Post on 11-Jul-2020
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD
Ústav ošetřovatelství
Jaroslava Hirňáková
Motivace ke změně životního stylu
obézních dětí a dospělých
Bakalářská práce
Využití hipoterapie u jedinců se změnami psychického stavu,
sklerózou multiplex a dětskou mozkovou obrnou
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr.Kameníčková Jana
Olomouc 2013
Vedoucí práce: PhDr. Lenka Machálková, Ph.D.
Olomouc 2013
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené
bibliografické a elektronické zdroje.
V Olomouci 30. dubna 2013 ……………………….
podpis
Děkuji PhDr. Lence Machálkové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce.
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Název práce:
Využití hipoterapie u jedinců se změnami psychického stavu, sklerózou multiplex
a dětskou mozkovou obrnou
Název práce v AJ:
Using of hippotherapy by individuals with changes in mental condition, sclerosis
multiplex and cerebral palsy
Datum zadání: 2012-10-30
Datum odevzdání: 2013-04-30
Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta zdravotnických věd
Ústav ošetřovatelství
Autor práce: Hirňáková Jaroslava
Vedoucí práce: PhDr. Lenka Machálková, Ph.D.
Oponent práce:
Abstrakt v ČJ:
Bakalářská práce prezentuje dohledané publikované informace o vlivu hipoterapie
na psychický i fyzický stav klientů. Tato práce se zabývá možnostmi využití
hipoterapie u jedinců, s poruchami psychického stavu, s onemocněním sklerózou
multiplex a dětskou mozkovou obrnou. K vytvoření této přehledové bakalářské práce
byly použity rešerše z odborných článků, které byly roztříděny a uspořádány
dle stanovených cílů do kapitol. Poukazuje na skutečnost, že hipoterapie je
v současnosti uznávanou komplexní léčebno-rehabilitační metodou, která působením
specifických prvků (krok koně, rytmický přenos pohybových stimulů a další)
a nespecifických prvků (působení tepla, kožní podněty a další) pozitivně ovlivňuje
nejen pohybový systém.
Abstrakt v AJ:
Bachelor work presents traced information about influence of hippotherapy on mental
and physical clients´condition. This work deals with the possibilities of using
hippotherapy
in individuals with impaired mental state, disease multiple sclerosis
and cerebral palsy. The creation of this bachelor work used in this thesis research
of scientific articles that have been categorized and organized according
to the objectives into chapters. It points to the fact, that hippotherapy is nowadays
an acknowledged complex therapeutic-rehabilitative method, which positively affects
not only motional system using specific elements (horse´s step, rhythmical transfer
of motional stimulus, et cetera) and nonspecific elements (like warmth, dermal
stimulations, et cetera).
Klíčová slova v ČJ:
asistovaná terapie, deprese, dětská mozková obrna, psychické zdraví, hipoterapie,
skleróza multiplex, psychoterapie
Klíčová slova v AJ:
assisted therapy, depression, cerebral palsy, mental health, hippotherapy, multiple
sclerosis, psychotherapy
Rozsah: 33 stran/ 0 příloh
OBSAH
Úvod………………………………………………………………..……………..……7
1. Využití hipoterapie u jedinců se změnami psychického stavu…………….…...12
2. Využití hipoterapie u nemocných se sklerózou multiplex………………………17
3. Využití hipoterapie u nemocných s dětskou mozkovou obrnou………………..20
Závěr………………………………………………………………………………….25
Seznam bibliografických zdrojů……………………………………………………28
6
7
ÚVOD
Zvířata nám poskytují společnost, pozitivně působí na kvalitu našeho života
a nerozlišují mezi tím, jestli je někdo ošklivý, či krásný nebo jestli je zdravý,
či nemocný. S jejich pomocí se dostáváme do kontaktu s ostatními lidmi. Zvíře často
dokáže doslova „probourat ledy“ v komunikaci s okolím. Péče o ně dává
pocit naplnění, dává smysl životu mnoha osamělým lidem a pomáhá v jejich boji
s depresemi a samotou. Němé tváře přinášejí do lidského života spokojenost, radost
a často tedy stačí být pouze v jejich přítomnosti. Přehledová bakalářská práce je
zaměřena na využití hipoterapie u jedinců se změnami duševního stavu, sklerózou
multiplex a dětskou mozkovou obrnou. V rámci bakalářské práce byly formulovány
otázky:
Jaké byly dohledány publikované poznatky o využití hipoterapie u jedinců
se změnami psychického stavu?
Jaké byly dohledány publikované poznatky o využití hipoterapie u nemocných
se sklerózou multiplex?
Jaké byly dohledány publikované poznatky o využití hipoterapie u nemocných
s dětskou mozkovou obrnou?
Pro účely přehledové práce byly formulovány tyto cíle:
Cíl 1.
Předložit dohledané publikované poznatky o využití hipoterapie u jedinců se
změnami psychického stavu.
Cíl 2.
Předložit dohledané publikované poznatky o využití hipoterapie u nemocných
se sklerózou multiplex.
Cíl 3. :
Předložit dohledané publikované poznatky o využití hipoterapie u nemocných
s dětskou mozkovou obrnou.
8
Jako vstupní literatura byly nastudovány následující publikace:
CANTOPHER, Tim. Depresivní onemocnění: prokletí silných. 1. vyd. Olomouc:
Anag, 2012. 151 s. ISBN 978-80-7263-768-3.
HOLLÝ, Karol, HORŇÁČEK, Karol. Hipoterapie: léčba pomocí koně. Ostrava:
Montanex, 2005. 293 s. ISBN 80-7225-190-2.
NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie aneb jak nás zvířata léčí. 1. vyd. Praha:
Albatros, 2006. 159 s. ISBN 80-00-01809-8.
PETERMAN SCHWARZ, Sheley. Roztroušená skleróza: 300 tipů a rad, jak ji
zvládat lépe. 1. vyd. české. Praha: Grada, 2008. 132 s. ISBN 978-80-247-2345-7.
SERVAN-SCHREIBER, David. Uzdravení bez léků: cesta ze stresu, úzkostí a
deprese. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 190 s. ISBN 80-7178-901-1.
VELEMÍNSKÝ, Miloš. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České
Budějovice: Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6.
ZOUBKOVÁ, Pavlína. Terezka, aneb, Život s dětskou mozkovou obrnou. Ostrava:
Montanex, 2010. 63 s. ISBN 978-80-7225-321-0.
Pro vyhledávání odborných článků v podobě plnotextů byly použity:
- vyhledávač GOOGLE – rozšířené vyhledávání,
- vyhledávač GOOGLE scholar,
- elektronický informační zdroj světového měřítka EBSCO, dostupný na webové
adrese: http://ezdroje.upol.cz/ezdroje/ nebo www.nlk.cz.
9
- elektronický informační zdroj Bibliographia Medica Czechoslovaca, produkt
Národní lékařské knihovny ČR, dostupný na webové adrese:
http://www.medvik.cz/bmc/. (databáze je přístupná přes portál Medvik Národní
lékařské knihovny ČR),
- česká periodika zařazená v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik
v České republice:
1. Česká a slovenská psychiatrie, časopis vydávaný Českou lékařskou společností
J. E. Purkyně zpřístupněný na http://www.cspsychiatr.cz/
2. Kontakt (odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky), vydávaný
Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích zpřístupněný
na http://www.zsf.jcu.cz /journals/kontakt/jednotliva-cisla-casopisu kontakt-podle-
rocniku
3. Neurologie pro praxi, časopis, vydávaný vydavatelstvím Solen s.r.o. zpřístupněný
na: www. solen.cz.
4. Rehabilitace a fyzikální lékařství, časopis, vydávaný Českou lékařskou společností
J. A. Purkyně zpřístupněný na: http://www.prolekare.cz/rehabilitace-fyzikalni-
lekarstvi.
- česká periodika:
1. Hiporehabilitace, informační zpravodaj o rehabilitaci na koni vydávaný Českou
hiporehabilitační společností zpřístupněný na http:// www. chs.unas.cz
2. Sociální péče, odborný časopis pracovníků sociální péče, vydávaný Sociálními
službami, dostupné na www.socialni-pece.cz
10
- slovenská periodika:
Rehabilitácia, vědecko-odborný, recenzovaný časopis pro otázky léčebné, pracovní,
psychosociální a výchovní rehabilitace, indexovaný v databázi SCOPUS vydávaný
LIEČREH s odbornou garancí Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce svätej
Alžbety v Bratislave, dostupný na http:// www.rehabilitacia.sk .
