980)
papír, inkoust, 10,7 x 15 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. K 512
Nejvíce rozpracovaná a také nejpůsobivější skica zachycuje vlevo klečící
figuru Marie, Ježíšovy matky, Kristovo zmučené tělo podpírá muž, jímž je
pravděpodobně Josef z Arimatie. Ten jako vážený člen židovské velerady a
zároveň tajný Ježíšův vyznavač požádal o jeho tělo poté, co Kristus na kříži
dokonal (Mt 27, 57-58, Mk 15, 42-45, Lk 23, 50-52, Jan 19, 38).
V zadní části skicy vidíme ostatní popravené na Golgotě, dopředu před oplakávání
umístila autorka měšec s mincemi jako odkaz na Jidášovu zradu.
Tento kresebný návrh Doleželová do obrazové podoby nepřevedla,
kompoziční řešení se však částečně shoduje se seskupením postav (Kristus a Josef
z Arimatie) na plátně Kladení do hrobu [č. kat. 279].
Datace díla byla stanovena na základě příbuznosti s kresbami ke Křížové
cestě.
128
Obrazy
Oddíl obrazů zahajuje několik prací, jež se jako jediné doposud zjištěné
zachovaly ze čtyřicátých let dvacátého století. Jedná se o první autorčiny malířské
pokusy. Bohumila Doleželová se v nich vracela ke svému dětství [č. kat. 211, 212]
nebo zachycovala svoje současné zážitky [č. kat. 213, 214]. Na začátku padesátých
let vytvořila soubor politicky angažovaných obrazů [č. kat. 215 – 219] a již také
první plátna inspirovaná romským etnikem a jeho kulturou. Tato tématika
dominuje tvorbě vzniklé po roce 1955 a v letech šedesátých. V následujícím
desetiletí pozorujeme příklon k nábožensky laděným obrazům [např. č. kat. 253 –
261]. Svým způsobem unikátní je v autorčině díle soubor prací s námětem Křížové
cesty, který se podařilo objevit v rámci příprav jihlavské retrospektivy,
uskutečněné na přelomu roku 2006 a 2007. Konvolut vznikal na zakázku,
Doleželovou o jeho vytvoření požádal v srpnu roku 1978 páter Fiala, farář ze
Slavonic, pro jejichž kostel byla Křížová cesta určena.271 Po dokončení však
nebyla přijata a zůstala tak v malířčině majetku, Odkud posléze přešla do
soukromé sbírky. Soubor těchto obrazů je mimo své poměrně kvalitně zvládnuté
zpracování pozoruhodný zejména velikostí jednotlivých obrazů, neboť takto
drobné formáty jsou v autorčině tvorbě dosti ojedinělé. Malířských prací,
vzniklých po roce 1980 se podařilo zdokumentovat jen několik [č. kat. 280 – 284],
další známy nejsou.270
Úsek malby uzavírá specifická část prací známých pouze z reprodukcí.
Podoba často velmi významných, dnes nezvěstných děl, se zachovala díky
reprodukcím v dobových periodikách či na diapozitivech, které si nechala zhotovit
sama Bohumila Doleželová. Velká část zde zachycených maleb byla prokazatelně
odprodána do zahraničí a jejich role ve správném zhodnocení malířčiny umělecké
tvorby je často nezastupitelná.
129
211/ bez názvu (Matka s dítětem a šicí stroj), (kolem 1943)
olej, plátno, 71 x 51 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 53
Repr.: Žlůva 2006
Plátno zachycuje prostou místnost a v ní sedící matku s hrajícím si dítětem,
vpravo opodál stojí šicí stroj. Přestože je dítě krátkovlasé a navozuje spíše
představu malého chlapce, je jisté, že výjev je autorčinou reminiscencí na
prostějovské dětství.272
Pro časné datování svědčí zejména laické zpracování. Důraz je kladen především
na vyznění celého obrazu, obličeje obou figur nejsou do detailu propracovány.
Nelze přehlédnout snahu po správné modelaci tvaru pomocí barevných odstínů –
jedná se o jeden z prvních malířských pokusů v rámci dosud téměř
autodidaktického výtvarného studia. Pro Doleželovou měl obraz zřejmě nevšední
cenu, neboť si jej, přestože poškozený a hodnoty spíše „památeční“ než umělecké,
ponechala v držení až do své smrti.
212/ bez názvu (Žena, muž a šicí stroj, Opilý otec), (kolem 1943)
olej, plátno, 31 x 44 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 58
Repr.: Žlůva 2006
Podobně jako v případě předchozího plátna, i zde je možno předpokládat, že
jde o vzpomínku na autorčino nepříliš veselé dětství, komplikované chudobou
rodiny a alkoholismem otce.273 Plátno zachycuje návrat opilého, stolu se nejistě
přidržujícího muže domů a ženu, která si v bolestném gestu rukou zakrývá tvář.
V druhé ruce třímá malé dítě, které téměř přehlédneme. Prostor mezi ženskou a
mužskou figurou vyplňuje stůl se šicím strojem, noční výjev osvětlila ze stropu
zavěšená lampa. Ve srovnání s předchozím obrazem, s nímž ho pojí námět
130
domova a přibližně stejná doba vzniku, se dílo jeví jako více expresionistické a to
jak vlastním motivem, tak také malířským provedením.
213/ bez názvu (Oravský tanec), (kolem 1946 – 1949)
olej, plátno, 47 x 36 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 306
V této práci zachytila Doleželová tančící mladé dívky a chlapce v krojích.
Vzadu vpravo stojí muzikanti, kteří je doprovází. Události se autorka nejspíše
zúčastnila.
214/ bez názvu (Venkovské ženy), 1948
olej, plátno, 78 x 109 cm
Znač.: vpravo dole, olej, Doleželová 48
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 327
Venkovské ženy představují nejstarší přesně datované plátno Bohumily
Doleželové a zaujímají tak v hodnocení i přehledu dosud známých malířských
prací významné postavení. Vzhledem k tomu, že je obraz také signovaný, je jeho
autorství nepochybné.
Budoucí malířka jej vytvořila za studií na pražské AVU a v jejím formálním
výtvarném projevu se odborné školení projevilo. Oproti dvěma předchozím pracím
působí tato promyšleněji, autorka nepracuje pouze s námětem, nýbrž se více
soustředí i na problémy kompozice, perspektivy a koloritu.
215/ Pozemní práce na stavbě Stalinova pomníku, 1951
olej, plátno, 72 x 60 cm
Neznač.
131
Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve
sbírkách zůstal dodnes274
GHMP Praha, inv. č. M – 2134
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Námětem obrazu se staly, podobně jako u dvou následujících, stavební práce
na monumentálním pomníku Josifa Vissarionoviče Stalina na pražské Letné.
Výstavba sousoší, oslavující jednoho z největších masových vrahů dvacátého
století, byla zahájena v zimě 1949, o dva roky později byly stavební práce stále
ještě v počátcích.275
216/ Staveniště Stalinova pomníku, (kolem 1951 – 1952)
olej, papír, 33 x 44 cm
Neznač.
Provenience: do sbírek byl obraz získán převodem Ministerstva školství a kultury
(č. d. PV 1517)
GMU Hradec Králové, inv. č. O – 673
Dílo, spojené opět s budováním letenského Stalinovova pomniku, je
datováno s ohledem na fázi stavby, kterou zachycuje.
217/ Pozemní práce na stavbě Stalinova pomníku, 1953
olej, plátno, 80 x 60 cm
Neznač.
Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve
sbírkách zůstal dodnes276
GHMP Praha, inv. č. M – 2135
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Na plátně zachytila Doleželová skupinku dělníků, z nichž někteří upravují
pomocí strojů a krumpáčů povrch staveniště, ostatní nakládají odtěženou zem a
kameny na přistavěný vozík. Vzadu nad nimi je vidět dřevěná konstrukce, kryjící
místo budoucího pomníku.
132
218/ Kameník a montér ze stavby Stalinova pomníku, 1953
olej, plátno, 96 x 110 cm
Znač.: vpravo dole, olej, Doležalová B.
Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve
sbírkách zůstal dodnes277
GHMP Praha, inv. č. M – 2136
Vyst.: Jihlava 2006/2007
V tomto případě autorka portrétovala dva dělníky, kteří na stavbě pracovali.
Relativně zdařilé podobizny obou mužů jsou podány realisticky. Vedle spokojeně
vyhlížejícího montéra v bílé košili, tedy typického představitele prototypu
socialistického člověka, zachytila autorka romského dělníka.
219/ Cikánský dělník ze stavby Stalinova pomníku, 1954
olej, plátno, 85 x 60 cm
Neznač.
Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve
sbírkách zůstal dodnes278
GHMP Praha, inv. č. M – 2137
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Že jde o dělníka z výše jmenované stavby v případě této zdařilé podobizny
vlastně nepoznáme, naznačuje to vlastně jen název. V podstatě se jedná o velmi
civilní portrét, který prozrazuje pravý zájem autorky, v jeho světelném podání se
nezapře vliv barokní malby.
220/ bez názvu (Cikánka v šátku), (kolem 1954)
olej, lepenka, 38 x 60 cm
Neznač.
Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP
MRK Brno, inv. č. 206/95
Vyst.: Jihlava 2006/2007
133
Portrét Romky v šátku je typickou ukázkou raných snah Doleželové
postihnout věrnou podobu Romů. Tomu odpovídá realistické podání a zvolený
kolorit.
221/ bez názvu (Portrét mladého cikána), (kolem 1954)
olej, plátno, 66 x 49 cm
Neznač.
Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP
MRK Brno, inv. č. 468/99/1
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Rom v bílé košili, zobrazený z profilu, reprezentuje tentýž směr jako
předchozí plátno. Charakter malby i zvolená tlumená škála barev ukazuje na
časovou blízkost vzniku obou portrétů.
222/ bez názvu, (Cikánské ženy s dětmi, Rodina), (po 1955)
olej, plátno, 149 x 118 cm
Neznač.
Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP
MRK Brno, inv. č. 469/99/2
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Plátno zachycuje dvě ženy, jedna z nich kojí malého syna. S nimi tu jsou i
dvě odrostlejší dívky. Celá skupina sedí před domem na zemi a zachycený výjev je
velmi typický pro běžný život v romské osadě. 279
Figury jsou pojaty skicovitým způsobem, více pozornosti zde autorka věnovala
pouze sukním obou žen, kdy užila výrazně pastózní rukopis.
223/ bez názvu (V cikánské vesnici), (kolem 1957)
olej, plátno, 118 x 155 cm
Neznač.
Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP
134
MRK Brno, inv. č. 1/05/2
Repr.: Horváthová 2010
Plátno s námětem romské osady a jejích obyvatel, se vyznačuje tvarovou
nepropracovaností a působí tak spíše jako skica. Uplatňuje se v něm živější
barevnost, k níž se bude malířka ve své následující tvorbě stále více uchylovat.
Obraz dokumentuje proměnu autorčiny palety směrem k teplejším a sytějším
tónům a také dokresluje prohloubení ze začátku laického zájmu o romské etnikum
jako takové. Původní jednoduchou fascinaci jistou exotikou Romů jakoby pomalu
střídal hlubší interes o všechny aspekty romské kultury, tj. bydlení, odívání, zvyky
apod. K tomuto bezpochyby přispěly Doleželové pobyty v romských osadách, z
nichž se také dochovalo v její pozůstalosti několik fotografií. Jimi si pak při práci
autorka často vypomáhala. Velmi silným zdrojem jí byla v této souvislosti
produkce pražské přítelkyně, dnešní přední české romistky a fotografky Evy
Davidové, která malířce mnoho svých fotografií z cest za slovenskými Romy
darovala. V případě tohoto plátna se předlohou stal právě jeden takový snímek,
pořízený v roce 1957 ve východoslovenském Trebišově.280 Dům zachycený na
fotografii zcela odpovídá stavení na obraze, mimo to jsou na ní patrné barevné
otisky, jak s ní Doleželová během malování manipulovala.
Datace obrazu zohledňuje jak vznik fotografie, tak i výsledky formální
analýzy v rámci celého autorčina díla.
224/ bez názvu (Dva muži), (1957 – 1958)
olej, plátno, 70 x 84 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 31
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Repr.: Žlůva 2006
Doleželová zde zpodobnila svého manžela Jiřího Mareše a jejich společného
přítele, který s nimi často pobýval v Jihlávce. K obrazu se dochovala fotografie,
která dokládá, že oba muži seděli k tomuto plátnu malířce modelem.281
135
Dvouportrét je proveden výrazně plasticky a silně připomíná práce Vincenta van
Gogha.
225/ bez názvu (Portrét Jiřího Mareše II.), (1957 – 1958)
olej, plátno, 91 x 80 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 346
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Repr.: Žlůva 2006
Portrét Jiřího Mareše je proveden obdobně jako předchozí plátno, vyznačuje
se výraznou barevností a pastóznim rukopisem.
226/ bez názvu (Cikánské děvče s červenými korály), (kolem 1958 – 1959)
olej, sololit, 78 x 110 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 141
Repr.: Žlůva 2006
Obraz sedící mladé Romky je krásným portrétem jedné z přítelkyň
Doleželové. S jistotou lze říci, že se jedná o ženu, kterou zachycuje fotografie
z autorčiny pozůstalosti.282
227/ bez názvu (Sedící žena s knihou), (kolem 1958 – 1959)
olej, plátno, 119 x 66 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 140
136
Repr.: Žlůva 2006
Na tomto plátně namalovala Doleželová totožnou ženu jako v předchozím
případě, oba portréty jsou si velmi podobné a vznikly patrně nedlouho po sobě.
Práce se vyznačují sytými výraznými barvami a snahou po věrném zachycení
podoby modelu.
228/ Doma (Cikánská matka s dětmi a kočkou), (1959)
olej, plátno, 149 x 118 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě; koncem roku 2006
prodala plátno (inv. č. 205) pod zmíněnou firmou fungující Nadace Waldesových
do sbírek MRK v Brně
MRK Brno, inv. č. 392/06/1
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Repr.: Práce 1960
Žlůva 2006
Jde o zcela civilní výjev romské matky s několika dětmi, sedící na posteli.
Plátno charakterizuje tmavý inkarnát figur, pouze mírná stylizace tělesných tvarů,
snaha o zachycení tradičního oděvů z pestrých látek a opět také skicovité
provedení. Žena obklopená dětmi (matka), se stane v autorčině tvorbě jedním z
často opakovaných motivů, mezi formálně příbuzné práce lze zařadit následující
Phuridaj [č. kat. 229].
229/ Phuridaj (Cikánské ženy s dětmi), 1959
olej, plátno, 150 x 120 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odkud bylo zakoupeno do
sbírek MRK v Brně
MRK Brno, inv. č. 469/99/2
Vyst.: Praha 1960
137
Brno 2010
Repr.: Svobodné slovo 1960
V plátně s názvem Phuridaj (stařena) zachytila Doleželová starou romskou
ženu, obklopenou několika dětmi.
Na základě reprodukce v uvedeném periodiku byl obraz ztotožněn s dílem,
které autorka prezentovala na své první samostatné výstavě a které bylo vystaveno
v MRK v Brně. Donedávna byla přitom práce považována za nezvěstnou. Ze
seznamu prací k pražské výstavě byl převzat původní název a datace
230/ La muerte del poeta (Zavraždění), 1959
olej, plátno, 143 x 92 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 199
Vyst.: Brno 1961
Repr.: Žlůva 2006
Na plátně zachytila autorka vraždu básníka, jistě se jedná o básníka García
Lorcu (1899 – 1936). Poezii tohoto Španěla, který byl zastřelen během španělské
občanské války, si Doleželová velice oblíbila.283 Stejný námět použila Doleželová
v dnes nezvěstném obraze Smrt García Lorcy [č. kat. 307]. Na obou plátnech se
dočkáme i shodného umocňujícího gesta levé ruky, jíž se zastřelený jakoby chytá
za hrudník, v obou se také objevují, jako básníkům atribut, poházené popsané
archy papíru.
V tomto případě ztvárnila malířka historickou událost jako noční výjev, na
ztemnělé obloze je srpek měsíce (luna představuje charakteristický motiv v
Garciových básních). Za ležící figuru vlevo vměstnala jako odkaz na rodnou
básníkovu zemi citronovník, doslova obsypaný kyselými plody.
Datace a původní název byl převzat z katalogu k výše zmiňované brněnské
výstavě.
138
231/ bez názvu (Tři ženy s dětmi), (před 1960)
olej, plátno, 145 x 105 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku
MRK Brno
MRK Brno, inv. č. 469/99/1
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Civilní výjev tří romských žen s dětmi, stojících před domem v osadě,
působí velmi prostě a přirozeně. Vynikající plátno zaujme pestrým, sytým
koloritem a také věrohodným zachycením podoby i psychologie zobrazených
postav. Doleželová se zde ještě nevyhýbá obrysové lince, kterou v pozdějších
pracích zpravidla neguje.
232/ Cikánská rodina, (před 1960)
olej, sololit, 127 x 115 cm
Neznač.
Provenience: zakoupeny v Díle Českého fondu výtvarného umění v roce 1960
MU Olomouc, inv. č. O – 902
Plátno zachycuje mladou matku s dětmi, vlevo od ní sedí stará phuridaj a
pokuřuje z dýmky. V tomto případě si Doleželová tentokrát nedala žádnou práci se
zachycením pestrých vzorů látek, z nichž byly obvykle šity části tradičního
romského oděvu, místo toho použila pouze pestré, sytě barevné plochy. Jasný je
zde také nezájem o prostor, způsobený však spíše "rychlostí výroby" než nějakým
silným autorským záměrem. Malbu vyznačuje spíše průměrná kvalita, kompozice
je velice jednoduchá až šablonovitá a totéž lze říci i o jednotlivých figurách.
233/ Cikáni, (před 1960)
olej, sololit, 121 x 147 cm
Neznač.
Provenience: zakoupeny v Díle Českého fondu výtvarného umění v roce 1960
MU Olomouc, inv. č. O – 903
139
Na obraze autorka zachytila skupinu odpočívajících Romů. Především typika
tváří jednotlivých figur, která ještě kolísá mezi snahou o pravdivé zachycení, ale
vykazuje již prvky pozdější stylizace, potvrzuje dobu vzniku.
234/ Na cestě, (1960 – 1963)
olej, plátno, 180 x 300 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku
MRK Brno
MRK Brno, inv. č. 1/05/7
Vyst.: Brno 2010
Repr.: Horváthová 2010
Plátno, jehož námětem je dříve běžná součást kočovnického způsobu
romského života, není v autorčině tvorbě dílem ojedinělým. Připomeňme např.
obraz Cesta [č. kat. 294] se stejným motivem, který navíc i po formální stránce
přibližně odpovídá dané malbě. Charakteristické znaky, tedy zvolená barevnost a
tvarové pojetí, dovolují datovat tento obraz do prvni poloviny šedesátých let.