Kritéria pro výběr článků k vytvoření přehledové bakalářské práce: rok vydání
(leden 2000 až leden 2013), publikování po proběhlém recenzním řízení, český,
slovenský a anglický jazyk, přítomnost fulltextů (plnotextů). Ve výše uvedených
databázích a vyhledávačích byla k vyhledávání relevantních článků použita tato
klíčová slova v českém jazyce: hipoterapie, psychické problémy, deprese,
psychoterapie, asistovaná terapie, skleróza multiplex, dětská mozková obrna, péče,
jízda na koni, animoterapie, kůň.
Klíčová slova v AJ: hippotherapy, mental health, depression, psychotherapy, equine
assisted therapy, sklerosis multiple, cerebral palsy, horse riding, animotherapy, horse.
První etapa vyhledávání proběhla vyhledáváním v elektronických informačních
zdrojích EBSCO. Při zadávání výše uvedených klíčových slov pomocí
booleovských operátorů bylo nalezeno 76 článků v anglickém jazyce. Po důkladném
prostudování jednotlivých článků bylo použito k tvorbě přehledové bakalářské práce
pouze 31 článků, 19 článků bylo duplicitních, 22 článků obsahovalo pouze zmínku
o hipoterapii a 4 články byly zaměřeny na animoterapii a hipoterapie zde byla
doporučena vedle canisterapie jen jako další možnost léčby.
Druhá etapa vyhledávání proběhla vyhledáváním v elektronickém informačním
zdroji Bibliographia Medica Czechoslovaca. Při zadávání klíčových slov
bylo nalezeno 10 článků, z nihž 4 články byly použity pro tvorbu přehledové
bakalářské práce a 4 články obsahovaly pouze zmínku o hipoterapii, 1 článek
popisoval léčbu nemocných koní a 1 článek se zabýval drezurou koní.
11
Třetí etapa vyhledávání proběhla pomocí vyhledávače GOOGLE scholar. Bylo
nalezeno 58 článků. Všechny články byly předmětem jiných bakalářských
a diplomových prací a proto nebyly použity. Ke zvýšení počtu článků jsem požádala
pracovníky Národní lékařské knihovny o vypracování rešerše. Z této rešerše
obsahující odkazy na 52 článků jsem použila 4 články, 26 článků bylo duplicitních s již
dohledanými články, 7 článků bylo z nerecenzovaných zdrojů a 15 článků
obsahovalo pouze zmínku o hipoterapii.
Popis rešeršní strategie: Vyhledávání odborných recenzovaných článků proběhlo
v období od října 2012 do ledna 2013 s výsledným dohledáním 39 článků, které byly
podle relevantních informací roztříděny k tématu bakalářské práce. Po důsledném
prostudování byly vybrané informace z odborných článků zařazeny formou parafrází
do jednotlivých kapitol vytvořených podle cílů práce.
12
1. VYUŽITÍ HIPOTERAPIE U JEDINCŮ SE ZMĚNAMI PSYCHICKÉHO
STAVU
Burgon poukazuje na skutečnost, že hipoterapie může být zaměřena na více
různých oblastí působení. Její místo je jak v oblasti psychických aspektů jednotlivců,
tak v oblasti fyzického působení. Na terapii pomocí koní se dívá pohledem
holistickým. I přes své zaměření na oblast psychiky poukazuje na to, že léčba
fyzikálními metodami, která se zabývá nemocemi pohybového
a nervového aparátu, má taktéž velký vliv na kladné působení v oblasti fyzické
(Burgon, 2003, s. 264). Horňáček i Hollý doplňují, že hipoterapie je formou léčebné
rehabilitace, která využívá působení koně na jedince, přičemž spojuje fyzické
i psychické prvky (Horňáček, Hollý, 2005, s. 36). Hipoterapie nemusí nutně
obsahovat jízdu na koni. Zpočátku jde jen o to trávit čas s koňmi pozorováním
a diskutováním o jejich chování. Později je vhodné pokračovat učením, jak se
o koně starat, a v neposlední řadě může léčba zahrnovat jízdu na koni bez sedla
a otěží. Jedinci se učí, jak řeč jejich vlastního těla může ovlivnit koně a jak si k němu
vybudovat vztah (Bugon, 2011, s. 167). Müller taktéž uvádí, že terapie může probíhat
jak jízdou na koni, tak i kontaktní formou, kdy jedinec na koni nesedí, ale přesto
dochází k pozitivnímu ovlivnění osobnosti. Jedinec formou aktivizačních činností se
učí respektu a porozumění koni. Kůň je mu partnerem při nácviku různých
dovedností, pracovních úkonů, samostatnosti, soběstačnosti, zvyšování sociální
integrace a v neposlední řade má vliv na dosažení pozitivních změn v chování nebo
ke zmírnění či odstranění různých psychických potíží, zvláště depresí, které se stávají
civilizační nemocí současné „uspěchané doby“ (Müller, 2005, s. 27). Úspěch je
taktéž výrazný i v oblasti léčby schizofrenie a zlepšuje se i sociální interakce. Ačkoli
léky jsou základním pilířem léčby, hipoterapie představuje výrazný potenciál
při navrácení a udržení psychického zdraví a soběstačnosti. U jedinců trpících depresí
je poměrně časté, že se potýkají s nedostatkem sebedůvěry a neschopností dělat
jakákoli rozhodnutí. O výsledcích jsme informováni prostřednictvím záznamů, které
vznikají jak pozorováním jednotlivých účastníků, tak prostřednictvím rozhovorů
13
a různých dotazníků, které se následně vyhodnocují (Burgon, 2003, s. 263).
O´Connor naznačuje, že při hipoterapii jde především o možnost svobodně se
projevit, otevřít se a ukázat svoje já. Ve společnosti se často setkáváme s jedinci, kteří
se bojí komunikovat, nebo projevit svůj názor nebo vůli z důvodu, že budou odmítnuti,
vystaveni výsměchu či nepochopení. Kůň nemá žádná očekávání nebo předsudky či
jiné motivace. Navíc přes ochotu podstupovat riziko, které přináší jízda na koni, je
možné zlepšit schopnost řídit sebe (O´Connor, 2006, s. 3). Klíč k uzdravení, sebeúctě
a sebevědomí je v nastolení důvěry, respektu a odpovědnosti. K dosažení těchto cílů je
potřebné navázání interakce mezi koněm a jedincem a zároveň je vhodné stanovit
klientovi určité úkoly týkající se péče o koně. Postupným plněním jednotlivých úkolů
ztrácí jedinci se změnami psychického stavu zábrany, získávají důvěru a dochází
k posílení vzájemného vztahu (O´Connor, 2006, s. 1). I Sadovská referuje, že častým
problémem u psychických onemocnění bývá vytvoření terapeutického vztahu. A právě
kůň je vhodným zvířetem k navázání nejen terapeutického vztahu, ale i k navázání
vztahu mezi jedinci. I když se jedná spíš o neverbální než verbální kontakt. Kůň se
takto stává jakýmsi prostředníkem k navázání důvěry. Jedinec trpící psychickou
poruchou je často zvyklý myslet jinak a konat jinak. Prostřednictvím neverbální
komunikace s koněm je na tuto skutečnost neustále upozorňován. Vzhledem k faktu,
že je kůň je emočně neutrální, to znamená, že nemá žádné předsudky a taky není
zaujatý, reaguje standardně na standardní situace. Taktéž jeho povaha je konstantní.
U slabších jedinců dokonce dokáže na sebe vzít jakousi roli ochránce, což opět
napomáhá k získání důvěry a zlepšení psychické rovnováhy. Tímto způsobem
hipoterapie pomáhá proniknout přes obranné bariéry starých vztahů a dochází
k vytvoření nových vzorců chování. Tyto aspekty výrazně přispívají k nácviku
spolupráce podle zásady pomáhat druhým a nechat si pomáhat (Sadovská, 2000,
s. 268). Dle Klontze a spoluautorů hipoterapie představuje okamžité snížení psychické
tísně ihned po léčbě a výsledky během půlročního sledování zůstávají stabilní. Léčba,
dle jeho mínění, nesmí být uspěchaná a musí probíhat v trvání několika měsíců, ale ne
méně než půl roku, často i déle (Klontz et al., 2007, s. 257). Dále Klontz a spoluautoři
uvádějí, že jedinci, pro které je hipoterapie vhodná, v počátečních fázích léčby
14
zúčastňují se terapie ve skupinkách. Později zůstávají společně s ošetřujícím
personálem při terapii sami. Jedinci tak mají možnost procvičit si shodu mezi svými
pocity a svým chováním. Poměrně často, hlavně v začátcích léčby, se stává, že kůň
jedince ignoruje, odchází či se rozptyluje jinými koňmi. Toto poznání poukazuje na to,
že kůň velice citlivě reaguje na emocionální stav jedince a odráží jeho vlastní chování.
Je velmi důležité, aby se jedinec se změnami psychického stavu naučil pracovat se
svými emocemi, protože koně dávají nezkresleně zpětnou vazbu. Výsledkem léčby
s využitím koně je významné a stabilní vylepšení psychické pohody a snížení úzkosti
a depresí (Klontz et al., 2007, s. 259 - 260). Zatímco se Klontz a spoluautoři věnovali
účinkům hipoterapie na duševní zdraví u dospělých jedinců, Tartakovsky prezentuje
zaměření své léčby na dospívající jedince. Dle jejího názoru je potřebné věnovat terapii
s koňmi sice více času než s jinými zvířaty, ale výsledky u dospívajících jedinců jsou
následně velmi výrazné. Léčba pomocí hipoterapie nabízí u dospívajících
bezkonkurenční zážitek, který má význam jak v oblasti fyzické
a sociální, tak v oblasti působení na psychiku. U dospívajících jedinců byl prokázaný
výrazný pokles deprese, zlepšení komunikace, trpělivosti a respektu
(Tartakovsky, 2001, s. 69). I Horňáček, jehož studie jsou zaměřeny spíš
na posturální problémy, poukazuje na skutečnost, že hipoterapie má výrazný vliv
na zlepšení sebevědomí i sebeuvědomění, podporuje zlepšení intelektových funkcí
(rozvoj koncentrace, pozornosti) a samostatnosti (Horňáček, 2004, s. 69). Trotter
a spoluautoři uvedli, že hipoterapie, která probíhá v klidném sociálním
prostředí, může pomoci všem věkovým kategoriím ke zlepšení sebevědomí
a sebedůvěry. Interakcí jedince s koněm dochází ke znovuzískání kontroly nad svým
životem (Trotter et al, 2008, s. 255). Na tyto poznatky navazují Adams
a Coady ve své studii, kde uvádějí, že hipoterapie je slibným přístupem řešení
sebevědomí, deprese a dalších psychických problémů. Pozitivum vidí nejen
v samotném kontaktu s koněm, ale i v možnosti stýkat se s podobně smýšlejícími
jedinci, kteří se této terapie účastní (York, Adams, Coady, 2008, s. 19). Schulz,
Remick-Barlow a Robins popisují specializovanou formu hipoterapie, která je
navržená tak, aby řešila sebevědomí a osobní důvěru dětských jedinců se změnami
15
psychického stavu. Skutečností je, že tito jedinci, kteří byli vystaveni vlivu násilí,
zanedbávání či týrání ze strany rodičů, jsou ohroženi vznikem poruch v oblasti
duševního zdraví včetně úzkosti, hněvu, deprese, sebevražedných úmyslů či nízkého
sebevědomí (Schultz, Remic-Barlow, Robins, 2007, s. 265). Stejně jako výše uvedení
autoři i Schulz, Remick-Barlow a Robins zastávají názor, že kůň dává dítěti zpětnou
vazbu. Kůň je svým vzrůstem velké a silné zvíře, které vyvolává respekt a strach.
Překonáním těchto překážek a budováním vztahu se zvířetem je podporována důvěra.
Léčba pomocí koně poskytuje příležitosti identifikovat a pochopit osobní emoce,
rozvíjet empatii a vyjádření vlastních pocitů. Hipoterapie by měla probíhat delší dobu
a taktéž je vhodné, aby se této terapie účastnili i rodiče jedinců, případně sourozenci
(Schulz, Remick Barlow, Robins, 2007, s. 266). K pozitivním účinkům hipoterapie
u dětí se vyjadřuje taky Chardonnens. Podává informace o možnosti působení koně
na komplikované vztahy dětských jedinců na uzavřeném psychiatrickém oddělení.
I u dětí trpících řadou psychiatrických poruch lze tyto špatné vztahy k okolí postupně
překlenout. Budování nových vztahů, které mají být založeny na důvěře ke zvířeti,
musí být u dětských jedinců velmi pomalé. Oni ze začátku totiž nejsou připraveni
přijímat nová pravidla, a proto každé omezení, týkající se jejich kontaktu s koněm,
může být zdrojem okamžité a nekontrolované krize. Proto je nesmírně důležité vést
dětského jedince k novému poznání krůček po krůčku. Ke kontaktu s koněm je
možné se dopracovat i přes podání čisté vody, potravy nebo přes uklízení stáje.
Pocity jedinců se dokážou odrazit i u těchto drobných činností. Kůň následně reaguje
a posiluje vytvoření vzájemné vazby, která je odrazem těchto pocitů (Chardonnens,
2009, s. 325). I Bizub, Joy a Davidson se ztotožňují s názorem, že hipoterapie má své
zastoupení u léčby přetrvávajících psychiatrických onemocnění. Uvádějí, že
všeobecné sestry jsou jakýmsi mezníkem, který pomáhá překlenout propast mezi lidmi
a zdravotním postižením, přičemž jejich posláním je kromě jiného i posílení
soběstačnosti a komunitní integrace (Bizub, Joy, Davidson, 2003, s. 378). Dále
poukazují na skutečnost, že ktomu, aby došlo ke zlepšení úrovně psychiatrických
onemocnění jako je schizofrenie či deprese, je vhodné začlenit nemocné jedince
do programu jízdy na koni. Jednak se tito jedinci dostávají do společnosti, tím se
16
překlenuje propast, která snižuje jejich sociální izolaci, a jednak v novém prostředí
mají možnosti poznávat i členy nové komunity, která pro ně nebyla dosud známá.
Účastníci této terapie se navzájem povzbuzují a realisticky hodnotí
(Bizub, Joy, Davidson, 2003, s. 379). Taktéž mezi nimi a zvířaty vzniká nové,
nenahraditelné a neodmyslitelné terapeutické pouto. U této léčby je pozitivem i to, že
tito jedinci sice nemají žádnou zkušenost s jízdou na koni, ale překonáním nervozity
a strachu dosáhnou pocitu, který jim umožní cítit se jedinečně a pohlížet na sebe jako
na schopné jedince. Program hipoterapie se stává jakýmsi odrazovým můstkem
v životě, kde i přes počáteční obavy dochází k poznání, že věk nehraje žádnou roli.
V průběhu terapie se jedinci cítí lépe a mají možnost naučit se „mít rádi“. Tyto pocity
jsou naprosto v pořádku a jsou významným aspektem ke snížení špatné nálady
a zlepšení deprese (Bizub, Joy, Davidson, 2003, s. 380). Mašková vyvozuje
z dlouholeté praxe, že jedinci se změnami psychického stavu snáze navážou kontakt se
zvířetem než s člověkem. Kůň je k navázání kontaktu velice vhodným zvířetem. Koně
v přímém kontaktu nelze ignorovat. Jedinec se změnou psychického stavu
při kontaktu s koněm je nucen nějak se projevit. Jakákoliv forma projevu tohoto
jedince (úsměv, obavy nebo radost) znamená vyjádření emocí, se kterými je možné
pracovat. I když se často jedná o kontakt neverbální, kůň se stává jakýmsi
prostředníkem, jehož cílem je vytvořit kontakt jedinec - terapeut. Kůň je tedy silným
motivačním činitelem a při intenzivním kontaktu je nucen k udržování pozornosti.
Tím, že je jedinec se změnou psychického stavu velmi emočně angažován a neustále
konfrontován s reakcemi koně, může získat emočně korektivní zkušenost. Tato
zkušenost opakující se po nějakou dobu může vést ke zlepšení celé řady
psychiatrických diagnóz, jako jsou neurózy, fobie, deprese, závislosti a další
(Mašková, 2000, s. 268-269). Christian taktéž řadí hipoterapii k léčbě, která
umožňuje zvládnutí náročných emociálních potíží v životě. Poruchy příjmu potravy,
které jsou dlouhodobým a vleklým psychickým onemocněním mohou být ve značné
míře zlepšeny právě využitím hipoterapie. Terapie u jedinců s tímto závažným
psychickým onemocněním, může fungovat pouze tehdy, je-li řízená samotným
jedincem. Upozorňuje však na jednu z možných překážek této léčby, kterou je strach.