235/ Smrt dítěte (Mrtvé dítě), 1960
olej, plátno, 250 x 200 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 155
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: Žlůva 2006
Ve smutném výjevu oplakávání mrtvého dítěte, nad nímž truchlí pozůstalí,
zachytila autorka pravdivě jednu ze starých romských tradic. Při úmrtí někoho
z členů rodiny se mrtvému dávali do rakve různé předměty (fajfka, cigarety,
alkohol, šperky, peníze apod.), aby se k živým nevracel a neškodil jim.284 Protože
Romové věří v posmrtný život, dary se přidávají do truhly i proto, aby měla duše
140
zemřelého zajištěný v posmrtné existenci dobrý životní standard. V tomto případě
pohřbívá rodina dítě, příbuzní mu do rakvičky vložili několik obrázků a karet.
Obraz byl identifikován na základě dochované fotografie z výstavy Jihlava
1966/1967285, název a datace plátna byla pak zjištěna srovnáním rozměrů a
příbuzného titulu v seznamu vystavených prací zmíněné prezentace. Zde uvedený
původní název je přejat i do tohoto katalogu.
236/ Mrtvá matka (Umírající matka), 1960
olej plátno, 148 x 247 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku
MRK Brno
MRK Brno, inv. č. 1/05/6
Vyst.: Brno 1961
Brno 2010
Repr.: Horváthová 2010
Námětem tohoto plátna je oplakávání mrtvé ženy a situace je o to
tragičtější, že se jedná o nastávající matku. Kolem ní se shromáždila zarmoucená
rodina. Figura umírající je umístěna v obraze diagonálně a rozděluje tak kompozici
na dvě poloviny. V horní půli se tísní početně více postav než v dolní, přesto celek
působí relativně vyváženým dojmem.
Na základě zjištění stejných rozměrů a podobného názvu bylo plátno
ztotožněno s obrazem, který uvádí seznam exponátů prezentovaných na výstavě
Brno 1961. Název, který byl uveden ve zmíněném seznamu, lépe odpovídá námětu
obrazu a byl spolu s datací převzat i do předkládaného katalogu.
237/ Smrt dítěte (Matka u mrtvého dítěte), 1960
olej, plátno, 200 x 150 cm
Neznač.
Nápis: revers, vpravo dole, olej, The Death of the Child, 1960
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
141
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 38
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Jihlava 2006/2007
Repr.: Landa 1963
Žlůva 2006
I zde je hlavním tématem smrt, v tomto případě dítěte. V kompozici se
autorka omezila na čtveřici figur a na první pohled je patrné, jaký důraz kladla
v tomto díle na dekorativní detail. Všechny látky, ať už oděv či malý kobereček
pod mrtvolkou, která je jako jediná v čistě bílých šatičkách, pokrývají ornamenty.
Zaujme také výrazná barevnost a nepřehlédnutelná exotičnost celého výjevu.
Zatímco v předchozích dvou plátnech šlo o Romy, zde nám postavy svou
fyziognomií připomínají spíše členy jakéhosi indiánského kmene – cizokrajnou
atmosféru místa, kde se děj odehrává, zvýrazňuje přítomnost papouška a velké
vážky. Za povšimnutí stojí také rostliny, které jsou namalovány každá jednotlivě a
s takovou naivitou, že silně evokují plátna významného světového malíře Henriho
Rousseau. Za další inspirační zdroj by mohli být zcela nepochybně považovány
malby mexických muralistů, v tomto plátně je mimo "indiánský" motiv jejich
jasně patrný vliv sledovatelný především ve figuře klečící matky a proti ní
stojícího dítěte.
Obraz ve sbírce Waldesových mohl být ztotožněn s plátnem z výstavy
Jihlava 1966/1967 díky zachované fotografii z tamní expozice.286 Na základě
nápisu na zadní straně obrazu bylo dílo do předkládaného katalogu zařazeno právě
pod tímto autorským názvem.
238/ Děti na smetišti, 1961
olej, plátno, 150 x 200 cm
Neznač.
Nápis: revers, vpravo uprostřed, olej, Děti na smetišti, 1961
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 180
Vyst.: Jihlava 2006/2007
142
Plátno zachycuje větší skupinku dětí při hře na smetišti, někteří z nich zde
objevily různé poklady – torzo sošky ukřižovaného Krista, skleněné kuličky či
starou maškarní masku. Patrně se jedná o malé Romy, přesto některé figury budí
spíše dojem, že se díváme na děti černošské. Do pozadí mezi figury nalepila
autorka, podobně jako i v jiných obrazech, části barevného skla.
Dílo bylo spolu s plátnem Milenci [č. kat. 243] zasláno a následně oceněno na
Umělecké soutěži k 20. výročí ČSSR.287
239/ Bizerta (Mateřství), 1961
olej, plátno, 171 x 146 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 179
Vyst.: Praha 1963 (I.)
Jihlava 2006/2007
Repr.: Kalendář 1962
Plátno vzniklo v roce 1961 jako reakce na v Bizertě se odehrávající vojenský
konflikt Francie a domácího Tunisu. Zdařilá práce s námětem matky kojící dítě
vyniká především monumentalitou ústřední figury a také typem obličeje, který zde
Doleželová zvolila. Celkové pojednání obrazu mimořádně připomíná díla
mexických muralistů, především malby Diega Rivery.
240/ bez názvu (Matka), (po 1960)
olej, plátno, 172 x 146 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku
MRK Brno
MRK Brno, inv. č. 187
Vyst.: Brno 2010
Repr.: Horváthová 2010
143
Monumentální figura sedící ženy se dvěma dětmi vznikla jistě zhruba ve
stejné době jako předchozí práce. Stylizované tváře a zjednodušené podání
připomínají opět díla zmiňovaného D. Rivery. Stejně jako v případě několika
dalších obrazů (např. předešlá Bizerta (Mateřství) [č. kat. 239] či Děti na smetišti
[č. kat. 238]) oživila autorka plátno drtí barevného skla, zde je z něj vytvořen
výrazný náhrdelník na ženině krku.
241/ Pláč nad děckem (Nad mrtvým novorozenětem), (kolem 1962)
olej, plátno, 150 x 200 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 170
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Námětem plátna, ve formálním provedení spřízněného se dvěma
předchozími pracemi, se stalo oplakávání mrtvého dítěte. K obrazu se dochovala
přípravná skica, opatřená autorskou poznámkou [č. kat. 165]. Odtud byl převzat
titul k malbě.
242/ Děti ve městě (Cikánské děti ve městě), 1962
olej, plátno, 196 x 146 cm
Neznač.
Vyst.: Praha 1963 (I.)
Jihlava 1966/1967
Jihlava 2006/2007
Repr.: Dějiny a současnost 1962
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku
MRK Brno
MRK Brno, inv. č. 3/97
Na plátně zachytila Doleželová hlouček bosých romských dětí, jdoucích
městem. Tvar jednoduše podaných domů, které skupinku obklopují, je deformován
144
a vytváří se tak dojem téměř hrozivě uzavřeného prostoru. Výrazy dětských
obličejů, kolísajících mezi výčitkou, vzdorem a smutkem, vytváří v divákovi spolu
s tímto efektem skličující dojem.
Obraz se vyznačuje místy silně pastózní malbou, pro oživení výjevu použila
autorka opět drobné kusy barevných skel.
Fotografie dochovaná v jihlavské galerii dokládá, že plátno bylo
prezentováno na výstavě Jihlava 1966/1967.287
243/ Milenci, (1962)
olej, plátno, 150 x 200 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 165
Repr.: Na Sokolovské (do 1963)
Žlůva 2006
Krásné plátno, zachycující milenecký pár v noční krajině, bylo oceněno
hlavní cenou v rámci Umělecké soutěže k 20. výročí ČSSR.288 Monumentální
figury a jejich plošné podání připomíná Sedící manžele [č. kat. 250], datované také
do první poloviny šedesátých let.
244/ bez názvu (Cikánští poutníci), (1962)
olej, plátno, 172 x 217 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 158
Repr.: Žlůva 2006
Na obraze zachytila autorka skupinu dospělých osob s malými dětmi, z tváří
a gest všech čteme smutek a zoufalství. Některé z postav mají v rukou ranec, v
pozadí za nimi šlehají vysoké plameny. Doleželová zde ztvárnila dříve častý
moment v životě romské komunity, kdy byly její členové vyháněni ze svých
145
dočasných působišť a s drobným majetkem putovali z místa na místo. V tomto
smyslu je název pravdivý, nicméně jistě nepůvodní, neboť neodpovídá
dramatičnosti ztvárňované situace.
245/ bez názvu (Matka s dítětem v loktuši), (1962 – 1965)
olej, plátno, 194 x 119 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku
MRK Brno
MRK Brno, inv. č. 470/99
Vyst.: Brno 2003/2004
Jihlava 2006/200
Brno 2010
Repr.: Sedlářová 2003
Krajíčková 2004
Námětem práce je mladá Romka, nesoucí v šátku na zádech malé dítě, za
nímž otáčí hlavu. Tímto způsobem – tedy v zajdě, jak je tento tradiční způsob
zavázání šátku nazýván, nosily romské ženy nejen své děti, ale také dřevo na otop,
šaty apod. S daným motivem se také v obrazech Doleželové setkáváme celkem
často [např. č. kat. 244].
Plátno se svým provedením řadí k vrcholným pracem těchto let. Na diváka
působí krásnou uhlazenou formou, půvabným obličejem matky, propracovaností
detailu (zejména květinové tvary na její sukni) a velmi příjemně zvolenou
barevnou škálu obrazu. Figura kráčí v abstraktním růžovém prostoru, ten je
pestřen pouze na obloze plujícími mráčky a bílým půlměsícem. Kombinace všech
zmíněných vlastností činí z obrazu pro Doleželovou v této tvůrčí fázi velmi
charakteristické a výtvarně značně cenné dílo.
246/ Požár, 1964
olej, plátno, 200 x 150 cm
Neznač.
Provenience: do sbírek zakoupeno 22. ledna 1968 (d.č.139)
146
OGV Jihlava, inv. č. O-818
Vyst.: Jihlava, 1966/1967
Jihlava 2006/2007
Repr.: Jihlava 1991
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1998
Obraz zachycuje sedící matku, ukrývající v náručí svoje děti. Chrání je
před ohněm, který je v podobě změti barevných tahů naznačen za nimi. Že se
jedná o plameny nám napovídá pouze název, v tomto vzácném případě původní.
Děti se k matce choulí, zatímco ona jakoby vzdorovitě hledí stranou. Dílo je
charakteristické svým koloritem, který je však ještě ve srovnání s autorčinými
pozdějšími plátny poměrně umírněný. V pojetí postav se projevuje tvarová
stylizace, kterou vyznačují zejména velké oči, ruce a nohy zobrazovaných figur
(obzvlášť postava matky) a také zesílená plošnost.
Vystavení plátna na výstavě Jihlava 1966/1967 bylo zjištěno na základě
dochované fotografie z expozice289, datace převzata ze seznamu vystavených
prací.
247/ Kristus a Jidáš (Odpuštění), 1964
olej, plátno, 202 x 177 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 156
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Jihlava 2006/2007
Repr.: Vlasta 1967
Rodné zemi zpívám 1970
Žlůva 2006
Obraz zachycuje Ježíše spolu s Jidášem, který se před ním kaje. To
naznačuje jak jeho pláč, tak gesto levé ruky, kterou drží na prsou; v pravé dlani má
několik stříbrných, které dostal za zradu Krista. Ježíš jeho lítost přijímá, položil
ruku na Jidášovu hlavu a stvrzuje svou milost tím, že mu pravicí žehná. Typika
Kristovy tváře (krátký tmavě hnědý plnovous, delší tmavé vlasy) zůstane i
v dalších autorčiných obrazech již stejná; symbol kříže, který má na tomto obraze
147
Ježíš zakreslen v obou zřítelnicích, se objevují i u postavy jednoho z proroků na
obraze Proměnění Páně [č. kat. 256]. Expresivní barevnost, projevující se v barvě
šatu (a zejména žlutého těla) Jidáše a Krista, je pro toto autorčino období
charakteristická. Jedinečně je pojato dekorativní pozadí, kde se objevují
stylizované tvary rostlin, odkazující k obrazům Henriho Mattise.
Zajímavým dokumentem v souvislosti s tímto námětem je dopis datovaný ke
z března roku 1971.290 Jeho autorem byl farář z Vyskytné nad Jihlavou (podpis
nečitelný), s nímž, jak obsah dopisu ozřejmuje, se autorka dobře znala a vedla
diskuse – nyní na téma „Jidáš“. Kněz v něm hned v úvodu napsal: „Tento týden
jsem si na Vás vícekrát vzpomněl. Totiž na náš rozhovor, kratičkou diskuzi.
Připravuji si totiž na zítřek kázání o Jidášovi. Prostudoval jsem dost pramenů
k této tématice, problém není tak jednoduchý, jak se běžně pojímá. Po našem
setkání jsem se touto otázkou často v mysli zaměstnával.“
O prezentaci plátna na výstavě Jihlava 1966/1967 svědčí dochovaná
fotografie obrazu z expozice.291 Jako první se uvádí název, pod kterým byl tehdy
vystaven (v závorce titul, pod kterým byl později reprodukován).
248/ Poslední Večeře Páně, (před 1964)
olej, plátno, 100 x 80 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 23
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Námět obrazu představuje častokrát výtvarně zpracovávaný výjev z Kristova
života. Ježíš sedí s apoštoly kolem stolu, malířka zachytila právě okamžik, kdy
Kristus sděluje svým učedníkům, že jej jeden z nich zradí (Mt 26,20-22; Mk
14,17-19; Lk 22,21-24). Pro plátno je charakteristická pestrá, i když tlumená
barevnost.
249/ Vyhnání z ráje (Adam a Eva), 1965
olej, plátno, 196 x 138 cm
Neznač.
148
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 174
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: Žlůva 2006
K plátnu se zachovaly dvě přípravné studie [č. kat. 167, 168].
250/ Sedící manželé, (kolem 1965)
olej, plátno, 176 x 200 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku
MRK Brno
MRK Brno, inv.č. 1/05/1
Vyst.: Brno 2010
Repr.: Horváthová 2010
Námět plátna tvoří dvojice monumentálních figur muže a ženy, zabírající v
podstatě celý obrazový prostor. Jednoduchý výjev na nás působí zamyšleným,
zasněným dojmem. Pozadí vyplňuje pouze sytě žlutá, pastózně vyvedená plocha,
zem pokrývají barevné oblázky. Zajímavá je opět plošnost, kterou Doleželová
kombinuje se snahou o zachycení reálného prostoru.
251/ bez názvu (Cikánská rodina II.), (kolem 1965)
olej, plátno, 200 x 175 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do
majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě
Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 122
Repr.: Žlůva 2006
Námětem obrazu je odpočívající rodina. Opět zde sledujeme stylizaci tvarů a
geometrizovanou plošnost figur, krajina je naznačena jednotlivě vymalovanými
květinami různých druhů. Barevná škála obrazu je kontrastní a velmi pestrá.
149
252/ Svatý Šebestián, 1967
olej, plátno, 214 x 76 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 43
Vyst.: Jihlava 2006/2007
V této práci zachytila autorka jednoho z nejznámějších křesťanských světců
a to v klasickém zobrazení, které odpovídá legendě o jeho mučení. Šebestián je
přivázán ke stromu, ve svalnatém, téměř úplně obnaženém těle mu uvízly dva
šípy. V obraze se opět uplatňuje autorčina záliba v expresivitě, charakterizována
zvolenou barevnou škálou (strom, pozadí) i zvláštní, téměř nereálnou polohou
světcovy hlavy.
V pozůstalosti autorky se zachovala přípravná kresebná studie [č. kat. 176]
stejně tak i rukopisný seznam obrazů, odkud byla převzata přesná datace.
253, Zbičovaný Kristus, 1967
olej, plátno, 229,5 x 148 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha
Vyst.: Jihlava 1995-1998
Jablonné, od 1998
Repr.: Sedlák 1995
Plátno zachycuje v tureckém sedu spočívajícího, polonahého Krista, dolní
polovinu těla kryje rudá drapérie. Kristovu hlavu, kterou svírá trnová koruna,
ozařuje zlatý nimbus. Ježíšovo čelo i celé jeho tělo pokrývá množství krvavých
ran. Typika tváře je shodná s dalšími autorčinými obrazy – Kristus je mladý muž
s krátkým tmavým plnovousem a delšími tmavými vlasy. Pozadí obrazu
charakterizuje abstraktní pastózní změť modré a zelené barvy. V působivém
obraze, se již objevil prvek platný zejména pro díla sedmdesátých let, tj.
deformování výrazně naddimenzovaných očí.
150
Název, datace i rozměry byly převzaty z rukopisného seznamu v archivu
ČDP.
254/ Pláč nad světem (Pláč, Kristus s Matkou), 1970
olej, plátno, 202 x 195 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 4
Vyst.: Jihlava 1970/71
Jihlava 1995 – 1998
Jablonné (od 1998)
Jihlava 2006/2007
Repr.: Sedlák 1995
Rozměrnému plátnu téměř čtvercového formátu dominují postavy Panny
Marie a Ježíše Krista, spočívající na jakémsi růžovém oblaku. Hlavy obou světců
zdobí svatozář (nimbus). Od diváka vzdálenější Marie, kterou částečně kryje
Kristovo tělo, má kolem hlavy ovinutý bělostný závoj, oblečena je v modrý,
bohatě řasený plášť, ruce sepjaté k modlitbě. Kristus je polonahý, dolní část těla
kryje zářivě bílá, taktéž výrazně zřasená drapérie. Ježíšova levá ruka spočívá volně
na kolenou, zatímco pravou ukazuje matce skupinu nahých lidí (symbol veškerého
lidstva), kteří jsou zachycení v různých pozicích pod nimi. Kolem skupiny se
zvedají vlny bouřícího moře, přímo nad ní se otevírá kráter a z něho vyskakuje
množství barevných ryb. Hlouběji do obrazu pak vede řečiště, na břehu fantaskně
barevných skal (pahýlů stromů) se objevují další lidé. Popis „slzavého údolí“
vrcholí rozbouřenými ohnivými mračny. Kontrast mezi klidnými postavami
svatých a zmatkem pozemského světa je zjevný.