17
V průběhu léčby je vždy potřebné zjistit, jestli se jedná o strach z kontaktu s koněm
nebo o strach ze samotné změny. Pokud je strach z koně natolik velký, že ho nelze
překonat, je potřebné jedince z této terapie vyřadit a snažit se najít jinou, vhodnější
alternativu léčby (Christian, 2005, s. 65). Na význam hipoterapie jako jedné z možností
léčby týraných a zneužívaných žen poukazuje Froeschle. Nízké
sebevědomí, nejistota, úzkost nebo strach jsou symptomy, kterým čelí většina žen,
které přežily domácí násilí. V neposlední řadě se u těchto jedinců vyvíjí deprese,
které je mohou provázet po celý život. Také nedůvěra sehrává významnou roli.
Jedinci se v začátcích léčby učí nejdřív připravovat krmení pro koně. Postupně
se účastní další péče, jako je podávání krmení, kartáčování a česání koně. Tyto
činnosti vedou ke snížení úzkosti a postupnému získání důvěry. Dalším krůčkem je
vedení koně, kdy si jedinci mohou postupně uvědomit, že mají stále větší kontrolu
nad situací. Tato vědomá kontrola nad situací se přenáší i do běžného života.
Výsledkem je zlepšení sebevědomí, sebeúcta a potlačení deprese (Froeschle, 2009, s.
184).
2. VYUŽITÍ HIPOTERAPIE U NEMOCNÝCH SE SKLERÓZOU
MULTIPLEX.
Šupáková sděluje, že indikační spektrum hipoterapie je velice široké a při využití
tohoto způsobu léčby je zapotřebí indikace odborného lékaře. V neurologii, kdy se
jedná především o poruchy hybnosti centrálního typu různého původu, mezi které
skleróza multiplex patří, indikuje tuto formu pomocné léčby neurolog (Šupáková,
2008, s. 116). Svoboda a spoluautoři se jednoznačně přiklání k tvrzení, že indikovat
hipoterapii u sklerózy multiplex může pouze lékař se znalostí všech výhod, které
přináší, ale musí znát i omezení, která by mohla způsobit poškození zdraví.
Upozorňuje rovněž na mylný názor, kdy je hipoterapie považována za nosný léčebný
přístup. Její využití jako doplňkovou metodu u nemocných s poruchami nervového
18
aparátu však považuje za poměrně úspěšné (Svoboda et al, 2011, s. 228). Matlasová
a Kupková doplňují, že skleróza multiplex je jedním z nejčastějších neurologických
onemocnění. I když diagnostika tohoto onemocnění značně pokročila, lék, který by tuto
nemoc vyléčil, se zatím nepodařilo nalézt. Kromě farmakologické léčby je velice
důležité podporovat pohybové aktivity. Zcela zásadní vliv na volbu pohybového
režimu má právě probíhající fáze onemocnění roztroušenou sklerózou. I když
v období náhlého zhoršení zdravotního stavu by mělo dojít k relativnímu omezení
pohybových aktivit, neznamená to úplné „ulehnutí na lůžko“. Právě u onemocnění,
jejichž průběh kolísá, je vhodné k posílení fyzické kondice zařadit alternativní
techniky. Jednou z alternativních možností je také hipoterapie
(Matlasová, Kupková, 2008, s. 383). K této teorii se přiklání i Francová, která udává,
že hipoterapii jako alternativní možnost péče o nemocné využívá až čtvrtina klientů se
sklerózou multiplex (Francová, 2005, s. 288). Dvořáková a spoluautoři konstatují, že
ovlivnění sklerózy multiplex je možné přes přímé působení na řídící centrum
hybnosti. Pohybový popud, který vychází ze hřbetu koně, je ovlivněn stavbou těla,
mechanikou kroku, temperamentem a dalšími koeficienty koně. Velikost impulzu se
přenáší i na změny tlaku, který působí v místě střetu nemocného a koňského těla. Čím
větší zkušenost má nemocný s jízdou na koni, tím vyšší je tlak těla na hřbet koně
a narůstá tak i stálost provedeného pohybu. Počáteční snaha nedosedat celou vahou
na koně se s postupujícími zkušenostmi mění. Po nějaké době je nemocný schopný
posadit se na koně celou vahou a přizpůsobit se tak jeho pohybu. Tímto takzvaně
úplným posazením je možná svalová relaxace a taktéž snížení svalového tonu
(Dvořáková et al., 2010, s. 189). Matlasová a Kupková poukazují na možnosti, jak
postup tohoto onemocnění zpomalit. Při samotné léčbě je nutné dodržovat komplexní
přístup, kdy farmakoterapii je vhodné doplnit rehabilitací spolu s dalšími režimovými
opatřeními. Cílem opatření je předcházet nadměrné zátěži, únavě a spasticitě, která toto
onemocnění provází. Právě pravidelná fyzická aktivita brání vzniku bolestivých
spazmů a pomáhá udržet tělesnou kondici (Matlasová, Kupková, 2008, s. 383). Také
Flachenecker informuje o důležitosti pohybu, který je hlavní složkou toho, jak si
udržet svalovou sílu a funkční schopnosti, které jsou potřebné k samostatnosti
19
a udržení soběstačnosti. Protože právě s progresí nemoci se výrazně snižuje
nezávislost a soběstačnost nemocného. Skleróza multiplex je chronické onemocnění,
u kterého se poměrně často vyskytují období akutní exacerbace. Proto k snížení
rizika vzniku komplikací souvisejících s akutním stavem je potřeba přistupovat
aktivně. Znamená to, že k udržení rozsahu pohybu ve všech kloubech je vhodné
zařadit jak pasivní cvičení, tak relaxační techniky, a to včetně dechové gymnastiky.
Při stabilizaci zdravotního stavu je možné zařadit pravidelný a vhodně vedený
pohybový režim, který obnoví a zvýší celkovou odolnost a kondici organizmu.
Hipoterapii v kombinaci s farmakologickou léčbou považuje Flachenecker za režim,
který vede ke zlepšení kondice (Flachenecker, 2012, s. 223). V léčbě sklerózy
multiplex je dle Francové vhodné uklidnění a povzbuzení, které vede k psychickému
vyvážení i k pochopení. Zároveň dodává, že přizvání nemocného do aktivní
spolupráce v léčbě má pozitivní odezvu na zlepšení jeho zdravotního stavu. Aktivní
spoluprací není myšlena jen samotná jízda na koni, ale také pasivní vožení se
na koni, které přináší klid a vyrovnanost (Francová, 2005, s. 286). Hammer
a spoluautoři sdělují, že drtivá většina nemocných se sklerózou multiplex trpí
chronickou bolestí vztahující se k zhoršující se spasticitě. Spasticita je negativním
doprovodným jevem tohoto onemocnění s výraznou progresí. Hipoterapie je jednou
z možností, vlivem které je možné zmírnit napětí svalů a tuto bolest eliminovat.
Už jenom samotné posazení se na hřbet koně umožňuje pasivní protahování a brání tak
rozšíření spasticity nohou (Hammer et al., 2005, s. 52). Lechner a spoluautoři podávají
informace o výrazném snížení spasticity vlivem hipoterapie. Pasivním
strečinkem na hřbetu pohybujícího se koně dochází ke snížení svalového napětí
nohou u nemocného s neurologickým postižením (Lechner et al., 2003, s. 503).
Jak zmiňuje Francová, i bolest a únava jsou pro nemocného se sklerózou multiplex
velice stresující. Vlivem těchto aspektů dochází často ke změně nálad, podrážděnosti
a depresi. V neposlední řadě už samotné vyrovnání se se změněnými životními
perspektivami je nelehké a přináší velkou zátěž na psychiku nejen u samotného
nemocného, ale i u všech, kteří o nemocného pečují. Již pouhá návštěva jízdárny má
uklidňující vliv na všechny, kteří se na péči podílejí (Francová, 2005, s. 287).