V pravém horním rohu obrazu se kolem hlav Marie i Krista vznáší andělé. Je zde
však i okřídlená rohatá stvůra s několika prsy, vzadu za ní se blíží další. Netvor
mocnými pařáty s drápy rozbil velké vejce, z něhož vypadlo děsivé klubko
zmítajících se hadů, vypouštějící nové a nové vejce se stejným obsahem. Jedná se
zřejmě o symbol ďábla a zla, které plodí nové zlo. Stejná příšera se objevuje i na
151
jedné z autorčiných ilustrací ke knize Příběhy bájné Indie, přípravná kresba [č.
kat. 186].
Prací se autorka prezentovala na XXI. členské výstavě SČVU – Jihlava,
v katalogu bylo dílo zapsáno pod názvem Pláč, na základě dochované fotografie
z vernisáže byla práce ztotožněna s obrazem Kristus s Matkou ze sbírek ČDP.292
255/ bez názvu (Žena, Panna Marie Ochránkyně), (kolem 1970)
olej, plátno, 215 x 139 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 27
Vyst.: Jihlava 1995 - 1998
Jablonné, od 1998
Jihlava 2006/2007
Repr.: Sedlák 1995
Žlůva 2006
Obraz zachycuje Pannu Marii jako Ochránkyni, Matku milosrdenství
(Mater misericordiae), která „ukrývá pod svým pláštěm lidi různých stavů.“ 293
Kompozici dominuje Panna Maria s milosrdným výrazem ve tváři, s pláštěm, jenž
jí kryje i část hlavy a v jehož kaskádovitých, namodralých záhybech se ukrývá
nesčetná skupina lidí, někteří z nich nazí. Jsou zde ženy, muži i děti, několik třímá
v rukou červené růže. Lidé, kteří se ocitli na hranici pláště, takřka mimo něj, mají
hlavu v dlaních a působí sklesle; ti, kteří jsou Panně Marii blíž, září štěstím a
nadějí. Postava světice pluje neukotvena v prázdné temnotě za ní se otevírajícího
prostoru, který obývají pouze bizarní příšery, alegorie zla.
Malba je celkově hladká, pouze v charakteristice závoje se uplatňuje pastózní
rukopis. Přestože jsou lidské postavy v celé kompozici drobné, vypracování je
poměrně detailní. Důraz na pevné a jasné obrysy kladla autorka i v případě
ďábelských stvoření. Podobné stvůry se objevují např. i na předchozím plátně
obraze [č. kat. 254] .
152
256/ Proměnění Páně, (1972)
olej, plátno, 218 x 159 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 8
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Zde se autorka inspirovala biblickou událostí, která popisuje zjevení proroků
Mojžíše a Eliáše Kristovi, kteří s ním „mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat
v Jeruzalémě.“ (Lk 9, 31). Výjev se odehrává na hoře, kam předtím Ježíš spolu
s apoštoly Petrem, Janem a Jakubem vystoupil, aby se modlil. Během modlitby se
Kristova tvář proměnila, a „jeho roucho bělostně zářilo.“ (Lk 9, 29).
Plátno zachycuje na skalnatém pahorku klečícího, v bílém šatě oděného
Ježíše, před nímž stojí dvojice proroků a rozmlouvá s ním. Kristus, opírající se
zády o strom, se ve smrtelné úzkosti potí krví. Právě kmen stromu rozděluje
kompozici diagonálně na dvě části. V prostoru za Kristem zachytila autorka
směstnanou trojici apoštolů. První z nich si podepírá hlavu a spí, druhý pod ním, je
vzhůru a dívá se někam mimo plochu obrazu. Poslední hledí s vytřeštěnýma očima
nahoru, hlavu až nepřirozeně zvrácenou stejným směrem. Tvarová expresivita se
projevuje jak v podání těl a šatů, tak také v popisu jakoby ohněm drásaného
pozadí. Výjev umocňuje barevná škála obrazu, přecházející od tónů syté žlutě,
červeně a modře k bělostným šatům uprostřed klečícího Krista, jejíchž zářivost má
ještě zdůraznit světlé modrý odstín v záhybech bohatě řasené drapérie.
Podání skalnatého povrchu připomíná svým tvarem znázornění povrchu na
deskových obrazech Mistra Vyšebrodského oltáře (podobně také na obraze s
druhotným názvem Sedící Kristus [č. kat. 258]). Téměř diagonální rozdělení
obrazu a zejména umístění apoštolů v druhé části plátna pak evokuje kompoziční
řešení Krista na hoře Olivetské od Mistra třeboňského oltáře. Je jisté, že se při
vzniku tohoto obrazu inspirovala autorka vrcholnými malířskými památkami české
gotiky.
Na některých z nábožensky laděných kompozicích se objevují symboly křížů
ve zřítelnicích Krista (např. Kristus a Jidáš [č. kat. 247], bez názvu (Sedící Kristus)
[č. kat. 258]), v tomto případě také u jednoho z proroků.
153
257/ bez názvu (Otec Pius), (1973 – 1975)
olej, plátno, 140 x 95 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 353
Vyst.: Jihlava 1995 - 1998
Jablonné, od 1998
Repr.: Sedlák 1995
Kněze Pia (1887 – 1968), příslušníka řádu kapucínů, si Doleželová vybrala
za námět dalšího ze svých s křesťanstvím spjatých obrazů. Otec Pius proslul tím,
že zhruba od svých třiceti let až do smrti, měl na těle otevřené krvácející rány
podobné Kristovým zraněním na kříži.
Muž je zde zachycen již jako stařec s šibalskou tváří, řídkými bílými vlasy a
delším plnovousem. Oděn je v kapucínském hávu, ruce se stigmaty má v zápěstích
položené přes sebe a jakoby je ukazuje divákovi. Na levém rameni mu sedí ptáček.
Plátno patří k charakteristickým v autorčině tvorbě těchto let (barevnost,
velké oči, rozvilinové pozadí). Rukopis malířského podání je pastózní, zejména
v partiích starcova obličeje a šatu.
258/ bez názvu (Sedící Kristus), (kolem 1975)
olej, plátno, 189 x 137 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 121
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Plátno zachycuje postavu polonahého sedícího Krista, typika tváře zůstává
stejná, pouze ve zřítelnicích očí je znovu zakreslen symbol kříže. Bohatě členěné
pozadí, které je tvořeno typickými rozvilinami, spolu s velmi detailně
propracovanou drapérií působí mnohem promyšleněji než samotné Kristovo tělo,
místy vykazující disproporčnost. V pravé části obrazu se objevuje skalnatý útvar,
který svým pojetím odpovídá charakteristice povrchu v deskových obrazech
154
Mistra Vyšebrodského oltáře a který se vyskytuje také na obraze Proměnění Páně
[č. kat. 256].
K obrazu se v malířčině pozůstalosti zachovaly dvě přípravné kresby [č. kat.
192, 193].
259/ Svatý František z Assisi, (1973 – 1975)
olej, plátno, 194 x 95 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 40
Vyst.: Jihlava 1995-1998
Jablonné, od 1998
Jihlava 2006/2007
Repr.: Sedlák 1995
Žlůva 2006
Obraz zachycuje plačícího světce v charakteristické hnědé kutně, převázané
v pase bílým provazem (cingulum). Mnichovu hlavu ozařuje nimbus, z ran na
rukou i bosých nohou se řine krev. Jednu ruku natáhl František vstříc k divákovi a
ukazuje probodnuté zápěstí. V druhé drží svitek a v upomenutí na jeho legendární
kázání ptákům, mu jeden na hřbetu ruky sedí.
Expresivita mužovy tváře a zářivá barevnost pečlivě vykresleného
rozvilinového pozadí řadí obraz ke klasickým příkladům autorčiny stylové polohy
těchto let.
260/ bez názvu (Mučednice), (kolem 1975)
olej, plátno, 145 x 104 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 29
Vyst.: Jihlava 2006/2007
155
Obraz plačící, smutně se usmívající ženy, která si v náručí lehce přidržuje
spící dítě, pochází z autorčiny pozůstalosti. Jde jistě o Pannu Marii s malým
Kristem, jehož hlavu osvicuje svatozář. Bohatě řasená a jakoby vírem větru vzdutá
drapérie šatů a pláště pečlivě halí ženino tělo a stejně tak i dítě, z něhož vidíme jen
část obličeje. Mohutná drapérie vyplňuje celé pozadí obrazu.
261/ bez názvu (Matka Bolestná, Trpící Madona), (kolem 1975)
olej, sololit, 150 x 125 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 9
Vyst.: Jihlava 1995 – 1998
Jablonné, od 1998
Jihlava 2006/2007
Repr.: Sedlák 1995
Kompozici tří žen, tedy Panny Marie, Maří Magdaleny a Marie Salome,
vytvořila Doleželová někdy kolem poloviny sedmdesátých let. Obě světice
Madonu podpírají a utěšují ji v jejím žalu. Ruce Matky Boží obtáčí trnité větévky
Kristovy koruny, jednoho z nástrojů umučení Páně. Z bodláků, jež v křesťanské
ikonografii představují také symbol Mariiných bolestí, i z jejích poraněných dlaní
kane množství krůpějí krve. Pohublá tvář je zdrcena ztrátou Ježíše, dvě zbylé ženy
pláčou.
Celý výjev charakterizuje pestrá barevnost, vlající, schematizovaná drapérie
a především vyhrocená tvarová expresivita, kterou autorka uplatnila v pojetí
obličeje a končetin všech tří žen.
262/ bez názvu (Trpící žena), (po 1975)
olej, plátno, 60 x 45 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 13
Vyst.: Jihlava 2006/2007
156
Plátno zachycuje ženu (Pannu Marii?), jejíž obličej, manýristicky protáhlý
vrásčitý krk a spjaté ruce k modlitbě zabírají celou plochu obrazu. Ženin tragický
výraz ve vráskami zbrázděné tváři, jíž dominují velké lesklé oči, vyjadřuje
úpěnlivou prosbu. Působivost výjevu ještě podtrhuje gesto rukou, prsty jsou
nerealisticky, jakoby chybně zalomeny.
263/ bez názvu (Venkovská rodina), 1976
olej, sololit, 291 x 321 cm
Znač.: vpravo dole, olej, Míla Doleželová
Provenience: zhotoveno na zakázku Národního výboru v Litohoři, dnes v majetku
tamního Městského úřadu
Repr.: Žlůva 2006
Námětem velkého plátna téměř čtvercového formátu je rodina. Přímo
uprostřed je umístěna matka, vedle ní její muž, svírající v dlaních pecen chleba.
Děti posedávají blízko nich, dvě z nějmladších žena přidržuje dlouhými prsty
svých dlaní. Poklidný výjev je umístěn do výrazně barevné idylické krajiny, všude
kvetou různé druhy květin, zlacený prostor pozadí lemuje dvojice vzrostlých
stromů. Krásný detail tvoří dva drobní ptáčci (samečci hýla obecného), kteří jsou,
stejně jako kvítka, namalováni s takovou přesností, jakoby se jednalo o ilustraci
příslušného atlasu.
Název práce nebyl dobovými prameny potvrzen, v závorkách je uveden titul,
pod nímž bylo plátno reprodukováno.
264/ Kající se Máří Magdalena (Máří Magdalena), 1978
olej, plátno, 139 x 105 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 25
Vyst.: Jihlava 1995 – 1998
Jablonné, od 1998
Jihlava 2006/2007
157
Repr.: Sedlák 1995
Žlůva 2006
Maří Magdalenu zachytila Doleželová jako mladou ženu v hezkých šatech,
s dlouhými rozpuštěnými vlasy. Magdalena klečí, z rukou nechala sklouznout své
dva prsteny. Perlového náhrdelníku se zbavila již předtím – ten nyní ledabyle visí
na blízké větévce stromu. Jedná se o okamžik Margdalenina obrácení, kdy žena
odkládá šperky a kaje se ze svých předchozích hříchů, aby se stala
následovatelkou Krista. Malba je místy velmi pastózní, zejména v charakteristice
Mariiných vlasů, záhybů šatů a jejich krajkových zakončení.
V jednom z deníků Jiřího Mareše se zachoval záznam, datovaný dnem 14.
března 1978, který se k tomuto plátnu vztahuje. Mareš v něm popisuje mimo
samotný obraz také svoje pocity z něj: „Dnes odpoledne mě M zavolala, má prý
dojem, jestli už ten obraz snad nedomalovala. První pocit – nádherný akord
krásné zelené + žluté a krásný tvar, rytmus obrysu. Myslel jsem, že jde o pohádku,
ale je to „Kající se Máří Magdalena“. Je velmi smyslná, až neuvěřitelně na to, že
obraz malovala žena!? Velká, trochu nadživotní klečící figura se světlou pletí,
hnědé vlasy, oděv bílá + žlutá! Klečí a sundává šperky. Monochromní pozadí ve
valérově zelené-tmavě – je jediný spoluhráč, větévka, trčící z rámu vlevo a na ní
zavěšený náhrdelník z podivných, nepravidelných perel. Tu sugestivní smyslnost
nedělá jen to poobnažené ramínko! Je to ve všem, snad hlavně v barvách!!“
Je jisté, že se zde mluví o v katalogu zařazeném obraze, proto byla datace
oproti dřívějším závěrům upravena, stejně tak byl ze zápisu převzat původní
název.
265/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –
1980)
olej, plátno, 225 x 360 cm
Znač.: vpravo dole, olej, Míla Doleželová 1980
Provenience: zakázka pro hotel Vysočina v Jihlavě
ICOM Jihlava
Repr: Žlůva 2006
158
Rozměrné, pro autorčinu zralou tvorbu vysoce příznačné plátno,
charakterizuje v popředí umístěná skupina dvou matek a okolo nich
shromážděných dětí. Kompozice krásných monumentálních figur působí velmi
promyšleně, je doloženo, že během přípravy k této práci Doleželová pilně
skicovala (v pozůstalosti se několik studijních kreseb zachovalo [č. kat. 199 –
206]). V pozadí v levém rohu vidíme skupinku hrajících si dětí, v pravém pak
venkovské chalupy s drobnou figurální stafáží.
Název je převzat ze sekundárního pramene,295 v závorce se uvádí titul, pod
nímž byl obraz reprodukován.
266/ Zamyšlená, (kolem 1980)
olej, plátno, 135 x 95 cm
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 355
Vyst.: Jihlava 1981
Jihlava 2006/2007
Brno 2010
Repr.: OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1664
Kompozici, kterou ovládá z anfasu zachycená figura dívky, je
charakteristická tvarovou expresí, projevující se v pojetí očí, rukou a nohou
melancholicky vyhlížející holčičky. Pozadí ozařuje slunce, vířící bohatými
paprsky, které výjev silně dramatizují. Tomu přispívá také krystalicky pojednaná
zem, na niž dívka sedí. Vzhledem k uvedeným znakům je dílo třeba datovat do
začátku poslední autorčiny tvůrčí etapy.296
267/ Jidáš líbá Krista v Getsematech (Jidášův polibek), (kolem 1980)
olej, sololit, 58 x 38 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
159
268/ Pilát Pontský a Kristus (Kristus před Pilátem), (kolem 1980)
olej, dřevo, 73 x 51 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
269/ Kristův pád, (kolem 1980)
olej, sololit, 39 x 24 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
270/ Setkání s matkou, (kolem 1980)
olej, dřevo, 19 x 34 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
271/ Šimon Kyrénský a Kristus, (kolem 1980)
olej, dřevo, 50 x 25 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
272/ Veronika s rouškou, (kolem 1980)
olej, sololit, 39 x 29 cm
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
K drobnému plátnu, který námětově čerpá ze známé křesťanské legendy, se
ve sbírce ČDP v Praze zachovala skica Sv. Veronika, Kristus padá pod křížem [č.
kat. 207]. Výsledný olej se od ní liší jen drobnostmi.
160
273/ Kristův pád a plačící ženy, (kolem 1980)
olej, dřevo, 30 x 42 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
274/ Kristus křižovaný, (kolem 1980)
olej, papír, 68 x 26 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
275/ Smrt Krista (Kristus ukřižovaný), (kolem 1980)
olej, sololit, 94 x 35 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
276/ Matka u paty kříže, (kolem 1980)
olej, sololit, 40 x 25 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
277/ Snímání Krista, (kolem 1980)
olej, dřevo, 40 x 55 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
161
278/ Pieta (Oplakávání), (kolem 1980)
olej, sololit, 26 x 50 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
279/ Kladení do hrobu, (kolem 1980)
olej, sololit, 64 x 54 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
280/ Kristus zbičovaný, (kolem 1980)
olej, sololit, 92 x 66 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
281/ Nanebevzetí Panny Marie, 1981
olej, sololit, 57 x 39 cm
Provenience:
Soukromá sbírka, Jihlava
Vyst.: Jihlava 2006/2007
V deníkových záznamech Jiřího Mareše se zachovala k datu 6. května 1981
poznámka: „M p řemalovává v neděli začatý olejíček „Nanebevzetí p. Marie“ a
ukázala mi ho. (...) udivilo mě to moc, je to levitace na první pohled, odehrává se
to vopravdu ve vzduchu – dole je překrásná skupinka – oplakávání...“297 Není
pochyb, že se jedná o popis výše jmenovaného obrazu, z tohoto zápisu byla tedy
převzata datace plátna.
162
282/ Drůžičky, 1982
olej, plátno, 152,5 x 86 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP
ČDP Praha, inv. č. 22
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Repr.: Žlůva 2006
Pozvánka na Brno 2010
Půvabná kompozice dvou romských děvčátek – družiček se dochovala ve
sbírkách ČDP a je jednou ze série těchto prací, které vznikaly kolem roku 1982.298
Na tomto plátně malířka oblékla dívky do pestrých šatů s krajkou, hlavy jim
ozdobila květy a výjimečně své figury obula. Obě holčičky, jejichž pojetí tváří je
tolik charakteristické pro dané období autorčiny tvorby, třímají v rukou každá po
jedné růži a hledí přímo na diváka. Abstraktně pojaté pozadí, které Doleželová
vyplnila svým aktuálně oblíbeným rozvilinovým motivem, rozrušuje "zjevení"
Panny Marie s malým Ježíškem.
283/ Cikánská svatba, 1982 – 1983
olej, plátno, 190 x 242 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 352
Repr.: Žlůva 2006
Horváthová 2010
Vynikající malba, řadící se k vrcholům malířského umění Bohumily
Doleželové, zachycuje jeden z jejích oblíbených motivů. Ústřední figurou plátna je
jistě něvěsta s pečlivě vymalovaným krajkovým závojem, který mírně zakrývá
vedle stojícího ženicha. Kolem dvojice je shromážděno množství lidí, od starších
až po děti. Na pravé straně vidíme vajdu s dlaněmi ještě k sobě přitisknutými, na
právě skončený obřad mangavipen odkazuje prázdná láhev postavená před ním na
zemi.299
163
V obraze se objevuje několik téměř shodných detailů, které jsme mohli vidět již na
dřívějších pracech. Objevuje se zde např. znovu pestrobarevný kobereček či,
shodná květinová čelenka na hlavě dítěte.
Datace byla stanovena na základě druhotných pramenů.300
284/ Kristus s motýli, 1983
olej, plátno, 145 x 104 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 36
Repr.: Žlůva 2006
Na tomto plátně vidíme sedícího Krista, okolo něho se vznáší množství
pestrobarevných motýlů. Ježíš je zobrazen z anfasu, velkýma očima v
posmutnělém obličeji fixuje divákům pohled a ukazuje mu své rány na rukou a
nohou. Kolem hlavy mu šlehají plameny, vytvářející nimbus. Pozadí obrazu pojala
autorka jako cestu, Kristus v popředí je pak vlastně jakoby na jejím konci. Po
stranách vidíme spleť vlnících se kmenů stromů a větví, v aleji zástupy několika
lidí. Bílá zem evokuje zasněženou krajinu.
Jedná se o jedno z posledních autorčiných pláten, datované přesně díky
deníku Jiřího Mareše.301
285/ Kristus přijímá spravedlivého na nebesa, (1984)
olej, plátno, 196 x 137 cm
Neznač.
Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha
ČDP Praha, inv. č. 39
Vyst.: Jihlava 2006/2007
Repr.: Žlůva 2006
Barevně velmi výraznou kompozici zaplňuje trojice postav, kterou tvoří
Kristus objímající klečícího Spravedlivého a modlící se Panna Marie. Ježíš hledí
s vlídným úsměvem na plačícího zarostlého muže. Ten se mu dívá do očí a do
otevřených dlaní chytá jeho krev, prýštící z jedné z četných ran na těle. Současně
164
se snaží pokrčenými prsty dolní končetiny ucpat Kristovu krvácející ránu po hřebu
v noze.302
Zcela ve shodě s autorčinou stylovou polohou závěrečné etapy její tvorby
pozorujeme složitě komponovanou drapérii šatů, tváře se zvýrazněnými rysy a
především velkýma očima a rozvilinové fantaskní pozadí. Zajímavým detailem
jsou manýristicky protáhnuté Spasitelovi a zejména Mariiny prsty, které vyniknou
především díky nezvyklému gestu naznačujícímu modlitbu.
165
Díla známá pouze z reprodukcí
Do tohoto zvláštního pododdílu bylo zařazeno několik málo kreseb, jejichž
kopie se podařilo objevit, drtivou většinu pak tvoří obrazy. Převládající podíl mají
mezi reprodukcemi diapozitivy, které byly vyrobeny za různým účelem ještě za
života Bohumily Doleželové a nyní jsou součástí její pozůstalosti v majetku ČDP.
Často se jedná o jediný zachovaný doklad o existenci té které práce, sbírka
diapozitivů z tohoto důvodu představuje zcela unikátní pramen. Je však třeba
počítat s tím, že při reprodukci diapozitivu může dojít ke stranovému otočení díla,
neboť není možno vzhled práce v jiném pramenu ověřit.
V ojedinělých případech byly data vztahující se k názvu, technice a rozměru
práce uvedeny přímo na rámečku diapozitivu. Během zpracovávání pozůstalosti
Bohumily Doleželové byly autorkou předkládaného textu diapozitivy skenovány a
z praktických důvodů byly skeny neoznačených diapozitivů opatřeny číslem. Pro
snažší orientaci je toto evidenční číslo uvedeno v závorce za konstatováním, že se
jedná o nečíslovaný diapozitiv. Pokud se dochovalo prvotní číselné označení
diapozitivu, číslo se uvádí bez závorek. Rozlišení původního a druhotného značení
má své opodstatnění, je důležité zejména z důvodu existence seznamů, které se k
části diapozitivů dochovaly. Mísení obou typů by znemožnilo pozdější správné
určení obrazů. Pro nutnou a maximální přehlednost v existujících sadách
diapozitivů je před jeho číslo přidáno označení dané řady římskou číslicí lomítko.
166
Kresby
286/ bez názvu, 1957
papír, akvarel, 44 x 30 cm
Znač.: vlevo dole, tužka, M. Doleželová 57
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/1)
287/ bez názvu, 1960
papír, akvarel, 39 x 29 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/15)
288/ bez názvu, 1962
papír, akvarel, 58 x 41 cm
Znač.: vpravo dole, tužka, (nečit. věnování) M. Doleželová 1962
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/7)
167
Obrazy
289/ Jaro (Cikánské děti), 1958 (1957)
olej, sololit, 70 x 60 cm (120 x 56 cm)
Vyst.: Praha 1960
Repr.: Výtvarné umění 1960
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie, autorský
přípis na reversu, vpravo dole, Míla Doleželová „1958“ Jaro .
Kompozice zachycující skupinu romských dívek je jedinou známou, přesně
datovanou malbou z těchto let. Je zřejmé, že Doleželová se ještě držela poměrně
realistického zachycení Romů, klasické pro její soudobý projev je tvář s širokým
nosem, výraznýma očima a charakteristickými ústy.
Název a datace byly přejaty z fotografie z autorčiny pozůstalosti. Název,
datování i rozměry vložené do závorky byly otištěny u reprodukce v uvedeném
periodiku. Vzhledem k tomu, že žádný obraz s titulem Cikánské děti na výstavě
prezentován nebyl, byl respektován právě autorský přípis na fotografii, která je
podle předpokládaných rozměrů zřejmě pouze výřezem.
290/ bez názvu, 1960
olej, ?, 60,5 x 67,5 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/13)
291/ bez názvu, 1960
olej, ?, 55 x 37 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/4)
292/ bez názvu, 1960
olej, ?, 60 x 65 cm
168
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/11)
Jednoduchá, lyrická kompozice matky s dítětem, kdy je mateřství
dominantním motivem, se v autorčině díle objevuje často. V tomto případě sedí
žena na zemi, dítě má v náručí a jednu ruku si drží na prsou. Monochromní
(zlacený?) prostor, v němž jsou figury usazeny, oživuje jen několik lehce
naznačených pahorků v pozadí, v prvním plánu je namalována jediná květina.
293/ Svatba II., 1960
olej, plátno, 150 x 250 cm
Vyst.: Praha 1961
Brno 1961
Praha 1963 (I.)
Repr.: Čivrný, Kudera 1960
Katalog Brno 1961
Plátno zachycuje zásnuby (mangavipen), tradiční výjev ze života romské
komunity. Církevní či občanský sňatek nebyl u Romů běžný až do poloviny 20.
století, partnerské vztahy byly stvrzovány právě na základě obřadu zásnub v rámci
osady (kočovné skupiny). Mangavipen měly vždy stejný průběh. Stvrzení svazku
se odbývalo mimo jiné tím, že otec ženicha, kmotr či jiný vážený muž poté, co
svázal novomanželům ruce červeným šátkem, jim do dlaní nalil pálenku nebo
červené víno.303 V obraze svázání rukou šátkem chybí, je ale nepochybné, že
zachycuje druhou část zmíněného obřadu. To naznačují jak sevřené dlaně před
mladým párem stojícího staršího muže a jejich k němu společně natažené ruce, tak
také poloprázdná láhev, odložená na zemi pod nimi. Autorka se podobné události
zřejmě opravdu zúčastnila a obraz malovala podle svých vzpomínek.
Zajímavý je prostý a přitom krásný nevěstin závoj, stejně jako i „romantický“
potisk s motivem srdce jejích svatebních šatů.
Obraz byl datován na základě dochovaného seznamu vystavených děl na
výstavu Brno 1961.
169
294/ Cesta, 1960
olej, plátno, 250 x 150 (175) cm
Provenience: autorka jej po roce 1970 prodala soukromému sběrateli do zahraničí
Soukromá sbírka (?)
Repr.: Dějiny a současnost 1962
La Mujer Czechoslovaca 1963
Vyst.: Brno 1961
Plátno zachycuje jednu z cest kočovného života Romů. Námětem i formální
složkou je dosti blízké obrazu ze sbírek MRK Na cestě [č. kat. 234].
Charakteristické znaky, projevující se zvolenou barevností a tvarovým pojetím jen
potvrzují uvedenou dataci.
295/ Cikánské matky, (do 1960)
olej, plátno, ?
Repr.: Výtvarné umění 1960
Krásná práce dvou kojících žen, kdy můžeme jen litovat, že se nám
nedochovala barevná reprodukce, patří svým námětem mezi plátna, k nimž se
Doleželová přímo inspirovala reálným životem Romů v osadách. V podání postav
je čitelná inspirace tahitskými obrazy Paula Gaugina, čemuž odpovídal jistě i
zvolený kolorit.
296/ Jarní cesty, (do 1960)
olej, plátno, 150 x 250 cm
Vyst.: Brno 1961
Repr.: Čivrný, Kudera 1960
Katalog Brno 1961
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/22
Tvarově velmi expresivní kompozice, kde je krajina rozčleněna na víceméně
geometricky pravidelné plochy, zachycuje cestování, tedy běžný výjev ze života
kočovných Romů. Doleželová pojala námět jako veliký, ale v podstatě
170
organizovaný mumraj, kdy se v spleti cest a cestiček mířící všemi směry, pohybuje
množství lidí se svými povozy.
V plátně je kladen důraz na celkové vyjádření myšlenky a také na
experimentátorské hledání pojetí tvarů. Je pro něj také charakteristický velký počet
figur a zároveň jejich nepropracovanost.
297/ Ukřižovaný, 1961
olej, plátno, 250 x 120 cm
Neznač.
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
soukromá sbírka ?
Vyst.: Miami 1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/48
Rozměrné plátno s ukřižovaným Kristem představuje první známou malbu s
náboženským motivem v Doleželové díle. Zvláštní je typem zobrazené Ježíšovi
tváře, který autorka v žádné ze známých prací již nezopakovala a také
expresivitou, s níž je tradiční výjev křesťanské ikonografie podán. Svalnaté
Kristovy paže vybíhají ven z plochy obrazu, pozadí za křížem je vyplněno
abstraktními kruhovitými útvary.
Zajímavosti k obrazu viz komentář k výše uvedené výstavě.
298/ Zastřelení rodiče, 1961
olej, plátno, 220 x 170 cm
Neznač.
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/28
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/9
Ústřední myšlenkou obrazu, na němž vidíme mrtvý manželský pár, je
nesouhlas s válkou a násilím obecně. Účinek tragédie umocňuje přítomnost jejich
malého dítěte, které u bezvládných těl sedí. Autorka opět užila monochromního
171
pozadí, které je pouze v popředí rozrušováno jednoduchým kvítím, rozprostřeným
pod hlavami mrtvých.
Podobně jako u některých z dochovaných pláten tohoto období [např. č. kat.
239, 240], je i zde viditelný vliv maleb mexických muralistů.
299/ Smrt na plantáži, 1961
olej, plátno, 170 x 220 cm
Neznač.
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
soukromá sbírka?
Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie, autorský
přípis na reversu, Smrt na plantáži, 1961.
Námětem plátna zaplněného figurami je opět smrt. Tři malé mrtvé děti leží
uprostřed skupiny dospělých, zlomených nad jejich ztrátou. Formální pojetí
obrazu, stejně jako indiánský motiv sám, opět připomenou malby předních
mexických muralistů.
300/ Modrý kůň, 1961 (1962)
olej, plátno, 170 x 216 cm
Neznač.
Vyst.: Praha (I.) 1963
Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/10
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/11
301/ Cikánka, Portrét cikánské dívky, (do 1961)
olej, plátno, 90 x 85 cm
Repr.: La Mujer Czechoslovaca 1963
Námětem obrazu, který byl reprodukován pod oběma výše uvedenými
názvy, je z anfasu zachycená polopostava sedící mladé dívky v šátku. Ve shodě s
autorčiným záměrem nás v první řadě zaujme předimenzovaná hlava a výrazný
172
obličej, jemuž malířka věnovala největší pozornost. Nechybí klasicky zdobené
tradiční oblečení, neutrální pozadí a v rohu jediná květina. V pojetí plátna se opět
zračí inspirace obrazy mexického muralisty Diega Rivery.
302/ bez názvu, (1961 – 1962)
olej, plátno, ?
Repr.: La Mujer Czechoslovaca 1963
Reprodukce přináší bohužel pouze výřez z daného díla, opět poznamenaného
vlivem prací Diega Rivery.
303/ Masakr, (1961 – 1962)
olej, plátno, 195 x 250 cm
Repr.: La Mujer Czechoslovaca 1963
V působivé, složitě vystavěné kompozici zachytila autorka vyvraždění
skupiny romských kočovníků. Změť mrtvých těl se prolíná s těly mrtvých koňů a
zbytky rozbitých obytných vozů.
304/ Rodina (Cikánská rodina), 1962
olej, plátno, 173 x 220 cm
Vyst.: Praha 1963 (I.)
Praha 1963 (II.)
Jihlava 1966/1967
Repr.: Dějiny a současnost 1962
Tužkař 1963
La Mujer Czechoslovaca 1963
Pozvánka na výstavu, Praha 1963
OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018
Obraz zachycuje romskou rodinu, jejíž členové klidně posedávají či leží na
zemi. Jedna z žen kojí své dítě. Název obrazu byl zjištěn díky reprodukci jeho
detailu publikované v revue Dějiny a současnost (1962), kde je uváděn pod
názvem Cikánská rodina.
173
305/ bez názvu, 1962
olej, ?, 52 x 35 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/12)
Hlava dívky je jednou z několika rozměrově drobných prací stejného
námětu, jejichž systematické vytváření sledujeme v malířčině díle od výše
uvedeného roku do první poloviny sedmdesátých let. Srovnatelné s tímto plátnem
jsou např. Tři hlavy [č. kat. 309], Hlava [č. kat. 312], bez názvu [č. kat. 347, 348],
Stará žena [č. kat. 334] ad. V tomto obrázku Doleželová místo malby pozadí
vlepila textil zdobený drobným ornamentem, podobně také v Matce s děckem [č.
kat. 331].
306/ bez názvu, 1963
olej, ?, 23 x 30 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie,
Malý obrázek Kristovy tváře známe pouze z fotografií, které se dochovaly
v autorčině pozůstalosti. Podle druhé z nich je zřejmé, že obraz namalovala
Doleželová pro sebe. Pověšený nad kamny domu, v němž s manželem bydleli,
sloužil jistě k osobní zbožnosti.304
I zde je Kristus, ve shodě s malířčiným ustáleným typem zobrazení,
zachycen jako mladý muž s polodlouhými vlasy a vousy. Mírně nakloněnou hlavu
s výraznýma smutnýma očima obklopují jako paprsky svatozáře výstřižky
z pestrého papíru (látky).
307/ Smrt García Lorcy, (do 1963)
olej, plátno, ?
Vyst.: Praha 1963 (II.)
Repr.: Večerní Praha 1963
174
Autorčina obliba tohoto španělského básníka (1899 – 1936) byla v textu již
několikrát zmiňována. Je pravděpodobné, že se Doleželová při realizaci obrazu
částečně přímo inspirovala následujícím popisem tragické Lorcovy smrti, který byl
zastřelen na začátku občanské války ve Španělsku. V předmluvě českého vydání
jeho Cikánských romancí Čivrný píše: „Bos, (…) ležel Lorca (…) na ulici svého
nejdražšího města, provrtán kulkami. (…) Pravý Andalusan: temné, bronzové
pleti, černých uhlazených vlasů a očí, jiskrných a hlubokých, tvárné tváře (…).“305
308/ Válka, (1963 – 1964)
olej, plátno, 176 x 220 cm
Neznač.
Provenience:
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/7
ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/19
Ústřední myšlenkou velmi zdařilé práce je opět smrt, především díky
dochovanému názvu však chápeme, o co v tomto případě malířce šlo. Znovu se
svým plátnem rozhodně staví proti válečnému zlu. Základ kompozice tvoří
uprostřed obrazu diagonálně umístěné tělo mrtvé manželky, po její levici spočívá
mrtvá dcera. U nich klečí žalem zlomený muž, hlavu zabořenou ve výmluvném
gestu v dlaních.
Obě ženská těla působí na žlutém podkladu tak plošně, jako by byla vystřižena z
papíru. K tomuto dojmu přispívá i provedení vzoru na matčiných šatech nebo
sofistikovaně ztvárněná hlava děvčátka. Nelze opominout ani manýristicky
prodloužené prsty rukou a velmi výrazné rty, v pozdějším díle již klasický znak
autorčina stylu.
309/ Tři hlavy, 1964
olej, plátno, 55 x 70 cm
Neznač.
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/23
175
310/ Zmrtvýchvstání, 1964
olej, plátno, 143 x 80 cm
Neznač.
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/24
Obraz zpracovává jeden z klíčových momentů křesťanské víry, totiž
Zmrtvýchvstání. Kristus stojí v bílém rouchu uprostřed prostoru, který je dělen do
drobných plošek černé, modré a červené barvy. Kompozice i provedení pozadí
odpovídá přípravné skice, která se dochovala v autorčině pozůstalosti [č. kat. 166].
Pro Ježíšovu svatozář, stejně jako pro srpek měsíce v pravém dolním rohu plátna,
použila malířka zlacení.
Údaje o technice a rozměrech práce byly převzaty ze seznamu vystavených
prací na prezentaci Jihlava 1966/1967.
311/ Hlava, 1965
olej, plátno, 52 x 44 cm
Neznač.
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/44
Dílo malého formátu, na němž je zachycena hlava dívky, působí vážným až
depresivním dojmem. Především gesto ruky, jež hlavu podpírá a snad také mírně
povislé koutky úst, naznačují konečnou a zoufalou rezignaci.
Ze seznamu vystavených prací na výše uvedené prezentaci byly převzaty údaje o
rozměrech a přesné dataci.
312/ Bílá vesnice, 1965
olej, sololit, 138 x 171 cm
Neznač.
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
soukromá sbírka ?