20
I Flachenecker podává informace o tom, že kvalita života se sklerózou multiplex se
postupem času snižuje a to má dopad na sociální důsledky, jako je pracovní
neschopnost, ztráta zaměstnání nebo rozpadlé vztahy. Vlivem tohoto onemocnění se
objevují i různé emocionální reakce až deprese. I v této oblasti je možné uplatnit
hipoterapii. Už samotná péče o koně má psychosociální vliv na nemocného
(Flachenecker, 2012, s. 223). Taktéž Burgon popisuje úspěch hipoterapie, který je
výrazný i v oblasti vnímaní vlastního sebevědomí, sebeúcty a snížení psychických
potíží jako i deprese, které provázejí onemocnění sklerózou multiplex (Burgon, 2003,
s. 266). Silkwood-Sherer a Wambier považují jízdu na koni za vhodnou aktivitu, jak
tyto symptomy zmírnit. Avšak využití této léčby u sklerózy multiplex je často možné
jen u nemocných, u kterých je zachována alespoň částečná míra rovnováhy
a nemocný je schopen ujít alespoň několik kroků či postavit se. Už samotný pohyb
koňského hřbetu, který vychyluje nemocného z těžiště, působí na nemocného.
Nemocný se sklerózou multiplex se totiž takto podvědomě snaží přizpůsobit a nalézt
rovnováhu. Další možností, jak posílit rovnováhu, může být pobízení nemocného
ke zvedání rukou nebo k zavření očí na krátký okamžik (Silkwood-Sherer,
Warmbier, 2007, s. 78).
3. VYUŽITÍ HIPOTERAPIE U NEMOCNÝCH S DĚTSKOU MOZKOVOU
OBRNOU.
Liptak popisuje, že dětská mozková obrna je onemocněním, u kterého zatím
neexistuje účinná léčba. U rodin, které mají nemocného s dětskou mozkovou obrnou,
je častým jevem, že hledají alternativní možnosti, jak snížit dopad onemocnění
na kvalitu života tohoto nemocného. Jako jedna z alternativních metod, která může být
v péči o nemocného s dětskou mozkovou obrnou úspěšně využita, je
i hipoterapie. (Liptak, 2005, s. 156). Benda, McGibbon a Grant vyvozují, že je
všeobecně známo, že u nemocných s dětskou mozkovou obrnou způsobují léze
na mozku různé abnormality svalového tonu, vadné držení těla a zhoršení
21
motorických funkcí. Ačkoliv léze v mozku je stálá, tím, že nemocný roste, tyto
dysfunkce progredují. Dlouhodobá fyzikální terapie může snižovat negativní dopad
na zdraví nemocného, ale vyžaduje spoustu energie a bolesti. Hipoterapie je
považována za fyzikální léčbu, pomocí které je bolest úplně eleminována a současně
dochází k funkčnímu zlepšení zdravotního postižení (Benda, McGibbon, Grant, 2003,
s. 818). Při využití hipoterapie u nemocných s dětskou mozkovou obrnou je potřebné
dodržet určitá kritéria: schopnost sedět samostatně s oběma nohama
na zemi bez opory zad, schopnost stát a chodit s pomocnými zařízeními nebo
bez nich, schopnost spolupracovat a dodržovat ústní pokyny, sedět obkročmo na koni
nebo na sudu. Benda, McGibbon a Grant taktéž uvádějí i kritéria, která nemocného
z hipoterapie vyřazují: alergie na koňskou srst a prach, epilepsie v anamnéze, těžká
retardace, ztráta sluchu, injekce botulotoxinu v průběhu 12 měsíců a chirurgické
řešení spasticity (Benda, McGibbon, Grant, 2003, s. 819). El-Meniawy a Thabed
doplňují, že kromě ztráty sluchu není vhodné do hipoterapie zařazovat ani nemocné,
kteří mají závažné zrakové postižení a jsou zdravotně nestabilní (El-Meniawy,
Thabed, 2012, s. 64). Drnach, O´Brien a Kreger připomínají další kritérium, kterým
jsou nekontrolovatelné problémy s chováním, u kterého je taktéž nutné vyřazení
nemocného z hipoterapie (Drnach, O´Brien, Kreger, 2010, s. 1004). Ťupová
a Krobot se zmiňují, že s hipoterapií je možné začít už ve věku dvou měsíců dítěte
nemocného dětskou mozkovou obrnou. Zařazením takto malých nemocných
do hipoterapie se potkává s nesouhlasem rodičů a v konečném důsledku
i s nesouhlasem pediatrů (Ťupová, Krobot, 2012, s. 77). Debuse, Gibb a Chandler
empiricky prokázali, že dolní věková hranice jsou čtyři roky. Horní věkovou hranici
není třeba stanovovat. Horní hranice je daná zdravotním stavem a zájmem. Ve svých
studiích předkládají výsledky práce s 63letým nemocným, u kterého došlo taktéž
ke snížení spasticity a tím i k zlepšení psychického stavu (Debuse, Gibb, Chandler,
2009, s. 174). Podle Bendy, McGibbona a Granta dochází k výraznému zlepšení
svalové aktivity již po 8 minutách jízdy na koni. Kůň je vedený 4 minuty po směru
hodinových ručiček a 4 minuty proti směru hodinových ručiček. Nemocný je
zabezpečován asistenty po obou stranách koně kvůli bezpečnosti, ale k jeho
22
přidržování nedochází (Benda, McGibbon, Grant, 2003 s. 820). Véle podává odlišný
názor na dobu trvání hipoterapie. Za nedostačující považuje trvání terapie, která je
kratší než 20 minut a je prováděná pouze jednou týdně (Véle, 2004, s. 77). Sterba
a spoluautoři podporují názor, že trvání terapie alespoň 1 hodinu je vzhledem
ke všem úkonům s ní souvisejících potřebné. Nemocný s dětskou mozkovou obrnou je
pomalejší a vyžaduje větší časový prostor (Sterba et al, 2002, s. 301). Nerandžič
doplňuje, že hipoterapie má pozitivní vliv na člověka jak z hlediska prevence,
posílení a podpory zdraví, tak z hlediska léčby. Léčba pomocí zvířat využívá
pozitivního vlivu zvířat při aktivní či pasivní interakci na psychickou, fyzickou
a sociální pohodu člověka. Dále uvádí, že rytmus kroku koně ovlivňuje srdce, plíce
a všechny orgány, které v těle pracují v pravidelném rytmu. Nemocný, aby se udržel
na koni, musí udržet rovnováhu a zapínat stabilizační svaly v oblasti páteře a pánve,
což je důležité hlavně u nemocných s dětskou mozkovou obrnou, kteří mají tyto
svaly oslabené nemocí. Kůň se takto snaží přizpůsobit pohybu nemocného a umožnit
mu posílení svalů v oblasti nohou a pánve. V terminologii hipoterapie je to nazýváno
vytvořením komunikačních vazeb a porozuměním (Nerandžič, 2006, s. 92). Benda,
McGibbon a Grant doplňují, že rozhodujícím aspektem je skutečnost, že kůň
při chůzi poskytuje přesný, rytmický a opakující se vzorec pohybu, který je podobný
přirozené lidské chůzi. Tento pomalý, rytmický pohyb v kombinaci se ztuhlými svaly
nohou vede ke snížení vysokého svalového tonu a k relaxaci svalů takto nemocného
(Benda, McGibbon, Grant, 2003, s. 824). Véle dodává, že pouze rytmický a opakující
se vzorec pohybu nestačí. Dalším aspektem majícím vliv na svaly nemocného
s dětskou mozkovou obrnou je účinek sedu na koňském hřbetu. Mírné pokrčení
nohou při sedu na koni snižuje nepřirozené prohnutí v bedrech a podporuje
vzpřímené držení těla. Nezanedbatelné je i trénování centrální nervové soustavy. Tento
trénink je možný navodit změnou kroku koně v klus nebo změnou směru. Kůň může
být vedený rovně, do kruhu nebo může různě zahýbat (Véle, 2004, s. 78).
Drnach, O´Brien a Kreger věnují pozornost vedení koně kolem kuželů. Nemocný je
takto nucen koordinovat polohu svého těla s pohybem koně. Taktéž popisují změny
v posazování na hřbetu koně. Klient může být posazený blíže k hlavě nebo bokem
23
popřípadě může ležet na koňském hřbetu. Hrubou motoriku je možné zlepšit
i zapojením horních končetin do terapie (Drnach, O´Brien, Kreger, 2010, s. 1005).