Vyst.: Jihlava 1966/1967
176
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/19
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/36
313/ Svatba, 1965
olej, plátno, 180 x 137 cm
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Miami 1967
Repr.: Vlasta 1967
Reno 1967
OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018
Krásné plátno patří do série obrazů, na nichž autorka zachytila jednu
z významných životních událostí – svatbu. V tomto případě tvoří kompozici stojící
mladý pár ve svatebním oděvu, který doprovází malá družička (vpravo dole). Jak
je u autorky velmi obvyklé, všechny tři figury hledí na diváka přímo, poutajíc tak
silně jeho pozornost. Oproti holčičce se tváří oba novomanželé vážně, oba jakoby
si náhle uvědomili závazek právě učiněného životního rozhodnutí. Nevěstu
charakterizuje nápadně úzký, podlouhlý a přísně symetrický obličej. Vejcovitá
hlava, kolem níž se nepřirozeně rozprostírá svatební závoj, nasedá na výrazně
protáhlý krk. U obou hlavních figur sledujeme příznačné zvětšení očí a rukou.
Pozadí pokrývá dekor fantastických, tvarově stylizovaných ptáků. Jejich
opakování vytváří téměř dojem ornamentu a spolu s živou barevností ozvláštňuje
zvolený námět.
Ke kompozici se zachovala přípravná kresba [č. kat. 170]. Jak dokazuje
dochovaná fotografie z expozice, plátno bylo na přelomu roku 1966 a 1967
prezentováno v Jihlavě. Ze seznamu prací tak mohly být převzaty údaje o
rozměrech a přesné dataci.
314/ Cesta II, 1965
olej, plátno, 200 x 176 cm
Neznač.
177
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/38
Výrazně barevné plátno, poznamenané vlivem obrazů Paula Gaugina, úzce
souvisí s kresbou z pozůstalosti autorky [č. kat. 171].
315/ Opuštěná, 1965
olej, plátno, 150 x 180 cm
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: Výtvarná práce 1967
OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018
Malba zachycuje matku s dětmi v náručí. Nezvykle konstruovaná kompozice
je podána výrazně plošně.
Obraz byl ztotožněn na základě výše uvedené reprodukce s plátnem, které,
jak dochovaná fotografie dokládá, autorka vystavila na uvedené jihlavské
prezentaci 1966/1967. Ze seznamu vystavených děl byly převzaty údaje o technice
a rozměrech.
316/ Stromy, 1965
olej, sololit, 171 x 138 cm
Neznač.
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bobumily Doleželové, diap. II/39
Jak název napovídá, dominantním motivem jsou zde stromy, lemující cestu,
po níž kráčí romská rodina. Postavy fungují jako stafáž, všechnu pozornost na sebe
strhávají vzrostlé kmeny, jejichž holé větve se v korunách proplétají a vytváří
podivně děsivou atmosféru. K chmurnému vyznění plátna přispívá i zvolená
barevná škála.
178
317/ Zamyšlení, 1965
olej, plátno, 150 x 185 cm
Neznač.
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/29
318/ Tragédie, 1966
olej, plátno, 148 x 198 cm
Neznač.
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/52
319/ Zpívání matce, 1966
olej, plátno, 148 x 200 cm
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Miami 1967
Repr.: Reno 1967
Žlůva 2001
OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/50
Plátno popsal americký tisk jako „veselé, (…) zobrazující velkou skupinku
šťastných dětí s velkýma očima, shromážděných okolo sedící ženy s dítětem v klíně
(…). Koncepce a styl jsou v podstatě (v základě) naivistické, anatomické proporce
přesto odpovídají skutečnosti.“306
K obrazu se zachovala studijní skica [č. kat. 172]. O prezentaci malby na
výstavě Jihlava 1966/1967 svědčí dochovaná reprodukce, ze seznamu vystavených
děl byly přejaty informace o rozměrech a přesná datace.
179
320/ Příroda, 1966
olej, plátno, 140 x 220 cm
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
Vyst.: Jihlava 1966/1967
Repr.: Vlasta 1967
OGV Jihlava, Archiv výstav. Fotografie z vernisáže, 1966.
Jedná se o zajímavou kompozici, na níž jsou uprostřed háje zachyceny
skupinky žen a hrajících si dětí. Figury, tvary stromů a rostlin jsou stylizovány,
odkazují k tahitským obrazům Paula Gaugina i k výjevům z džungle Henriho
Rousseau. Je velmi pravděpodobné, že obraz byl namalován svěžím koloritem.
Jako příbuzné práce k tomuto dílu se jeví kresba [č. kat. 171] a plátno Cesta II [č.
kat. 314].
321/ Lhostejnost, 1966
olej, plátno, 220 x 200 cm
Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967
Vyst.: Jihlava 1967
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie, autorský
přípis na reversu, vpravo dole, Míla Doleželová Lhostejnost 220 x 200 1966
OGV Jihlava, Archiv negativů, č.neg. 1004.
OGV Jihlava, Archiv negativů, č.neg. 1025.
Plátno svými dnes jen těžko rozluštitelnými symboly připomíná mladší
Předtuchu (Vidění), [č. kat. 334]. Údaje o technice byly převzaty ze seznamu
vystavených prací k jihlavské výstavě na přelomu roku 1966 a 1967.
322/ bez názvu, 1966 – 1967
olej, ?, 52 x 35 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/9)
Na diapozitivu uvedena technika, rozměr a datace, odtud převzato do
katalogového hesla.
180
323/ Odpočinek II., 1967
olej, plátno, 140 x 217 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/12
Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu pro Joshe
Kligermana, dochovaném v pozůstalosti autorky.
324/ Kaleidoskop, 1967
olej, plátno, 196,5 x 138 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/9
Námětem práce je jedíná figura ženy, umístěná v abstraktním prostředí,
charakterizovaným ohromným množstvím různě barevných ploch a plošek (viz
název). Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu,
dochovaném v pozůstalosti autorky.
325/ Pokora, 1967
olej, plátno, 196,5 x 140 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/11
Plátno zobrazující subtilní figuru ženy je velmi blízké předchozí práci. Údaje
o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu, dochovaném v
pozůstalosti autorky.
326/ Vzkříšení, 1967
olej, plátno, 251,5 x 121 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/14
Na plátně autorka zobrazila zmrtvýchvstalého Krista, který divákovi ukazuje
krvácející rány po hřebech. Výjev není umístěn do žádného reálného prostředí, na
rudé ploše vyplňující pozadí, jsou vykresleny medailony s některými událostmi z
181
Ježíšova života. Od spodní části obrazu směrem nahoru tak střídavě na obou
stranách plátna rozeznáváme scénu Narozeni, Útěk do Egypta, Ukřižování, Pietu a
jeden z Kristových zázraků. Do levého horního rohu umístila malířka anděla, díky
špatně reprodukci však není příliš zřetelný.
Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu,
dochovaném v pozůstalosti autorky.
327/ Děti s kotětem, 1967
olej, plátno, 139,5 x 197 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/5
K výraznému plátnu, jež malířka zaplnila dětmi, se dochovaly přípravné
kresebné studie [č. kat. 173 – 175]. Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech
převzaty ze seznamu, dochovaném v pozůstalosti autorky.
328/ Žena s planou růží, 1967
olej, plátno, 137,5 x 196,5 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/16
Plátno s námětem ležící ženy se zrzavým kocourem bylo zapůjčeno do
filmu Oty Kovala Kaňka do pohádky (1980).307 K výsledné malbě se zachovala
skica [č. kat. 177]. Název i ostatní katalogové údaje byly převzaty ze seznamu v
pozůstalosti Bohumily Doleželové.
329/ Koncert, 1967
olej, plátno, 140 x 197 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/23
182
330/ Spící, 1967
olej, plátno, 144 x 217,5 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/20
331/ Matka s děckem, 1967
olej, plátno 145 x 62,5 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/37
332/ Stará žena, 1968
olej, sololit, 55 x 40,5 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/36
333/ Život, 1968
olej, plátno, 147 x 200 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/10
334/ Předtucha (Vidění), 1968
olej, plátno, 217 x 140 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/4
335/ Modlitba, 1968
olej, plátno, 180 x 137,5 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/26
183
336/ Vegetace, 1968
olej, plátno, 147 x 180 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/24
337/ Milenci, (kolem 1968)
olej, plátno, 148 x 200 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/7
338/ Pohřeb, 1969
olej, plátno, 202 x 147 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/6
339/ Svatba II, 1970
olej, plátno, 172 x 217,5 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/1
340/ Zimní cesta, 1970
olej, plátno, 147 x 180 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/13
341/ Odpočinek na cestě, 1970
olej, plátno, 198 x 148 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/22
184
Ústředním námětem výrazně barevné kompozice je odpočinek matky s dětmi
a kočkou během cesty. Zástupy ostatních putujících vidíme v pozadí, od naší
skupinky je odděluje řada stromů. Všimněme si výrazně protáhnutých a
geometrizovaných figur matky i dětí.
K dnes nezvěstnému obrazu se zachovala studijní kresba [č. kat. 183].
342/ bez názvu, 1970
olej, ?, 70 x 50 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/10)
343/ Zamyšlení, 1970
olej, plátno, 160 x 197 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/21
344/ Svatý František s ptáčky, (počátek 70. let)
olej, plátno, 180 x 147 cm
Repr.: OGV Jihlava, Archiv žádostí o vydání osvědčení, č. 01-03-11-95-OGV
Plátno zachycuje sedícího světce, s rukama diagonálně roztaženýma.
Oblečen je v klasický františkánský hábit, v pase jej má převázaný provazem
(cingulum). Františkovu hlavu ozařuje zlatý nimbus; na rukou, nohou i vedle něj je
ve shodě s tradiční světcovou ikonografií zobrazeno množství ptáků. Světec je
usazen na skalnatém výběžku, vlevo za ním je stylizovaný strom. Právě skalnatý
povrch, ptáci a strom ukazuje na jasnou inspiraci českými gotickými malbami,
konkrétně obrazy z cyklu Mistra Vyšebrodského oltáře (podobně i obraz Sedící
Kristus, [č. kat. 258]). Ostatní znaky odkazují na charakteristické projevy
autorčina malířského rukopisu ze začátku poslední její tvůrčí etapy.
185
345/ bez názvu, 1973
olej, ?, 35 x 27 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/5)
346/ bez názvu, 1973
olej, ?, 50 x 41 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/8)
347/ bez názvu, 1973
olej, ?, 100 x 52 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/16)
348/ bez názvu, 1973
olej, ?, 105 x 85 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/17)
349/ bez názvu, 1973
olej, ?, 106 x 86 cm
Neznač.
Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/6)
350/ Pouť na vsi, 1976
olej, plátno na sololitu, 230 x 600 cm
Znač.: vpravo dole, olej, Míla Doleželová
186
Provenience: zhotoveno na zakázku Českého svazu výrobních družstev Praha,308
nynější vlastník neznámý
Repr.: Žlůva 2006
Vznik skic pro největší plátno, na kterém kdy Doleželová pracovala,
zmiňuje ve svém deníku Jiří Mareš již od října 1975.309 Později popisuje postup
prací na plátně. „M (...) začala mastnýma pastelama centrální strom a skupinku
lidí jdoucích těsně kolem kmene zprava doleva. (...) Kolem fialovýho kmene
centrál. stromu se včera večer tísnilo už 7 hotových namalovaných figur, s
hotovým výrazem se všemi prsty, balónkama, prokomponovaných vzájemně mezi
sebou. Skica stojí vedle na židli, M si tentokrát nerozkreslila kompozici celou,
pouze těchto několik figur, které ihned děla definitivně.“ Mareš jako vždy prožíval
výtvarné úsilí své ženy, proto se k tomu dále poznamenal „Nezauzlí se jí v určitém
bodě kompozice... tak, že to bude téměř neřešitelné? Snad je to způsob v této
chvíli, vzhledem k temperamentu, únavě z Litohoře – ten nejlepší způsob. Ale
14m2?“ Zápisy, vztahující se ke vzniku obrazu, končí až ke dni 21. října 1976, kdy
je obraz hotov.
Téma práce bylo zadáno architektem Vlastiborem Klimešem a je jím, jak
název vyjadřuje, vesnická pouť. Kompozici rozděluje Marešem zmiňovaný strom,
vymalovaný ve fialových odstínech. Vlevo od něj se slaví svatba, něvesta s
ženichem a ostatní svatebčané se mísí s návštěvníky poutě. Někteří z nich
postávají kolem, několik si jich posedalo u dlouhých stolů. Nahoře nad nimi se na
řetízkovém kolotoči baví děti. Vpravo od dělícího stromu je umístěno opět
množství figur, lidé sedí kolem stolu nebo stojí u pouťové střelnice napěchované
lákavými cetkami, děti se baví na další pouťové atrakci. Celou scénu obepínají
kulisy krásných venkovských stavení s barokními štíty a klenutými branami, vlevo
je částečně vidět nebe, jakoby bouřící plamennými rozvilinami, jak bylo v tomto
období pro autorku velmi charakteristické. Výjev je zachycen v mírném nadhledu,
hýří barvami a ohromným počtem postav a patří bezesporu k vrcholným projevům
zralé tvorby Bohumily Doleželové.
187
1. Vysvědčení na Státní grafické škole v Praze, školní rok
1945/1946, Oddělení kreslení a grafických technik, roč. I. B.
Předměty Hodnocení za 1. pololetí Hodnocení za 2. pololetí Čeština
výborný chvalitebný
Ruština
výborný dobrý
Dějepis
výborný výborný
Občanská a politická výchova
výborný výborný
Anatomie
chvalitebný chvalitebný
Perspektiva
chvalitebný chvalitebný
Figurální kreslení
výborný výborný
Komposiční kreslení
výborný výborný
Písmo
výborný chvalitebný
Grafické techniky
chvalitebný chvalitebný
Celkový prospěch
prospěla s vyznamenáním
prospěla s vyznamenáním
Vysvědčení vydáno dne:
15. února 1946 22. června 1946
188
2. Knižní ilustrace
Dušan Zbavitel, Odpor. Výbor z povídek mladých bengálských autorů.
Československý spisovatel, Praha 1951.
Ferreira de Castro, Vlna a sníh. Československý spisovatel, Praha 1952.
Čo Ki-Čchon, Ulice v plamenech. Básně z boje korejského lidu za svobodu. Nový
orient, Praha 1952.
Josef Sekera, Děti z hliněné vesnice. Československý spisovatel, Praha 1952.
Tamara Syčevová, Za hlasem srdce. Naše vojsko, Praha 1955.
Alfred Technik, Tuláci věčné krve. Mladá fronta, Praha 1958.
Bohumila Doleželová, Čert v sukni. Loutková hra o jednom dějství. Orbis, Praha
1958.
Bohumila Doleželová, Kašpárkova kouzelná kniha. Loutková hra o jednom
dějství. Orbis, Praha 1959.
Juan Goytisolo, Níjarské úhory. Státní nakladatelství politické literatury, Praha
1962.
Emília Horváthová, Cigáni na Slovensku, Vydavatelstvo Slovenskej akadémie
vied, Bratislava 1964.
Marie Voříšková, Cikánské pohádky (Zpívající housle). Praha 1966.
Alcides Arguedas, Bronzové plémě. Odeon, Praha 1968.
Vladimír Miltner, Příběhy dávné Indie. Práce, Praha 1973.
189
3. Fresky
1, bez názvu, nedat.
Klatovec
2, Mateřství, 1964
Nymburk, mateřská škola, autorem projektu akad. arch. Vlastibor Klimeš
3, Bolest, 1965
Košice, poliklinika, autorem projektu ing. arch. Karel Prager
4, Rodina (Moře), 1968
Praha, Jugoslávská vinárna Beograd, autorem projektu akad. arch. Vlastibor
Klimeš
5, Milenci, 1968
Praha, Jugoslávská vinárna Beograd, autorem projektu akad. arch. Vlastibor
Klimeš
6, Láska a Milosrdenství, 1974
Jihlava, lékárna, autorem projektu ing. arch. Jan Sedlák
190
Poznámky
1 Pozůstalost přešla podle posledního přání zemřelé malířky v roce 1993 do držení
České dominikánské provincie se sídlem v Praze. Až do nynějška převážně
neuspořádaný archivní fond (prvotní roztřídění a také částečnou digitalizaci fondu
provedla autorka předkládaného textu) obsahuje především osobní doklady,
korespondenci, deníky, smlouvy o provedení díla, účty, katalogy, přípravné texty
k vernisáži, novinové články, fotografie a diapozitivy.
Součástí pozůstalosti bylo také blíže nespecifikované množství kreseb, grafik,
grafických matric a obrazů.
2 Dosud jediný pokus o soubornou monografickou práci učinil v roce 2006
historik umění Ivan Žlůva. Přes množství informací, které v jeho publikaci
nalezneme, ji není možné považovat za příliš zdařilou. Především proto, že se v ní
objevuje velký počet věcných chyb, o stylistických nemluvě. Velmi často chybí
odkazy na citované autory a prameny, přesné bibliografické zápisy, datace či údaj
o majitelích reprodukovaných prací. Autor se zaměřil spíše na "čtivý popis"
bezpochyby zajímavého životního příběhu malířky, odborné hodnocení díla shrnul
v podstatě pod obecná vymezení bez hlubšího rozboru a ani výběr reprodukcí
nelze v mnoha případech považovat za šťastný (týká se zejména neúměrného
počtu knižních ilustrací, otištěných na úkor významnějších a v minulosti
zřídkakdy (pokud vůbec) publikovaných děl). Srov. viz Ivan Žlůva, Hledání
pravdy malířky Míly Doleželové, Jihlava 2006, 231 s.
3 Uvedená nadace, fungující pod firmou PSJ holding a.s., získala značný počet
malířských prací Doleželové (i jejího manžela, malíře a grafika Jiřího Mareše) v
důsledku jejich převodu ze strany ČDP do majetku zmíněné firmy. Dominikánský
řád použil tento svůj movitý majetek k úhradě dluhu, jež vznikl při opravě
řádového sídla v Jihlavě, který prováděla v letech 1992 – 1994 právě zmíněný
stavební podnik. Nadace Waldesových vlastnila v roce 1998 sto šest obrazů B.
Doleželové v odhadované hodnotě 1.681.500,- Kč. Počet se do dnešní doby
zřejmě mírně snížil, neboť i nadace některá díla prodala. Bližší informace viz také
191
http://rejstrik-firem.kurzy.cz/rejstrik-firem/DO-48461610-nadace-jindricha-icky-
waldesovych/, vyhledáno 10. 6. 2009.
4 Do katalogu nemohly být bohužel zařazeny některé důležité práce z majetku
MRK, neboť byl autorce předkládaného textu dán k dispozici ze strany muzea
neúplný seznam děl Doleželové v jeho majetku. O existenci zcela neznámých,
cenných kreseb a obrazů, pocházejících zejména ze začátku padesátých let, se
pisatelka textu (a veřejnost celkově) dozvěděla až díky nedávno otevřené výstavě
Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové. K prezentaci byl vydán
drobný katalog, který je zařazen v seznamu literatury. Pokud katalog diplomové
práce registruje některá v Brně vystavená a v doprovodné publikaci reprodukovaná
díla, příslušné informace o tom byly do předkládaného soupisu dodatečně
doplněny. Do textu byla zařazena i stručná informace o konání výstavy. Z důvodu
již dokončené diplomové práce, na ni nemohlo být podrobněji reagováno.
K výstavě více na
http://www.rommuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=343%3
Aplatna-pro-velke-erne-oi-cikani-v-dile-mily-
doleelove&catid=10%3Avystavy&Itemid=7&lang=cs, vyhledáno 14. 4. 2010.
5 Z důvodu neúspěšné snahy získat snímek maleb, které byly zakoupeny do
majetku Národní galerie v Praze, nebyly tyto do katalogu vřazeny. Jedná se o
malby Portrét Jiřího Schramla (olej na plátně, inv. č. O 13803) a Mrtvý ptáček
(olej na sololitu, inv. č. O 13804). Práce vybíral přímo ředitel galerie Jiří Kotalík
(nar. 1920), který byl s Doleželovu a jejím manželem ve styku nejméně od začátku
roku 1972. Postup byl takový, že malířka zaslala přes prostředníka diapozitivy s
obrazy, z nichž Kotalík udělal předvýběr (seznam nabízených prací i téměř
kompletní řada diapozitivů zůstaly zachovány v pozůstalosti) a pro dvě zvolená
díla si přijel v květnu roku 1976 osobně. Srov. s deníkovými zápisy Jiřího Mareše
viz Lenka Pilařová, Bohumila Doleželová (diplomová práce), Vysoké učení
technické v Brně FVU, Brno 2000.
6 Fresková tvorba Doleželové by si bez toho zasloužila větší pozornost – o
samostatnou studii se zatím pokusila jen Lenka Pilařová, avšak s nevalným
192
úspěchem. Opravdový přínos této diplomové práce tkví pouze v přepisu pasáží z
deníků Jiřího Mareše, které vznikaly mezi lety 1961 – 1983 (!). Přesto, že zápisy
bohužel nejsou opsány kompletně a badatel tak zůstává odkázán na pisatelčin
subjektivní výběr, nalezneme zde mnoho zajímavých původních informací o
životě a práci Bohumily Doleželové. Počin Pilařové je cennější o to víc, že deníky
nelze v současné době získat ani k nahlédnutí (v držení soukromého majitele, který
jejich další studium již neumožnil). Viz Pilařová (pozn. 5).
7 (red.), Aktivní účast žen na výstavě „Žně volných chvil“, Nová doba XLVIII,
1942, č. 131, 14. 5., s. 3. – (red.), „Žně volných chvil“ – dvě ženy malířky, Český
deník XXX (77.), 1942, č. 131, 14. 5., s. 3.
8 (red.), Aktivní účast (pozn. 7).
9 Ibidem. Josef Proškovec byl žákem Františka Ženíška v Praze a prof. Bachera ve
Vídni. Maloval staroplzeňské pohledy a v letech 1922 – 23 restauroval Alšovy
fresky v Plzni. Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců,
Praha 1936, s. 548.
O výtvarném kroužku, který Doleželová v tomto roce navštěvovala, se zmiňuje i
Ivan Žlůva. Za jejího učitele však označuje malíře a grafika Františka Václava
Eisenreicha (1892 – 1969). Jako mnohokrát ve své publikace neuvádí Žlůva
pramen svého tvrzení, proto není možné pokládat informaci za spolehlivou. Viz
Žlůva (pozn. 2), s. 15.
10 (red.), Aktivní účast (pozn. 7).
11 (red.), „Žně volných chvil“ (pozn. 7). Zmínka o obraze je také jedinou
konkrétní informací, která se o vystavených dílech zachovala.
12 Dušan Zbavitel, Katalog výstavy Klubu akademiků (kat. výst.), Frenštát pod
Radhoštěm 1948, s. 7.
193
13 -kh-, Pozoruhodné prvenství naší pošty, nezjištěné periodikum, 1950.
Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond
Pozůstalost Bohumily Doleželové., Z galerie tvůrců našich známek, nezjištěné
periodikum, 1950. Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP
Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
14 Bližší informace o spolku přináší např. Josef Dolívka, 80 let Klubu přátel umění
v Prostějově, Kulturní zprávy 8, 1999, 1. 11., s. 5.
15 Výstava v Prostějově, nezjištěné periodikum, 1951. Novinový výstřižek
pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové. Přestože článek uvádí „M. Doležalovou“, nejedná se o jinou autorku.
Bohumila Doleželová totiž užívala zkrácené verze svého jména, tedy ve znění
„Míla“ a to mnohdy i v úředním styku. Příjmení je uvedeno chybně, v dalších
citovaných článcích se podobné chyby objevily ještě mnohokrát, autorka statě na
ně z pochopitelných důvodů již zvlášť neupozorňuje.
16 Výstava prostějovských výtvarníků (kat. výst.), Národní dům v Prostějově 1951,
s. 1. Katalog bohužel vystavené návrhy nijak blíže nespecifikuje. Je možné, že se
mohlo jednat o některé z prací dochovaných v pozůstalosti autorky a zařazené do
katalogu kresby [č. kat. 114 – 121].
17 Prokop Toman, Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců,
Praha 1955, s. 45.
18 (?), Minulost zvěčněná na plátně, Svobodné slovo XV, 1959, č. 144, 16. 6., s. 4.
19 Ibidem.
20 Lumír Čivrný – Milan Kundera, U Míly Doleželové, Kultura IV, 1960, č. 49.,
s. 6.
194
21 Jednalo se o Svatbu II. [č. kat. 293], Smrt dítěte (Mrtvé dítě) [č. kat. 235] a
Jarní cesty [č. kat. 296].
22 Ota Klein, Básník není zbytečný, Kultura IV, 1960, č. 4., 3. 7. , s. 8. Část
z článku citována v katalogu, který byl vydán k autorčině samostatné výstavě v
Brně roku 1961. Srov. viz Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z
Kunštátu v Brně 1961.
23 -hk-, Obrazy Míly Doleželové, Obrana lidu XIX, 1960, č. 27, 31. 1., s. 5.
24 Jan Smíšek, Cigáni (kat. výst.), Ústřední divadlo československé armády
v Praze 1960, s. 1.
25 (?), Mladá malířka, Večerní Praha 6, 1960, č. 35, 2. 2., nestr.
26 -jh-, (bez názvu), Rudé právo 40, 1960, 20. 2., č. 51, s. 6.
27 -ová-, Obrazy z cikánského života, Lidová demokracie XVI, 1960, č. 56, 5. 3., s.
4.
28 Život našich spoluobčanů, Práce XVI, 1960, č. 35, 10. 2., s. 3. „Přerodem“ je
míněn proces asimilace Romů do socialistické společnosti.
29 Dagmar Hubená, Hojná úroda v pražských výstavních síních, Práce XVI, 1960,
č. 37, 13. 2., s. 4.
30 -šh-, Cigáni a serafíni hmátli zprudka do harmonik, Kultura IV, 1960, č. 2, 3. 3.,
s. 2.
31 Zdeňka Šťastná, Úspěch, Mladá fronta XVI, 1960, č. 109, 5. 5., s. 3.
32 Ibidem.
195
33 Felix B. Garcia, O minulosti cikánů, Tvorba XXV, 1960, č. 7, 16. 2., s. 65.
Několik informací ke Garciovi viz Žlůva (pozn. 2), s. 47, 62.
34 Viz Literatura obsahující reprodukce.
35 -zk-, Velké umění Míly Doleželové, Práce XVII, 1961, č. 81, 5. 4., s. 5.
36 (?), Pražským kulturním děním se jen mihla, Tvorba XXVI, 1961, č. 10, 9. 3., s.
241.
37 -vz-, Překvapivá výstava, nezjištěné periodikum, 1961. Novinový výstřižek
pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové.
38 (?), (bez názvu), Tvorba XXVI, 1961, č. 28, 13. 7., s. 669.
39 Josef Dolívka, Za Mílou Doleželovou, Kulturní zprávy 3, 1994, č. 4., s. 9., IŽ
[Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Bohumír Smutný (ed.), Kdo byl kdo
na jihozápadní Moravě, Dačice 2000, s. 34. Žlůva se o této záležitosti znovu
zmiňuje jednou větou také ve svém posledně publikovaném textu. Údaj je zde
pozměněn a pisatel opět neuvádí příslušný pramen: „ (...) odeslala do Paříže obraz
„Zastřelený Beneditto“ jako odpověď na Picassovu výzvu ke všem malířům světa na
pomoc španělským emigrantům a politickým vězňům.“ Viz Žlůva (pozn. 2), s. 201.
Jak z bádání vyplývá, jedná se znovu o převzatou informaci, která se vyskytla v
diplomové práci L. Pilařové. Ta zaznamenala poznámku z deníku Jiřího Mareše,
datovanou ke dni 27. března 1961: „V tomto čase se jedná, aby M mohla zaslat do
Paříže obraz „Zastřelený Beneditto“ na Picassovu výzvu všem malířům světa
ohledně Španělských emigrantů a vězňů.“ V dalším deníkovém zápise Mareš
upřesňuje: „(...) „Zast řelený“ byl poslán do Paříže na Aukci pro Španěly.“ Viz
Pilařová (pozn. 5), s. 13.
40 Jan Smíšek, Místo řeči na vernisáži výstavy obrazů Míly Doleželové,
nepublikovaný strojopis, květen 1962, s. 2. ČDP Praha, fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové.
196
41 Na Sokolovské, nezjištěné periodikum, (1963), s. 700. Novinový výstřižek
pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
42 Pavel Landa, El arte contra el racismo. La Mujer Checoslovaca 1, 1963, č. 1, s.
3 – 4.
43 Srovnej také viz -om-, Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV, 1967, č. 4, 23. 2., s. 5.
– Míla Doleželová přijde mezi své, Tužkař XV, 1963, č. 15, nes. – Pavel Landa,
Umění proti rasismu, Mladá fronta XXXV, 1979, č. 222, 20. 9., s. 4.
44 Bildnisse (kat. výst.), Kunstkabinett am Institut für Lehrerweiterbildung Berlín
1966, nes.
45 Ibidem.
46 Ctimír Linhart, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Krajská galerie v
Jihlavě 1966, s. 2.
47 OM [Otakar Máčal], Monumenty Míly Doleželové, Jiskra 48, 1966, č. 104, 30.
12., s. 5.
48 -el-, Výstava Míly Doleželové a Jiřího Mareše, Rovnost 82, 1967, č. 19, 21. 1.,
s. 5.
49 -om-, Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV, 1967, 23. 2., č. 4, s. 5.
50 -pk-, Chuť a víno člověčiny, Vlasta 20, 1967, 1. 2., č. 5, s. [16].
51 Doris Reno, Like Mexican primitives. Czech Painter a Real stunner. The Miami
Herald, 1967, 22. 10., s. 2-H. Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond
Pozůstalost Bohumily Doleželové.
52 Mary Pat Hough, Czech Art Exhibited Here, Chicago Tribun, 1969, 25. 5., s. 2.
Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
197
53 Jana Zikmundová, Moje výpověď o Milušce Doleželové, Štafeta 2, 1970, č. 1, s.
5.
54 Ibidem. Prodej obrazů proběhl v říjnu roku 1967, jednalo se však o dvacet pět
pláten. Za ně inkasovala autorka 38 670,31 Kčs, po odečtení výloh 38 470 Kčs.
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vyrozumění o honoráři ze dne
16. října 1967. Oznámení o vyúčtování ze dne 23. října 1967. Dochovaný je také
rukopisný seznam obrazů a jejich rozměrů, které byly Kligermanovi odprodány.
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
55 Pavel Landa, Umění proti rasismu, Mladá fronta XXXV, 1979, č. 222, 20. 9., s.
4.
56 Josef Dolívka, Paleta zůstala opuštěná…, Prostějovský týden 4, 1994, č. 4, 26. 1.,
s. 9. – Josef Dolívka, Za Mílou Doleželovou, Kulturní zprávy 3, 1994, č. 4., s. 9.
57 Viz Dolívka, Za Mílou Doleželovou (pozn. 56).
58 -pk- (upravil dle podkladů J. Sedláka), Malířka velkých očí, Jihlavské listy V,
1994, č. 10, 14. 1., s. 3.
59 Viz Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (pozn. 54).
60 Nejednalo se však o výsledek bádání, informace byla převzata z textu Jana
Smíška. Viz Smíšek, Místo řeči (pozn. 40), s. 3.
61 Eva Davidová, Malířka Romů – malířka člověka, in: Bulletin Muzea romské
kultury, 2000, č. 9, s. 64 – 66. Díky E. Davidové získala Doleželová např. zakázku
na ilustraci obálky LP desky Romane Gila (antologie autentického romského
foklóru), která byla v Supraphonu vydána v roce 1974. ČDP, fond Bohumily
Doleželové. Dopis Evy Davidové autorce ze dne 20. prosince 1971.
62 IŽ [Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Kdo byl kdo na jihozápadní
Moravě, 2000, s. 34.
198
63 V roce 2001 uveřejnil Žlůva také článek, v němž podrobně informoval o
poslední realizované nástěnné malbě, kterou autorka vytvořila v
interiéru jihlavské městské lékárny. Ivan Žlůva, Láska a Milosrdenství. Poslední
nástěnná malba Bohumily Doleželové, Od Horácka k Podyjí 2, 2001, prosinec, č.
2, s. 12 – 15.
64 Ivan Žlůva, Přechodné pobyty Bohumily Doleželové v „Cihelně“ u Jihlávky,
Od Horácka k Podyjí 2, 2001, č. 4, 1. 4., s. 14 – 15
65 Hana Rousová – Marie Klimešová, Nikdy jinak? Ateliér 16, 2003, č. 1, 9. 1., s. 2.
Jaké dílo zde bylo vystavena se zatím nepodařilo zjistit, s velkou pravděpodobností
se však jednalo o některý olej, vztahující se k výstavbě Stalinova pomníku na
pražské Letné [č. kat. 215 – 219].
66 Jiří Varhaník, Telč vzpomíná na Mílu Doleželovou, Jihlavské listy 14, 2003, č.
66, 19. 8., s. 5. Dodnes nebylo realizováno.
67 Jitka Sedlářová, Kočování po obrazech, Romové ve výtvarném umění 17. – 20.
století (kat. výst.), Muzeum Romské kultury v Brně, 2004.
68 Ibidem, nes.
69 Srov. viz (pozn. 2).
70 Viz Seznam použité literatury. 71 Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové
(kat.výst.), Muzeum Romské kultury v Brně, 2010.
72 Některá dosud neznámá fakta, která katalog přináší, bude nutno ještě prověřit.
Vzhledem k již dokončené diplomové práci na ně nemohlo být obšírněji reagováno.
73 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rodní a křestní list, opis
z farní a křestní knihy ze dne 15. října 1945.
199
74 Pavel Landa, Umění proti rasismu (pozn. 55). – IŽ [Ivan Žlůva], heslo
Doležalová Bohumila (pozn. 62), s. 33.
75 SOkA Prostějov, fond Matrika obecních příslušníků, Policejní přihláška, Adolf
Doležel. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové (pozn. 73).
Podrobnější informace uvádí Žlůva (pozn. 2), s. 13.
76 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vlastní životopis, rukopisně,
nedat.
77 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Pracovní knížka z doby
protektorátu, s. 2.
78 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vlastní životopis (pozn. 76).
79 Ibidem.
80 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Pracovní knížka (pozn. 77),
s. 7.
81 Viz (pozn. 7).
82 Na Sokolovské (pozn. 41).
83 Vysvědčení ze střední školy viz Textové přílohy (1).
84 Zkoušky byl konány ve dnech 24. – 27. června 1946. Informačně dokumentační
středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU. Fond Knihy, Catalogue prof. V.
Pukl, 1946 – 1949, nes. Zápis ze dne 19. prosince 1946.
85 Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.
Fond Osobní karty posluchačů, Bohumila Doleželová.
200
86 Šlo o běžnou praxi, dispens se uděloval „jednotlivcům, kteří při zkouškách
osvědčí průkazné nadání.“ Jiří Kotalík (red.), Almanach AVU v Praze. K 180.
výročí založení (1799-1979), Praha 1979, s. 46. – Informačně dokumentační
středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU (pozn. 84). Zápis ze dne 18.
prosince 1947. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vyrozumění
rektorátu ze dne 25. ledna 1948.
87 Na Sokolovské (pozn. 41).
88 Např. od 30. prosince 1948 byla Anna Doleželové zaměstnána u firmy O.P. n. p.
Prostějov a to pouze do 3. ledna 1949, kdy byla prohlášena za práce neschopnou.
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Prohlášení Okresní
nemocenské pojišťovny v Prostějově ze dne 3. prosince 1949.
89 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Záznamní list o
studentských výhodách, Bohumila Doleželová.
90 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Záznamní list (pozn. 89).
S platností ode dne 1. září 1948 jí bylo na školní rok 1948/1949 přiznáno sociální
stipendium ve výši 500 Kčs/měsíc. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové. Potvrzení o přiznání stipendia, vydané ke dni 25. října 1948.
Na školní rok 1949/1950 Doleželová o stipendium žádala rovněž, záznam o
přiznání není však v jejím Záznamním listu o studentských výhodách uveden. Není
tedy jasné, jestli státní příspěvek získala i na tento rok. ČDP Praha, fond
Pozůstalost Bohumily Doleželové. Žádost o stipendium ze dne 12. července 1949.
91 Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.
Fond Knihy (pozn. 84).
92 Ibidem.
93 Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.
Grafická sbírka, Bohumila Doleželová, inv. č. 1552 – 1572.
201
94 Jiří Kotalík (pozn. 86), s. 56.
95 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Členská legitimace,
vystavena 10. prosince 1947.
96 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Členská legitimace,
vystavena 24. června 1950.
97 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vysvědčení na odchodnou
z 30. června 1950.
98
Citát pochází z dochovaného deníku a plně vystihuje mnohdy strastiplnou cestu
Bohumily Doleželové k vytoužené vlastní tvorbě. ČDP Praha, fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové. Deník, nedat.
99 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení Ústředního
národního výboru hl. města Prahy o rozhodnutí Ministerstva školství, věd a umění
ze dne 29. března 1951.