Debuse, Gibb, Chandler se přiklánějí k názoru, že léčba pomocí hipoterapie je
jednou možností, jak dosáhnout normalizace svalového tonu. Nemocný, přitom
aktivně neovlivňuje pohyb koně a využívá jen pohybových impulzů chůze koně
(Debuse, Gibb, Chandler, 2009, s. 174). Honkavaara a Rintala ve svém výzkumu
podávají výsledky, které ukazují, že hipoterapie prováděná u nemocných s dětskou
mozkovou obrnou může zlepšit i poruchy chůze. Důležitá je zmínka o množství
energie, kterou musí tito nemocní vydat při chůzi. Tato energie je až třikrát
nebo čtyřikrát větší u nemocných s dětskou mozkovou obrnou než u zdravých
jedinců. Ve svých výzkumech dospěli k závěrům, že snížení spasticity vlivem
hipoterapie umožňuje prodloužit délku kroku, a tím zlepšit kvalitu chůze a snížit
nároky na množství energie (Honkavaara a Rintala, 2010, s. 29 - 30). Shurtlef,
Standeven a Ensberg dodávají, že tomu, aby byl snížený energetický výdej a zvýšená
efektivita při chůzi, je potřebné věnovat se hipoterapii alespoň 12 týdnů. Zároveň se
zmiňují, že tyto změny přetrvávají dalších 12 týdnů
(Schurtlef, Standeven, Engsberg, 2009, s. 1185). Smíšková a Matek předkládají
informaci, že výsledek hipoterapie přináší snížení svalového tonu, který nějakou
dobu po terapii přetrvává. Zároveň doplňují, že šetrnou hipoterapií je možné zlepšit
peristaltiku, zmírnit dechové potíže a taktéž posílit kardiovaskulární systém
(Smíšková, Matek, 2011, s. 19). Důležitým aspektem, na který poukazuje Véle, je
pozitivní motivace jezdce. Hipoterapie musí bavit, nemůže být prováděna proti vůli
nemocného. Nesmírně důležitý je jak fyzikální, tak mentální kontakt s koněm.
Konečné výsledky se často odvíjí i od toho, jak tento kontakt probíhá. Vzhledem
k tomu, že se jedná o opakovaný proces, je nesmírně důležité zvolit individuální
přístup (Véle, 2004, s. 77). Jízda na koni přináší zábavu a zvyšuje sociální účast
(Liptak, 2005, s. 159). Debuse, Gibb a Chandler potvrzují vhodnost verbálního
vyjádření radosti, spokojenosti a nadšení (Debuse, Gibb, Chandler, 2009,
s. 181 - 182). Drnach, O´Brien a Kreger informují, že výsledky působení hipoterapie
je možné měřit pomocí „Gross Motor Function“, což je program, který hodnotí
24
úroveň motorické funkce u nemocných se spastickou formou dětské mozkové obrny.
Toto měření má být prováděné před začátkem, v průběhu a po 5 týdnech terapie
a následně vyhodnoceno (Drnach, O´Brien, Kreger, 2010, s. 1003). Liptak doplňuje, že
k měření výsledků léčby pomocí hipoterapie je možné použít elektromyograf.
Elektrody se přikládají na místa, která jsou ovlivněna hypoterapií a tyto snímají
napětí svalu před každou terapií a po ní. Zatímco elektromyograf byl používaný
pouze v laboratořích, u měření v průběhu hipoterapie je možné signál přenést pomocí
speciálních vysílaček a následně vyhodnotit (Liptak, 2005, s. 159). Honkavaara
a Rinata podávají informace o použití kamery. Kamera je prostředkem, který
nemocného s dětskou mozkovou obrnou nijak nelimituje a ani neomezuje. Kamera
snímá všechny pohyby nemocnéhopřed hipoterapií, v průběhu terapie i po ní,
a následně je vyhodnocuje (Honkavaara a Rintala, 2009, s. 35). Pouze Debuse, Gibb
a Chandler hodnotí výsledky působení hipoterapie rozhovorem (Debuse, Gibb,
Chandler, 2009, s. 180). Sterba navrhuje zařadit do jednotlivých studií dotazník
pro rodiny nemocných s dětskou mozkovu obrnou. Dotazník se může týkat zlepšení
či zhoršení zdravotního stavu, možných překážek hipoterapie, spokojenosti
či nespokojenosti. Sám autor popisuje, že nejčastěji bývá uváděná velká vzdálenost
a časová náročnost (Sterba, 2007, s. 71). Miller a spoluautoři poukazují na závažnou
skutečnost, kterou je vzdálenost od kvalitních center poskytujících hipoterapii.
Pro mnohé klienty je tato vzdálenost velkou překážkou vzhledem ke zdravotnímu
stavu. (Miller et al., 2011, s. 720). Ťupová a Krobot poukazují na závažnost
problému financování hipoterapie. Konstatují, že náklady na provoz kvalitních center
jsou velké. Vzhledem ke skutečnosti, že tato péče není hrazena pojišťovnami, řada
klientů volí jinou formu pohybové terapie i přes důkazy, že lze z této alternativní léčby
profitovat (Ťupová, Krobot, 2012, s. 77).
25
ZÁVĚR
Přehledová bakalářská práce se zabývala problematikou využití hipoterapie u jedinců
se změnami psychického stavu, nemocných se sklerózou multiplex a nemocných
s dětskou mozkovou obrnou. V přehledové práci byly stanoveny 3 cíle.
Cílem č. 1 bylo předložení dohledaných publikovaných poznatků o využití
hipoterapie u jedinců se změnami psychického stavu. Z dohledaných odborných článků
se vlivu hipoterapie na psychické zdraví jedince věnovali Burgon, Bizub, Joy,
Davidson, O´Connor, Sadovská, Klontz a spoluautoři, Bowers, Hollý, Horňáček,
Trotter, York, Adams, Coady, Schulz, Remick-Barlow, Robins, Chardonnens,
Mašková, Christian a Froeschle. Tito autoři ve svých studiích popisují kladný vliv
hipoterapie na psychické zdraví. Taktéž poukazují na skutečnost, že v případě
poruchy psychického zdraví není podmínkou terapie využívat jen ježdění na koni.
Za velmi vhodné při této terapii je považováno taktéž navázání vztahu s koněm
pouhým dotýkáním se, pečováním o něj nebo voděním koně (Bizub, Joy, Davidson,
2003, s. 278 - 380; York, Adams, Coady, 2008, s. 19; Burgon, 2003, s. 263, 264, 266;
Froeschle, 2009, s. 184; Hollý, Horňáček, 2005, s. 36; Chardonnens, 2009,
s. 325; Christian, 2005, s. 65; Klontz et al., 2007, s. 257, 259 - 260; Mašková, 2000,
s. 268 - 269; O´Connor, 2006, s. 1, 3; Schultz, Remick-Barlow, Robins, 2006, s. 265,
266; Sadovská, 2000, s. 268; Trotter, 2008, s. 255). Stanovený cíl v přehledové
bakalářské práci byl splněn.
Cílem č. 2 bylo předložit dohledané publikované poznatky o využití hipoterapie
u nemocných s dětskou mozkovou obrnou. Autoři Šupáková, Svoboda a spoluautoři,
Matlasová a Kupková, Francová a spoluautoři, Dvořáková a spoluautoři,
Flachenecker, Hammer a spoluautoři, Lechner a spoluautoři, Burgon,
Silkwood-Sherer a Warmbier se zaměřili na vliv hipoterapie na jedince se sklerózou
multiplex. Onemocnění sklerózou multiplex přináší kromě problematiky s vnímáním
bolesti a spasticity i mnoho dalších potíží (Burgon, 2003, s. 266; Dvořáková et al.,
2010, s. 189; Francová et al., 2005, s. 286, 288; Flachenecker, 2012, s. 223; Hammer
et al., 2005, s. 52; Lechner et al., 2003, s. 503; Matlasová, Kupková, 2008, s. 383;
26
Silkwood-Sherer, Warmbier, 2007, s. 78; Svoboda et al., 2011, s. 228; Šupáková,
2008, s. 116). Francová a spoluautoři a Burgon se shodují na tom, že hipoterapií lze
zvládnout kromě zmírnění spasticity i deprese, které často provází toto progredující
onemocnění (Burgon, 2003, s. 266; Francová et al., 2005, s. 287). Stanovený cíl
v přehledové bakalářské práci byl splněn.
Cílem č. 3 bylo předložit dohledané publikované poznatky o využití hipoterapie
u nemocných s dětskou mozkovou obrnou. O pozitivním vlivu hipoterapie
na svalový tonus jedinců s dětskou mozkovou obrnou informovali Liptak, Benda,
MacGibbon, Grant, El-Meniawy, Thabed , Véle, Debuse, Gibb, Chandler,
Honkavaara, Rintala, Drnach, O´Brien a Kreger (Benda, MacGibbon, Grant, 2003,
s. 818; Debuse, Gibb, Chandler, 2009, s. 174; El-Meniawy, Thabed, 2012, s. 64;
Honkavaara, Rintala, 2009, s. 29 - 30; Liptak, 2005, s. 56; Véle, 2004, s. 77).