100 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení o členství ze
dne 18. října 1950. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Rozhodnutí o přidělení ateliéru ze dne 4. prosince 1950. Ateliér si autorka
pronajala od 1. ledna 1951, roční podnájem činil 2 040 Kčs. ČDP Praha, fond
Pozůstalost Bohumily Doleželové. Zápis na věčnou paměť ze dne 1. prosince
1951.
101 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vyrozumění o rozhodnutí
Průmyslového odboru rady ONV-1 ze dne 3. května 1955.
102 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rozhodnutí Průmyslového
odboru rady ONV-3 o přidělení ateliéru ze dne 25. května 1955.
103 Členství schváleno již v červnu 1950. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové. Korespondence ze dne 14. června 1950.
202
104 Za návrhy sklidila Doleželová velký úspěch a také značné finanční odměny.
Korespondence a účty, vážící se k těmto zakázkám, jsou zachovány v archivu
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Ukázky některých
výsledných realizací viz Elektronické přílohy (01).
105 Seznam všech autorkou ilustrovaných knih viz Textové přílohy (2). Ukázky
některých z nich viz Elektronické přílohy (02).
106 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení Rektorátu AVU o
rozvázání pracovního poměru ze dne 30. června 1954.
107 Ivan Žlůva, Přechodné pobyty (pozn. 64).
108 Viz Smíšek, Místo řeči (pozn. 40), s. 2.
109 Viz Davidová (pozn. 61), s. 64.
110 Ibidem.
111 Emília Horváthová, Cigáni na Slovensku. Bratislava 1964. Obrázek o průběhu
výzkumu si lze představit i z vyprávění, viz
http://www.sav.sk/journals/nar/full/sn297e.pdf, vyhledáno 30. 1. 2009.
112 Vědecké archivy Ústavu etnologie SAV, inv. č. 280 – 327. Za předpokladu, že se
dochovalo původně převzaté množství kreseb, měl by jejich počet dosáhnout
padesáti, neboť tolik jich, z nabízených šedesáti tří, od Doleželové SAV odkoupila.
ČDP, Fond Pozůstalosti Bohumily Doleželové. Dopis Bohumile Doleželové
z Ochranné organizace autorské při ČFVU ze dne 28. července 1955. Soubor kopií
těchto prací vlastní od roku 2003 Muzeum Romské kultury v Brně. Jana
Horváthová, Fond výtvarného umění, in: Bulletin Muzea romské kultury 2002 –
2003, 2004, č. 11 – 12, s. 40.
113 Viz Horváthová (pozn. 111). Ilustrace viz Elektronické přílohy (02), Emília
Horváthová, Cigáni na Slovensku, 1964 (8).
203
114 http://www.snk.sk/kniznica/2004/maj/269.pdf, vyhledáno 20. 7. 2006.
115 Viz Sedlák (pozn. 54), s. 4.
116 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení o přijetí ze dne 25.
října 1955.
117 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení o rozhodnutí ze dne
30. srpna 1955.
118 Stejnou prosbu adresoval rovněž i Josefu Svobodovi (1920 – 2002), který byl
v té době činný v Národním divadle jako jevištní výtvarník. Ivan Žlůva, Dvacet pět
obrazů po dvou stech dolarech, Jihlavské listy 12, 2001, č. 89, 9. 11., s. 10.
119 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení o rozhodnutí
Státního úřadu důchodového zabezpečení, vydáno dne 17. července 1957.
120 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Předvolání k soudu na den
22. srpna 1958, vydáno dne 14. srpna 1958. Po uhrazení dluhu bylo řízení
s umělkyní zastaveno a žaloby byla zproštěna. ČDP Praha, fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové. Usnesení soudu ze dne 22. srpna 1958.
121 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Dopis Vladimíra Pukla
s gratulací novomanželům ze dne 26. srpna 1958.
122 Jiří Mareš pocházel z Brna, na AVU studoval grafickou speciálku v letech 1956
– 1962 u profesorů Vladimíra Silovského (1891 – 1974) a Vladimíra Sychry (1903
– 1963).
http://www.telc-etc.cz/telc/?target=staticka&id=264&menu=434, vyhledáno 27. 12.
2005.
Doleželová se již v minulosti chystala provdat, dokazuje to doklad o povolení
k sňatku, vydaný jí a Alexandru Dymičovi Ministerstvem vnitra. Zde se praví, že se
jí povoluje „uzavřít manželství se sovětským státním příslušníkem Alexandrem
Dymičem, nar. 26. března 1916 v Chotětově, bytem Praha 3, Sokolovská 68/381.“
204
Tento muž ji v roce 1954 doprovázel Doleželovou na cestě po Slovensku a ač
„nebyl ústavem vyzván“ fotografoval navštívené osady a život v nich, aby pak
ústavu zhotovené snímky neúspěšně nabídl k odprodeji.
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Povolení k sňatku, ze dne 17.
února 1956. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Dopis Ochranné
organisace autorské při Českém fondu výtvarných umění ze dne 28. července 1955.
123 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Ústřižek složenky ze dne
22. července 1961. Jiří Mareš si ve deníku k této cestě poznamenal: „M je daleko
(...), hledá svůj svět, své barvy.“ Viz Pilařová (pozn. 5), s. 13.
Za svého pobytu zde si vedla Doleželová deník, který se dochoval v její
pozůstalosti a který obsahuje mimo popisy navštívených míst a dojmů z nich, také
velké množství skic. Kromě toho se zachovalo i několik fotografií, které autorka
během cesty pořídila. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
124 Blíže k tomu např. viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 43 – 51. Viz také
dochovaný deník z roku 1957. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové. Deník č. 2, 1957.
125 Informace o obci viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Klatovec, vyhledáno 20. 3.
2010.
126 Blíže k tomu viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 89 – 96.
127 V průběhu let 1952 – 1962 měla údajně vytvořit až šest set obrazů. Viz Smíšek,
Místo řeči (pozn. 40).
128 Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).
129 Viz Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z Kunštátu v Brně 1961.
130 Doleželová si držela svůj ateliér v Sokolovské ulici č.p. 68 v Praze minimálně
ještě v roce 1975. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Písemná
205
výzva k úhradě dlužné částky za odběr elektrického proudu, datovaná ke dni 23.
ledna 1975.
131 Ivan Hlobil, Černá vlaštovička (nepublikované vzpomínky), duben 1998.
132 Freska s názvem Mrtvá matka vznikla na jedné ze zdí obepínajících dvorek u
chalupy v Klatovci. Viz Žlůva (pozn. 2), s. 202. Nástěnných maleb zde vzniklo
postupně několik, v pozůstalosti zůstaly zachovány fotografie, zachycující
malířku při práci na jedné z nich. Viz Elektronické přílohy (03), bez názvu,
Klatovec, nedat. (1).
133 Viz Textové přílohy (3) a Elektronické přílohy (03).
134 Slavnostní udílení cen. Umělecká soutěž k 20. výročí ČSSR ukončena, Rudé
právo 41, 1965, 4. 5., s. 2. Oceněnými obrazy byly Děti na smetišti [č. kat. 238] a
Milenci [č. kat. 243]. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Doklad
o zaslání na soutěž, (1965).
135 Cesta uskutečněna ve dnech 1. 2. – 14. 2. Viz Pilařová (pozn. 5), s. 17.
136 Viz Bildnisse (pozn. 44).
137 V roce 1967 (6. březen – 30. duben) byla uspořádána v pořadí XVIII. členská
výstava a zde již Doleželová s regionálními výtvarníky vystavovala, v roce
předešlém ještě ne. VIII. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Jihlava
1967, s. 4.
138 Rozsahem byla prezentace největším výstavním projektem autorčina života a
sklidila velký divácký ohlas. Viz Přehled výstav.
139 Viz Reno (pozn. 51).
140 Contemporary Czech Art (kat. výst.), Jacques Baruch Gallery v Chicagu 1969.
Doleželová i Mareš navázali s Baruchovými přátelský vztah, jak dokazuje
206
dochovaný dopis, kdy jim američtí přátelé oznamují svůj příjezd do Prahy. ČDP
Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Korespondence ze dne 21.
července 1973.
141 Shodou okolností měl Demartini svou první samostatnou výstavu v klubovně
Krajského projektového ústavu v roce 1963, tedy ve stejném roce, jako zde
vystavovala i Bohumila Doleželová. [JH] Jiřina Hořejší, heslo Demartini, Hugo in:
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1995, s.
132.
142 Contemporary Czech Art (pozn. 140).
143 Jiří Varhaník, Malířům odhalili pamětní desku, Jihlavské listy,
http://www.jihlavske-listy.cz/jl/index.asp?clanek=2618, vyhledáno 11. 9. 2005.
144 Ukázky některých ilustrací z této publikace viz Elektronické přílohy (02),
Vladimír Miltner, Příběhy bájné Indie, 1973 (7).
145 Blíže k tomu Žlůva (pozn. 2), s. 135 – 140. Také viz Elektronické přílohy,
Fresky (03), Láska a Milosrdenství, 1974 (6).
146 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Koncept dopisu, nedat.
147 Viz Žlůva (pozn. 2), s. 133.
148 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 40.
149 Viz Katalog, [č. kat. 267 – 279]. Pozoruhodné jsou i dvě malby, které přímo do
Křížové cesty nepatří, ale nepochybně vznikly ve stejné době [č. kat. 280 – 281].
150 Seznam všech prezentací spolku, kterých se jako členka účastnila, viz Přehled
výstav.
207
151 K tomu podrobněji viz Žlůva (pozn. 2), s. 209. – Ivan Žlůva, Nedožité
narozeniny malíře Jiřího Mareše. Jihlavské listy XIII, 2002, č. 32, 23. 4., s. 5.
152 http://www.oliva.webzdarma.cz/mila/mila.htm, vyhledáno 27. 12. 2005.
153 Jiří Varhaník, Malířům odhalili (pozn. 143).
154 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný testament,
nedat.
155 Jiří Varhaník, Malířům odhalili (pozn. 143).
156 Eva Davidová, Malířka Romů (pozn. 61), s. 66.
157 ČDP Praha (pozn. 158).
158 Ibidem.
159 Jiří Varhaník, Malířům odhalili (pozn. 143).
160 Kupní smlouva na obrazy obou umělců byla sepsána ke dni 30. června 1996.
Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových. Smlouva o koupi ze dne 30. června 1996.
Nadace Waldesových vlastnila koncem devadesátých let minulého století celkem
106 obrazů Bohumily Doleželové (a 118 obrazů Jiřího Mareše). Nadace Jindřicha a
Ičky Waldesových. Znalecký posudek č. 280/98 ze dne 12. října 1998.
161 Tereza Petišková, Oficiální umění padesátých let, in: Dějiny českého výtvarného
umění V, 1939/1958 (ed. Rostislav Švácha, Marie Platovská), 1939/1958, s. 341 –
370. – http://www.totalita.cz/vysvetlivky/soc_real.php, vyhledáno 12. 2. 2010.
162 Na Sokolovské (pozn. 41).
163 Yvette Le Floch, Visages de femmes Míla Doležalová et ses amis Tziganes. s.
24 – 25. Citace převzata z knihy Ivana Žlůvy (pozn. 2). Původní pramen se
208
nepodařilo dohledat, Žlůva neuvádí ani periodikum, v němž by text vyšel, ani
fond, ve kterém by byl eventuelně výstřižek článku zařazen.
164 Viz Žlůva (pozn. 2), s. 19. Žluva opět neuvádí prameny k této informaci.
165 ČDP, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení redakce
Československého spisovatele o zakázce ze dne 7. října 1952.
166 V textovém doprovodu ke knize se dočteme, že mnoho „cikánů“ mu „obětavě
radilo (...)“, pomáhali i „ četní naši znalci cikánského života a jazyka, a mezi nimi i
vědečtí pracovníci v tomto oboru.“ Josef Sekera, Děti z hliněné vesnice, Praha
1952. O autorovi více např. viz
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=480&hl=sekera,
vyhledáno 12. 2. 2010. Není bez zajímavosti, že se autor angažoval i v rámci
politicko-kulturních snah o uznání Romů za svébytnou národnostní skupinu. Když
byla v duchu tohoto cíle v srpnu roku 1953 svolána porada zástupců jednotlivých
resortů, kulturních institucí a romských předáků, Sekera byl jedním
z přednášejících, kteří v podstatě odmítali asimilační tendence a podporovali
návrhy směřující k zachování svébytné romské kultury. Blíže k tomuto Nina
Pavelčíková, Romové v českých zemích v letech 1945 – 1989, Praha 2004, s. 35.
167 Ukázky některých z nich viz Elektronické přílohy (02), Josef Sekera, Děti z
hliněné vesnice, 1952 (3).
168 Např. za skicy ke známce Dětem 1950 obdržela Doleželová od Ministerstva
pošt honorář ve výši 3 tisíc Kčs, za definitivní návrh poté 11 tisíc Kčs. ČDP, Fond
pozůstalosti Bohumily Doleželové, Korespondence ze dne 23. června 1950 a 25.
října 1950. Za definitivní návrh ke známce II. Kongres Mezinárodního svazu
studentstva (MSS), Osvobození koloniálních národů (v hodnotě 1,50 Kčs, nejnižší
z řady známek vydaných k této příležitosti, v nákladu 1 120 000 ks, platnost od 14.
srpna 1950 do 18. června 1953) obdržela od téhož zadavatele honorář ve výši 10
tisíc Kčs. ČDP, Fond pozůstalosti Bohumily Doleželové, Korespondence ze dne
30. června 1950.
209
Ukázky některých z filatelistické tvorby viz Elektronické přílohy (01), knižní
ilustrace tamtéž (02).
169 Viz (pozn. 13). 170 Viz Elektronické přílohy (02), Alfred Technik, Tuláci věčné krve, 1958 (6).
171 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Deník č. 2, 1957.
172 Ibidem.
173 Lyrický popis jedné z takovýchto návštěv, jichž byla pisatelka svědkem,
vykresluje ve svém článku Zdeňka Šťastná. Viz Šťastná (pozn. 31). Fotografie z
první velké autorčiny výstavy viz Elektronické přílohy (04).
174 Viz Žlůva (pozn. 2), s. 62.
175 O tom blíže deníkové zápisy. ČDP Praha (pozn. 171).
176 Ibidem.
177 Viz Na Sokolovské (pozn. 41).
178 Viz Davidová, Malířka Romů (pozn. 61), s. 65.
179 Ibidem.
180 Kulturní styky československo-mexické, Kultura III, 1959, 30. 12., s. 3.
181 Miloš Pirdek, Mexická grafika (kat. výst.), Ústřední svaz čs. výtvarných umělců
v Praze 1954. Připomeňme, že v roce 1955 vyšla kniha Norberta Frýda, věnující se
stejnému tématu. Norbert Frýd, Mexická grafika, Praha 1955.
210
182 Vzhledem k tomu je v případě některých realizací značně problematické jejich
vřazení do sekce děl s „romskou tématikou“ a proto není dost dobře možné
důsledné rozdělení autorčiny tvorby dle tematického hlediska.
183 Na jmenované práce je poukazováno záměrně i s ohledem na to, že se
dochovaly pod původními názvy a nemůže tudíž dojít k mylnému posouzení
plátna s druhotným, mnohdy zavádějícím titulem.
184 Michal Quoist, Motlitby na Křížové cestě, Brno 1969.
185 (?), Aktivní účast žen na výstavě „Žně volných chvil“, Nová doba XLVIII,
1942, č. 131, 14. 5., s. 3.
186 Ibidem.
187 Dušan Zbavitel, Katalog výstavy (pozn. 12).
188 Ibidem.
189 Viz Toman (pozn. 17).
190 (jkv), bez názvu, Nová filatelie 1, 1950, č. 4, květen, s. 1, 5.
191 Pamětní známky, nezjištěné periodikum, 1950. Novinový výstřižek pochází z
autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
192 Pamětní známky, Práce VI, 1950, č. 96, 11. – 23. 4., s. 6.
193 Viz Výstava prostějovských výtvarníků (pozn. 16).
194 Doleželová realizovala pro tuto publikaci pět dřevorytů. Přestože grafické listy
nenesou žádné názvy, samostatná „hlava korejského dítěte“ se mezi nimi
vyskytuje (výsledné grafiky viz Elektronické přílohy, Knižní ilustrace (02), Čo
Ki-Čchon, Ulice v plamenech, Praha 1952 (04).
211
195 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný seznam A ze
dne 28. října 1954.
196 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný seznam B ze
dne 31. července 1954.
197 Jde o ilustrace k následujícím publikacím. Dušan Zbavitel, Odpor. Výbor z
povídek mladých bengálských autorů. Československý spisovatel, Praha 1951.
Ferreira de Castro, Vlna a sníh. Československý spisovatel, Praha 1952.
Čo Ki-Čchon, Ulice v plamenech. Básně z boje korejského lidu za svobodu. Nový
orient, Praha 1952.
198 Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla
AVU v Praze (kat. výst.), Okresní vlastivědné museum v Prostějově 1956. Zřejmě
zde byly vystaveny autorčiny úspěšné návrhy na poštovní známky.
199 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Přihláška k soutěži ze dne
26. února 1960.
200 Výtvarná práce VIII, 1960, č. 9 – 10, 17. 5., s. 3. V Hollaru vyšel článek,
v němž autor, který uvedl špatnou výtvarnou techniku, řekl, že „ čistě ženským
citem a poměrem k figurálnímu motivu zaujaly (…) akvarely Míly Doležalové.“
Rudolf Rouček, Grafika na výstavách k jubileu 15 let ČSSR, Hollar XXXI, 1960,
č. 4, s. 183.
201 Hana Volavková, Výstava k Mezinárodnímu dni žen, Výtvarná práce VIII, 1960,
č. 6, 25. 3., s. 9.
202 Ibidem.
203 Obraz Bango byl vystaven i na autorčině druhé samostatné výstavě v Praze v
roce 1960. Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).
212
204 Jan Kühndel, Výstava mladých prostějovských malířů (kat. výst.), Okresní
vlastivědné muzeum v Prostějově, 1960.
205 Viz Dolívka, Za Mílou Doleželovou (pozn. 56).
206 N. Kráslová, Díla, která obdivovaly statisíce, Svobodné slovo XVI, 1960, č.
162, 3. 7., s. 4.
207 Ibidem.
208 Viz Pražským kulturním děním (pozn. 36). 209 Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných umělců (kat.
výst.), Obecní dům v Praze 1961.
210 Ibidem.
211 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 16. K pozdějšímu nákupu skutečně došlo. Do majetku
galerie bylo zakoupeno několik Marešových grafických listů, od Doleželové však
pouze jediné plátno s názvem Požár z roku 1964 [č. kat. 246]. Viz Katalog sbírek
OGV v Jihlavě, http://ogv.cz/?l=&kam=1&cl=361, vyhledáno 12. 2. 2010.
212 Viz Ctimír Linhart (pozn. 46), Seznam vystavených prací.
213 Doleželová v souvislosti s výstavou napsala přítelkyni: „Úspěch, jaký ještě prý
co galerie je nebyl a obrovský zájem o návštěvnost.“ Viz Žlůva, Dvacet pět obrazů
(pozn. 118). Beseda s oběma autory se uskutečnila 28. ledna 1967, den před
ukončením výstavy. (bez názvu), Jiskra 8 – 49, č. 6, 20. 1., s. 3.
214 Beseda o umění, Jiskra 8 – 49, 1967, č. 19, 7. 3., s. 3. Ve větším rozsahu měla
být debata později odvysílána rozhlasem.
213
215 Hlaváček se s Doleželovu setkal již v roce 1963, kdy uváděl její samostatnou
výstavu. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Pozvánka na
vernisáž, Praha 1963.
216 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1025. Její účast zmiňuje i článek
v místním tisku. -ms-, Výstava malířů Vysočiny, Jiskra 8 – 49, 1967, 24. 3., s. 4.
217 Mary Pat Hough, Czech Art Exhibited Here, Chicago Tribun, 1969, 25. 5., s. 2.
Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Obraz nebyl z důvodu chybějících všech ostatních údajů zařazen do katalogu.
218 Ibidem.
219 Contemporary Czech Art (pozn. 140).
220 XXI. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v
Jihlavě 1970.
221 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1167.
222 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1664.
223 OGV Jihlava, Archiv výstav, 1982. Potvrzení o zápůjčce ze dne 17. února 1982.
224 http://oliva.webzdarma.cz/mila/mila.htm, vyhledáno 10. 7. 2006. Sedlák je i
autorem doprovodného katalogu. Viz Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (pozn.
54). Bohumila Doleželová se Sedlákem dlouhá léta znala, spolupracovala s ním
např. při realizaci své fresky v jihlavské lékárně v roce 1971 – 1974. Viz IŽ [Ivan
Žlůva], heslo Doležalová Bohumila (pozn. 62), s. 34.
225 A také s přenecháním několika stovek obrazů Bohumily Doleželové i Jiřího
Mareše firmě PSJ holding s. r. o. náhradou za dluhy ČDP vůči této firmě, vzniklé
kvůli rekonstrukci areálu celého dominikánského kláštera.
214
226 Viz Rousová – Klimešová (pozn. 65). Výstavní katalog neobsahuje seznam
vystavených prací.
227 Viz Varhaník, Telč vzpomíná (pozn. 66).
228 Viz Sedlářová, Kočování po obrazech (pozn. 67).
229 http://www.rommuz.cz/dokumenty/vyrocni_zprava_2004.pdf,
vyhledáno 26. 7. 2006.
230 http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=14965,
vyhledáno 26. 7. 2006.
231 (?), Život našich spoluobčanů (pozn. 28).
232 Výtvarné umění X, 1960, č. 5, s. 232.
233 Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).
234 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Zahajovací proslov na výstavě v Klubu
přátelství mládeže, 1963.
235 Výtvarné umění, 1960 (pozn. 232). Vzhledem k tomu, že u daných obrazů není
jisté, zda byly na uvedené prezentaci skutečně vystaveny, nebyl údaj o vystavení
do jejich katalogového hesla zařazen. – Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).
236 Viz Davidová, Malířka Romů (pozn. 61), s. 65.
237 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž, Praha 1961.
238 Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z Kunštátu v Brně 1961.
239 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž (I.), Praha 1962.
215
240 Viz Smíšek, Místo řeči (pozn. 40).
241 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž (II.), Praha 1962.
242 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž (I.), Praha 1963.
Součástí pozvánky je i seznam vystavených prací.
243 Ibidem.
244 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Diář, 1963. Instalace
obrazů proběhla den před vernisáží, 3. března 1963. Zde se také dočteme, že před
Doleželovou měl v klubu výstavu její manžel Jiří Mareš (od 18. února do 1.
března, den na to výstava deinstalována).
245 Večerní Praha, 1963. Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond
Pozůstalost Bohumily Doleželové.
246 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení o vypůjčení ze
dne 23. dubna 1963.
247 Více k tomu např. viz Žlůva, Dvacet pět obrazů (pozn. 118).
248 ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný seznam
(pozn. 54).
249 Viz Reno (pozn. 51).
250 Viz Žlůva, Dvacet pět obrazů (pozn. 118). Žlůva zdroj tohoto tvrzení neuvádí,
jak však bylo autorkou statě zjištěno, čerpal pravděpodobně z diplomové práce
Lenky Pilařové (pozn. 5).
251 Viz Reno (pozn. 51).
216
252 Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové (kat.
výst.), Muzeum romské kultury v Brně 2010. Komentář k výstavě také viz (pozn.
4).
253 Mladá studentka Doleželová si zvolila knihu Balad od Jiřího Wolkera [č. kat.
070].
254 Skicy, patřící do souboru husitských bojovníků, jsou datovány nejméně rokem
1948, neboť většina z nich je provedena na papír s vodoznakem, jehož součástí je
uvedený letopočet. 255 Vzhledem ke kresbám na paspartě se v katalogu uvádí dva rozměry. První patří
k výřezu, druhý (v závorce) k paspartě.
256 Viz Výstava prostějovských výtvarníků (pozn. 16).
257 Jaromír Pečírka, Josef Mánes, Praha 1940, příloha č. 321 (příl. nes.). Informace
u ostatních kreseb této série čerpány z uvedené publikace.
Fotografie reprodukce Mánesovy studie Svatý Václav žehná stavbě chrámové,
jakož i některých dalších předloh viz Elektronické přílohy, Josef Mánes – kresby
(05).
258 Josef Mánes se přátelil s příslušníky šlechtického rodu Sylva – Taroucca, kteří
zámek v Čechách pod Kosířem vlastnili již od r. 1768 (do r. 1945). Slavný umělec
zde žil a tvořil v letech 1846 – 1870. V souvislosti s Bohumilou Doleželovou je
zajímavá skutečnost, že zmíněná obec je od Prostějova vzdálena pouhých dvanáct
kilometrů a je velice pravděpodobné, že autorka měla již od dětství povědomí o
existenci zámku, který byl vždy spojován s Mánesovým působením. I proto mohla
k jeho dílu získat bližší vztah (podobně by se dalo spekulovat i v případě vlivu
básnického díla Jiřího Wolkera, prostějovského rodáka).
259 Viz Elektronické přílohy, Fotografie Romů (06).
260 Viz Horváthová (pozn. 111).
217
261 Viz Elektronické přílohy, Fotografie Romů (06).
262 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 19.
263 Ibidem.
264 Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 204. Zcela jistě přitom vycházel
částečně právě z deníkových záznamů Jiřího Mareše, srov. viz Pilařová (pozn. 5),
s. 18, 19. 265 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 17, 18. Dle něj začala s přípravnými kresbami v únoru
roku 1968, v květnu započaly práce na samotných freskách. Dokončeny byly ještě
téhož roku.
266 Jednotlivé skicy k obrazu vytvářela Doleželová nejpozději od února 1975. Viz
Pilařová (pozn. 5), s. 27.
267 O čemž svědčí dochovaná fotografie. Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s.
158.
268 Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 159. Žlůva neuvádí žádného vlastníka
kresby, pravděpodobně však jde o soukromého majitele.
269 Konečná skica k obrazu byla komisí schválena 18. září 1978, Doleželová na ní
pracovala nejméně od března uvedeného roku. Viz Pilařová (pozn. 5), s. 38 – 46.
270 Vzhledem k Žlůvově citaci autorčina dopisu ze září 1987 (uložení pramene
neuvedeno), v němž umělkyně psala „(...) pořád maluju pořád a pořád snad nejvíc
co můžu, protože vůbec nepiju, nikam nejdu, nikdo nejde sem“, lze předpokládat,
že se nějaké další práce podaří v rámci budoucího bádání objevit. Viz Žlůva,
Hledání pravdy (pozn. 2), s. 172.
271 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 40.
218
272 V pozůstalosti malířky se dochoval dětský popis domova, který autorka
napsala v rámci školního domácího úkolu a který v některých detailech s obrazem
koresponduje. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sloh, 1933.
273 K ne zrovna ideálním rodinným poměrům se Doleželová několikrát později
vyjadřovala, citujme např. článek od její francouzské přítelkyně Yvette Le Floch:
„Otec byl zatvrzelý pijan, který mučil matku a nedal jí ani desetník. Abychom
přežily, měly jsme akorát směšné částky peněz (...)." Yvette Le Floch, Visages de
femmes Míla Doležalová et ses amis Tziganes, nezjištěné periodikum, s. 24 – 25.
Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové.
274 Pro pražskou galerii bylo plátno koupeno Odborem pro umění a kulturu
Ústředního národního výboru a Doleželové za něj dostala vyplaceno 1 500 Kčs.
ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení o odprodeji ze dne
15. června 1954.
275 Základní kámen ke stavbě byl za účasti tehdejšího československého předsedy
vlády Antonína Zápotockého (1884 – 1957) položen 22. prosince 1949. Slavnostní
odhalení pomníku, který byl svého času největším skupinovým sousoším
v Evropě, se konalo až 1. května 1955.
file:///C:/Documents%20and%20Settings/spr%E1vce/Plocha/50_pomnik_02.php.ht
ml, vyhledáno 19. 7. 2006.
276 Nákup proběhl současně se zakoupením prací stejného námětu [č. kat. 215, 217
– 219], za tento byla Doleželové zaplacena částka 1500 Kčs. Viz ČDP Praha, fond
Pozůstalost Bohumily Doleželové (pozn. 274).
277 Za obraz inkasovala autorka 2 000 Kčs. Ibidem.
278 I za toto plátno dostala Doleželová vyplaceno 2 000 Kčs. Ibidem.
279 Viz Elektronické přílohy, Fotografie Romů (06).
219
280 Ibidem. Dataci a lokaci snímku, stejně jako autorství potvrdila Eva Davidová v
korespondenci s autorkou této statě.
281 Viz Obrazové přílohy, č. II.
282 Ibidem.
283 O tom svědčí celá řada skutečností. Uveďme jen některé z nich – v rámci
kulturního programu v úvodu výstavy Brno 1961 byly předneseny „dvě cikánské
romance F.G. Lorcy.“ Doleželové v roce 1960 vytvořila dnes nezvěstné plátno
s názvem Španělská žandamerie (115 x 150 cm), které bylo inspirováno
stejnojmennou Lorcovou básní. A konečně jinde zmiňovaný článek Čivrného a
Kundery přímo při popisu jednoho z obrazů uvádí: „A jsou tu milenci, tisknoucí se
k zemi, milenci, nad nimi ržá kůň, jako by to byl kůň z Lorcovy Krvavé svatby.
Protože Míla Doleželová miluje Lorcu. Miluje jeho cikánské romance, miluje ho,
protože je mu blízká.“ ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Pozvánka na výstavu, Brno 1961.
– Federico Garcia Lorca, Cikánské romance, přel. Lumír Čivrný. Praha 1956.
– Viz Čivrný, Kundera (pozn. 20).
284 http://www.gym-rce.cz/romove/index.php?akce=smrt, vyhledáno 24. 1. 2010.
285 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018.
286 Ibidem.
287 Viz (pozn. 134).
288 Ibidem.
289 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018.
220
290 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Dopis ze dne 13. března
1971.
291 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018.
292 XXI. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Krajská galerie v Jihlavě 1970,
s. 3. – OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1167.
293 Hynek Rulíšek, heslo Maria, in: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské
ikonografie. Hluboká nad Vltavou, 2005.
294 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 38.
295 Doleželová dokončila práci 20. března 1980 – k tomuto dni si Jiří Mareš, který
do deníku psal o průběhu vzniku celé kompozice drobné poznámky, poznamenal:
„Po 15. měsících od rozkreslení – M dokončila a podepsala svou kompozici pro
hotel Vysočina (...) „Jarní podvečer“ nebo „Třešňová slavnost“.“ Viz Pilařová
(pozn. 5), s. 46.
296 Vzhledem k deníkovým popisům prací, které Doleželová vytvářela v letech
1979 až 1981, se lze domnívat, že plátno patří do cyklu s názvem Dítě a vesmír.
Srov. viz Pilařová (pozn. 5), s. 45 – 48.
297 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 50.
298 Jak o tom svědčí zápis z deníku Jiřího Mareše, zmiňující několik pláten s touto
tématikou. Viz Pilařová (pozn. 5), s. 53, 54.
299 K průběhu obřadu viz komentář u plátna Svatba II. [č. kat. 293].
300 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 53, 54.
301 Ibidem, s. 55.
221
302 Podle pamětníků by měl zarostlý muž představovat Jiřího Mareše, který zemřel
po krátké nemoci 6. ledna 1984.
303 Viz Pavelčíková (pozn. 166), s. 12.
– http://www.gym-rce.cz/romove/index.php?akce=svatba,
vyhledáno 25. 7. 2006.
304 Viz Obrazové přílohy, č. VIII.
305 Viz Lorca (pozn. 283).
306 Viz Reno (pozn. 51).
307 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 47, 48.
308 Obraz měl být umístěn na podélnou stěnu haly restaurace Družba na nároží
Václavského nám. a Jindřišské ulice v Praze. Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2),
s. 206.
309 Jiří Mareš ve svém deníku uvádí, že kompozice byla určena „pro Meinla“ . Viz
Pilařová (pozn. 5), s. 29. Doplňující informace k obrazu také viz Žlůva, Hledání
pravdy (pozn. 2), s. 161 – 162.
222
Resume
The purpose of the dissertation is to introduce the original personality of an
academic painter Bohumila Doleželová (1922 – 1993), which is not that much
known to contemporaries. She averted significantly from then artistic climate
because of her life and creation and was active as an artist since the early forties
until the first half of eighties in the 20.th century.
Bohumila Doleželová, born November 12, 1922 in Prostějov, started her
study at State school of graphic Arts in Prague in September 1945. In June 1946
she passed successfully an entrance examination to Academy of Fine Arts in
Prague and was accepted to study graphics.
The future acclaimed painter successfully finished her graphic education in
late June 1950. She worked as an assistant professor between the years 1950 –
1954 at the specialised graphic school of Academy of Fine Arts. Later on, she
moved with her husband Jiří Mareš out of Prague and settled in Highlands, where
they often used to go for shorter stays in the past. The painter died in Telč in 1993.
She turned over her inheritence to ČDP, residing in Prague.
In spite of the fact being a graphic artist, she devoted herself mostly to
painting and was famous as „the painter of gypsies“. Sceneries from the gypsy life
were central theme of her production. The second major theme were religious
paintings. In her work there is a reflection of the world-known painters like
Vincent van Gogh, Paul Gaugin, Henri Rousseau or Henri Matisse, but the most
distinctively of muralists Diego Rivera and David Alfar Siqueirose. Later on there
is an apparent influence of czech gothic painters as Master of the Vyšší Brod,
Třeboň or Litoměřice altar on her production. Creatures personifying the evil,
which are visible on her several paintings, remind far demons from pieces of
painter Hieronymus Bosch. Her incommutable peculiar canvases evoke in
spectators strong emotions.
As part of the text there is submitted a catalogue of painter‘s work,
representing so far most expertly processed list of Bohumila Doleželová’s
painting. With regard to huge production of the author, it was not possible to cover
up all of known paintings in the catalogue. The catalogue registers drawings and
hanging paintings only.
223
The biggest part of paintings registered into it belongs to ownership of the
Czech Dominican province (ČDP) and fundation of Jindřich and Ička Waldes
(Fundation of Waldes). Another major part covers paintings from the property of
the Museum of Gypsy Culture in Brno, which focuses on Doleželová in the long
term and through continuous purchase (mostly from possessions of the two
subjects mentioned above) increase the author’s collection. Paintings stored in
both private and state czech galleries complete the survey, but as the catalogue
implies, their amount is very low.
224
Seznam obrazových příloh
Obr. I., S přáteli (1. pol. 50. let). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Reprofoto: Markéta Bártová.
Obr. II., Při portrétování Jiřího Mareše a jejich společného přítele (1957 – 1958).
ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.
Obr. III., S dětmi (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Reprofoto: Markéta Bártová.
Obr. IV., V ateliéru (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily. Reprofoto:
Markéta Bártová.
Obr. V., Přátelé malířky na jedné z jejích výstav, (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.
Obr. VI., Před svým plátnem Opuštěná (1965), (po 1965). ČDP, Fond Pozůstalost
Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.
Obr. VII., V Klatovci. (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.
Reprofoto: Markéta Bártová.
Obr. VIII., S přáteli, Klatovec (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové. Foto: Michal Tůma.
Obr. IX., Neznámé plátno (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily
Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.
225
Obrazová příloha
Obr. I., S přáteli (1. pol. 50. let). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová
Obr. II., Při portrétování Jiřího Mareše a jejich společného přítele (1957 – 1958). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová
226
Obr. III., S dětmi (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová
Obr. IV., V ateliéru (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily. Reprofoto: Markéta Bártová
227
Obr. V., Přátelé malířky na jedné z jejích výstav, (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová
Obr. VI., Před svým plátnem Opuštěná (1965), (po 1965). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová
228
Obr. VII., V Klatovci. (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová
Obr. VIII., S přáteli, Klatovec (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Foto: Michal Tůma
229
Obr. IX., Neznámé plátno (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová
230
Seznam příloh na DVD (Elektronické přílohy)
reprofoto: Markéta Bártová
01 Filatelistická tvorba
02 Knižní ilustrace
1, Odpor, 1951
2, Ferreira De Castro, Vlna a sníh, 1952
3, Josef Sekera, Děti z hliněné vesnice, 1952
4, Čo Ki-Čchon, Ulice v plamenech, 1952
5, Za hlasem srdce, 1955
6, Alfred Technik, Tuláci věčné krve, 1958
7, Vladimír Miltner, Příběhy bájné Indie, 1973
8, Emília Horváthová, Cigáni na Slovensku, 1964
03 Fresky
1, bez názvu, Klatovec, nedatováno
2, Mateřství, 1964
3, Bolest, 1965
4, Milenci, 1968
5, Rodina (Moře), 1968
6, Láska a Milosrdenství, 1974
04 Vernisáž Praha 1960
05 Josef Mánes – kresby
06 Fotografie Romů
07 OGV Jihlava 2005 – 2006