Benda, MacGibbon, Grant, El-Meniawy a Thabed popisují ve svých studiích
stanovení kritérií, které vylučující možnost využití hipoterapie u nemocných s dětskou
mozkovou obrnou (Benda, MacGibbon, Grant, 2003, s. 819; El-Meniawy, Thabed,
2012, s. 64). Véle, Schurtlef, Standeven, Engsberg, Drnach, O´Brien, Kreger a Sterba
podporují dobu trvání hipoterapie v rozmezí 20 minut až 1 hodina
(Drnach, O´Brien, Kreger, 2010, s. 1005; Shurtlef, Standeven, Engsberg, 2009,
s. 1185; Véle, 2004, s. 77). Pouze Benda, McGibbon a Grant se odklání od výše
uvedených autorů uvedením velmi krátké doby trvání hipoterapie (Benda,
MacGibbon, Grant, 2003, s. 820). Stanovený cíl v této přehledové bakalářské práci byl
splněn.
Zároveň všichni autoři, kteří jsou uvedeni v této přehledové bakalářské práci, se
shodují na tvrzení, že pozitivní vliv koně na psychický i fyzický stav jedince je
známý už několik staletí, ale existuje poměrně málo studií, které by tuto skutečnost
potvrzovaly i přes to, že o hipoterapii platí, že má dlouholetou historii ale krátké
dějiny. Ťupová a Krobot zdůrazňují skutečnost, že je třeba brát v úvahu neexistující
studii v rámci medicíny založené na důkazech (Ťupová, Krobot, 2012. s. 78).
Na existenci různých spolků, farem nebo stájí, které provádějí, takzvanou hipoterapii
27
upozorňují Ťupová a Krobot. Zároveň zdůrazňují, že vytvoření kvalitního zázemí
a poskytování kvalifikovaných služeb je v České republice téměř nadlidský úkol.
(Ťupová, Krobot, 2012, s. 76). Podrápská se připojuje k těmto poznatkům
a konstatuje, že farem, jezdeckých oddílů nebo takzvaně hodných lidí, kteří tuto
metodu nabízejí, je poměrně hodně. Zmiňuje, že pouze dobrý úmysl a snaha pomoct
jsou velkým kladem, ale k provozování kvalitní péče nestačí. Zároveň sděluje, že
hipoterapii jako jednu z metod hiporehabilitace lze plně využít i v oblasti sociálních
služeb (Podrábská, 2009, s. 42). Ťupová a Krobot doplňují, že provádět kvalitní
hipoterapii, zajistit kvalitní tým, kvalitní koně a zázemí je velkým problémem byť jen
z hlediska financí. Konstatují, že situace je řešitelná uznáním hipoterapie
za právoplatnou metodu (Ťupová, Krobot, 2012, s. 76). Ať je úmysl sebelepší, je nutno
vždy brát v úvahu schopnosti a možnosti nemocného a vždy je potřeba zvolit
správného koně, neboť oslabená důvěra v koně i prostředí jízdárny může být
pro nemocného velkou osobní ztrátou (Podrábská, 2009, s. 44). Müller zdůrazňuje, že
tato terapie probíhá pod vedením odborníků a laicky prováděná je velmi
nebezpečná. Musí být zajištěny pravidelné školení členů hiporehabilitačních týmů
(Müller, 2005, s. 60). Autoři Hollý a Horňáček pojímají hipoterapii jako týmovou
práci, kde má každý člen jasně vymezené pravomoci a odpovědnost. Podle autorů je
třeba vždy přistupovat k dané problematice z pohledu konkrétního lékařského oboru,
jelikož hipoterapie zahrnuje širokou řádku lékařských i nelékařských oborů (Hollý,
Horňáček, 2005, s. 36). Hipoterapie je formou léčebné rehabilitace, která využívá pů-
sobení koně na člověka, přičemž spojuje fyzické i psychické prvky. Hipoterapii
pojímají jako týmovou práci, kde má každý člen jasně vymezené pravomoci
a odpovědnost. Podle autorů Hollého a Horňáčka je třeba k dané problematice
přistupovat vždy z pohledu konkrétního lékařského oboru, jelikož hipoterapie
zahrnuje širokou škálu lékařských i nelékařských oborů (Hollý, Horňáček, 2005,
s. 36). Hipoterapie taktéž může pomoct při hledání cest, jak se do života znovu
začlenit a stát se vyrovnaným a sebevědomým člověkem (Nerandžič, 2006, s. 82).
28
SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ZDROJŮ
BENDA, William, McGIBBON, Nancy, GRANT, Katrynh. 2003. Improvements
in Muscle Symmetry in Children with Cerebral Palsy After Equine assisted therapy.
(Hippotherapy). Journal of Alternative Complementary Medicine. December 2003,
Roč. 9, č. 6, s. 817 - 825. ISSN 10755535.
BIZUB, Anne, JOY, Ann, DAVIDSON, Larry, 2003. 'It's like being in another
world': Demonstrating the benefits of therapeutic horseback riding for individuals with
psychiatric disability. Psychiatric Rehabilitation Journal. 2003, Vol 26(4),
s. 377 - 384. ISSN 1095158X.
BURGON, Hannah Louise. 2003. Office sof Mental Health Practicioners: Case
studie sof adults receiving horse-riding therapy. Anthrozoos. 2003, Roč. 16, č. 3,
s. 263 - 276. ISSN 08927936.
BURGON, Hannah Louise. 2011. Queen of the world: experiences of 'at-risk' young
people participating in equine-assisted learning/therapy. Journal of Social Work
Practice. 2011, Roč. 25, č. 2, s. 165 - 183. ISSN 02650533. DOI:
10.1080/02650533.2011.561304.
DEBUSE, Dorothee, GIBB, Cynthia, CHANDLER, Canterbury. 2009. Effect
of hippotherapy on people with cerebral palsy from the users´perspective:
A qualitative study. Physiotherapy Theory & Practice. April 2009, Roč. 25, č. 3,
s. 174 - 192. ISSN 09593985. DOI: 10.1080/09593980902776662.
DRNACH, Mark, O´BRIEN, Patricia, KREGER, Alison. 2010. The effect of 5-Week
Therapeutic Horseback Riding Program on Gross Motor Function in Child
with Cerebral palsy: A case Study. Journal of Alternative & Complementary
Medicine. September 2010, Roč. 16, č. 9, s. 1003 - 106. ISSN 10755535. DOI:
10.1089/acm.2010.0043.
29
DVOŘÁKOVÁ, Tereza, JANURA, Miroslav, SVOBODA, Zdeněk, DVOŘÁKOVÁ,
Jana. Faktory ovlivňující proces a výsledný efekt hipoterapie. Rehabilitace a fyzikální
lékařství. 2010, roč. 17, č. 4, s. 188 - 193. ISSN 1211 - 2658.
EL-MENIAWY, Gehan , THABED, Nahed. 2012. Modulation of back geometry
in children with spastic diplkegic cerebral palsy via hippotherapy training. Egyptian
Journal of Medical Human Genetics. 2012, Roč. 13, č. 1, s. 63 - 71. ISSN 11108630.
DOI: 10.1016/j.ejmhg.2011.10.004.
FRANCOVÁ, Hana. 2005. Psychosociální aspekty nemocných s roztroušenou
sklerózou. Kontakt. 2005, roč. 7, č. 3-4, 286-292. ISSN 1212 - 4117.
FLACHENECKER, Peter. 2012. Autoimmune diseases and rehabilitation.
Autoimunity Rewiews. 2012, Roč. 11, č. 3, s. 219 - 225. ISSN 15689972. DOI:
10.1016/j.autrev.2011.05.016.
FROESCHLE, Janet. 2009. Empowering Abused Women Trough: Equine Assisted
Career therapy. Journal of Creativity in Mental Health. 2009, Roč.. 4, č. 2,
s. 180 - 190. ISSN 15401383. DOI: 10.1080/15401380902945228.
HAMMER, Ann, NILSAGÁRD, Ylva, FORSBERG, Anette, PEPA, Helena,
SKARGREN, Elisabeth, ÖBERG, Brigitta. 2005. Evaluation of therapeutic riding
(Sweden)/hippotherapy (United States). A single-subject experimental design study
replicated in eleven patients with multiple sclerosis. Physiotherapy Theory
& Practice. 2005, Roč. 21, č. 1, s. 51 - 77. ISSN 09593985. DOI:
10.1080/09593980590911525.
HOLLÝ, Karol, HORŇÁČEK, Karol. Hipoterapie: léčba pomocí koně. Ostrava:
Montanex, 2005. 293 s. ISBN 80 – 7225 – 190 - 2.
HONKAVAARA, Marku, RINTALA, Pauli. 2010. Hippotherapy on gait in children
30
with cerebral palsy. European Journal of adapter Physical Activity. September 2010,
Roč.. 3, č. 2, s. 29 - 36. ISSN 1803 - 3857.
HORŇÁČEK, Karol. 2004. Bazálne, ale neudávané faktory ovplyvňujúce postúru
v hipoterapii. Rehabilitácia. 2004, roč. 41, č. 2, s. 67 - 74. ISSN 0375 - 0922.
CHARDONNENS, Evelyne. 2009. The Use of Animals as Co-Therapists on a Farm:
The Child-Horse Bond in Person-Centered Equine-Assisted Psychotherapy.
Person-Centered &Experiential Psychoterapies. 2009, Roč. 8, č. 4, s. 319 - 332. ISSN
14779757.
CHISTIAN, Jo Ellen. 2005. All Creatures Great and Small: Utilizing
Equine-Assisted Therapy to Treat Eating Disorders. Journal of Psychology
& Christianity. 2005, Roč. 24, č. 2, s. 65 - 67. ISSN 0733 - 4273.
KLONTZ, Bradley, BIVENS, Alex, LEINART, Deb, KLONTZ, Ted. 2007.
The Effectiveness of Equine-Assisted Experiential Therapy: Results of an Open
Clinical Trial. Society & Animals. 2007, Roč. 15, č. 9, s. 257 - 267. ISSN 10631119.
DOI: 10.1163/156853007X217195.
LECHNER, Helga, FELDHAUS, Sara, GUDMUNDSEN, Libby, HEGEMANN,
Disease, MICHEL, Denisot, KNECHT, Heidi. 2003. The short-term effect
of hippotherapy on spasticity in patients with spinal cord injury. Spinal Cord. 2003,
Roč. 41, č. 9, s. 502 - 505. ISSN 13624393. DOI: 10.1038/sj.sc. 3101492.
LIPTAK, Gregory. 2005. Complementary and Alternative Therapie for Cerebral palsy.
Mental retardation and Developmental Disabilities Research Reviews. 2005, Roč. 11,
č. 2, s. 156 - 163. ISSN 10804013. DOI: 10.1002/mrdd.20066.
MAŠKOVÁ, Andrea. 2000. Hippoterapie: Kůň jako koterapeut v procesu
psychoterapie, Česká a Slovenská psychiatrie. 2000, č. 5, s. 267 - 269.
ISSN 1212 - 0383.
31
MATLASOVÁ, Hana, KUPKOVÁ, Jana. 2008. Fyzické aktivity u nemocných
s roztroušenou sklerózou. Kontakt. 2008, č. 2. 247 - 482. ISSN 1212 - 4117.
MILLER, Paul, MATTISON, Lena, MCFADYEN, Angus. 2011. Evaluation
of a home based physiotherapy programme for those with moderate to severe
multiple sclerosis: a randomized controlled pilot study. Clinical Rehabilitation.
August 2011, Roč. 25, č. 8, s. 720 - 730. ISSN 02692155. DOI:
10.1177/0269215511398376.
MÜLLER, Oldřich. 2005. Terapie ve speciální pedagogice: teorie a metodika.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 295 s. ISBN 80 – 244 – 1075 - 3.
NERANDŽIČ, Zoran. 2006. Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Praha:
Albatros, 2006. 159 s. ISBN 80 – 00 – 01809 - 8.
O’CONNOR, Carol. 2006. The silent therapist: A review of the development
of equine assisted psychotherapy. New England Journal of Medicine, 2006, Roč. 6,
č. 3, s. 1 - 5. ISSN 00284793. DOI: 10.1056/NEJMp1112812.
PODRÁBSKÁ, Jana. 2009. Zooterapie v sociálních službách. Hiporehabilitace.
Sociální péče. 2009, č. 5, s. 42 - 44. ISSN 1213 – 2330.
SADOVSKÁ, Júlia. 2000. Hippoterapia: Koň jako koterapeut v procese
psychoterapie. Česká a slovenská psychiatrie, 2000, roč. 96, č. 5, s. 267 - 269. ISSN
1212 - 0383.
SHURTLEF, Tim, STANDEVEN, John, ENGSBERG, Jack. 2009. Changes
in Dynamic Trunk/Head Stability and Functional Reach After Hippotherapy. Arch
Psych Med Rehabil. 2009, č. 90, s. 1185 - 1196. ISSN 15299430. DOI:
10.1016/j.spinee.2012.02.019.
32
SCHULTZ, Pamela Medina., REMICK-BARLOW, Ann, ROBBINS, Leslie. 2007.
Equine-assisted psychotherapy: a mental health promotion/intervention modality
for children who have experienced intra-family violence. Health & Social Care
in the Community. 2007, Roč. 15, č. 5, s. 265 - 271. ISSN 09660410. DOI:
10.1111/j.1365-2524. 2006. 00684. x.
SILKWOOD-SHERER, Debie., WARMBIER, Heather. 2007. Effects
of Hippotherapy on Postural Stability in Persons with Multiple Sclerosis: A Pilot
Study. Journal of Neurologic Physical Therapy, 2007, Roč. 31, č. 2, s. 77 - 84. ISSN
00319023. DOI: 10.2522/ptj.20110081.
SMÍŠKOVÁ, Šárka, MATEK, Pavel. 2011. Možnosti využití hipoterapie v léčbě
neurologických diagnóz. Neurologie v praxi. 2011, roč. 12, č. 4. ISSN 1213 - 1814.
STERBA, John. 2007. Does horseback riding therapy or therapist-directed
hippotherapy rehabilitate children with cerebral palsy?. Developmental Medicine
& Child Neurology. 2007, roč. 49, č. 1, s. 68 - 73. ISSN 00121622. DOI:
10.1017/S0012162207000175.x.
STRERBA, John, ROGERS, Brian, FRANCE, Amy, VOKES, Deborah. 2002.
Horseback riding in children with cerebral palsy: efekt on gross motor fiction.
Developmental Medicine & Child Neurology. May 2002, roč. 44, č. 5, s. 301 - 308.
ISSN ISSN 00121622. DOI: 10.1017/S0012162207000175.x.
SVOBODA, Zdeněk, JANURA, Miroslav, DVOŘÁKOVÁ, Tereza, ŽIVNÝ, Boris.
2011. Možnosti využití hipoterapie v praxi. Rehabilitácia, 2011, roč. 48, č. 4,
s. 224 - 229. ISSN 0375-0922.
ŠUPÁKOVÁ, Jana. 2008. Hiporehabilitace v praxi. Kontakt, 2008, roč. 10, č. 2,
s. 116 - 119. ISSN 1212 - 4117.
33
TARTAKOVSKY, Margarita. 2008. Equine-Assisted Psychotherapy: Healing
Therapy or Just Hype? Psych central. [online]. August 2008. [cit. 13. 1. 2013]
dostupné na http://psychcentral.com/lib/2008/equine-assisted-psychotherapy-healing-
therapy-or-just-hype/ .
TROTTER, Kay. 2008. Sudekum et al. Comparative Study of the Efficacy of Group
Equine Assisted Counseling With At-Risk Children and adolescents. Journal
of Creativity in Mental health. 2008, Roč. 3, č. 3, s. 254 - 284. ISSN 15401383. DOI:
10.1080/15401380802356880.
ŤUPOVÁ, Kateřina, KROBOT, Alois. 2012. Hipoterapie jako doplňková metoda
fyzioterapie: rešerše dostupné literatury. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2012,
roč. 19, č. 2, s. 74 - 79. ISSN 1211 - 2658.
VÉLE, František. 2008. Úvaha nad hipoterapií. Rehabilitácia. 2004, roč. 41, č. 2,
s. 77-79. ISSN 0375-0922.
YORK, Jan, ADAMS, Cindy, COADY, Nick. 2008. Therapeutic Value
of Equine-Human Bonding in Recovery from Trauma. Anthrozoos. Mar2008, roč. 21,
č. 1, s. 17 - 30. ISSN 08927936.